Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Když je míjel, nacházel se od nich pár dobrých metrů, aby si vlčice nestěžovala. Vypadala mile a neškodně, ale jistě by uměla prskat stejně jako to šlo Wizku. Nehodlal tedy provokovat. Vlčata nebyla jistě její a pachově tomu tak napovídalo. Byl možná trochu zvědavý, čí to je, ale nejspíše jsou to potomci vlků ze zdejší smečky, kde žije ten Sigy, který nějaké měl. Pravděpodobně jim totiž nepříjde divné mít vlčata v bažině. Podivné mravy v tomto kraji, to musel uznat.
"Zdravím," řekl jen, když hodlal přidat do kroku, aby byl napřed a nemusel být v jejich přítomnosti delší dobu, než bylo nutné. Nechtěl, aby to vypadalo divně. Možná sice stálo za to promluvit s ní, neboť vypadala na někoho, kdo zná magie, ale měla vlčata a nechtěl jí tedy rušit. Ostatně vyzvídat o slabinách magičů mohl kdykoliv a skoro od kohokoliv. Doufal, že vlci nejsou jako ten první neschopný, kterého tady potkal. Ten mu řekl opravdu málo. Vlastně neřekl vůbec nic. Nevzdělanec hloupý. Co se dalo dělat. Vlčici s vlčaty už předběhl natolik, že se mu ztratila celá ta výprava z dohledu. Kdo ví, kam to vůbec mají namířeno.

--> Orlí dráp

<- Mahar

Byl stále poměrně v šoku, protože se právě dozvěděl, že tlapky jeho sestry se dostaly až právě sem do země Gallirea. Co si od toho slibovala? Chtěla snad všechny magiče sprovodit z tohoto světa sama? Neznělo to něco, čeho by byla schopná. I ona byla jen pouhá vlčice a nezmůže toho tolik, kolik by si přála. Krčil se na prahu lesa a sledoval vlky, kteří se tudy vydávali pryč. Raději nechtěl s nikým z nich mluvit, ještě by mohl být problém, že je jeho sestra Styx. Chtěl to nechat tajemstvím co nejdéle, neboť ne všichni tuto informaci brali tak pozitivně, aby z toho neměl on sám problémy. Rozhlédl se. Vypadalo to, že byli zase všichni pryč, takže se rozhodl zvednout. Netušil, kam by se mohl vydat, neboť kdo vlastně ví, kde se jeho sestra nacházela, takže se rozešel prvním směrem, který jej trkl.
Bylo těžké říct, zda jde správně, přestával se orientovat v tom, kde se momentálně nechází. Hodně území tady vypadalo celkem podobně, takže to také moc nepomáhalo. Kdo ví, kde se zase objeví. Navíc ten západ měl poměrně zmapovaný, takže asi neuškodí, když navštíví pár míst tu na východě a třeba na něco zajímavého narazí. To ale omylem doběhl skupinku vlčice s dítky. Nehodlal dělat zbytečné problémy, pouze procházel.
---

//Kde je Asetiiii, taky jí řeknu ahooooj za Lennie

//Hádám pokračování předchozího křoví
//Ještě ho v buse dopíšu (13:28)

