Příspěvky uživatele

< návrat zpět

<- mušličková pláž

Dorazil na pláž. Sem vlastně moc nechtěl, ale když už jej sem nohy dotáhly proč asi ne... Chvíli nechal vlny narážet do pacek, byl pouze na břehu sem tam na něj větší vlna dosáhla. Bylo tu příjemné počasí. Nebylo vedro, a to nejspíše hlavně kvůli studenému mořskému vánku, který se tu proháněl. Velmi pěkné místo pro odpočinek. Jeho ale zajímaly vrcholky kousek od břehu. Zdálo se, že se na ně je možné i dostat. Jednalo se o malé kousky ráje na moři. Zvláštní. Samozřejmě taky nic takového v životě neviděl.
Přeskočil pár kamenů a několikrát se vymáchal v moři, než se doplácal na ostrov.
Rozhlédl se kolem. Nikdo tu nebyl. Stopy tu ale rozhodně byly a někdy sem pravděpodobně někdo i zavítá, aby si užíval klidu a pohody. Bylo to zajímavé místo, to musel uznat. Kdo by řekl, že i taková existují? Rozhodně se bylo na co dívat. Rigel se na chvíli položil do zelené trávy a zavřel oči. Poslouchal šumění moře a přemýšlel nad vším, co se v posledních dnech událo. Možná to byl dobrý start. Stále si udržoval odstup a zanechával stopu poměrně neškodného mladého vlka. To byl jeho záměr. Jediným vlkem, který stále stál proti, byl ten vlk od jezera, který se s tím moc nepáral. To byl první pokus, jednalo se jednoduše o něco, co se musí zlepšit až dostatečnou praxí. Byl si jist, že to zvládne. Vždy to nějak zvládl.
Ležel tam ještě přibližně hodinu, dokonce usnul a spalo se mu výborně. Bylo to něco jiného než spát na těch nepříjemných místech na pevnině. Tady měl pocit, že mu nic nehrozí. Až možná na příliv.
Později se vydal zpět na pevninu. Chtěl přeci pokračovat v mapování území.

-> náhorní plošina

<- jižní Mahtae

Možná by měl najít alespoň jednoho magiče, se kterým by se mohl přátelit. Tedy samozřejmě přátelit pouze okrajově a spíše pouze předstírat. Mohlo by se to hodit, rozhodně totiž neměl v plánu se s nikým doopravdy kamarádíčkovat.
Ale těžko říct, kdo by na něco takového mohl být vhodný adept. Zdálo se, že tu není nikdo, kdo by se mu dostatečně zamlouval na to, aby se měl chuť seznamovat. Možná raději opadne nejbližší kamínek a bude si povídat s tím. Mohl by to pojmenovat a tahat v tlamě všude s sebou. Možná by právě něco takového mohl předstírat. Jednoduše cíl byl jednoduchý, chtěl, aby jo vlci nebrali jako hrozbu. Každý debil a dobrá duše se pak dostane na místa, kam by se normálně jen tak nedostali. Vlci přestávají být obezřetní, když ve vás nevidí hrozbu.

-> Ostrůvky

<- Sněžné hory (přes Dlouhá řeka)

Procházel kolem té samé řeky, kolem které se vydal již několikrát. Toto místo opravdu znal z obou břehů jako své packy. Hnala jej zvědavost. Chtěl znát terén, aby měl pak výhodu. Respektive doufal, že to pro něj nikdy nebude nevýhoda. Zajímalo jej, kam by se mohl dostat. Všechna ta místa, která navštívil byla tak jiná. Vlídnější a zelenější než vše, co kdy předtím znal ze severských končin, kde vyrůstal.
Proč jen on neodešel dříve. Stejně se rozdělil a nebylo tedy k ničemu vyčkávat. Vše bylo pro nic. Mohl se mít už tak dobře, kdyby jen nečekal na správnou příležitost, která vlastně ani nikdy nepřišla. Bylo k ničemu nad tím ale přemýšlet, protože to nikdy nejspíše ani lepší nebude. Bohužel se vše sešlo tak zle...

