Příspěvky uživatele

< návrat zpět

< Středozemka

Potácel se plání, až došel k té řece. Díky ní měl pořádně divný den a nevybavuje si tak svůj výlet po poušti. Respektive si nepamatuje asi tak větší většinu z toho. Co se dá dělat, poušť by mohla být jeho další zastávkou, aby si připomněl, proč tam vlastně chodit nechtěl. Ale to není zas tak důležité. Měl je před sebou, kopce které se tyčí jen tak uprostřed ničeho. V tom má prsty jistě zas ta zasraná magie, co si budeme povídat. rozhlédl se. Hledal místo, kde by mohl řeku bezpečně překonat a nemít poté týden halucinace. Kéž by to bylo tak jednoduché.
Po nějaké té době ale nakonec objevil místo, kde se nejspíše přes řeku dostával vlk s magií země. Zůstal po něm úzký most, který teď Rigel mohl využít pro vlastní potřeby. Tentokrát nenamočil v řece ani brvu, takže si byl jist, že se to dnes obejde bez zbytečných halucinací.

> Vrchol Narrských kopců (přes Narrské kopce)

< Mahtae

Poklusával po rozpálené pláni dál a rozhlížel se, zda nepotká cestou něco k zakousnutí. Pak se samozřejmě naskytuje to, že později možná něco najde, ale zase nebude tušit, jak to přesně ulovit, když je na to sám. Kde jen je ten hlupák z doby předešlé, aby ulovili další srnku spolu. Byl pryč a s ním i šance na ulovení nějaké pořádné kořisti, S tím se musí Rigel smířit. Možná na jihu sežene nějakého zajíčka a alespoň trochu tím ukojí hlad, který díky hádce s Riveneth dostal.
Překvapivě dobře se již orientoval a co jej zaujalo, byla skaliska v dálce. Nebylo to tak daleko, takže se tam mohl jít i podívat. Třeba budou nějací ušáci i tam. Kdo ví, možností je plno. Jen by si měl dávat pozor, kam to vlastně jde.

> Tenebrae

Vyslechl vše, co měla na srdíčku a měl chuť jí dát trochu toho pocitu mládí, které pravděpodobně podle svých vlastních slov záviděla. No jo no, ne vždy můžou být vlci navždy mladí. Chudinka, za chvíli natáhne bačkůrky.
"Ale vzali jsme to za opravdu špatný konec, ocas máš celkem pěkný, sice to musí být nepraktické..." pronesl lítostivě a oběhl kamsi pryč. Vracel se s několika kopretinami.
"Na, tady máš kytičku pro hojení tvých bebíček, když jsi zakopla. Takový poklad by měl být příště velmi opatrný, mohlo by to zle dopadnout. Vlčí maso je teď prý celkem in," pousmál se na ní a oklepal se. Byl připraven se rvát, byl připraven ji sejmout, byl připraven jí klidně i popářit, bylo to fuk. Další hloupá vlčice a jejich příšerné chování. Celou dobu se na ní ale velmi milým způsobem usmíval. Byl jen maličký kousíček od zlomu, kdy po ní prostě skočí. Sice by to nejspíše nedopadlo dobře pro něj, ale co... Zde by pudy sebezáchovy asi naprosto selhaly.
"Možná kdybys nebyla tak nešikovná, mohli bychom si rozumět, jsi velice pěkná," pochválil jí a v duchu se svíral smíchy. Nebyla to pravda. Byla sice nešikovná, ale nebyla pěkná. Nikdo nebyl pěkný, pokud jej urážel. Takové vlčice si zasloužily dusit do doby, než své chování přehodnotí.
"Dělám si srandu, jsi nic moc, možná proto nejsi cítit partnerem," zasmál se jí. Byla to stará a nejspíše osamělá vlčice. Možná proto si takhle vybíjela vztek na prvního kolouška, kterého potká. A že by jej jistě chtěla. Pošimrat tu její chocholku. A i kdyby tvrdila, že ne. Nevypadala ani na to, že někdy měla vlčata. Ta asi musela mít příšerný život. Chudinka...
"Oh stará rašple, měj se," zanotoval. Chtěl se s ní hádat možná déle, ale všiml si, že měl celkem hlad a spíše by se mu líbilo maso toho stáda jelenů, které jej má sejmout a tak dále...
Vydal se tedy zpět z míst, odkud přišel k řece, třeba tam něco k jídlu bude. Kdyby se tahle třeba během toho jejího gymnastického kutálení zranila, mohl si udělat večeři z ní. Takhle to byla jen velmi nevyužitá náhoda. Škoda onoho potenciálu.

