Gallirea - Příspěvky uživatele

// Z polorozpadu?

// LOTERIE 25.1 - 1

Bylo to už nějakou dobu, co zip a lovil sám, úplně se vyhýbal jakémukoliv kontaktu s vlky a dost jistě to nemělo dobrý vliv na jeho mysl. Ostatně kdo by byl duševně zdravý po roce samomluvy? Občas něco ulovil, občas se přesunul o území dál. Svými myšlenkami se dostal do jistého stavu, kdy úplně nevěděl, co je teď dobré. Nechte řešit spory sourozenců, takže je nechával, ať si válčí na pískovišti bez jasného plánu a realizace cíle. Bylo hezké, že měli tak jednoduchý cíl vyhladit magické vlky, ale na druhou stranu nic takového nebylo asi v životě v jejich silách. A to by mohlo po světě chodit dvacet Noroxů... Ráno byla příjemná změna, neboť už se nejednalo o žádné strastiplné chladné ráno. Probudily jo sluneční paprsky, které jej donutily vytáhnout paty z úkrytu na Galtavaru a vydat se na průzkum kvůli potravě. Kaskády byly nejspíše zamrzlé, takže nezbývalo moc míst, které by byly slibné pro chytání ryb. Ani nepočítal s tím, že by potkal vysokou, na to bylo moc chladno. Možná se poštěstí a do cesty mu skočí zajíc. Nebyl ale úplně ve formě, zima byla vidět i na těch nejlepších z nejlepších.
Kurva," zanadával naštvaně, když viděl, že místo, které bylo donedávna ještě stále nepokryto ledem, je již v tuto chvíli nepřístupné. Změna plánu tedy? Kdo ví. Mohl mít mozek sebelepší a stejně by na moc možností nepřišel. Možná kdyby se vydal na jih? To zní jako poměrně dobrý nad, který mohl úspěšně realizovat a tím zvýšit svou šanci na přežití? Možná by se mohl na zimu přidat do smečky. Do nějaké, která by byla dost no... Museli by to být dobráci, aby jej vůbec přijali, stále nenašel způsob, jak zakrýt svůj pach před ostatními, aby mohl úspěšně předstírat, že není ten, kým je... Škoda, že už nejsou žádná vlčata, byla by vhodným zákuskem. Představa takové lahodné svačiny hned jednoho nakopne těšit se na jaro....

// změna přesunu na Kierb rovnou přes VVJ

Heh gratulace vítězům!

Mi nezbyde nic jiného než smutně žádat o kompenzaci, aby můj inventář nebyl tak prázdný, jako je...
Za odměnu ti jdu odepsat na post, neboť nemám momentálně kapacitu dělat kreativní žádost jako tu jsou

Začínala být tedy pořádně nepříjemná. Tedy na její poměry. Spíše se jednalo o mírné rozhořčení a možná trochu rozpaků. Asi nebylo nejlepší zmiňovat toho troubu s rohy.
"Whoa, přestaň být tak ofenzivní, maličká," upozornil ji vlk ostře, neboť se mu moc nezamlouvalo, jakým tónem se ohledně celé situace ohradila. Opravdu to byla trefa do černého a ten vlk byl nějaký ten malý nevyřešený problém. Nejspíše do něj byla zabouchlá kdysi. Do takovýho kašpara. V duchu se tomu smál. Přišel mi ten vlk neskutečně komický.
"Není moje starost řešit, co si alfy pustí do smečky, navíc pochybuji, že jsem stále po zimě členem," vysvětlil jednoduše, aby jí to třeba trochu zklidnilo, neboť se tvářila fakt příšerně jako kakabus.
"Vypadalo to tedy poměrně jinak z pohledu třetího," přitočil nad tím oči. To jo ty, namlouváš to možná tak sama sobě... pomyslel si a nechal to být. Kdo ví, jak moc jí mohl takhle popichovat, aniž by to udělalo nějaký problém. Nejspíše to bylo spíše kuří oko, do kterého se nevyplácí píchat.
Raději se soustředil na to, aby našel během jejich procházky stopy, které by jasně ukazovaly, že je poblíž kořist. Laura zároveň přiznala, že si není zrovna jistá s lovem. Vlastně vůbec. Přiznala, že na to fyzicky jistě stačit nebude. To Rigel přijal bez okolků, pouze se na ni zahleděl, na malý moment zastavil a sjel pohledem celé to její drobné tělo. Měla pravdu.
"Ja něco ulovím..." opravil tedy svou předchozí větu a více ohledně tohodle nenamítal. To, že bys neschopnou berou už věděl, takže se nejednalo o žádné překvapení.