Druhý vlk si ho už tiež všimol. Obaja ho sledovali svojimi farebnými očami a čakali, kto sa vlastne pohne prvý. Uteč, hovoril mozog Rigel. Lenže nohy nerobili vôbec nič, stál tam a nič nerobil. Sledoval je pohľadom a pokúšal sa premýšľať, aké má šance. Zdalo sa, ako by všetko bolo dlhé, ako by minúty boli hodinami. Lenže sa to všetko naozaj stalo počas niekoľkých sekúnd.
Rigel uskočil do strany, keď na neho konečne prvý vlk zaútočil. To dalo do pohybu ďalšieho vlka. Vydal sa späť, odkiaľ prišiel a tí dvaja vlci ho prenasledovali. Jeden vpravo a druhý zľava. Snažili sa ho dostať do pasce, z ktorej by sa neskôr len zle dostával. Už boli skoro na hranici starého mrazom seschlého lesa, ktorý sa rôzne krútil. Celkovo nebol najlepšie prístupnou cestou v kraji. Hlavne bol neprístupný vďaka množstvu tŕnia, ktorá sa nachádzalo snáď úplne všade okolo.
Rigelovi sa samozrejme do tŕnia nechcelo, lenže pri boji o holý život, teda ak by sme mali byť presní, bol to skôr útek. Skočil do krovia medzi stromami a zasyčal náznakom bolesti. Zachytával sa o tŕne a napriek tomu stále pokračoval krovím ďalej. Dvaja ďalší vlci sa tiež vydali do lesa bolesti, hoci už nie tak radostne ako predtým. Premýšľali, či to stojí za to. Nechceli ale domov doraziť s prázdnou, tak sa obaja plazili s nárekom ďalej.

Takže Styx je někde tady? To bylo poměrně velkým překvapením, neboť si Rigel doteď myslel, že již nikdy ani jednoho svého sourozence v životě neuvidí. Tolik věcí se teď díky té informaci měnilo. Toužebně přidal do kroku, aby vlastně zjistil, kde je. Tak moc se zabral do vlastních myšlenek po opuštění Maharu, že ani nevěděl, kde se objeví. Tiše pokračoval hlubokým lesem, aby se konečně mohl pořádně orientovat. Tehdy si myslel, že už sourozence neuvidí, dokonce s tím byl i jaksi smířený, ačkoliv se mu to nelíbilo. Třeba jí někde potká, ale kdo ví, kde vlastně Styx byla. Tlapky jej donesly až ke Kaskádám. Tok říčky byl velmi klidný a celkově celé místo vypadalo dosti tiše. Ticho bylo vlastně všude, ani ptáci tu nezpívali. Tohle vše narušoval jen občasný vánek, který se mu prohnal kolem uší. Těkal pohledem z jednoho potůčku kaskád na druhý a stále myslel na sestru. Třeba přišla sem, aby ani jednoho sourozence neviděla. Třeba to nechtěla. Třeba ... To bylo nepravděpodobné, ačkoliv to tak nevypadalo, určitě měla všechny sourozence ráda, i když třeba ne vždy si tak dobře rozuměli. Tentokrát by si asi mohli rozumět více, když za sebou mají tolik událostí, které je naopak rozehnaly než stmelily. Taková věc se vlastně vůbec stát neměla, chápal ale, že by se sem mohla jít pomstít. Tím pádem by asi dávalo smysl, že měla Wizku takovou negativní reakci.
"To abych zašel za tou vyšší entitou, abych se zeptal, jak se toho zbavit, nemám sice rád magiče, ale mohlo by Styx pomoci, abych zjišťoval info, aniž by vlci poznali podle pachu, že jsme příbuzní!" řekl si, když se tak procházel kolem Kaskád. Tož pěkné místo, ale stát tu takhle sám není nic speciálního. Teď se vydal zase dál, měl cíl sestru najít a zjistit, co má nejspíše za lubem.
Třebaže se do magičů pouštět moc nechtěl, klidně by vypomohl, jen ať jsou spokojení sourozenci a trochu pomstění rodiny a smečky, i když tedy třeba členy smečky rád nikdy neměl. Těšil se dokonce z toho, že jich tolik chcíplo, byly to příšerné existence a doopravdy se jednalo o ztracené hnusné existence. Téměř litoval, že se narodili, neboť ten život stál fakt za hovno a vlastně bylo super, že se smečka rozpadla a teď měli šanci na lepší život, který si každý už vzal do své režie.

