Gallirea - Příspěvky uživatele

Srpen 5/10 Lylka

Ušklíbl se. "Nejspíš uznala, že by byla až moc velká škoda se zbavit někoho, kdo miluje škodit jiným, víš, jaká umí být," poznamenal, neboť Smrt opravdu milovala utrpení druhých. A právě pro svou zábavu jej prostě nechala jít bez prakticky jakéhokoliv postihu, jen jej na chvíli poslala na samotku.
"Dočasně,"opravil ji, aby bylo všem účastněným jasné, že efekt nebude trvat věčně. A pak si bude pamatovat všechny ty křivdy, plány a podobně. Zatím ale si mohl užívat poměrně prázdných pomyslných šuplíků, kde se tyto vzpomínky budou opětovně objevovat. Stejně tak tomu bude i u vzpomínek, které nasbíral v kůži toho malého smrada. Pak třeba konečně bude mít odpověď, jak se mu sakra povedlo vrátit z limba mezi živé.
"Nemusíš být hned taková,"zazubil se. On si nepotřeboval pamatovat příliš, aby věděl, že má ta vlčice pravdu. Jo, to bylo tak, opravdu ho nejspíše podobně mnoho vlků již někdy za život nazvalo a to byl takový hodný kluk, jeden by to vlastně nepochopil.
Zapřemýšlel, nabízela pomocnou tlapu. Pokud to není o tom, že mu pomůže zabít samotnou Smrt, tak asi byla pořádně k ničemu. Povzdechl si. "Bohužel, nemám příliš přání a tužeb, můžeš mě doprovodit maximálně tak do nižších výšek. Budu si muset něco ulovit, ale k tomu tě asi nepotřebuju, nespěchá to," pronesl a přemýšlel, zda opravdu právě vyzval Chcanku, aby s ním trávila víc času než bylo zdravé. Ale zas taková dálka to nebyla, aby to byla kdyžtak nějaká otravná cesta a určitě stejně řekne ne a prostě odejde. A vadilo by mu to?

• Srpen - Co to tady smrdí? (600)
• Prosím o kytky

Jih nebylo zrovna místo, které by nutně vyhledával. I teď bylo na jeho poměry nechutně, vlastně nevěděl, proč se tudy plahočil. Neuměl si přiznat, že mu ten kraj nic neříkal. Každá skála vypadala jinak, každý strom, výběžek na horizontu nepoznával. Tam, kde si myslel, že bude řeka, tak přesně tam žádná nebyla. Byl jen úplně dezorientovaný, nebo tomu opravdu tak bylo? Bylo to prostě komplikované, byl celý podrážděný, a ve chvíli, co to ucítil myslel, že tu definitivně něco pošlo. Smrad tlející mrtvoly nebylo překvapivě pro Rigela ničím novým, pamatoval si ten smrad velmi dobře, takže odpověď na otázku, co to tu sakra tak páchlo, byla velmi jednoduchá. Jenže ono to fakt bylo celkem cítit, to nemohlo být jedno tělo. A tak se vydal zvědavě na průzkum, na to dostatek sil měl, jakmile šlo o něco obdobně morbidního, najednou jako by měl sílu a vytrvalost pěti vlků. Musel prolézt křoví, musel projít vysokou trávou, místo mu přišlo jen vzdáleně povědomé, ale nikdy tu doopravdy nebyl. No a byl tam, naprosto okamžitě se zastavil, když onu krásu spatřil. Nádhera.
Byla to jáma. Velký kráter nepřirozeného tvaru a rozměrů pro tuto oblast, nejspíše to bylo místo, které vytvořila magie. Proto všechny ty žalozpěvy. Byl jednoduše fascinován, skoro by na ten smrad zapomněl, kdyby mu nebylo připomenuto, když se přiblížil, aby dohlédl na dno. A pokud byl fascinován už předtím, tak teď mu bylo prodáno za plnou cenu vše, co bylo na dně. Pohled mu těkal od jednoho místa ke druhému, byl jak malé vlče, které se těšilo třeba z prvních sněhových vloček a tak podobně. Jeho oči zářily, přesně takhle nadšeně už nevypadal pěkně dlouhou dobu, vypadalo to lehce šíleně, ale on prostě měl jen morbidní radost.
Na dně jámy byla těla. Jedno, druhé, třetí... Každé v jiném stádiu rozkladu, nejspíše nějací nešťastníci. Těla jak podřadné zvěře tak i podřadných vlků dekorovala úplné dno. To byl zdroj onoho šíleného smradu, který by jednoho donutil svou cestu přehodnotit a otočit, změnit směr a celý remízek prostě obejít oklikou.
Jenže to nebyla jen těla, to bylo jen něco, co bylo vidět na první pohled. Když se vlk podíval pořádně uviděl tu velkou kopu bílých zářivých kostí, které byly jako ta správná třešnička na dortu. Bylo těžké rozeznat, co se mezi kameny vlastně nachází. Některé tu musely být opravdu dlouho, polozahrabané, některé čerstvější položené jak puzzle na těch starých. Občas dokázal spatřit nějakou tu lebku, která patřila srncům, někdy to byla zase vlčí, u některých odhadoval, že se mohla klidně podobat té vlčecí. Byla to opravdu pastva pro oči. Každý by od něčeho takového bral nohy na ramena, masový hrob? Není tohle celý hřbitov? Šílené, co tu jeden vlk vlastně najde. Pousmál se, přesně něco podobného jednoho dne bude potřebovat. Přesně do takové jámy si jednou bude odhazovat své oběti on, jen to chtělo někoho, kdo mu takovou jámu pořídí. Ačkoliv nebylo by prostě jednodušší zapíchnout to tady a jednoduše zabrat přesně tohle? Jakoukoliv by vytvořil, byl by to vlastně padělek, to se nesmělo s takovým uměleckým dílem, jenže ten remízek stál za prd. Plus to fakt smrdělo. Nejspíše by ten puch nebyl zas takový problém v případě, že by těla byla v jiných podmínkách, ale zrovna taky na jihu to byl fakt extrémní vopruz. Povzdechl si, naposledy očima přejel ten tlející skvost, než zamáchal ocasem a obrátil se s myšlenkou na návrat tam, odkud přišel. Jednou si taky takovou jámu pořídí. Jednou bude mít dokonalou jámu na mrtvoly. Ostatním bude stát rozum, někteří se počůrají, někteří začnou zvracet nad tou zvráceností. A přesně takhle drazí vážení začala jeho nezdravá obsese s jámou na mrtvoly.

