Gallirea - Příspěvky uživatele

⋘ Mahtaë (přes Houštinu)

Protočil oči. Jakže to vlastně bylo? Chtěl vypadnout? "Zaútočili na nás dřív, než jsme mohli něco takového uskutečnit," pronesl a znělo to, že už nechce na další otázky odpovídat. Neměl v plánu terapii nebo se vracet k tomu, co bylo. Chtěl si uchovat pouze tu zášť, vztek a myšlenky na pomstu.
Na jeho obhajoby neřekl vůbec nic. Prostě dělal, že už Goth na to téma nic neřekl. Bylo to s těma dvěma stejně jako mluvit do zdi a vyrostli až moc odlišně na to, aby překonaly tyhle rozdíly za jeden den nebo jednu konverzaci.
Místo toho si říkal, že bude přeci jen lepší mluvit o magiích. To bylo samozřejmě nejoblíbenější téma Rigela, které chtěl probírat dnem a nocí. Po ničem jiném netoužil.
"Takže máš prostě talent bejt vlezlej..." pronesl k němu posměšně. Nelíbilo se mu, že by mu Morgoth viděl do hlavy a neuměl odhadnout, zda to někdy udělal. Musel počítat s tím, že ano, už jen díky tomu, jaké nátury Morgoth byl. Nevěděl, že to vlastně světlý nikdy neudělal, ačkoliv mohl. Nejspíše by ho z toho podezříval i po letech.
"Když myslíš..." odpověděl mu velmi krátce ohledně Morgothova zájmu učit se magiím společně. Nejspíše to bylo lepší než něco vůbec zkoušet sám, ne že by Rigel měl chuť vůbec něco zkoušet. Ale nový rok znamenal také nové smýšlení a každý organismus se musí vyvinout na cestě za dokonalostí. Což nemohl samozřejmě říct o své matce...
"Byla to zrádkyně, nechala se hamplovat nepřítelem, ani ona, ani můj otec neovládali magie," pronesl. Představa toho, že jeho otec byl někdo cizí, někdo koho byl naučen od mládí nenávidět, byla příšerná, měl by taktéž nenávidět sebe? Přesně tady byly nejspíše limity, prptoze vlk nikdy dříve nepomyslel na to, že by nebyl nad každým. Jeho existence je důležitější a cennější než kohokoliv jiného, byl na cestě to dokázat světu. Jednoho dne dosáhne nesmrtelnosti a podmaní si všechny Bohy. On bude rozhodovat o životu a smrti. A kdo nebude souhlasit, skončí ve stejné nicotě, kterou okusil. Jen oni se nikdy nebudou moci navrátit. Z jeho superiorních myšlenek jej dostalo až křoví, ktere se mu připletlo pod nohy. Pod tím vším sněhem to působilo jen jako nějaký trapný porost, ale připomnělo mu to fakt, že byla Středozemka za nimi. Vyhledal tedy vyšlapané cesty od zvěře, s tunami sněhu bylo o dost jednodusi takováto území překonat, půlka porostu byla až do jara pohřbena.
"A proč vlastně jdu já první, co já vím, kde je ta tvoje blbá smečka," mlaskl, když si uvědomil, ze za ním Morgoth rozkošně cupital, bez jediné starosti v životě. Asi museli jít správně, dle jeho instrukcí bylo území smečky kdesi na západě, což je velmi konkrétní místo, který by jeden minul jen s mentální retardací. Západ neměl zas tak výrazně objeven, po většinu času se zdržoval na severu a maximálně se podíval trochu jižněji do středozemí.
Houští houstlo na nakonec musel trochu hrabat, aby se dostali na stezku. Začínala být zároveň větší zima a bylo jasné z toho lednového slunce, že noc bude až příliš pro takového cestovatele nalehko, kterým byl Morgoth. Vlk ze severu a i nepotreboval odhadovat počasí.
"Měli bychom zůstat poblíž, bude mrznout," řekl jasně a neptal se jej na jeho názor. Stejně by mohl maximálně tak říct, že už je to blízko. Vezmou to k řece a zůstanou v nějakým záhybu, který je ochrání před mrazem. Brodili se propadlinami mezi křovím, které bylo ověšené tuhým zmrzlým sněhem. Cesta byla vyšlapaná tak akorát, aby prolezli.
"Jednou jsem ohřál rybu," pronesl lehce znechuceně. Znělo to divně, to opravdu řekl on a to se mu opravdu stálo. Dokazal udělat malý taboráček, netušil, jak to funguje a původně to nechtěl vůbec říkat nahlas, ale něco takového by se nakonec mohlo hodit.

