Gallirea - Příspěvky uživatele

<- remízek

Vydal jsem se pomalým krokem směrem na sever. Jít na jih do klidně vypadajícího lesíka se nejspíše nevyplatilo, přineslo to víc problémů než užitku a Rigel si byl jistý, že to ještě dopadne jistě všelijak. Naštěstí už tuhle vlčici stejně nikdy nemusel vidět, představa toho, že by měl řešit ještě tyto problémy nebyla zrovna lákavá. Raději se místo toho rozhodl najít místo, které by bylo bez vlků a nikdo by jej tam alespoň nerušil. Na severu to bylo lepší, rozhodně to mělo větší šanci než aby třeba objevoval neprozkoumaná území na jihu. Tady se mu stejně moc nezamlouvalo
Tušil, kam jde a stejně se nezastavoval. Proč by taky měl, jednoduše se tu nějak proplete a uvidí se, kde nakonec vyjde z lesa ven. Dost možná to bude u toho jezera na severu, kdo ví. Taky jej napadlo, že by mohl třeba omrknout tu smečku na severu, která byla pro něj ještě poměrně neznámým územím. Jenže tentokrát po překročení Midiam narazil na již známé místo.
Rozhodl se velice opovážlivě narušovat hranice oné smečky, ostatně přece by jej pochcaný strom nezastavil, ne? Rozhodně to tedy chtěl zkusit, i když les smrděl jako ona vlčice z klidného lesíku.

-> Asgaar

"Pocházíme ze severu, kde vlci ne vždy jsou obdařeni magií, nejsme zdejší," ubezpečil, že si je vědom toho, že zde má každý vlk magii, ať se jim to líbí nebo ne. Jenže to ne vždy platilo o přistěhovalcích. Možná ji později přeci jen získají jako slitování od bohů, ale vlci jeho rodné smečky byli znám tím, že žádné magie neovládali celý život. To, že je ovládají sourozenci je tabu, to si nikdo z nich jako pravdu nepřizná. Někde se v jejich rodině musela stát chyba.
Ta velká šedá ku*da ale nehodlala přestat a jednou jej opravdu chytila do zubů, že ji musel odstrčit. Cítil, jak pronikla kůží pod jeho hustou srstí a že mírně krvácel. Pokud je to to nejhorší, co se mu má stát, vůbec se o to ani zajímat nebude.
To bylo sice hezké, že jí to nezajímá, ale jistě to v něčem poslouží. Čím více informací jí dával, tím více se zdálo, že tomu tak opravdu je a nedělá si z ní srandu. Tady šlo o holé přežití. Nakecal by jí cokoliv, aby se dostal z takové situace bez adekvátního východiska. Mělo to nejspíše dobrou váhu, neboť přišla s návrhem, který měl vyhovovat oběma stranám.
"Skvěle, teď si konečně rozumíme," přitakal její nabídce, kterou měla. Nezabít sourozence? To bude hračka. Pomáhat k tomu? Proč ne. Ono to stejně dost jistě dopadne jinak, než tahle vlčice zamýšlí.
"Jestli ty máš mít Styx, chci Noroxe," řekl ale, aby to nevypadalo, že mu najednou na pomstě tolik nezáleží. Samozřejmě bratra dvakrát nemusel, ale stále to byla rodina, která byla nejdůležitější e všech. Tohle celé bude ještě poměrně zajímavý střet, pokud někdy narazí na tuhle štětku, která mu začala velice vytříbeně vyhrožovat, co přesně se stane, když tomu nebude tak, jak znělo v dohodě.
"Samozřejmě," odpověděl a lehce se uklonil, aby ji přitvrdil v tom, že to rozhodně není problém a více než souhlasí s podmínkami. Ještě to bude chtít domyslet celý plán toho, jak pojistit svůj vlastní život. Vypadá to, že bude muset konzultovat se Styx totožnost téhle ohnivé čubky. Ale na to nespěchal.
Bylo jasné, že tahle plive oheň všude. Napadlo jej to už při pohledu na její červené oči, které značily, že to s ní může být fakt horké. Ohnivou povahu tedy rozhodně měla a uznání komukoliv, kdo ji uměl alespoň trochu mírnit. Vypadala asi jako každý jiný ohnivý vlk, byla agresivní, drzá a vznětlivá. Právě potkal doslova knižní příklad typického ohnivce. Teď čekal, zda vyklopí, kde jsou a odejde.