Velmi soustředěně poslouchal to vyprávění o magiích, neboť bylo znát, že konečně narazil na vlka, který tomu všemu rozuměl. Přikývl mu na vyprávění a poslouchal, jakou magii měl tenhle, se kterým mluvil.
"To se asi taky dá dobře využívat," přikývl. Netušil, jaké další tyhle speciální magie mohou vlci mít. Asi si to vyberou. A nebo jak říkal vlk, mohou ji dostat jen tak. Dostat jen protože to vesmír chtěl. V tu chvíli ale vlk řekl, že je mu Rigelův pach poměrně povědomý. Vlk se udiivl, neboť neočekával, že by se jeden člen jejich rodiny vydal zrovna sem. Vždyť nesnášeli magii. Bylo mu řečeno, že tuto smečku navštívila Styx. Vlk to ale říkal způsobem, který naznačoval, že se projednou jeho sestra chovala poměrně přijatelně. Přesto řekl, že ji nezná. Bylo to tak lepší.
"Oh, vážně? Tak to musí být dobrá náhoda, nikoho takového jsem nikdy neznal," řekl tomu vlkovi a přemýšlel nad tím, že toto mohl být důvod, proč se ta Wizku tolik cukala. Možná měla tu čest s nepříjemnou a v tomhle ohledu i hloupou Styx ta samozřejmě byla hned hnusná a všechny magiče by pustila do věčných lovišť. Bylo to hloupé. Ale ona nad tím nikdy moc nepřemýšlela. Nebyla blbá, ale rozhodně někdy nevěděla, kdy je dobré raději dělat že nic. Jako teď. Kdo že je Styx? Tak či onak byla tato informace důležitá. Musel si odteď dávat bacha, s kým se baví. Hlavně bylo nutné, aby se pokusil pach svého rodu jakýmsi způsobem schovat. Existuje na to magie?
"Jo jasně, díky moc, byl jsi mi velice nápomocen. Hezký děcka," řekl mu na pozdrav, když si naposledy prohlédl spící koule a odešel z močálů pryč.

--> Narvinijský les (přes Vychodni hvozd)

Vlk byl poměrně přátelský, když se rozpovídal i tom, že může Rigel poznat alfu a tak. Na to, že bydlí v močálech, jsou poměrně milý. Ale to bylo fuk. Chtěl samozřejmě zjistit něco více o magii a jít.
"Nene, to je zatím v pohodě, dělám si průzkum, co je tu vše za smečky a později, až je navštívím všechny, rozhodnu se, jaká se mi líbí nejvíc, ale děkuju za info," pokývl vlkovi, že nepotřeboval žádnou jejich alfu na pomoc. Rigel se nechtěl do smeček přidat. Respektive se nechtěl přidat teď. Možná někdy jindy.
"Jo tak. A co jsou ty speciální magie? Jak je vlk získá? To si o ní musí nějak říct, či co? Já možná magii mám, ale nejsem si vlastně jistý," pověděl mu. Bylo klíčové sehrát to na dobrý dojem. Nechtěl udělat stejnou chybu jako udělal s tou vlčicí Wizku, která go z nějakého důvodu nechtěla už od samého začátku. Smrděl? Ne, však se předtím dvakrát koupal v jezeře. Měl snad někde krev? Taky vyloučeno. Co jí tedy tak vadilo? Třeba se jednou znovu střetnou a ona mu to řekne. Třeba jen měla velmi dobrou intuici. Ta byla samozřejmě správná. Ale to jí nikdo neřekl, tak jak si mohla ta zpropadená vlčice myslet svoje? Třeba byla jednoduše moc nedůvěřivý tvor a dělala to tak pořád.
"Ty máš nějakou tu speciální?" zeptal se toho vlka, který o tom pravděpodobně tolik věděl. Bylo fajn potkat magiče, který řekne něco málo o magičích. Třeba lze získat magii i bez toho, aniž by vlk byl vrozeným magičem. A ty dvě entity? Zvláštní. A opravdu nápomocné.

