Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Dnešní den byl šíleně teplý a příšerný, nechtělo se mu nic a už rozhodně ne někam hodit. Den teprve začal a i tak to nebylo vůbec dobré. Díky za ten chlad, který představoval stín korun stromů lesa, kde se teď nacházel, kdo vlastně ví, kde byl, nebyla to část území, které znal, takže byl opatrný a dával si pozor na to, kdo sem přicházel. Deštivo by mohlo být, jenže počasí si dělalo co chce a tak bylo na chcípnutí. Donutilo jej zase něco dělat až několik podivných zvuků, které nebyly daleko. Divných natolik, že se zvedl a šel to omrknout. Dostalo se mu pohledu na několik divných bobrů, kteří ale vůbec nevypadali jako bobři, byla to spíše opravdu levná verze. Dělali něco, co Rigela překvapilo, tyhle potvory skákaly do vod studeného jezírka, které tu dost možná předtím nebylo. Do čertu, proč mám nějaké podivné halucinace, říkal si, když se vydal o něco blíže. Dokázal si představit, jaká sranda musí být se takhle máčet ve vodě, ale odkud se vzala, neboť když tudy šel, nebyli tu žádní bobři a žádný jezírko. Divné to bylo, ale že by to řešil? Dobře, přemýšlel nad tím, že se otočí a půjde, jenže bylo fakt teplo a on se chtěl zchladit. Dodával si trochu odvahy, aby do vody opravdu skočil. Dopadlo to nějak? Dost dobře ne, probudil se zpocený a voda nikde, voda nikde a bobři pryč.

< Plácek

Byl rozhořčen krátkým rozhovorem s bratrem, neměli vůbec žádný čas na to, aby se o něčem pobavili, Tak moc rád chtěl, ale času bylo málo a vůbec nic nestihli. Kdo ví, zda jej někdy může vůbec navštívit znovu. Na druhou stranu se zdálo, že vlastně bratr žádnou pomstu nechce a byl smířen s tím, co se přihodilo. Mrtví mají nejspíše i přes bouřlivou smrt klid.
To ale nic neměnilo na tom, že on tu pomstu vyžadoval, byl tak naštvaný, že chtěl sehnat nějakého magiče a vyřádit se na něj. Jenže všichni jsou tak silní, že to může být opravdu náročnější, než by kdo čekal. Rozhodně nechce nic uspěchat, ještě by to nedopadlo dobře.
Vytvořil za pomocí iluzí velice surrealistického bratra. Jeho podoba vůbec nebyla přesná. Hned po chvíli podoba zmizela jako se objevila. Byl magič a ještě v tom byl špatný. To už asi vychází na stejno, zda je vlastně nemagič nebo ano, stejně je v tom neskutečně špatný. Naštvaně se raději vydal jinam, aby na to všechno už nemyslel.

> ???

< Zarostlý les

Vydal se za jezevcem, aby se objevili na plácku uprostřed lesa, které bylo skoro až cítit magií. Možná to byla pravda. Raději byl opatrný. Jezevec po chvíli zmizel a Rigel zůstal v lese patrně sám. Rozhlédl se, ale neviděl nic, čeho by se mohl chytit. Bylo tu prázdno, nikde nikdo.
Jenže po chvíli na něj kdosi promluvil. Byl to bratr, stál vedle něj, jako by byl doopravdy živý a nic se nikdy nestalo. Radostně se přivítali, jenže Rigelův výraz zjihl, když si vzpomněl, že toho není realita.
"Přišli jsme tvojí smrt pomstít, neboj se," poznamenal odhodlaně a doufal, že to bratrovi udělá radost. Ostatně na světě teď nebylo nic důležitého. Doufal, že bude mile překvapený.
"Nevím, proč to vlastně zkoušíte, stejně nic nezmůžete," odpověděl bratr bez toho, aniž by se nad tím dlouze zamýšlel. Asi mu posmrtný život přidal trochu poklidu duši, když takto mluvil. Rigela to samozřejmě štvalo, držel se stále té pravdy, že magičové nebudou jednoho dne chodit po těchto zemí. Rozhodně chtěl alespoň něco málo dokázat, než se setká s bratrem právoplatně. Rozhodně chtěl být opatrný, ale zároveň chtěl přijít na způsob, jak se s nimi vypořádat, aniž by nepřišel sám k úhoně. Upřímně to nebude nic jednoduchého, jenže oni byli všichni determinováni, aby se alespoň pokusili.
"Podívej, co ti udělali! Jak s tím můžeš být tak smířen?" zeptal se jej nevrle a zavrčel. Vůbec se mu jeho přístup nelíbil. Byl sice vždy ten rozumný, ale tohle hraničilo se šílenstvím, proč je pro něj vše tak v pořádku?
"Zabít ale úplně všechny je šílené, to sám víš," připomněl mu bratr, jako by to vlastně Rigel nevěděl. Samozřejmě že to bylo šílené, to všichni věděli, jenže bez vidiny pomsty existovat nemohli.
Jenže to už se vizualizace bratrova těla začala rozplývat a vlk pouze Rigelovi pokývl na rozloučenou. Když jeho tělo kompletně zmizelo, seděl tam už jen ten jezevec, který naznačoval, že je na čase jít. Ale vždy mu to nic nedalo, vůbec si nepovídali, proč jen na to je tak málo času?