Srpen 4/10 Lylka

Prskala kolem sebe a bylo vidět, že stále uměl vlčici drnkat na nervy. Ten pohled byl komický, hned začala vyhrožovat a prskat, vypadala u toho celkem roztomile. Vrčela kolem, což bylo v pořádku, ani předtím nebyla kdejaká milá holka.
Zasmál se, vlčice mu připomínala nějaké skvělé časy, na které si teď šedý vlk vůbec nevzpomínal. Bouře říkala? Byl to takový ten nostalgický pocit, ten malý úšklebek, který mu cukal v koutku tlamy, znělo to dobře. Vlastně ani nevěděl, jak vlčici říkat, jeden druhému se nikdy nepředstavili. Takže to bude Chcanka do doby, než z ní vypadne jméno. A jemu se tohle jméno líbilo, takže si říkal, že jí ani k vyzrazení nebude nabádat.
"Ten malej mráček byla Smrt sama, očividně je třeba bohů, když se mě pokoušeli srovnat do latě, no stále jsem tu," ušklíbl se. Nemohla na tohle nic říct ne? Dělali si z toho prakticky srandu oba dva, ale bylo něco až podivně obdivuhodného, všichni na něj byli krátcí až musel zasáhnout samotná bohyně? A vlastně se jí to taky moc nepovedlo. Asi měla špatný den? Nebo to měla být jen dlouholeté potrestání? Vzal si z toho vůbec? Jeden by si myslel, že se polepší, změní, bude mít ✨ glow up ✨ osobnosti nebo něco podobného. No, tak to by si ten jeden myslel šíleně špatně. Furt to byl on, jakoby se vůbec nic nezměnilo od toho dne, co naposledy vydechl.
"Mechová smečka," řekl zamyšleně nahlas. Moc o ní nevěděl ani předtím, věděl, že nějaká byla, však ona na to přišla řeč, ale aby to bylo něco, co by pro něj mělo jakýkoliv význam, pochyboval. Takže pokud neřekne vlčice víc, nejspíše to nechá být, ačkoliv informace by se hodily. No ona mu asi stejně nic závratného neporadí a neřekne...
"To je dobrá otázka, vlastně si toho moc nepamatuju, takže ti to řeknu, až na to sám příjdu, očividně dar od Smrti zahrnuje i dočasnou amnézii," řekl a pomyslně nad tím pokrčil rameny. Ani ji nejdřív nepoznal a až terpve pak se vše vrátilo, nejspíše tedy potřebuje jen paměť jen trochu pošimrat a časem to bude zase v pořádku.