-> Mušličková pláž

<- Dlouhá řeka

Cože ho to vlastně napadlo být tady. Díval se dolů z míst, kde se nacházela ona stezka k jezírkům. Neměl příliš náladu chodit zrovna tam, ale spíše potřeboval onen výhled na celé prostranství, aby našel vlčici, kterou hledal. Byla to ale moc velká plocha a hledání tedy bylo spíše lovem jehly v kupce sena. Možná by se přeci jen měl zeptat těch ze smečky, kterým se nelíbí. Ta Wizku by mohla mít odpovědi na jeho několik otázek ohledně... Tak nějak všeho.
Možná by se měl podívat, kde by se mohla pohybovat, kde je vůbec takový "strop" možností. Pokud si vytyčí mapu, bude vědět, kde byl a kde ne. Právě proto začal packou zakreslovat do sněhu značky. Lesy, jezera, místa, která někdy navštívil. Nebylo toho ani málo ani dost. Jednoduše sem tam něco prošel, na některá území si zase nemohl vzpomenout. Bylo to náročnější než tušil. Vyznačil si ale pořádně jasně ten ostrov na Mahtae, kde se pravděpodobně někdy zdržovali. Možná měl žít jednoduše tam a čekat, kdy se někdo z nich vrátí. Jenže on se nikdo vrátit nemusel. A pak by tam byl dost možná zbytečně. Prostě to obejde a pak to tam může jít kontrolovat.

-> Mahtae jih (Dlouhá řeka)

<- Mahtae sever

Přemýšlel, zda by měl během pobytu tady vůbec navázat nějaké vztahy. Nelíbila se mu představa, že by se měl bavit s magiči. A proč vlastně? Mohl tu klidně chodit sám a nějak mu to doteď nevadilo. Občas na někoho narazil, ale asi bylo normální, že se nikdo z nich nechoval nijak extra přátelsky. Možná je to u magičů normální. Třeba se tak chovají úplně běžné. Kdo ví, hlavní bylo, že o to ani Rigel nestal. Magiči nebyli sice všichni jistě špatní, jenže jsou nebezpeční a nechce se mu nic riskovat, tokud si nebude jistý, že by je zvládl. Teď je stále poměrně vyhublý a slabý, musí se pořádně snažit, aby měl každý den co do tlamy. Ale později to bude jistě o dost lepší.

-> Sněžné hory

<- Středozemní propadlina

Vydal se od té divné vlčice Wizku a jejího smrada opět kamsi na západ. Měl neustále chuť běhat kolem bez cíle. Vlastně jeden měl, ale zdálo se jako nemožné jej vyplnit, neboť netušil, kde tu sestru má. Mohla být kdekoliv. A to nebyla jeho jediná starost. Musel najít ty bohy, musel od nich něco zjistit. Cokoliv. Alespoň jestli on sám je magič. To by byla poté tragédie. Ale možné to je. Ta vlčice u propadliny z dnešního odpoledne měla taky zlaté oči a stejně dokázala ovládat magie. No ale co když to pravda je? Jak by poté mohl najít své sourozence? Musel by to před nimi skrývat? Rozhodně! Přeci nemůže být on magič.

-> Sněžné hory (přes Dlouhá řeka)