-> Jezevčí les

< Kierb

Rozloučili se, aby každý šel vlastní cestou. Rez vyrazila kamsi a Rigel vlastně netušil, kam má vlčice asi tak namířeno. Ono to bylo dost jedno, stačilo to, že jí řekl, kudy by se měl vydat hledat Styx. Jenže všechny tyhle indície byly dost k ničemu. Jednou byla tam a jindy zase naprosto jinde. Bylo to jako bludiště a zdálo se, že ona asi ani na konci vůbec nečeká. Překvapivě tedy raději šel úplně jiným směrem, než měl. Ona se stejně někde najde, až příjde správný čas. Měl namířeno na ono místo, na které dostal tip. Neměl nejdřív vůbec chuť někam táhnout prdel, ale nezbývalo, než aby to doopravdy zkusil. Mohl by tak mluvit s bratrem, popovídat si s ním a řešit to, jak by bylo vhodné postupovat ohledně všech jiných problémů. Těžko říct, zda to vlastně vůbec bude fungovat. Nevěřil moc takové magii. Nějaké magické místo, kde se potulují mrtvoly? Nebyla to nejlepší představa a rozhodně neměl chuť přidělávat si ještě větší trauma. Co jej tam čeká? Jak to vůbec vypadá?
Bude tam jako z masa a kostí či jako entita? Rigel nikdy neměl s duchy žádné zkušenosti, běžně by tomu ani nevěřil, jenže s těmi všemi nadpřirozenými sračkami bylo asi zbytečné pochybovat o existenci snad čehokoliv, na co si jen sakra vzpomenete. Všechno je to reálné a možné, pokud existuje magie. Ale zpět k tomu, jak tohle asi tak může fungovat. Bude tam? Dostane pár chvil zpět na zemi, aby se mohli střetnout, či snad jen jeho odraz bude zřetelný tak, aby bylo alespoň lehce znát, o koho se jedná.Byl zvědav a zároveň minimálně trochu otráven z toho, že by chtěl být dobrovolně součástí tohodle magického šílenství, jako by se jednalo o návštěvu Disneylandu. Nic takového jej nejspíše nečeká, ale přesto dumal, jak by to mohlo probíhat. Mohl se jen ptát sám sebe, jaké šíleně praštěné věci očekávat. Jednoduše ale věděl, že bude pozornější, neboť magie je chujovina. A ještě ke všemu by ji měl být součástí, největší hovadina, co mu kdy kdo řekl. Je normální vlk bez magie do doby, kdy si to přeje.
Dorazil do lesa, který se zdál odpovídat popisu. Byl to les poměrně obyčejný, nenašli bychom na něm nic zvláštního, když jen procházíme, jenže tentokrát tam bylo cosi ve vzduchu. Byla to jistá magická aura, která šimrala nos jako zaschlý koks. Příšerný odor magie, který tak nesnášel. Pro záznam nemá magie vlastně žádný zápach, není rozpoznatelná, ale spíše pocitově nepříjemná. Rigel z ní respekt neměl, ale byl si vědom toho, jak nebezpečná být doopravdy může, když se jí zachce. Rozhlédl se ještě jednou, zda něco nezahlédne, neboť byl ztracen v tom, co má teď dělat. Nikdo mu už bližší specifické instrukce nedal, tudíž kdo vlastně vůbec ví, co tu dělat. Má jednoduše počkat? To je blbost. Nemusel by se taky nikdy dočkat a místo toho tady zhebnout. Musí tu být něco, co udělat, aby se mu dostalo oné magické fantaskraviny.po chvíli to konečně přišlo. V dálce sedělo uprostřed trsů trávy