> Středozemka (přes plošinu. V plošině je přechod sem, ale zde není přechod tam, divné.)

O vlčici věděl. Kdo by ale řekl, že ona bude dostatečně nepozorná a nevšimne si jeho. Bylo to mírně překvapeni, když se svalila vedle a najednou se kutálela koule nadavek a vrčení. Hups. Přišlo mi to vtipné. Sledoval, jak se škrábe na nohy a nadává o toho. Dnešní den to rozjasnilo dozajista. Byla veliká a měla opravdu divný ocas. Opravdu si byla jistá, že zakopla o něj?
Sledoval jí s lehce podrážděným pohledem. Pamatoval, že chtěl dělat dobré známosti a povznášet se nad svou identitu a charakter. Jenže v takových případech to nešlo. Měl okamžitě chuť ji utopit a že by si to užil u někoho, kdo dýchá oheň. Musel ale pomýšlet taky na to, že sestra nadělala skvělou reputaci a nepotřeboval ji zbytečně rozšiřovat. Přesto se nedokázal dostat z toho útočného sarkasmu. U této vlčice kamarádíčkování rozhodně nehrozilo. Čím dříve se zadusí těmi kecy, tím asi lépe.
"Jo to rozhodně mohla, škoda, příště to snad vyjde," prohlásil jízlivě a protáhl se. Nehodlal se ještě nějaký čas ze země zvedat. Jen ať se čertí. Co je mu po tom, že se nějaká vlčice malém přizabila.
"Beztak jsi zakopla o tu hnusnou prachovku, co máš místo ocasu, a teď všechnu vinu svádíš na mě, protože máš mindráky," zasmál se a konečně se posadil, neboť se tu nejspíše už spát nedá. Některé vlčice jsou fajn, můžou prskat jako třeba ta vlčice z Borůvkové smečky, ale i tak jsou rozkošné a křehké. Tahle vypadala jak zjev... Vysoká jako větší kolouch a nepříjemná jako sněhová bouře. Co víc k tomu dodávat.
"Snad sis nezlomila žádnou kůstku, babčo," zasmál se a rozhodl se, že by měl opravdu přestat posedával kolem a raději být připraven na případný útok.
Až když se postavil, bylo znát, jak veliká doopravdy je. Působivé, ale neměnilo to nic. Rigel byl věříš možná asi díky tomu, že byl samec. Tahle vlčice by běžně strčila do bodláčí každou jinou puťku. Mohla by být mohutný tank. Věděl, že by měl být obezřetný, nerad by si dnes hrál s ohněm. Doslova. Zdravý rozum potlačoval chuť pustit se do ní vlčice nevlčice, byla dost pravděpodobně člen smečky a vypadala dobře. Nejspíše byla i poměrně schopný magič. Rigel věděl, že musí vytrvat a později bude moci trhat na kusy vlky jakéhokoliv vzrůstu.

<- Náhorní plošina

Jít někam přes tu pláň nebyl dobrý nápad. To vede už po deseti minutách. Raději tedy změnil kurz a vydal se k řece. Usadil se na místě, odkud měl výhled na ostrov, kde se údajně někdy zdržovali jeho sourozenci. Byla jen otázka času, než se sem vrátí. Kdo ví, třeba to bude teď. Rozhodl se krátit čas tím, že se bude chvíli ochlazovat v řece. Břeh tu byl mírný, narazil na dobré místo. Postavil se a chvíli jen sledoval ryby ve víně. Možná by mohl nějakou později chytit, až bude mít hlad. Po chvíli už byl dostatečně osvěžen, ale nějak si zvykl na podmínky tu u vody, že se mu nechtělo na rozpálené pláně.
Padl na břeh a odpočíval. Vedro bylo poměrně velké a ještě ke všemu měl hustou srst, která se nějak zapomněla a stále ničila jeho letní dny. Proklínal to, nechtěl být jako chodící chlupatá koule v létě, ale nic jiného mu nezbývalo. Nejspíše by se měl zdržovat více na severu, kde by mu byla zima. Rozhodně to byl asi lepší plán než všechny ostatní. Jenže chce se mu zůstávat v nehostinných horách a chodit do údolí jen na lov? Nejspíše by byl opět pořádně vychrtlý. Takový režim by rozhodně pozitivně neprospíval ti při vlka. Možná proto tamto nikdo alespoň trochu normální nežil.

