Gallirea - Příspěvky uživatele

//přechod na Šakaly

Laura zůstala samozřejmě tím nejmilejším stvořením v okruhu mil. Z toho se mi fakt dělá zle, do prdele, nenávidím to tady... pomyslel si a jen se na ní při té myšlence pousmál.
"Tak jako mohl bych trvat na tom, že umím nechat věci zmizet a kdo ví, co všechno umíte, jenže pak bych to měl demonstrovat a vše bude jasné," ušklíbl se na Lauru a pokračoval v chůzi po jejím boku. Ten velikostní rozdíl byl opravdu srandovní, když šli takto vedle sebe. Buďto byl on moc velký a nebo ona moc malá. A vlastně... Možná obojí.
"Co umíš za magie vůbec ty? Máš jen jednu, či jich tu máte víc?" zeptal se jí opatrně, neboť na ní nechtěl používat ty své tricky a podlosti, byla schopná mu to vysolit sama, když se mile zeptá a trochu pousměje. Je to tak tuctová vlčice, tohle fakt funguje na takový typy. Navíc byl přátelský za to si určitě zasloužil odměnu v podobě
"Ten trotl na kopci řekl, že mi taky nějakou může dát, ale já žádnou asi ani nechci, jsou to akorát tak starosti, podívej, jsem trapná omega, nemám žádné povinnosti, netrápí mě magický cinky linky sračky, pardon můj slovník, jsem kretén, takže proč vlastně magii, že..." zasmál se a svalil se do trávy na prahu lesa. Bylo vidět poměrně dobře všude možně. Někde za plání bylo Medvědí jezero, ale to už bylo moc daleko. Navíc jim v cestě stály pahorky.
"Asi jsem ztracený případ, Lauro," pronesl, když si konečně udělal pořádně pohodlí. Nemyslel to samozřejmě nějak extra lokačně ztracen, po Gallirei se orientoval slušně, neboť proběhl za poměrně krátkou dobu všechny možná kouty, aby jej tu nic nepřekvapilo. Byl ztracený ohledně toho, co má sakra dělat s těmi všemi problematickými hajzly. Byla to jeho sestra, stejně ztracený případ, který kdyby držel hlavu nad hladinou, neutopil by se. Ztracený byl samozřejmě naprosto jasně Norox, který zdechne, protože je dementní. A doslova ztracené jsou i jeho sestry, které nikdo dlouho neviděl a možná nejsou ztracené spíše jako mrtvé.
"Nějakým záhadným způsobem jsem se objevil v Asgaaru," pokračoval svůj filozofický koutek, neboť jej k tomu nutila situace, kdy se položil na záda a sledoval temnou oblohu poskvrněnou jen miliony hvězd. On nebyl ztracen jen v Asgaaru on byl asi ztracen kompletně. Bude hrát tu hru do doby, dokud na to Elisa nepříjde, pak už ho nic nečeká, zhebne. A ta vlčice si to fakt užije. Chtělo to něco... Členi. Pokud si je získá... Pohledem přešel na Lauru.
"Hej Lauro, jsi pěkná vlčice," prohodil k ní velice skromným tónem, neboť si byl skoro až jist, pokud to tak řekne, bude z toho ještě více překvapenější. Jako by snad jen vytahoval holá fakta.
"Jen mi příjde, že ti to nikdo neříká," odůvodnil svá předešlá slova stejně ledabyle a dál pokračoval v pozorování hvězd.

png je tvar obrázkového souboru stejně jako JPG nebo GIF

PNG má průhledné pozadí, takže se pozadí obrázku přizpůsobí jakékoliv barvě pozadí stránky
JPG bude mít pozadí zvolené jako barvu pozadí (většinou černá nebo bílá)
GIF je pohybující se obrázek

