Příspěvky uživatele

< návrat zpět

// Stihla jsem ještě jeden za Rigela 27.1, takže 5 lístků za ten den... což dohromady dělá 35 lístků

<- Ježčí

Loterie 27.1 - 5/5

Už byl opravdu blízko a vypadalo to, že už stačí vylézt jen onen krpál, který jej dělil od vegetu, který během zimy nahoře jistě byl. Těžko říct, zda to tak bude, neboť si pamatoval, že minule zima nebyla, když jej navštěvoval. Třeba měl své snové představy, které nebyly vůbec podobné realitě. Chtěl ale velmi motivovat sám sebe, neboť z občasných zastávek se stalo zastavování se na každém kroku. Kéž by to fakt bylo o dost jednodušší. Stačilo by zavřít oči a je tam.
"No, takhle zdravím, já jsem se přišel jen zeptat na pár otázek..." odkašlal si a připravoval si cestou nahoru, co vlastně onomu vlkovi po dlouhé době řekne. Nevěděl, jak začne, ale minule si taky nic nepřipravoval a skončilo to velmi hojně. Hojně dostal tedy informací a ještě mu vylepšil fyzičku. Až tak fajn ten chlapec byl. "Chtěl jsem se zeptat na tvou sestru... Víš jak, jak se má, co furt každý den dělá, jak udržuje čistý kožich, jak jí zabít, proč stále je tak nepříjemná... Ne že bych o tom věděl, ale ostatní to říkají... Prý je tedy příjemná jak prdel, někteří by asi volili raději prdel než ji," pokračoval a kroutil nad tím hlavou, jak zbytečné tyhle myšlenky jsou. Musel se rozhlédnout, zda jej nikdo nesleduje, když si takhle mluví sám pro sebe. Vypadalo to ale, že je tu sám. Tak se tedy otočil a pomalu začal stoupat do kopců, neměl v plánu si nic připravovat, akorát jej napadají absolutní kraviny.

-> Vrchol

<- řeka

Loterie 27.1 - 4/5

Stále přemýšlel, zda by Život mohl mít více opovědí ohledně Smrti. Potřeboval být velmi dobře připraven a tušil, že pokud se zeptá na špatnou otázku Život, nestane se vůbec nic. Kdyby ale položil vlčici špatnou otázku, mohlo by jej to stát život. Nechtěl ji určitě podceňovat, byla tu moc dlouho na to, aby se jí nějaký nemagič mohl rovnat. Musel to celé dobře promyslet. Nesměl být drzý, nesměl být ukvapený, musel si zachovat chladnou hlavu a hlavně si celou situaci naplánovat. Co když půjde do tuhého? Co on s tím bude moci udělat?
Už se velmi blížil. Vůbec se netěšil na ono stoupání do hor, neboť netušil, kolik vlků se tam v tomto počasí taktéž mohlo vyškrábat. Kéž by bylo možno se prostě teleportovat až nahoru. Jenže on není žádný magický vlk a neumí se teleportovat. Takže si dal krátkou pauzu, zavzpomínal na kamzíka, neboť už mu zase začalo kručet v břiše. Byl fakt poslední dobou nenasytný. Kdy jindy se mu zase podaří takový dobrý lov jako dnes? Respektive to bylo včera, ale detaily jsou detaily. Možná bude možno dostat nějaké pohoštění nahoře. Co si tak pamatoval, ten Život je poměrně na pohodu cápek, neměl vůbec nic proti němu ani jeho milému chování. Možná to je kouzlo, ale minule se po jeho návštěvě cítil opravdu dobře. Třeba teď efekt bude úplně stejný. Uvidí, třeba bude opět velmi mile překvapen a bude zase odcházet plný informací a dobrým pocitem.