černé malé zvíře. Na ten druh poměrně velký kus. Jezevce v životě Rigel už viděl. Je tenhle to stvoření, které by mu mělo být průvodcem při cestě za bratrem, či tu jen tak sedí a nic nedělá. Rigel si nebyl jist. Řeklo se jezevec, tohle je jezevec. Měl by mít toho správného. Tak proč to tam pořád tak posedává? Rigel přidal do kroku, aby se k němu přiblížil a jezevec konečně vyskočil na nohy a pomalým krokem se někam vydal. Rigela jej nejdříve chvíli sledoval, než několikrát zamrkal a raději se vydal za tou černou koulí chlupů, která si to štrádovala pryč. Ani ve snu by jej nenapadlo, že bude někdy následovat jezevce do neznáma. Raději se držel za ním v úctyhodném rozestupu, kdyby se zvíře rozhodlo nebýt zas tolik milé, jako tomu bylo doteď. Raději se rozhlédl, kam to jsou. Mířili totiž z lesa. A nebo to byl stále les? Vypadalo to na nějakou malou mýtinu uprostřed rozlehlého medvědího jezera. Těžko říct, zda je to ono místo, kde by se měl setkat s bratrem, ale raději mlčel a nechal se vést, jako by byl jen poslušná ovečka. Nemělo smysl klást otázky, zvíře by mu stejně na nic z toho neodpovědělo a jednalo by se o naprostou ztrátu času.
Vzpomněl si na Rez. Kde té asi tak bylo konce? Kdo ví, vydala se někam jinam a už po ní nebylo ani stopy. Jediný důkaz toho, že se sestra umělá chovat taky trochu normálně. Překvapivě. Radeji nic neříkal, asi taky byl příjemný jako prdel, když se jednalo o konverzaci. To nebylo jeho silnou stránkou. Byl hodně založen na tom, že vše maskuje a v konverzaci vlastně není moc z jeho samotného, pokud nepřijde na to, že předstírat nemá vlastně vůbec žádný smysl. Kdo by to řekl, že to půjde tak zle. Vždy uměl skvěle lhát, vždy se uměl božsky přetvařovat a tady? Tady se to zdá jako hra jiné úrovně. Těžší a tezsi. Je to jako by se plácala ryba na suchu. Jednoduše to není nic zrovna nejpříjemnějšího a po většinu času se vlkům jednoduše vyhnul. Ještě pravděpodobnější je fakt, že s nimi nikdy moc slov nepohodí. Oni tu nejsou stejně přátelští, takže je to vlastně jedno. Jezevec jej vedl dál mýtinou, která byla pěkným místem, jen zde nepříjemně porazilo slunce, které si nedalo pokoj. Jenže teď to bylo ještě lepší, byla bouřka a chcalo. Konečně po vedrech přišlo ochlazeni, které slibovalo konečně příjemný teploty a super dny. Odpoledne už nemusel trávit někde schovaný ve stínu. Raději měl teď naprosto promočený kožich a neviděl skoro na krok, jak husté pršelo, ale priority jsou priority. Chtěl se setkat s bratrem. Snad se tedy ale rozhodnou alespoň uchýlit do zákoutí kolem mýtiny, kde koruny stromů alespoň decentně blokovaly vláhu.
Jezevec se zastavil. Stal přímo uprostřed tě mýtiny a podíval se vzhůru, jako by si práce uvědomil, že prší. Nic neudělal, jen se vrátil zpět do původní pozice a odešel. Nebo se vytratil? Rigel si vlastně nebyl jistý, kam se ten černý chumáč podél. Bylo to zvláštní, ale nijak si nestěžoval, pro jezevce nepřišel.