//VVJ

Vlčice potvrdila, že její dny asi nebyly nejlepší a hned mu to vrátila i s úroky. Je pravda, že Rigel už nebyl v té nejlepší kondici, přesto se cítil tak, že by zvládl ledacos a nebál se o to, že by jeho síly na něco nemusely stačit. Pouze ji na její slova tedy přikývl, aby potvrdil, že taky neměl nejlepší zimní období a už tohle rádoby škádlení přešel spíše směrem k tomu zjevu z doby, kdy Lauru viděl naposledy.
"No ten jelen. Vypadal tedy podle mého gusta víc jako lovná kořist než člen smečky, ale to už není moje starost," vysvětlil jejímu zmatenému já, co měl na mysli, když zmiňoval "nějakého" jejího amanta amora. Nepozastavil se ani nad faktem, že vše mohlo být jinak, uspěl tím, že kromě zmatení upadala do mírných rozpaků. Ano, oba mysleli na paroháče tvaroháče a teď Rigel už věděl, že se trefil do černého. Chudák vlčice ani nevěděla, že mu nejspíše nic říkat nemusí.
"Poslal tě pryč, protože jsi stará?" zasmál se lehce a nabídl jí pokýnutím hlavy možnost procházky podél řeky směrem k jezeru. Možná by bodlo něco málo ulovit, než začne střádat další plány nebo zkusí vyhledat sourozence. S ani jedním si moc nerozuměl a Styx ho dokonce ani nepřišla přivítat. Už i v tomhle ohledu byl Norox znatelně lepší. A to si myslel, že na tohle nikdy nedojde. "Ulovíme něco k jídlu," oznámil jí, ale přesto se to mírně tvářilo jako návrh, se kterým mohla a nemusela souhlasit. Tak či onak Rigel na to moc nečekal a vydal se pomalým krokem na sever podél řeky tak, jak řekl.

//Kdo ví, kde celou zimu byl

Možná to bylo i mimo území Gallirei a možná ne, kdo ví, on sám to zas tolik neřešil. Byl poměrně skeptický ohledně všeho a do ničeho se mu nechtělo. Naprosto opustil myšlenku, že by se nějak pokoušel rozbít Elisinu smečku, už v tom neviděl tolik výhod jako kdysi a nejspíše celou věc kompletně přehodnotí. Musí být něco lepšího, než je tenhle plán. Ale to teď neřešil. Měl neskutečný hlad, plahočil se zpět k Asgaaru nějakou dobu a po cestě nic neulovil. První ale přišla potřeba pít. Měl tak enormní žízeň, že litoval neosvěžení se již dříve. Samozřejmě preferoval vodu z řeky.
Netušil, zda má vyhledat rodinu, či se třeba vrátit ke smečce, Elisa stejně pravděpodobně již vytěsnila jeho existenci z myšlenek a teď se zdálo, že bude asi nejlepší do smečky již nezabloudit.
Celá ta cesta vlastně nic nevyřešila, pokud tedy pomine fakt, že si dost neužíval cestu sněhem. Teď už mu bylo jasné, že se předtím nacházel opravdu na jihu, neboť celou zimu sníh neviděl, to až s příchodem zpět "domů".
Cestou k řece ale zahlédl někoho velmi známého. Byla možná ještě pohublejší a zas o trochu starší, no stále to byla ta vlčice z Asgaaru. Měl chuť se s ní vybavovat? Možná? Alespoň by mohl zjistit, co je nového, když už nic jiného.
"Oh, Lauro! Vypadáš hrozně!" zanotoval tak, aby tím možná vlčici lehce pobouřil. Jenže bylo jasné, že ona si s tím lámat hlavu nebude. Možná proto to řekl. Byla stejně taky úplně odrovnaná, takže asi ani Rigel nemusel v ničem dalším pokračoval. Stejně tomu vlčice asi nic moc nedá, na to je poměrně velký pacifista, jak se předtím zdálo.
"Jak se má ten tvůj oplzlec z Asgaaru?" zeptal se na onoho vlka, kterého poznal letmo na podzim, když byli u úkrytu. Zdálo se, že ti dva spolu něco mají, možná že jsou zrovna v tiché domácnosti a jindy tvoří poměrně okej pár. Jenže tak to taky v konečném výsledku nevypadalo. A Rigel se tedy dožadoval vysvětlení. Samozřejmě že jen pro účel nějaké konverzace, ne že by jej to výhradně zajímalo z osobních účelů.
Poté už se sklonil k řece a začal pít. Voda z téhle řeky nebyla nejlepší, ale na druhou stranu byla na jeho vkus lepší než Midiam.