Konečně loterka, kde se vyplatilo dělat úplně vše

gratuluju každému.

Na začátek prosím dej Rybě z mé výhry 40 křišťálů a 4* do vlastností. Ať není takový smolař.

• Speciální magie - Rigel
• Charisma - prosím převést na * do řečníka Rigela
• Magie na maximum - Předměty na Rigelovi

Střední odměny:
• 3* do magie - Rigel - Bolest
• 3* do magie - Rigel - Bolest
• 3* do magie - Rigel - Bolest
• 3* do vlastnosti - Arsen - vytrvalost
• 3* do vlastnosti - Arsen - taktika

Malé odměny a elixíry:
• 1* do magie - Rigel - Iluze
• 1* do magie - Rigel - Iluze
• 1* do magie - Arsen - Iluze
• 1* do magie - Arsen - Iluze
• 1* do magie - Arsen - Iluze
• 1* do magie - Arsen - Iluze
• 1* do vlastnosti - Rigel - rychlost
• 1* do vlastnosti - Rigel - rychlost
• 1* do vlastnosti - Arsen - vytrvalost
• 1* do vlastnosti - Arsen - taktika
• 1* do vlastnosti - Ryba
• 1* do vlastnosti - Ryba
• 1* do vlastnosti - Ryba
• 1* do vlastnosti - Ryba
• Teleportační lístek - Rigel
• Teleportační lístek - Rigel
• Teleportační lístek - Rigel
• Drag - Arsen
• Moucha - Arsen
• Moucha - Arsen
• Jedovatý jazyk - Arsen
• Elixír nedotknutelnosti - Rigel
• Elixír nedotknutelnosti - Rigel
• Detoxilen - Arsen
• Elixír nedotknutelnosti - Rigel

Měna:
• Mušličky: 128 - Rigel
• Drahokamy: 20 - Rigel
• Perly: 25 - Rigel
• Oblázky: 52 - Rigel
• Křišťály: 105 - 40 pro Rybu , 65 pro Rigela
• Květiny: 16 - Rigel

Připsáno :>

Byla to příjemná procházka zimní krajinou. Přesně takové zimy mu připomínaly dětství. Tedy alespp tu dobrou část. Těch dobrých vzpomínek nebylo zas tolik, aby je neuměl spočítat na prstech tlapek. Ale nějaké stále existovaly. A zimní krajina byla jednou z nich. Nebylo nic lepšího než bílá krajina, kde se jednoduše dala stopovat kořist, krajina, kde bylo každé zvíře vidět tak dokonale. Byla to krajina, kde na sněhové pokrývce byla vidět krev. A byl to jeden z nejhezčích pohledů. Krev znamenala žrádlo. A bylo jedno, zda patří zvířeti nebo vlkovi, obojí byla obstojně dobrá obživa. Povzdechl si, cesty stále nebyly vyšlapané, takže se musel sněhovými závějemi brodit jako první. Jeho kožichu to nevadilo, nedostane se přes něj ani kapička, jen se na koncích jeho chlupů tvořily malé ledové hrudky, které jej tížily dál. Bylo to už pár dní, co překvapivě přišel na to, že neumí ovládat víc než jednu magii. Bylo to znepokojivé, ale uběhlo dost času od doby, co na takovou podobnou informaci přišel poprvé.
Zastavil se, neboť v dálce zahlédl řeku. Tam přesně mířil měl v plánu nachystat zas nějaké ryby, upřímně poslední dny byl opravdu línej až hanba. Nakonec jej přivítal zamrzlý vodopád, který na řece byl. Nacházel se na západní části území a větší vodopády by tu už nikdo čekat nemohl. Prohlížel si to, vypadalo to jak doma. Byl si ale jistý, že ryby tu jen tak nenajde.

⋘ Plamínek (přes Ohnivé jezero)

