Příspěvky uživatele

< návrat zpět

<- Ježčí mýtina

Opustil louku, aby se dostal k páchnoucí řece. Přemýšlel, jak nejlépe jí obejít, jenže v dohledu nic nebylo. Lámal si nad tím hlavu a zatím putoval proti proudu, jen aby se na něj usmálo štěstí a našel polorozpadlý most, který musel v minulosti na místě ponechat nějaký magič, který ovládal zem. Jen přešel bezpečně na druhou stranu a pokračoval. Myslel taky na tu vlčici, kterou potkal.
Snad se nelekla. to by bylo pravděpodobně dost nemilé. Ale nenadávala, takže to bylo asi v pořádku. Věděl, že musí někam nejlépe na severozápad, kde byly ty smečky, tam je vlků dost. Možná tam tedy narazí i na Styx. Jenže to už se naproti němu v dáli objevila postava světlé vlčice. (AURORA) Takové vlky neznal. Všichni jeho známí byli šedé, bílé či černé barvy. Taková byla ta severská tradice. Jen se minuli.
"Ahoj," pozdravil tu vlčici, která mířila do míst, která Rigel nedávno prozkoumal. Taky tam nejspíše najde absolutní nic, ale to už není jeho starost. Ostatně jej to ani nezajímalo. Jen se nad tím mírně zamračil a věnoval se své cestě. Tohle byla ta hnusná řeka, ze které pak měl ty šílené sny, které nebyly vůbec srandovní.

-> Středozemka

<- Vyhlídka

Dostal se k propadlině. Byla to hluboká díra v zemi a on se nepřibližoval. Nechtěl samozřejmě skončit na dně. Místo toho jí zkusil obejít. Došel až do bodu na Galtavaru, kde puklina končila a vlk tak mohl tuhle díru lehce obejít. Během cesty na druhé straně podél propadliny ale našlel vlčici.
"Ahoj," řekl vlčici, která vypadala, jako by jí uplavaly ryby. Nezajímalo ho, proč je taková, co je vlastně komu po tom, ať si má depku jakou chce, jeho zajímalo, proč má žluté oči. Je snad možné, že neovládá magii žádnou?
Seděla tu sama a vypadala tak nějak... No divně. Rigel občas těžko uměl číst v pocitech druhých, neboť to nebylo vždy tak nějak logické. Vypadala zničeně a smutně. To vše se rovnalo velký nával očividného vzteku a částečné lhostejnosti. Co jí ale bylo lhostejné? Nelíbilo se jí počasí? Naštval jí nějaký jiný vlk, kdo ví.
"Ty taky neovládáš žádnou magii? Máš žluté oči jako já!" začal svou klasickou písničku, neboť byl průzkum vždy důležitý. Role toho lehce naivního vlka, který sem přišel najít své vnitřní já a svou vlastní magickou podstatu, bla bla bla. Byla to dobrá a neprůstřelná role, stačilo mít zápal po poznání a vypadat mile a možná trochu rozpustile. Vlci takové vlky většinou podceňovali a nedávali v jejich přítomnosti pozor.
"Chystáš se skočit?" zeptal se při pohledu na propadlinu. Jeho hlas byl neutrální, jako by dokázal pochopit, že její myšlenky nabízí nějakou takovou možnost. Už nějakou tu dobu pozoroval, jak na ní upírá zrak. ONA fakt může skočit! To by byla skvělá podívaná! Prosím udělej to! Jenže vlčice se bohužel k ničemu takovému nejspíše nechystala. Možná přístě!

<- Středozemka

Podél řeky se dostal kamsi nahoru. To nebyl zrovna jeho záměr, ale budiž, alespoň si to vše omrkne z vrchu. Viděl už tuhle Gallireu z vršků hor, ale tohle bylo přímo uprostřed tohoto malebného prostředí. Bylo tu pěkně, ale to je asi tak vše. Nic víc a nic míň. Navíc tu žije tolik magičů, že je to až odporné.
Tohle místo dole ale upoutalo jeho pozornost. Mohl by se na to jít podívat, už toho viděl dost, ale nějakou díru v zemi jen tak neviděl. Něco takového moc nebylo možno najít na severu. Tam bylo jen chladno a všude sněhu, že ho nechcete do konce života ani vidět.

