Gallirea - Příspěvky uživatele

Prokvetlá vlčice začala mluvit o tom, jaká je hustá v magii a tak dále a dále, že to Rigel chtěl vědět. Jen ať se chlubí, stejně všichni brzo ㊕㊖㊗㊘.
"No jen mi řekni, jak umíš čarovat!" zasmál se a podíval na tu vlčici, která byla víceméně v rauši, ale nebylo to tak moc zlé jako u její kolegyně, která se tlemila na celý kolo a dělala si srandu z jeho ohonu. Nebo takhle obdivovala to stejně tak jako ta malá, která nadšeně pištěla
"Jestli nebudeš zticha malá, narvu ti tu žížalu do míst, kde by ti to příjemný fakt nebylo," zavrčel Rigel, který sice byl v rozmnožovací náladě, ale rozhodně nechtěl obdělávat děcka a praštěný lesby.
"A ty si vorajtuj tu tvoji magickou ㊕㊖㊗㊘," řekl směrem k vytlemené Illenii, která stále vypadala, že na ni jeho naběhlá kláda udělala částečně dojem. Byl to cirkus , hotový bordel. ㊕㊖㊗㊘ a frackové. Co je tohle sakra za místo?!
Jenže na divnosti to začalo nabírat pořádně až ve chvíli, kdy ho do čumáku praštilo hned několik nových pachů. Skvěle, jako by tu problematických ㊕㊖㊗㊘ nebylo málo. K jeho překvapení to byly ale pachy, které moc dobře znal. Zvedl hlavu, aby v trávě vyhledal někoho znameho. Kde jsou?! Jenže tohle bylo moc. Rigel zaboril hlavu do kytek a několik jich jistě nabral do tlamy, aby mu to všechno kolem přišlo alespoň trochu zábavné. A to se dostavil Norox. Bratr mluvil změť nesmyslů a zmizel stejně jako se objevil. To jsou jen halušky!

Evelyn se rozhodla, že tu na ni už asi nic moc nečeká, tak může zas vypadnout. Jo, jen jdi! Pryč! Kšic.
"TO SI DĚLÁŠ PR***, Evelyn kam zas jdeš?!" houkl na ni, když se rozhodla raději vypařit. "To kam zas jdeš, jsi uražená, protože jsem řekl, že používáš víc tu horní díru než spodní. Jak to vůbec může být urážlivý... Víš co, táhni," zařval na ni, když už se rozloučila s vlčetem a hulákala na vlčice, které se o vlče měly starat. Byly to zas tyhle dvě. "Ty frigido!" volal ještě naštvaně na Evelyn, než se ztratila kdesi ve fialových květinách. "Hej vy dvě, to je vaše tady tohle malý ho*no? Přestaňte se hihňat jako dvě nány, ty kytky nejsou tak dobrý," zavolal na vlčice, který byly tak mega mimo. "Co vám zas do ku*** kdo udělal, že se chováte jak po mentální poruše?" ptal se a čekal, zda odpoví nějaká vlčice. V tom se ale začalo dožadovat vlče srandy a Rigel na ni hodil zamračený pohled. "Tak hele Drahoušku, jsi malý andílek, že? Takový věci dělají jen špinavý coury, ale tvoje kámošky vypadají, že by si mohly taky zahrát," podíval se směrem na smyslů zbavenou vlčici, která skoro až chrochtala smíchy, když byla řeč o bobrech.
"Co kdyby sis támhle šla prohlížet ty žlutý kytky, zatímco tu budu nocovat u chlupatý studánky?" navrhl jí s úšklebkem. Bylo by asi lepší, kdyby se zdekovala pryč. "Samozřejmě mi nevadí ohřívat rampouch když se budeš dívat, ale mohl by přiletět orel a oči ti pak vyklovat," poučil mladou.
"Hej ty ugebená, s minulou jsem si to tolik neužil, chceš se pobavit? Určitě ti chybí trochu si vorazit, když je ta tvoje milá tady vlčice a nemá žádnou kladu, která by tě mohla obšťastnit," zvolal a čumákem ukázal na Cynthiu. Bez urážky samozřejmě. Kdo ví, zda z něj mluvily kytky, či to byl snad sexuální apetit Rigela v pozdním srpnu. Jak hrozné to bude na jaře?