> Plácek

Východní Galtavar

Vlčice nebyla ráda, že se posmíval jejich vztahu. Upřímně si to ale brala možná až příliš osobně. Ostatně Rigel byl v dobré náladě a pouze ji velice účinně popichoval.
"To bych ti i věřil, nejsem zrovna typ, co běhá kolem a dělá si kamarády," podotkl. Nikdy by tedy nevěřil, že někdo něco takového může říct o Styx, ale budiž, asi vyrostla ze své velice nesnesitelné povahy, díky které byla neschopná být alespo lehce hodnější na ostatní, což by jí přineslo alespoň cosi jako spojenectví, když už tedy ne přátelství s jinými.
"Sama jsi řekla, že je to alfa, na takovéhle typy většinou nestačí ani trénovaný magič na to vlk, který nemá smečku a ani magii," vysvětlil, proč je velmi důležité mít ty nepřátele ještě blíže než přátele... Kdyby nějaké měl. Styx udělala chybu, že si opravdu bezkompromisně znepřátelila někoho takového. Mohla to alespoň vše udělat tajně, když chtěla dělat takové trable. "Drahoušku žádná alfa není sama... A bohužel sestra nadělala celkem hodně nepřátel za tu dobu, co je tedy. I kdybych měl chuť začít nový život, nepůjde to," přiznal, že jej štve fakt, že je Styx velice neopatrná a nemyslí na to, jaké by její činy mohly mít dlouhodobé následky. Byla jistě taky slabá a nebylo možné, aby se obešla bez zranění. Alespoň tedy asi úspěšně přežívá. Dorazili k řece Kierb a Rigel see rozhodl nečekat na to, až do vody vleže vlčice. Místo toho se vydal do toku jako první.
"Nebud furt tak vážná, nic se ti nestalo, trochu špíny a hned se čertíš," pronesl pobaveně a sám se věnoval pořádné koupeli, díky které mohl konečně pak vypadat zase alespoň trochu normálně.
"Když říkáš k řece, tak k řece," naznačil, že zde se podle jejích slov cesty vlků rozdělí. Nevadilo mu to stejně jako jej nijak neštvala její přítomnost. Byl to decentní neutrál a byla snad první vlk, kterého tu potkal, co neměl nosík nahoru a tlamu plnou debilnich keců.
"Tak se měj, Rez," řekl s úšklebem a vydal se s vlčicí za zády pryč. Jít s ním nechtěla, tak se na cestu k jezevčí dost možná vydá sám.

-> Zarostlý les

Ještě chvíli se na ni díval velmi vážným pohledem, než zjihl a zasmál se. Neměl v nejmenším pocit, že by tahle puťka měla být sestře konkurencí, natož aby ji nějakým způsobem ublížila. Neměla na sobě ani kapičku její krve, což spíše poukazovalo na přátelský souboj. Kde ale Styx bylaws teď, to už nikdo neví. Se smíchem se svalila vedle ní a chvíli ještě mlčel, než konečně mohl mluvit tak, aby se v půlce slova opět nerozesmál.
"To mě poseru, sestra si našla hračku," smál se té skutečnosti, že nejspíše vlčice putovaly spolu a z nějakého důvodu k ní Styx cítila mírnou náklonnost přes fakt, že je magič. Jenže to už se vlčice skláněla nad ním a rozhodla se, že teď bude smrdět jako obě. Pach Styx mi nevadilo, byl skoro totožný, ale to že se k nemu lísá magič nebylo nic, co by doopravdy v životě chtěl zažít. Ačkoliv bylo příjemné, že něco takového dělala vlčice, stále si nemohl pomoci v tom, že je to nepřítel, ať je milá a neškodná jak chce. Svalil jí ze sebe, aby s tím konečně přestala, než bude mít jejího pachů na svém kožichu více než svého.
Zavrtěl hlavou, nechtěl pach té vlčice na sobě, jenže tomu asi jinak nebude. Pořádně se nadechl a zase vydechl. Co se s ní sakra Styx vůbec zahazuje? Rigel začal pochybovat o tom, že je Styx vlastně stále stejné nepříčetnou a pomstychtivou samicí, když se Gallireou potuluje s tou vlčicí, která vlastně neví nic zásadního a asi na ni zas tolik není? A teď vážně, co sakra na ni sestra v tom případě vidí? Je snad tahle vlčice jediná, kdo ji toleruje fakt, že je psychopat? Ostatně se zdá, že o těch vlčatech ví a stejně jí to nějak speciálně netankuje.
"Heleď, to asi tak jednoduše nepůjde. Potkal jsem ji před několika dny, tvářila se, že by nás chtěla všechny do jednoho sprovodit že světa, nakecal jsem ji kde co, aby mě nechala být a nemyslím si, že bych chtěl štěstí pokoušet znovu," popsal situaci ohledně setkání Elisy, které nakecal, že přišel na Gallireu se stejným cílem, který měla ona. Ve skutečnosti samozřejmě žádného sourozence rvát nepřišel, ale v takové chvíli vlk řekne cokoliv, aby se ze situace dostal živý. Během toho naznačil, že by mohli zase pokračovat v cestě. "Měli bychom se opláchnout v řece, nevypadáme zrovna reprezentativně," pronesl, když si jí teď prohlédl. Byla špinavá snad vše jak s předešlé rvačky tak i z momentálního incidentu.

