Gallirea - Příspěvky uživatele

Morgoth původně vypadal naštvaný. Tomu se Rigel asi fakt nedivil, culil se spokojeně téhle skutečnosti a liboval si v tom, jak nespokojeně nejprve vlk vypadal. Dokonce na něj podrážděně štěkal. Rigela to těšilo o to více.
"Vzal jsem tě sem koupat, tak nevofrkuj nos a ber, co je," řekl skoro až výchovným tónem jako dospělý, na kterého právě štěkalo malé vlče s nevymáchanou hubou a chybějícím vychováním. A přesně takový se musí naučit správnému vyjadřování. "Taky jsme se mohli brodit sněhem na Středozemce, takže teď hezky poděkuj," pronesl a znělo to spíše jako příkaz než nějaká prosba. Přestal se rochňat ve vodě jak potápka a doplaval k němu čekajíc na nějaká milejší slova. Voda byla tak akorát, aby v ní mohl vlk případně stát, bylo to tak akorát, aby Rigelovi čouhal hřbet, takže nic moc zážitek pro ty menšího vzrůstu.
"Uvidíme..." řekl nerozhodně a schválně jej provokoval. Tón naznačoval, že takovou hru mohou hrát klidně oba a pokud bude takto něco požadovat, nebude to zadarmo. Očividně Morgoth stejně neměl problém snížit se na škemraní a prosík. A na to samozřejmě Rigel slyšel.
Dozvěděl se víc o nějakým somrákovi a nebyl tak daleko od pravdy, neboť Morgoth přirozeně přemýšlel nad tím, že by mu ji uzmul. Nad tím lehce Rigel symbolicky ohrnul nos. Jenže Gpth mu dokonce nabídl, že něco takového mohl být příhodné heist pro dva. A jakkoliv to bylo lákavé, Rigel nechtěl nějakou bandu vyžlů.
"Nechci smečku nějakýho smradlavýho Sikua," pronesl odmítavě. Jakékoliv vidině vlastního místa se nebránil, ale opravdu nechtěl něco po nějakém malém Bulánkovi. To je jako koupit si zavšivený věci v sekáči.
"A je to o tom území nebo spíš o tom, kopnout do písečku tadyhoto Fňukny?" zeptal se a měl ohledně vlka asi takový nějaký velmi jasný obraz. Představoval si Sikua jako menšího, ničím zajímavýho vlka, co měl pocit, že pro své kamarády a rodinu udělá cokoliv... Přesně takový podle Rigela byl. Prostě trapná puťka.
"Nerozumím, jak ses k takové neschopné bandě připletl, to má tvoje ségra chuť nechat se vobskakovat neschopáky?" pronesl pobaveně, neboť dle všeho to vypadalo alespoň pro Rigela, že to celé začalo tak, že se jeho sestra začala bavit a tím brzomrtvolou Ivarem. Netušil, jak tomu opravdu mohlo být a jak daleko vlastně je realitě.
"Když se vydáme blíž jezeru, tak na břehu uschneme, aniž by nám byla zima, nemusíš být jen rozkošný ksichtík, občas tu hlavu můžeš taky použít," zazubil se na něj a vydal se po řece dál a blíže jezeru. Museli vyskočit někde napůl cesty, voda začínala být až moc horká a nepříjemná. A právě v takových místech dobře uschnou. Voda začínala být i trochu hlubší, takže se vydal na břeh, kde se složil celý mokrý k zemi.

ily
------------------------
❄ 35 mušlí
❄ 65 kytek
❄ 70 drahokamů
❄ 15 křišťálů
❄ 15 perel
❄ 100 oblázků
------------------------
❄ 3 hvězdičky do jedné libovolné vlastnosti - Taktika
❄Nová magie od Života bez hvězd - Předměty
❄ Hvězdička do magie pod 5* - Iluze
❄ Vymaxování jedné vlastnosti - Obratnost
❄ 3 hvězdičky do libovolné (i výjimečné) magie - Iluze
❄ Hvězdička do magie nad 5* - Iluze
❄ Nová magie od Smrti Života bez hvězd ---> Myšlenky
❄ Vymaxování jedné magie - Myšlenky
------------------------
❄ 25% sleva na modifikace
❄ 75% sleva na bohy
------------------------
❄ Drag
❄ Pitíčko
❄ 3x Teleportační lístek