-> Narrské kopce

<- Východní hvozd

Loterie 3/5

Pokračoval skrz močály a přemýšlel, kudy by to mohl vzít nejrychleji. Sníh byl otravná záležitost a neměl v plánu dělat nové cestičky. Močály byly fajn jen v tom, že se sníh na takových místech neudržoval a nemusel si připadat jako buldozér, který tu odklízel sníh. Kdy tohle ledové utrpění konečně skončí? Měl toho plné zuby a to sněžit teprve začalo. Proč? Tohle bylo jednoduše opravdové utrpení, které nemělo cílové pásky. Měl možná zůstat v úkrytu a vylejzat jen pro potravu. Několik pachů se stále slabě udržovalo ve vzduchu a sem tam potkával cestičky vyšlapané vlky.
Řece se snažil po poslední zkušenosti vyhnout, ale následovat ji určitě byl nejlepší nápad. Naváděla jej přímo tam, kde bylo třeba a byl si jist, že na tom místě najde alespoň trochu klidu a tepla. Chtěl se dostat horám ještě před svítáním, ale nebyl si něčím takovým plně jist. Přemýšlel cestou nad tím, co bude dělat pak. Neměl žádný cíl, neměl žádná významná přání, která by se dala plnit během zimy.

-> Ježčí mýtina

Loterie 27.1 - 2/5

Vlčice odvedla dobrou práci. Samozřejmě mohl Rigel taky zapojit své tlapy, ale proč by to dělal? Ta Chcanka ulovila a on se prakticky zadarmo nažral. Pak prskla pár věcí a už byla ty tam. Ani jí nestihl nic říct s plnou pusou, protože utekla poměrně rychle. Co se dá dělat, oni se zas potkají. Však přemýšlel, že omrkne tu smečku, o které vlčice mluvila... Aj, nestihl se jí ani zeptat.
"Velmi milá vlčice," řekl si sám pro sebe a pokračoval v jídle. Nemohl tu nechat celou tu mršinu. Ona toho snědla poměrně málo a zas šla, takže toho zůstalo nějak moc a nebylo to hlavně kam schovat. Možná se mohl pokusit zkusit alespoň něco zahrabat na později, ale úplně by to asi nevyšlo. Nah, to bylo moc práce. Raději se tedy královsky přežral a doufal, že nepraskne a hlavně nebude potřebovat resuscitovat. Hlavně neměl zájem o žádné nezvané vlčice, pokud to tedy nebudou šukatelný, to by jim možná trochu nabídl, aby jejich prdelky zůstaly pěkný, jinak mají všichni smůlu.
U žrádla strávil celou noc, neboť čekal, až mu slehne a ještě doplní žaludek. Nezbylo toho tolik, nechal převážně části, které nepreferoval, vnitřnosti sežral všechny a jen ty nepoživatelné nechal. Nezbývalo než se zase pohnout dál, nechtělo se mu tedy pohnout ani brvy, ale jeho cíl byl trochu jinde, takže se zase sebral a vydal na cestu. Jeho cíl ležel kdesi na jihu, kde se tyčí vysoké kopce, kde sedí ten páprda Život.

