Gallirea - Příspěvky uživatele

Zastřihal ušima, neboť očekával opravdový problém, který tu na ně čekal, byl si jist, že to dříve nebo později přijde, není to uricte žádná náhoda. Zatím byli v pořádku, jenže jak dlouho to tak i zůstane, když vlastně ani neví, kde se nachází. Z toho, co viděl, bylo jisté, že to může být Velké vlčí jezero, ale teď už si nebyl vůbec jist. Znervózňovala jej ona temná obloha, která měla tmavý zelený nádech a nepřipomínala zrovna ten nejpohodovější den.
"Za chvíli začnu mít pocit, že jsme se dostali do pekla, Duncane, co jsi zase provedl ty idiote?!" začal se vyptávat s podezřívavým pohledem hnědého vlka, který byl pravděpodobně mimo mísu ještě více než Rigel. Zíral dost zmateně a vypadalo to, že za chvíli praskne, déšť je bičoval a nezdálo se, že by bouře brzy sama od sebe odešla. Zavelel mu, aby jej následoval, že si najdou někde úkryt. Znal jen několik blízkých míst, která by mohla být příjemná na přenocování, takže se vydal směrem Neprobádaný úkryt s touhou konečně uniknout nepříjemným dešťům. Z toho, co tak pochopil, tohle není práva realita, je to jen sen, zdá se mu to a brzy se probudí. Začal mít ale pomalu pocit, že to vypadá velice nereálně, tohle je realita, tedy alespoň to tak vypadalo, co se sakra děje?
"Z nějakého důvodu jsem taky s tím největším idiotem, díky!" začal volat směrem k nebi, když běželi po rozbláceném Galtavaru a byla jen otázka času, než se jeden z nich vyseká v tom příšerném bahně, ostatně Rigel měl pocit, že kdyby se pořádně rozeběhl, mohl by se doklouzat až k Aině, která už se svým toxickým zjevem leskla v dálce. Zjev nezjev, Rigel vlastně ani nějak nehledal únikovou Česku přes říčku a jednoduše do nezdravě vypadají vody skočil, aby se dostal na druhý břeh. Zastavil se vlastně až několik metrů od druhého břehu, aby se presvedcil, že se Duncan netopí, kdyby ano, nejspíše by jej tu nechal, nemá na jeho záchranu čas.
"Za tohle určitě můžeš ty!" řval na něj naštvaně a ještě k tomu nadával, aby toho nebylo málo. Z důvodu, že velice hustě pršelo jej stejně nebylo skoro vůbec slyšet, takže se ani Duncan nemusel trápit, že by jej Rigel nějak urazil.

//Prosím zas safíry
///A jestli je O těžký písmeno, doufám za něco navíc i za Z

A už to zas někdo řekl. Proč to všichni připomínají jako součást posraného náboženství?
"Nemusel jsi to připomínat... Myslíme na to všichni neustále," pronesl Rigel a bylo znát, že je mu toto téma opravdu celkem nepříjemné. Jenže někdy se stavalo, že mu onu událost všechno a všichni připomínali, dost často to bylo ještě ke všemu úplně náhodou. Takže jen Noroxe bodl pohledem, by držel sakra klapačku a stiskl pevně zuby k sobě, aby mu k tomu nic víc neřekl.
Rigela prakticky stalo jen to, že životem zaplatil bratr. Nezajímalo jej, že umřeli rodiče, nezajímala jej ani smečka. Mohli si za to sami. Všichni to byli kreténi a Rigel upřímně nenáviděl rodiče i smečku. Ostatně ji chtěl opustit a vzít s sebou sourozence, kteří ale nebyli stejného přesvědčení, takže by to nebylo nic extra lehkého.
"V to doufám, upřímně si rád hraju s jídlem, co nejvíce to jde," zasmál se. Samozřejmě že to tak bylo, měl v tom víc zábavy než právě v onom zabití. Ale fyzický kontakt, který preferoval Norox i Styx, nebylo nic pro Rigela, který raději preferoval duševní újmu a trýznění.
"K andělské image dopomáhat nepotřebuju," zazubil se na něj. Nejspíše stačilo pár slov dalším vlkům a dalo se vše řešit dál. Kdo ví, jaké všechny možnosti teď měl, když objevil něco tak nápomocného. Netušil, čím si to třeba zasloužil, ale rozhodně se nehodlal přehnaně vyptávat, pro takovou sílu byl připraven i zaprodat duši Satanovi. Pokud mu to dopomůže zničit magiče, proč ne?
"Jdu najít tu poběhlici," pronesl neutrálně a prohlédl si okolí. Styx už tu nikde nebyla, ale bylo jisté, že se daleko nedostala. Zdálo se, že měla na spěch, což bylo zvláštní. Podezíravě se podíval na Noroxe, ale nic víc neřekl, neboť nebylo jasné, co si o tom stále má myslet. Cítil hořkost, že neřekla absolutně nic a zmizela. Tak on jí tu hledá několik měsíců a pak mu zdrhne? Byl vzteklý, ale vůči Noroxovi nic nevykazoval, ještě by ho měl chuť začít topit za to, jak blbě furt čumí.
"Nic ti negarantuju," zašklebil se a bylo znát, jak moc jej nezajímalo, že si tu černobílou svini Norox hezky skoro až podepsal. Teď už dávalo smysl, že měl jen jedno oko a několik šrámů. Nebylo to asi zas tak dávno, co se střetli. Rigel se nad tím jen ušklíbl a pokývl na bratra, aby potvrdil svůj odchod. Pak už se obrátil a vydal se pomalým krokem kolem úkrytu, do kterého jen zvědavě nahlédl. Zel prázdnotou a už v něm nikdo nebyl, byla opravdu pryč, drze odešla a nechala jej tady s Tupounem Noroxem králem všech odplat a zbytečných střetů. Zaskřípal zuby a přešle se vydal pryč, asi by si mohl trochu odpočinout, interakce s Noroxem byla vždy celkem vyčerpávající...

