Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Vlk byl poměrně přátelský, když se rozpovídal i tom, že může Rigel poznat alfu a tak. Na to, že bydlí v močálech, jsou poměrně milý. Ale to bylo fuk. Chtěl samozřejmě zjistit něco více o magii a jít.
"Nene, to je zatím v pohodě, dělám si průzkum, co je tu vše za smečky a později, až je navštívím všechny, rozhodnu se, jaká se mi líbí nejvíc, ale děkuju za info," pokývl vlkovi, že nepotřeboval žádnou jejich alfu na pomoc. Rigel se nechtěl do smeček přidat. Respektive se nechtěl přidat teď. Možná někdy jindy.
"Jo tak. A co jsou ty speciální magie? Jak je vlk získá? To si o ní musí nějak říct, či co? Já možná magii mám, ale nejsem si vlastně jistý," pověděl mu. Bylo klíčové sehrát to na dobrý dojem. Nechtěl udělat stejnou chybu jako udělal s tou vlčicí Wizku, která go z nějakého důvodu nechtěla už od samého začátku. Smrděl? Ne, však se předtím dvakrát koupal v jezeře. Měl snad někde krev? Taky vyloučeno. Co jí tedy tak vadilo? Třeba se jednou znovu střetnou a ona mu to řekne. Třeba jen měla velmi dobrou intuici. Ta byla samozřejmě správná. Ale to jí nikdo neřekl, tak jak si mohla ta zpropadená vlčice myslet svoje? Třeba byla jednoduše moc nedůvěřivý tvor a dělala to tak pořád.
"Ty máš nějakou tu speciální?" zeptal se toho vlka, který o tom pravděpodobně tolik věděl. Bylo fajn potkat magiče, který řekne něco málo o magičích. Třeba lze získat magii i bez toho, aniž by vlk byl vrozeným magičem. A ty dvě entity? Zvláštní. A opravdu nápomocné.

<- Říční eso

Dostal se kamsi do močálů. Vůbec netušil, jak by tu nějaká smečka mohla mít území, takže se dost zajímal o to, co tu vůbec je. Samozřejmě to dost možná byla chyba, ale to jej nezajímalo. Zavyl, aby o sobě dal všem vědět. Netušil, zda sem vůbec někdo dojde. Kdo by se taky chtěl brodit takovým sajrajtem? Bylo na čase ale zjistit, která bláznivá smečka magičů udělá takovýhle přešlap. Třeba se tu narodili a nikdy netušili, že by... Si mohli najít třeba lepší místo. A nebo je to banda prasat, která se tu takhle potulují a smrad močálů, hnusná nepitná voda a tak dále jim vlastně nevadí. Vlci umí být fakt divní, pomyslel si a pokračoval přes stezky, kterými se dalo dobře dostávat dál hlouběji do močálů. Nelíbilo se mu tady, jistě tu přežívaly ztracené divné existence.
Najednou se objevil ve fialovém ráji, které bylo nejspíše tajné. Dobře, takhle daleko se nejspíše neměl dostat, ale co už. Rozhodl se prozkoumat jezírko pozorněji. Stmívalo se, takže ještě netušil, jak krásné to tady taky může být. Raději se ale zas obrátil a vracel zpět na místa, kde se asi očekávalo, že se sluší a patří čekat na člena smečky.
Najednou ale někoho zahlédl. Vydal se tedy za nimi. Jednalo se nějakou močálovou rodinku. Zvláštní,
"Nazdar, přišel jsem se podívat. Mám chuť se přidat do nějaké smečky, tak koukám co je kde k mání. Koho sakra napadlo udělat smečku v tomhle?" zeptal se vlka pobaveně a koukl se na ty jeho uzle kolem. Vlčata ho ale moc nezajímala. Spíše očekával nějakou odpověď na svůj průzkum.
"Mimochodem, jak to tu je s magiemi, Ptal jsem se nějakého vlka, ale nic moc mi o tom neřekl," zeptal se jej ještě na něco, než očekával vyádření hnědého. Byl stručný a jasný.