ily

Ještě chvíli si tam tak lebedil, dokud jej to nepřestalo takhle samotného bavit. Morgoth se na něj jen díval z bezpečných míst na břehu. Rigel se nad tím lehce zamračil. Tak oni se táhli sem, aby nakonec ani nešel do vody? Měl se cítit lehce uraženě?
Připlaval zpět ke břehu jen pár malých krůčků od míst, kde stál Goth, aby se mohl vynořit. Voda z něj stékala v páře, jak jeho mokré horké tělo reagovalo na vzduch o něco chladnější. Srst měl připlácnutou k tělu a v očích ten známý pobavený a lehce ďábelský pohled. Vylezl na břeh, protáhl se schválně pomalu a pak se oklepal tak důkladně, že sprška teplých kapek zasáhla všechno v okruhu pár kroků - včetně Morgotha.
"Oh, promiň," pronesl ironicky jedovatě bez jediné špetky lítosti a upřímnosti jeho rádoby omluvy.
Než Morgoth ale stihl cokoliv říct, Rigel se k němu otočil čelem. Krátký pohled, rychlé vyhodnocení, přeci nebude Rigel ten jediný, který si užil teplých vod. Přeci jen tu byli hlavně kvůli světlému, který by měl být za každé teplo, které je mu poskytnuto. No a tak to do něj Rigel napral tak jemně, jak to velký a těžký vlk uměl. Srazil jej bokem tak, aby nepadal Goth nikam jinam než do teplých vod říčky. Morgoth zmizel v teplé vodě s šplouchnutím. Rigel jej následoval, neboť to samozřejmě na vlkém břehu nevychytal. A tak Morgotha po vynoření hned praštila další vlna, jak do vody dopadl i sám Rigel.
Spokojeně se převrátil na chvílí a nechal se unášet, jenže tak slabý proud toho moc nezmohl s tak velkým závažím. Po očku sledoval Gotha, jestli třeba nezačne vyšinovat, že neumí plavat a jen to nechtěl říct předem, aby se necítil trapně. Ale o něčem takovém pochyboval. I když u těch pouštních krys jeden nikdy neví.
"Kdo je tam dál kromě tý otravný brzomrtvoly? Nebude jednodušší jít a vzít si tu tvou úžasnou smečku pro sebe? Nebo to je proti gustu?" řekl pobaveně a ptal se vlastně Morgotha, proč byl tak hodný pašák a poslouchal raději někoho jiného, než aby byl on ten, kdo bude rozkazy raději rozdávat. Rigel se opět otočil a připlaval blíž k němu, aby na sebe nehulákaly takový věci přes půl říčky. Morgoth vypadal teď jak říční netvor. Malá kachnička s těma jeho křídlama. Možná kdyby nebyl tak mokrej, měl by pro něj hezčí označení.

1/10 Prosinec

Vyrob si / najdi a ochutnej rybí nanuk.

Zima možná mohla být prima, ale pokud je vlk sám, zápasí se o jídlo o něco náročněji. Rigel nebyl vybíravý, když jeden vyroste v prostředí, kde vlk může být rád, že má alespoň jedno sousto, bylo opravdu cokoliv vlastně hostinou. Plahočil se zimní krajinou, měl takové dny rád, nebylo nejchladněji, ale teplota byla přesně taková, aby sníh netál. Možná i svítilo slunce? Přes ty jehličnany to šlo spatřit těžce, ale to jej stejně zas tolik netrápilo. Přemýšlel nad tím, co by mohlo být tím nejjednodušším způsobem získání potravy. Byl zvyklý spoléhat na svou sílu, ale ta mu ve vyhledání potravy nepomůže. Po cestě nenarazil ani na jednu stopu, která by indikovala, že se v okolí nachází alespoň jeden malý zajíc na zakousnutí. A právě tyhle myšlenky započaly něco, co nečekal. Led před ním začal tát, dokud se neobjevil plamínek. Byl to malý ohýnek mezi sněhem tak akorát, aby si na něm vlk mohl trochu ohřát rybu. Rigel se na to koukal s lehkým znechucením, tohle nemohlo být... Ale komu tohle nalhává... Naštvaně tedy začal konzumovat teplou rybu a přitom hypnotizoval pohledem místo, které teď bylo jen malým spáleništěm ve sněhu...
Co měl asi dělat, stejně už věděl, že byl taky stejný magič jako ostatní. Jenže ten hlupák Život zmiňoval jen jednu. Rigel dělal od té doby, že vlastně o ničem nikdy neslyšel a vyhýbal se situaci, kdy se ta magie mohla projevit. Tohle byla další nepříjemná novinka.

Díky za akci

Prosím kytky a mušle na Rigela, děkuju moc
Zapsáno.

Z odrazu na vodě se pokus vyčíst, co tě čeká v příštím roce.

