Příspěvky uživatele

< návrat zpět

<- Lesík topolů

Z topolového lesíka sešel do rokle. Tohle je opravdu bohem zapomenuté místo, pomyslel si a pokračoval. Nebylo tu nic k vidění. Tedy on to tak bral. Vezmeme to tak, že je těžké ho něčím uchvátit, nejde se mu ani lehce zavděčit a nic moc mu nedělá radost. Je to pak těžké. Někdy si i on sám přál, aby tomu tak nebylo. Život by byl o něco lepší.
Ah, tady vlastně byl. No... Alespoň věděl, kam by měl jít. Na tomto území už necítil vůbec nikoho. Bylo tu prázdno. Jen drobné ptactvo bylo na stromech a jelo tu svou oblíbenou písničku. Rigel moc nemusel zpět ptáků, ale což. Dalo se to jednoduše ignorovat. To taky celou tu cestu dělal. Ignoroval vše kolem, protože nechtěl, aby jej to všechno zdržovalo a rozptylovalo od myšlenek, které už si vlastně ani moc nepamatoval.
Vydal se podél řeky a spatřil ostrůvek. Vypadalo to zajímavě. Cítil známé pachy, které jej vedly před řeku až na onen ostrov. Vypadal naprosto normálně, ale to ještě stále netušil, co se mu povede na tom místečku najít.

-> Bobří ostrov (Mahtaë)

<- Armanské hory

Plahočil se kamsi. Vlastně nevěděl kam. Očekával, že na nějakého vlka narazí, ale cítil jen velmi staré pachy. Nikdo se tu nezastavoval a nikdo neobdivoval krásy zdejší krajiny. Upřímně, krajina tady byla dost obyčejná. Vlastně byla nic moc. Ale zase tak tomu bylo všude. Bylo tu ale území, které ho dostalo. Jednalo se o poušť, na kterou narazil poměrně omylem. Tam se mu líbilo. A líbilo by se mu možná víc, kdyby neměl tak huňatý kožich, nepil předtím z té řeky a neměl ukrutnou žízeň. Někdy příště tam ještě zajde. Něco takového stojí za prozkoumání.
A třeba tam bude nakonec něco k jídlu! Ne! Jedl jsi teď, přestaň dělat hlaového! Byly i doby, kdy nebylo co žrát týden! Připomínal sám sobě, že by měl přestat myslet tolik na žrádlo, neboť právě jedl a nepotřeboval se extrémně vykrmovat. Byl už veliký dost, pak by ještě ke všemu měl být tlustý? Tak to prosím pěkně ne...
Zakroutil nad tím hlavou. Co se to s jeho životem stalo? Proč vlastně neopustil smečku dříve? Měl by se tak dobře, kdyby to udělal už dávno. Kdo ale mohl tušit, že se přihodí v jejich životě něco tak špatného.

-> Úzká rokle

<- Z. Galtavar

Začal se cpát tím zajícem hned jak se dostal do soukromí, kde věděl, že jej nikdo nebude otravovat. Takovéhle místo si měla vyhlédnout ta divná vlčice, která seděla u propadliny, proč jí to taky nenapadlo. Byl dobrý a chutnal vlastně ještě lépe, když si uvědomil, že jej vlastně chytil jen on sám a nikdo mu v tom nepomáhal. Sice ta laň předtím taky nebyla špatná, jenže to bylo asi tím, že velkou zvěřinu už fakt dlouho neměl. Asi proto nevadilo, že se musel dělit s nějakým cizákem, který lovit skoro ani neuměl a bylo jen štěstí, že to zvládli.
Trhal maso spokojeně. Zajíci jsou dobrá kořist. Vlk se z toho sám nají rozhodně a nenechá skoro žádné zbytky. Kéž by byla možnost, jak si s sebou tahat nějakou tu větší kořist. Jenže to ještě žádný vlk nevymyslel, takže nezbývalo nic jiného než se život králíky a zajíčky nebo nelovit jen pro sebe.
Kam asi vedla tahle cesta? Co kdyby to zjistil. Věděl, že tudy vede jedna řeka, takže kdyby se ztratil, určitě k ní hned najde cestu. Ostatně táhla se po celém jihu asi až k moři, nemůže tady zabloudit ani náhodou.