Rigel se na něj zadíval trochu iritovaně. Myslel si, že to byl on, co všechno hned kritizuje, ale přeborník na tohle byl jednoznačně Morgoth. Protočil oči. "Strašně moc jsem si přál se tam narodit..." prohodil ironicky. Žádné vlče si neumělo a nemohlo vybírat, kam se narodí. U něj to nebylo výjimkou. Mohl jejich smečku a zvyky nechápat stejně jako nechápal Morgotha a jeho divný pobožný kraviny. Měl v plánu se vypakatovat i před zánikem, protože prostě nerozuměl politice těch vandráků a měl vždy na víc. Brzdilo jej sourozenci. Ne všichni byli za jedno v tomhle ohledu.
Morgoth samozřejmě celou tu konverzaci strhl na ten jeho milovaný komunismus. To je teda skvělý, soudruh nějak moc měl v oblibě tenhle stejně divný způsob, jako byl ten jeho smečky. Oba jsou prostě stejně pošahaný. Jeden extrém vedle druhého a je to jak z louže do bláta, jedno horší než druhý.
"Příšerný systém, jako by snad u vás neexiatovala žádná hierarchie, dostáváš žrát podle zásluh, tečka, jediný fungující přístup, vše ostatní je utopie," pronesl konečně, ale neměl moc v plánu o tom diskutovat. Většina vlků by s ním souhlasila. Takto jednoduše smečky fungovaly. A fungovalo to dobře a efektivně. Neživil by nikdy nikoho, kdo si to nezaslouží.
"Nejsem důvěřivý typ, bude lepší vědět, co umíš předem," zasmál se. Když už si to Morgoth myslel, proč mu to taky nenaservirovat. Oba se znali krátce, nebyli žádnými máničkami, však to chapete...
"Je to prostě něco, v čem jsme žili od narození, donedacna jsem ani nevěděl, že byla moje máma coura," řekl lhostejně. Věděl od chvíle, co potkal Život, že asi bude nutno tyhle schopnosti využívat a přestat být zaseklý v minulosti. Morgoth říkal nahlas to, co si Rigel myslel. Bylo to šílené těch darů nevyužívat.
"Asi jsem se s tím stále nesmířil," uzavřel situaci, která dávala jasně najevo, že je nakloněn toto změnit.

⋙ Mahtaë (přes Houštinu)

Zavrtěl hlavou. "Hodně daleko na severu je to často jinak. Naše smečka byla složená z vlků, kteří neuměli dělat žádný čáry. Obyčejní nudny vlci. Fungovali jen jako obrana proti vlkům ze smečky, která magie ovládat uměla. Byli jsme ve značné nevýhodě, vždy byla nouze o žrádlo, a ačkoli jsme lovili spolu, pak to bylo každý sám za sebe a nejsilnější žere..." popsal situaci bez špetky emocí, po letech na to už neměl emotivní vzpomínky. Byly to prostě jen nějaké střípky vzdálené minulosti. A do takového života se už nikdy nevrátí.
"Víš, že on to vezme jinak..." pronesl bez zájmu o nějaké city uplakánka submisivní holky jménem Siku. Co je mu po tom. Ale jestli si Morgoth myslí, že nebude minimálně hluboce zraněn... Tak je taky blázen.
"Měl bys mi ukázat, co všechno umíš," řekl mu. Nejspíš by vlk nepohrdl možností předvádět se, Rigel ale chtěl vědět, proti čemu by jednoho dne mohl taky stát, když už třeba nebudou na tak přátelské notě. Tak to prostě u vlků bývalo, a proto je Rigel jednoduše všechny poměrně zaručeně nesnášel.
Jelikož vylezli chytře na druhé straně řeky, neměli to tak těžké. Možná by byl Morgoth o trochu raději, že se ohřejí ještě chvíli déle, ale alespoň jim ten přesun nebude zas tak dlouho trvat.
Měl v plánu nejspíše Morgotha posadit někde na prdel v té jeho smečce a jít si zase po svých a sám. Ale šlo něco takového vůbec? Bylo moudré opustit někoho, koho vám jednoduše naservírují vaše sny v posmrtném stavu? Nebyl vlk, co by se vyžíval v takových věcech, ale nebylo to o tom zůstat spolu z nějakého záhadného kosmického důvodu, který zatím nebyl nikomu znám? Zasmál by se takovým hloupostem nahlas, ale bylo to pak akorát divný. Povzdechl si místo toho. Opravdu byl Morgoth připraven zahodit celý jeho momentální život pro jednu smrt? Rigel nevěděl, zda jen vlk blafuje, nebo vše myslí naprosto seriózně. Šedý byl v pohodě s obojím, vzít život nebylo nikdy těžké. Ale on vlka neznal, ne že by mu nebylo jedno, kdo leží v konečném důsledku mrtvý na zemi, ale proč by to měl dělat? Nechtěl samozřejmě, aby Morgoth došel k závěru, že by to snad šedý udělal pro něj.
Udělal jsem to znova, předtím během lovu, ten starej blázen mi řekl, že sice magie mám možnost ovládat, ale mluvil o jedné... Což nebylo to, co se tam stalo, myslím, že jsem na nějakou dobu byl neviditelný..." postěžoval si cestou vším tím sněhem, jako by Morgoth neměl dost práce brodit se tím. Ještě aby teď poslouchal, jak si Rigel stěžuje. Jenže jeho to bralo, ne jen, že měl jednu, očividně měl minimálně dvě. Cítil se tak hrozně nechutně a stejně znechuceně o tom mluvil.