<- Pouštní oáza (přes Ararat)

Potácel se podél Tmavých smrčin na sever, měl žízeň, ale moc dobře věděl, že tu jen tak nic nenajde. A to pořádně pil v té oáze. Povzdechl si. Tohle se rozhodně nelíbilo jeho zimnímu kožichu. Příšerně se potil, bylo mu vedro a nezdálo se, že by někde poblíž byl nějaký vodní tok.
Najednou byla noc. Proč? Co to zase… Dezorientovaně civěl na písečné duny. Byla tu opravdu kosa takhle při měsíčku. Písek byl stále poměrně teplý, takže nemohlo být zas tak pozdě po západu slunce.
Cosi v dálce zahlédl. Měl neskutečnou žízeň a skoro nedokázal uvěřit v to, co viděl. V té dálce byla nějaká kytka. No, spíše to vypadalo jako divný strom. ALE! Kapala z něj voda! Tohle bylo něco revolučního.
„Konečně voda“ zaradoval se a hltal tu divnou tekutinu z kaktusového ramene. Netušil, že právě udělal chybu. Zorničky se mu rozšířily a začal se až znepokojivě šklebit. „Nejlepší matroš,“ uznal a zasmál se jako hyena. V tu chvíli z ničeho nic, objevil se před ním s hlasitým „PUF“ malý krysák s klokaníma nohama a dlouhýma ušima. Rigel v životě neviděl tarbíka. A rozhodně ne takového, který by uměl mluvit. Tarbíkovi ale nerozuměl, neboť mluvil nářečí svého tarbíckého kmene. To ale nevadilo, Rigel skákal v dunách jako ten malý krysák, Jenže po chvíli se zastavil a vyběhl na špici veliké duny.
„Proč jsme sakra uprostřed oceánu?“ zeptal se zasněně, když se rozhlížel kolem. Tarbík na něj civěl velikýma očima a očekával, kdy taktéž dostane trochu toho kaktusu. Rigel se chtěl podělit o tu mňaminku, takže té malé kryse dotáhl kus kaktusu, ze kterého stále odkapávala ona podivuhodná voda.
V tu chvíli to udělalo zase „PUF“ a přidala se k nim podivná mluvící antilopa. Ta taky tarbíkovi nerozuměla, stejně tak jako nerozuměla ani Rigelovi. Ale nejspíše to nikomu nevadilo, neboť se furt jen smáli a plácali ve vodě, která tu byla najednou všude kolem. Nebyla ani sladká ani slaná. Tahle voda neměla vůbec žádnou chuť a těžko říct, zda to někomu vadilo. Všichni byli naprosto vyřízení z toho, že se mohli takhle potácet po vodě. Ano, oni totiž nemuseli plavat. Každý z nich mohl chodit po vodě, pokud to tak chtěl. Jenomže chodit po vodě nebyla taková sranda jako povídal Ježíš, takže všichni zahučeli pod hladinu a dováděli, než se sešli na břehu, kde už se jen zabořili do modrého písku. Tarbík v tu chvíli začal máchat ručičkama v písku, takže to pak začali dělat všichni.
„Dělat andělíčky v tomhle slunečním sněhu je dokonalé,“ radoval se a písek lítal úplně všude. On se smál, tarbík se smál, antilopa se smála, jenže najednou bylo lusknutím prstu vše pryč.
Celý mokrý se probudil. Z nějakého důvodu se totiž válel na břehu řeky v kaňonu. Nadával nad tím ještě cestou, kdy se dostal k Říčnímu esu. To se očividně přeplavat nedalo, takže pokračoval dál, než našel vhodné místo na přeplavání. Či spíše přebrodění? Na druhé straně cítil smečku, ale nebyl si jist, zda tam jít. Ale tak proč vlastně ne, alespoň zjistí o trochu více. Ostatně už cítil dvě jiné a jednu dokonce na malou chvíli navštívil. Pořádně se nadechl, neboť musel opět na jeviště. Jednou ho tohle hraní dobráků fakt přejde. Raději už nechtěl myslet na ten sen, co se mu zdál díky faktu, že byl až moc dlouho na sluníčku.