Evelyn stále mluvila. Ještě pořád neměla dost? Měl na ni hupsnout znovu, aby už konečně držela zobák? Je to kytkami, či si jednoduše nevšiml, že je tak nějak rozjetá už od začátku a mele snad furt?
"To jsi mluvila tak často doteď? zeptal se jí možná trochu moc nevrhle. Měl být zaplaven endorfiny, potrkal si, proč to tedy není uspokojující jako vždycky? Možná to nestačilo. V tu chvíli na ně začala volat tráva kus od nich. To ještě stále ty kytky působí? Byl lehce udiven, ale hodlal to ignorovat. To se mu dařilo, než tráva začala vykřikovat znovu, že by si přesně tímhle způsobem chtěla taky hrát. Pfe, tráví, vždyť ty nemluvíš, přestaň vyprávět nesmysly, bavil se nad tím, než se rozhodl porost prozkoumat a zjistit, že to doopravdy není látkami. V trávě mezi fialovými humusárnami sedělo vlče a pištělo, že chce taky hrát no ... Na zalehávanou. Samozřejmě že chce. Všichni chtějí, ale jen ti nejvíc cool se o to pokusí. Třeba Evelyn je cool až teď, konečně je z ní pravá běhna. Nestydatě se tu nechávala obdělávat před zraky malého prcka.
"Evelyn že se nestydíš, HRÁT si před mladou dámou," pokáral vlčici, která se stále válela v trávě a nechtěla se ještě nejspíše zvedat. Nehodlá teď všude chodí za ním, protože jí nacpal buchtu tvarohem, že ne?
"Tak hele slečno, podrbat bobra není pro každýho, musíš být alespoň takhle veliká, abys mohla provozovat tuhle hru," řekl kriticky, prohlédl si jí a ukázal tlapou na přibližnou výšku vlčice vhodnou pro veselé brnkání.

Tohle bylo asi to nejdivnější, co mu kdy kdo řekl. A to už opravdu slyšel mnohé. Ještě nikdy se hodí nikdo neopovážil takto nazvat. Samozřejmě to bylo poměrně chybné označení, ale na tom už nezáleželo. Důležité bylo, že byl moc sjetý na to, aby z toho nadával nebo jí už rdousil za to, že si dovolila být drzá. On to tedy jako akt drzosti bral.
"Mlč vlčice," štěkl po ní, aby raději mlčela a dělala to, co se jí řekne. Nemělo cenu se s ní o ničem bavit. Byla to vlčice. Pár děr a kňourání. A když kňourají až moc, chtělo by to jejich díry zacpat. Do držky už dostala kytku. Z toho všeho tripu mu bylo zle. Ne fyzicky, spíše cítil opravdu blbý pocit, že dovoloval vlčici být tak blízko co se mentálního přátelství týče. To ale nebylo nic, když přišlo no... Na to fyzické přátelství. Šedivá flundra ještě zanotovala, že to musí být dobré. Jako kdyby to měla s čím porovnávat... "Hele nedělej, dobře? Oba víme, že jsi ještě vycákaná nebyla," zavrčel jí do ucha a lehce se ušklíbl, když se mu samice i sama nastavovala. To je ale hodná ště*ka. Podívejme jaká je to poslušná malá ku******. pomyslel si a oblízl se, než se silně Evelyn zakousl do zátylku, aby se již z jeho sevření neměla šanci vykroutit. To jen pojistka, že by se tahle. Co si sakra myslela? Že tohle patří ke špásům, které nebudou mít vyšší následky. No to doufej, že nebude, jinak moje sestra bude mít večeři.
Využil toho, že byla tak moc ochotná. Možná to bylo těmi květinami, možná to bylo vzrušením z nevyzkoušeného. Bylo mu fuk, co jí dohnalo k souhlasu. Běžně se ostatně bránily do poslední chvíle. Tentokrát nebylo skoro nutné používat sílu na to, aby nebyla divoká. Možná jen trochu pro pocit větší satisfakce. Drzel jí pevně, aby se zbytečně nehýbala, aby s sebou necukla, až bude v ní, vlčice měly pak tendence si to díky discomfortu rozmýšlet. Ona ale držela. Hodná poslušná čuba.
Dalo to pěknou chvíli na to, jak rychle většinou takový akt trvá. Běžně je to šup sem šup tam, krocan je v troubě, ale tentokrát jako by se sémě ani nechtělo do útrob vlčice dostat. Pořádně se jí zakousl do kůže, když cítil vrchol. Mise byla splněna. Cítil jistou utechu, dobrý pocit z toho, že po dlouhé době předával své zasr*** rodinné geny dál, ačkoliv tím, že byl konec léta, neočekával, že by se musel starat o následky.
Konečně vlčici pustil a tiše oddechoval, než z ní vítězně slezl. Svět se konečně přestal motat a účinky květiny pominuly. Zůstala už jen satisfakce, která jej ještě nějakou dobu neopustí. Ostatně není pro samce lepšího pocitu, než napustit nějakou vlčici a udělat z ní košík na DNA.
"Slušná minda," pochválil Evelyn a posadil se vedle ní. Už se poměrně smrákalo a bylo na čase jít. Lepší zakončení jejich putování už být nemohlo, co.