--> Třešňový haj (přes Medvědí řeka)

Norox se snažil tasit si kdy, ale moc velký dojem to neudelalo. Přesto jej Rigel nechtěl zas tolik dráždit, aby se zbytečně ještě teď nervali mezi sebou.
"To je starý a ohraný důvod," upozornil Rige bratra ostře, neboť se mu nelíbilo, že byli doslova schopni vinit magiče i za to, že se střídá roční období nebo prší směrem dolů a ne vzhůru. Někdy to tedy umí být pořádná osina v zadku a nejspíše se snaží naznačovat, že to sakra nemělo jiné východisko. Ale notak, východisko měla i situace s Elisou tenkrát, kdy si Rigel myslel, že už nikdy ten zasranej les neopustí. "Ale brzo asi začnu zabíjet každou vypatlanou vlčici, která mi přijde do cesty... Ne! Nejdřív do ní smočím a pak ji zabiju, ať z toho mám něco jiného než už ušoupaný pocit zadostiučinění a krve na tlamě..." zašklebil se spokojeně se s svým novým nápadem, jak by možná odteď mohl zdravit všechny ty prořízlý držky, které by bez magie fungovaly jako sklad spermatu. A říkat jim vlčice rodičky znělo moc honosně. A tady jsou všechny takové přímo akorát pro tuto úžasnou roli... Každá vlčice by mohla... Proč jen vlci nejsou aktivnější? Nemají na to snad koule? Haha, přesně to je nejspíše ten problém. Mají sice magie, ale jejich úžasný vořechy nejsou ani velikosti ořechů. Smutná realita a jasný náznak toho, že by se množit možná neměli. Nechutné existence.
Jen mlčky sledoval, jak se vzteká kvůli rozhodnutí Rigela. Ostatně rvát se nemuseli, pokud se mu nebude jako hodný bratříček srát pod nohy. Jestli bude, kdo ví, jak by to mohlo dopadnout. Ostatně sourozenci nebo cíl všechny vyvraždit? Oběti by by byly pravděpodobně na obou stranách a tomu se chtějí vyhnout, či ne?
Zaujatě sledoval Noroxe, který na jeho šílený návrh hodlal protestovat, jenže v tu chvíli se skoro až zasekl během nádechu a pochytil během toho cosi, co jej naprosto změnilo, co se výrazu, chování a smysleni týče. Tedy alespoň si to myslel. Netušil, že Norox vlastně má vlastní hlavu, pouze najednou pocítil neskutečné nutkání splnit i ta nejvíce absurdní přání Rigela, jako by neměl na výběr. Norox to vzal smrtelně vážně a začal na Rigela fyzicky dorážet, aby nebyl jediný, který se najednou chce pářit. Rigelovi bylo samozřejmě do smíchu, než aby se nechal vyvést z míry Noroxovým chováním, ačkoliv Rigel měl opravdu malou chuť na chvíli vypnout a nechat se
"Ty jsi fakt teplá kláda Noroxi, styď se!" opáčil se se smíchem, když vlka dostal k zemi. Během toho už se samozřejmě dusil smíchy, protože už to jednoduše neslo pokračovat s vážným nebo alespoň neutrálním výrazem. Nechal se kousnout a ještě u toho pořádně slastně hekl s nutkáním bouchnout smíchy. Jestli ten dar bude k ničemu, už tohle za to stálo. Ať s ním má plány Smrt jakýkoliv. Homo náruživej Norox bylo to nejlepší za poslední týden, vlci a vlčice. Ale sranda ho přešla, když došel k tomu, že by jej měl možná trochu zpacifikovat. Proto jej dostal k zemi, aby měl chvíli na to se oklepat a ustoupit, to by jej mělo donutit přestat. Bude určitě pořádně vřískat.
"Jsem vlk, nebo sis toho nevšiml, mám obří koule a ještě větší péro a ty po mně stejně jedeš, jsi nechutnej," oklepal se a udělal několik kroků vzad, aby na něj měl lepší pohled. Takhle na zemi se mu stejně líbil víc. Hezky dole tak jak patří. Rigel se nadechl a vydechl. Přibližně někdy teď by mohlo Noroxe opustit ono poblouznění vysloveným přáním Rigela.
A nebuď přehnaně nasraný, všichni víme, že si často i vlci dají říct, není se za co stydět, přiznej, že jsem úžasný," zasmál se a už jej nechal být. Posadil se vedle něj, když se opět vyškrábal poničený vlk na nohy.
"Stalo se mi něco zvláštního. Není to magie, ale vlci mě najednou přirozeně poslouchají, řeknou mi o sobě všechno, pokud si to přeju, udělají co si zamanu a stačí jen jedna sladká věta a mohou se prý rozkrájet, dar od Smrti na zničení magičů bez toho, aniž bych musel používat magii, ale kdo ví," zavrčel na závěr, neboť byl skeptický ohledně takového očividně velmi silného daru, který by zvládl bortit led, pálit lesy a zaplavovat údolí, kdyby si toRigel přál a měl po ruce vhodné vlky.
"Necham Elisu spálit vlastní smečku, hned jak budu hotov s tou druhou smečku. A jelikož to neschvaluješ, doporučuji si vybrat jednu z těch zbývajících, jedna je na jihu, druhá v horách a třetí v močálech, a pracuj na ničení jedné z nich, nepotřebuju, abys pokazil plány s Borůvkovou a Asgaarem, to je moc velké sousto na horké hlavy jako ty," ušklíbl se a flákl bratra ocasem po zádech. Sám nevěděl, zda se na svého bratra nedívá konečně ze zhora jako to dělal doteď on. Je prijemne, když se karty obrátily.
"Hej ty Noroxi, jestli se nechceš rvát, buď opatrný, mohl bys taky přijít o zbytek toho tvýho pěknýho ouška," doporučil mu Rigel, aby se nemotal kolem centra Rigelova působení, pokud by se chtěl vyhnout nějakému nucenému střetu. Když už byl ale u střetu, zaskřípal tuby, neboť mu stále někdo ležel v žaludku. Bratr si za to sice mohl sám, ale určitě nenechá toho zmetka běhat po světě bez následků.
"Neboj, seženu toho bastarda, který ti vzal oko a postarám se, aby litoval dne, kdy si dovolil jít proti tobě kvůli nějakýmu zavšivenýmu spratkovi," cvakl Rigel naštvaně zuby. Skřípal s nimi ještě chvíli, než se trochu uklidnil. V hlavě měl jistou představu, koho bude hledat, ale jak říkal Duncan, asi není zas tak jednoduché jej chytit, kéž by jej na pár dní zmizela všechna magie, plány by pak byly dosažitelné.
"Černobílý? Bez oka? Bez ucha? Napadlo mě to, když jsi popisoval, mluvil o něm jeden vlk, kterého jsem potkal, nejdu jo a zabiju," zašklebil se Rigel zlověstně. Opravdu chtěl jít na lov dospělého stejnak už napůl vokousaného magiče.