Srpen 3/10 Lylka

Zdálo se, že ji neopustila ani ta její povaha na ránu, ne že by mu to zrovna teď vadilo, preferoval jiné typy, ale ta dynamika byla jako hra, uvítal po rocích jen ve své hlavě asi společnost úplně kohokoliv. A to neměl nikdy v úmyslu se jen tak družit s cizákama, na to byl až moc samotář, dělal by to jen z nudy nebo z povinnosti, když něco potřeboval. Teď se ani nenudil a ani vlastně nic od téhle vlčice nechtěl. Takže anomálie...
"Jo, to asi dokáže jeden ocenit," přitakal k jejímu zvolání. Neměl vůbec žádné pochyby, že byla asi tak strašně populární jako komáři a hovada v létě. Byla stejně otravná a nepříjemná, jako když má Rigel špatný den, úplně stejné jízlivé odpovědi, sarkasmus, lehce i sadistická... Neřekla vůbec nic, když si ji prohlížel, čekal jakoukoliv reakci, pozitivní, negativní, ale vlčice stála a čekala, to bylo poměrně nudné. Na druhou stranu by asi nebylo moc moudré ji provokovat.
"Vlčice s kožichem jak počůranej sníh v zimě utkví jednomu v hlavě, nemyslíš?" zasmál se. Nemyslel to zas tak moc jako urážku, bylo to poměrně trefné přirovnání, přeci by se nezlobila.
Měla očividně rýpavou, ale spíše by vzhledem k tomu, jak se chovala i při jejich předchozím setkání, byla taková pořád. Ale jeden musel uznat, že se celkem uměla trefit. V tomhle případě ale, kdo by se vlastně netrefil, měl to pomyslně načmárané po celém ksichtě.
"Menší chybička? Tak bych to nejspíše nazval, jen malý mráček během modrého dne, nic vážného," mávl nad tím pomyslně tlapou, aby dal najevo, jak moc celá ta záležitost je za ním. Ale nebyla, samozřejmě že chtěl plánovat, jak to Smrti vrátí, ale na to potřebuje víc než jednoho vlka, ačkoliv za lepších časů byl úžasný a skvělý.
"Co ty a ta tvoje skvělá smečka?" zeptal se. Vlastně o Chcance moc nevěděl, mohli spolu chvíli trávit čas, lovit, ale vlastně ani jeden o sobě moc neřekl. Čím to bude?

Srpen 2/10 Lylka

Na první pohled vůbec neměl šajna, kdo to k němu kráčí, upřímně si toho z přechozích let nepamatoval, nejspíše se všechny vzpomínky navrátí, ale bude to ještě nějaký čas trvat. A to bylo extrémně otravný. Nevzpomněl by si, kdyby neotevřela tu její tlamičku. To je ono! Nějak se mu vracelo vše ohledně téhle vlčice. Předtím měl jen pocit, že ji odněkud znal, vůbec ho ale nenapadalo, kde by zrovna takovou vlčici měl šanci potkat. Měla žlutý kožich... Přesně jako pochcanej sníh. Chcanka...
To byla jiná, tahle vlčice přesně věděla, co je zač, odkud pochází, nemusel se ani extra přetvařovat. "A já si myslel, že dnešní den nemohl být ani lepší," pronesl s úšklebkem. Sice byl ve stavu, kdy by se jeden vykašlal na jakýkoliv pokus o vtip nebo sarkasmus, ale to přesně nebylo jeho stylem. Líně se zvedl, neměl v plánu před vlčicí ležet, zaujatě ji obešel, věděl, že se bude mít na pozoru, ale pravděpodobně nezaútočí. Jako mohla by, ale ne... Když skončil kolečko, lehce pískl.
"Stále stejně pěkná," pronesl kompliment, ačkoliv jeden nikdy neví, zda to myslel upřímně, nebo si jen z ní dělal srandu. Ale ne, za ty roky vypadala vlastně úplně stejně jako když se jejich cesty rozdělily. Samozřejmě se velmi humorně trefovala do toho, jakým způsobem vypadal on. Ale zas tak zlý to nebylo, nepřežil by s pocuchaným hnusným kožichem nebo špínou, na to byl až moc velký narcis. Vypadal spíš jen unaveně? Jeho aura byla mírně jiná?
"Ále, řekněme, že okolnosti byly lehce poslední dobou lehce vysilující," pronesl, jakoby vlastně o nic nešlo, byl jen velmi znaven z neustálého plánování zla. Žádná zmínka o tom, že zrovna nedávno měl zmrtvýchvstání jak Ježíš, kterýmu to tedy netrvalo tak dlouho... Ale Rigela žádný bůh v lásce neměl, jeden byl dokonce jeho katem... Na druhou stranu, kdyby byl tak nepopulární, asi by už dávno nebyl živý a šel rovnou do vlčího pekla?