Běhala kolem jako pominutá a Rigel se tomu smál. Běhala rychleji než světlo a byla z ní jen obří šmouha, která se pohybovala podivnými směry.
"Haha, nebylo, ale trpaslíka to nezajímá... Počkat cože? To je jedno," smál se stále na zádech. Lehla si jak pytel brambor vedle něj a taky byla na trochu jiné vlně, než tomu bylo předtím. Už alespoň věděl, že je to těmi kytkami. Jenže vadilo mu to? Ani ne. Chvíli tak setrvávali a sledoval mraky. A když už nedávala pozor, rozhodl se vzít vše do vlastních tlap.
Částečně ji zalehl tělem, aby se nemohla jen tak jednoduše odkutálet pryč. Jestli se zpod něj chtěla dostat, musela bojovat o to, aby se tomu tak stalo.
"Hej, hej, byla bys pěkná máma," zavrněl jí do ucha a mírně ji do něj zuby i štípl. Mluvila z něj částečně ta kytka a svět se stále poměrně motal, ale byl takový. A právě v tu chvíli se začala rodit myšlenka na to, že by si po dlouhé době mohl zase vrznout. A vem čert, že byla magič, on je ostatně stejně taky. Mít magický zmetky... Proč ne, jeho by to stejně nezajímalo. Nechal by to sežrat všechno sourozenci.
"Schválně jak moc by tě štvalo, kdybych tě jednou udělal," drcl do ní provokativně, ale podvědomí chtělo, aby se tomu tak stalo. Rozhodování takhle většinou nefungovalo, ale rozhodně tomu napomáhaly ony divné kytky, které najednou dělaly život o trochu zábavnější. Proto už stačilo jen opravdu málo a zakousl se jí do ramene tak, aby ji chtě nechtě začal obracet na břicho.

<- Zubří vysočina

Zdálo se, že už stačí jen kousek a bude na zemi. Jenže se ukázalo, že se rozhodla proměnit role a být ve vedení aka lovec ona. Skočila po něm a povalila jej k zemi. Nad tím se jen Rigel pousmál a čekal, kdy zase bude utíkat pryč.
Oklepal se hned jak opět vylezl na nohy a všiml si, že už je vlčice zase v trapu a běžela dál. Tentokrát už to bylo o něco pomaleji a její tempo značilo, že už se jedná spíše o rekreační běh než soutěž. Rigel se tedy rozhodl vydat okamžitě za ní, aby nebyl zas tak pozadu. Tentokrát už to ale nebylo tak těžké jako předtím. Nechala se.
Skočil po ní tak, že se oba vlci kutáleli několik metrů jako klubko končetin a srsti, než se rozdělili a dopadli do fialových květů několik desítek centimetrů od sebe.
"O co, že je nesníš!" zvolal, když popadl dech a pořádně se konečně po tom kutálení nadechl. Pár částí těla jej mírně bolela, ale nebude to nic víc než pár pohmožděnin, na které během konverzace s vlčicí zapomene. Urval kytku a hodil jí před vlčici bez toho, aniž by si uvědomil, že se mu bílá tekutina ze stonku dostala do tlamy. Stačilo tak málo a bylo vymalováno. Počkal, až vyhecovaná vlčice květinu chytí a čekal na její reakci. Sní to? Rigel jí sledoval s úšklebkem a těšil se na reakci. Jenže než se mu dostalo její reakce, začal se celý svět poměrně točit. A kdyby jen to, vše se začalo motat a měnit barvy. Květiny byly najednou žluté, Evelyn modrá a jeho vlastní tlapky zas červené.
"Co děláme uprostřed oceánu?" zeptal se nevěřícně Evelyn a koukal se pod tlapky, neboť najednou byli uprostřed nekonečné vody, která vypadala stabilně a nerostla. Evelyn byla po břicho ve vodě a Rigel na tom byl podobně. Jenže najednou tam byly zas kytky a vypadalo to, že rostou nějak rychle a za chvíli se v nich udusí. Ale to mu asi moc nevadilo.
"Do prdele Evelyn, ty se mi mezi těmi kytkami ztrácíš," pronesl a chechtal se tomu, když se svalil do fialových květin zády k zemi.