<- Říční eso

Dostal se kamsi do močálů. Vůbec netušil, jak by tu nějaká smečka mohla mít území, takže se dost zajímal o to, co tu vůbec je. Samozřejmě to dost možná byla chyba, ale to jej nezajímalo. Zavyl, aby o sobě dal všem vědět. Netušil, zda sem vůbec někdo dojde. Kdo by se taky chtěl brodit takovým sajrajtem? Bylo na čase ale zjistit, která bláznivá smečka magičů udělá takovýhle přešlap. Třeba se tu narodili a nikdy netušili, že by... Si mohli najít třeba lepší místo. A nebo je to banda prasat, která se tu takhle potulují a smrad močálů, hnusná nepitná voda a tak dále jim vlastně nevadí. Vlci umí být fakt divní, pomyslel si a pokračoval přes stezky, kterými se dalo dobře dostávat dál hlouběji do močálů. Nelíbilo se mu tady, jistě tu přežívaly ztracené divné existence.
Najednou se objevil ve fialovém ráji, které bylo nejspíše tajné. Dobře, takhle daleko se nejspíše neměl dostat, ale co už. Rozhodl se prozkoumat jezírko pozorněji. Stmívalo se, takže ještě netušil, jak krásné to tady taky může být. Raději se ale zas obrátil a vracel zpět na místa, kde se asi očekávalo, že se sluší a patří čekat na člena smečky.
Najednou ale někoho zahlédl. Vydal se tedy za nimi. Jednalo se nějakou močálovou rodinku. Zvláštní,
"Nazdar, přišel jsem se podívat. Mám chuť se přidat do nějaké smečky, tak koukám co je kde k mání. Koho sakra napadlo udělat smečku v tomhle?" zeptal se vlka pobaveně a koukl se na ty jeho uzle kolem. Vlčata ho ale moc nezajímala. Spíše očekával nějakou odpověď na svůj průzkum.
"Mimochodem, jak to tu je s magiemi, Ptal jsem se nějakého vlka, ale nic moc mi o tom neřekl," zeptal se jej ještě na něco, než očekával vyádření hnědého. Byl stručný a jasný.

<- Pouštní oáza (přes Ararat)