> Středozem přes Ohnivé jezero

Nezdálo se, že by vlčici nějak obměkčil, ačkoliv už tedy alespoň neměla tesáky u jeho hradla. Dejme tomu dalších pár minut a snad se ze situace vykecá. Jinou možnost stejně neměl. Buďto mohl mluvit a nebo chcípnout. ještě štěstí, že již od útlého věku lhát uměl. Ještě štěstí, že tu nelze využívat žádné magie. na druhou stranu ona to nebyla ani tak lež jako spíše nepravda. Upřímně o nich věděl málo a byl dost na pochybách, zda je vlastně chce potkat. Měl jistou nechuť vůči jejich chování.
"Těžko říct, dlouho jsem je neviděl, kdysi k vlčatům přístup moc neměli, asi jim chutnají vlčata magických vlků, na taková totiž nikdy předtím neměli šanci narazit. Asi si tím léčí ego, protože na vlky s magií silou nestačí," odpověděl jí a sám nad tím trochu přemýšlel.
Jestli jí ale snědla Styx vlče, no potěš koště, tohle lehce zaskočilo i jej. Dělali ještě větší bordel, než čekal. je to sice neskutečně hloupé, ale musel přiznat, že to na něj stejně udělalo dojem. Bylo by tedy lepší, kdyby měli alespoň nějaký mozek a počítali s tím, že to pro ně pravděpodobně nedopadne dobře, ale asi jim moc nezáleželo na tom, co se stane. Chtěla po něm nějaké informace, jenže si nebyl jist, co jí na to může říct. Nevěděl o tom, že by si měli libovat ve vlčatech. Netušil, kde jsou a co mají v plánu. Ačkoliv dle toho, co dělali, zdá se že ani plán nemají.
"Neovládáme magii, je tedy jisté, že chtějí působit škodu tak, že vám budou ubližovat skrz jiné, kteří se jim neubrání. Takže půjdou po vlčatech, starých vlcích... Dává to smysl," prozradil holý fakt. Život řekl, že i zbývající sourozenci odmítají pravdu o své magii, takže to vlastně pravda byla. Mohli si jen lstivě dovolit na ty, kteří by se bránit nemohli, díky čemuž zraní ty, na které nemohou.
Vyhýbal se během ostré konverzace jejím výpadům a nepokoušel se jí nic vracet zpět. Stále si chtěl i v krajní situaci udržet onu "pravdu" o tom, že s nimi není za dobře. Ono to není tak ani onak. Ješt je totiž ani neviděl. Nebyl si jist, kým jsou teď a zda vůbec chce udržovat spojenectví s někým tak vyšinutým a neopatrným. Zdálo se, že je nějak nesere, když zkapou a jednoduše před vlastní smrtí chtějí nadělat škodu.
"Jsem zde, abych je zabil pro vraždu našeho bratra, tak se už konečně ztrať nebo vyklop, kde jsou," zavrčel na ní zpět, protože jej přestávalo bavit vyjednávat bez vidiny toho, že by mohl odsud někdy odejít živ.