⋙ Středozemka (přes Ohnivé jezero)

Poslouchal Morgotha. Bylo to zajímavé. Tedy asi? Měl taky své ideologie. "U nás vlk mohl mít kolik chtěl vlčic, pokud je všechny zvládl krmit..." pronesl bez zájmu vzpomínat na svou rodnou smečku. Rigelovi byly tyhle záležitosti jedno, nebyl kus bestie, aby neuměl kontrolovat své pudy, ale občas si vlk musel užít trochu zábavy a pak zmizet jako pára nad jezerem.
"Většina se nakonec unáhlila mít jednoho stálého partnera do smrti... Asi to bylo lepší pro lov? Co já vím..." pronesl lehce znechuceně. Neuměl si představit, že by se k něhomu mohl zavázat do konce života... Raději stočil konverzaci zpět na vlky z Gothovy smečky.
"Pravděpodobně by se to celé s Ivarem ale dozvěděl, jsi připravený na to, že tě ten tvůj kamarád bude nesnášet? Třeba nezradíš ty tvoje bohy, ale zradíš jeho..." ušklíbl se ironicky rozkošně. Pokud opravdu bude lovit Ivara, jakože proč ne, že? Tak se to nejspíše ten jeho Siku dozví. A pravděpodobně by se pak mohl i dozvědět, že hlavním žadatelem takové služby nebyl nikdo jiný než Morgoth - jeho přítel a někdo, od koho by nejspíše takový podraz nečekal.
"Nebyl bys tam vítaný..." zasmál se trochu škodolibě. Mohl být ten Siku jakákoliv hodná duše, ale pokud byl na svého partnera opravdu tak vázaný, nejspíše by to nikomu neodpustil.
"Třeba by se mě mohl pokusit zabít, víš jak... oko za oko... Takový prckové rádi jednají unáhleně i proti značné nevýhodě. Pak bys mu přišel na pomoc?" zeptal se jej na zajímavou otázku. Zastal by se v takové situaci svého starého přítele? Nebo by pomohl tomu novému?
Byly to zajímavé myšlenky. A ptal se na to s vážným výrazem. Morgoth by byl oponent rovný, nebyl by to žádný trapný Ivar nebo Siku, kteří asi mohli být rádi, že mají stále všechny čtyři končetiny, ačkoliv tedy ten první prý neměl alespoň jedno ucho a druhé by mu nejlépe vypreparoval Goth. Až bude mrtvý, může si to ucho vzít jako suvenýr, to určitě nebude proti jeho víře... Ale to už se mu světlý vlk posmíval.
"Máš mě za nějakou máčku nebo co?" podíval se na něj otráveně. Za koho ho jako má. Pfe, vůbec nevěděl. Jenže Rigel byl ten, který nechápal, jaké zvrácenosti měl ten druhý vlk na mysli. Protočil oči nad tou jeho kočičí náturou, ale neřekl na to nic a ani se neodtáhl. Kdyby měl v takových situacích usměrňovat neustále Morgotha, bylo by asi jednoduší pořídit si na něj nějakou tyč a zahánět ho od sebe jak divou zvěř. Místo toho si na něj položil hlavu. Ne, tohle určitě v jeho očích nebylo nějaký teploušský tulení se. Tohle je čistě kvůli tomu, že je neschopný udržet si Goth nějaké tělesné teplo, že? Určitě by to jinak světlý vlk nepřežil. Určitě neměl teď velká křídla, která by taky fungovala dobře jako dodatečné zahřátí...
Trvalo to nějakou dobu, než byli opět oba s naprosto suchými kožíšky. Rigel dokonce na chvíli zamhouřil oči. Spánek mu už začínal chybět a tyhle mikrošlofíky nedělali jeho tělu dobře, ale bylo to furt lepší než nic.