< Ještěří lučina

Byl jí v patách a ona to moc dobře věděla. Možná taky proto se rozhodla taktéž běžet přímo, aby neztrácela drahocenný čas, který by mohla využít pro zabraní jisté vzdálenosti od Rigela. Jenže se zdálo, že jí docházely síly. V tom měl Rigel patřičnou výhodu, neboť byl silný a vytrvalý. Možná trochu trvalo, než ji stihl doběhnout, ale to nic neměnilo na tom, že začala chtě nechtě zpomalovat. Pousmál se nad tím. Už jí skoro má a kdo ví, co bude požadovat jako odměnu za její chycení.
Začala na něj volat a přesvědčovat se, že už Rigel nemůže stejně tak ona, jenže vlk byl nachystán jí v tomto bohužel zklamat. "Ani náhodou, ale je jisté, že ty už ztrácíš síly," zasmál se a trochu přidal, neboť jej síly stále neopouštěly.
Ve vzduchu cítil poměrně známé pachy, díky kterým se na malou chvíli zamračil, ale neubralo mu to elánu co se Evelyn týče. Ta vlčice stále unikala, ale nebude tomu už dlouho. Měl ji na dosah a nejspíše tomu pomohlo i to, že už se nenacházeli dávno v lese. Otevřené prostranství bylo takto velice nápomocné, neboť nebylo kolem příliš překážek. Pohlédl na levou stranu, aby v dáli zahlédl stádo zubrů, kteří ale byli tak trochu mimo jeho ligu. Může si o jejich mase nechat asi zdát. Ale to nevadí. Ještě stále může ochutnat Evelyn.

-> Elypole

<- Sopka

Vlčice nabídla, že by ještě nějakou dobu mohli trávit spolu. A teď fakt, co je s touhle vlčicí? Zlobil se na malou chvíli sám na sebe, neboť nebylo v plánu pobíhat po území s magiči a kamarádíčkovat se s nimi. Povzdechl si, protože to byla jeho vlastní vina. Neměl se s ní vůbec bavit.
"Fajn, kam to bude?" zeptal se vlčice a byl rozhodnut ji stále následovat a jednoduše počkat, jak se z tohodle dostane.
Stále přemýšlel nad tím, co říkala předtím. Byl černá ovce rodiny? Pravda, pravda, byl vždy vzhledem i povahou trochu jiný než ostatní. Nebyl tak impulzivní a jednoduchý. Nebyl ani tak světlý, měl hustější srst a neměl tolik jizev, neboť si jednoduše žádné dělat nenechal, či se prostě ztratily pod srstí. Vypadal vlastně oproti nim neskutečně normálně, taky byl asi jediný, kdo si neodnesl žádné větší trauma, protože upřímně v hloubi duše svou smečku nenáviděl. Byla to jen ta výchova, která z něj dělala smýšlením špatného, agresivního a poměrně nepříjemného, ačkoliv se snažil to neprokazovat magičům. Doba, kdy se bude ukazovat v plné kráse, příjde, jen to ještě nemůže být teď.
"Vím, že tu jsou dva, kam se poděl zbytek nevím, co je na tom nesrozumitelného vlastně?" nadhodil mírně podrážděně Evelyn, protože si z něj dělala srandu a to bylo jako píchat do vosího hnízda, i když byl v takových ohledech poměrně tolerantní a tvářil se naprosto s nezájmem skoro na vše.
Jenže než mohl pokračovat, přiskočila k němu a plácla ho. Pak už jen něžnější dotyky a byla pryč. A teď tu bosorku má ještě chytit. Může si s ní udělat pak co chce? To v tom případě bere.
Kdo ví, kam přesně měla namířeno. Rigel se po chvíli vydal za ní, musel jí přeci chytit. Nebyl možná rychlý jako ona, protože hýbat těžším tělem nebylo nic jednoduchého, ale měl určitou výdrž, která jej v tomhle jistila, za chvíli nebude moci a zpomalí. To jí dožene. Proto se vydal za vlčicí do lesů směrem na jihovýchod a přemýšlel, kde zas sakra oba skončí.
Narozdíl od vlčice si vypočítával její další kroky a jednoduše se vydal přímo, aniž by se zajímal o její kličkování mezi stromy, které jej mělo alespoň trochu mást či aby se trochu více snažil. Byl jí v patách, ale stále to nebylo přímo dostačující. Sám sebe přemlouval, aby zrychlil, ale byl si jist, že by to nemělo účinek, takže se raději držel taktiky, kterou měl vymyšlenou a držel s ní tak nějak krok, ačkoliv byl rozestup mezi nimi poměrně stále znatelný problém. On jí dožene, chce to jen čas...