Srpen 1/10 Lylka

Být na živu se mu zdálo býti darem asi tak dobrejch pár dní, teď přemýšlel nad tím, jak vlastně osvobozující bylo, když byl tuhej, jeden necítil vůbec nic kromě vlastních emocí. Neměl nikdy hlad, nic ho nebolelo, nepotřeboval spát... Všechny tyhle věci jej na reálném světě tak neskutečně štvaly. Nebyl ani připraven na den, kdy se z toho temného abyssu ještě podívá do světa smrtelných, počítal s tím, že jeho dny jsou sečteny ode dne, kdy se v té tmě ocitl. A že by zpytoval svědomí? To nehrozilo, tolik let uběhlo a tam na tom místě mu to přišlo jako stovky let, ale nikdy by jej nenapadlo, že by snad litoval nebo měl nutkání se omluvit světu. Ne, to svět se mu měl omlouvat za tu nekonečnou křivdu a muka.
Ležel na boku, kdekoliv bylo lépe než na pláních, kde stále žhnulo to babí slunce, zapomněl na to, jaký je to vůbec pocit cítit slunečný žár nebo i minimální dotek té teplé koule na nebi. Zapomněl jaké utrpení to je pro vlka ze severu, jak moc každé léto trpěl. A právě proto se unáhlil najít útočiště v horách. Neškrábal se nikam na žádné závratné pahorky a výšiny, byl tak akorát v nadmořské výšce, že jej teplo neotravovalo a zároveň to nebylo pro jeho tělo tak těžké stáhnout se o něco níže pro cokoliv k jídlu. V tomto stavu se nezmohl na nic jiného než na pár hrabošů, rejsků a pokud se zadařilo, tak byl schopen polapit i slabšího letošního ušáka, který jednoduše nehopkal dostatečně rychle a nechal se jednoduše ošálit tak, aby se Rigel nenamáhal tolik.
Polehával a nabíral síly, byl akorát po vydatném obědě, na dnešním menu, páni a dámové, polochcíplá veverka. Na druhou stranu její maso chutnalo stejně jako jiné veverky. Na druhou stranu byl si tím vůbec jist? Pamatoval si jen velmi málo, vzpomínky byly jako zahalené mlhou, nepamatoval si pomalu ani své dětství a kdo je, natož aby věděl, jak vlastně chutnala veverka.
Ale to uslyšel kroky. Zpozorněl, jeho reflexy nebyly tak ostré jako kdysi, ale byl připraven na to nejhorší. A měl motivaci - nechtěl už za žádnou cenu být navrácen do té temné propasti. To ale neznamenalo, že by měl sekat latinu... Tedy minimálně potom, co se dostane z těhlech sraček...