-> Řeka Tenebrae

Loterie 27.1 - 1/5

Vlčice to byla poměrně schopná, to se jí muselo nechat, ani neměla žádné připomínky, že by se do lovu kamzíka zapojoval minimálně, přitom jemu to samozřejmě vůbec nevadilo, neboť věděl, že čím méně úsilí do toho teď vloží, tím více síly bude mít pro strýčka příhodu, kdyby se náhodou rozhodla, že dělení už není vlastně tak fajn věc a bude chtít kamzíka odtáhnout pryč. Byla schopným lovcem, to se muselo nechat, nejspíše byla už plná zkušeností, není se čemu divit, taky je to pořádně stará babka, která zažila dost. A to není myšleno v dobrém, je to stará rašple jako každá jiná taková. Laura tenkrát celkem ušla, měla svoji hlavu a zároveň neměla, nebyla otravná a Rigel z ní neměl nervy. To tahle stará je opak, leze mu na nervy už od pohledu, nejraději by jí hodil do propadliny a už to nebude nikdy nic jiného než Chcanka.
Byl tím sekundárním lovcem, který vždy byl podporou pro hlavního. Tuhle roli moc neznal, byl zvyklý být tím primárním, neboť už od nepaměti zastával tu funkci ve smečce, než tedy věci dopadly tak, jak dopadly. Byla to příjemná změna, ale Rigel z toho měl jednoduše blbý pocit a blbá Chcanka. Věděl, že je o dost lepší, když většinu práce udělá ona a on jí pomůže toho dosáhnout, ale víte co, ego je prostě ego a on se přes to dokázal jen těžce přenést.
Vlčice byla blíže kamzíkovi než on, takže měla dobrou příležitost. Zvíře nedávalo nic zadarmo a rozhodně hodlalo o život bojovat. Měl to ale docela blbý, protože tak pomalé manévry akorát nahrávaly vlčici do karet a brzy už se na něj lepila jak klíště. Zkoušela ho rafnout po krku, což se vlastně na první pokus nepodařilo, ale Chcanka se nejspíše nevzdává tak jednoduše. Rigel tedy věděl, že je teď jeho čas a kamzíka srazil k zemi, když už se tak skvěle nabídl. Žlutá vlčice jej pak měla na stříbrném podnosu a mohla bez spěchu ukončit život toho nebohého chudáka, který nejspíše neměl svůj den.
„Kdo by to byl řekl, že nestojíš za prd, trochu magor, že jsi po ní šla takhle sama, ale plusový body za techniku,“ podotkl vlčici, neboť musel uznat, že nebyla marná a on se tím nenadřel. Vlastně jen využil fakt, že byl těžký a kamzík chcípák. Tak ale víte jak, není tohle to nejlepší?

Loterie 5/5

Takže kde sme to skončili? Toto je malá óda pre pekné počasie, pretože tento kraj niečo také potrebuje ako soľ. Krásne letné slnko to nie je, nemáme predsa radi extrémy. Stačilo by ono pekné jarné slnko, ktoré zahreje, ale nepopáli. Ten príjemný jarný vánok, čerstvú trávu, dlhé dni a krátke noci, dostatok príjemnej nálady a dosť jedla. Čo viac si v takú dobu priať. Rigel samozrejme nadával celú cestu k rieke, lebo už ho fakt nebaví brodiť tie dlhé záveje snehu.
Toto bolo každoročné trápenie, ktoré skoro akoby snáď nekončilo. Aspoň sa to tak zdalo byť, keď bol len január, keď tá tuhá zima prichádza. Až teraz zmizla potrava do čiernej diery, ktorej koniec je niekde na začiatku jarných mesiacov. Prečo vlci evolučne nemôžu byť ako medvede, ktorí si niekam zalezú a tam zostanú celé mesiace, kým je zase pekne? Radšej by sa mal poponáhľať, aby sa pozrel, či aj rieka bola na všetkých miestach zamrznutá, teda nebola možnosť loviť ryby.
Keby to vedel skôr, poriadne by sa na jeseň napchal, lenže na niečo také je neskoro, takže teraz vyzerá ako chodiaca mŕtvola, ktorá už za chvíľu samým hladom bude ohrýzať zoschnuté vetvy a olizovať sneh. A na jeho najhoršie prekvapenie, ktoré teda v tomto prípade prekvapením nebolo? Čože táto veta nedáva zmysel? Možno? Tak či onak má tentoraz tu poriadnu smolu a ryba na večeru nebude. Možno nejaká rieka na juhu stále môže byť sľubnou? Kto vie, najskôr sa tam bude musieť tými snehovými perinami dostať.

Loterie 4/5

Vše, co se odehrává v rozcestníku neovlivňuje primární hru a je úplně mimo zákony...