koncovek je hodně :D

Béžová řekla, že je druhá alfa taky celkem velké sousto. Rigelvse ale nenechával ohromit. Bylo to ostatně tuctové. Tak je velký no...
"Tak to se má," zazubil se Rigel ohledně druhé alfy. Kdo ví, jak velký tenhle Arcanus byl, ostatně Laura byla pidi verze vlka, možná nějaká zakrslice. Neměl by se samozřejmě vysmívat nemocným vlkům... Ale pointa toho je, že pro ni je přirozeně každý vlk velký a silný. Laura mu ale oznámila, že je betou. No to už Rigel ale tak nějak dokázal odvodit. Přesto ale celou tu záležitost moc nechápal.
"Asi musíš mít nějaká esa v kožichu, že ti Elisa tak důvěřuje," řekl a prohlížel si ji, jako by byl schopen vyčíst jen z pohledu na drobnou vlčici, co jí dělá tak speciální. Rigelovi přišla vlastně dost obyčejná. Ostatně jako každá vlčice. Byly všechny stejné, jednoduché a nudné. Tahle byla ještě ke všemu zakrslá. A i tak byla betou téhle smečky.
"Řekni mi Lauro, co je na tobě zajímavého? A prosím hezký stručně a jasně," řekl směrem k vlčici a ta nemohla odmítnout jeho zvědavou prosbu, která byla spíše podána jako příkaz. Přesto se tomu ale nedalo nevyhovět. Pak nad tím ale mlaskl a raději si po nějaké chvíli vybrat pokračovat v jiném tématu.
"Vypadalo to, že by je Elisa stejně nejraději vymazala a uzmula si Borůvkový les pro sebe," pronesl zamýšleně během myšlenek na malý lesík severozápadně od Asgaaru. Muselo být otravné je mít tak blízko. Lesy dokonce nebyly oddělené, takže jeden viděl do druhého svým způsobem. Bylo to asi otravné i co se ambicí týče.
"Chceš se jít trochu projít po lese?" zeptal se během dlouhého ticha, které vyplňovalo jen šustění korun stromů pod náporem mírného vánku během slunečného odpoledne. Možná by to chtělo někam jinam, kde si vlk užije sluníčko a ne být takhle schovaný pod korunami mohutných listnáčů. Být ve stínu mu sice nevadilo, ale mohli by využít toho, že jsou poslední hezké dny v roce. Můžou jednoduše jít válet šunky na úplný jih území, kde jednoduše ulehnou na samý práh lesa. Tak budou stále zde a ještě bude teplo.
"Myslíš, že si ze mě budou dělat ostatní legraci, že neovládám magii? Asi to v tomhle kraji není tak obvyklá věc, Elisa to kdysi odbila tak, že každý nějakou má, ale my nejsme z Gallirei, v naší krajině měli jen někteří vlci magii a zbytek zakrsl," vysvětlil Lauře s obavou. Ve skutečnosti samozřejmě kecal, magii měl, stejně tak měli i jeho sourozenci, jenze ani jeden z nich o žádnou nestál. Vyjde to vlastně nastejno.

Laura oznámila, že partnera nemá. Huh. Vlčice samotinka?
"A ne? Možná proto tě ještě žádný neulovil, jsi jak kožešina, co si vlk hodí pod sebe, aby se mu dobře spalo, skoro se ztrácíš, a to teď myslím v dobrém," řekl jí, když se divila, že měl připomínky k její vyhublosti. Vypadala rozhodně víc na omegu než Rigel, který oproti droboučké vlčici opravdu vynikal svou velikostí. Pak už si ale nechal vyprávět o jich členech.
"To zní jak když se ten Arcanus spíš jen spermabanka a Elisa má vše ostatní v malíku, ani jsem ho neviděl, přijala mě sama," řekl nahlas myšlenky a nezajímal se o to, že by se to Lauře třeba líbit nemuselo. Kdo ví, co je tu za politiku. Na první pohled se ale zdálo, že Elisa vlastně řídí smečku a ten její je spíše křoví, ke kterému pak večer uléhá. Někdy velmi aktivně uléhá, když mají tolik fagaňat, co se očividně ani ze smečky nehla, když jsou pořád tady. Poslouchal o jiných členech, ale jména dalších už mu vlastně nic neříkala. Samozřejmě znal tu malou megeru Sunny, která jo sem do pekla dostala.
"To mi chceš říct, že tahle velká smečka nemá bety?" zeptal se. Už předtím přemýšlel, jak by si rád na nějakých těch betách pochutnal. Samozřejmě měl svojí teorii, takže vlastně asi Laura nemusela nic říkat, aby mu to nebylo jasné. Ona je ta beta, je nemožné aby neměli žádnou, když mají tak pestrou hierarchii a pečlivě rozdělené funkce. Rigel se v duchu ušklíbl. Hody na betách budou muset počkat, ukázalo se, že Laura je sice dezert, ale byla by jej škoda pohltit. Byla na takovou funkci překvapivě velmi mírná, možná se jen neukazuje v tom pravém světle a Rige nehodlal nic podceňovat. Musel na to jít pomalu a opatrně, byla křehká, ale nejspíše se nedá bez komplikací.
"Nezdáš se, Lauro, bezpochyb bys nakopala i mě, slibuju, že budu hodný," zasmál se a protáhl. Měl nějak víc energie, než čekal, možná to je těmi plány, které se.mu v hlavě rýsovaly, jenže při pohledu na Lauru bylo jasné, že asi nikam jen tak nepůjdou, neboť se vlčice kost a kůže vyvalovala po vydatném žvanci a nejspíše jen tak nikam nepůjde. Takhle vypadala skoro jak těhotná, když se nabouchala žrádlem. Byla moc hubená a takhle to vypadalo, že místo jídla očekávala minimálně tři vlčata.
Posadil se vedle ní a nechával jí odpočívat. Mohli tu být celý den, Rigel ostatně nejspíše v noci stejně skončí na nohách, aby mu bylo dostatečné teplo. Nemohl se vydat do úkrytu a teploty už začínaly opravdu rapidně klesat, že se jednomu vlku spalo fakt špatně.
"Elisa rikalat, že máte nějaké spory s tou vedlejší smečkou, prý že jste je skoro anexovali, to je to tak zlý? Znám tam pár vlků a jsou to chcípáci a existenční katastrofy," zasmál se škodolibě. Ostatně ještě ani neznal ten zbytek, který tam byl, takže netušil, že to nemůže být horší.