<- Mahtae

Rozhodl, že už je celkem pozdě, takže by se měl vydat někam, kde to pro dnešní den už zalomí. Rozhodně tedy, že by se mohl vrátit k té díře v zemi a tam jednoduše noc přečkat. Jenže čím blíže byl, tím cítil přítomnost jiného vlka. Byla to ona! Ta vlčice! Pousmál se nad tím, ale nehodlal jí nic udělat. Vše mělo svůj čas. A tentokrát nebyla sama. Mela s sebou nějakého prcka.
"No nazdar, to jsi zas ty," pronesl nepříjemně. Asi nemělo cenu být přehnaně milý, když to byla ona, která už předtím byla nepříjemná jak prdel. Samozřejmě takové vlčice nesnášel, zasloužily si pořádně přistřihnout křidélka. Tahle je měla asi hodně dlouhá. Ale to se časem dá do pořádku. Měla s sebou nějaké divné barevné vlče. Pěkné barvy. Asi je ale tupé. Všechna děcka magičů jsou tupá. O tom byl přesvědčen. Ostatne většina magičů v hlavě měla jen nasráno.
Nechtěl odejít, líbilo se mu tady, jenže taky nechtěl, aby nad tím dělala scénu ona. Místo toho se tedy zase rozhodl vypařit. Jednoduše přijde později.
"Měj se, vrátím se sem, až se ti tu nebude líbit," pronesl a celkem hodnotilo štvalo, že tu byla. Líbilo se mu tu. Ta díra v zemi byla taková zvláštní. Skoro hodinu to až táhlo. Takhle ale musí počkat, až čapne to prtě a vytratí se zpět do toho svého borůvkového lesa, kde ji prvně potkal.
Mohl by jí zkusit do té propadliny hodit, to by bylo super. Pak by se mohlo proletět i to vlče. S tou myšlenkou si pohrával ještě chvíli, než se nad tím sám pro sebe jen pousmál. Možná příště, třeba se mu tahle vlčice bude ještě někdy v budoucnu hodit. Teď by jí byla asi škoda.

-> kam si to bude akce vyžadovat

<- bobří ostrov

Podél řeky blížil se na sever, počítal v hlavě, kolik má sester. Taky bratra, neměl jo rád, v těžkých časech byl to ale kamarád.
Poklad velký nalezl, škoda že tam nevlezl. Nora velká nebyla, pro pro tři vlky stačila. Sourozenci nechali ji, to je zase pěkně v loji. Oba viděl chtěl by je, ačkoliv je sestra zmije. A bratr je blbeček, ten byl možná členem smeček. Chytrej nebyl, to zas ne, do rvaček se vždycky hrne. Je pomalu překvapení, že na nohách stále stojí. Třeba sestra dost se stará, nejspíše je na to zralá. Kdo ví, co se změnilo, nové by to nebylo. Stále něco dělo se, záleželo na čase. Neviděli se tak rok, to už měli dost náskok. Třeba Život rozdělil je, každý teďka jinde žije. Pochyboval o tom hodně, všechno je to dost o rodě.
Rodina je důležitá, to jest tradice hodně letitá. Kam se poděli, moc nevěděl, o jejich lokaci chtěl vědět nezměrně. Nejdříve jednoho, nalezne sám, můžou se postavit společně hrůzám. Druhého najednou, kompletní budou, navštívit smečky rozhodně půjdou.
Styx, kde jsi, já tě hledám, odpověď bohužel se mu nedostává. Celý smutný pokračuje, však on jednou oba najde. Doufal, že to brzy bude, celý svět s ní po boku dobude. Všechny pobije, všechny zmasakruje, husí kůže z toho naskakuje. Třeste se, bude to brzy, to vám povídám, přirovnat dá se to ke genocidam. Magičum smrt, do rána nedožiješ, snad tohle zvěstování ale nerozkřikneš!

-> Středozemní propadlina (přes Galtavar)

<- Úzká rokle (přes Mahtae)