-> Lesík topolů

<- Rašeliniště

Pokračoval přes řeku na Galtavar, kde začal okamžitě ušáky pronásledovat. Asi nemělo cenu vymýšlet nějaký velký plán o tom, že je pochytá všechny. Vyhlédl si jen jednoho a byl mu v patách.
Do cesty se dostal postarším vlkům, kteří právě procházeli Galtavarem. (HARUHI a SAYAP) Zpomalil tedy, aby se hulvácky neprořítil kolem. Stále měl na paměti, jak se musí zdát, že má ty nejlepší manýry z celé rodiny. Pamatuj, jsi skvělý, hodný a nemáš rád rodinu, protože je to banda krvežíznivých kreténů. Pfe, to bude hračka.
"Zdravím," pozdravil dva starší vlky, kteří se vydali pravděpodobně k jezeru. Stále během toho sledoval zajíce a hodlal jej pronásledovat do doby, než jej to vyčerpá natolik, že už nebude moci udělat ani krok. Po nějaké době ale opravdu zajíce doběhl a polapil. To je ale úspěšný den. Jen se usmál. Měl radost, že se taky jednou něco dařilo.
Konečně měl zajíce, takže se rozhodl, že by si jej mohl někde v klidu sníst. Jenže nenapadalo jej žádné místo, které by mohl navštívit. Jeho cesty neměly plán a cíl. Raději se tedy nadechl a jednoduše i se zajícem kamsi mířil.

-> Armanské hory

<- Propadlina

Vypadalo to, že nějak nevychytal svou destinaci. Tohle nebylo místo kam chtěl jít. Nejspíše se spletl a tohle bylo něco, co možná vidět i chtěl, ale rozmyslel si to po prvních několika krocích, když se začal bořit do země. Raději tedy udělal několik kroků vzad a hledal lepší místo. Bylo tu plno vegetace a všechno tak nějak šplouchalo vodou. Bylo tu taky hodně hmyzu, ale to Rigelovi nijak speciálně nevadilo. Sem tam se trochu ohnal. Jeho pohled zaujaly vážky, které poletovaly kolem. Viděl na jihu tolik nových druhů, které se na severu nevyskytovaly. Byl vždy tak nadšený, že jeho mozek poznával další novinky.
Ne, tohle místo se mu i přes ony krásné vážky nelíbilo. Bylo tu moc mokro, divně to tu smrdělo minerály a rozkladem, není to o nic lepší než močály, které taky navštívil. Tohle byla vlastně taková lepší verze. Rozhlédl se tedy, zda uvidí jezero. Stál u Ainy a hleděl na druhý břeh.
V dálce ale zahlédl něco, co vypadalo jako jídlo. Možná to byla banda zajíců, kdo ví. Rozhodl se, že zjistí, o co se jedná. Ostatně za zkoušku nic nedá, což?

-> Záp. Galtavar

Vlčice byla divná. Fakt. Ještě před chvílí fňukala. To samozřejmě Rigel neviděl, ale myslel si to. Byla přeci smutná a vydeptaná! Bylo znát, že sem přišla, aby byla sama. To samozřejmě ale nebránilo hereckému výkonu Rigela. Když mohlo být to jeho nové rozkošné alterego milé, může být i otravné. Rozhodl se pokračovat a povědět jí své. Ona mu na to i překvapivě odpověděla. Tahle vlčice neměla barevné oči, ale magii ovládala. To je velmi zajímavé. Znamená to, že on by mohl taky, ačkoliv nemá barevné oči? To je další otázka, kterou mu nikdo nezodpoví.
Taky mu řekla, že není žádný sebevrah a zdálo se, že je na něco nazlobená. Rigel samozřejmě nebyl psycholog a taky jej příčina její nálady nijak nezajímala. Proto jen souhlasně přikývl a vyprovodil ji pohledem. Nejspíše musela jít hledat nové místo, kde bude s myšlenkami sama. Dobře pro ni.
Lehce se zamračil. Byla to vlčice zralá na ránu. Kdo ví, co s ní zas lomcovalo. Rigel se nad tím nehodlal pozastavovat. Měl zase chuť cestovat. Tentokrát měl dokonce chuť lovit. Rozhodl se tedy nastavit kurz a vyrazit kamsi severně. Tušil, kam jej tlapky dostanou, takže se připravil, že neodolá malé koupeli ve studené vodě vlčího jezera. Už z toho pomyšlení si poskočil a hned na to zase zamračil, neboť byl připraven kárat sám sebe, že si nějak zvykal být milý.