Vlčice řekla, že už se nemá komu líbit. Buďto je tedy vdovička, což by u jejího věku i sedělo, či jejího partnera prostě nezajímá, že vypadá jakkoliv. Rozhodl se spíše pro druhou možnost, aby jí to více lichotilo.
"Tak to bych se měl vzdálit, aby mě tvůj amant nepřevrátil, že na tebe vůbec koukám," řekl s úšklebem. I kdyby to byl kdoko, nemá ani šanci proti Rigelovi něco mít. Jak by mohl. Mohl mu pak nakecat kde co a vybruslit z toho mrknutím oka.
"To je škoda, slušelo by ti to víc kulatější," podotknul jí, když řekla, že takhle může vypadat i když bude jíst jako otesánek. To byl jistě sen každé vlčice, ale ne všechny měly štěstí, aby jim to fungovalo tak dobře jako Lauře.
"Je to banda traumatizovaných kreténů, kteří dělají bordel, kde se dá," mlaskl, když se vrtěl na zádech a převrátil se zpět na bok směrem k Lauře. Vlčice vypadala nadměrně spokojeně a bezstarostně, nejspíše se tu má jako prase v žitě, což taky později potvrdila tím, že už je tu vlastně šíleně dlouho.
"Řekni mi o členech, bude asi trvat, než je všechny potkám. Co druhá alfa?" zeptal se Laury. Vlčice byla výřečná a toho hodlal využít, neboť se jednalo o skvělou příležitost, jak se dozvědět něco více o členech a uspořádání smečky. Mohla toho vědět hodně, jestli tu byla dlouho. Nejspíše by se mu mohla hodit. Ale uvidí se, kolik vlčice doopravdy ví.
"Moje sestra se prý velmi zajímala o nějaké Elisy vlče, takže tady vznikl problém. Je to blbá vlčice, která asi nedokáže ulovit ani srnu, jak je neschopná," přotočil oči nad tím, o tu Styx tropila. Zajímalo to Rigela vůbec? Ne, bylo mu to absolutně jedno, jen ať si dělá co chce. Byla na tom stále líp než Norox, který měl místo mozku piliny.

Poznámku o Elise přešel s úšklebkem. Jo asi to se dá očekávat, je jako jarní počasí... Kdo ví, jestli vůbec umí být milá. Ale koho to zajímá, Rigel byl připraven na cokoliv, co si alfa vlčice vymyslí. Kdo ví, jaký je její partner. Ale takový mají vždycky nějakýho povolnýho zaprdka.
"Je to vidět, řekl bych, že ty žereš minimálně, chceš se pořád líbit?" zasmál se. Lehce změnil taktiku, neboť věděl, že chce členy smečky na své straně. Rozhodl se tedy být více výřečný a veselejší. To se jí bude tuze líbit! Začala se hodí vyptávat na důvody, proč do smečky přišel. Rigel samozřejmě zachovával stejný věci, jaký přednesl Elise. Ono to bylo pravdivé, kdyby opravdu po nějaké toužil, nejspíše by si stejně vybral tuhle. Ale to je na jinou pohádku.
"Obešel jsem všechny, ale vždycky na nich bylo něco špatně, ta močálová a v horách jsou jednoduše nesmyslně položené, ta vaše Borůvková vedle je plná děcek, ať už to jsou vlčata nebo jen stupidní dospělý, ta na jihu je... Ani nevím, byla divná,"pronesl, jak se.vlastne rozhodoval, která smečka je mu nejmilejší jako počáteční bod. Elisa byla navíc zajímavá a poměrně velké sousto na porážku, měl rád výzvy. "Elisa navíc nesnáší moje sourozence, tak asi bude lepší držet se těch, kteří nad tím smýšlí stejně jako já, jsou to banda kreténů," pronesl negativně ohledně bratra a sestry. Konečně si znovu lehl, když už nemusel být tak ostražitý, tahle vlčice se stejně chtěla nejspíše jen za každou situaci kamarádit s každým za každou cenu.
"Když už jsi tady, Lauro, můžeš se přidat," řekl nakonec, když si ji tak prohlížel. Pokud nebude hulákat na lesy a nebude tak hyperaktivní, bude to ještě únosné. Pořád lepší než její až moc chcíplý bratr. Třeba když ji pozve k poležení, přestane být tak akční. Vlčice si opravdu nakonec sedla a vypadalo to tak, že by zůstala i kdyby jí řekl, ať jde pryč.
Sám se rozvalil na záda a pořádně se protáhl, byl stále unavený z konzumace srny, se kterou mu nepomohl ani Černobílý. Tak ať si taky trhne nohou. Upřímně byl zvědavý, kdo koho dokáže sejmout. Vyhraje on nebo Norox, když se znovu střetnou? Upřímně nevěděl, komu držet palce víc. Byla větší pravděpodobnost, že chcípne Norox, ačkoliv kdo ví, víc se na umírání asi těší bratr týhle střely.
"Co ty maličká, jak dlouho tu jsi? Já vlastně nikoho ze smečky neznám, jen Elisy charakter mě přemluvil, abych zvažoval, že se přidám, není to jednoduché se Styx jako sestrou, všichni mě automaticky nesnáší, prý jsem démon a bla bla bla, jen se na mě podívej, jsem moc hezký na to, abych se rval," podal s trochou nadsázky. Ale pravda to byla. Jizvy měl, ale delší a nadýchaná srst všechny zakrývala, takže vypadal nedotčen.