//Lavender (přes mahar)

<-- Řeka Tenebrae (přes Stary ostrov)

Upřímně? Tohle nebylo nic, co mohl očekávat. Naskytl se mu pohled na místo, které nikdy v životě neviděl. Vlk ze severu stal najednou v písku. Poušť pro něj bylo něco nového a dosud neprobádaného. Byl mírně skeptický. Ale neustále si opakoval, že by mohlo být fajn, když se bude držet tě divné řeky, která už vypadala čistěji. Rozhodně tolik nepáchne. Slunce ale začínalo být nesnesitelné. Za dnešní den zažil hodně divných míst, ale tohle bylo ze všech nejdivnější. Kéž by si to rozmyslel. Přemýšlel, že by se obrátil, ale nechtěl jít tím tmavým lesem a už vůbec se nechtěl vracet. Bylo tedy jasné, že musí postupovat dunami, než najde opět zeleň. Netušil, že poušť může být opravdu velká. Napadlo jej tedy, že se při přechodu tímhle obřím pískovištěm bude držet na okraji. Alespoň ještě pak uvidí na ten tmavý les a bude si jist, že se neztratil.
Teď se ale před ním objevilo několik palem. Takové stromy samozřejmě taky jak živ neviděl. Byly to dlouhé kmeny se střapatými listy. Cosi rostlo uprostřed na místě, kam se všechny listy sbíhaly dohromady. To jej ale příliš nezajímalo. Oči zahlédly vodu a bylo vymalováno. Měl teď opravdu obrovskou zizen, takže se dunami rozběhl mezi stromy a tropické keře, aby hodil snad dokonalého placáka do vody. Okamžitě se pak postavil a hltal, dokud neměl dost. Tohle bylo super.
Nějaký čas ještě v oáze zůstal, než se vydal trasou, kterou v myšlenkách vymyslet dříve.

--> Říční eso (přes Ararat)

<-- Ohnivé jezero (přes Kopretinová louka)

Tahle řeka byla snad horší než to hloupé jezero. Smrděla podobně jako ta na severu u takového toho velkého jezera, kolem kterého se dnes motal pořád tam a zpět. Kdo ví, jak se tomu říká. Možná velké jezero? Bylo to možné. Rigela to samozřejmě moc nezajímalo. Chtěl se hlavně dostat k jakémukoliv zdroji pitné vody. Očekával, že by se mohl z tohodle například otrávit. Louka, kterou ale procházel předtím, ta nebyla vlastně vůbec špatná. Sice nebyl vlk, kterému by se nějak extra líbilo nějaké hloupé kvítí, ale rozhodně se jednalo o lepší věc než tajga na západě, kde nebylo nic moc. Raději se tedy téhle řece vyhýbal. Nechtěl se jí nalokat ani omylem. Ještě by z toho fakt někde padnul. Kdo ví, kam se to vydal. Na druhém břehu byl les, který vypadal velmi zlověstně. Rozhodně se mu do něj nechtělo. Raději pokračoval dál, než se dostal k ostrůvku. Na ten se dostal jen stěží, ale přeci jen. Pokračoval ale dál, protože jej zajímalo, co je na východě. Netušil, že to bude nějaký debilni kus pískoviště.

--> Pouštní Oáza (přes Starý Ostrov)

<-- Medvědí jezero (přes Středozemní pláň)