Začal mlít o nějakým vlkovi, který teda měl bejt alfou smečky, kde Morgoth přežíval. Nebyl to dle jeho slov otrapa, ba naopak z něj byl celkem udělanej. Rigel se zamračil.
"Jo, takže tobě se tamten líbí a teď chceš, abych ho JÁ toho jeho druhýho zabil a tys mohl být s tím tvým rozkošným a poddajným Sikuem..." pronesl lehce sarkasticky. Ono to tak znělo. Plýtval hezkými slovy na nějakého podržtašku, zbytečnou existenci, která si řekla, že si postaví nějaký hranice a že to teda jako ostatní mají nějak jako tolerovat. To sotva.
"Nerozumím, proč je alfa..." pronesl šedý vlk nespokojeně. Co to mělo bejt za trapnej trend? Kde byly doby, kdy alfy za něco staly?
Morgoth se asi trápil nad tím, že se toho otrapy nemohl zbavit. Za to všechno mohla jeho sestra, ale zdálo se, jak když je to situace bez řešení. Ačkoliv pro Rigela - naprosto vírou i závazky svobodného jedince, bylo tohle všechno jednoduše těžko pochopitelné. Dle jeho vlastních úsudku bylo velmi mnoho naprosto jednoduchých řešení. A ani jedno z nich nebylo v souladu s Morgothovými pravidly víry.
"Pravidla jsou od toho je porušovat," mlaskl lehce znuděně. Koho zajímala nějaká pravidla, pokud se mi nelíbil, tak mohl prostě ty jejich pravidla změnit. Kdo určoval, co mají a nemají dělat? Pokud pochází z daleka, nikdo se o tom stejně nedozví, nikoho to pravděpodobně ani nezajímá. A nakonec který Bůh si neužíval násilí a smrt? Ostatně to dělají pořád, neustále někdo umírá násilnou smrtí, protože to dovolí či dokonce zařídí. Možná skrze vraždu mohl by být Morgoth neblíže těm jeho bohům.
"Prostě ho odrituáluj," doplnil s lehkým nezájem, aby Morgoth věděl, jak moc bizarní to bylo. Nějaký mončičák z jeho smečky, bratrstva... whatever... řekl, že teď to bude takhle a Morgoth pravděpodobně s těma svýma sourozencema poslouchal už od doby, co si zvládli vocucat tlapku.
Pak se ale překulil blíž k němu, ležel na zádech a nechal pořádně schnout své huňaté břicho. Bylo to fajn, ačkoliv tedy na jeho poměry už to byl poměrně teplý vzduch.
"Já ti tak moc děkuju, že jsi mě vzal na tak fajn výlet, Rigeli. Jsi ten nejlepší vlk, kterýho znám, pardón, že jsem dělal takový vofuky," pronesl směrem k němu tím nejvíc ironickym pisklavým hlasem, aby napodobil snad tu nejvíc zženštilou verzi Morgotha, jak by mu měl děkovat za takovou skvělou koupačku.

Morgoth původně vypadal naštvaný. Tomu se Rigel asi fakt nedivil, culil se spokojeně téhle skutečnosti a liboval si v tom, jak nespokojeně nejprve vlk vypadal. Dokonce na něj podrážděně štěkal. Rigela to těšilo o to více.
"Vzal jsem tě sem koupat, tak nevofrkuj nos a ber, co je," řekl skoro až výchovným tónem jako dospělý, na kterého právě štěkalo malé vlče s nevymáchanou hubou a chybějícím vychováním. A přesně takový se musí naučit správnému vyjadřování. "Taky jsme se mohli brodit sněhem na Středozemce, takže teď hezky poděkuj," pronesl a znělo to spíše jako příkaz než nějaká prosba. Přestal se rochňat ve vodě jak potápka a doplaval k němu čekajíc na nějaká milejší slova. Voda byla tak akorát, aby v ní mohl vlk případně stát, bylo to tak akorát, aby Rigelovi čouhal hřbet, takže nic moc zážitek pro ty menšího vzrůstu.
"Uvidíme..." řekl nerozhodně a schválně jej provokoval. Tón naznačoval, že takovou hru mohou hrát klidně oba a pokud bude takto něco požadovat, nebude to zadarmo. Očividně Morgoth stejně neměl problém snížit se na škemraní a prosík. A na to samozřejmě Rigel slyšel.
Dozvěděl se víc o nějakým somrákovi a nebyl tak daleko od pravdy, neboť Morgoth přirozeně přemýšlel nad tím, že by mu ji uzmul. Nad tím lehce Rigel symbolicky ohrnul nos. Jenže Gpth mu dokonce nabídl, že něco takového mohl být příhodné heist pro dva. A jakkoliv to bylo lákavé, Rigel nechtěl nějakou bandu vyžlů.
"Nechci smečku nějakýho smradlavýho Sikua," pronesl odmítavě. Jakékoliv vidině vlastního místa se nebránil, ale opravdu nechtěl něco po nějakém malém Bulánkovi. To je jako koupit si zavšivený věci v sekáči.
"A je to o tom území nebo spíš o tom, kopnout do písečku tadyhoto Fňukny?" zeptal se a měl ohledně vlka asi takový nějaký velmi jasný obraz. Představoval si Sikua jako menšího, ničím zajímavýho vlka, co měl pocit, že pro své kamarády a rodinu udělá cokoliv... Přesně takový podle Rigela byl. Prostě trapná puťka.
"Nerozumím, jak ses k takové neschopné bandě připletl, to má tvoje ségra chuť nechat se vobskakovat neschopáky?" pronesl pobaveně, neboť dle všeho to vypadalo alespoň pro Rigela, že to celé začalo tak, že se jeho sestra začala bavit a tím brzomrtvolou Ivarem. Netušil, jak tomu opravdu mohlo být a jak daleko vlastně je realitě.
"Když se vydáme blíž jezeru, tak na břehu uschneme, aniž by nám byla zima, nemusíš být jen rozkošný ksichtík, občas tu hlavu můžeš taky použít," zazubil se na něj a vydal se po řece dál a blíže jezeru. Museli vyskočit někde napůl cesty, voda začínala být až moc horká a nepříjemná. A právě v takových místech dobře uschnou. Voda začínala být i trochu hlubší, takže se vydal na břeh, kde se složil celý mokrý k zemi.