Očividně žila ve svém vlastním divnosvětě, kde se všechno fakt točí kolem ní. To je hezké, ale jestli tedy nehodlá být vstřícná ona, on asi taky nebude mít nic takového v plánu. Celá tahle šaráda je jeden velký omyl.
"Opak jsem nikdy netvrdil, drahouši," pronesl, jako by mu bylo jedno, že se jej snaží urážet. Vlastně mu to jedno bylo, jen ho trochu štvalo, že jej tu piskuje nějaká vlčice, která ani neví, jak komunikovat s ostatními. Ale ona se asi ani nesnažila zapadnout nebo být oblíbenou.
"Jako jít zas někam na sever? Hrabe ti? Nepotřebuju se s tebou tahat do nějaký smečky, chci to vyřešit a jít si po svých..." zamumlal. Byla fakt otravná, když se nesnažil tolerovat její příšernou povahu. Asi to byla karma. Prostě půjdou tam kam je to potáhne a určitě to nebude nějaká smečka. A už určitě ne ta její. Byl přesvědčen, že jistý pocit, který je držel předtím v pohybu, bude klíčem k jejich rozvázání. Nehodlal s ní trávit zbytek života. Byla teď tak blízko, že ještě pár dní a sebevražda by byla na místě.
"Prostě zavřeš oči ne?" řekl, když bylo jasné, že vlčice nechce spolupracovat u lovu na zajíce. Copak byla snad proti žraní masa? Ani předtím nespecifikovala, co přesně by měli u ní ve smečce jíst. Snad neměla namysli nějaké suché listí s jejím přístupem.
"Co vlastně žereš tedy? Žiješ ze svitu měsíce?" pronesl naštvaně, protože v jejich momentální situaci nebylo absolutně možné ji nijak přemluvit nebo odtáhnout. Štvala ho ještě víc než předtím, protože zas tak často nemá vlk takovou příležitost. Možná by měl lovit se Chcankou častěji. Chcípnou prostě hlady. Ona je moc nobl aby lovili a on zase nehodlá jít někam na sever na návštěvu ke smečce. Teď tam byl a to mu stačilo.
Protočil oči v sloup, neboť mohl vlčici přemlouvat jak chtěl, ale ona stejně nepoleví. Na to byla moc paličatá a on zas neměl v plánu se s ní hádat teď, když situace byla ještě horší než předtím. Jednoduše nepotřeboval ještě celou situaci zhoršovat a tak či onak se bez jejího pohybu nemohl dát do pohybu zas on sám. Jenže to už byla věc druhá. Měl hlad a ona očividně chtěla žrát vzduch. Neměl v plánu s ní chodit do cizích smeček, ještě by je chtěl rozdělit nějakej cizák násilně a Rogel se zatím obejde bez toho.
"Fajn, tak když tedy nechceme tyhle, nepůjdu nikam na sever, co přesně chceš žrát? Nebo už je svět tak na nic, že chceš chcípnout?" zeptal se na její moudra podrážděně a zaječici propaloval pohledem, protože mu taky nic jiného nezbylo.

"Asi v následující době tohle postačuje, nejsme teď na dobré notě, jsou víc psycho než já a mají to za těžko," vysvětlil a už se na další detaily neptal. Nestalo to za to, ona po něm chtěla kdo ví co a on nehodlal zrovna moc ustupovat. Možná čas tuto skutečnost změní. Zase se začínala naparovat, což už jo občas štvalo, nebot to byla jako scéna z telenovely, která se na začátku každé epizody opakovala a nedalo se to přetočit.
"Tak to počkej. Milá zlatá. Asi je na čase, aby ti někdo pořádně vlepil, protože to asi nikdo dlouho neudělal. Je spousta o dost lepších, hezčích a silnějších vlčic, jen prskáš kolem a většinou je to k ničemu, protože nikoho neohrožuješ, nebuzeruješ a všem jsi fuk, nejsi určitě ano oblíbená a ostatní by byli raději, kdyby ses "náhodou" utopila v močále. Takže nedělej, jaká jsi speciální, protože jsi úplně stejný vyvrhel, jen jsi se snažila víc zapadnout," pronesl nezaujatě, protože už po takovém náročném dni dokázal skoro jasně odvodit, kdo tahle vlčice vlastně je. A mýlil se?
"Ale mě je to jedno, tak si to nevybíjej na mém kožichu," pronesl bez náznaku starosti. To už byl asi pak její boj, možná měla přehodnotit to, co doteď udělala. Taky už to nebyla žádná jen tak tak dospělá vlčice. Víceméně jen koza středního věku, která prskala kolem sebe a nikoho to nezajímalo.
To co pak následovalo ale asi úplně měnilo situaci. Pomyslné pouto je jedna věc, jenže když chtěl zvednout onen pěkný kámen, kterého si všiml dříve než ona, nechtěla to nechat jen tak a skočila po něm taky. Tak či onak jako by se k sobě tlapkou přilepili. Instinktivně jeden chtěl od druhého, ale už to ani fyzicky nešlo. Jako by něco vzal lepidlo. Trvalo dobrou chvíli, než se oba vzpamatovali.
"Tak tohle je pořádně dobrý vtip," prohodil naštvaně, ale zas tak moc už ho to ani nepřekvapilo. To spíše čekal nějakou velmi vokální a vášnivou reakci Lindasy, která z toho pravděpodobně udělá konec světa a může se jít fakt rovnou zabít. Ostatně hledali řešení a stalo se to celé ještě horší. Odváží se vůbec ještě někam? Nedivil by se, kdyby si sedla na zem a odmítala se vydat tam, kam je to bude vést následovně.
"Myslím, že si ho můžeš vzít, vypadá to, že stejně musíme zakládat rodinné jmění..." pronesl otráveně a šoupnul jí onen šutr pokušení, který je dostal do průseru. Po něčem takovém už tomu předmětu nemohl věřit, takže si říkal, že nejspíše bude asi nejlepší nechat to tu a jit raději pryč. Nevěřil už tomuto místu a raději by šel zas někam, kde nebude hrozit, že se zapletou ještě víc a bude nutné hledat řešení naléhavě. Jak už bylo poznamenáno, tohle to zas tak moc netrapilo. Ono je něco jiného být takto "spojen" s vlčicí, která, byla on s vagínou. Naprosto nevinné souznění, které nebolelo tak, jak si na první pohled mohlo myslet. Zkusil schválně do vlčice šťouchnout čumákem, aby zjistil, zda jsou spoutání pouze tlapkami nebo stále kouzlo setrvává a mohli se nalepit ještě víc... Zdálo se, že už nic takového nehrozí.