Dostal se velice překvapivě k dalšímu jezeru. Ostatně přešel právě velikou pláň, díky čemuž měl poměrně okamžitě žízeň. Slunce již pořádně pařilo, takže by to chtělo nějaký úkryt či alespoň místo, kde by žízeň uhasil. Jenže voda moc nevoněla. Vlastně byla na dotek i teplá. To je nemilé. Buďto se mohl vrátit či pokračovat, aby našel jiný zdroj. Tady asi moc nepochodí.
Voda tady byla divná. To už není možné. Buďto je voda moc ledová, nebo je hnusně horká. Jako by nemohla mít teplotu alespoň trochu normální. Zatracená jezera. Putovalo se mu dobře, jenže už neměl takovou chuť putovat na jih. Raději by se vydal na východ, jak si to taky již předtím usmyslel. Určitě se tam někde bude nacházet plno míst, kam by se normálně nikam nedostal. Respektive ho jen tak zas nenapadne někam jít jen tak. Měl dobrý den. Mohlo za to dost to, že měl plný bachor a to už se fakt dlouho nestalo. Chtěl by samozřejmě zjišťovat více o tamních magičích, ale těch tu jistě bylo tolik, že kdyby fakt chtěl, určitě by na nějakého narazil. Ono by se stačilo na malou chvíli zastavit. To se mu ale nechtělo. Raději si chtěl tento terén zmapovat úplně sám, aby pak měl například výhodu toho, že to taky všude zná. Navíc byla větší šance, že si všimne jakýchkoliv anomálií, než když se bude vykecávat. V jeho případě tedy spíše nedůvěřivě civět na toho druhého.

--> Řeka Tenebrae (přes Kopretinová louka)

<-- Mahtaë sever (přes Medvědí řeka)

Pokračoval podél řeky na jejim jižním břehu. Byla to pěkná řeka, ale zdálo se, že je tu v téhle části řek možná až moc. A možná vody celkově více než třeba. Ale asi se to vlkům líbí. Furt lepší než chodit chlastat v zimě led, což?
Zahlédl jezero, ke kterému by se možná i vydal, jenže zahlédl, jak na břehu stojí medvěd a pravděpodobně vyhlíží svačinku v podobě ryby. Tohle byl první medvěd, kterého viděl od opuštění domova. A ani tam se jich nikdy nezdržovalo moc. Jednoduše pocházel z míst, kde se ničemu a nikomu nedařilo. Proč by tam chodili medvědi? Nebyly tam většinou ani jeleni. Stálo to vždy za prd. Raději se tedy zase vzdálil, aby si medvěd neřekl, že by byl Rigel lepší svačinkou než nějaká smradlavá ryba.
V dálce to vypadalo, že se zase tyčí nějaké hory. Super. Takže na západě je moře. Sever hory. Jih hory... Co je sakra na východě? Otázkou je, zda se tam odhodlá, už teď se mu nikam moc nechtělo. Možná by se měl někde utábořit a chvíli odpočívat. Jenže než se tahle myšlenka mohla usadit, už byl na nohách a vydal se na jih. Chtěl vědět, co za lesy se nachází kousek od těch hor. Možná tam bude něco zajímavého. A možná ani ne. Kdo ví.

--> Ohnivé jezero (přes Středozemní pláň)

<-- Jezero Na'hi (přes Úzká rokle)

Vydal se tedy podél další řeky. Prostředí bylo povědomé. Vypadalo to, že se opět blížil kamsi k té Borůvkové smečce. trochu si tím výletem na západ zmapoval území, ale nebylo to nic důkladného. Určitě by potřeboval důkladnější průzkum. Pro tentokrát to ale stačilo. Možná by se podobným stylem mohl vydat i na východ, aby se porozhlédl i tam. Možná by to mohl vzít podél této řeky, která se vinula kamsi východně. Kdo ví, co tam zas najde. Bylo ale zvláštní, že zatím nenarazil na žádného dalšího vlka, kterého by se mohl na pár věcí zeptat. Ten tříbarevný z doby dřívější mu moc s ničím nepomohl. Tedy kromě lovu, s tím poměrně ano. Ale zoufalá doba chce zoufalé činy. Znáte to. Alespoň nebude pár následujících dní o hladu.