Byl to přesně takový ten příklad, kdy by na něj hubovala mamina, že pokud mu kamarád řekne, ať skočí, tak by skočil. Postačilo to ale pobaveně a už čekal, až Morgoth začne nadávat a bědovat, jak moc nesnáší sníh, zimu, jak je mu zima a tohle celý je hrozná pakárna. A tak se Rigel zvedl z té příjemné peřinky ze sněhu a pomohl Morgothovi dostat se ven ze svého ledového vězení, ten tam totiž lehce zapadl, a ačkoliv by to mohlo být srandovní sledovat jej, jak se snaží zuby drápy dostat ven, sám se moc těšil na příjemný pocit, jak se jeho tělo ponoří do říčky.
Pustil jej a udělal pár kroků ke břehu. Podíval se na zrudlou hladinu a viděl sebe. Vypadal pořád stejně, sice měl pár roků na krku, ale necítil se starší ani o rok. Možná to je jedna z mála výhod toho být prostě mrtvej.
Co ho asi tak čeká v tom následujícím roce? Zatím toho neměl tolik, měl chuť dělat zle, ale měl chuť zároveň započít velké věci, co s tím? Možná by měl přeci jen jít a zabít nějakého toho vlka, měl pocit, že jeho tělo už vůbec není zvyklé na lov jiných vlků. Možná trochu otupělo? Tak či onak potřeboval pořádný trénink. Musel si připomenout to, kým je. Bylo to vůbec s Morgothem po boku možné? A nebo to bylo něco, co vlastně potřeboval?
Zavrtěl nad tím hlavou, bylo hloupé něco takového řešit, nejdříve musel nabrat ztracené vzpomínky. To byla nejspíše jedna z prvních věcí, které musel přijít na kloub. Možná měl přeci jen dorazit za tím bohem v kopcích. Možná by pro něj měl odpovědi. Ale Rigel nesnášel všechny bohy. Nemohl by se sebou žít, kdyby tohle mělo být jeho jediné řešení.
Voda byla příjemně teplá. Měl pocit, že jeho ztuhlé svaly konečně dostaly to, co potřebovaly. Sám měl pocit, že je konečně v klidu mysli. Očekával, že jej Morgoth do vody bude následovat a bude také chtít ještě malou chvíli pobýt u jednoho z malá trvale teplých míst regionu.
"Kudy je to do té tvojí smečky plné havěti?" zeptal se nakonec. Vypadalo to, že možná trochu kompromisoval. Jak by mohl být krysař, když nebude ochoten navštívit hnízdo...

Zahraj si s druhým vlkem nějaký vlčí zimní sport *

Goth potvrdil, že by bylo nejlepší, kdyby prostě ten vlk umřel. Hmm, čímpak si to prostě mohl zasloužit? To jeden chce jiného mrtvého jen, protože je otravný?
"Nemusí to ani být nehoda..." nebránil se moc ani přímé konfrontaci. Protože proč by měl. Možná by maso toho maníka nemuselo být nejhorší svačinou, ale netušil, jak by se na tohle Morgoth tvářil, ten by asi minimálně chtěl použít tělo na nějaký divný věci, ačkoliv Rigel netušil, jak moc je to proti jeho divným pravidlum, když to byla jiná ovečka jejich pošahanýho kultu. "Prosík si nech na později, ještě bude dost příležitostí..." pronesl, jako by o něco takového neměl zájem. Samozřejmě, že měl zájem, nebylo nic lepšího, než někoho u jeho nohou prosíc o službu... On ho ale chtěl potrápit trochu jinak. Například představa toho, jak se tam prostě vlk zaboří po hlavě, byla tak hrozně lákavá, že nemohl přeci něco takového zorganizovat.
"No možná když něco uděláš, tak by to šlo," pronesl, jako by nad tím musel sáhodlouze přemýšlet, ale upřímně? Byla to hotová a velmi rychle splácnutá věc, která moc přemýšlení ani nepotřebovala. "Budeš utíkat s největším nadšením, který můžeš mít a zaboříš se hlavou napřed do támhleté sněhové závěje," pobídl jej a poukázal na sněhovou kopu, která byla snad tím nejvhodnějším, co mohl vybrat. Samozřejmě, že to bylo něco mimo komfortní zónu Gotha, který už teď mrzl, ale když mu bude taková neskutečná zima, může se jít čachtat do toho teplého vlčecího brouzdálka...
Čekal, jestli se bude třeba vlk cukat, ale nakonec nečekal a sám se proti závěji rozběhl a dopadl na bok do měkkého sněhu. Pod jeho váhou sníh zapraskal a jeho tělo obklopil příjemný prašan. Tohle byly věci, které dělal se sourozenci během dlouhých zim, možná by se to občas dalo nazvat dobrou vzpomínkou.