60 lístků = 480 oblázků
18 lístků = 180 safírů
20 lístků = 40 křišťálů
~~~~~~~~~~~~~~~~~~
Dohromady 98 lístků
~~~~~~~~~~~~~~~~~~
Daruji po 1 lístku každému účastníkovi loterie (zůstane mi 28 lístků)

So random básnička

Vločky, kočky, cukroví babičky,
Za den jsem sežral tři kila vánočky.
Pěkně nohy nahoru,
já stresovat se nebudu.

Venku za oknem padá sníh,
už zase se mi chce blít.
Jako vločka připadám si,
Hele nazdar Fantomasi.

A proč vločka ptáte se?
Drogový mám koláče!
Příjdu si jak obláček,
dám si ještě koláček!

Vznáším se sem a tam,
jako vločka odlétám.
Tak čus pápá Vánoce,
sejdem se zas po roce.

//Vychodni hvozd přes vyhlídku

Když se dostal na území smečky, dal jasně najevo, že je zpět. Koho ale zajímalo, že je omega doma? Asi opravdu nikoho. A tohle přesně se mu na tom líbilo. Elisa tenkrát spolupracovala tak, jak Rigel chtěl. Být omega je tak jednoduché, když je vlk samostatný a dokáže cokoliv. Na malý moment se zastavil, neboť se snažil pochytit nový pach Laury. Ten také po chvíli našel, tudíž se vydal vstříc béžové. Když byl blíž a blíž, zjišťoval, že nejspíše není sama, ale stále měl na paměti, že je jen "hloupá a jednoduchá" omega.
"Ej Auro! Eřila bys?" volal na ní už z dálky a díky kusu laně nebylo jisté, co vlastně hulákal. Vypadal ve znatelně dobré náladě, což taky byl. Povedl se mu lov laně a zvládl to vlastně sám. Netroufl si doteď na vyšší o samotě a překvapivě na to nepotřeboval ani žádnou stupidní magii. Ta vlčice musela být opravdu šťastlivec, že jí tam nechal víc jak půl velké laně. Pamatoval, jak náročné bylo i pro něj lovit, když byl slabý a sám. Dodnes je sám, ale už rozhodně není tak slabý jako před několika měsíci, kdy měl opravdu problém i s obstaráním potravy.
"Ehem ovu mi vypad..." hlásal na ní a v tu chvíli se zamračil a zavětřil. Poměrně iritujícím pohledem střelil po vlkovi, který si vysedával u úkrytu. Heh, to je to pro mě zapovězené místečko, což, zasmál se v duchu a prohlédl si ho. Neunikl mu ani vlk, kterého doteď záměrně ignoroval. I to mělo svůj důvod.
Položil k ní čerstvé maso a hodil očkem po tom starším, které určitě nevypadalo tak lákavě jako laň, která byla zabitá před necelou hodinkou. "Tohle je lepší," špitl k ní, aby přijala bez keců dar. Byla vyhublá a ačkoliv tvrdila, že jednoduše neumí přibrat, mohla se o to alespoň pokusit.
"A tohle je zas co?" zeptal se pobaveně a posadil se vedle Laury a tak nějak konverzaci směřoval k ní, neboť neměl rozhodně chuť s paroháčem mluvit. Z oné podivné atmosféry bylo znát, že jsou si jakýmsi způsobem blízcí? Že by se jeden druhému odcizil? Kdo ví, jak to je, ale Rigel něco takového poměrně jasně poznal. A že se mu ta situace líbila.