Bylo to skoro až obyčejem, že pokaždé, když se Rigel pokoušel spát, někdo jej vyruší. Vtipné bylo, že se většinou jednalo o vlky z tohodle lesa. Jaké to prokletí. Zvedl hlavu, aby viděl, co se k němu řítí. Valila se na něj vitální stařena, která už z dálky hulákala na pozdrav. No to mě... Rigel nad tím jen přotočil oči a sledoval, jak se zastavila až u něj a skoro nestihla ani popadnout dech, když zase začala kdákat... Neřekl zatím nic, jen několikrát mrkl a snažil se zachovat velmi vstřícný výraz.
Sebral se pomalu ze země, aby nevypadal kdo ví jak a postavil se kus od ní. Držel si odstup. Smrděla jako Černobílý, což značilo, že musí mít něco společného. Jenže ona nebyla ani černá a ani bílá. Byla béžová a ony velmi charakteristické barvy svého kdo ví co sdílela jen velmi okrajově. Nejspíše další příklad toho, že si sourozenci podobný nebyli. Ještě samozřejmě přicházelo v úvahu, jestli jeden druhému nebyl rodič, jenže oba vypadali jako fosílie, což eveokuje spíše fakt, že je to jeho sestra. Ale nejsou si nejspíše podobní ani co se povahy týče... Tahle vypadáš jako švihlá střela. Neměla by být v jejím věku už trochu umírněnější? Nebo magičové jsou vitální i ve stáří? Kdo vlastně ví...
"Nazdar... Lauro," zopakoval její jméno a hovořil neutrálně. Nehodlal se strhnout její dobrou energickou náladou, zvracel by duhu pak ještě minimálně týden. Neustále si v duchu připomínal, že musí zachovat klid a opravdu brát v potaz, že by měl jít proti tomu, co si Elisa myslí. Je fuk, že dedukuje správně, Rigel jednoduše všechny přesvědčí o opaku.
"Tak to asi musela povídat pěkný věci," zasmál se tomu, že Elisa už stihla rozdávat pravděpodobně rady, jak se s ním vypořádat. Ne že by si je očividně tahle vlčice brala k srdci. Nejspíše je stejně hloupá jako všechny ostatní tuctové vlčice. To se potvrdilo ale i její další větou, kdy mu bez jakéhokoliv respektu vůči zvyklostem hierarchie nabídla jídlo. Elisa nejspíše s tím rozhodnutím nepochodí, když jo budou takhle všichni na tajňačky krmit.
"Právě jsem došel z lovu, nemůžu přeci spoléhat, že na mě něco zbyde," poznamenal a prohlédl si jí. Byla drobná a malinká, kdyby zafoukal vítr, asi by jí to odfouklo. Kdyby si Rigel řekl, že jí chytí za krkem a prostě někam odtáhne, asi by to ani nevyžadovalo žádnou námahu. Měla zelené oči a milý výraz. Asi místní květinka. Rigel takové vlčice měl rád, byly většinou podřadné a lehce se daly využívat. A ony to ještě tak chtěly. Byly známé pro svou příjemnou povahu a nikdy by se nepokusily odporovat.
"Ale děkuju," procedil mezi zuby o něco tišeji, neboť měl problém být až tak milý a přátelský. Byl celkem zvědavý, co mu tahle cácora řekne, možná byla ve smečce dlouho a hodilo by se od ní něco málo zjistit. Otázky si nechával na později, věděl, že pro to bude muset nejdřív začít s trochou toho sociálního styku a konverzace, aby se obešel bez menší manipulace. Věřil, že ona je ten typ, který mu řekne víceméně vše, když bude chvíli konverzovat taktním a neprůstřelným způsobem.