⋘ Uhelný hvozd (přes Ohnivé jezero)

To se mu to jednoduše říkalo, co? Jenže momentálně nebyl na tomhle širém světě nikdo o kom by on mohl říct, že mu na něm záleží. Nebylo to tak vždy, ale právě se probral po smrti, nejspíš uběhla i nějaká doba, cítil se víceméně izolován od svého původního já, ačkoliv zkažené jádro zůstávalo stále na místě neměnné. Pokračoval dál, teplo jižních krajin se pomalu ztrácelo a přicházel jen chlad. Sníh velmi střídmě padal k zemi a jediná večerní nepříjemnost mohly být poryvy, které nepříjemně studily na čumáku.
Zastavil u říčky, která vedla až do Ohnivého jezera. Bylo tu příjemněji než po cestě, takhle nebude ten druhej tak moc fňukat. Rigel si říkal, že by se tu mohli trochu poohlédnout, možná hodí Morgotha na chvíli do vody, aby přestal brblat, pokud začne. Dát si příjemnou koupel by mu možná prospělo, stále vypadal celkem jak prase, neměli moc příležitostí rochnit se ve vodách. Neměl ani moc času v oáze, neboť odtamtud jej táhl Rigel pryč.
Nechal Morgotha, aby jej dohnal, a pokud chtěl, mohl si po něm taky hodit nějakou tu kouli.
"Naznačuješ, že ho mám zabít já?" zeptal se ho zvědavě. Minimálně to Morgoth velmi okatě naznačoval. Nebránil se tomu samozřejmě. Bylo mu to výhradně jedno. Co už je mu po životu nějakého zablešence s jedním uchem. Měl jedno ucho ve světě plném vlků, kteří měli kde co jiného, proč si nešel koupit nové? Samozřejmě nad tím vším Rigel pomýšlel velmi posměšně.
"Já v žádným... bratrstvu nejsem... Možná při lepší náladě a tvýmu rozkošnýmu prosíku... Zamyslím se nad tím, zda by se mu nemohla stát ... nehoda..." pokrčil nad tím pomyslně rameny.

Uspořádej s někým dalším koulovačku *

Bylo velmi jednoduché odhadnout, jaký typ vlka byl Rigel v tomhle ohledu. Nedůvěřivý, samotářský, hledal společnost, když se mu to hodilo. Smečka je víceméně proti všemu, co vyžadoval. Ale na druhou stranu byly možnosti, které měnily hru.
"Jediná smečka, kterou bych přežil navštěvovat by byla moje vlastní," pronesl, jako by ještě pár let zpět vůbec neměl zájem o to vetřít se do Asgaarské. To bylo ale samozřejmě pouze z důvodů nekalých a taková doba byla taky pryč. Bylo to moc osobní práce a to se mu nelíbilo. Ačkoliv zbavit se vlastnotlapně tak velké smečky bylo lákadlem. Být ale alfou? Taková myšlenka dobře škrábala ten dobrý uspokojiný spot v jeho mozku. Mohl by jednoduše mít bandu oveček, které by dělaly, co chce. A to se vyplatilo.
"Jestli je tak otravnej, proč ses ho prostě nezbavil? Nebo jsi na to moc měkkej?" popíchl jej, když mu vyprávěl o nějakém Ivarovi, který by si očividně už jen jeho chabou existencí zasloužil být na seznamu. "Když tě tak štve, zabijeme ho," řekl jednoduše, jako by se právě rozhodoval o tom, co si dají k obědu a neměl ani chuť dávat Gothovi prostor na vyjádření.
Ohledně Morghany se trochu zamračil. Sám to asi ani nezaregistroval. "... Jo... Tvoje sestra... To jsi říkal," odvětil mu. Tak to určitě Morgoth myslel. Byla to jeho sestra proto "jeho Morghana". A i kdyby ne, co mu po tom bylo, ať si klidně šoustá veverky.
Celou tu dobu hřál Gotha svým tělem, ten chudák byl ve sněhu absolutně nepoužitelnej. Kde byli ti jeho sourozenci? Taky chcípali zimou? Chvíli tak ještě byli, Morgoth nebyl překvapivě ani tak otravně nalepenej, jak čekal, že bude. Místo toho nabídl vděk. Nad tím si Rigel jen pobaveně povzdechl. Co s ním?
Místo toho vstal a neřekl ani slovo. Nepotřeboval od vlka vůbec nic. Ani žádné trapné díky nebylo něco, co měl potřebu z něj dostávat. Bylo možná lepší, když o tom prostě mluvit nebudou...
Možná měl trochu příjemnější náladu než doposud, samozřejmě by zarytě popíral jakékoliv náznaky hravosti. Jenže tohle byla pravděpodobně částečně i jeho klasická škodolibost. Střelit po Morgothovi cosi, co připomínalo sněhovou kouli byla kratochvíle, kterou si nemohl jen tak odpustit, bylo to skoro až nutné a nezbytné začátek zimy takto oslavit. Čekal, že mu to vlk bude chtít oplatit a tak pelášil napřed kolem hvozdu, jak nohy ve sněhu dovolovaly. Občas se jen ohlédl, že Morgoth nehodil držku do sněhu...