Vlčice nakonec přeci jen něco málo věděla, ale jelikož byla stejně velká čůza jako Rigel, nehodlala nic dát zadarmo. Tudíž se rigel jen pořádně nadechl, aby ho náhodou nepřepadly jiné myšlenky. Poslední, co potřeboval, bylo hádat se s ní.
"Nene, takhle nad tím nemůžeš přemýšlet, já se zeptám a ty odpovíš, a naopak to funguje stejně, nejsme v pozici srát jeden druhého," vysvětlil jí, že pokud nechce odpovídat, bude jejich cesta o dost víc na nic, než tomu bylo doteď.
"Měla bys přemýšlet jinak, když se od sebe nehneme na krok, buďto budeš sypat, nebo jednoduše může z té celkem příjemné společnosti být pořádná otrava, co myslíš Lindo," vysvětlil jí, že musí být hodná holka a spolupracovat, když už jsou si takto blízko. Kdo by taky chtěl trávit v těsné blízkosti čas, když zrovna rigel neměl tu nejlepší náladu? Asi by pro vlčici bylo o dost lepší, kdyby zůstali na poměrně přátelské vlně a rigel byl dobře naladěn. To, co scházelo, bylo určitě ještě hašteření, že...
Jenže to už uvidel kamínek, jak se blýskal nenápadně na zemi. Něco takového se mohlo hodit, bude tím uplácet bohy, aby hovudelali silnějším a pak se jich nadobro zbaví. To je skvělý nápad, ačkoliv je to lehce k naštvání. Tak či onak ani nemyslel na to, že by kámen dostala Linda, prostě se na ni jen podíval, zda se o to taky nazačala zajímat a vyrazil pro něj, nebyl daleko, stačilo pro něj jen skočit. Kdo věděl, že to bude takový problém?

Díky moc za akci, co mě dost potrápila, škoda, že jsem u té poslední tápala...
Sunstorm udělala pěknou oddechovou akci

16xoblazek a odměnu za účast prosím :)

<- Náhorní plošina

Dorazili přes plošinu až do lesíka. Tenhle mu byl povědomý a byl kousek od Asgaaru. Sice si nebyl jist, zda jo přímo procházel, ale dost možná prošel kus severní části, když cestoval. Kus od tohoto místa měli ti idioti úkryt. Respektive to byla nějaká bobří díra, která byla tak špatná, že na tovární nechtěl myslet. Kdo ví, třeba už tam dávno nebydlí, třeba už ani nežijou. Co on ví, vlastně o nich neslyšel dlouho nic.
"Nemám žádnou magii," řekl jednoduše a oznámil, že on opravdu není zdroj tohoto otravného pranku. Kdyby chtěl, dělal by si z ní prdel jinak...
"Žádnýho ouchyláka nevidím..." řekl, ale stále teprve do lesa vstoupili. Třeba budou muset překonat řeku, aby někoho takového našli? Lindasa začala lehce vyšilovat, což situaci úplně nepotřebovala...
"Děláš, jako by to byl konec světa, hlavně klid, vidíš něco, co by nám pomohlo?" zeptal se jí klidně a sám se rozhlížel v rámci možností. Moc daleko od ní se vzdálit nemohl a vždy velmi pocítil, že dál nemůže a je jen otázka času, než se jejich pouto přetrhne a budou zase volní. Možná proto ti vlci byli tak pohromadě, nemohli se opustit navzájem? Měli prostě odejít hned, jak to viděli, byl to jasný magický úkaz. Jenže ten už nezbývá prostor na nic jiného než smutné co by kdyby.
"Hej Lindo, když už tedy budeš moje vlčice, jmenuju se Rigel," popichovačně jí sdělil své jméno, aby sama rozhodla, že Velký kretén je vlastně o dost lepší jméno a bude stále používat právě tuto přezdívku a žádnou jinou. Jemu to bylo asi poměrně jedno, zvládne i horší, aniž by měl chuť ji zabít nebo alespoň zmrzačit, stále k němu byla ostatně přivázaná.
"Neviděla jsi náhodou v poslední době moje k******* sourozence? Styx asi většině kraje představovat nemusím stejně jako Noroxe... Náhodou?" zeptal se jí, zda alespoň netušila něco o jejich existenci. Poslední dobou je nemusel, ale stále to byla jeho rodina a potřeboval znát jejich lokaci, alespoň nějakou v minulosti. Třeba jsou opravdu mrtvý? Co pak?