// Narvinijský les

S masem v hubě se moc zdržovat nechtěl. Proto tak nějak přeskákal kamení a namířil si to do Vychodního hvozdu, že jednoduše půjde buďto podél Midiam, či to vezme přes vyhlídku. To už asi bylo jedno, tak nějak to vyjde na stejno, ale jestli Laura přicházela do lesa ze severozápadu, bylo asi lepší to vzít před Vyhlídku, aby se zbytečně neplácal po jižních svazích. Kdo ví, jak by mu to s tím flákem masa trvalo. Právě proto se vydal směrem ke Středozemní propadlině, že až od ní zamíří k Vyhlídce, která byla schovaná kdesi mezi korunami hvozdu. Vlastně si nebyl jist, zda jde správně, tohle nebyla oblast, kudy by chodil často. Tak nějak doufal, že na to pokus omyl narazí a nebude řešit. A že to fakt po chvíli bloudění našel. Vylézt tam s tím kusem zadní laně nebylo jednoduché, ale byl rád, že raději zaplatil zubem než staminou a mohl tak donést něco i béžové, která byla samá kost a kůže. A prej že je beta, takový tintítko by odfoukl i silnější vítr ona si takhle bude tvrdit, že jí dost. Hloupost.

//Asgaar

Zarka se vydala za tím nejlepším, co si mohla vybrat, ale stále se jí nedařilo docílit toho, co měla nejspíše původně v plánu. Nejdříve to vypadalo, že nepůjde o fatální chybu, nýbrž pouze o dodatečnou nesnáz, ze které později vybruslí. Po chvíli byla už unavená a mladé začínalo mít náskok, takže se přidalo zpět k malému stádu. Tak to vypadá, že asi mohou začít znovu. A nebo ne? Protočil nad tím jen oči a přemýšlel, jaké měl vůbec možnosti. Vlčice se možná snažila, ale byla tak nějak k ničemu, vůbec s ní už nepočítal, takže možnosti byly následující. Mohl se na to vykašlat a přiznat porážku. To se mu samozřejmě nechtělo a byl připraven spíše na všechny ostatní možnosti než na tuto.
Ještě byla možnost rozehnat celé stádo a jednoduše tak ulovit mladé o samotě, jenže to by stálo moc energie, když vezme v potaz, že by se za ním musel vláčet sám, rozhánět to sám... A tak se jen vychytrale pousmál. Podíval se na vlčici, jestli je tak nějak mimo a v poklusu doběhl tak nějak stádo. Jednoduše na nic neváhal a s vrčením se vydal přímo mezi ně, což způsobilo absolutní chaos. Laně kopaly kolem sebe a rozutekly se na všechny strany. Jedna dokonce Rigela kopla tak, že si málem ukousl jazyk. Ale už byl jedné v patách. Tahle možnost byla riskantní, ale byl tak blízko těm větším kusům a mohl se velmi pohotově na jednu z nich zavěsit. Tak také udělal a po druhém pokusu laň zakopla a už šla k zemi. Všechny ostatní zatím prchly do lesa tak, že zůstala už jen ta na zemi, která ale o pomoc nefňukala věčně, neboť Rigel opravdu neváhal a ukončil její život. Trochu se vítězně protáhl a už už se chystal kousnout do jejího krku znovu, když tu si všiml čehosi v ráně. Byla to zub. Stolička jednoduše ležela v krvi a culila se tam na něj. Rigel samozřejmě zpanikařil, neboť si vůbec nevšiml, že by mu něco chybělo. Jazykem tedy zapátral po tlamě a opravdu! Díky tomu kopanci přišel o zub! Jen nad tím protočil oči a pustil se do žrádla. Nehodlal pustit Zarrayu k jídlu, dokud se sám nenažere. Jakýkoliv její pokus byl velmi znatešně zamítnut, že se zdálo, jako by nebyla šance, že se ještě vyčerpaná vlčice bude mít šanci nažrat. Jenže jakmile byl Rigel hotov, pokývl jí, aby si zbytek nechala. Stejně to do Asgaaru nepotáhne. Byl tu v první řadě právě z důvodu, že se ve smečce moc nenají. Teď bylo na čase sehnat zas tu béžovku Lauru. Kde on jí jen nechal?
"Měj se, bázlivko, jo a kecal jsem ti, jmenuju se Rigel, to jen abys věděla," ušklíbl se pobaveně a ještě se pustil do zadní nohy tak, aby ji rozdělil. Nechtěl s sebou tahat celé kopyto, tak ji postupně urval a nechal si jen stehno po po kloub, aby se mohla najíst případně i Laura. S masem v hubě se vydal jednoduše pryč. Neměl čas se s ní o ničem jiném vybavovat, namířil si to přímo domů.