ily
------------------------
❄ 35 mušlí
❄ 65 kytek
❄ 70 drahokamů
❄ 15 křišťálů
❄ 15 perel
❄ 100 oblázků
------------------------
❄ 3 hvězdičky do jedné libovolné vlastnosti - Taktika
❄Nová magie od Života bez hvězd - Předměty
❄ Hvězdička do magie pod 5* - Iluze
❄ Vymaxování jedné vlastnosti - Obratnost
❄ 3 hvězdičky do libovolné (i výjimečné) magie - Iluze
❄ Hvězdička do magie nad 5* - Iluze
❄ Nová magie od Smrti Života bez hvězd ---> Myšlenky
❄ Vymaxování jedné magie - Myšlenky
------------------------
❄ 25% sleva na modifikace
❄ 75% sleva na bohy
------------------------
❄ Drag
❄ Pitíčko
❄ 3x Teleportační lístek

ily

Ještě chvíli si tam tak lebedil, dokud jej to nepřestalo takhle samotného bavit. Morgoth se na něj jen díval z bezpečných míst na břehu. Rigel se nad tím lehce zamračil. Tak oni se táhli sem, aby nakonec ani nešel do vody? Měl se cítit lehce uraženě?
Připlaval zpět ke břehu jen pár malých krůčků od míst, kde stál Goth, aby se mohl vynořit. Voda z něj stékala v páře, jak jeho mokré horké tělo reagovalo na vzduch o něco chladnější. Srst měl připlácnutou k tělu a v očích ten známý pobavený a lehce ďábelský pohled. Vylezl na břeh, protáhl se schválně pomalu a pak se oklepal tak důkladně, že sprška teplých kapek zasáhla všechno v okruhu pár kroků - včetně Morgotha.
"Oh, promiň," pronesl ironicky jedovatě bez jediné špetky lítosti a upřímnosti jeho rádoby omluvy.
Než Morgoth ale stihl cokoliv říct, Rigel se k němu otočil čelem. Krátký pohled, rychlé vyhodnocení, přeci nebude Rigel ten jediný, který si užil teplých vod. Přeci jen tu byli hlavně kvůli světlému, který by měl být za každé teplo, které je mu poskytnuto. No a tak to do něj Rigel napral tak jemně, jak to velký a těžký vlk uměl. Srazil jej bokem tak, aby nepadal Goth nikam jinam než do teplých vod říčky. Morgoth zmizel v teplé vodě s šplouchnutím. Rigel jej následoval, neboť to samozřejmě na vlkém břehu nevychytal. A tak Morgotha po vynoření hned praštila další vlna, jak do vody dopadl i sám Rigel.
Spokojeně se převrátil na chvílí a nechal se unášet, jenže tak slabý proud toho moc nezmohl s tak velkým závažím. Po očku sledoval Gotha, jestli třeba nezačne vyšinovat, že neumí plavat a jen to nechtěl říct předem, aby se necítil trapně. Ale o něčem takovém pochyboval. I když u těch pouštních krys jeden nikdy neví.
"Kdo je tam dál kromě tý otravný brzomrtvoly? Nebude jednodušší jít a vzít si tu tvou úžasnou smečku pro sebe? Nebo to je proti gustu?" řekl pobaveně a ptal se vlastně Morgotha, proč byl tak hodný pašák a poslouchal raději někoho jiného, než aby byl on ten, kdo bude rozkazy raději rozdávat. Rigel se opět otočil a připlaval blíž k němu, aby na sebe nehulákaly takový věci přes půl říčky. Morgoth vypadal teď jak říční netvor. Malá kachnička s těma jeho křídlama. Možná kdyby nebyl tak mokrej, měl by pro něj hezčí označení.