--> Medvědí jezero (přes Medvědí řeka)

<-- Safírové jezírko (přes Sněžné hory)

Prošel horami od toho studeně vypadjícího jezírka až k dalšímu jezírku. Tohle bylo ale maličké. Dosti se podobalo té louži u Borůvkové smečky. Zde už to s vegetací nebylo tak marné jako u toho, které právě opustil. Zůstávat se mu zde ale taky moc nechtělo. Měl ještě plno energie na to, aby objevil další místa. Ani k pití to moc nevypadalo. Byla stále poměrně kosa a voda se mu nepozdávala. Možná to oželí i tentokrát. Ostatně napít se může později, až narazí na něco, čemu bude více důvěřovat. Takhle měl pocit, že by mohl zmrznout. Naznačovaly to kry, které se na hladině objevily. Tyhle kry byly malinké, ale stačilo to k tomu, aby byl vlk přesvědčen o tom, že nechce vlastně z tohodle jezírka pít.
Stále mu hlavou vrtala ta vlčice, která se objevila u tůně. Vůbec si jí nevšiml. Bylo to zvláštní. Byla mistr maskování, kdo ví. Nejspíše byl tak přežraný, že mu to nedovolovalo býti tak ostražitý jako jindy. Co se dá dělat. Ona nebezpečná nebyla. Sice ukazovala tesáky, ale kdo ví, takové vlčice bývají nejhodnější. Chtěl se vydat na východ, jenže jej cosi zastavilo. Byl to pach smečky. Taktéž nebyl tak silný jako u té tůně, ale stále dostatečně silný na to, aby si Rigel návštěvu pro tentokrát rozmyslel. Jednoduše se tedy vydal na jih, tam našel lépe vyhlížející řeku, kterou následoval až k jiné o něco větší. Tady je to samá voda.

--> Mahtaë sever (přes Úzká rokle)

<-- Tajga (přes Sněžné hory)

Vydal se kamsi do hor. Nechtělo se mu lézt nijak vysoko. Ostatně v životě takové výšky nezažil a vše se má dělat postupně. Čím víc postupoval na sever, tím větší byla vlastně zima. Překvapivě. Jeho kožich byl sice hustý, teplý a hřejivý, ale nebyl připravený na takovou razantní teplotní změnu. Proplétal se mezi úzkými potůčky zledovatělé vody. Vždy to raději přeskočil, nechtěl riskovat to, že se tlapkou do té na kost ledové vody propadne. Nevěděl ani, kam jde. Byl to nejspíše opravdu špatný nápad vydat se na taková místa. Těžko tu sežene nějaké vlky, o kterých by si mohl zjišťovat více kvůli onomu plošnému průzkumu Gallirei. Nicméně dobelhal se kamsi k další vodě. Bylo to tu poměrně hezké, ale on neplánoval obdivovat a uznávat něco, kde byla taková ukrutná zima. Navíc očekával, kde si zas koho nevšiml. Úplně viděl, jak na něj ze sněhové závěje kdosi vyskočí, aby šel od jejich jezírka pryč.
Tentokrát tu ale nebyla vůbec žádná smečka. Bylo tu jen chladno. Asi by sem stejně nikdo nechtěl. Jakožto severský vlk se tu necítil dobře ani v létě. Nechtěl si tedy představovat, jaké by to tady mohlo být v zimě. Rozhodl se tedy překonat ještě pár menších hor, aby se dostal více na východ. Vypadalo to, že zima byla hlavně tady, což je zvláštní. Proč je na západě zima a na severu ne? Co když je tohle vlastně sever a celý život jsme si to jen vykládali špatně? Možné bylo asi úplně vše.

--> Jezero Na'hi (přes Sněžné hory)

<-- Úzká rokle

Vydal se dál na severozápad. Netušil, co tu vlastně hledá. Spíše tak nějak vandroval tímhle podivným světem. Zatím se mu v hlavě špatně tvořila mapa území, ale alespoň věděl, kde tak přibližně najde tu smečku, o které mluvila ona vlčice.
Čekal, kdy něco nového objeví, ale spíše to vypadalo, že se blížil více ke svému původnímu domovu. Tam sice nebyl takový výhled na zasněžené špice, ale vegetace v tomhle údolíčku pod horami byla stejná. Nelíbilo se mu tady ani náhodou. Na druhou stranu si řekl, že by mohla být sranda, kdyby navštívil ty hory támhle nahoře. Bylo léto, takže se sněhová špička držela až opravdu na vrcholech. Zbytek hor byl maximálně poprášen. Mohla to být příjemná tůra. A asi by mu to ani nevadilo, ostatně právě se pořádně najedl, ráno měl i zajíce, proč tedy vlastně ne...