Zítra je ten den! Zítra půjde a pořádně to té svini! Zabíjel furt zač okukováním té Smrti kolem dokola, že už dnes nadešel den, kdy se podívá, jak ta flundra vypadá, nemůže přeci být tak hrozná. Zřícenina byla opravdu zvláštní stavba a čím později toho dne bylo, tím se jevila snad ještě horší. Záře slunce už na ni nedosáhla a paprsky již pouze olizovaly horizont. Zavrtěl hlavou, neboť stále přemýšlel nad tím, raději by si měl pospíšit, nebo už neuvidí ani špičku čumáku. Zahájil tedy infiltraci Smrti a rozhodl, že tedy půjde na celou dobu inkognito, aby tedy byl okamžitě terminován. Zouvat se netřeba a po chvíli váhání natančil do toho jejího divného příbytku, hezky jako ten největší boss. Zelená všude, ta vlčice na to musela být fakt uchylačka, protože se to nedalo. Zíral na to dobrou chvíli, než jej vyrušil smích. Za boha si nemohl něco takového vymyslet, jako by byla přímo vedle něj, tak tedy otočil hlavu lehce doprava a baf, byla tam. Zákeřná vlčice na něj zírala s otevřenými očky a zlověstným úsměvem.
"Zahráváš si se životem, co tu děláš,"řekla a prošla si hezky jedno kolečko kolem dokola, aby si jej lépe prohlédla. "Zdá se mi to, nebo se množíte jak štvaná?"
Záludná otázka byla záhadou, nejspíše jeho sourozenci taky toto místo už dříve navštívili. Zdá se mu to, nebo tedy tahle flundra ví úplně všechno? "Záleží na tom, jak to samozřejmě myslíš," zachovával si ledový výraz a klidný dech.

Loterie 26.1 - 2/5

Vše, co se odehrává v rozcestníku neovlivňuje primární hru a je úplně mimo zákony...

Byla fajn listopadová neděle, když se šedý vlk procházel kolem Jedlového pásu hned kolem oné kamenné struktury, kterou obývala Smrt. To není ani tak náhoda, neboť dělal každonedělní průzkum jejích aktivit. Trochu nudná záležitost, neboť byla fakt gaučový povaleč, který viditelně byl zatvrzelý introvert bez chuti existovat mimo domov. Vskutku pochopitelná záležitost, do které se bezdomovec Rigel nemohl vžít, neboť neměl úkryt, kde by složil hlavu snad již jeden dlouhý věk. Kolikrát přemýšlel, že by jednoduše nějakou díru v zemi pasoval na svoji línou tvrz, jenže žádná nebyla tak nobl pro jeho vybíravý zadek. Kdo by to byl řekl, že takový kus smetáku jako on, bude vybíravý až takovým způsobem, je tak vybíravý, že nechtěl ani tu Bobří díru sourozenců, ostatně ale není nutno se divit, nikdo by nechtěl dostat mrtvolou v půl čtvrté ráno po hlavě, že? Ejhle tohle se tedy nestalo, ale mohlo by, nikdy neříkejte, že je něco nemožné. Energicky pobíhal z jedné strany zříceniny na druhou a hledat, kudy se přiblížit dostatečně na to, aby se neprozradil a zároveň viděl dostatečně na to, aby zaslechl všechno důležité. Evidoval ale nedostatečnou aktivitu, proto se tentokrát rozhodl přiblížit až na samé území nepřítele, třeba prostě není doma? A že to tak musí být! Trvalo mu nějakou dobu, než se dostal mezi sutinami k samotné zřícenině, neviděl nic jiného než černotu uvnitř, naláká jej to?