Norox se zdál být možná přeci jen trochu odlišný od toho, jak jej viděl naposledy. Měl ten záblesk odhodlání držet se trochu zkrátka, aby neskončil dříve, než začne. To by byl opravdu k ničemu, kdyby to tak dopadlo. Zajímal se o to, co se stalo s Rigelem během doby, kdy byli sourozenci rozděleni. Nechybělo mu vlastně asi nic, měl všechny uši, všechny drápy, dost možná všechny mozkové buňky, byl silnější, větší a rychlejší. Měl taky esa v rukávech a větší chuť pouštět se do větších ㊕㊖㊗㊘.
"Rozhodně jsem se nerval bez důvodně," podotkl trefně, neboť se střetům snažil celou dobu vyhýbat. Na to byla jiná doba, která se snad již velmi rychle blížila. Mohli se na to připravovat, ale budou někdy vlastně plně připraveni postavit se tomu, co si nabrali na pomyslné talíře? Bylo by to nejspíše až moc lehkomyslné, neboť stále existovali ti, kteří byli až moc velké sousto.
Na otázku ale již takticky více neodpovídal. Bylo to vlastně zahaleno pokračující konverzací a rozhodl se, že pro to bude prostor později, až si vyslechne to, co zažil on a Styx.
"Ještě abys nad něčím takovým zrovna ty fňukal," zasmál se faktu, že by bratrovi snad mělo vadit, že bude na cáry a spíše blíže samovolnému rozkladu zaživa, než aby nad tím více přemýšlel. To by sedělo. Něco ale naznačovalo, že by se to mohlo v průběhu změnit. Nejspíše ho nebaví furt dostávat regulérně přes držku. A teď co je lepší? Čekat nebo brát rány? Těžká to otázka, absolutně k ㊕㊖㊗㊘ bylo z krátkodobého hlediska obojí.
Vyslechl si všechny nové informace a případně jen přikývl či potvrdil, že chápe vše, co mu bylo řečeno. Jednookých vlků tu je nějak hodně? Leda by to byl ten samý. Ale to se ví, že to byl ten černobílý, kterého popisoval Duncan. Ten vlk, který se zahazoval s Rez i Mrzákovou a pak se na něj obě pořádně ㊕㊖㊗㊘. Ale zrovna on zřídil Noroxe? To aby se touhle případu podíval na zoubek. A tím případem myslí přío konkrétně vlka, který udělal z Noroxe chodící mrtvolu.
Nakonec se dostali na závěr, kdy si začal bratr stěžovat na cosi ve vzduchu.
"Doufám, že to pro tebe nebyl zas takový šok, čekal jsem, že to budeš nést snad ještě hůř," podotkl k Noroxovi, který měl nejspíše problémy kontrolovat svou magii. Rigel nedostal žádné informace o tom, jaké konkrétní magie ovládali jeho prý taktéž obdaření sourozenci. Neptal se tenkrát na nic a jen peskoval, že nic z toho nechce a nemá zapotřebí stejně tak ani nic slyšet. Bylo to možná trochu ukvapené rozhodnutí. Ještě štěstí, že nebylo všem dnům konce, neboť byl ten vlk velmi trpělivý a nejspíše už na to zapomněl. Jenže to už špicloval uši, když zaslechl sebemenší pohyb za nimi. To se courala Styx ven z nory a pouze velmi střídmě oznámila své záměry a zmizela, aniž by věnovala Rigelovi jediný pohled. Ten nad tímhle chováním vycenil tesáky a bílé chlupy měl už v pozoru, jak to v něm dokázalo vařit krev. Dokonce se i velmi impulzivně zvedl, že by jí tedy šel servat končetinu, aby alespoň pozdravila, ale nejspíše už nebylo moc nadějí na její nápravu, proto jen udělal mírné naštvané kolečko s několika ostrými nadávkami pod čumákem, než vychladl.
"Wow, tak to by bylo k sesterské lásce," odsekl Rigel neutrálně, neboť jej mírně udivilo, jak oba Styx poměrně úspěšně odignorovala. Tedy alespoň Rigela, neboť s Noroxem teď asi trávila hodně času, tak by se asi ani nedivil, že si budou už celkem i lézt na nervy
"Co já? Já jsem se toulal, dělal ze sebe naprostého ㊕㊖㊗㊘, abych si vyžehlil ony nevýhody pověsti, kterou jsem obdržel snad okamžitě. Neříkám, že to vždy funguje, ale pracuje se na tom, narozdíl od vás pomalu a jistě," vydechl a přemýšlel nad tím, jak moc je Norox ochoten a hlavně schopen kooperovat během strategie, kterou by nastavila Styx i Rigel, neboť nejspíše jeho sestra nebyla ta největší blbka pod sluncem a napadlo jí (ačkoliv poměrně pozdě), že takové chování nemá žádné příznivé výsledky. "Přidal jsem se do smečky tý proradný ㊕㊖㊗㊘ Elisy, prý už jsi na ní taky narazil, bude náročné se jí dostat pod kůži, ale není to nic, co bych nezvedl, ostatně vždycky jsem byl ten v tomhle ohledu lepší," ušklíbl se. Pravda ego až do nebeských výšin, kdo ví, zda bude šedá vlčice schopná jej krotit, neboť ne vždy je rozhodnut její divokou povahu tolerovat. Mohla být jeho alfa, ale stále to byla špinavá vlčice, která si nezasloužila nic jiného než žít na slinách samců.
"Nakecal jsem jí vše možné, pro záznam vás nenávidím a při našem dalším setkání bych vás měl dle všeho sejmout bez zaváhání, budu si muset dávat pozor," pronesl s nesnesitelným hněvem, neboť nepotřeboval hrát divadlo celou tu dobu, ale karty už jsou na stole a on nemůže měnit strategii ani pravidla. Budou se toho muset držet. Proto mu to taky říká, musel o tom vědět, aby se v případě střetu dokázali porvat pro show.
"Je tam potenciál. Moc brzo na nějaké plány, ale vypadá to, že mají velmi vztahy se sousedící smečkou na tenkém ledu. Co to tak znělo, nemusel bych se ani moc snažit, Elisa sama nezněla moc tolerantně. Chce to čas a bude je nenávidět natolik, že se zničí pak tyhle dvě navzájem," prozradil Noroxovi a protáhl se. Poohlédl se na něj a přemýšlel, zda by bylo vhodné... Udělá to.
"Hej ty, Noroxi prosím ukázal bys mi bez řečí, jak vypadá pravá čubka? Sveď mě, prosím a neptej se na otázky," Rozhodl se, že by mohl pokračoval ve zjišťování, co jsou vlastně jeho limity a jakým způsobem je může používat. Proč to nezkusit na Noroxe. Stačilo několik slov sladkým podtónem, aby to zamotalo hlavu snad každému. Norox nemohl odmítnout a měl by chtít opravdu poslechnout, co po něm Rigel žádá. Šedý vlk se jen pobaveně opět usadil, aby byl při nejlepším svědkem něčeho, co v životě nečekal, že někdy uvidí.