// Třešňový háj

Rigel by se klidně vsadil, že by Černobílý raději skočil z útesu, než aby musel vytvořit smysluplnou větu, která bude obsahovat více než podmět a přísudek. Ale co se dá dělat, vlci jakou takový, více jej štvalo, že z něj neměl chuť tahat informace, které by se hodily. No tak zas příště. Snad to Norox nezkusí vyřídit dřív, než se k tomu Rigel znovu dostane.
Stále se oblizoval, neboť jo trochu štvalo, že se do něj už víc srnky nevešlo, bylo mu jasné, že se zpět v Asgaaru horko těžko nají pořádně a bude strádat. To znamená samozřejmě další nutný lov za hranice, neboť rozhodně nechtěl přijít o nabranou hmotu, už teď mu dělalo radost, že vypadal líp než bratr, který měl zjev jak z žumpy. Cestou se zastavil u Midiam, aby ze sebe dostal všechnu tu krev po večeři. Nebo to byla velmi brzká snídaně? Kdo ví, na tom nezáleží. Důležité je, že už zase vypadá reprezentativně a čistě. Díval se na sebe chvíli, aby obdivoval fakt, že je asi opravdu černá ovce rodiny. A nebyl ani jednomu z nich podobný, byl moc tmavý, nevypadal jako že se řval s medvědem a jeho srst byla hezký nadýchaná a ne jak rozáry anduly. Taky mu nic nechybělo. Oči i uši měl všechny, čumák hezký tmavě šedý, hezké jantarové oči, které byly opět daleko od hnusně zlaté, kterou měli jeho sourozenci. Taky měl hezky lesklé drápky a příjemně vypadající zuby, jeho ohon nebyl smeták... Kdyby nesdílel pach, všichni by asi pochybovali, že je ze stejného prostředí a rodiny. A navíc se choval slušně! Tedy v případech, kdy mu to něco vynasi... Třeba tady... Okamžitě se zamračil, když pomyslel na to, jak milý musí být na všechny ty kretény ve smečce. Ale úkol je úkol a dal si jej sám. Takže to nemůže ani nikomu jinému vyčítat.
Konečně dal hlasité smečce najevo, že je zpět. Tedy spíše samozřejmě Elise signalizovat, že se pletla a Rigel oprravdu přišel zpět. Cestou hlouběji do lesů nakopaval kameni, když zrovna procházel rovinky, jenže pak se terén začal zvedat a to už se mu moc nikam nechtělo. Takže si kecl tam kde byl a čekal, kdy na něj zas ta čurina naběhne celá prekvapena, že to myslí vážně. Samozřejmě že to myslel vážně... Fakt je chce všechny zničit a zabít. Jen to vyžaduje čas a příležitosti.

Vlk se vyjádřil tak, že jo nejspíše něco jen velice nemilého kouslo poslední dobou do prdele. Jak nemilé. Rigel nad tím ale víceméně nepřemýšlel, nějak mu bylo jedno, co s ním je. Měl nejdřív chuť zjišťovat víc o jeho tajemných Duncanem opěvovaných magiích, ale i to si rozmyslel, neboť se mu s ním prostě nechtělo zůstávat na jednom místě.
"To je smutný," pronesl sarkasticky zdrceným tónem hlasu a vlastně go to upřímně vůbec nezajímalo. Nějaká trapná trápení magičů? Co ho tak může trápit? Že mu nechce vlčice dát? Že se s ním nechce žádný jiný magič kamarádit, protože je očividně milý jak prdel? Něco takového Rigel přesně odhadoval, ostatně kdo by NĚCO takového chtěl? Ale nebudeme dělat ukvapené závěry, třeba nebyl takový bručoun pořád, třeba ho Jen trápí, že je dneska špatné počasí...
Nevěděl, z kterého z nich by bylo jednodušší vytáhnout jakékoliv info ohledně onoho incidentu, Norox prskal, jak hodnotit tenhle smrad zmasakroval a ten smrad... No vypadal na ten typ, který žere trávu a snaží se vyhýbat šlapání na mravence. To na první pohled vidět nebylo, na druhou stranu to nebylo asi vidět ani na druhou. Rigel se jen celkem dobře dokázal vyznat v jiných. V momentálním případě to bylo plus, alespoň věděl, že nemá cenu s tímhle mluvit.
"Od toho bych se asi žádný záživný příběh nedozvěděl, fňukal, jaká jsi to ďábelská ㊕㊖㊗㊘," smál se Rigel tomu, jak moc nejspíše Noroxe štvalo, že jej zmlátil někdo takový. Ale není se čemu divit, byl jako chodící mrtvola, přepralo by jej pravděpodobně i ti vlče, které si chtěl dát k jídlu.
"Nebudu tě trápit," ušklíbl se na něj. Rozhodl se, že jednoduše vlka nechá jít, kam bude chtít, protože nehodlal na jeho otrávený ksichtík už koukat. To raději asi půjde zase zpět za Noroxem, který byl možná příšerná společnost, ale vypadlo z něj rozhodně víc než z tohodle, který se tvářil, že by raději chcípl, než aby musel vést konverzaci na úrovni více než dvou slov ve větě.
"Až ho potkáš příště, černobílý... Prostě ho zabij, takovou existenci jako on tu nikdo nepotřebuje," řekl mu, než se vydal zpět k srnce a nechal už Meinera odejít, protože tu ostatně vlk, kterému chybělo víc než jedno oko a jedno ucho, být nechtěl. Rigel si ho chtěl prohlédnout zblízka, to bylo asi vše, slyšel toho dost, ale obrázek si udělal sám. Je zbytečný a nejspíše nikým nechtěný, kdo by se s ním chtěl bavit? Raději se začal věnovat mrtvému zvířeti než nepříjemné prdeli deprese. I mrtvola bude lepší společnost. A to se dokonce Rigel snažil být velmi milý. Tedy svým způsobem milý.
Když se nažral, jednoduše nechal srnu být a vydal se zpět směrem "domů".