Naprosto netušil, co na tom ostrově najde. Bylo to místo, které chtějí navštívit ze zvědavosti. Jenže čím byl blíže, tím více cítil známé pachy. Překonal tedy svižně řeku, neboť mu to dodalo trochu elánu pro zdolání vody. Byl narušen, že konečně našel něco, co se zdálo jako dobrá stopa. Kdo ví, třeba tu stále je! Našel něco, co bylo na kopečku, tedy pokud by se tomu dalo kopeček říkat. Pod velkým stařec vypadajícím stromě se nacházela díra v zemi.
Prozkoumávat noru nechtěl, bylo mu jasné, že tu někde byli. A nebyl to jen jeden vlk! Známý pach tu byl taky ještě jeden navíc. To musel být bezpochyby bratr. Norox tu v tom případě byl taky. To už se Rigel pousmál. Byli tu tři. Jaká velká šance byla, že by mohli něco v takovém počtu dokázat? Větší! Rozhodně to teď byla poměrně dobrá šance na to, aby něco dokázali. Jen aby se ještě byli schopni dohodnout. Představa toho, že s Noroxem musí ostře diskutovat o možnostech? Nelíbilo se mu to. Ještě chvíli seděl u nory. Už delší dobu tu nejspíše ani jeden nebyl, pravděpodobně tedy vyrazili na průzkum. Ale kdo ví, kterým směrem se vydali. Možná škodili v nějaké jiné smečce, která tu byla blízko. Byly tu snad ještě jiné smečky, které by mohl Rigel navštívit? Věděl o třech, ale ty už nechtěl ani cítit. Díky sestře nebyl na takových místech zatím vítán. To slovo zatim je velmi důležité, neboť to ještě hodlá změnit. Teď už se ale opět vydal tou stejnou cestou, jen tentokrát na druhý břeh, na severu by se mu přecházela řeka asi špatně.

-> Mahtae

<- Lesík topolů

Z topolového lesíka sešel do rokle. Tohle je opravdu bohem zapomenuté místo, pomyslel si a pokračoval. Nebylo tu nic k vidění. Tedy on to tak bral. Vezmeme to tak, že je těžké ho něčím uchvátit, nejde se mu ani lehce zavděčit a nic moc mu nedělá radost. Je to pak těžké. Někdy si i on sám přál, aby tomu tak nebylo. Život by byl o něco lepší.
Ah, tady vlastně byl. No... Alespoň věděl, kam by měl jít. Na tomto území už necítil vůbec nikoho. Bylo tu prázdno. Jen drobné ptactvo bylo na stromech a jelo tu svou oblíbenou písničku. Rigel moc nemusel zpět ptáků, ale což. Dalo se to jednoduše ignorovat. To taky celou tu cestu dělal. Ignoroval vše kolem, protože nechtěl, aby jej to všechno zdržovalo a rozptylovalo od myšlenek, které už si vlastně ani moc nepamatoval.
Vydal se podél řeky a spatřil ostrůvek. Vypadalo to zajímavě. Cítil známé pachy, které jej vedly před řeku až na onen ostrov. Vypadal naprosto normálně, ale to ještě stále netušil, co se mu povede na tom místečku najít.

-> Bobří ostrov (Mahtaë)

<- Armanské hory

Plahočil se kamsi. Vlastně nevěděl kam. Očekával, že na nějakého vlka narazí, ale cítil jen velmi staré pachy. Nikdo se tu nezastavoval a nikdo neobdivoval krásy zdejší krajiny. Upřímně, krajina tady byla dost obyčejná. Vlastně byla nic moc. Ale zase tak tomu bylo všude. Bylo tu ale území, které ho dostalo. Jednalo se o poušť, na kterou narazil poměrně omylem. Tam se mu líbilo. A líbilo by se mu možná víc, kdyby neměl tak huňatý kožich, nepil předtím z té řeky a neměl ukrutnou žízeň. Někdy příště tam ještě zajde. Něco takového stojí za prozkoumání.
A třeba tam bude nakonec něco k jídlu! Ne! Jedl jsi teď, přestaň dělat hlaového! Byly i doby, kdy nebylo co žrát týden! Připomínal sám sobě, že by měl přestat myslet tolik na žrádlo, neboť právě jedl a nepotřeboval se extrémně vykrmovat. Byl už veliký dost, pak by ještě ke všemu měl být tlustý? Tak to prosím pěkně ne...
Zakroutil nad tím hlavou. Co se to s jeho životem stalo? Proč vlastně neopustil smečku dříve? Měl by se tak dobře, kdyby to udělal už dávno. Kdo ale mohl tušit, že se přihodí v jejich životě něco tak špatného.