-> Propadlina

<- Ježčí mýtina

Rychle přidal, neboť se mu nelíbilo, jaké začalo být takhle na sluníčku opravdu teplo. Překvapivě to doteď poměrně zvládal. Jenže jakmile bylo po poledni, začínal být pohyb v tom teple dosti nezvladatelný.
Chtěl sehnat něco k jídlu, ale to asi bude muset počkat, až se setmí a přestane být takové vedro. Možná něco potká cestou, tak to uloví, ale takhle těžko, když se potí na místech, kde by se ani potit neměl. Zdálo se, že narazil na řeku, kterou viděl již minule. Jenže předtím právě mířil tím opačným směrem, kdo ví, co je tedy v těch vrcholech támhle...

-> Vyhlídka (přes Midiam)

<- Tulipánová louka

Překročil řeku a až teď si všiml, kde se nacházel. Tady někde byl, ne? Sice si to zas tak dobře nepamatoval, ale dalo se s tím dobře pracovat. Už se alespoň trochu orientoval. Tam někde bylo to přiteplený jezero a tak, říkal si v duchu a představoval si v hlavě mapu jednotlivých území.
"Zdravím," pozdravil vlčici, která asi na někoho čekala. (Wolfganie) Doufal, že pokud bude na vlky tak nějak milejší a vlídnější než sestra, dostane se dál. Taky by mohl dělat, že všechny své sourozence nesnáší a tak, mohl by si vymyslet nějaký poutavý příběh, že se pokoušel svou sestru neúspěšně zabít. Nejspíše by se jí to nejdříve nelíbilo, ale kdyby měl tento přístup výsledky a podařilo se mu něco málo zjistit, nejspíše by názor změnila. Stačilo by k tomu trochu času.
V hlavě už si dělal plány, jak to udělá, aby se něco takového povedlo. Zaprvé jí musel najít, nechat si vysvětlit, kde všude je nežádoucí a pak přehodnotit další kroky. Necítil jí ale naprosto nikde. Nebyla tu, zdálo se, že pokud se po tomto kraji pohybovala, vždy mu proklouzla jako ryba mezi tlapkami. Nemilé. Ale nevzdával to. Raději přidal do kroku, aby se dostal do nějakých známějších končin.

-> Tanebrae

<- Zubří vysočina

Jenže otázkou je, jak to celé udělat. Zatím nebyl nic moc, kromě skvělého mozku neměl vlastně nic a nejspíše na tom taky Styx nebude dobře, pokud si zvládla znepřátelit hodně zdejších vlků. Nejspíše na to šla po hlavě a nad ničím nepřemýšlela. Nebyla to díky tomu jeho oblíbená sestra. Byla až moc živá a dělala díky tomu chyby. Nic si nedokázala vyhodnotit a přijít k závěrům, že by se měla krotit, aby zvládla přežit. Bylo záhadou, jak se vůbec dokázala prodrat vlčecími lety, když byla taková. Možná se změnila, kdo ví. Třeba našla něco, díky čemuž jsou teď magiči slabší. Bude ji muset najít, aby našel odpovědi na tu kopu otázek. Proč jen bylo těžké jí najít. Rozhodně samozřejmě nemohl chodit kolem a ptát se na ní. Nesměl zmiňovat ani to, že byli stejné krve a tomuto závěru by se měl vyhýbat a zamítat to i v případě, že to řekne někdo jiný. Musí přijít na to, jak se zbavit toho stejného pachu, aby mohl operovat pod rouškou nevědomí ostatní. Nesměli to vědět, aby se vše zdálo ideální. Ten Život by to vědět mohl! A co ten, možná by měl jít za tou špatnou, která chce všechny mrtvé. S tím by jí ostatně mohl Rigel pomoci.

-> Ježčí mýtina (přes Eso)

<-- Ještěří lučina

Vydal se na jih, už se mu nechtělo jít na východ, když viděl, že se tam pravděpodobně nenachází nic jiného než plno lesů a luk. Tam může určitě zase někdy jindy a možná ne sám. Stále musel myslet na Styx, neboť už si nemyslel, že by někdy v životě nějakého svého sourozence viděl. Možná to byl osud, který je dostal sem. Možná... A možná to byla spíše jejich intuice. Všichni měli jediný cíl. Chtěli za každou cenu dostat z povrchu zemského ty debilní magiče, kteří mohli úplně za všechno. Ale jakou to bude mít cenu? Měli tolik síly, že by nejspíše nepomohlo být ten nejsilnější vlk v okruhu mil. Vždy budou mít magii a triky. Nebylo to fér. Možná by měli hrát jejich hru. Porazit je vlastní medicínou a postavit pak superviziální společnost zbytku, který by už neměl síly rovnat se jim. Když porazí toho Života, jistě dostanou převahu, nebudou mít svůj magický zdroj a nebude tedy možné se jim postavit. Pak už bude záležet jen na síle. Tu budou muset taky vybudovat, naštěstí mají tolik času, že se nemusí hnát. Ti magičové netuší, že se smráká a přijdou zlé špatné časy.