Byl nucen pootevřít jedno oko. Zdálo se, že se do lesa dovandroval někdo jiný. To je super náhoda, vlk si myslí, že tu bude mít klid, ale zdá se, že ani tu nemůže být chvíli sám. A to vypadalo vše tak slibně.
Jednalo se o vlčici, která opatrně procházela kolem, jako by něco nebo někoho hledala. A myslela si, že to překvapivě našla v Rigelovi. Jen to ne. Začala k němu mluvit, tak se zvedl, neboť bylo jasné, že tady spát nemůže do doby, než tahle vlčice odejde pryč. Říkala něco o nějakém vlčeti. To jméno mu nic neřikalo. Jménem znal jen Lilac a ta vypadala, že se nejspíše nikam jen tak neztratila. Jenže ji cosi vyrušilo. Začala cítit cosi, co jí donutilo změnit výraz i postoj. Rigel již tušil, že je to jen další vlčice, která měla potyčku s jedním ze sourozenců. Pro jistotu taktéž zaujal bojový postoj, ale vyvedlo jej z míry, že znala sourozence oba. Nezná ještě i Tasu a Apaté, že by byli kompletní?
Vlčice položila otázku, jenže než stihl odpovědět, už byl na zemi a vlčice na něm. Běžně by si na to nestěžoval, jenže teď se zdálo, že nenásleduje nic pěkného.
"To zní jako moji sourozenci," řekl naprosto klidně a sledoval pohled vlčice, která měla dost možná opravdu velkou pifku na oba. A to si chtěl dát příjemných dvacet a nic neřešit. Nehodlal sdílet problémy jeho sourozenců, jestli s touhle vlčicí měli problém oni, prosím, to už je jejich problém. Ale proč by to měl řešit on? Vždyť nedokázal spočítat na tlapkách, kolik vlčic jej nemuselo právě díky tomu, že měl za sestru Styx.
"Mohla bys ze mě slézt? Nějak nesdílím ideologie o konci světa s mým bratrem a sestrou," řekl a stále si udržoval nečitelný výraz. Nebyla to zas taková pravda, nechtěl na světě magiče stejně jako oni, ale rozhodně nepodnikal nic šíleného a sebedestruktivního jako jeho praštění sourozenci, kteří asi moc nepobrali to, že by proti silnějším jedincům možná měli využívat jiné taktiky než ožužlávání a kousání.
"Žádný vlče neznám, promiň," řekl jí a usmál se. Neměla absolutně nic, co by mu mohla vyčíst, možná pravě proto se tvářil velmi neutrálně a klidně. Věděl, že tentokrát vlastně nic špatného neudělal a ani nevypadal na to, že by chtěl smečky podpalovat očima. Vlčice se sice tvářila, že by jej chtěla zabít.
"Nemám s nimi zrovna nejlepší vztahy, už ze mě slez, tlačíš mi celkem nepříjemně na rozkrok," řekl a položil hlavu do strany, aby jí odhalil krk. Nebyl si jistý, že jej vlčice nezabije, ale na druhou stranu to byla stále lepší taktika, než aby s ní zkoušel bojovat. Vypadala až moc silně na to, aby se o to jen pokusil.
Nakonec se ale přeci jen rozhodl, že nebude čekat, až jej vlčice nechá jít. S větší námahou ji ze sebe shodil vedle sebe, aby vyskočil na nohy a dostal se od ní na pár metrů dál, aby mu furt nefuněla do ucha. přikrčil se do pozoru, zaujal spíše defenzivní postoj a sledoval, jak se vlčice zvedá. Tahle na ně neměla jen regulérní pifku jako všechny ostatní. Dost jej zajímalo, co kdo téhle provedl, že soptila.

< Sarumen

NESTOJÍME O HODNOCENÍ

Dorazil jsem na místo, které ještě mé oči neviděly. Kdo ví, co je tohle vlastně za místo, nebyl jsem tak zběhlý v tom, co jsou všechna území kolem zač. Neznal jsem jejich historii či momentální využití. Tohle místo byl hotový bordel, všude bylo něco špatně. Tu se válelo tohle a tu zase tamto. Bylo jasné, co přesně se tu nejspíše děje. Kdo by tušil, že ti magičové na to mají i místa, která používají. Pomalu jsem procházel území a sledoval tu spoušť kolem. Kdo by řekl, že budou mít přímo místo, kam se chodí rvát. Vždy musí mít ti dementi něco extra. Že se tomu vůbec divím...
Nevadilo mi ale na místě setrvávat. No co, je to jen malý les, běžně sem asi stejně nikdo nechodí. Díky tomu bych tu mohl mít poměrně klid na dobrý a vydatný spánek. Už jsem taky pěkně dlouho vlastně neodpočíval a bodlo by chvíli spát a pak zkusit sehnat něco k jídlu, ačkoliv jsem v lovu jakožto tulák poměrně tragický.
Pořádně jsem se nadechl a uvelebil pod jedním stromem, který vypadal poměrně lépe než všechny ostatní v okolí. Upřímně tu bylo příjemně. Když si jeden odmyslel ty cáry srsti, která soubojem vypelichala, krev a další sviňstvo kolem.