Byl opravdu sám, ale Styx bylaws poblíž. Zdálo se, že jej jednooký vlk rád vidí, proto nakonec odhodil i poslední špetku předsudků.
"Pro takový titul to bude ještě pořádně dlouhá a trnitá cesta, ale dostaneme se k tomu," naladil podobnou notu nadsázky jako bratr a ušklíbl se. Nezměnilo se asi skoro nic. Tedy alespoň na první pohled, co se Noroxe týče. Jako by se vlastně nic nestalo. A přitom už to bylo tak dlouho. Kdybychom měli být přesní, šlo skoro o rok. Tak dlouho se neviděli. A teď jsou tu. Rigelova zlost najednou zmizela. Nejspíše se nevytratila. Takové věci se jen tak nedějí, ale díky radosti z toho, že je konečně našel, se takové myšlenky schovaly hlouběji do částí jeho mozku, kam na ně momentálně nedosáhl.
"Byl bys překvapen Noroxi, jak dobře," nadhodil Rigel s ďábelským posměškem, když si vzpomněl na své plány mezi Asgaarskou a Borůvkovou smečkou. Bylo to něco, co chtělo mnoho času, jestli to má vyjít.
"Cítím ji, ale bude lepší, když se pořádně prospí, slyšel jsem mnohé o vás dvou, takže mě ani nepřekvapuje, že vypadáte jako bitvě. Tedy dokážu si jen představit její zjev, když mi bylo řečeno, co na ní vlci odsud páchali," zavrčel mírně naštvaně, neboť se mu nezamlouvalo, že by měli být roztrháni díky svým nutnostem rvát se.
Posadil se vedle něj s pohledem upřeným k řece. Přemýšlel nad tím, jak jednoduše by vše šlo, kdyby žádné sourozence neměl. Ostatně pak by asi nic z toho nebylo. Ale rodina je rodina. Pořádně se nadechl, aby se nerozčiloval ohledně celého problému ohledně faktu, že ONI jsou ten problém. Možná je to nedorozumění a šílená Styx a blbounek Norox mají nějaký použitelný plán. Po chybovalo tom, ale dával jim prostor vyjádřit se a obhájit svá ukvapená rozhodnuti a činy.
"Co vůbec děláte? Běháte kolem a lezete na nervy všem, co potkáte? Cestou sníte vlče a pak zas jen zbytečné upozorňování na sebe?" zeptal se Noroxe hořce a bylo z tonu jeho hlasu znát zklamání a hlavně hněv, neboť to pak schytával za ně.

// Medvědí řeka (přes Mahtae)

Neměl moc nadějí, že by tenhle výlet mohlo něco přinést, vlastně nepřemýšlel nad tím, co by bylo, kdyby tam alespoň jeden byl. Přemýšlel nad tím, jak nepravděpodobné to bylo, když brodil mělkou část řeky. Jejich pach tu ale cítit byl, což znamenalo, že tu pravděpodobně stále jsou a nebo tu před nedávnem byli. Rigel se hned poté, co vylezl z vody, přikrčil a ani neoklepal. Voda z něj tekla po cárech a smývala zaschlou krev laně, ačkoliv by chtělo nejspíše o trochu více koupele, aby ze sebe rudou plně dostal. Stále ji měl všude možně a pod tlamou nejvíce. Byl taky pořádný zjev, když se mu chtělo. Měl vychytralý výraz a snažil se odhadnout situaci. Již z dálky viděl vlka, který k němu byl zády. Nemusel ani chodit blíž, aby věděl, kdo to je.
Byl už hubenější. Vysoký zůstával stále stejný, ale vypadalo to, že se mírně smrskl. Nebo že by snad Rigel byl teď větší? O tolik zas ne, ale byla znát změna.
Cítil i sestru, byli tu oba. Neuvěřitelné, kolik času dalo je najít a teď tu jsou oba dva na jednom místě. Styx už nejspíše spala v noře a Norox měl hlídku. To by se dalo očekávat. Neměl v plánu nic extra, neměl v plánu se s nimi ani dlouze vybavovat, neměl zájem s nimi zůstávat delší dobu, neboť to nedovolovala situace. Oni si to způsobili sami.
Vydal se za ním, neboť byl jediný, s kým mohl právě mluvit. Nejspíše nad něčím přemýšlel, což byla ocenitelná snaha u někoho, kdo měl maximálně jednu funkční mozkovou buňku, která ještě pracovala jen v dny, které byli prvočísly. "Pozor, abys nechcípl z toho všeho dumání," upozornil jej chladně a svůj hlas držel dole, aby případně nerušil Styx, která jistě v úkrytu zařezávala. Vydal se do jeho blízkosti, ale stále si udržoval jistý odstup, aby se nemohl Norox dostat příliš blízko bez toho, aniž by stihl Rigel zareagovat. Ačkoliv dost možná by byl přeci jen o trochu rychlejší. Bratr nevypadal zrovna v té nejlepší kondici, přesto jej ale nebylo radno podceňovat. Byl šílený a nevypočítatelný, cloumaly s ním záchvaty vzteku a jeho rozbuškou bylo skoro cokoliv. Rigel si jej se zájmem prohlížel. Proslýchalo se, že se pustil do větších soust a platil, ale až takto? Byl jako chodí smrt, která už jen vyčkávala na soudný den, chybělo mu oko, ucho, vypadalo to, že jej opravdu někdo pořádně zřídil. Chtěl by poznat toho, kdo to byl.
Konečně jej přestal analyzovat a zpříma se k němu postavil, aby bylo znát, že již mezi nimi není zas takový rozdíl.

//Kaskády

Zamířil od kaskád na jih, možná to vzal i částečně přes Asgaar, teď už by to nemělo být divné, když se přes to území mihne, což? Byl ostatně teď taky "člen". Ale teď mířil zpět na Bobří ostrov, který byl nejlepším možným místem, kde by mohl najít sourozence.
Měl v úmyslu tam pár dní zůstat, smečkové záležitosti může odložit, ostatně Elisa se asi moc nezajímala, kde bude lítal. Nejspíše doufala, že to byl jen blaf a už se zase nějakou dobu neukáže. Jenže Rigel měl vlastní plány, které zatím nehodlal sdílet s nikým konkrétním. U Duncana si raději svým umem pojistil, že nebude nikomu o jejich setkání vyprávět, aby se nic nedostalo na povrch moc rychle. Pak nejspíše hnědý vlk zmizel zpět na jih do té své smečky, která pro Rigela byla velkou neznámou. Ale tak tomu nebude pořád.
Rozhodl se, že na ostrově jednoduše přenocuje a uvidí, zda je po nich něco zbylo. Museli se tam přeci objevit od doby, co se tam naposledy Rigel mihl a věděl, že tohle místo opravdu před nějakou dobou obývali. To už nějaký pátek taky bylo, jenže kdo ví, zda úkryt neopustili. Duncan navíc z nějakého důvodu věděl, že byli i Života. Jak ten to zas ví... chytrák ㊕㊖㊗㊘.