Potácel se podél Tmavých smrčin na sever, měl žízeň, ale moc dobře věděl, že tu jen tak nic nenajde. A to pořádně pil v té oáze. Povzdechl si. Tohle se rozhodně nelíbilo jeho zimnímu kožichu. Příšerně se potil, bylo mu vedro a nezdálo se, že by někde poblíž byl nějaký vodní tok.
Najednou byla noc. Proč? Co to zase… Dezorientovaně civěl na písečné duny. Byla tu opravdu kosa takhle při měsíčku. Písek byl stále poměrně teplý, takže nemohlo být zas tak pozdě po západu slunce.
Cosi v dálce zahlédl. Měl neskutečnou žízeň a skoro nedokázal uvěřit v to, co viděl. V té dálce byla nějaká kytka. No, spíše to vypadalo jako divný strom. ALE! Kapala z něj voda! Tohle bylo něco revolučního.
„Konečně voda“ zaradoval se a hltal tu divnou tekutinu z kaktusového ramene. Netušil, že právě udělal chybu. Zorničky se mu rozšířily a začal se až znepokojivě šklebit. „Nejlepší matroš,“ uznal a zasmál se jako hyena. V tu chvíli z ničeho nic, objevil se před ním s hlasitým „PUF“ malý krysák s klokaníma nohama a dlouhýma ušima. Rigel v životě neviděl tarbíka. A rozhodně ne takového, který by uměl mluvit. Tarbíkovi ale nerozuměl, neboť mluvil nářečí svého tarbíckého kmene. To ale nevadilo, Rigel skákal v dunách jako ten malý krysák, Jenže po chvíli se zastavil a vyběhl na špici veliké duny.
„Proč jsme sakra uprostřed oceánu?“ zeptal se zasněně, když se rozhlížel kolem. Tarbík na něj civěl velikýma očima a očekával, kdy taktéž dostane trochu toho kaktusu. Rigel se chtěl podělit o tu mňaminku, takže té malé kryse dotáhl kus kaktusu, ze kterého stále odkapávala ona podivuhodná voda.
V tu chvíli to udělalo zase „PUF“ a přidala se k nim podivná mluvící antilopa. Ta taky tarbíkovi nerozuměla, stejně tak jako nerozuměla ani Rigelovi. Ale nejspíše to nikomu nevadilo, neboť se furt jen smáli a plácali ve vodě, která tu byla najednou všude kolem. Nebyla ani sladká ani slaná. Tahle voda neměla vůbec žádnou chuť a těžko říct, zda to někomu vadilo. Všichni byli naprosto vyřízení z toho, že se mohli takhle potácet po vodě. Ano, oni totiž nemuseli plavat. Každý z nich mohl chodit po vodě, pokud to tak chtěl. Jenomže chodit po vodě nebyla taková sranda jako povídal Ježíš, takže všichni zahučeli pod hladinu a dováděli, než se sešli na břehu, kde už se jen zabořili do modrého písku. Tarbík v tu chvíli začal máchat ručičkama v písku, takže to pak začali dělat všichni.
„Dělat andělíčky v tomhle slunečním sněhu je dokonalé,“ radoval se a písek lítal úplně všude. On se smál, tarbík se smál, antilopa se smála, jenže najednou bylo lusknutím prstu vše pryč.
Celý mokrý se probudil. Z nějakého důvodu se totiž válel na břehu řeky v kaňonu. Nadával nad tím ještě cestou, kdy se dostal k Říčnímu esu. To se očividně přeplavat nedalo, takže pokračoval dál, než našel vhodné místo na přeplavání. Či spíše přebrodění? Na druhé straně cítil smečku, ale nebyl si jist, zda tam jít. Ale tak proč vlastně ne, alespoň zjistí o trochu více. Ostatně už cítil dvě jiné a jednu dokonce na malou chvíli navštívil. Pořádně se nadechl, neboť musel opět na jeviště. Jednou ho tohle hraní dobráků fakt přejde. Raději už nechtěl myslet na ten sen, co se mu zdál díky faktu, že byl až moc dlouho na sluníčku.

//Lavender (přes mahar)

<-- Řeka Tenebrae (přes Stary ostrov)

Upřímně? Tohle nebylo nic, co mohl očekávat. Naskytl se mu pohled na místo, které nikdy v životě neviděl. Vlk ze severu stal najednou v písku. Poušť pro něj bylo něco nového a dosud neprobádaného. Byl mírně skeptický. Ale neustále si opakoval, že by mohlo být fajn, když se bude držet tě divné řeky, která už vypadala čistěji. Rozhodně tolik nepáchne. Slunce ale začínalo být nesnesitelné. Za dnešní den zažil hodně divných míst, ale tohle bylo ze všech nejdivnější. Kéž by si to rozmyslel. Přemýšlel, že by se obrátil, ale nechtěl jít tím tmavým lesem a už vůbec se nechtěl vracet. Bylo tedy jasné, že musí postupovat dunami, než najde opět zeleň. Netušil, že poušť může být opravdu velká. Napadlo jej tedy, že se při přechodu tímhle obřím pískovištěm bude držet na okraji. Alespoň ještě pak uvidí na ten tmavý les a bude si jist, že se neztratil.
Teď se ale před ním objevilo několik palem. Takové stromy samozřejmě taky jak živ neviděl. Byly to dlouhé kmeny se střapatými listy. Cosi rostlo uprostřed na místě, kam se všechny listy sbíhaly dohromady. To jej ale příliš nezajímalo. Oči zahlédly vodu a bylo vymalováno. Měl teď opravdu obrovskou zizen, takže se dunami rozběhl mezi stromy a tropické keře, aby hodil snad dokonalého placáka do vody. Okamžitě se pak postavil a hltal, dokud neměl dost. Tohle bylo super.
Nějaký čas ještě v oáze zůstal, než se vydal trasou, kterou v myšlenkách vymyslet dříve.