< Mahar

Pokračoval na jih a nějakou dobu mu nebylo divné, že se nachází na místě, kde by správně být neměl. To narazil na další smečku? Předtím si jí taky ani nevšiml a to se zdá, že je tento les poměrně veliký. Překvapením se zastavil. Nepřišel od smečky, aby se dostal do smečky. Nejspíše se musel splést. Opravdu si toho ale nevšiml. Asi tu zde taky bydlí nějaká ne zrovna dobrá alfa a nebo toho má nad hlavu. Na druhou stranu nezdá se podle pachů, že by tu bylo hodně vlků. Třeba se smečka rozpadla a tohle je to, co z ní zůstalo. Nadechl se a udělal zase pár kroků zpět, aby se dostal na pomyslné hranice. Alespoň si tedy myslel, že se jedná o hranice. Tohle bylo matoucí. Přesto se rozhodl, že nedá vědět vůbec nikomu a jednoduše bude pokračovat na jih podél hranic místo toho, aby se vydal lesem. Stejně nevypadal moc bezpečně.
Jenže po několika desítkách minut zahlédl v dálce jezero. To bylo ono teplé jezero. Jezero buzerantů, heh... Tam se ale asi v tomhle vedru opravdu nezastaví. Viděl ale za jezerem les, do kterého by se mohl podívat. Třeba tam bude jiná nevychcaná smečka, která bude stát za pořádnou prohlídku.

> Remízek rváčů

< Kaskády

Chtěl jít na jih, ale nemohl jinak, než aby to vzal velice opatrně přes velmi špatně vypadající okraj. Vypadalo to, že už dr dlouho o jejich hranice nikdo nestaral a nikdo si nedával práci je pořádně vyznačit. Ta jejich vlčice alfa byla asi nějaký vadný kus a nejspíše se tomu nikdo nemůže divit. Bydlí přeci jen v bažině. To bude nějaká obluda a ztracená existence.
Zajímalo jej, jak to tu fakt mají, neboť to vůbec nedávalo smysl a příšerně se mu myslelo na to, že tu mohli žít rádi. V čem tohle místo mohlo být lepší než tundra? To už si mohli vybrat život na ledovci a neplácat se tady. Však jim ta všechna prťata popadají do močálů. "Ale to bylo asi ono, nejspíše se tu všichni množili stylem mohutných orgií, tak se jednoduše těch nechtěných potratů nepotratů potřebovali zbavit,"zasmál se tomu a pokračoval v chůzi v nejistě vyznačené trase kolem hranic močálů.
Ale teď fakt, proč si to tu čas od času nevochčije? To je vážně tak neschopná? Z výrazu vlků při jejím zmínění nevypadali nijak odvařeně, nejspíše tedy dost možná ani ji rádi moc neměli. K čemu tu tedy zůstávají? Oklepal se nad představou, že by měl být členem nějaké smečky, která by byla v takovém chaotickém stavu. Ostuda. Alespoň ti členové ujdou a jsou poměrně normální.

> Sarumen

Ptala jsem se Falky osobně, zda se dozvíme předem, jak moc se to zdraží. No prý se to dovíme až ráno 9.9