Loterie 26.1 - 1/5

Vypadala neškodně, když byla potichu a nepeskovala. Jeden by si jí ani nevšiml. Jenže ona tam stále byla a měla výraz královny světa. Rigel ale neměl chuť se s nikým hádat, chtěl se zažrat a jít zas po svých zjišťovat, co je tenhle svět za bordel zas. Určitě se dost věcí změnilo a bylo na čase přijít k rozhodnutí, co bude dál. Možná by nebylo na škodu se seznámit s tou Mechovou smečkou. Mohl mít "zázemí" a páchat zle zatím jinde. Hodilo by se chodit složit hlavu, mít žrádlo... Celkově to mělo víc nevýhod než výhod a v tomto nebyl se sourozenci zajedno. Divadlo je divadlo. Chcanka šla po stopách zraněného daňka prakticky sama, na nic se neptala, nic neříkala, jednalo se o naprostý ideál, kdy prostě ať samice dělá svou práci a je zticha. Ačkoliv stále potřebuje ono info ohledně smečky, než tam napochoduje a příjde na to, že tam udělali jeho sourozenci neplechu a plán by nevyšel.
začala zpomalovat, což jej probralo z myšlenek a začal se opět plně soustředit na cestu. Asi jsou už blízko, nijak se nezajímal, ona věděla nejlépe v tomhle ohledu, protože jako jediná dávala pozor. Musel se chvíli orientovat, nasát pach a prohlédnout stopu, aby byl později v obraze, když vlčice dala náznak a jejich cesty se rozdělili, aby kořist obklíčili.
Vydal se tedy sám a prakticky kopíroval její pohyb, aby byli přibližně na stejném místě, když začnou kamzíka nahánět. Snažil se přibližně odhadnout, kam se kamzík vydá, aby bylo jasné, kterým směrem začít kličkovat mezi stromy. Snad si slečna nenabančí. Vyrazil v tu samou chvíli co ona a kamzík se zdál lehce zmaten, ale chtěl o holý život z posledních sil bojovat.

Rigel
Posty
· 25.1 - 5 lístků za 5 postů
· 26.1 - 5 lístků za 5 postů (křoví, hřiště a ...)
· 27.1 . 4 lístky za 4 posty
edit E: miniakce 5 - 6 lístků

Nákup
· 20 lístků za kytky

Dohromady: 40 lístků

Lennie
Posty
· 26.1 - 5 lístků (Pátý za hřiště)
· 25.1 - 2 lístky
· 24.1 - 5 lístků (Pátý je křoví)
· 21.1 - 1 lístek
Nákup
· 20 lístků za kytky

+ 3 lístky miniakce

Dohromady: 36 lístků

<- Kierb

Loterie 25.1 - 5

Šli již prakticky mlčky a Rigel byl stále zvědavý, kde tahle vlčice chce najít něco k jídlu, ale když se tak nějak procházeli lesem, nemohl si nevšimnout pachů, které připomínaly, že by tu opravdu nějaká kořist mohla být. Tak to by jí o dost přilepšilo. Jako upřímně zas tolik jo neštvala, byla tedy dost rozprsklá a neznala mravy, ale to Rigel taky ne a bylo to po měsících hnusného pokusu být "milý" příjemnou změnou. Úplně nevěděl, co se hodí, jestli tedy má být stejně nepříjemný, nechutný a idiotský jako Norox, což není zas tak těžké, když Rigela nedrží žádné morální zábrany, či snad tedy vymyslet něco méně agresivního a spíše volit postup lehce odtažitý. Uvidí až čas, neměl v plánu se pouštět do velkých společností vlků, pokud to nebylo výhodou. Což by se teď v zimě stále mohlo změnit, jenže stále tu byl onen problém, kdy je Rigel sourozencem těch idiotů, kteří nadělali až moc bordelu pro přinejlepším pár mrtvých a dlouhodobý efekt nikde.
"Samozřejmě, nádhero," protočil oči a raději se soustředil na ostatní záležitosti, neboť ještě tu byla jedna věc, které si již velmi matně všiml u Kierbu, ale předtím nijak nedával této skutečnosti prostor. Byla to ona? Poznával pach své praštěné sestry, o které tedy nic za poslední měsíce nevěděl. Jediná sestra tu byla Styx, ta kravka se tu proháněla jak klubíčko neštěstí a hrabala s Noroxem nory pro srandu králíkům, dlouho o nich neslyšel. Třeba pošli. To by bylo nemilé...
Kdo by to jeden řekl, opravdu se jí podařilo něco najít. A Rigel nemusel hnout ani brvou, aby se tak stalo. Víc takových služebnic, prosím! Sledoval kudy vedou stopy a změnil tempo a mírně se přikrčil, aby se soustředil na věci mezi stromy. Vzhledem k tomu, že byl zraněn, nejspíše neutekl daleko, takže se podíval na Chcanku a čekal, až se rozhodne, co bude dál. Rigel jí nechtěl nijak překážet, ostatně služebnictvo musí dělat svou práci precizně a bylo by špatně, kdyby jí v tom pán překážel.
"Skvěle, pokračujeme," hlesl, jako by si užíval výlet nebo přírodovědnou procházku. Bylo to víceméně na ni, on to zvíře pak jen sejme. Tedy pokud jo nebude ona chtít ulovit sama a Rigel si jen nedá pořádně do nosu. Teoreticky by jí mohl přemluvit k tomu, že celého kamzíka chce ulovit sama, ale kdo ví, zda by to vůbec dokázala...