-> kierb

<- Smrkáč

Dostali se k Mahtae, odkud se měli rozhodnout, kam půjdou dál. Ať už tedy spolu nebo každý najde cestu sám.
Postavil se na břeh řeky, aby Mahtae mohla omývat tlapy, a začal pít. Měl poměrně velkou žízeň a tohle přišlo vhod. Rozhodně lepší než nic a Mahtae byla opravdu dobrá. Nakonec si ještě trochu osvěžil kožich a vrátil se k vlčici. Ta říkala, že je na území krátce a nezná ještě všechna zákoutí. Rigel Tu taky nebyl dlouho, ale dal si záležet, aby znal terén dost dobře na to, aby to nebyla nevýhoda. Zeptala se ale, jestli má nějaký cíl jít za jezevcem.
"Zemřel mi bratr, možná bych si chtěl promluvit s tím, probírat pár záležitostí," prozradil bez špetky lítosti či jakékoliv jiné emoce vůči smrti blízkého. Naznačil pouze hlavou, aby se dali opět k pochodu směrem na sever. Vlčice se jej začala ptát na vlčici, která měla na jeho rodinu celkem pifku.
"Nějaká pošahaná flundra ze smečky uprostřed Gallirei, pošahaná ohnivka," zavrčel, ale byl tím i pobaven. Nic jiného mu nezbývalo.
"Dala mi ultimátum, buďto zabiju svou rodinu nebo ona zabije mě, musím se s nimi střetnout a najít způsob, jak se zbavit té vlčice," pomyslně nad tím pokrčil rameny a nepřemýšlel nad tím tolik.
"Nedělej hloupou, víš o Kom je řeč, táhneš jako ona poměrně silně," pronesl ledabyle a ani se na ni nepodíval. Nemyslel si, že by tahle magická vlčice něco sestře provedla, ale stále žádným magičům nevěřil. A Styx už určitě ne. Pochyboval, že by se bavila s nějakou prostou holkou jen tak. Co to tedy mělo za smysl? Byla snad tahle vlčice něčím důležitá, že se o ní Styx zajímala.
Zastavil se a dohnal ji. Měl v úmyslu ji také zastavit v pochodu vstříc severní části Mahtae. Postavil se jí do cesty a chvíli sledoval, neboť mu stále nešlo do hlavy, co je na téhle vlčici tak zajímavého, že zrovna Styx by byla schopná důvěřovat nějaké takové vlčici. Čumák přiložil k jejímu krku čumák tak, že se skoro dotýkal její srsti. Natáhl pach, který byl směsicí pachů vlčic. Definitivně v ještě velmi nedávné době spolu byly. A tim, že byla tak nějak decentně utrhaná. Cvakl zuby, je velmi pravděpodobné, že ji ublížila.
Udělal krok v před a tím nutil vlčici udělat krok vzad. Udržoval se v tak nějak přiměřené úrovni rozhořčení, aby stále byl schopen racionálně v přítomnosti vlčice jednat. Přesto vlčici povalil na zem, nebylo to jednoduché, taky nebyla žádné malé vlče, ale nakonec se povedlo a vlčice ležela v trávě na zádech.
"Opovaž se jen naznačit, že jsi ji ublížila," zavrčel u jejího hrdla a oblízl se. Vlčice měla prostor na to, aby situace osvětlila a vysvětlila.

<- Ragar

Nakonec se vydali na jih spolu, aby se vyhnuli společnosti členů Ragarské smečky. Vlčice se představila taktéž a vypadalo to, že spolu ještě nějakou chvíli trávit budou.
"Rez je zvláštní jméno, ale pěkné," řekl a pokračoval po cestě lesem, aby se vzdálili horám a dostali se někam k řece, protože měl po tom výšlapu do vyšších nadmořských výšek poměrně žízeň.
"Slyšel jsem, že je možné kdesi na východě najít jezevce, který tě zavede někam, kde se můžeš vidět se zesnulými," řekl vlčici a přemýšlel, zda by se tam opravdu chtěl jít podívat. Jestli je to další magická kravina, proč to tedy neprozkoumat. Tady už je ostatně asi všechno možné.
"Rád bych se tam zašel podívat, třeba je cestou nějaké místo, kde se dá odpočívat. Ale naposledy, když jsem našel takové místo, vrhla se na mě vlčice, která tvrdila, že ji sestra snědla vlče," zasmál se a trochu se oklepal, neboť jej lehce svědilo místo, kde jej Elisa před několika dny lehce zranila. Hojilo se to dobře, ale stejně stále rána svědila a bylo to otravné.