<Východní hvozd

Opustil vlka s vlčaty a rozmyslel si návštěvu té Maharské smečky. Moc se mu do bažin nechtělo. Ono to vypadalo, že se nakonec nikam nevydá a zůstane tady. Když tam žijou vlci jako tenhle smrádeček i s naprosto stejně vypadajícím bratrem, vlčata toho vlka s velmi mnoha informacemi, nejspíše tam bude fakticky chaos. Do takového prostředí se moc vlkům nejspíše nechce.
Ti, kteří tam žijí, musí být pořádné charáčisko, jaou to beztak příšerní jižanští burané a křupani, kteří si lepší místo už vyhlédnout nemohli. Alespoň věděl, kterou smečku napadnout až poslední. Jak jinak, tam se ani jemu čas trávit nechce.
Co vůbec na tom životu v bažině vidí? Je to fakt nebezpečné místo nejen pro vetřelce.
Alespoň věděl, že o tom místě věděla i sestra. Té netušil, kde je konce, ale jak se tak kamarádíčkovala a nekamarádíčkovala s každým, kdo ví, jak je teď na tom, třeba už dávno zakopala válečnou sekyru a teď žila v naprosté harmonii s magiči.
A ještě aby díky tomu tady v těchhle končinách zabředla. Ne počkat, tomu se říká zabřezla. Tak či onak by už nejspíše toto bral jako zradu. Ještě ke všemu kdyby to byl nějaký magič. Představa toho že i ona by to nakonec vzdala a žila spokojený možná mírně šílený život.
Začal ale přemýšlet nad tím, co dělalo magiče tím, kým je a jak je poznat. Bylo to jasné, většinou se to snaží demonstrovat a nebo si prostě život usnadňují. Uskočit od klasických postupů a dělat vše tak, jak to nemohou dělat všichni. Je to jednoduše nefér. Život je nefér. Ale samozřejmě největší poznávací značkou jsou ty jejich oči. Jemu se žádné barevné nelíbily.
Možná takové, které připomínaly barvou levanduli by nebyly zlé. Příjemně fialová, nejspíše by nějakou takovou překousl. Všichni ti magičové, které potkal, měli fakt divný a nevkusný barvy. Nechtěl nic takového, líbila se mu barva zlatavá, byla přirozená a dobrá, proč by měl mít jinou? Beztak svou magii nikdy nejpřijme tak, jak to říkal Život. Magie si jej nikdy nenajde, neboť jí nikdy chtít ani nebude.
Nechtěl být nijak spojován s těmi demetními vlčicemi, které nejspíše tvořily klub naprostých vlčích Karen. Jedna byla lepší než druhá a vlk si fakt mohl vybírat. Ani jedna nebyla normální. Všechny taky nejspíše potkali Styx. Ta taky byla absolutně k ničemu, jestli se s nimi hodlala už od začátku hádat. Kdo vůbec ví, zda se vlastně nehoní za mrtvolou. Možná byla už opravdu mrtvá, je pravda, že se taková ňufka ve světě neztratí, ale nakonec je pro každého připravený šuspajzl pro věčný odpočinek.
Ale zpět k těm nepříjemným vlčicím, které si pořádně naběhly, neboť až je příště potká, už si odpustí všechny snahy nebýt kretén. Pořádně si je proklepne a zabije, srát na takové vlčice, život by jim měl být odepřen, stejně nejsou lepší než opruzenina.
Ta poslední byla příjemná jak kopřiva. Jo, jako když se vlk vyválí v moři velkých kopřiv. Rigel se fakt snažil, aby nebyl za naprostého bezcitného kreténa a ona to z něj stejně udělala, jako by se vůbec nesnažil. Byla to kráva. Naprosto vypatlaná vlčice, kterou nečekalo nic jiného než bolestivý konec.
A i kdyby nebylo jeho poťouchlosti a hnusného charakteru celkově, nejspíše by taková individua ani znát stejně nechtěl. Jestli jsou takové všechny, postará se o to, aby neměli zde přítomní magičové co trkat.
Usedl na kaskádách vedle malého smrku, který se nebezpečně nakláněl nad malé vodopádky. Jednou tenhle stromek byl nejspíše živý, ale bohužel tento byl pořádně holý a vlastně už si Rigel nebyl jist, zda se opravdu jedná o smrk a ne o jiný strom. Ale to jej moc nezajímalo. Posadil se vedle něj, aby měl dobrý výhled, do jehličí, které usušením bylo celé hnědé a oranžové. U kaskád bylo celkem příjemně. Nebylo tu takové vedro jako v nížinách a pádem vody se celkově celé okolí skvěle chladilo. Seděl tam a myslel na to, že by mohl jít něco dělat. Jenže jemu se moc nechtělo. Nechtělo se mu potkávat otravné náladové coury a divně hyperaktivní vlčata. Měl toho celkem plné zuby. Vyrušila jej poletucha, která mu začala lítat u tlapek. Byla to ve skutečnosti jen neškodná vážka, přesto s ní Rigel nechtěl mít co dočinění.
"Jen tak si letím tě sežrat," předpovídal velmi otráveným tónem, na co asi vážka myslela a raději se sunul pryč.