//Bobří ostrov

Bolo príšerné jesenné popoludnie plné dažďa a chladu. Nebolo nutné premýšľať nad dnešnými plány, lebo bolo asi naozaj najlepší žiadne nemať. Dvaja vlci sa váľali na mieste, ktorému sa väčšina vlkov za bežného dňa vyhýbala. Nemal to tu nikto v láske, takže to bolo skvelé miesto, kde ich nikto rušiť nebude. Mohli sa tu váľať celé dni a nikto by za nimi neprišiel. To možno pretože vyzerali príšerne. Duncan tak vyzeral neustále, takže to úprimne nebola skoro žiadna zmena, ale Rigel bol zas po úspešnom love celý od krvi vďaka svojmu špinavému štýlu konzumácie mäsa. Chodil takto príšerne skoro stále, keď bol mimo územia svorky. Jednalo sa o skvelý symbol slobody a pripomienka toho, kto bol.
"Takže ty mi chceš povedať, že si schopný Smrť oslniť natoľko, aby tí dala mágiu zadarmo?" spýtal sa Rigel pobavene svojho priateľa, ktorý odpočíval kúsok od neho. Obaja sa skrývali v sutinách obydlí Smrti a čakali, až konečne prestane aspoň trochu pršať. Oni jeden najskôr nemal chuť vidieť tú starú vlčicu, lenže túžba po získaní nových mágiou bola väčšia. Možno by ich nejakým spôsobom mohli ukradnúť. Treba má Smrť rada riskovanie, mohli by ju nejakým spôsobom oklamať. Nie, to pravdepodobne nie je to najlepšie riešenie, pretože mágia nie sú nič, čo sa dalo získať ľahko ako fyzický majetok.
"Už to z časti viem, ale nebolo by skvelé vedieť s cudzími vlkmi manipulovať? Predstav si to, mohol by si mať vlastný komická predstavenie so všetkými tými hlupákmi v hlavnej úlohe," pokračoval v rovnakom komickom duchu ako predtým.
"Čo tvoja obľúbená mágie? Chcel by si nejakú? Nikdy si o tom nehovoril, mať dve je u vlkov málo, či ako?" spýtal sa ho, o čo sa pokúsi požiadať Duncan, až sa so strašnou vlčicou znovu stretne.
"Nikdy som na nej nevyskúšal ten dar. Myslíš, že sa poistila, aby som ho nemohol použiť pre ňu? spýtal sa Duncana ohľadne toho, či si vlk myslí, že nemôže svoju zručnosť aplikovať na Smrť samotnú. Najskôr asi za skúšku nič nedá. Navyše nehovorila nič o tom, že to nesmel, nie? Tomu sa hovoria nepresné inštrukcie. Je to vlastne jej vlastné vina. Keby len tušila, koho tým obdarila, ešte by si to iste dvakrát rozmyslela. Lenže dvakrát meraj a raz rež, nie je cesty späť . Samozrejme tu stále bola možnosť, že by ho mohla tej mágie jednoducho zbaviť. to by bolo naozaj nemilé. Ale skúsi to v rámci tréningu. Má na nej hneď niekoľko otázok.

Bylo to jako ve snu, no možná touhle sem i je, on rozdíl od reality nemohl rozeznat, vše se zdálo tak skutečné. Bolela jej hlava, jako by se právě o něco uhodil, krev mu vřela v uších a celé jeho tělo se klepalo.
Barvy byly všechny špatně, stejně tak on sám vypadal jinak, proč je všechno tak neskutečně špatně? Bylo mu z toho zle, naštěstí se nacházel na kraji jezera. Během toho si uvědomil, že vlastně celou dobu stojí v temných mrtvolných vodách místa, které snad jen velmi vzdáleně připomínalo Medvědí jezero. Bleskurychle se podíval na svůj vlastní odraz do vody, neboť s ním bylo něco špatně, jenže co? Bodalo jej okamžitě to, že byl vlastně úplně jiný, než když šel spát, ale kde k takové změně přišel? Běsnil v duchu, neboť jeho oči byly zbarvené podle magie, kterou nepoznával, Nemělo cenu ani hádat, neboť by jej to stejně nejspíše nenapadlo, a v tu chvíli se cosi stalo, on přesně vede co.
"Bylo na čase, konečně jsi se ukázal, pijavice, kde ses tak dlouho toulal, Duncane?" zeptal se Rigel pohotově, když z jakési portálové díry přibližně metr a půl nad zemí vypadl Duncan a otvor se za ním uzavřel. Brzy na to se rozhlédl, neboť krajinu, ve které se teď oba vlci nacházeli, nepoznaval. Bohužel se nezdálo, že by i jeho společník měl nějakou nebo alespoň jakoukoliv představu o tom, kde se právě oba dva nacházejí. Byť na sekundu to vypadalo jako místo, které znali, jen trochu no, vše bylo až moc tmavé, ačkoliv nebyla noc, obloha měla barvu tmavého purpuru a ve vzduchu visela smrt. Bouře se blížila, vítr se zvedal a ono dusno bylo znatelné, vždyť každý zná onu intenzivní chvíli před příchodem pořádného slejváku a bouře. Blesky se sem tam prohnaly po obloze v dálce a hromy následovaly. Bičovaly pahorky a nezdálo se, že hodlá ustoupit pryč, pohlédl tedy na Duncana.
"Budeme tu stát, nebo jednoduše počkáme, až zmokneme," zavrčel netrpělivě na hnědého vlka, který stále ležel na zemi vedle něj.

//Prosím o safíry!