⋙ Plamínek (Přes Ohnivé jezero)

Nabídni pomocnou tlapku vlkovi v nesnázích

Morgoth mu nabídl možnost navštívit jeho kousek světa. A ačkoliv byla nabídka jakkoliv pěkná, musel samozřejmě odmítnout.
"Ne, nemám zájem," zavrtěl hlavou. Neměl zájem obecne navštěvovat žádné smečky. A i kdyby to byla ta nejlepší smečka, kterou by mu Morgoth mohl nabídnout, nejspíše by prostě slušně odmítl, nechce být nikde žádný divný velevážený host divnýho hostitele. "A cože je zač ten bez ucha?" zeptal se, aby tedy Morgoth možná trochu více mluvil o sobě, než aby konverzace zůstala na tom, co teď hledal a nehledal Rigel. Ne že by nechtěl, aby konverzace nebyla vždy o něm, ale to, že nechce fyzicky jít to místo navštívit neznamená, že se nebude zajímat. Dostal ale alespoň věci infa o jeho sourozencích.
"Hmm, takže nedržíte tak nějak pospolu?" zeptal se, když vlk mluvil o tom, že jeho sourozenci tu někde byli a on to věděl, viděl je, ale přesto po nich nebylo ani vidu... Nejspíš neměli tak pevné pouto, ale Rigel nemohl říct ani ň, neboť čas nenávratně nejspíše zpřetrhal jeho pouto k těm vlastním. "Jsou normální, nebo jsou taky přehnaně přilnavý a fyzicky otravní?" zazubil se a akorát se chtěl vyšvihnout zpět na nohy. Dost bylo polehávání a bylo na čase vydat se někam, kde budou trochu jiné a lepší podmínky.
Jenže cítil, že Morgoth měl velký problém s poleháváním ve sněhu, kdo by taky neměl s tím, jak měl pět chlupů na sobě a ani ty nijak nehřaly. Divil se, že vlk nedrkotal zatím zuby, ale tělo se mu klepalo jak vystrašený ratlík. Rigel si jen hlasitě povzdechl. Co měl jako dělat? A tak si lehl zpět k němu a celé své tělo pěkně natiskl na druhého vlka, přehodil přes něj svůj velký huňatý ocas jak přikrývku. Neřekl ani slovo, cítil se prostě divně a možná i lehce trapně, ale tohle byl nejrychlejší a nejefektivnější způsob, jak to chůdě zahřát.