<- Ostrůvky

Vydal se na pláň, kterou minul už předtím. Jenže v tu dobu ji jen obcházel a nevšímal si, že přes ni mohl dostat někam jinam. Kdo ví, třeba se dostane zase na místa, která ještě nenavštívil. Ještě mu zbývalo tolik neobjevených míst, která mohl objevit ještě dneska.
Přemýšlel nad tím, zda tedy najít vlk či žádné nehledat. Samozřejmě jeho průzkum platil a stále hledal sestru s bratrem, ale otázkou je, zda by to dopadlo dobře a byl schopen se nějak ovládat, kdyby přišly situace, které by jej provokovaly. Určitě to mohl zkusit. Nic za to asi nedá. Jednoduše to byl zase pokus omyl. Kdo ví, třeba se mu povede dostat důležité informace. Stále tu byl prostor na nová poznání. Stačilo jen chtít. Ale to byl možná onen problém.

-> Mahtae sever

<- mušličková pláž

Dorazil na pláž. Sem vlastně moc nechtěl, ale když už jej sem nohy dotáhly proč asi ne... Chvíli nechal vlny narážet do pacek, byl pouze na břehu sem tam na něj větší vlna dosáhla. Bylo tu příjemné počasí. Nebylo vedro, a to nejspíše hlavně kvůli studenému mořskému vánku, který se tu proháněl. Velmi pěkné místo pro odpočinek. Jeho ale zajímaly vrcholky kousek od břehu. Zdálo se, že se na ně je možné i dostat. Jednalo se o malé kousky ráje na moři. Zvláštní. Samozřejmě taky nic takového v životě neviděl.
Přeskočil pár kamenů a několikrát se vymáchal v moři, než se doplácal na ostrov.
Rozhlédl se kolem. Nikdo tu nebyl. Stopy tu ale rozhodně byly a někdy sem pravděpodobně někdo i zavítá, aby si užíval klidu a pohody. Bylo to zajímavé místo, to musel uznat. Kdo by řekl, že i taková existují? Rozhodně se bylo na co dívat. Rigel se na chvíli položil do zelené trávy a zavřel oči. Poslouchal šumění moře a přemýšlel nad vším, co se v posledních dnech událo. Možná to byl dobrý start. Stále si udržoval odstup a zanechával stopu poměrně neškodného mladého vlka. To byl jeho záměr. Jediným vlkem, který stále stál proti, byl ten vlk od jezera, který se s tím moc nepáral. To byl první pokus, jednalo se jednoduše o něco, co se musí zlepšit až dostatečnou praxí. Byl si jist, že to zvládne. Vždy to nějak zvládl.
Ležel tam ještě přibližně hodinu, dokonce usnul a spalo se mu výborně. Bylo to něco jiného než spát na těch nepříjemných místech na pevnině. Tady měl pocit, že mu nic nehrozí. Až možná na příliv.
Později se vydal zpět na pevninu. Chtěl přeci pokračovat v mapování území.

-> náhorní plošina

<- jižní Mahtae

Možná by měl najít alespoň jednoho magiče, se kterým by se mohl přátelit. Tedy samozřejmě přátelit pouze okrajově a spíše pouze předstírat. Mohlo by se to hodit, rozhodně totiž neměl v plánu se s nikým doopravdy kamarádíčkovat.
Ale těžko říct, kdo by na něco takového mohl být vhodný adept. Zdálo se, že tu není nikdo, kdo by se mu dostatečně zamlouval na to, aby se měl chuť seznamovat. Možná raději opadne nejbližší kamínek a bude si povídat s tím. Mohl by to pojmenovat a tahat v tlamě všude s sebou. Možná by právě něco takového mohl předstírat. Jednoduše cíl byl jednoduchý, chtěl, aby jo vlci nebrali jako hrozbu. Každý debil a dobrá duše se pak dostane na místa, kam by se normálně jen tak nedostali. Vlci přestávají být obezřetní, když ve vás nevidí hrozbu.

-> Ostrůvky

<- Sněžné hory (přes Dlouhá řeka)

Procházel kolem té samé řeky, kolem které se vydal již několikrát. Toto místo opravdu znal z obou břehů jako své packy. Hnala jej zvědavost. Chtěl znát terén, aby měl pak výhodu. Respektive doufal, že to pro něj nikdy nebude nevýhoda. Zajímalo jej, kam by se mohl dostat. Všechna ta místa, která navštívil byla tak jiná. Vlídnější a zelenější než vše, co kdy předtím znal ze severských končin, kde vyrůstal.
Proč jen on neodešel dříve. Stejně se rozdělil a nebylo tedy k ničemu vyčkávat. Vše bylo pro nic. Mohl se mít už tak dobře, kdyby jen nečekal na správnou příležitost, která vlastně ani nikdy nepřišla. Bylo k ničemu nad tím ale přemýšlet, protože to nikdy nejspíše ani lepší nebude. Bohužel se vše sešlo tak zle...