-> Galtavar

Řekla, že se tu jen procházela. To se vlci normálně procházejí po cizích smečkách? Byla zvláštní, ale nejspíše to nebylo něco, co by hodlal po ní vyzvídat.
"To kvůli bouřce vypadáš jako hastroš?" zeptal se jí pobaveně, neboť vypadala trochu pomuchlaně. Nechtěl to samozřejmě vytahovat, ale nakonec si neodpustil mírné propíchnutí, když byli konverzačně na poměrně přátelské vlně.
"Moje sestra s bratrem je tu kdesi v kraji, tak je hledám," obeznámil jí ohledně jeho vandrování krajinou, které nemělo vlastně žádný cíl, pokud se nesetká se sourozenci. A tak není divu, že se objevili i tady.
"Jmenuju se Rigel mimochodem," představil se jí konečně a prohlédl si okolí. Zavětřil možné problémy, takže přemýšlel, zda by se měli vypařit. Nechtěl se s žádnými vlky vybavovat, takže by měl nejspíše zvolil možnost vypařit se. Měl ji vzít s sebou? Asi proč ne, konečně nějaká normální vlčice, která hned není jako brusný papír.
"Blíží se sem někdo ze smečky, hodlám se vypařit, jdeš taky?" nabídl jí po chvíli a sám se postavil, aby mohl najít nejbližší možnou cestu do údolí zpět na místa, která nejsou takový konec světa jako tady. Neotáčel se na úzké cestě, zda za ním vlčice jde, bylo něco nebezpečné nedávat na stezce pozor, ale třeba se taky přidala.

-> někam z hor

Vlčice měla bílé oči. Byly tedy spíše stříbrné, ale to už bylo celkem jedno. Hlavně to znamenalo, že má magii myšlenek a kdo ví, na jaké to uměla ovládat úrovni, to bohužel netušil. Raději se rozhodl být velice opatrný v tom, co si myslí a co říká.
"Jen tu procházím, zvažoval jsem smečku, ale tahle už od pohledu není nic moc, co sem přivedlo tebe? Jen procházka?" ptal se jí, neboť z ní opravdu byla cítit sestra. Možná něco málo bude vědět, mohl by z ní dostat více informací. Chtěl od sestry vědět, co to bylo v remízku za tu jinou vlčici, která jej napadla kvůli nějakému sežranému vlčeti či co. To si určitě nevymyslela a Rigel to věděl, no stále to bylo poměrně překvapení, kterého se mu po setkání s vlčicí dostalo.
Ale zpět k téhle vlčici. Bylo tradici rozhodně nevěřit těm, kteří mají stříbrné oči, mohli si vás celé přečíst a vlk má celkem po srandě, rozhodně si bude dávat na takové pozor, mohlo jich tu být víc. Ta vlčice by se to pak dozvěděla, přišla by jej sníst a rozházet jeho kosti po celé Gallireie. To sotva. Musí přijít na to, jak se těmto vlkům bránit, přeci to nemůže být tak těžké. Nebo snad potřebuje magii na to, aby se tomu mohl vyhnout a být opravdu nečitelný?