--> Tulipánová louka

<- Orlí dráp

Toužil po tom, aby sehnal alespoň nějakého zajíčka. To by nemuselo být něco, co by nemohl pokazit, ne? Žít takhle je pořádně patetické a nepříjemné. Nebyl nikdy moc lovecký typ, hodil by se stavbou spíše na ochranářský typ. V jeho případě spíše útok s velkou mírou poškození. Bolely ho svaly a procházet se byl taky už problém. Posadil se tedy na místě, které našel za tím rozlehlým lesem. Lehce pohrdavým pohledem sledoval ještěrky a hady, kteří se vyhřívali na kamenech kolem. Jo, tak přesně tohle mu kožich jen tak nedovoloval. Těšil se na příští rok, kdy už jeho kožich nebude tak hustý, když přestal žít na severu. Nejspíše pořádně vylíná a bude mít pak slušivější kratší srst. To by rozhodně nemuselo být vůbec špatné. Lepší než to, co měl teď.
Pokoušel se stopovat nějakou kořist, ale kromě těch plazů se na louce plné kamení nenacházelo ani živáčka. Možná to mohl zkusit jižně. Nejlépe kdyby našel nějakou řeku, u které by mohla zvěřina odpočívat a napájet se. Přesně to samé by pak měl nutkání taktéž dělat. Kéž by se mohl jen tak někam natáhnout a spokojeně relaxovat. Jenže v tom se ozval žaludek, že nic takového podnikat nemůže, dokud se pořádně nenají.

-> Zubří vysočina (přes Zarostlý les)

<- Vřesový palouk

Tak nějak zapomněl, jakým směrem se vůbec chtěl vydat. Objevil se v lese, který obklopoval palouk. Překonal později přes změť kamenů řeku Kierb a vydal se dál na východ, aby objevil nová zatím neprobádaná území tohoto místa. Nechtělo se mu chodit daleko, ale nezbývalo nic jiného, než aby si z toho udělal dlouhou procházku. Průzkum terénu byl rozhodně důležitý, díky tomu pak věděl, kam jde. Sice začínal mít už zase hlad, ale rozhodl se, že voda z řeky bude zatím muset stačit k tomu, aby to nějak přežil. Později se pokusí něco malého ulovit, aby ukojil i hlad, ale stále to nebylo nic, co by mu mělo bránit v objevování. Možná alespoň cestou potká někoho, kdo proti němu nebude mít absolutní odpor od samého začátku a budou se moci o kořist podělit jako předtím. Byla to celkem dobrá strategie, ačkoliv se Rigel nerad o něco dělil. Jenže v nouzi to asi neplatí a když má sám málo, asi výjde vstříc tomu, že na lov alespoň nemusí být sám. Jenže tyto končiny se zdály vlkprázdné. Možná by se měl přeci jen vydat zase zpět na západ, kde to žilo. Ještě to tu ale obejde, aby nemusel do toho močálu, odkud zrovna šel. Tam se zase nějakou dobu podívat asi nechtěl.

-> Ještěří lučina

Když je míjel, nacházel se od nich pár dobrých metrů, aby si vlčice nestěžovala. Vypadala mile a neškodně, ale jistě by uměla prskat stejně jako to šlo Wizku. Nehodlal tedy provokovat. Vlčata nebyla jistě její a pachově tomu tak napovídalo. Byl možná trochu zvědavý, čí to je, ale nejspíše jsou to potomci vlků ze zdejší smečky, kde žije ten Sigy, který nějaké měl. Pravděpodobně jim totiž nepříjde divné mít vlčata v bažině. Podivné mravy v tomto kraji, to musel uznat.
"Zdravím," řekl jen, když hodlal přidat do kroku, aby byl napřed a nemusel být v jejich přítomnosti delší dobu, než bylo nutné. Nechtěl, aby to vypadalo divně. Možná sice stálo za to promluvit s ní, neboť vypadala na někoho, kdo zná magie, ale měla vlčata a nechtěl jí tedy rušit. Ostatně vyzvídat o slabinách magičů mohl kdykoliv a skoro od kohokoliv. Doufal, že vlci nejsou jako ten první neschopný, kterého tady potkal. Ten mu řekl opravdu málo. Vlastně neřekl vůbec nic. Nevzdělanec hloupý. Co se dalo dělat. Vlčici s vlčaty už předběhl natolik, že se mu ztratila celá ta výprava z dohledu. Kdo ví, kam to vůbec mají namířeno.