1/10 Prosinec

Vyrob si / najdi a ochutnej rybí nanuk.

Zima možná mohla být prima, ale pokud je vlk sám, zápasí se o jídlo o něco náročněji. Rigel nebyl vybíravý, když jeden vyroste v prostředí, kde vlk může být rád, že má alespoň jedno sousto, bylo opravdu cokoliv vlastně hostinou. Plahočil se zimní krajinou, měl takové dny rád, nebylo nejchladněji, ale teplota byla přesně taková, aby sníh netál. Možná i svítilo slunce? Přes ty jehličnany to šlo spatřit těžce, ale to jej stejně zas tolik netrápilo. Přemýšlel nad tím, co by mohlo být tím nejjednodušším způsobem získání potravy. Byl zvyklý spoléhat na svou sílu, ale ta mu ve vyhledání potravy nepomůže. Po cestě nenarazil ani na jednu stopu, která by indikovala, že se v okolí nachází alespoň jeden malý zajíc na zakousnutí. A právě tyhle myšlenky započaly něco, co nečekal. Led před ním začal tát, dokud se neobjevil plamínek. Byl to malý ohýnek mezi sněhem tak akorát, aby si na něm vlk mohl trochu ohřát rybu. Rigel se na to koukal s lehkým znechucením, tohle nemohlo být... Ale komu tohle nalhává... Naštvaně tedy začal konzumovat teplou rybu a přitom hypnotizoval pohledem místo, které teď bylo jen malým spáleništěm ve sněhu...
Co měl asi dělat, stejně už věděl, že byl taky stejný magič jako ostatní. Jenže ten hlupák Život zmiňoval jen jednu. Rigel dělal od té doby, že vlastně o ničem nikdy neslyšel a vyhýbal se situaci, kdy se ta magie mohla projevit. Tohle byla další nepříjemná novinka.

Díky za akci

Prosím kytky a mušle na Rigela, děkuju moc
Zapsáno.

Z odrazu na vodě se pokus vyčíst, co tě čeká v příštím roce.

Byl to přesně takový ten příklad, kdy by na něj hubovala mamina, že pokud mu kamarád řekne, ať skočí, tak by skočil. Postačilo to ale pobaveně a už čekal, až Morgoth začne nadávat a bědovat, jak moc nesnáší sníh, zimu, jak je mu zima a tohle celý je hrozná pakárna. A tak se Rigel zvedl z té příjemné peřinky ze sněhu a pomohl Morgothovi dostat se ven ze svého ledového vězení, ten tam totiž lehce zapadl, a ačkoliv by to mohlo být srandovní sledovat jej, jak se snaží zuby drápy dostat ven, sám se moc těšil na příjemný pocit, jak se jeho tělo ponoří do říčky.
Pustil jej a udělal pár kroků ke břehu. Podíval se na zrudlou hladinu a viděl sebe. Vypadal pořád stejně, sice měl pár roků na krku, ale necítil se starší ani o rok. Možná to je jedna z mála výhod toho být prostě mrtvej.
Co ho asi tak čeká v tom následujícím roce? Zatím toho neměl tolik, měl chuť dělat zle, ale měl chuť zároveň započít velké věci, co s tím? Možná by měl přeci jen jít a zabít nějakého toho vlka, měl pocit, že jeho tělo už vůbec není zvyklé na lov jiných vlků. Možná trochu otupělo? Tak či onak potřeboval pořádný trénink. Musel si připomenout to, kým je. Bylo to vůbec s Morgothem po boku možné? A nebo to bylo něco, co vlastně potřeboval?
Zavrtěl nad tím hlavou, bylo hloupé něco takového řešit, nejdříve musel nabrat ztracené vzpomínky. To byla nejspíše jedna z prvních věcí, které musel přijít na kloub. Možná měl přeci jen dorazit za tím bohem v kopcích. Možná by pro něj měl odpovědi. Ale Rigel nesnášel všechny bohy. Nemohl by se sebou žít, kdyby tohle mělo být jeho jediné řešení.
Voda byla příjemně teplá. Měl pocit, že jeho ztuhlé svaly konečně dostaly to, co potřebovaly. Sám měl pocit, že je konečně v klidu mysli. Očekával, že jej Morgoth do vody bude následovat a bude také chtít ještě malou chvíli pobýt u jednoho z malá trvale teplých míst regionu.
"Kudy je to do té tvojí smečky plné havěti?" zeptal se nakonec. Vypadalo to, že možná trochu kompromisoval. Jak by mohl být krysař, když nebude ochoten navštívit hnízdo...