Loterie 25.1 - 4

Setkal se s její reakcí už tolikrát, že se jednalo o naprosto normální věc. Vlčí ostatně netuší, co je čeká a myslí si, že je jen blázen, který vykládá nesmysly. V pořádku, taky by si tohle myslel o ostatních.
"V pořádku, ono to přijde," ubezpečil ji a tak nějak si v duchu přál, aby vlčice byla té nenechavé nátury a nedalo jí to. Vždycky bylo k popukání, když vlci nevěděli s čím mají tu čest. A nemusel ani ovládat magii, aby uměl přikazovat, co chce. Stačilo jen formovat větu tak, aby to vyznělo v rámci mezí jako návrh nebo prosba. Celý ten systém zas tak nechápal a byl spíše rád, že přišel na to, jak s vlky manipulovat ke svému dobru.
Neřekla mu sama od sebe ani slovo a maskovala to tím, že ve smečce ještě není dlouho. I tak se zdálo, že by informace měla mít a tudíž ještě Rigel bude muset trochu zmáčknout její maličkost, aby se informace dozvědět. Ale vše jedno po druhém?
"jak myslíš," odvětil a jednoduše ji ještě proklepne později, neboť teď měli lovit. Vlčice neřekla ani slovo ohledně své strategie, takže to naznačovalo, že vlastně vůbec žádnou nemá. Proč vlastně loví, když je členkou smečky. l"Nemáte mít zásoby na zimu? Proč tedy chceš další žrádlo, jsi snad Otesánek?" zeptal se a přemýšlel, zda vlčice třeba nechce s úlovkem zdrhnout a neprezentovat později jako její kořist pro smečku. To by jí jistě zvýšilo status. Ale co on vlastně ví? Vždyť nebyl v žádné normální a Asgaar se nepočítá, protože si stejně musel jakožto čokl Elisy ega lovit sám... Opatrně ji následoval a sledoval velmi obezřetně okolí, kdyby náhodou vlčice byla bludička, která by jej utopila pod ledem. Nic takového asi tedy v plánu neměla, ale vlk nemůže být tak lehkomyslný. Následoval ji až do hvozdu, který jakž takž znal, ale nevěděl, zda je to místo, kde by se vysoká zvěř mohla v zimě schovat.