--> Rašeliniště

<- Ježčí mýtina

Opustil louku, aby se dostal k páchnoucí řece. Přemýšlel, jak nejlépe jí obejít, jenže v dohledu nic nebylo. Lámal si nad tím hlavu a zatím putoval proti proudu, jen aby se na něj usmálo štěstí a našel polorozpadlý most, který musel v minulosti na místě ponechat nějaký magič, který ovládal zem. Jen přešel bezpečně na druhou stranu a pokračoval. Myslel taky na tu vlčici, kterou potkal.
Snad se nelekla. to by bylo pravděpodobně dost nemilé. Ale nenadávala, takže to bylo asi v pořádku. Věděl, že musí někam nejlépe na severozápad, kde byly ty smečky, tam je vlků dost. Možná tam tedy narazí i na Styx. Jenže to už se naproti němu v dáli objevila postava světlé vlčice. (AURORA) Takové vlky neznal. Všichni jeho známí byli šedé, bílé či černé barvy. Taková byla ta severská tradice. Jen se minuli.
"Ahoj," pozdravil tu vlčici, která mířila do míst, která Rigel nedávno prozkoumal. Taky tam nejspíše najde absolutní nic, ale to už není jeho starost. Ostatně jej to ani nezajímalo. Jen se nad tím mírně zamračil a věnoval se své cestě. Tohle byla ta hnusná řeka, ze které pak měl ty šílené sny, které nebyly vůbec srandovní.

-> Středozemka

<- Vyhlídka

Dostal se k propadlině. Byla to hluboká díra v zemi a on se nepřibližoval. Nechtěl samozřejmě skončit na dně. Místo toho jí zkusil obejít. Došel až do bodu na Galtavaru, kde puklina končila a vlk tak mohl tuhle díru lehce obejít. Během cesty na druhé straně podél propadliny ale našlel vlčici.
"Ahoj," řekl vlčici, která vypadala, jako by jí uplavaly ryby. Nezajímalo ho, proč je taková, co je vlastně komu po tom, ať si má depku jakou chce, jeho zajímalo, proč má žluté oči. Je snad možné, že neovládá magii žádnou?
Seděla tu sama a vypadala tak nějak... No divně. Rigel občas těžko uměl číst v pocitech druhých, neboť to nebylo vždy tak nějak logické. Vypadala zničeně a smutně. To vše se rovnalo velký nával očividného vzteku a částečné lhostejnosti. Co jí ale bylo lhostejné? Nelíbilo se jí počasí? Naštval jí nějaký jiný vlk, kdo ví.
"Ty taky neovládáš žádnou magii? Máš žluté oči jako já!" začal svou klasickou písničku, neboť byl průzkum vždy důležitý. Role toho lehce naivního vlka, který sem přišel najít své vnitřní já a svou vlastní magickou podstatu, bla bla bla. Byla to dobrá a neprůstřelná role, stačilo mít zápal po poznání a vypadat mile a možná trochu rozpustile. Vlci takové vlky většinou podceňovali a nedávali v jejich přítomnosti pozor.
"Chystáš se skočit?" zeptal se při pohledu na propadlinu. Jeho hlas byl neutrální, jako by dokázal pochopit, že její myšlenky nabízí nějakou takovou možnost. Už nějakou tu dobu pozoroval, jak na ní upírá zrak. ONA fakt může skočit! To by byla skvělá podívaná! Prosím udělej to! Jenže vlčice se bohužel k ničemu takovému nejspíše nechystala. Možná přístě!

<- Středozemka

Podél řeky se dostal kamsi nahoru. To nebyl zrovna jeho záměr, ale budiž, alespoň si to vše omrkne z vrchu. Viděl už tuhle Gallireu z vršků hor, ale tohle bylo přímo uprostřed tohoto malebného prostředí. Bylo tu pěkně, ale to je asi tak vše. Nic víc a nic míň. Navíc tu žije tolik magičů, že je to až odporné.
Tohle místo dole ale upoutalo jeho pozornost. Mohl by se na to jít podívat, už toho viděl dost, ale nějakou díru v zemi jen tak neviděl. Něco takového moc nebylo možno najít na severu. Tam bylo jen chladno a všude sněhu, že ho nechcete do konce života ani vidět.