-> Zubří vysočina

Prví známka toho, že kráter opustili, byla teplota, která se konečně rapidně snížila, horký den bude určitě, ale předcházelo mu příjemné orosené ráno s mlhou, Slunce ještě nevystoupilo ze spánku za obzorem, takže stále panovalo příjemné šero, kdo by řekl, že se bude těšit na zimu tolik, jako je tomu teď, kdysi by ho to nejspíše ani nenapadlo, neboť nebylo moc jednoduché brodit se pořád ve sněhu a mrazu, jenže právě teď tady by mu to vyhovovalo asi úplně nejvíc, protože tohle příšerné vedro dokázalo snad vlka i zabít.
----
"Kam máš vůbec namířeno? To pořád jen bloudíš bez cíle?" zeptal se jí, když se rozhlížel, kam by se mohli vydat. Můžou stále pokračovat spolu, či se jednoduše oba vydají jinam. Rozhodně by v tom případě zvolil opačný směr, neboť jak už je běžné, sešli by se zase někde hned za půl hodiny poté, co by se rozdělili.

// Neprobádaný les

Neměl v úmyslu jí říkat více než bylo třeba. Už takhle byla blíže, než mu bylo příjemné a věděla víc, než měl v plánu prozrazovat. Díky tomu přicházely otázky, na které jí přirozeně odpovídat nechtěl.
"Nemusíš vědět všechno, slečinko," upozornil jí ostřeji, aby se podobným tématům, která zahrnovala Rigelův charakter či smýšlení, vyhnula. Bude to asi stejně nejlepší pro oba, pokud se nemají teď okamžitě rozejít každý jiným směrem.
Začala se chytat konverzace ohledně sourozenců, což bylo další poměrně mysteriózní téma, které nebylo vhodné řešit nějak hlouběji. Ale on se jí přesto zeptal. Možná pokud bude udržovat konverzaci o Evelyn, nebude prostor na otázky ohledně Rigela. Byla to dobrá taktika, ostatně kdo o sobě rád nemluví?
"Máš nějaké sestry, že to takhle dokážeš říct?" zeptal se jí po chvíli, když řekla, že život se sestrami není někdy jednoduchý. Musela v tom případě nějaké mít. Otázkou bylo, zda se tu taky někde poflakují a setkání s nimi je asi tak stejně příjemné jako setkání s Evelyn, která už teď nebyla takové struhadlo jako napoprvé. Ale ani Rigel na ní nebyl tolik hrubý jako předtím. Trénoval si svou milou část, která měla s magiči kooperovat, aby nebyl stejně debilní jako jeho opovážlivý a nerozvážní sourozenci.
"Kdo ví, je to dávno, co jsem je všechny viděl na jednom místě," odpověděl stroze na její otázku ohledně toho, zda má hodně sourozenců. Hodně jich zas moc nebylo, ale otázkou je, kolik jich po rozdělení zůstalo naživu? Pokud se všichni pouštějí do rvaček jako Styx, která trhá a nechává se trhat za každého počasí, nemusí už někteří z nich být naživu. Ostatně o zbylých sestrách toho neslyšel moc. Vlastně absolutní nic. "Potkat jednoho asi ujde, ten mrzák by asi nepřežil, kdyby si na něj došlápnul Norox i Styx, je zvláštní, že nejsou spolu, pokud tu opravdu oba pobíhají," zasmál se. Jeden možná na eliminaci vlka nestačil, ale kdyby zaútočili spolu, určitě by to bylo velmi nepříjemné setkání. Otázkou je, proč každý kope sám za sebe. Pohádali se snad? Hvězdičky rodiny se najednou nemohly vystát? Heh...
"To ti řeknu možná někdy jindy," odpověděl na její otázku, proč vlastně nemají rádi magii. Ono nejde o to, že by si vybrali nesnášet všechny magiče a magii obecně, byl to spíše životní styl, který jim byl vtloukán a vlastně se tomu nikdy asi ani nebránili. Jednoduše je to zlo a tečka. Důvody samozřejmě známé byly. Odbíjel každou její otázku jak rychle to šlo, neměl v úmyslu na nic odpovídat ani předtím, nebude to dělat ani teď. Raději poslouchal o tom, jaké magie jsou z jejího pohledu víc cool. Musel souhlasit, ovládat počasí by se mohlo hodit, ale jistě nic nemá na magii, která z vlka udělá kompletně neviditelného.
Ocitli se velmi blízko vchodu do kráteru. Nebyli na samém vrcholu, tam se plácat nechtěl, stačila tahle průrva na malou vyvýšeninu nad kráterem. Bylo to nebezpečné? Ano, Zastavilo ho to? Ne. Byl pouze opatrný, kam šlape a rozhodně obezřetný co se Evelyn týkalo. protáhl se mírně klaustrofobickou dírou v kuželu a oddychl si na už o něco prostornější vyhlídce nad kráterem plném magmatu. Nahlédl přes okraj, ale neměl chuť chodit blíže, dával by vlčici dobrou příležitost a to nechtěl. Místo toho se posadil a vyhlížel, čím je tohle místo zajímavé. Byl ohromen, to určitě ano, ale nechtěl to dávat zas tolik najevo. Nemusela vědět, že je to poprvé, co takové místo doopravdy vidí.
Nechal jí chvíli vlastním myšlenkám, než se postavil a přidal se k ní. Chvíli postával vedle ní a sledoval bublající tekutinu na dně, než se po ní vrhl a povalil jí k zemi. Dával si pozor, aby se nepřiblížili k okraji natolik, aby se jednalo pro oba o nebezpečnou záležitost. Držel jí chvíli u země svým tělem a sledoval, jak je vlčice na zemi.
Nechal se lehce vystřídat na místo toho, kdo měl převahu, aby byl zády k zemi. Sledoval zaujatě Evelyn, jestli ho nechá jít, nebo bude ještě chvíli laškovat ohledně toho, že jeden druhého do kráteru opravdu hodí. Jenže nedal jí zas tolik času na rozmyšlenou a vykroutil se jí tak, aby dost možná čumákem zahučela do prachu. Sám vyskočil na nohy a oprášil se, než přistoupil k vlčici a sledoval, jak se taky sebere, aby mohli jít. Ještě se na malý moment podíval přes okraj na tu žhavou nádheru, než obrátil zrak a vydal se ven z kuželu.