//Asgaar přes Midiam

Ale notak! Muselo přece být poměrně dobré si do Noroxe pořádně kopnout. Tedy alespoň tak to vypadalo. Norox byl taková držka a ztracená existence, že by to měl být vánoční dárek vyřadit se na něm. Tenhle z toho ale asi zas takovou radost neměl. Třeba nesnáší Vanoce, kdo ví.
Zvedl se od svého jídla, protože ostatně nic nebylo zajímavější než vlk, kterého popisoval Duncan jako poměrně nebezpečného a mocného. Takhle tváří v tvář vypadal spíše jako ublížené rozbité stěně. Je to opravdu on? Tak či onak se nezdráhal zastavit dál, aby náhodou vlk nezaútočil, cosi mu říkalo, že to asi není nutný. Jeho protáhlý ksicht jej ale iritoval. Po rozhovoru s Noroxem očekával něco jiného než tady na první pohled dostal. To se vážně nechal zmlátit plyšákem? Norox je fakt ubožák, pomyslel si Rigel a udělal kolem černobílého kolečko, během kterého si prohlédl tělo tohodle chlupáče, který měl výraz ublíženého vlčete.
Chybělo mi ucho, chybělo mu oko, je divně barevný, nemá žádná cimprlátka... (Náhrdelník má stále Sionn ne?) Je vůbec tohle zbarvení přirozené? To byla asi špatná otázka, viděl pár vlků, kteří měli nějaké specifické klikyháky, jak proč ne asi celý kožich. Nebo jen půlku? Kdo ví. Neřekl nic moc, asi nebyl ten typ, od pohledu se zdálo, že by raději chcípl než aby vedl konverzaci. Jenže Rigel chtěl vědět víc o jeho magiích. Duncan ostatně řekl, že stojí za to.
"Co tě žere, černobílý?" optal se systematicky a odstoupil od něj, aby nebyl tak blízko, jako když si jej prohlížel. Asi si zasloužil osobní prostor, když dokázal Noroxovi zmalovat prdel. Tak či onak nejspíše ne dostatečně.
"Kde máš vůbec druhý oko, démone?" zeptal se jej s mírným náznakem výsměchu, ale nejednalo se o nic, čeho by se běžně vlk mohl chytit, ostatně neznělo to jako opravdový posměšek nýbrž mírná nadsázka. Měli ta zranění úplně stejná, třeba se na tom domluvili.