-> Kam řekne pondělní úkol

Malé vlče bylo hned poměrně vylekané, než se daleko dokupy a začalo být zvědavější, co to přišlo za cizince. Překvapivě to pak začalo být dosti normální. Malá slečna hodlala být k užitku a poradit Rigelovi ohledně toho, kde ta jejich smečka byla. To samozřejmě on sám už věděl, ale i tak jí nechal, aby ukázala, kudy se tam jde. Pohlédl směrem, kterým vlče ukázalo. Jo, asi to byla pravda a je to tím směrem. Koukl na ten jejich světoborný dozor, ale nic neřekl, stejně to byl nějaký ňouma, který zvládne vlčata ztratit snad okamžitě. Ale to už nebyla Rigelova starost. Vykouzlil z míst, kde měl uložené všechny věci z úkrytu, a kdo ví, kde to doopravdy je, mušličku, která sice nebyla tak veliká jako ta, kterou daroval na pláži Lilac, ale stále se jednalo o obstojný kus, který podal vlčeti na známku díku. Jednoduše na pláži sebral nějakou tu mušli navíc, takže to hodlal dát zase někomu jinému. A když už neměl přízeň vlčic, mohl dělat radost malým smradům.
Poté už se rozloučil a vydal dál. Nejdříve šel opravdu do Maharu, ale nakonec jej upoutalo trochu jiné místo.

> kaskády

< Východní Galtavar

//Rychle si jen půjčím jedno vlče na dva posty a zas jdu, okej :D

Pokračoval směrem do hvozdu, že si odpočine, jenže to už se z jihu hnala dvě vlčata. Bylo to trochu divné. To měla ta močálová smečka víc než ona dvě malá vlčata? Zvláštní.
"Nazdar špunti," pozdravil dvě vlčata a obě si prohlédl. Byla flekatá a celkově tohle nejspíše byl jižanský trend, neboť by vlk asi na severu s takovým zbarvením moc nepochodil. Určitě o nebyla asi nejspíše ani zdejší. Ačkoliv ta vlčata vlka Sigyho taky měla dosti neobvyklé barvy. To bylo nejspíše díky velmi magicky vypadající matce.
"Co vy tu tak bez dozoru?" zeptal se, ale jakmile se na to zeptal, objevil se v závěsu za vlčaty vlk, který nevypadal moc důvěryhodně a kdyby Rigel někdy nějaká vlčata měl, nejspíše by je tomuhle zjevu nikdy nepůjčil. Kteří rodiče byli tak bláhový?
Prohlédl si Moja od hlavy po tlapky a pomyslně nad tím povytáhl obočí. Stále měl pocit, že tenhle vlk není zrovna ten nejlepší dozor, který vlčata mohla dostat. Ta se spíše pohlídají sama. Tak či onak pokračoval a svá další slova již směřoval na všechny.
"Prosím, jak se dostanu do Maharské smečky? Chtěl jsem jít pozdravit alfu," prozradil a pohlédl spíše na toho jejich malého dozorce. Byl si jist, že by vlčata hlídala spíše jeho než naopak, ale to už nebyla jeho starost. Líbilo by se Styx dostat dar v podobě vlčat? Byla dvě! To by nemohla odmítnout. Jen je škoda, že netuší, kde se sestra nachází.
Na Mahar se vlastně ptát nemusel, ale doufal, že kromě směru kápne ohledně smečky i o trochu více informací, než už dávno měl od Sigyho.