Zastavilo jej až to, kdy Duncan žertoval o tom, že by mohl Asgaar teď navštívit, když se znal s Rigelem. To nepřícházelo v úvahu.
"Jen to nedělej, bude lepší, když zatím nikdo nebude vědět, že jsme spolu kdy mluvili," řekl Duncanovi, neboť měl obavy, aby hndý vlk o jejich setkání s nikým přehnaně nemluvil, když zná toho a toho a ke všemu znal i sourozence a tak dál...
"Doufám, že ti nebude vadit, když si to vše, co jsem ti řekl, necháš pro sebe a nebudeš nikomu ani zmiňovat, že se známe, bude to naše tajemství, příteli," usmál se na něj Rigel a tak si pojistil, že zatím hnědý vlk bude držet své chování stranou a nebude z toho spíše problém než benefit.
"Myslím si, že klidně i pár delt bych srovnal se zemí pohledem, ale uvidíme, nechci nikoho podceňovat, to je hloupé. Jsem zvědav na naše bety, doufám, že to budou plnohodnotní protivníci, nerad dostávám vše zadarmo, víš jak..." ušklíbl se. Měl chuť se na nich pořádně vyřídit. Ale to bych předbíhal. Nabíral síly raději stabilně a dobře, než aby byl bez kontroly. Navíc se musel rozhodnout ohledně těch magií. Duncan stále ale stál za tím, že bylo hloupé dělat z viditelně silného Rigela omegu. Byl tím mírně polichocen, což byla dost pravděpodobně vlkova iniciativa.
"To samozřejmě, ale musím využít téhle příležitosti, kterou mi nevědomky ta vlčice dala. Mohu expandovat a být podceňován, což je věc, která se vždy hodí," popsal situaci a její benefity. Raději bude brán za slabou a hloupou omegu nějaký ten kvalitní čas, než aby se strachoval o to, že je třeba až moc živý a progresivně agresivní vůči postavení. Přijal to ostatně jako příležitost, neměl moc v plánu drásat se na vrchol přehnaně rychle. Věděl narozdíl od svých sourozenců, že je načasování velmi důležité ba možná i celkem klíčové.
"Dočkej času, bude tomu tak dozajista, nic víc si ta banda ㊕㊖㊗㊘ ani nezaslouží," zasmál se Rigel škodolibě, když Duncan souhlasil, že je Borůvková smečka vhodným adeptem na anihilaci. Jeho uvážení mohlo mít vlastně jakkoliv důvod. To Rigela přílišně nezajímalo. On měl hlavu plnou složitých schémat a plánů, jak by bylo nejvhodnější postupovat, kdyby se jí opravdu chtěl zbavit.
"Určitě ten alfa nemůže být tak velké sousto, když má jako členy bandu idiotů, kteří se sešli jako svaz postiženců, kteří jsou připraveni darovat svá těla na jatka, jak zbytečnými existencemi jsou." Nebral si samozřejmě servítky a nedržel zpět, nebylo to více méně už nutné. Jak řekl Duncan, ani magičové by si někdy Rigela v momentálních podmínkách nelajzli.
"Je na čase velice seriózně přemýšlet nad tím, že nejlepší zbraní proti magičům, budou jejich vlastní schopnosti," zašklebil se Rigel zlověstně, neboť tohle bylo něco, co věděl moc dobře od začátku a byl nejspíše jediný z jejich původní smečky, kdo byl odhodlán jít takto daleko a stát se tím, co slíbil zničit, jen aby dostál své přísahy. Sledoval na chvíli kaskády vody, které nelítostně drtily vše, co se jim připletlo do proudu. Přesně tak to bude. Až dojde na lámání chleba, nebude mít žádné slitování, žádné empatické činy, které by potvrzovaly, že by našel pochopení v magičích. Všichni byli kus pekla na zemi a všichni se tam měli vrátit. Pohlédl na Duncana. I tenhle. Mohl se hodit teď, ale nakonec dopadne stejně jako ostatní. Ale to bychom moc předbíhali, kdo ví. Zatím je to vše "jen" součástí plánu. Možná by jej měl pro tentokrát opustit a raději se jít věnovat střádání informací zpět do Asgaaru. Přeci jen měl by si jít užívat času, kdy je omega, tohle už asi jen tak nezažije. Odporné smečky, dělalo se mu z toho zle. Na ničem nezáleží, dokud to garantuje postup na vrchol.
Obrátil se na Duncana, chvíli se nic nedělo, jen se mírně zvedl vítr, svítalo a bylo poměrně chladno, sluneční paprsky již možná olizovaly obzor, ale stále už se jednalo o poměrně temné a chladné ráno. Sledoval jej zlatavýma očima jako sup, než si odfrkl. Stále měl srst od tlamy po tlapy obalenou v krvi a nehodlal to ještě nějakou dobu měnit.
V tu chvíli se odrazil od země a skočil po Duncanovi. Pod jeho váhou hnědý vlček spadl zády k zemi a mohutný vlk mu nedával prostor na útěk. Zaujatě si jej takto prohlížel s mírně znechuceným pohledem. Zavrčel a tlamu přesunul k jeho krku, ohrnul pysky a vycenil tesáky, načež sklapnul čelist přímo v místě, kde měl Duncan krkavici. O pár centimetrů blíže a už by se jeho tesáky seznamovaly s kůži. Takhle ukořistil mezi zuby trochu Duncanových chlupů. Zvedl hlavu směrem k němu.
"Takže Duncane, vypadáš na někoho, kdo by mohl být vhodným adeptem na spojenectví, seš si ale jistý, že na to máš?" zevrčel na něj Rigel a položil mu zadní tlapu na koule, aby přitvrdil cosi, co připomínalo velmi zdaleka výhrůžku.
"Promysli si to, zase se setkáme, příteli..." zavrčel a seskočil z něj. Bylo samozřejmé, že ono označení nemyslel jistě vážně, ale volnou cestu k onomu spojenectví volnou Duncan měl. Teď už se Rigel rozhodl zdekovat a vydat někam, kam jeho srdce táhlo raději.