Duncan povedal, že je veľmi jednoduché baliť vlčica, ale o dosť horšie je to s vlkmi. To znie, ako by si mal nejaké skúsenosti, pomyslel si Rigel a nehodlal to už dlhšie dusiť v myšlienkach, len si ešte neodpustil ho podpichnúť.
"Takže mi chceš povedať, že síce zvládneš zbaliť vlčicu, ale na vlky si krátky? To je smiešne, buď vieš zvádzať alebo nie," prskl Rigel smiechom smerom k Duncanovi. Samozrejme si z neho robil srandu, lenže to teraz skôr znelo ako čistý výsmech. Ak bol Duncan tak skvelý, ako o sebe hovorí, nemalo by pre neho byť nič problém. Akoto že by teda nebol schopný zbaliť samca?
"Tak či onak máš príležitosť, pôjdeme sa po nej neskôr pozrieť," navrhol Rigel s víťazným úškrnom, kto vie, ako sa Duncan ukáže. Možno má len plnú papuľu kecov a vlastne by sa Smrti postaviť nedokázal. Skončí mŕtvy, pretože sa jej snažil dvoriť ako páv. Rigel sa nad tou predstavou zasmial, kto by to povedal, že bude vlk tak pobavený predstavou chudáka hnedého, ako báli starú zlú vlčicu.
Chm, manipulácia bez mágie? Duncan, rozprávaj mi o tom, fakt ... prezrel si s pohľadom plným pohŕdania Duncana, načo sa rozhodol radšej vyraziť do dažďa než aby tú riešil, ako veľmi dokáže baliť vlčica. Chudák nemá možnosť ich nakoniec donútiť k súhlasu tak, ako to vedel Rigel. Jedno zbožné želanie mladého sivého vlka a každý robil, čo mu na očiach vidí. Naozaj bolo na čase jej za to poďakovať osobne, než sa naštve, že je vlk moc nevďačný a svoju zručnosť si nezaslúži.
"Bol by si hlupák, keby si si myslel, že je blbá," podotkol smerom k Duncanovi a vzhliadol k nebu. Medzi jedľami bolo vidieť šedé nebo a dážď mal konečne možnosť zmyť jeho špinavé telo.
"Mohla by ťa zabiť žmurknutím oka," zavrčal Rigel naštvane a Oblizla sa. Len hlupák by ich podceňoval. Smrť bola jasný úkaz - absolútna dominancia, ktorú je úplne nemožné zlomiť. A to je problém. Prečo len to nie je aspoň trochu jednoduché.
Rigel sa obzrel, aby uzrel druhého vlka, ako sa lenivým spôsobom dostáva z ich provizórneho úkrytu v ruinách. "Skočíme ju pozdraviť," navrhol a vydal sa smerom k zrúcanine, ktorá sa nachádzala neďaleko ich momentálnej lokácie. Nezdalo sa, že by malo čoskoro prestať pršať, takže bolo jedno, či tam pôjdu teraz, alebo ešte počkajú, či sa situácia zlepší. Počas cesty medzi stromami Duncan zrovnal krok a Rigel mohol nadviazať na jeho predošlú otázku.
"Čo ja viem, bolo mi povedané, že má také tie divné mágie, s ktorými sa vlci väčšinou nenarodí. Pamätáš černobílýho humusáka? Taky vie miznúť, robiť čakry makry a kto vie čo, to všetko má od nej, hoci keby ho mala aspoň trochu rada, nie je z neho mrzák," zasmial sa Rigel a pokračoval až na vrchol, kde už nie je cesty späť.

Haha. Oficiální konference ve Wannsee Gallirei? Discord je v pohodě, máme tak nějak všichni, kdo by se dost pravděpodobně účastnili zkušenosti s discord hovory, když se například streamovalo kreslení Severky. Skype dost možná může být překážkou, protože nejde nainstalovat už na všechny PC. (Mám nejnovější win 10 a už ho tam prostě nemůžu dostat.
Problém by mohl nastat v ohledu techniky, neb ne všichni mají vhodná sluchátka a další klumpy. Třeba by se ale hecli a nové nástroje by si pořídili.
Za mě určitě pro, taky bychom mohli vytáhnout ty karty, jestli budou snad hotové!

Co se týče termínu, nezáleží mi na tom, pokud nebudu mít večerní přesčas, což až se dohodne datum, stejně si zařídím volno, asi mi moc na času a datu záležet nebude. Jen nutno brát v potaz, že budu mít o hodinu později a práci končím o všední dny v 8 večer českého času