-> Propadlina

<- Ježčí mýtina

Rychle přidal, neboť se mu nelíbilo, jaké začalo být takhle na sluníčku opravdu teplo. Překvapivě to doteď poměrně zvládal. Jenže jakmile bylo po poledni, začínal být pohyb v tom teple dosti nezvladatelný.
Chtěl sehnat něco k jídlu, ale to asi bude muset počkat, až se setmí a přestane být takové vedro. Možná něco potká cestou, tak to uloví, ale takhle těžko, když se potí na místech, kde by se ani potit neměl. Zdálo se, že narazil na řeku, kterou viděl již minule. Jenže předtím právě mířil tím opačným směrem, kdo ví, co je tedy v těch vrcholech támhle...

-> Vyhlídka (přes Midiam)

<- Tulipánová louka

Překročil řeku a až teď si všiml, kde se nacházel. Tady někde byl, ne? Sice si to zas tak dobře nepamatoval, ale dalo se s tím dobře pracovat. Už se alespoň trochu orientoval. Tam někde bylo to přiteplený jezero a tak, říkal si v duchu a představoval si v hlavě mapu jednotlivých území.
"Zdravím," pozdravil vlčici, která asi na někoho čekala. (Wolfganie) Doufal, že pokud bude na vlky tak nějak milejší a vlídnější než sestra, dostane se dál. Taky by mohl dělat, že všechny své sourozence nesnáší a tak, mohl by si vymyslet nějaký poutavý příběh, že se pokoušel svou sestru neúspěšně zabít. Nejspíše by se jí to nejdříve nelíbilo, ale kdyby měl tento přístup výsledky a podařilo se mu něco málo zjistit, nejspíše by názor změnila. Stačilo by k tomu trochu času.
V hlavě už si dělal plány, jak to udělá, aby se něco takového povedlo. Zaprvé jí musel najít, nechat si vysvětlit, kde všude je nežádoucí a pak přehodnotit další kroky. Necítil jí ale naprosto nikde. Nebyla tu, zdálo se, že pokud se po tomto kraji pohybovala, vždy mu proklouzla jako ryba mezi tlapkami. Nemilé. Ale nevzdával to. Raději přidal do kroku, aby se dostal do nějakých známějších končin.

-> Tanebrae

<- Zubří vysočina

Jenže otázkou je, jak to celé udělat. Zatím nebyl nic moc, kromě skvělého mozku neměl vlastně nic a nejspíše na tom taky Styx nebude dobře, pokud si zvládla znepřátelit hodně zdejších vlků. Nejspíše na to šla po hlavě a nad ničím nepřemýšlela. Nebyla to díky tomu jeho oblíbená sestra. Byla až moc živá a dělala díky tomu chyby. Nic si nedokázala vyhodnotit a přijít k závěrům, že by se měla krotit, aby zvládla přežit. Bylo záhadou, jak se vůbec dokázala prodrat vlčecími lety, když byla taková. Možná se změnila, kdo ví. Třeba našla něco, díky čemuž jsou teď magiči slabší. Bude ji muset najít, aby našel odpovědi na tu kopu otázek. Proč jen bylo těžké jí najít. Rozhodně samozřejmě nemohl chodit kolem a ptát se na ní. Nesměl zmiňovat ani to, že byli stejné krve a tomuto závěru by se měl vyhýbat a zamítat to i v případě, že to řekne někdo jiný. Musí přijít na to, jak se zbavit toho stejného pachu, aby mohl operovat pod rouškou nevědomí ostatní. Nesměli to vědět, aby se vše zdálo ideální. Ten Život by to vědět mohl! A co ten, možná by měl jít za tou špatnou, která chce všechny mrtvé. S tím by jí ostatně mohl Rigel pomoci.