--> Říční eso (přes Ararat)

<-- Ohnivé jezero (přes Kopretinová louka)

Tahle řeka byla snad horší než to hloupé jezero. Smrděla podobně jako ta na severu u takového toho velkého jezera, kolem kterého se dnes motal pořád tam a zpět. Kdo ví, jak se tomu říká. Možná velké jezero? Bylo to možné. Rigela to samozřejmě moc nezajímalo. Chtěl se hlavně dostat k jakémukoliv zdroji pitné vody. Očekával, že by se mohl z tohodle například otrávit. Louka, kterou ale procházel předtím, ta nebyla vlastně vůbec špatná. Sice nebyl vlk, kterému by se nějak extra líbilo nějaké hloupé kvítí, ale rozhodně se jednalo o lepší věc než tajga na západě, kde nebylo nic moc. Raději se tedy téhle řece vyhýbal. Nechtěl se jí nalokat ani omylem. Ještě by z toho fakt někde padnul. Kdo ví, kam se to vydal. Na druhém břehu byl les, který vypadal velmi zlověstně. Rozhodně se mu do něj nechtělo. Raději pokračoval dál, než se dostal k ostrůvku. Na ten se dostal jen stěží, ale přeci jen. Pokračoval ale dál, protože jej zajímalo, co je na východě. Netušil, že to bude nějaký debilni kus pískoviště.

--> Pouštní Oáza (přes Starý Ostrov)

<-- Medvědí jezero (přes Středozemní pláň)

Dostal se velice překvapivě k dalšímu jezeru. Ostatně přešel právě velikou pláň, díky čemuž měl poměrně okamžitě žízeň. Slunce již pořádně pařilo, takže by to chtělo nějaký úkryt či alespoň místo, kde by žízeň uhasil. Jenže voda moc nevoněla. Vlastně byla na dotek i teplá. To je nemilé. Buďto se mohl vrátit či pokračovat, aby našel jiný zdroj. Tady asi moc nepochodí.
Voda tady byla divná. To už není možné. Buďto je voda moc ledová, nebo je hnusně horká. Jako by nemohla mít teplotu alespoň trochu normální. Zatracená jezera. Putovalo se mu dobře, jenže už neměl takovou chuť putovat na jih. Raději by se vydal na východ, jak si to taky již předtím usmyslel. Určitě se tam někde bude nacházet plno míst, kam by se normálně nikam nedostal. Respektive ho jen tak zas nenapadne někam jít jen tak. Měl dobrý den. Mohlo za to dost to, že měl plný bachor a to už se fakt dlouho nestalo. Chtěl by samozřejmě zjišťovat více o tamních magičích, ale těch tu jistě bylo tolik, že kdyby fakt chtěl, určitě by na nějakého narazil. Ono by se stačilo na malou chvíli zastavit. To se mu ale nechtělo. Raději si chtěl tento terén zmapovat úplně sám, aby pak měl například výhodu toho, že to taky všude zná. Navíc byla větší šance, že si všimne jakýchkoliv anomálií, než když se bude vykecávat. V jeho případě tedy spíše nedůvěřivě civět na toho druhého.