//Vvj

Evelyn s ním opravdu šla, takže trochu zpomalil a počkal, až srovná krok. Neměl nikdy moc chuť s někým putovat, ale mohl se od ní dost dozvědět. Navíc takhle nebude překvapen, až se zase sejdou na jednom místě.
"Zatím to není nutné, je poměrně neracionální útočit jen tak z mindráků na náhodné vlky. Styx je v tomhle hloupá, nepřemýšlí nad tím a to ji možná jednou zabije," řekl naprosto klidným hlasem. Samozřejmě byla taky možnost, že se mohl ohánět kolem jako sourozenci a kousat všechny do prdele, náladu na to věčně měl, jenže půd sebezáchovy ho přesvědčoval o tom, aby vyčkával a našel vhodnější příležitosti ke střetům. Navíc nic nerozvrátí společnost natolik, jako když zaútočí chytře zevnitř. Vyhladit město nepomůže, vybudují jej znovu, rozvrátit společnost zevnitř? Už se nikdy dohromady nedá. Raději bude hrát toho bezkonfliktního.
"Mezi námi je všechny nenávidím, jsou šílení a k ničemu, bylo by možná nejlepší, kdyby chcípli, než jim k tomu pomůžu, sere mě, že se díky sestře nemůžu pomalu vyspat, protože po mně skáče Asgaarská alfa, že bych ji chtěla sníst vlče," mlaskl naštvaně. Tohle se mu nelíbilo ani ve skutečnosti. Vypadalo to, že na cestách vytratili mozek někde v křoví a už se pro něj nevrátili. Rigelův cíl byl jednoduchý, útočit podle a bez studu, ale zatím na to není prostor a ani dovednosti. Musí se zlepšit. Na druhou stranu, pár kožichů by taky jistě roztrhal.
"Ty hej k čemu je ta magie dobrá, vyrůstali jsme s odporem vůči ní jako vlci, kteří ji nemají, jsem zvědavý," navázal trochu jinou konverzaci. Měla stejnou magii, která podle všeho uměla tvořit iluze.
"Styx by se zesrala, kdyby zjistila, že nějakou má taky," zasmál se skoro až upřímně, když si představil, že se vlčice vzteká nad tím, že je odporná a musí se eliminovat. Ne, nejspíše by to jednoduše nikdy nepřijala jako pravdu. I kdyby kašlala oheň nebo tak.
"Těžko říct, která je nejlepší a nejhorší, ale fakt bych chtěl umět ovládat cizí pocity nebo ještě lépe, chtěl bych ovládat cizí tělo. Co bych nechtěl jsou nějaké ty trapácké živelné magie. Na můj vkus moc nudné Ačkoliv mohou být asi nápomocné...Ale magie jsou humus všechny. Co myslíš ty?" zeptal se Evelyn na její názor ohledně toho, jaká magie je nejlepší a nejhorší. Těžko říct, jen o nich slyšel, několik jich i viděl, ale že by z nějaké byl extra unešen? Ani ne.
"Hodím tě jako oběť bohům do kráteru sopky, neptej se tak hloupě vlčice. Prostě se procházíme," řekl Rigel Evelyn a dával pozor raději na cestu, neboť se terén začínal pořádně zhoršovat.