<- Údolí moreny

Lindasa prohlásila, jak trapné je lovit s magií. To si fakt uhádla, pomyslel si Rigel.
"To souhlasím..." přitakal k jejímu zvolání, jak trapné je lovit za pomoci magie. Tak či onak Rigel samozřejmě souhlasil s celkovým nepoužíváním magie. Co vlastně ona? Vlastně doteď nevěděl, co Linda umí. Umělá být pěkně otravná, hlučná a nepříjemná, ale to asi její magie nebude...
"Seru na moře, vypadá to, že je tam nějaká havěť a tomu se chci celkem vyhnout," prskl na fakt, že vlastně netušili, odkud se vzalo ono bzučení, které sice slyšeli v údolí, za to ale neviděli vůbec nic, takže kdo ví, co bylo tím zdrojem. Už se od ní zas vzdaloval a jakmile byl dost daleko, bum, už zase nemohl udělat krok, dokud krok neudělala i Linda. Nad tím nespokojeně Rigel mlaskl. Asi si toho prostě nevšimla, když se furt plouží za ním.
Zastavil se a čekal, zda se Lindasa taky nebude moci pohnout. To by pak asi znamenal značný horor pro oba, protože Rigel byl celkem limitován a nemohl se od ní pohnout daleko.
"Abych se vrátil k tomu, co jsme řešili drahá Lindo, vypadá to, že jsme k sobě nějakou magickou kokoťárnou svázáni," řekl a začal cukavým pohybem couvat a čekal, jak se Linda díky tomu pořádně natáhne, až opravdu dosáhne limitu, jak daleko se od sebe mohou nacházet. Opravdu v údolí působilo další otravné magické tentononc a teď už bude muset celý život strávit sám se sebou... Dvakrát.
Když byl hotov s dokazováním toho, co sám věděl už pár chvil dozadu, povzdechl si, neboť úplně neplánoval, že si až takto doslovně přiváže vlčici. To samozřejmě nemyslel! A ještě to byla tahle, u které si nebyl jist, zda ho abnormálně sere či vlastně její přítomnost není tak hrozná jako kohokoliv jiného.
"Tohle je v prdeli," hlesl naštvaně a přemýšlel, co by se s tím dalo dělat. Rozhodně ale nehodlá žádat žádného magického pičuse o pomoc. To už raději chcípne dva metry maximum od Lindy. "Máš taky naprosto podivný pocit, že máme jít na konkrétní místo, či mi naprosto jebe?" zeptal se jí a zvedl svou prdel, nehodlal tu sedět a dinár nad tím, co má s vlčicí dělat. Když chcípne, tak to pouto zmizí ne? To ale úplně v plánu neměl, proto chtěl prozkoumat ono místo, n které jej to pořádně nesnesitelně táhlo.