⋘ Prstové hory

Leželi zas na zemi jak dva hlupáci. Sníh příjemně studil a po horké poušti bylo tohle naprosto nejlepší změnou dne. "I kdybych řekl ne, bude ti to jedno," pronesl a znělo to, že snad tuhle celou záležitost vzdával.
"Máš nějaký místo, kde zůstat přes zimu?" ptal se ho po chvíli. Neměl v plánu se někam jen tak vydat, ale zase by bylo blbý, kdyby se s ním vlk toulal bez cíle, pokud měl někde povinnosti a rodinu. Upřímně to mělo být Rigelovi jedno, uměl být sobecký natolik, že pokud by chtěl, Morgoth by se domů už nikdy nedostal, ale takové myšlenky neměl. Možná byl takový společenský budižkničemu jako Rigel, třeba neměl ani rodinu ani domov. Rigel měl sice rodinu, a nebyli vlastně tak daleko, ale byly to dlouhé roky oddělení už před jeho... smrtí. Možná by bylo lepší se do jejich životů jednoduše necpat. Netušil, jak moc jsou jeho sourozenci s osudem a životem smíření, nepotkal je, aby se zeptal a přišlo mu, že je teď na něco takového celkem pozdě.
"Potkal jsem potěr mojí sestry, veškeré okolnosti jsou mi neznámé, ale pamatuju si ten pach, byla mladá, nebyl jí ani rok, drzá cácora po matce... Je to divný... Strávil jsem hledáním rodiny tolik času a teď, když mám alespoň nějaké vodítko, nepříjde mi, že chci ... někoho najít..." vydechl zamyšleně. Neuměl si představit, že by snad někoho z nich ještě kdy potkal. Přišlo mu, že je každý z nich dost možná naprosto jiná osobnost, pokud jsou tedy stále naživu. Jeho bratr musel být definitivně pod drnem, dost možná si něco začal a dostal to, co si pravděpodobně zasloužil. Rigel by nic jiného nečekal. Jedna z jeho sester - jeho nejoblíbenější, ta byla nejspíše taky mrtvá. Po odloučení byla tak v šoku, že nejspíše pošla, jelikož se o sebe nepostarala. Tasa byla případ sama o sobě, kdo ví, jak ta dopadla. Nejspíš něčí oběd, protože si neuměla dát dostatečný pozor. Měla by z prdele kliku, kdyby žila. No a Styx? Díky tomu vlčeti věděl, že žila. Tedy alespoň rok zpět žila... To vlče bylo z Borůvkové smečky, v hlavě slyšel hlas té malé vlčice, jak mluví něco o fotrovi, který tam žil. Vypadalo to, že Styx v Borůvce nenajde. Ale najde tam toho vlka, který by mohl vědět, kde se jeho sestra nachází. Jak tohle sakra věděl? Nevybavoval si moc z toho setkání...

⋘ Oáza (přes poušť)

Vyválej někoho ve sněhu *

Stále měl trochu náskok, když se vydal pouští dál na sever, kde jej mohlo čekat příjemnější prostředí jako dělané jeho potřebám. Goth měl pravdu, museli najít nějaký kompromis, který by je uspokojil oba. Napadlo jej to jezero, které bylo celoročně teplejší než okolí, to by mohl být dobrá start nebo respektive zastávka či snad možní i místo, kde budou moci přečkat alespoň pár dní.
Občas se na Morgotha otočil, aby se podíval, zda jej vlk následuje. Fakt tam furt byl. Tohle bylo asi nejdéle, co koho toleroval bez myšlenek na to, že by ho mohl prostě zabít a mít pokoj. I když právě díky této myšlence se vlkovi začala do mysli vkrádat jiná - přesně ta, u které se divil, že jej ještě nepotkala. Jaké by to bylo, ... kdyby? Jakkoliv pěkná ta představa byla, neměl v plánu zbavit se jediného kusu masa, co mu nevadil. Něco mu navíc říkalo, že by si nějaký takový pokus Morgoth opět užíval. Byl divnej...
Možná chtěl něco říct, ale po té dlouhé věčnosti, co byli spolu... Nevěděl, co. O čem si vůbec vlci povídají. Neměl moc v lásce společnost jiných samců. Se samicema to bylo jednoduší. Většinu času žvatlaly ony, většina ani nevyžadovala nějakou vážnější odpověď nebo čekala, že s nimi bude celou cestu flirtovat. Ani jedno nevypadalo jako aplikovatelná cesta, ačkoliv tedy Morgoth furt brblal o tom, jak by se asi balit nechal... Rigel nad touhle myšlenkou udělal lehce znechucenou grimasu. Je tohle ta chvíle, kdy se budou trapně bavit o počasí? O počasí, který tak mimochodem bylo naprosto vlkazabíjející? Ačkoliv neměl nijak extra velkou žízeň, měl při přechodu pouště pocit, že nezbyla v jeho těle ani kapka vody. A právě proto bylo tak skvělý vidět v dálce ten malý bílý poprašek. Prstové hory vypadaly jak pocukrované. Sněhový poprašek se navíc držel jen na samých vrcholcích těch vzdálenějších monolitních hor. Při takovém pohledu nevědomky zrychlil. Nemohl se dočkat, až tohle utrpení přejde, v mnoha úhlech to bylo horší než limbo.
Mlčel vlastně celou cestu. Bylo možná lepší nic neříkat než se bavit o naprosto zbytečných věcech. A nebo se právě o těch zbytečnostech bavit měli? Celé to teď bylo možná lehce divné, tahal s sebou Morgotha jako stín, ale vlastně se nezajímal. Jeho sluncem spálená mysl neměla na agendě nic jiného než se dostat z tohodle horoucího pekla... Bylo to poté, co obešly veškeré ty hory a dostali se ke spáleništi, které místo černých sazí bylo naprosto bílé... Bylo to jako doma. Sněhu nebylo tolik a byl čerstvý, kdyby nesněžilo vydatně, nejspíš by tu žádný nebyl, jak byla půda teplá, stále byli poměrně blízko slunci, ačkoliv tady na spáleništi se klima poměrně razantně měnilo, jako by snad jeden přešel kouzelnou lajnu, která znamenala konec veder a slunečného počasí...
Rigel udělal několik kroků po té první nadílce letošního roku... Vlastně to byl první sníh, co za posledních 5 let viděl. Chvíli v něm hrabal tlapkou, Sníh se pak kombinoval s popelem a vznikla jakási šedá mokrá břečka. I tak se Rigel otočil a trochu hravěji několikrát ve sněhu poskočil. Měl z toho jakousi radost, což se nestávalo často. Nebyl ten typ, co by měl radost z maličkostí nebo záležitostí smrtelníků. Chvíli si ten sníh užíval o samotě, než přiskákal k Morgothovi a povalil jej do sněhu. Byl o dost něžnější než s chudákem antilopou. Sám dopadl vedle něj na záda. Kdyby měl vyjmenovat každou situaci, kdy se ocitli v této pozici, nejspíše by tu byli do jara. Rigel konečně spokojeně vydechl. Cítil se o dost lépe a jako doma. Za to Goth asi měl už teď sněhu plné zuby.
"Tak co, kdy se začneš vymlouvat na nízké teploty a tak, aby ses ke mně mohl lísat? Nebo budeš mít tentokrát jinou taktiku nebo výmluvu?" zeptal se pobaveně a pohled měl upřený k nebi, ze kterého se snášely vločky jedna po druhé.