Vlče odpovědělo, že se jmenuje Lilac. Zajímavé. Jako ta kytka? Na to se jí ale neptal. "Jmenuju se Rigel, těší mě," představil taky sám sebe. Tohle škvrně bylo asi nejpříjemnějším vlkem, kterého zatím potkal. Je velká škoda, že z ní vyroste hnusný magič a půjde do salámu.
"Jo, je příšerné teplo a mám hustý kožich," odpověděl jí na otázku. Bylo zajímavé vědět, že tu existovaly nějaké poklady. Jenže co je asi tak nějaký poklad pro vlče? Pro ta bylo pokladem skoro vše.
"Nebývají poklady střežené obludami? Kdybych nějaký měl, dám ho hlídat velikým medvědem," řekl a prohlédl si okolí. Nezdálo se, že by tu kromě mušliček mohl být nějaký poklad. A pak to uviděl. Byla to obří lastura, kterou neustále omývala voda. To bude pěkně slané. Přesto naznačil, aby vlče setrvalo tam, kde je. Vydal se do vody a čekal, až se vlny stáhnout zpět, aby vzal lasturu z vody. Byla pěkná a velká, nejspíše jí sem dovály proudy. Dal jí před maličkou vlčici, aby dar přijala a prohlédl si lépe tu skupinu. Vlčici, kterou viděl, poznával.
"A jeje, asi bys měla jít, támhleta vlčice mě moc neměla ráda," popohnal jí, když si všiml, že je to ta vlčice od Mahtae, která mu řekla cenné info o smečkách. Těžko říct, zda se s někým tu znala, ale to mu bylo šumák. Posadil se na místo, kde už vlny nedosáhly a užíval si příjemného mořského vánku.

--> Mahtae

//Budu dělat že všichni okolo vlčat neexistují, protože nesnáším tuhle akci... Díky za pochopení! :D Rigel Styx necítí díky problémům se slanou vodou.

vracel se zpět k moři, neboť se asi nejspíše nepoučil, že by sem chodit neměl. Ale co je vlastně po tom, když se bude jen dívat? Chtěl si sednout, jenže to byl problém. V dálce zahlédl skupinu vlků kolem vlčat. Jak odporné. Všude jsou nějaká vlčata. Proč vlastně vůbec někoho něco takového zajímá. Z té vší slané vody nic necítil. Nefungovala mu ani chuť v tlamě ani čich. (Díky tomu nevycítí Styx, až příjde heh...) Vlci byli moc daleko na to, aby se o ně zajímal více, spíše si kecl jen na břeh ve svém vlastním soukromí a nechal je být. Všechny vlčice tu byly jako struhadla, tak se mu nechtělo ani zkoušet s někým komunikovat. Už aby nastala doba, kdy s nimi mluvit ani nemusí. Raději se odhodlá a všechny pak později zabije. Tak či onak jsou to magické čubky, které si žít nezaslouží.
Jenže v tu chvíli se odtrhlo vlče, které běželo jeho směrem. Rigel se zvedl a chystal na odchod, neboť nechtěl řešit důvody, proč sakra otravoval nějaké vlče. Rozhodně nechtěl poslouchat nějakou vypištěnou matinku. Jenže jak tak sledoval to vlče, které cosi hledalo ve vodě, neovládl se a pomalým krokem přišel k němu. Nevypadal nebezpečně a ani nehodlal být nijak zlý. Byl pouze poměrně zvědav, co ta malá sleduje. Když za ní konečně došel, všiml si, že poměrně zklamaně zírá na kus klacku na břehu.
"To asi není to, co jsi chtěla vidět, co?" zeptal se jí milým tónem a tlapkou strčil do klacku, který se kutálel po písku, než jej vlny uzmuly a ztratil se pod vodou.

Vlčice naznačovala, že rozhodně nechtěla navazovat konverzaci. K tomu jí taky nikdo ... No dobře, měl na ní pár otázek a kdo ví, co by se stalo, kdyby na ně dobrovolně neodpověděla.
"Tak to jsi možná měla zdokonalit..." připomněl fakt, že jestli chce být jako neviditelná, když prochází kolem cizinců, možná by měla trochu zapojit smysly a instinkty. Byla až moc hlučná, a jestli přesně tohle nechtěla, měla se víc snažit.
Vlčice si nejspíše řekla, že když ze sebe něco dostane, nechá ji na pokoji. To byla ta jemu příjemnější možnost, škoda že na tento přístup nepřistoupil hned. Asi to nemělo cenu, když byl každý tak odtažitý. Ale což, alespoň to teď ví.
"Takže každá smečka má nějakou takovou... divnou magii? Zajímavé," řekl a zdálo se, že pokud mu odpoví na tohle, může si klidně odskákat kam se jí zachce. Byly to dobré informace. Musel z ní dostat co nejvíc, i když byla na ránu. Přesně takové vlčice patřily do salámu. Začínal mít vůči magickým samicím vyloženě odpor, ačkoliv měl za běžných podmínek něžné pohlaví tuze rád.
"Všichni jste tu koukám příjemní jak prdel, víš co, prostě jsi, měj se," zavrčel již naprosto vyšťaven tím, že se pokoušel být milejší, než tomu je a oni to stejně neocení. Taky z ní mohl ty odpovědi dostávat násilím. Nemělo to asi cenu, protože jak vlk očekával, všichni jsou neskutečně nepříjemní. Jak mohl taky něco jiného čekat od magičů. Měl by s nimi opravdu skoncovat. Asi neexistuje možnost, jak by s nimi mohl někdy koexistovat. Byli to povýšenci a nafoukanci.
Sám se raději zdkoval, než aby čekal, co dalšího její náladovka přinese. Příšerná vlčice. Stejně příšerná jako ta Wizku.