-> Křišťálový lesík

Linda se jim prakticky posmívala, že přišli spojit síly pro lov, což Rigel nějakým způsobem chápal. Tak či onak si byl jist, že toto nebylo doopravdy to, co sem všechny dostalo...
"Asi jsou to trapáci tuláci, kteří neumí pořádně používat magii, aby si něco ulovili," pronesl znuděně. Sám byl samozřejmě tulák, co neuměl používat magii, no na druhou stranu měl úplně jinou zbraň, která mu dovolovala využívat kohokoliv ve vlastní prospěch, takže si byl jist, že by se dokázal prokecat k zásobám smeček, aniž by se nějak extra snažil...
"Mam pocit, že když budu s sebou tahat tebe, nikdo jiný na mě nebude chtít mluvit, což je víc než dobře," řekl a protáhl se, neboť celá ta situace s bzučákem a vlky nebyla zas tak zajímavá, jak si nejdřív myslel. Jen se zde náhodně sešli? To zas ne. Zas se tu něco divnýho dělo a Rigel fakt nehodlal být součástí ničeho takového.
"Jdeme odsud, než se tu zas sehraje nějaká magická sračka, plus bych fakt nechtěl spoléhat na ty všechny dementy," řekl a vydal se opět zpět na cestičku, kterou už si vyšlapali do sněhu předtím. Neměl dobrý pocit z tohoto území a z nějakého důvodu měl chuť dojít na úplně jiné. Lindu měl stále s sebou, ale úplně na ní čekat nechtěl. Ostatně se zvládne zvednout a jít sama, proč tedy čekat. Jenže ve chvíli, kdy byl stopu a kousek od ní, se stalo něco naprosto pro něj nepochopitelného. Když chtěl udělat další krok navíc, jako by jej někdo cukl neviditelným obojkem zpět k Lindase. Netušil, zda si toho všimla, ale zdálo se, že se stále zajímala o idioty dole, tudíž dělal, že se nic nedělo. Muselo mu hrabat a tohle se nestalo. Jenže výsledek byl úplně stejný.
"Hele Linduško, když jsi tak krásná a úžasná, myslím, že bys měla jít první," nabídl jí, aby se podíval, zda ona to jedno místo před vlkem přejít může, či bude výsledek úplně stejný. Ostatně pokud ona to zvládne, je něco špatně s ním, tak či onak se mu to nelíbilo.

-> Náhorní plošina

// Ohnivé jezero (přes Zlaťák)

Může si jen vybrat zda to nebo to? Proč nemůže mít obojí? Na tom Aš I uplne nezáleželo, takže to nechal být a pokračoval v tom, co dělal už před jejím příchodem - absolutním nic.
Škoda? No to ... Asi bylo zbytečné něco takového řešit. Samozřejmě by bylo lepší, kdyby byl svět o jednu Lindu lehčí, ale že by se s tím dalo něco dělat? Ani ne. A proč taky? Zas tak absolutně nad odpis nebyla.
"Asi na výlet k moři, co na to říkáš?" Zeptal se, ale na její odpovědí vlastně nezáleželo. Buďto půjde taky a nebo nepůjde a Rigela to bolet nebude. Volba je její, on tam šel určitě i bez jejího kladného rozhodnutí. Vlčice se jej zeptala ledabyle na jméno a on se na chvíli zatvářil lehce zamračeně, než jej to zas přešlo. Přeci to byl kretén, to označení je fajn...
"Jsi nějaká zvědavá, začalo se mi Velky Kretén líbit," odpověděl jí pobaveně, aniž by si uvědomoval, co přesně se právě stalo. Alespoň dostal on info, že je Lindasa a mohl s ním nakládat. Jako by to tedy dělalo rozdíl, chtěl jí přeci říkat obyčejná hnědá vlčice. Proč tedy vlastně znát jméno?
Pokračovali přes les směrem na západ a bylo zde podezřele mnoho stop. Že by snad Sarumen byl lovit? Těžko říct, všechny stopy ale vypadaly čerstvé, takže je Rigel následoval. Dostal se podle nich až do údolí, které vypadalo v zimě opuštěně. Jenže ne tentokrát. Už z výšky viděl, že se zde vyskytovaly větší počty vlků s tmavými kožichy, což přirozeně přitáhlo jeho pozornost.
Obešli tedy údolí tak, aby se cestou dolů po sněhu nepřizabili a Rigel žasl nad tímto velmi bizarním pohledem.
"Se tady všichni posrali, ne? Čuč na to Lindo, sešli se tu somráci z celé Gallirei," zvolal ke své nové společnosti a prohlédl si všechny přítomné vlky. Kdo by to řekl, že cestou potkají místo tajné party, která se očividně koná. A nebo někdo chcípl. To by byla jiná podívaná. Možná by se ten dotyčný dál i sníst. Na něco takového by se ale hnědá vlčice asi nedivala zrovna s nadšeným výrazem.
"Když budeš hodná holka a nepůjdeš za žádným "menším" kreténem, řeknu ti, jak se jmenuju," ušklíbl se a sledoval, zda centrem toho povyku nebyla třeba Styx. Ačkoliv na to bylo vlci zas moc daleko u sebe.
"Pojď, kecneme si tady někde a počkáme, co se bude dít. Třeba se začnou rvát," nadchl se a poukázal čumákem na místečko, kde se dalo pohodlně vše sledovat, aniž by později byli nechtěně zahrnuti do děje.

// Přechod Údolí morény (přes Zlaťák)