--> Orlí dráp

<- Mahar

Byl stále poměrně v šoku, protože se právě dozvěděl, že tlapky jeho sestry se dostaly až právě sem do země Gallirea. Co si od toho slibovala? Chtěla snad všechny magiče sprovodit z tohoto světa sama? Neznělo to něco, čeho by byla schopná. I ona byla jen pouhá vlčice a nezmůže toho tolik, kolik by si přála. Krčil se na prahu lesa a sledoval vlky, kteří se tudy vydávali pryč. Raději nechtěl s nikým z nich mluvit, ještě by mohl být problém, že je jeho sestra Styx. Chtěl to nechat tajemstvím co nejdéle, neboť ne všichni tuto informaci brali tak pozitivně, aby z toho neměl on sám problémy. Rozhlédl se. Vypadalo to, že byli zase všichni pryč, takže se rozhodl zvednout. Netušil, kam by se mohl vydat, neboť kdo vlastně ví, kde se jeho sestra nacházela, takže se rozešel prvním směrem, který jej trkl.
Bylo těžké říct, zda jde správně, přestával se orientovat v tom, kde se momentálně nechází. Hodně území tady vypadalo celkem podobně, takže to také moc nepomáhalo. Kdo ví, kde se zase objeví. Navíc ten západ měl poměrně zmapovaný, takže asi neuškodí, když navštíví pár míst tu na východě a třeba na něco zajímavého narazí. To ale omylem doběhl skupinku vlčice s dítky. Nehodlal dělat zbytečné problémy, pouze procházel.
---

//Kde je Asetiiii, taky jí řeknu ahooooj za Lennie

//Hádám pokračování předchozího křoví
//Ještě ho v buse dopíšu (13:28)

Druhý vlk si ho už tiež všimol. Obaja ho sledovali svojimi farebnými očami a čakali, kto sa vlastne pohne prvý. Uteč, hovoril mozog Rigel. Lenže nohy nerobili vôbec nič, stál tam a nič nerobil. Sledoval je pohľadom a pokúšal sa premýšľať, aké má šance. Zdalo sa, ako by všetko bolo dlhé, ako by minúty boli hodinami. Lenže sa to všetko naozaj stalo počas niekoľkých sekúnd.
Rigel uskočil do strany, keď na neho konečne prvý vlk zaútočil. To dalo do pohybu ďalšieho vlka. Vydal sa späť, odkiaľ prišiel a tí dvaja vlci ho prenasledovali. Jeden vpravo a druhý zľava. Snažili sa ho dostať do pasce, z ktorej by sa neskôr len zle dostával. Už boli skoro na hranici starého mrazom seschlého lesa, ktorý sa rôzne krútil. Celkovo nebol najlepšie prístupnou cestou v kraji. Hlavne bol neprístupný vďaka množstvu tŕnia, ktorá sa nachádzalo snáď úplne všade okolo.
Rigelovi sa samozrejme do tŕnia nechcelo, lenže pri boji o holý život, teda ak by sme mali byť presní, bol to skôr útek. Skočil do krovia medzi stromami a zasyčal náznakom bolesti. Zachytával sa o tŕne a napriek tomu stále pokračoval krovím ďalej. Dvaja ďalší vlci sa tiež vydali do lesa bolesti, hoci už nie tak radostne ako predtým. Premýšľali, či to stojí za to. Nechceli ale domov doraziť s prázdnou, tak sa obaja plazili s nárekom ďalej.