-> Mušličková pláž

<- Dlouhá řeka

Cože ho to vlastně napadlo být tady. Díval se dolů z míst, kde se nacházela ona stezka k jezírkům. Neměl příliš náladu chodit zrovna tam, ale spíše potřeboval onen výhled na celé prostranství, aby našel vlčici, kterou hledal. Byla to ale moc velká plocha a hledání tedy bylo spíše lovem jehly v kupce sena. Možná by se přeci jen měl zeptat těch ze smečky, kterým se nelíbí. Ta Wizku by mohla mít odpovědi na jeho několik otázek ohledně... Tak nějak všeho.
Možná by se měl podívat, kde by se mohla pohybovat, kde je vůbec takový "strop" možností. Pokud si vytyčí mapu, bude vědět, kde byl a kde ne. Právě proto začal packou zakreslovat do sněhu značky. Lesy, jezera, místa, která někdy navštívil. Nebylo toho ani málo ani dost. Jednoduše sem tam něco prošel, na některá území si zase nemohl vzpomenout. Bylo to náročnější než tušil. Vyznačil si ale pořádně jasně ten ostrov na Mahtae, kde se pravděpodobně někdy zdržovali. Možná měl žít jednoduše tam a čekat, kdy se někdo z nich vrátí. Jenže on se nikdo vrátit nemusel. A pak by tam byl dost možná zbytečně. Prostě to obejde a pak to tam může jít kontrolovat.

-> Mahtae jih (Dlouhá řeka)

<- Mahtae sever

Přemýšlel, zda by měl během pobytu tady vůbec navázat nějaké vztahy. Nelíbila se mu představa, že by se měl bavit s magiči. A proč vlastně? Mohl tu klidně chodit sám a nějak mu to doteď nevadilo. Občas na někoho narazil, ale asi bylo normální, že se nikdo z nich nechoval nijak extra přátelsky. Možná je to u magičů normální. Třeba se tak chovají úplně běžné. Kdo ví, hlavní bylo, že o to ani Rigel nestal. Magiči nebyli sice všichni jistě špatní, jenže jsou nebezpeční a nechce se mu nic riskovat, tokud si nebude jistý, že by je zvládl. Teď je stále poměrně vyhublý a slabý, musí se pořádně snažit, aby měl každý den co do tlamy. Ale později to bude jistě o dost lepší.

-> Sněžné hory

<- Středozemní propadlina

Vydal se od té divné vlčice Wizku a jejího smrada opět kamsi na západ. Měl neustále chuť běhat kolem bez cíle. Vlastně jeden měl, ale zdálo se jako nemožné jej vyplnit, neboť netušil, kde tu sestru má. Mohla být kdekoliv. A to nebyla jeho jediná starost. Musel najít ty bohy, musel od nich něco zjistit. Cokoliv. Alespoň jestli on sám je magič. To by byla poté tragédie. Ale možné to je. Ta vlčice u propadliny z dnešního odpoledne měla taky zlaté oči a stejně dokázala ovládat magie. No ale co když to pravda je? Jak by poté mohl najít své sourozence? Musel by to před nimi skrývat? Rozhodně! Přeci nemůže být on magič.

-> Sněžné hory (přes Dlouhá řeka)

<- Mahtae

Rozhodl, že už je celkem pozdě, takže by se měl vydat někam, kde to pro dnešní den už zalomí. Rozhodně tedy, že by se mohl vrátit k té díře v zemi a tam jednoduše noc přečkat. Jenže čím blíže byl, tím cítil přítomnost jiného vlka. Byla to ona! Ta vlčice! Pousmál se nad tím, ale nehodlal jí nic udělat. Vše mělo svůj čas. A tentokrát nebyla sama. Mela s sebou nějakého prcka.
"No nazdar, to jsi zas ty," pronesl nepříjemně. Asi nemělo cenu být přehnaně milý, když to byla ona, která už předtím byla nepříjemná jak prdel. Samozřejmě takové vlčice nesnášel, zasloužily si pořádně přistřihnout křidélka. Tahle je měla asi hodně dlouhá. Ale to se časem dá do pořádku. Měla s sebou nějaké divné barevné vlče. Pěkné barvy. Asi je ale tupé. Všechna děcka magičů jsou tupá. O tom byl přesvědčen. Ostatne většina magičů v hlavě měla jen nasráno.
Nechtěl odejít, líbilo se mu tady, jenže taky nechtěl, aby nad tím dělala scénu ona. Místo toho se tedy zase rozhodl vypařit. Jednoduše přijde později.
"Měj se, vrátím se sem, až se ti tu nebude líbit," pronesl a celkem hodnotilo štvalo, že tu byla. Líbilo se mu tu. Ta díra v zemi byla taková zvláštní. Skoro hodinu to až táhlo. Takhle ale musí počkat, až čapne to prtě a vytratí se zpět do toho svého borůvkového lesa, kde ji prvně potkal.
Mohl by jí zkusit do té propadliny hodit, to by bylo super. Pak by se mohlo proletět i to vlče. S tou myšlenkou si pohrával ještě chvíli, než se nad tím sám pro sebe jen pousmál. Možná příště, třeba se mu tahle vlčice bude ještě někdy v budoucnu hodit. Teď by jí byla asi škoda.