// Východní hvozd

//Orlí dráp

Konečně se mu představila, ale zněla, jako by jí fakt pořádně ubylo. Co to jako má být? Protočil nad tím oči, když se k ní obrátil zády a už nic neříkal cestou kolem Orlího drápu.
"Ty toho fakt moc nenamluvíš," řekl zamyšleně během cesty po kamenech, když přecházeli řeku směrem do onoho ostrovního lesa. Byl to les na ostrově ne? Nebyl si tak úplně jist, zda je tomu doopravdy tak, ale předpokládal, že dost určitě ano. Tady je určitě někde jejich žrádlo.
Ucítil cosi blízko. Byl to určitě flák masa, to už takhle z dálky poznal. Proto přidal do kroku, aby za pár chvil zjistil, že to není zrovna to, co očekávali.
Sice to nebyli mufloni, ale i jeleni byli poměrně dobrým cílem, který se dal lovit. Lehce se protáhl a pohlédl na vlčici. Přemýšlel, jakou by mohla mít úlohu během lovu, aby si taky svůj podíl zasloužila. Pokud se něco pokazí, je večeře ona. Ale teď to vypadalo, že je pravděpodobně zachráněna a neskončí v ničím žaludku. Tedy tak tomu bude alespoň dnes.
"Rozeženeš je a tu nejmenší laň se pokusíš nasměřovat ke mně. To by mělo jako tvůj podíl stačit," vysvětlil jí, jak se věci budou mít, aby byli úspěšní. Bylo to zvláštní. Nikdy se moc nezahazoval s tím, že by někoho zval na lov. To bylo tak jen v opravdu nejkrajnější nouzi. Tak tomu bylo někdy na jaře, kdy byl ve fakt zuboženém stavu,
Počkal na její reakci a jestli se jí vůbec bude chtít něco dělat, Ale nejspíše to byla poměrně poslušná holka, takže nebylo ani třeba přemýšlet nad tím, že by si to celé rozmyslela, nejspíše se již v duchu pořádně oblizovala.