--> Medvědí řeka přes Asgaar

Duncan byl stále poměrně bez špetky osvícení, kde se nacházeli. Jak tu může být tak dlouho a nevědět? Možná nebyl tak dobrý průzkumník jako Rigel, který během léta navštívil snad úplně každý kout týhle blbý země magičů.
"Víš, že vlastně celou dobu jdeme podél smečkového území? Tenhle les tady nalevo je Asgaar," řekl po chvíli Duncanovi. Bylo zvláštní, že tam nikdy prý nebyl. Bylo to takové místo v centru dění. A to ani Rigel nevěděl, že je to skoro až doslova centrum Gallirei. Chodili celou dobu kolem a hnědý to ani nevěděl. Byl komický. Věděl všechno možné, jen hlučná Asgaarská, o které Rigel slyšel ze všech stran, unikla tomuhle maníkovi?
"Samozřejmě, že jsem ji kecal, ani jednoho už jsem navíc několik měsíců neviděl, kdo ví, kolik z nich žije, pokud samozřejmě nežijí, vezmu si kredity za jejich smrt já, ať má alfa radost," řekl Rigel ohledně možností, že by třeba někdy Norox mohl mít nehodu. Je samozřejmostí, že by Rigel tvrdil, že za to může. Šplhnout si ostatně potřeboval. Než ale stačil pokračovat, Duncan vykulil oči nad tím, co to slyšel. Byl velice překvapen nad přiděleným postavením, které Rigel získal skoro až za odměnu a ještě měl být vděčný. Měl pravdu. Kdokoliv jiný by omega mohl být, kdyby stál vedle Rigela, který na to vůbec nevypadal. Omegy byly většinou stereotypně ty narušené typy. Dost možná by mohla být slušnou omegou Apaté, které od smrti bratra šplouchalo na maják. No samozřejmě tu byl taky ten druhý typ vlků, kteří získávali pozici omegy. To byl případ Rigela. Na to ale většinou ani nikdo nepomysli, když se mluví právě o onom špatném nejnižším postavení. Nedůvěryhodní toto postavení také dostávali, neboť nemohlo být dáno jinak. Elisa nevěřila Rigelovi ani trochu. Tedy tak tomu alespoň bylo kdysi. Je možné, že už přestávala být tak skeptická a paranoidní? Ráda byla, že to dělat nemůže, jenže Rigel ji v tom nabírání důvěry rozhodně chtěl podpořit. Vždyť byl neškodný, no ne?
"Komické, že? Je to bizarní a nestává se tak často. Pravda je v tom, že mi nevěří a nechce, abych měl velký rozmach a práva, dokud si nebude jistější... Samozřejmě její intuice má pravdu, nejsem žádný hodný beránek, nebudeme ji o tom samozřejmě ale říkat, že..." drcl do Duncana, který se nezdál jako někdo, kdo byl chtěl vyzrazovat Rigelovy plány. Měl takový ten ďábelský pohled a zdálo se, že je pro každou srandu. Třeba by přeci jen mohl být nápomocný.
Poslouchal popis toho, jaká je jeho smečka cool. Rigel věděl, o které se to baví. Duncan žil dost možná v té, kterou Rigel plánoval navštívit, ale jaksi se mu to zatím nikdy nepovedlo. Rozhodně ale není všem dnům konce a zkusit to může. I kdyby se měl vymlouvat, že přišel navštívit Duncana.
"Taky se těším na to nic nedělání. Sice to má své nevýhody. Třeba že se na noc budu muset přesouvat mimo území do Zrcadlových jeskynní a lovit si potravu praktický sám, neboť omegy žerou až poslední... A to když na ně zbyde... Ale zase jinak nemám vůbec žádné povinnosti a můžu vše využívat pro seznamování se s dalšími idioty ve smečce," popsal celou situaci a naznačil, že Duncana chápe. Taky byl rád, že nemusí hnout vlastně ani tlapou a může se soustředit na budování důvěry s ostatními členy a čert vem Elisu.
"Někteří vlci zde jsou opravdová banda ... Třeba Boruvkovou smečku bych celou zakázal. Celá smečka dost pravděpodobně sdílí jen jednu mozkovou buňku..." řekl s humorem. Byly tam fakt rarity. Divná to cháska. Rozhodně nemohlo cenu tam vůbec chodit. Wizku by žalovala a Mrzák Nori by se jistě přidal. Jeho jednovoká kámoška už si Rigela raději nepamatovala, jak na ni byl předtím hnusný.

// Midiam

Duncan zněl překvapený, že Rigel je poměrně novým přírůstkem do smečky. Ten se nad tou reakcí pobaveně ušklíbl. Beta? To možná tak ve snu s tím, jak moc ta vlčice nesnáší celý můj rodokmen.
"Styx s nimi měla potyčky. Chtěla alfě sežrat syna. Kdysi jsem na ni náhodou narazil, nakecal jsem ji horní dolní, aby mě nechala jít, byla rozhodnutá mě tenkrát roztrhat na kusy, ne vždy jsem byl v takové formě jako teď, bylo to po oné těžké zimě..." prozradil humorně Duncanovi o tom, jak se vlastně dostal k celé té záležitosti s jeho momentálním působením. Ale to samozřejmě není vše.
"Prakticky jsem jí řekl, že mám se sourozenci snad ty nejhorší vztahy na světě a chci je zabít, ona to nakonec velmi nerozhodně přijala a nechala mě jít. Nevím co mě to napadlo se k nim přidat. Možná protože jsou tak lákavá smečka na zánik..." řekl Rigel lhostejně a ušklíbl se.
"Tak či onak jsem jejich zbrusu nová omega. Není to rozkošné? Není nad to být zkoušen, jak dlouho vydržím. Přijal jsem to, ať má v plánu cokoliv, bude to ona, kdo bude nakonec prosit," dořekl nakonec celý příběh střední verze o tom, jak se to má s Asgaarskou smečkou a její budoucností. Nemela ho kdysi tak přišít. Možná by bylo nejlepší, kdyby jej zabila, když neměl moc sil bránit se. Teď už není cesty zpět.
"Přišel jsem někdy na přelomu jara a léta, moc dlouho tu nejsem," prozradil Duncanovi odpověď na jeho otázku a poslouchal, co dalšího mu hnědý řekl.
"Jo, o tom jejich ostrově vím, ale nikdy jsem je tam nezastihl, víš jak, mají moc práce s terorizováním ostatních za bílého dne," řekl Rigel pobaveně, když procházeli podél Asgaaru. Dělal si takový průzkum celého území kolem dokola, protože severní hranice tak nějak odhadnuté již měl. Nějak se ocitl předtím v Borůvkové smečce, se kterou ta jejich melat špatné stavy, které držely na nějaké prosté alianci. To taky zanedlouho už nebude. Jak silná asi tak byla? Kolik námahy to může chtít rozbít něco tak na pohled a hlavně od poslechu křehkého? Elisa zněla, jako by jí skoro až mrzelo, že přistoupili na tuhle možnost. Možná nebude tak těžké ji přesvědčit o tom, že by bylo možná velmi příhodné konečně anexovat jejich malé titěrné území i se všemi dětinskými neschopnými členy. Skvěle, tohle byl Rigelův plán. Se schopností od samotné Smrti byl skoro až sebevědomý ohledně toho, že se mu to vše povede. Jak těžké bude proti sobě poštvat dvě smečky, které už se teď nemusí?
"Co ta tvoje smečka s potetovaným?" zeptal se jí na oplátku, aby nestála řeč, když už se do ní tak nesměle pustili i přes Rigelovu původní vyhýbavou povahu. Neměl v plánu mu to takhle vše říct, ale Duncan se zdál jako typ, který by dokázal pro srandu a trochu bordelu pronásledovat a hlavně naslouchat Rigelovým plánům. Mohl se z dlouhodobého hlediska hodit. Třeba pro případné pozdější zničení jeho smečky, až bude Rigel hotov s těmito.