Vlčice byla opět velmi milá a vstřícná. Alespoň se ale tentokrát rozhodla podělit o to, jakou ovládá magii. Byla to magie iluzí a ovládala jí i přes to, že měla zlaté oči. Proč se jí nezbarvily? Ona svou magii neodmítá. Nebylo na ní znát nic, co by napovídalo, že umí tvořit přeludy.
"Třeba ani ne, jen vlci celkem nemají v oblibě nikoho s takovou magií," řekl. Byl to prostý fakt. Bylo hodně vlků, kteří přímo nesnášeli ty, kteří měli iluze. Snad ještě víc vlků než ty s magií ohně. Překvapivě. Něco na tom bylo. O těch s tím ohněm alespoň víte, prostě na vás vyblejou trochu plemenů a nazdar. Jenže u iluzí si nikdy nejste jistí, co vlastně dostanete. Super ne? Jenže to až se vlčice dala na odchod. Rigel jí v tom vlastně vůbec nebránil a celkem uvítal, že se tak moudře rozhodla. Možná má mozek o trochu větší než pecku od třešně.
On byl ten špatný, ale stejně vlčice ani neuměla zabučet. Tak je normální? To je asi tím, že ovládá iluze. Takový vlci jsou všiváci a děsný dementi, ani se nediví, že je všichni nesnáší.
Jenže to už tu byla jiná cizí vlčice. Oznámila, že se tu jen prochází a není ze smečky. Ani on není ze smečky, tak proč mu to říká? Další vlčice s mozkem vlašáku?
"Ahoj, jak myslíš, já se taky jen procházím, není to má smečka," oznámil jí a prohlédl si jí od hlavy až po tlapky. Voněla jako Styx.

<- Západní Galtavar

Konečně se vyškrábal na hory, kde se nacházela ona smečka, která byla schovávala mezi vršky. Netušil, jak tu někdo může být, musela tu být zima a měli na dosah tolik území, kde mohli žít, ale stejně... Neměl sice chuť se na to někoho ptát. Jen si to tu chtěl prohlédnout, aby věděl, s čím taky může pracovat. Tak či onak tohle místo může vyškrtnout ze seznamu. Tady být taky rozhodně nechce, dokud se nepřesunou jinam.
Jak se vůbec můžou uživit? Představte si tahat něco sem, nebo to se zase skupinově seberou a jdou do nížin, kde to uloví, všichni se nažerou, To musí být fakt neskutečně náročná věc pro všechny členy. Představte si, že pohnete celou smečku. Přeci nemohou žít na té zvěřin, která se vyskytuje v horách, to musí zažívat poměrně dost neúspěšných lovů.
Na druhou stranu měli dobře značené území, které bylo rozlehlé a nejspíše se tu během zimy fakt blbě chodilo. Kolik členů tu tak asi pošlo?
Během průzkumu narazil na nějakou cizinku. Oh ne, další nepříjemná vlčice... Počkat! To je ta stejná z předtím u propadliny.
"Koho to sem Smrt zavála," oznámil, když k ní došel a prohlédl si jí od hlavy k patě. Nebyla definitivně členkou a nejspíše se sem o to ani nešla ucházet. Taky měřila terén?
"Hej poslyš, ty bys mi mohla pomoc, ale nebuď tedy laskavě hned nepříjemná, nikdo ti nic nedělá," řekl jí, než vyslovil tu otázku, kterou pro ni měl.
"Ovládáš magii aktivně a i tak se ti nezbarvily oči, proč to tak je?" zeptal se. Nečekal, že by mu to nějak rozvedla, či by se chtěla bavit, ale dostat nějakou informaci by jistě mohl. Proto se kousek od ní posadil a čekal, co z ní asi tak vypadne.

< Borůvka

Procházel Galtavarem a zahlédl dva vlky, kteří se o něčem bavili. Samozřejmě neměl nejmenší chuť se s nimi vybavovat, ale spíše je jen pozoroval z dálky, aby se náhodou nechtěli bavit i s ním. Fuj, ještě by ta vlčice byla stejně hubatá jako všechny tady, slepice...
Ta vlčice ho nezajímala. Raději, byla divná a flekatá a nejspíše ještě stejně pod zákonem, tak si nechal zajít chuť. Ani neovládala magii. Ale ten s ní ano. Měl zelené oči a tvářil se tak nějak neutrálně. Zelená je tráva a tak, takže musí mít magii země. Byl teď fakt rád, že mu je jak kreténovi ten vlk v močálu vyjmenoval. Teď znal všechny alespoň teoreticky. Tenhle vlk neměl navíc žádné jiné odznaky, které by se daly odhadovat na nějakou jinou magii. Ono asi moc dalších magií se zelenou barvou očí nebylo. Možná ještě nějaká, ale tahle byla povědomě světlá a nejspíše se nemýlil.
Nikdy žádného vlka s magií země nepotkal. Tedy alespoň si to myslet a nebyl s tou skutečností obeznámen. Tenhle ale vypadal neškodně. Ono vlci s magii země asi nejsou zrovna největší bouchači. Definitivně je to spíše záležitostí vlků s magií ohně. Ale to jsou zase nějaké stereotypy, že jsou vlci s magií vody až moc velcí kliďasové a vzducháči jedou na LSD, aby byli ještě víc cool než je dělá magie vzduchu.
Tenhle konkrétní balvan ale nevypadal na to, že by moc své magii rozuměl. Možná to bylo jeho vzhledem, jednoduše by asi vypadal velice obyčejně, kdyby nebylo těch jeho zelených očí, které napovídaly, že umí nejspíše tenhle být pořádný kořen a chapadlovec ze zlých snů. Ještě štěstí, že tenhle by na nic takového nejspíše ani nepřišel. Takže se Rigel pohledem vyprovodil a pokračoval do Ageronu, aby pokračoval ve své cestě na sever.