Zvedl znuděně hlavu a snad na moment i nevěřícně zamrkal. Před několika hodinami se hádal s Noroxem o to, kdo sakra může sejmout černobílého a tady je! Majestátní kopa sraček doletěla přímo do Třešňového háje. Náhoda? Rigel se zazubil. Kdo ví, co teď, protože nepřemýšlel nad tím, že by na někoho takového narazil. Chvíli se přemlouval, že slíbil, jak vlastně na černobílého ani nepohlédne, když si jej uzmul jako nepřítele Norox. Ale byl to nepřítel? Rigel měl vztek na Noroxe v jednom kuse, takže byl otevřen jakýmkoliv možnostem.
"Heej, černobílý!" zavolal na něj přátelským tónem, ačkoliv v duchu už přemýšlel nad tím, jak tenhle prašivec zřídil bratra. Zdálo se, že jsou si oba pěkně kvit, sem tam něco chybělo, tvářili se na přes držku a nejspíše brzo chcípnou.
Přemýšlel, zda se opravdu měl vést nebo se alespoň pokusit vést konverzaci s tímhle kusem odpadu, neboť přeci Norox jej chtěl mít celého pro sebe. Jenže Norox si mohl trhnout tlapou, byl jednoduše moc daleko, aby na černobílého dosáhl a Rigel ho dneska viděl jednoduše první. Asi mu ani nechtěl ubližovat, čert to vem, Norox si za svoje zkurvený problémy mohl sám.
"Černobílý pojď se nažrat a povědět mi, jaký to je zřídit mýho bratra," zazubil se. Bylo to něco, co si on sám dovolit nemohl, ačkoliv chtěl. Možná by i po Noroxovi šel, ale uvnitř jeho bylo něco, co to jednoduše zakazovalo už jen z důvodu, že je to jeho bratr. To ale nic neměnilo na tom, že dychtil po vyprávění o tom, jak mu někdo s radostí vyškrábal oko. Kéž by to mohl udělat sám. Naštěstí není všem dnům konce, neboť má Norox ještě jeden a půl ucha, jedno oko, všechny čtyři končetiny naprosto neporušené, celkem málo jizev na to, jak moc velký kretén je, a v poslední řadě má i velmi pěkný koule, který by si zasloužily kastraci.

//Bobří ostrov

Procházel kolem Medvědí řeky směrem na východ. Tudy někudy šla jistě Styx, která se sprostě vydala bez pozdravu na lov a zmizela. Nechala Rigela s Noroxema řekla si, že to bude ten nejlepší nápad, který v poslední době měla. Měl na ni vztek. Jenže kam se hrabal tenhle oproti tomu, že mu Norox furt a neustále připomínal nějaké stupidní důvody, jako by pořád žil v realitě, kde se to stalo včera a furt s ním cloumal vztek. V klidu, Norox je proste retardovaný, je ten pomalejší v rodině, takže ho to asi i později přejde... No a nebo chcípne, protáčel nad tím Rigel očima, neboť ho fakt štvalo, že to znělo, jako by Rigelovi vlastně na ničem z toho nezáleželo. A to nebylo to nejhorší. Neskutečně jej vytočilo, že může Norox jednoduše vše masivně posrat a v tom případě by byl lepší mrtvý než živý. Ostatně může o něm být řečeno, že padl pro onu genocidu magičů. Nikdo nemusí pak už vědět, že to jen Rigelovi praskly nervy.
Položil se v již o něco klidnějším duchu na záda a sledoval, jak si ranní vítr pohrává s korunami třešní. Byly už všechny pryč, další náznak toho, že s blížil neúprosně podzim. Konečně trochu něčeho, co mohlo jen vzdáleně připomínat něco, co Rigel zatvrzele znal, ačkoliv mu to vlastně nechybělo. Chystal se vypadnout i bez oné velké tragédie, o které neustále Norox fňukal, jako by to Rigel nevěděl, jako by neměl noční můry, že nemohl zachránit svého bratra a zabránit tak naprostému rozkladu Apaté zevnitř. Každý teď trpěl posttraumatickým stresem dost jinak. Styx se živila vším, na co narazila, chovala se dost podobně jako Norox, ten běhal kolem a nechával ostatní, ať si z něj berou kusy těla, jako by byl dobrovolný dárce, nejspíše už mu to bylo všechno jedno. Kde byla Apaté, která dost možná spíše spáchala sebevraždu, než aby dokázala žít, netušil. Stejně tak Tasa. Mohl jen hádat, co s nimi bylo... Jak to ale nesl Rigel? On už ostatně vlastně ani neví proč. Dávno se jakýmsi způsobem přes smrt všech přenesl. Konec konců jej mrzelo jen to, že přišel o bratra. Satan si mohl vzít duši jeho ㊘㊘㊘㊘ rodičů, kteří byli horší než démoni. Stejně tak doufal v ten nejhorší posmrtný život pro zbytek smečky. Beztak jsem je nenáviděl všechny, zasloužili si to, byli slabý a omezení. Nedokázali se pohnout z hromady sraček, takže furt fňukali, ㊘㊘㊘㊘. Převaloval se ze strany na stranu a vlastně se mu moc dělat nechtělo, už zas měl hlad, ačkoliv jedl naposledy... Včera když byl s Duncanem.
Líně se zvedl a oklepal, neboť musel sehnat něco k jídlu, neměl by nejspíše moc otálet, neboť by se mu ještě více nechtělo se slunečními paprsky na čumáku. A tak vystrčil čumák na hodinku, aby na Středozemní pláni ulovil mladou srnu, která se i se svou partičkou vydala na ranní pastvu. Dal si ke všemu ještě práci, aby ji dotáhl zpět do Třešňového háje. Tam si u toho kecl a sledoval, jak se na něj srna mrtvolně dívá.