Zahraj si s druhým vlkem nějaký vlčí zimní sport *

Goth potvrdil, že by bylo nejlepší, kdyby prostě ten vlk umřel. Hmm, čímpak si to prostě mohl zasloužit? To jeden chce jiného mrtvého jen, protože je otravný?
"Nemusí to ani být nehoda..." nebránil se moc ani přímé konfrontaci. Protože proč by měl. Možná by maso toho maníka nemuselo být nejhorší svačinou, ale netušil, jak by se na tohle Morgoth tvářil, ten by asi minimálně chtěl použít tělo na nějaký divný věci, ačkoliv Rigel netušil, jak moc je to proti jeho divným pravidlum, když to byla jiná ovečka jejich pošahanýho kultu. "Prosík si nech na později, ještě bude dost příležitostí..." pronesl, jako by o něco takového neměl zájem. Samozřejmě, že měl zájem, nebylo nic lepšího, než někoho u jeho nohou prosíc o službu... On ho ale chtěl potrápit trochu jinak. Například představa toho, jak se tam prostě vlk zaboří po hlavě, byla tak hrozně lákavá, že nemohl přeci něco takového zorganizovat.
"No možná když něco uděláš, tak by to šlo," pronesl, jako by nad tím musel sáhodlouze přemýšlet, ale upřímně? Byla to hotová a velmi rychle splácnutá věc, která moc přemýšlení ani nepotřebovala. "Budeš utíkat s největším nadšením, který můžeš mít a zaboříš se hlavou napřed do támhleté sněhové závěje," pobídl jej a poukázal na sněhovou kopu, která byla snad tím nejvhodnějším, co mohl vybrat. Samozřejmě, že to bylo něco mimo komfortní zónu Gotha, který už teď mrzl, ale když mu bude taková neskutečná zima, může se jít čachtat do toho teplého vlčecího brouzdálka...
Čekal, jestli se bude třeba vlk cukat, ale nakonec nečekal a sám se proti závěji rozběhl a dopadl na bok do měkkého sněhu. Pod jeho váhou sníh zapraskal a jeho tělo obklopil příjemný prašan. Tohle byly věci, které dělal se sourozenci během dlouhých zim, možná by se to občas dalo nazvat dobrou vzpomínkou.

⋘ Uhelný hvozd (přes Ohnivé jezero)

To se mu to jednoduše říkalo, co? Jenže momentálně nebyl na tomhle širém světě nikdo o kom by on mohl říct, že mu na něm záleží. Nebylo to tak vždy, ale právě se probral po smrti, nejspíš uběhla i nějaká doba, cítil se víceméně izolován od svého původního já, ačkoliv zkažené jádro zůstávalo stále na místě neměnné. Pokračoval dál, teplo jižních krajin se pomalu ztrácelo a přicházel jen chlad. Sníh velmi střídmě padal k zemi a jediná večerní nepříjemnost mohly být poryvy, které nepříjemně studily na čumáku.
Zastavil u říčky, která vedla až do Ohnivého jezera. Bylo tu příjemněji než po cestě, takhle nebude ten druhej tak moc fňukat. Rigel si říkal, že by se tu mohli trochu poohlédnout, možná hodí Morgotha na chvíli do vody, aby přestal brblat, pokud začne. Dát si příjemnou koupel by mu možná prospělo, stále vypadal celkem jak prase, neměli moc příležitostí rochnit se ve vodách. Neměl ani moc času v oáze, neboť odtamtud jej táhl Rigel pryč.
Nechal Morgotha, aby jej dohnal, a pokud chtěl, mohl si po něm taky hodit nějakou tu kouli.
"Naznačuješ, že ho mám zabít já?" zeptal se ho zvědavě. Minimálně to Morgoth velmi okatě naznačoval. Nebránil se tomu samozřejmě. Bylo mu to výhradně jedno. Co už je mu po životu nějakého zablešence s jedním uchem. Měl jedno ucho ve světě plném vlků, kteří měli kde co jiného, proč si nešel koupit nové? Samozřejmě nad tím vším Rigel pomýšlel velmi posměšně.
"Já v žádným... bratrstvu nejsem... Možná při lepší náladě a tvýmu rozkošnýmu prosíku... Zamyslím se nad tím, zda by se mu nemohla stát ... nehoda..." pokrčil nad tím pomyslně rameny.