--> Safírové jezírko (přes Sněžné hory)

<-- Ovocná tůň (přes Mahtaë)

Informace od té vlčice se budou jistě hodit později. Bylo jasné, že by to mohl využít, jenže kdo vlastně ví, k čemu takového info bude. Nebylo to zase tolik. Na druhou stranu se kdykoliv mohl přijít zeptat na víc. Čekal, že vlčice by mohla být stejně „přátelská“ ale vyzradit více. Možná kdyby to vypadalo, že váhá nad tím, že by se do té její Borůvkové smečky přidal. Jo, to by mohl být skvělý plán. Samozřejmě nestál o to, aby se přidával do jakési smečky s borůvkami, kde byli samí magičové. To nedávalo smysl. Ale ostatní vlci by si to třeba myslet mohli. Mohl by dělat, že jsou přátelé. Proč taky ne, vlci jsou většinou poměrně důvěřivý, ačkoliv vám řeknou něco jiného. Většinou ještě připojí příběh o tom, jak jsou nedůvěřiví, protože se jim něco ošklivého přihodilo v mládí. Chudáčci. Zažili nějakou křivdu, která dokonale zničila jejich do té doby ideální dospívání. Jak ubohé.
Teď ale přemýšlel nad tou vlčicí. Byla vlastně roztomilá. Jediné, co na ní pěkné nebylo, měla velikou jizvičku pod okem. Nejspíše neměla taky jednoduchý odchod z rodinné smečky. Rigel si byl jist, že k nim stejně jako ten vlk od jezera přišla spíše v obranně než útoku.

--> Tajga (přes Dlouhá řeka)

Zdálo se, že zkoušela býti neprůstřelnou. Drsná to holka. Ale to Rigelovi nebránilo v tom, aby dostal něco málo z toho, o co požádal. Byla svým způsobem milá, když si vlk odmyslel to, jakým tónem mluvila. Asi věděla, že by měla být na pozoru, když byla o dost menší než Rigel. Rozkošné... Přikyvoval na její slova a strohý popis smečky. "Netřeba, omrknu ještě jiné v téhle oblasti a udělám si vlastní obrázek, která by se mi zamlouvala," řekl jí vlídně. Čekal, zda třeba zjihne, jenže stále chtěla dělat, že je skvělou deltou téhle smečky a věděla, jak se chovat k tulákům, kteří narušovali území.
"Díky za info, bylo potěšení s tebou mluvit, promyslím si to," řekl jí zpět, neboť nechtěl zůstávat tak dlouho, než se objeví ten její alfa Blueberry. Kdo se sakra takhle jmenuje. Takové škaredé jméno.
Bylo mu jasné, že chtěla, aby šel. Nejspíše se necítila být sama s takovým vlkem. Cosi mu nesedělo. Proč byla taková nedůvěřivá. Samozřejmě mu chyběla ona kritická informace, že znala jeho sestru. To Rigel ale nevěděl. Stále ale nehodlal ukazovat nic z toho, co by jí mohlo utvrdit v tom, že jsou jedna rodina.
"Měla bys vědět, že fakt nelžu, jsi pěkná Wizku, měj se pěkně," řekl jí přívětivě na rozloučenou a obrátil se na odchod. Věděl, že kdyby zůstal déle, vlčice by se nejspíše cítila již velmi nesvá. Raději se tedy vytratil, aby se jí nezačala podlamovat kolena z toho, jak moc se jí ta situace nelíbila. Však oni se ještě někdy jistě setkají.