-> Za Lylkem

Loterie 25.1 - 3

Takže to byla dokonce nafoukaná pipka. Skvěle. Ty vetisnou nejsou zas tak špatné jako ty opačné. Tohle se dá ještě vydržet, i tak by jí nejraději nakopal do prdele jen za to, jak na něj čuměla drzým tónem. Na druhou stranu byla otevřena tomu, aby se jejich síly spojily a šli lovit spolu. Nebyla debil, což se v tuto chvíli hodí. Tím, že to navrhla ona sama, byla tato možnost použitelná. Sám by nic takového nikdy neřekl, ačkoliv by ji chtěl využívat pro vlastní blaho sebevíc.
"Nebuď na mě hnusná, když máš sama kožich jako chcanky... Pokaždé, když mi budeš chtít říct něco zákeřného, tak by ses mohla kousnout do jazyku, nemyslíš?" ironicky se usmál od ucha k uchu. Tohle by mohlo nějakým způsobem eliminovat její nesnesitelnost do míry, kdy je přijatelná. Možná by pak společně mohli opravdu jít lovit a něco skutečně ulovit. Otázka samozřejmě zůstává, zda vůbec dokážou vystopovat nějakou potravu, když už nějakou dobu je takový tuhý mráz.
"Dobře, když jsi takový borec co se lovu týče, co navrhuješ, zvěř na Galtavaru není a nevím, zda chceš pročesávat les..." prohodil a byl zvědav, zda tahle prostořeká vlčice vymyslí nějaký konstruktivní plán, jakým způsobem dosáhnout na večeři při takovém omezeném výběru. Byl ale rád, že nehodlala být ten přátelský typ vlka, ze kterého je mu na blití. Stále myslel na to, že i tady Chcanka byla magická čubka a možná by bylo zajímavé ji ještě trochu vyzpovídat, neboť vypadala jako taková ta starší cápka, co už to tu zná jako každý pochcaný chlup na těle.
"Zajdi do detailů ohledně smečky, kdo je alfa, kdo jsou členi, jaký je tvůj osobní ne tak důležitý názor, máte vlčata, máte dostatek potravy... Neplýtvej mým časem a mluv fakta vlčice, vlk narazí na jednu přímočarou, tak to neměň," řekl jí a ani se neobtěžoval nátlakem dostávat info. Ostatně pokud to neudělá, jinou možnost mít nebude. Už dlouho svou speciální schopnost nevyužíval, ale taky mu nevadilo se v tom trochu procvičit.

Loterie 35.1 - 2

Po nějaké chvíli hypnotizace ledové plochy jej vyrušil další vlastnosti. Patřil vlčici. Byla taková normální a Rigel se kromě letmého pohledu neobtěžoval zajímat více.
"Jako vysral bych se na to, ale taky nechci chcípnout hlady," odpověděl vlčici stejným tónem. Nejdřív se na ni ani nepodíval, ostatně všechny jsou to slabé nicky, které občas jen dělají ramena, že jsou tvrďačky. Třeba Elisa, to byl skvělý případ takové vlčice. Moc si o sobě myslí. Co je asi tahle zač? Tak či onak úplně neplánoval zjišťovat, maximálně jo zajímalo, zda by třeba nechutnala dobře, když potrava není.
"Tos byla tlustá jak vepř? Že stále vypadáš tak dobře?" pokračoval a styl mluvy se neměnil. Stále se jednalo jen o velmi povrchovou konverzaci a říkal si, že buďto vlčici vyprovokuje, nebo jednoduše půjde zas tam, odkud přišla a nechá ho blouznit o vlčatech k večeři. Páchla smečkou, kterou neznal, takže asi zase nějaká letní novinka. Možná to bylo dočasné řešení. Neznělo to zas tak špatně. Možná přesně to, co hledal. Možná by se jí na to mohl zeptat.
"Ta vaše smečka páchne jak mršina, ale co je zač, neznám žádnou takovou," zeptal se jí a poprvé na ni pohlédl, neboť už nebylo vůbec záživné sledovat zamrzlou řeku. Byla taková lehce starší, ale stále poměrně pěkná a zajímavá, nechal by si říct, kdyby nejevila známky toho, že měla minulou sezónu (či možná i tu předtím?) mladé. Takový milfky už nemusí, ačkoliv v nejhorších dobách je to jedno. Měla nadprůměrný kožich a to bylo asi tak jediné zajímavé... Ještě mluvila jako dlaždič, což znamená plusové body, které ale jeden dokáže úplně přehlédnout.