Takže Styx je někde tady? To bylo poměrně velkým překvapením, neboť si Rigel doteď myslel, že již nikdy ani jednoho svého sourozence v životě neuvidí. Tolik věcí se teď díky té informaci měnilo. Toužebně přidal do kroku, aby vlastně zjistil, kde je. Tak moc se zabral do vlastních myšlenek po opuštění Maharu, že ani nevěděl, kde se objeví. Tiše pokračoval hlubokým lesem, aby se konečně mohl pořádně orientovat. Tehdy si myslel, že už sourozence neuvidí, dokonce s tím byl i jaksi smířený, ačkoliv se mu to nelíbilo. Třeba jí někde potká, ale kdo ví, kde vlastně Styx byla. Tlapky jej donesly až ke Kaskádám. Tok říčky byl velmi klidný a celkově celé místo vypadalo dosti tiše. Ticho bylo vlastně všude, ani ptáci tu nezpívali. Tohle vše narušoval jen občasný vánek, který se mu prohnal kolem uší. Těkal pohledem z jednoho potůčku kaskád na druhý a stále myslel na sestru. Třeba přišla sem, aby ani jednoho sourozence neviděla. Třeba to nechtěla. Třeba ... To bylo nepravděpodobné, ačkoliv to tak nevypadalo, určitě měla všechny sourozence ráda, i když třeba ne vždy si tak dobře rozuměli. Tentokrát by si asi mohli rozumět více, když za sebou mají tolik událostí, které je naopak rozehnaly než stmelily. Taková věc se vlastně vůbec stát neměla, chápal ale, že by se sem mohla jít pomstít. Tím pádem by asi dávalo smysl, že měla Wizku takovou negativní reakci.
"To abych zašel za tou vyšší entitou, abych se zeptal, jak se toho zbavit, nemám sice rád magiče, ale mohlo by Styx pomoci, abych zjišťoval info, aniž by vlci poznali podle pachu, že jsme příbuzní!" řekl si, když se tak procházel kolem Kaskád. Tož pěkné místo, ale stát tu takhle sám není nic speciálního. Teď se vydal zase dál, měl cíl sestru najít a zjistit, co má nejspíše za lubem.
Třebaže se do magičů pouštět moc nechtěl, klidně by vypomohl, jen ať jsou spokojení sourozenci a trochu pomstění rodiny a smečky, i když tedy třeba členy smečky rád nikdy neměl. Těšil se dokonce z toho, že jich tolik chcíplo, byly to příšerné existence a doopravdy se jednalo o ztracené hnusné existence. Téměř litoval, že se narodili, neboť ten život stál fakt za hovno a vlastně bylo super, že se smečka rozpadla a teď měli šanci na lepší život, který si každý už vzal do své režie.

Velmi soustředěně poslouchal to vyprávění o magiích, neboť bylo znát, že konečně narazil na vlka, který tomu všemu rozuměl. Přikývl mu na vyprávění a poslouchal, jakou magii měl tenhle, se kterým mluvil.
"To se asi taky dá dobře využívat," přikývl. Netušil, jaké další tyhle speciální magie mohou vlci mít. Asi si to vyberou. A nebo jak říkal vlk, mohou ji dostat jen tak. Dostat jen protože to vesmír chtěl. V tu chvíli ale vlk řekl, že je mu Rigelův pach poměrně povědomý. Vlk se udiivl, neboť neočekával, že by se jeden člen jejich rodiny vydal zrovna sem. Vždyť nesnášeli magii. Bylo mu řečeno, že tuto smečku navštívila Styx. Vlk to ale říkal způsobem, který naznačoval, že se projednou jeho sestra chovala poměrně přijatelně. Přesto řekl, že ji nezná. Bylo to tak lepší.
"Oh, vážně? Tak to musí být dobrá náhoda, nikoho takového jsem nikdy neznal," řekl tomu vlkovi a přemýšlel nad tím, že toto mohl být důvod, proč se ta Wizku tolik cukala. Možná měla tu čest s nepříjemnou a v tomhle ohledu i hloupou Styx ta samozřejmě byla hned hnusná a všechny magiče by pustila do věčných lovišť. Bylo to hloupé. Ale ona nad tím nikdy moc nepřemýšlela. Nebyla blbá, ale rozhodně někdy nevěděla, kdy je dobré raději dělat že nic. Jako teď. Kdo že je Styx? Tak či onak byla tato informace důležitá. Musel si odteď dávat bacha, s kým se baví. Hlavně bylo nutné, aby se pokusil pach svého rodu jakýmsi způsobem schovat. Existuje na to magie?
"Jo jasně, díky moc, byl jsi mi velice nápomocen. Hezký děcka," řekl mu na pozdrav, když si naposledy prohlédl spící koule a odešel z močálů pryč.

--> Narvinijský les (přes Vychodni hvozd)