// Medvědí jezero

Vypadalo to, že byl Duncan vhodným adeptem na mouchu, která mohla nějaký čas kolem Rigela poletovat. Měl ostatně velmi netypický názory ačkoliv je magič. Zdálo se, že se zas tak moc neliší.
"Moje alfa je šílená vlčice s ohněm v očích, jejího druha jsem vlastně ani neviděl, myslím že bych si měl udělat malý seznamovák s ostatními členy, abych viděl, s čím mám tu čest," pronesl spíše sám sobě než k Duncanovi. Bylo jasné, že jakmile se vrátí zpět, bude muset udělat opravdu kolečko kolem ostatních členů. Může si hrát na hloupou omegu, která je pro smích a politování, než všem Elisa vykecá, odkud vlastně pochází. A pak už nezbude nic, než začít hrát pořádně tuhle šílenou hru.
"I to je poměrně možné, když vezmeme v potaz, jak se vlastně pořád s někým oba rvou... Je jen otázka času, než narazí na někoho, kdo se je doopravdy rozhodne terminovat," řekl s poměrně znatelným nezájmem. Jestli se jim něco stane, bude to jejich vlastní vína. Jsou hlupáci, když tohle dělají a moc dobře to vědí.
"Neříkám, že mi nevadí, ale existují lepší způsoby, jak se jich zbavit než to, co si vybrali oni, žrát vlčata taky nemám v povaze a ㊕㊖㊗㊘ fakt do sestry nemám v plánu," odsekl poměrně impulzivně. Nespojovalo jej s nimi vlastně skoro nic a stejně si vždy byli tak blízcí.
"Tak hele, taky bych je měl nejraději všechny mrtvé, ale narozdíl od nich nejsem impulzivní a na úspěch si sem schopný počkat, ne jako oni, kteří potřebujou všechno hned, to je jejich slabina, netrpělivost," řekl Rigel a nezajímalo ho, kolik říká. Nebylo moc přiležitostí, jak by toho stejně hnědý vlk mohl využívat. To, jací jsou oba jeho ostří sourozenci, bylo velmi jasné už od pohledu, takže to spíše byla všeobecná informace než nějaké tajemství, které mělo být střeženo.

//Kaskády

//Medvědí řeka

Duncan očividně znal hodně vlků, což se ale nerovnalo přímo úměrně tomu, že jej měli všichni rádi. Sám řekl, že zas tak moc kamarádů nemá, protože je fakt problémovej kus ㊕㊖㊗㊘. Alespoň něco pozitivního. Rigel neměl čas trávit volné chvíle s oblíbenými fracky a sluníčky.
"Tak teleportovat, jo? Zajímavé. Znáš další takové šílené vlky?" zeptal se jí. To že Rigel podobné vlky jako černobílý nepotkal, neznamená, že neexistují. Jistě jsou kolem další šílenci s divnými schopnostmi a bizarním zbarvením.
"Skvěle, platí, dříve nebo později se jíte Norox nasere," zasmál se. Stačilo dost často, když vlk dýchá. A mezi Noroxem a Rigelem to dost často jakožto mezi dvěma sourozenci samci vřelo. Vždy měli problém s tím, že oba chtěli být ten lepší než druhý. Střety a spory jsou tedy na denním pořádku a nejspíše z toho ani jeden nevyrostl. Rigela ale zajímalo, jak dobře na tom vlastně Norox teď je.
"Dělají, jak moc jim vlci s magií ublížili a tak, přitom přehlíží, jak moc si za to naše smečka mohla sama, ale to je tím, že nemají v povaze přemýšlet nad věcmi do hloubky," mlaskl nespokojeně nad celou tou záležitostí. Bylo na hovno, že je vlci s magií utlačovali, ale samotná smečka prostých si za hromadu věcí mohla sama. Nefungovalo v té smečce snad nic normálně a divili se, že není skoro pořád co do držky. Ale jednoduše měli odplatu na mysli snad pořád, že ty nejdůležitější problémy neviděl nikdo z nich. Ve skrytu duše byl rigel rád, že smečka zanikla a nemusel být součástí takového šíleného souboru, který byl odsouzen k zániku právě díky neustále chuti po zadostiučinění.
"A teď s tím žijou, nikdo je nenaučil vidět svět jinak než rudě, chcípli by pro pomstu," zasmál se tomu. Bylo to fakt komické. Co budou dělat, až docílí svého plánu? Ne, to se nikdy nestane. Oba věděli, že na té cestě pojdou. Vlastně jen doufali, že vezmou hned několik vlků s sebou.
"Oba je to ale i zatraceně baví, mají vymytý mozek od rodičů a starších vlků, že půjdou do vlčí Valhally, když jich pobijou co nejvíc," pokračoval Rigel ještě chvíli. Byl rozhodnut později Duncana skrze svou schopnost donutit zapomenout na to, co mu v uplynulé hodině řekl. Poslouží jednoduše jako skvělá vrba na vykecání a pak jej toho všeho jednoduše ušetří.

//Řeka Midiam

Nečekal, že by to opravdu fungovalo. Jenže teď se zdálo, že měla Smrt přeci jen pravdu. Měl teď v tlapách opravdu povedený nástroj destrukce. A to víceméně nemusel hnout ani tlapkou. Duncan potvrdil, že má magii bez ostychu a navíc dodal, že jistě i Rigel nějakou magii musí mít. Každý měl. Na to se šedý vlk zasmál. "Já žádnou magii neovládám stejně tak, jako nikdy v životě ani moji sourozenci,"vysvětlil Duncanovi lživou pravdu. Pravda je, že ji nikdy neovládali. Lež je, že magií nemají. Měli ji. Každý z nich nějakou měl. Duncan ale začal, že jsou zlaté oči nejlepší a Rigel jen souhlasně přikývl. V paměti hledal vlky, kteří měli nezvyklou barvu očí. Vybavila se mu napůl slepá Mrzáková, taky ta vlčice, která se nechávala obdělávat tím hlupákem (Newlinem) a kdo dál? No samozřejmě...
"To jsem zrovna nedávno viděl jednoho fakt mega... Gallirejského. Měl černý voko jak uhel, druhý pro jistotu neměl. A teď počkej, jako bys vzal hladinu řeky svisle, takhle na půl měl tělo. Jedna strana bílá a druhá černá," vyprávěl o tom nejvýraznějším nálezu, co se týče nesrovnalých nezvyklých vzhledů vlků, kteří obývali tento kraj. Všichni ostatní měli většinou jen nějaké cetky na krku a tak, ale tenhle? Dominoval celý týhle šaškárně.
"Takže ty chceš, abych šel a jen tak zbil mýho bratra? Netvrdím, že by si to nezasloužil," řekl pobaveně, čímž ani nepotvrdil ale ani nezamítl Duncanovo přání šikanovat hlavně Noroxe, který mu očividně ležel kvůli nějakému střetu v žaludku. Je divné, že v tom případě Duncan ještě stále žije.
"Není tu nic zas tak zajímavého. To si jen hrajou na ublížené mrzáky a kriply," prohodil. Nějaká tragédie a oni z toho dělají pomalu nerozdýchatelnou situaci. Přitom houževnatě hltali smečku a všechny ty ㊕㊖㊗㊘ pravidla jako boží slova. A pak plakali a nařikali, když to nevydrželo. Každý prostý byl příšerně hloupý. Rigel ten život nenáviděl. Těšil se ze své momentální svobody, kterou kazila jen reputace, kterou tvořili. Nikdo přeci nemusel do samého konce vědět, že jsou oni ti špatní.

//Medvědí jezero