> Ragar

<- Asgaar

Z jedné smečky do druhé. Tahle byla o něco menší, ale taky byla velmi dobře označena. Zde žila Wizku a další vlčice, která byla příjemná jako prdel. Ani nevěděl, jak se jmenuje. Stejně měla nějaké buranské jméno z balíková a nestála za řeč jako všechny ostatní vlčice tady. Byla to jen banda chodícího kreténismu. Kdyby bylo po jeho, všechny už prdí do hlíny a nikdo po nich stejně ani neštěkne. Jedno bylo jasné. Tuto smečku jako pracovní místo rozhodně nezvolí. Je tu moc dusno, proč by se měl zahazovat s někým, kdo jednoduše pojde na brebery.
Vypadalo to, že tu asi beztak budou samé ztracené existence a pochybné bytosti. Takže si stejně mohl tuhle smečku vyškrtnout z pomyslného seznamu, který říkal, že nepřipadá v úvahu ani smečka, která je v bažinách. To už zbývaly jen ty dvě, protože se mi taky nechce někam, kde je ta vlčice, které chtěla Styx sníst dítě. Alespoň to mohla udělat nenápadně a ne tím jejím stylem kdy má pocit, že může dělat úplně cokoliv a nikdo jí v tom bránit nebude.
Kdo vůbec ví, kde na nějaké takové moresy došla, když byla vychovávána jako dobytek na porážku. Nejspíše na ni kýchl nějaký magič a problém je na světě. Určitě za to můžou ty magické špíny a kreténi. A tak na místě nesetrval a raději šel zase dál, neboť měl cíl najít tu poslední severní smečku, která se mu nezamlouvala už jen díky své poloze. V zimě to nemůže být jistě jednoduché.

-> Západní Galtavar

<- Středozemní pláň
Jen procházím kvůli VLA

Konečně území smečky, o kterém věděl. Bylo velmi dobře značené a zdálo se, že se smečka velmi činí, aby tomu tak bylo. Zastavilo ho to? Ani ne, ale rozhodně to na něj udělalo mírný dojem. Překvapivě to byla smečka, která měla totožný pach jako ona vlčice z jihu. Tohle musí být její domov a tady asi Styx chtěla jíst vlčata. To je ještě stupidnější než cokoliv, co očekával od sestry předtím. Je nejspíše fakt hloupá a to nevypadala tak beznadějně kdysi dávno. Pokračoval podél hranic, nechtěl obcházet propadlinu. S jeho štěstím by tam stále vysedávala Wizku a její spratek. Takže by raději vzal jinudy. Ne že by mu nebyla ukradená, ale nechtěl nic zásadně pokoušet. Vlčice mohla vypadat beznadějně, ale víte jaké jsou vlčice, když přijde na ochranu malých smradů. Kdyby jen věděl, že jsou oba takový kreténi, kteří dělají samé problémy bez toho, aniž by použili mozek, rozmyslí si Rigel návštěvu Gallirei. Teď na tom ale nejspíše už nezáleží. Stejne neví, kde jsou a ráda vlčice byla k ničemu, neboť o ostrůvku na řece věděl, ale nikoho tam nenašel. Ještě tedy říkal, že se tam zajde podívat jindy, ale kdo ví, zda tam taky nebude naprosté pusto prázdno, jako tomu bylo minulý týden. Kdo ví, třeba Gallireu již opustili a nebudou dělat trable. Jenže o něčem takovém opravdu silně pochyboval. Proč by to dělali, když tady mohou působit naprostý chaos? Rozhodně je musí najít, než udělají nějakou chybu, která by je mohla stát i život.

-> Borůvkový les