//Sopka

Po vysvětlení od mrzáka si jen cosi mumlal pod čumákem. Byl neschopný a slabý, takhle se nechat zřídit od prostého vlka. Magič k pohledání... Někteří byli slaboty a chodící mrtvoly. Takový natáhnou brka jako první, až na to dojde. "Mě tvoje jméno nezajímá, mrzáku," houknul zpět po Norim, který se dožadoval toho, že nechce být nazýván mrzákem. Baghý navíc řekla, že je jí Rigel povědomý, ale nemůže si nic vybavit. "To máš paměť cikády, nebo už je to stářím?" zasmál se jí a pokračoval by, kdyby nezaslechl, jak se do nich pustila i Evelyn. Už neřekl ani slovo a jen si liboval v tom, jaká taky umí být pořádné zlá. V tom hodně ale vyrušila maličká, která se jej ptala na lov ryb.
"Jo, chytím ti nějakou potvoru z hlubin, kterou si dáme všichni k večeři během oslav," přitakal malé vlčici a dělal, jako že má v plánu jít něco dělat. Jenže teď jej plán ohledně plánování oslav přešel, nechtěl tu trávit čas s polochcíplým Norim, jeho babčou pečovatelskou službou a lesbickými kvočnami. Evelyn už nějak vytratil z hlavy, protože přestala být natolik otravná, že by jí nejraději zakázal používat vzduch. Chvíli poslouchal, co kdo má na srdci, než se pomalu došoupal blíž k vlčici.
"No... Je na čase se vypařit," špitl Rigel směrem k Evelyn, která taky nevypadala vlastně z nápadů ohledně celé sešlosti a party natolik nadšeně, aby zůstávala.
"Hej pojď, než tě to vlče stáhne z kůže za to, že neumíš zpívat," pobídl šedou vlčici, že by mohli z dění utéct spolu.

Zde už jen pro Evelyn

Ani se neobtěžoval se skvadrou rozloučit, neměl sebemenší důvod se jimi zaobírat, stejně to byl jen nudný komparz jejich života. Ať si pořádají tu oslavu všichni sami, on se tím možná nadchl, jenže teď jeho zájem klesl tak hluboko, že už se s nimi zahazovat nechtěl ani náhodou.
"Styx je moje sestra, ale to si vždycky každý zvládne odvodit sám," řekl a pokračoval podél jezera sever na sever, kde mohlo být lépe než tu. Byla noc a stejně příšerně. "Dělá tu šílený bordel, ale je neškodná poměrně... To že vypadá ten ubožák mrzák tak... Značí spíš že je neschopný a ne že by byla Styx nebezpečná, je to puťka," smál se a procházel po břehu tak, že měl tlapky pod vodou a tím se dostatečně ochlazoval.