-> Mušličková pláž (přes ústí)

Během toho, co se napájel v řece, zaslechl cosi kolem. Dělal, že to nevnímá, ale uši nastražil směrem, kudy vycítil jiného vlka. Vonělo to tedy spíše jako vlčice, ale díky plivání vší té soli a podobně, nebyl teď velmi sebevědomý, co se funkce čichu týče. Uši ale konečně mohly eliminovat šum řeky a okolí, díky čemuž se soustředil na vlčici, která se velmi snažila, aby na svou přítomnost neupozornila. A přesto si kýchla zrovna ve chvíli, kdy už mohla běžet dál a vůbec na Rigela nenarazit.
"Čekal jsem, zda budeš pokračovat pryč, nebo něco řekneš," řekl aniž by odlepil pohled od vody. Konečně necítil vůbec žádnou sůl a mohl si oddechnout. Ještě chvíli pozoroval, jak se pod hladinou pohybují oblázky, než se rozhodl řeku opustit. Mírně si protáhl krk a vyšel na břeh, kde se oklepal, aby z něj voda odkapávala rychleji. Až teď se pouze tak napůl pohledu podíval na vlčici. Byla taková obyčejná, vypadalo to, že je starší a asi není tím nejsilnějším magičem v kraji. Možná by tedy mohla vyřešit jeho problém s večeří. Lehce se pousmál nad tou myšlenkou a chvíli ještě nic neříkal. To si připravoval své milejší alter ego, aby kořist ihned nevyplašil. Třeba ani není magičem.
"Můžeš se uvolnit," ubezpečil jí, když zaujala víceméně defenzivní postoj. Nebyla veliká a nevypadala nebezpečně. Jednoduše taková rozkošná puťka. Neříkal jí už nic, pouze s teď celý protáhl a přemýšlel, jak to má udělat, jestli jí chce sejmout. A teď to myslel poměrně vážně, měl hlad jako vlk... Chápete... Heh...
Jednou si jí obešel, aby ji celou prohlédl, vypadala dobře, nezdálo se, že by byla členkou smečky, na to zas tak dobře nevypadala, ale voněla tou, ve které byla Wizku.
"Jsi z Borůvkové smečky, že?" zeptal se, aby trochu zvolnil situaci a ona možná měla důvod zůstat déle. Díky tomu bude pak více příležitostí, jak jí zastihnout nepřipravenou a nepozornou. Chce to pouze trpělivost a čas.
"Mám tam kamarádku, jmenuje se Wizku, nejspíše se také přidám k vám," řekl, jako by to byla ocelová pravda. Tak trochu nebyla, ale alespoň ji znal a vede, že také je členem té samé smečky. A kdo ví, třeba ji tahle ani neznala. Tak či onak to dodávalo na autentické podobě.
"Hele nevíš, jestli má nějakou výhodu být ve smečce po stránce magie? Jsou vlci ve smečce lepší v magii? Já totiž žádnou nemám," přiznal a bral to jako holý fakt. Život říkal, že nebude magič do chvíle, kdy o to nebude stát. Takže ještě stále ničím takovým není, ne? Tak či onak byl zvědavý. Chtěl vědět, zda magie žehná i smečkam.