--> Úzká rokle (přes Mahtaë)

Ta vlčice byla nezajímavá. Tedy kromě té její věci na zadní noze. Ale tu Rigel skoro neviděl díky špatnému úhlu. Cenila sice zuby, ale spíše to přehrávala. Nejspíše byla skoro neškodná. Takový si o tom Rigel udělal obrázek. Byl první, kdo raději odhodil obranný postoj, aby naznačil, že jí nepřišel úmyslně ničit klid a mír. Samozřejmě tu nebyl ani kvůli decimování smečkového území. No a taky nechtěl ubližovat jí... Zatím.
"Jmenuju se Rigel a moc se omlouvám... Říkáš smečkové území? To možná hledám! Vždycky jsem chtěl být členem nějaké!" začal. Vypadala neškodně, ale zdání může klamat. Bylo velice důležité jí ukázat, že nebyl žádnou hrozbou. Ba naopak možná byl zájemce o post jejich smečky. Samozřejmě pak musel po pár informacích z celého setkání a zájmu vybruslit, ale o to teď neměl starost.
"Kdo je tvůj alfa? Je smečka velká? Nechci být další hladový krk navíc, pokud mě chápeš," ptal se na pár otázek, které byly důležité. Asi nemuselo být tak divné, že se na to ptá. Ostatně vlci se podobným způsobem opravdu chodí dožadovat místa ve smečce. Tohle byla ideální příležitost.
"Doufám, že ty jakožto opravdu pěkná vlčice nejsi nějaká podřadná kappa!" upozornil jí na to, že by rozhodně neměla mít takové postavení. Kecal? Možná. Ale jo, byla hezká. Takže to zas tak takový kec alespoň z půlky nebyl. Dávat komplimenty je účinné a zadarmo. A ještě jí to třeba potěší. Ne že by tedy chtěl dělat dobře nějaké hloupé magičce, ale co by neudělal pro trochu informace. Nechtěl jednat jako jeho sestra, která aniž by o tom věděl, vtrhla na skoro všechna území, aby si zjistila více. Přesně takový Rigel nebyl.

<--- VVJ (přes V. Galtavar)

Pro jeho překvapení málem zahučel do jakési louže. Zanadával nad tím, než začal onu krásu zkoumat a pozorovat. Na hladině se leskla modrá příjemně vypadající denní obloha a celý lesík kolem tohoto místečka vypadal klidně. Všude rostlo tolik trávy, že by měl snad úplně každý chuť ulehnout a relaxovat. Nejdříve se napil. Voda tady byla rozhodně lepší než jinde. Do této chvíle si stále nevšiml, že tu není sám. Byl rád, že našel takhle super místo, kde jej jistě nebude nikdo otravovat. A to prostředí? Bylo to tu pěkné. Rozhodně by si tu dal klidně dvacet. Nijak s ním šíleně nelomcovalo, že tu smrdí smečka. Pach byl slabší než u běžných smečkových území a nejspíše byl velice dávno naposledy značkován. Třeba už ta smečka i zanikla, kdo vlastně ví. Musel by pokračoval dál na jih, aby se o tom mohl přesvědčit, jenže to by se musel vzdát tohodle pěkného místa v lesíku. Kdo kdy něco takového vůbec viděl? Je fakt škoda, že si to tu nějací magičové zabrali. Rigel se rozvalil na okraji jezírka a sledoval klidnou hladinu, kterou sem tam narušil padající list.
Přemýšlel nad tím, kam by se vlastně mohl vydat poté. Možná by se i pokoušel usnout, kdyby jej teď konečně po takové době nepraštil o něco silnější pach. Mrštně vyskočil na nohy a rozhlížel se, kde koho najde. Je to snad nějaký nepřítel? Magič, který by jej chtěl zkoušet? Odhalil tesáky a očekával útok. Jenže během toho rozhlížení uviděl mezi trávou dvě malá ušiska, která zdobila maličkou hlavičku vlčice. Úplně by jí přehlédl. Jeho výraz lehce zjihl.
"Omlouvám se, pokud jsem narušil vaše území, měl jsem žízeň," zavolal na ní, neboť byla na druhém břehu téhle "louže". Smrděla tou smečkou. Sice to byl rozdílný pach, ale něco málo na tom podobného bylo. Samozřejmě byl stále v pozoru a očekával, zda se z ní nestane agresivní divoška. I takové přeci existují.