-> Neprobádaný les

To se zase někde ocitnul. Jedno horší než druhé. A teď chtějí dělat party.
"Co mu vlastně je? Tomu mrzákovi?"zeptal se zvědavým no přesto dosti neutrálním tónem vlčice, která jej znala. Samozřejmě na to dotyčný mohl odpovědět taky, ale ať si vyberou. Neměl chuť plánovat s nimi nic extra, takže jen okatě kýval hlavou na všechno a zůstával vedle Evelyn, která schválila jejich dočasné příměří, než se jeden na delší dobu zbaví druhého. Mezitím se jej samozřejmě i ona ptala na otázky. Možná díky tomu přestával vnímat, co tam to malé vlče pískalo za nesmysly.
"Potkala mě vlčice, která chtěla Styx sníst. Prý za to, že chce žrát cizí vlčata či co. Já ji zatím Galliree ještě neviděl," pokrčil rameny. Evelyn muselo být jasné, že s ní má něco společného. Měli podobně známý pach, kteří ostatní nesnášeli. Že by ji ještě nepotkal? Byla to ta nejlepší možnost. Ostatně v tomto hloučku byli tací, kteří s ní už dočinění měli, ale přesto nevyzdvihli onu skutečnost, že jsou pokrevně svázání.
"Co ty víš o ní?" zeptal se šedé, když se ostatní chystali na tu party, která se měla konat a on se tak nějak připletl do dění. Nezajímalo jej to tolik jako to, co by o ní mohla vědět takhle, která mu stále byla na očích. Udržoval tón konverzace tak, aby se do jejich rozhovoru nepřipletli další. Nikdo už nemusel poslouchat, že se baví zrovna o té démonické vlčici, která prý pořádně zbila toho u vlčice, která dělala, že jej nezná. Už zapomněl, zda vlastně zná její jméno.
Evelyn začala hulákat, že zpívat nebude a až v tu chvíli Rigelovi došlo, že vlastně prý mají zpívat. Ale o nesouhlas se postarala vlčice. Tak jen sledoval, jak sype další příjemnější nápady. Jo, klidně bude někde postávat a dělat že nic. Snad na ně pak dopadne asteroid.
"Jsem Rigel. Jak že jsi říkala, že se jmenuješ?"zeptal se jí poté, co se snažila vyhlasovat to, že budou kousat vlky bez party nalady do prdele. I to není nápad k zahození. Rozhlédl se, co je tu vlastně za vlky kromě téhle šedé. Věděl, jak se jmenuje, ale proč to neslyšet trochu jiným tónem. Kromě té tu byl ten rozbitý vlk a jeho ochranářka, dvě energické lesbické vlčice a jejich vlče, které pravděpodobně někomu šlohly.
Všiml si ale ještě jedné. To je ta z Borůvkové smečky. Ohlédl se po ostatních. "Wizku raději nepozveme?" zvolal k ostatním, aby taky viděli, že je vlčice poměrně blízko, no přesto se k jejich společnému bordelu nepřidala. Možná dělá dobře. Rigela by raději beztak zmizel.

<- Propadlina

Banda vlků na obzoru. Byly to vlčice a s nimi nějaká maličká. Překvapivě tam byla taky šedivá vlčice, kterou viděl naposledy včera. Špehuje ho? Vydal se kolem nich velmi provokativním způsobem až ke břehu, měl v plánu se lehce namočit a trochu napít. Teploty byly ostatně šílené.
"Hej, hej, To co je to tady za sešlost, to jste se všichni rozhodli chránit jedno vlče před Styx?" prohlédl si skupinku vlků, která se nacházela v jeho bezprostřední blízkosti. Pohled z malé přesunul na Evelyn, kterou předtím v duchu nazýval ďáblem a jeho vlastní redemptorem, neboť byla snad všude, kde se zrovna nacházel Rigel. Necítil se zle, že na ni nebyl předtím kdo ví jak milý, ona napoprvé byla taky pořádná osina v prdeli. A očividně ani vytáhnout nejde, když je všude. Rozhodl se osvěžit, neboť teploty byly stále horší než kdy jindy. A to už nebylo ani slunce vidět.
"Chystáte se na lov?" zeptal se o něco klidněji a posadil se vedle Evelyn, po které střelil pohledem, jakmile položil onu otázku. Vyrazil z vody ven, aby tam ta světlá vlčice zůstala sama a posadil se vedle šedé, kterou již znal. Naklonil se lehce k ní, aby jeho následující slova slyšela pouze ona.
"Vídám tě až moc často, šedá, možná bychom měli mít alespoň příměří, než to začne být otravné," mlasknul a ani se na ni nepodíval. Byly to jen myšlenky, které se k němu dostaly po jejich posledním setkání. Asi bylo k ničemu se s ní hádat, když na sebe měli takové velké pekelné štěstí. Ale hned jak to půjde, chcípne jako první, takový je plán.
"Co to ta mladá řekla o oslavě?"zeptal se po chvíli, kdy byly myšlenkami mírně jinde. Začal maličkou vnímat až po chvíli, neboť go ani předtím nenapadlo, že by byly věci, které říkala, důležité. K čertu s tím, že jo měla vlčata podstatně raději než dospělí vlci.
"Uspořádáme oslavu?" zeptal se nadšenějším tónem, jako by byl najednou hodný a milý beránek. Ve skutečnosti by se nějaká taková akce hodila. Víš vlků na jednom místě by mohlo znamenat, že by se taky mohl víc vlků zbavit naráz. A začal by taky se svojí "kamarádkou" Evelyn.