⋙ Uhelný hvozd

Konečně se cítil i po stránce hladu uspokojený. Na chvíli se natáhl vedle mrtvé antilopy a sledoval modré nebe. Přísahal by, že takhle modré na severu nebylo. A nebo jen jeho severský život nehrál přehnaně barvami.
"Kam vlastně vůbec ... jdeme?" zeptal se po chvíli a musel změnit pozici, neboť jej již slunce pořádně pálilo. Opravdu by se mu zamlouvalo dostat se někam do míst, kde takovýhle extrémní vedro nebylo. Bylo mu taky takovýho vedro nebo byl v pohodě? A měl ho tu prostě nechat a jít si někam po svých? Pochyboval, že by Goth šel dobrovolně na sever teď, když byla zima... Co je vůbec za rok? Nepamatoval si mnoho, ale určitě si vybavoval, že bylo léto, když se nějakým způsobem dostal do toho prapodivného živomrtvého stavu. Z vrcholu kopců bylo ale vidět, že přišla zima. Nejspíše tedy minimálně půl roku uběhlo. Kdo by jen mohl tušit, že mu za pár týdnů oznámí Chcanka, že to bylo o dost déle než půl roku. Přišel o tolik... Nevěděl vlastně, kde má začít. Těžko se začíná, když nevíte, kde jste skončili...
"Teda předpokládám, že ty se na sever vydat nechceš, ale říkal jsem si, že nebude na škodu neplahočit se sám..." řekl po té delší pomlce. Netušil, zda jej tento stav energie opět neopustí, magie byla zrádná a efekt jezírka z kopců mohl mít podobný účinek jako alkohol - jednoduše jednou příjde kocovina... Nebyl asi v takovém případě dobrý nápad blouznit přírodou samotářsky. Samozřejmě tohle byl jediný důvod, proč by o něco takového Morgotha žádal. Tenhle nápad byl čistě kvůli přežití a hodilo se to.
"Tohle nedám..."zavrčel otráveně a vyskočil na všechny čtyři. To slunce bylo tak otravné, jak jen mohlo. Jako by snad chtělo toho vlka z oázy vyštvat.
"Rozhodni se, jak se ti líbí, já jdu, pojdu tady jinak," řekl naštvaně a bylo opravdu znát, jak moc v tomhle vedru trpěl. Otráveně začal pomalu kráčet přes oázu na sever - nejjednodušší a nejkratší cesta z pouště ven.