Vlčice vypadala zmatenější než všechny ostatní, které ovládal kdy pomocí svých schopností. Nejspíše asi pravidla nejde uplatnit plošně a každá je nějaká. Ale dostal, co chtěl.
"Však co, to už je tvoje věc, já se chci jen dobře nažrat, někde je tu místo, kde jsou mufloni," řekl jí a sám se rozhlížel, kterým směrem by to fakt tedy mohl jít, aby na nějakého narazil. Kdo ví, zda na něj bude stačit, tahle vlčice byla spíš lovná okrasa, takže asi víceméně s ničím nepomůže. Přesto Rigel nelitoval, že není schopen využít magii. Stále mu to jaksi nechybělo. I doteď se obešel bez ní. Vlčice byla fakt nedůvěřivá, když se nechtěla podělit ani s prostým jménem. No což...
"Teď jsi můj parťák na lov, samozřejmě že by bylo lepší tě oslovovat jménem než "Hej ty tam", co myslíš?" zazubil se na ní. Nejspíše na nic tu v okolí nenarazí, takže bude asi nejlepší jít trochu jinam. Možná by opravdu mohli zajít do onoho lesa, který měl namysli prvně, jak sem přišel. Jen byl tolik zamyšlen nad tou smečkou, že úplně zapomněl odbočit. Tak či onak na ní pokývl, aby jej tím směrem následovala, tady fakt ani náhodou nic neuloví.
"Jmenuju se Norox," představil se jí tedy jako první, když se tak bála o to, kde a proč by měl použít její jméno. To, že použil jméno bratra už je trochu vedlejší. Nechtěl, aby se s jeho jménem tradovalo něco zlého, když měl teď provizorní domov kdesi v Asgaaru, kde se nemuseli doslechnout o tom, že je někde na lovu vlčího masa a kdo ví co. Noroxovi navíc tohle určitě neublíží.

// Narvinijský les

Vlčice mu nevědomky pod náporem jeho schopností vyzradila, co ji tak moc žere.
"To je pravda, taky to nedělám," souhlasil s ní ohledně toho, že se nikomu nedá věřit. Něčím takovým se i on sám řídil. Ostatně ani vlastním sourozencům nedůvěřoval, protože byli až moc nepředvídatelní jako on sám. Vlastně se nedá zapřít, že je stále součástí takové šílené rodiny. Ale chudák tahle maličká, ublížila jí nějaká kamarádka. Jak nepodstatný problém se to zdá být pro Rigela.
"Nechceš se třeba taky přidat? Určitě budeš mít hlad," navrhl jí, že by třeba mohli společně něco najít. Samozřejmě pokud nic nenajdou, bude na jídelníčku určitě tahle maličká. Kdo vlastně ví, jak se jmenuje, měl by se jí na to nejspíše zeptat.
"Jak se vůbec jmenuješ?" zeptal se tedy na popud svého myšlení, aby to náhodou nezapomněl někde v toku myšlení. Byla to samozřejmě informace nepodstatná, lovec nikdy nepotřebuje jméno své kořisti, ale možná je to jen díky tomu, že nikdo z nich se s večeří bavit nechce.

Vlčice byla stále pořádně odtažitá, což samozřejmě bylo správně, ale pro Rigela poměrně nežádoucí. Co by s tím asi tak mohl udělat, aby vlčice přestala být tak ostražitá?
"Kdo hledá, ten najde," pronesl zamýšleně a prohlížel si okolí, zda náhodou nebude nic kolem, aby mohl předejít myšlenkám na vraždu nebohé náhodné vlčice, která jej sledovala poměrně s nepokojem, což Rigel samozřejmě chtěl řešit. Mít nešťastné beránky před konzumací prý kazí maso, takže se rozhodl zasáhnout. Prohlédl si jí od hlavy k patě a přemýšlel, co by pomohlo k tomu, aby nebyla naplá jako struna.
"Copak mi nevěříš? Uklidni se, co se ti stalo, že se koukáš tak prázdně a nedůvěřivě, ublížil ti snad někdo?" promluvil k ní milým hlasem a vlčice nemohla najednou říct absolutně nic jiného než pravdu a zároveň shodit pomyslné zábrany, které vůči Rigelovi měla. Až takhle uměl vlky manipulovat.
Posadil se na zem kousek od ní a čekal, co mu vlčice řekne. Ať už to bylo cokoliv, nezabrání mu si ji udělat na oběd.