-> Ježčí mýtina (přes Eso)

<-- Ještěří lučina

Vydal se na jih, už se mu nechtělo jít na východ, když viděl, že se tam pravděpodobně nenachází nic jiného než plno lesů a luk. Tam může určitě zase někdy jindy a možná ne sám. Stále musel myslet na Styx, neboť už si nemyslel, že by někdy v životě nějakého svého sourozence viděl. Možná to byl osud, který je dostal sem. Možná... A možná to byla spíše jejich intuice. Všichni měli jediný cíl. Chtěli za každou cenu dostat z povrchu zemského ty debilní magiče, kteří mohli úplně za všechno. Ale jakou to bude mít cenu? Měli tolik síly, že by nejspíše nepomohlo být ten nejsilnější vlk v okruhu mil. Vždy budou mít magii a triky. Nebylo to fér. Možná by měli hrát jejich hru. Porazit je vlastní medicínou a postavit pak superviziální společnost zbytku, který by už neměl síly rovnat se jim. Když porazí toho Života, jistě dostanou převahu, nebudou mít svůj magický zdroj a nebude tedy možné se jim postavit. Pak už bude záležet jen na síle. Tu budou muset taky vybudovat, naštěstí mají tolik času, že se nemusí hnát. Ti magičové netuší, že se smráká a přijdou zlé špatné časy.

--> Tulipánová louka

<- Orlí dráp

Toužil po tom, aby sehnal alespoň nějakého zajíčka. To by nemuselo být něco, co by nemohl pokazit, ne? Žít takhle je pořádně patetické a nepříjemné. Nebyl nikdy moc lovecký typ, hodil by se stavbou spíše na ochranářský typ. V jeho případě spíše útok s velkou mírou poškození. Bolely ho svaly a procházet se byl taky už problém. Posadil se tedy na místě, které našel za tím rozlehlým lesem. Lehce pohrdavým pohledem sledoval ještěrky a hady, kteří se vyhřívali na kamenech kolem. Jo, tak přesně tohle mu kožich jen tak nedovoloval. Těšil se na příští rok, kdy už jeho kožich nebude tak hustý, když přestal žít na severu. Nejspíše pořádně vylíná a bude mít pak slušivější kratší srst. To by rozhodně nemuselo být vůbec špatné. Lepší než to, co měl teď.
Pokoušel se stopovat nějakou kořist, ale kromě těch plazů se na louce plné kamení nenacházelo ani živáčka. Možná to mohl zkusit jižně. Nejlépe kdyby našel nějakou řeku, u které by mohla zvěřina odpočívat a napájet se. Přesně to samé by pak měl nutkání taktéž dělat. Kéž by se mohl jen tak někam natáhnout a spokojeně relaxovat. Jenže v tom se ozval žaludek, že nic takového podnikat nemůže, dokud se pořádně nenají.

-> Zubří vysočina (přes Zarostlý les)

<- Vřesový palouk

Tak nějak zapomněl, jakým směrem se vůbec chtěl vydat. Objevil se v lese, který obklopoval palouk. Překonal později přes změť kamenů řeku Kierb a vydal se dál na východ, aby objevil nová zatím neprobádaná území tohoto místa. Nechtělo se mu chodit daleko, ale nezbývalo nic jiného, než aby si z toho udělal dlouhou procházku. Průzkum terénu byl rozhodně důležitý, díky tomu pak věděl, kam jde. Sice začínal mít už zase hlad, ale rozhodl se, že voda z řeky bude zatím muset stačit k tomu, aby to nějak přežil. Později se pokusí něco malého ulovit, aby ukojil i hlad, ale stále to nebylo nic, co by mu mělo bránit v objevování. Možná alespoň cestou potká někoho, kdo proti němu nebude mít absolutní odpor od samého začátku a budou se moci o kořist podělit jako předtím. Byla to celkem dobrá strategie, ačkoliv se Rigel nerad o něco dělil. Jenže v nouzi to asi neplatí a když má sám málo, asi výjde vstříc tomu, že na lov alespoň nemusí být sám. Jenže tyto končiny se zdály vlkprázdné. Možná by se měl přeci jen vydat zase zpět na západ, kde to žilo. Ještě to tu ale obejde, aby nemusel do toho močálu, odkud zrovna šel. Tam se zase nějakou dobu podívat asi nechtěl.

-> Ještěří lučina