⋙ Prsťáky (přes poušť)

Mňam mňam hostina*

Morgoth se vymluvil, že lovit nebude díky jakýmsi zraněním. Rigelovi to bylo upřímně buřt, zda půjde do akce s ním nebo bez něj, žrádlo budou mít tak či onak, jinak to ani nedopadne. Vlk byl plný energie a překypoval hlavně sebevědomím jako nikdy. Prohlédl si stádo, aby jasně vyčlenil, který kus bude nejlépe vyhovovat.
"Jak si princezna přeje, kecni si někde stranou, nepotřebuju tě," ušklíbl se. Když nechtěl lovit, mohl rovnou celou věc prosedět, Rigel lovil roky a tohle byly titěrné antilopy, nebylo zas zas těžké jednu nakonec sundat. Šedý byl odpočatý díky záhadnému jezírku v kopcích, do kteréhož prakticky skočil nedbale po hlavě a hned se cítil snad jak znovuzrozený, měl pocit, že by teď sám klidně zabil i medvěda. To bylo samozřejmě lehce přehnané, ale nechme mu ten entuziasmus.
Premyslel, zda bude dostačující nahánět je z téhle strany, ze které přišli, či raději nebude nejlepší oázu obejít pro případ, že by se něco posralo a on potřeboval Morgotha na pozici. Ne, byl si tak jist, že se rozhodl jít na věc jednoduše tak přímo, jak to jen jde. zneužije faktu, že je proti větru, nějaké se válely u vody, nějaké stály ve vodě, jednoduše nebyly ve střehu.
Rigel věděl, že není nejrychlejší a nevydrží je nahánět stejným tempem dlouho. Musel být rychlý a hlavně zvíře dostat svou váhou k zemi. Ohlédl se na Gotha, než se pořádně nadechl a vyrazil.
Stádo si stále hledělo svého, Rigel se absolutně vykašlal na jakýkoliv tichý příchod. Místo toho stádo nějakým způsobem bez pochyb infiltroval. Ani jedna antilopa neutíkala. Byl jím úplně jedno. Ten pohled na nic netušící antilopy, sám tomu vůbec nerozuměl. Zastavil se mezi těmi kopytníky, rozhlížel se, co se děje... Podíval se zpět na Morgotha, ale ten jen lenošil v písku.
Nakonec vzal jako výhodu. Nechápal to, ale záleželo na tom? Byla to jeho výhoda. Věc se má tak, že jej ani jedna antilopa neviděla. Neviděl jej ani Morgoth, jednoduše zmizel z dohledu. Rigel netušil, že si k němu magie prostě našla cestu, už tenkrát Životu jasně řekl, že s tím nechce mít nic společného. Jenže magie měla jiné plány. Vlk ani netušil, že se něco takového stalo. Nevnímal se jako neviditelný a byla to poslední věc, která by jej napadla...
Situace využil naplno. Rozběhl se proti antilopě, která vypadala jako vhodný kus, který by zvládl dobře nakrmit oba. Byl v tomhle vedru okamžitě hotovej, ale antilopa si všimla velmi pozdě. Ve chvíli, kdy zpozorněly ostatní, bylo pro tu jednu moc pozdě.
Nemohla vlastně dělat nic, když do jejího boku v plné rychlosti narazil svým vlastním bokem přibližně stejně vysoký a víceméně dvojnásobně těžší vlk. Teď již viditelný Rigel srazil antilopu k zemi. Doslova ji tím pohybem odhodil o pár stop dál, jednoduše se rozkošně holka prolétla. Rigel dopadl překvapivě na všechny čtyři, vypadalo to, že narazdo zvířete s takovym tankem moc neudělalo. Než se stihla antilopa dostat do polohy, ze které by mohla odskákat a zachránit se, Rigel po ní opětovně skončil. Tentokrát se jí ale zakousl do krku a váhou ji opět tahál k zemi. Zvíře nemělo moc šancí, vyškrábat se zpět, sice to párkrát alespoň slušně kopla, ale to asi pocítí až zítra. Chudáka slečnu večeři rdousil dokud nepřestala kopat. Celou tlamu a plece měl od krve, spokojeně se olizoval a těžce oddechoval. Už skoro zapomněl, jak podezřele jednoduché to bylo, zapomněl, že ho ty antilopy naprosto ignorovaly...
Spokojeně slezl ze své oběti a táhl ji po písku blíže tso princezničce. Poté byl první, kdo na antilopě začal hodovat. Udelal vedle sebe dost místa, aby se Goth mohl nažrat po jeho boku a zároveň měl dost místa, protože věřte nebo ne, ten holub zabíral celkem dost místa... "Doufám, že je to žrádlo hodné vašeho standardu, Vaše Excelence..." oblízl se drze se zakrváceným úšklebkem a lehce do něj drcl, než se opět pustil do té jejich hostiny.

Děkuju za akci

Odměny jsem za Rigela i Arsena psala do vzkazů