--> Řeka Tenebrae (přes Kopretinová louka)

<-- Mahtaë sever (přes Medvědí řeka)

Pokračoval podél řeky na jejim jižním břehu. Byla to pěkná řeka, ale zdálo se, že je tu v téhle části řek možná až moc. A možná vody celkově více než třeba. Ale asi se to vlkům líbí. Furt lepší než chodit chlastat v zimě led, což?
Zahlédl jezero, ke kterému by se možná i vydal, jenže zahlédl, jak na břehu stojí medvěd a pravděpodobně vyhlíží svačinku v podobě ryby. Tohle byl první medvěd, kterého viděl od opuštění domova. A ani tam se jich nikdy nezdržovalo moc. Jednoduše pocházel z míst, kde se ničemu a nikomu nedařilo. Proč by tam chodili medvědi? Nebyly tam většinou ani jeleni. Stálo to vždy za prd. Raději se tedy zase vzdálil, aby si medvěd neřekl, že by byl Rigel lepší svačinkou než nějaká smradlavá ryba.
V dálce to vypadalo, že se zase tyčí nějaké hory. Super. Takže na západě je moře. Sever hory. Jih hory... Co je sakra na východě? Otázkou je, zda se tam odhodlá, už teď se mu nikam moc nechtělo. Možná by se měl někde utábořit a chvíli odpočívat. Jenže než se tahle myšlenka mohla usadit, už byl na nohách a vydal se na jih. Chtěl vědět, co za lesy se nachází kousek od těch hor. Možná tam bude něco zajímavého. A možná ani ne. Kdo ví.

--> Ohnivé jezero (přes Středozemní pláň)

<-- Jezero Na'hi (přes Úzká rokle)

Vydal se tedy podél další řeky. Prostředí bylo povědomé. Vypadalo to, že se opět blížil kamsi k té Borůvkové smečce. trochu si tím výletem na západ zmapoval území, ale nebylo to nic důkladného. Určitě by potřeboval důkladnější průzkum. Pro tentokrát to ale stačilo. Možná by se podobným stylem mohl vydat i na východ, aby se porozhlédl i tam. Možná by to mohl vzít podél této řeky, která se vinula kamsi východně. Kdo ví, co tam zas najde. Bylo ale zvláštní, že zatím nenarazil na žádného dalšího vlka, kterého by se mohl na pár věcí zeptat. Ten tříbarevný z doby dřívější mu moc s ničím nepomohl. Tedy kromě lovu, s tím poměrně ano. Ale zoufalá doba chce zoufalé činy. Znáte to. Alespoň nebude pár následujících dní o hladu.

--> Medvědí jezero (přes Medvědí řeka)

<-- Safírové jezírko (přes Sněžné hory)

Prošel horami od toho studeně vypadjícího jezírka až k dalšímu jezírku. Tohle bylo ale maličké. Dosti se podobalo té louži u Borůvkové smečky. Zde už to s vegetací nebylo tak marné jako u toho, které právě opustil. Zůstávat se mu zde ale taky moc nechtělo. Měl ještě plno energie na to, aby objevil další místa. Ani k pití to moc nevypadalo. Byla stále poměrně kosa a voda se mu nepozdávala. Možná to oželí i tentokrát. Ostatně napít se může později, až narazí na něco, čemu bude více důvěřovat. Takhle měl pocit, že by mohl zmrznout. Naznačovaly to kry, které se na hladině objevily. Tyhle kry byly malinké, ale stačilo to k tomu, aby byl vlk přesvědčen o tom, že nechce vlastně z tohodle jezírka pít.
Stále mu hlavou vrtala ta vlčice, která se objevila u tůně. Vůbec si jí nevšiml. Bylo to zvláštní. Byla mistr maskování, kdo ví. Nejspíše byl tak přežraný, že mu to nedovolovalo býti tak ostražitý jako jindy. Co se dá dělat. Ona nebezpečná nebyla. Sice ukazovala tesáky, ale kdo ví, takové vlčice bývají nejhodnější. Chtěl se vydat na východ, jenže jej cosi zastavilo. Byl to pach smečky. Taktéž nebyl tak silný jako u té tůně, ale stále dostatečně silný na to, aby si Rigel návštěvu pro tentokrát rozmyslel. Jednoduše se tedy vydal na jih, tam našel lépe vyhlížející řeku, kterou následoval až k jiné o něco větší. Tady je to samá voda.

--> Mahtaë sever (přes Úzká rokle)