-> kam si to bude akce vyžadovat

<- bobří ostrov

Podél řeky blížil se na sever, počítal v hlavě, kolik má sester. Taky bratra, neměl jo rád, v těžkých časech byl to ale kamarád.
Poklad velký nalezl, škoda že tam nevlezl. Nora velká nebyla, pro pro tři vlky stačila. Sourozenci nechali ji, to je zase pěkně v loji. Oba viděl chtěl by je, ačkoliv je sestra zmije. A bratr je blbeček, ten byl možná členem smeček. Chytrej nebyl, to zas ne, do rvaček se vždycky hrne. Je pomalu překvapení, že na nohách stále stojí. Třeba sestra dost se stará, nejspíše je na to zralá. Kdo ví, co se změnilo, nové by to nebylo. Stále něco dělo se, záleželo na čase. Neviděli se tak rok, to už měli dost náskok. Třeba Život rozdělil je, každý teďka jinde žije. Pochyboval o tom hodně, všechno je to dost o rodě.
Rodina je důležitá, to jest tradice hodně letitá. Kam se poděli, moc nevěděl, o jejich lokaci chtěl vědět nezměrně. Nejdříve jednoho, nalezne sám, můžou se postavit společně hrůzám. Druhého najednou, kompletní budou, navštívit smečky rozhodně půjdou.
Styx, kde jsi, já tě hledám, odpověď bohužel se mu nedostává. Celý smutný pokračuje, však on jednou oba najde. Doufal, že to brzy bude, celý svět s ní po boku dobude. Všechny pobije, všechny zmasakruje, husí kůže z toho naskakuje. Třeste se, bude to brzy, to vám povídám, přirovnat dá se to ke genocidam. Magičum smrt, do rána nedožiješ, snad tohle zvěstování ale nerozkřikneš!

-> Středozemní propadlina (přes Galtavar)

<- Úzká rokle (přes Mahtae)

Naprosto netušil, co na tom ostrově najde. Bylo to místo, které chtějí navštívit ze zvědavosti. Jenže čím byl blíže, tím více cítil známé pachy. Překonal tedy svižně řeku, neboť mu to dodalo trochu elánu pro zdolání vody. Byl narušen, že konečně našel něco, co se zdálo jako dobrá stopa. Kdo ví, třeba tu stále je! Našel něco, co bylo na kopečku, tedy pokud by se tomu dalo kopeček říkat. Pod velkým stařec vypadajícím stromě se nacházela díra v zemi.
Prozkoumávat noru nechtěl, bylo mu jasné, že tu někde byli. A nebyl to jen jeden vlk! Známý pach tu byl taky ještě jeden navíc. To musel být bezpochyby bratr. Norox tu v tom případě byl taky. To už se Rigel pousmál. Byli tu tři. Jaká velká šance byla, že by mohli něco v takovém počtu dokázat? Větší! Rozhodně to teď byla poměrně dobrá šance na to, aby něco dokázali. Jen aby se ještě byli schopni dohodnout. Představa toho, že s Noroxem musí ostře diskutovat o možnostech? Nelíbilo se mu to. Ještě chvíli seděl u nory. Už delší dobu tu nejspíše ani jeden nebyl, pravděpodobně tedy vyrazili na průzkum. Ale kdo ví, kterým směrem se vydali. Možná škodili v nějaké jiné smečce, která tu byla blízko. Byly tu snad ještě jiné smečky, které by mohl Rigel navštívit? Věděl o třech, ale ty už nechtěl ani cítit. Díky sestře nebyl na takových místech zatím vítán. To slovo zatim je velmi důležité, neboť to ještě hodlá změnit. Teď už se ale opět vydal tou stejnou cestou, jen tentokrát na druhý břeh, na severu by se mu přecházela řeka asi špatně.

-> Mahtae