-> Úzká rokle

<- Z. Galtavar

Začal se cpát tím zajícem hned jak se dostal do soukromí, kde věděl, že jej nikdo nebude otravovat. Takovéhle místo si měla vyhlédnout ta divná vlčice, která seděla u propadliny, proč jí to taky nenapadlo. Byl dobrý a chutnal vlastně ještě lépe, když si uvědomil, že jej vlastně chytil jen on sám a nikdo mu v tom nepomáhal. Sice ta laň předtím taky nebyla špatná, jenže to bylo asi tím, že velkou zvěřinu už fakt dlouho neměl. Asi proto nevadilo, že se musel dělit s nějakým cizákem, který lovit skoro ani neuměl a bylo jen štěstí, že to zvládli.
Trhal maso spokojeně. Zajíci jsou dobrá kořist. Vlk se z toho sám nají rozhodně a nenechá skoro žádné zbytky. Kéž by byla možnost, jak si s sebou tahat nějakou tu větší kořist. Jenže to ještě žádný vlk nevymyslel, takže nezbývalo nic jiného než se život králíky a zajíčky nebo nelovit jen pro sebe.
Kam asi vedla tahle cesta? Co kdyby to zjistil. Věděl, že tudy vede jedna řeka, takže kdyby se ztratil, určitě k ní hned najde cestu. Ostatně táhla se po celém jihu asi až k moři, nemůže tady zabloudit ani náhodou.

-> Lesík topolů

<- Rašeliniště

Pokračoval přes řeku na Galtavar, kde začal okamžitě ušáky pronásledovat. Asi nemělo cenu vymýšlet nějaký velký plán o tom, že je pochytá všechny. Vyhlédl si jen jednoho a byl mu v patách.
Do cesty se dostal postarším vlkům, kteří právě procházeli Galtavarem. (HARUHI a SAYAP) Zpomalil tedy, aby se hulvácky neprořítil kolem. Stále měl na paměti, jak se musí zdát, že má ty nejlepší manýry z celé rodiny. Pamatuj, jsi skvělý, hodný a nemáš rád rodinu, protože je to banda krvežíznivých kreténů. Pfe, to bude hračka.
"Zdravím," pozdravil dva starší vlky, kteří se vydali pravděpodobně k jezeru. Stále během toho sledoval zajíce a hodlal jej pronásledovat do doby, než jej to vyčerpá natolik, že už nebude moci udělat ani krok. Po nějaké době ale opravdu zajíce doběhl a polapil. To je ale úspěšný den. Jen se usmál. Měl radost, že se taky jednou něco dařilo.
Konečně měl zajíce, takže se rozhodl, že by si jej mohl někde v klidu sníst. Jenže nenapadalo jej žádné místo, které by mohl navštívit. Jeho cesty neměly plán a cíl. Raději se tedy nadechl a jednoduše i se zajícem kamsi mířil.

-> Armanské hory

<- Propadlina

Vypadalo to, že nějak nevychytal svou destinaci. Tohle nebylo místo kam chtěl jít. Nejspíše se spletl a tohle bylo něco, co možná vidět i chtěl, ale rozmyslel si to po prvních několika krocích, když se začal bořit do země. Raději tedy udělal několik kroků vzad a hledal lepší místo. Bylo tu plno vegetace a všechno tak nějak šplouchalo vodou. Bylo tu taky hodně hmyzu, ale to Rigelovi nijak speciálně nevadilo. Sem tam se trochu ohnal. Jeho pohled zaujaly vážky, které poletovaly kolem. Viděl na jihu tolik nových druhů, které se na severu nevyskytovaly. Byl vždy tak nadšený, že jeho mozek poznával další novinky.
Ne, tohle místo se mu i přes ony krásné vážky nelíbilo. Bylo tu moc mokro, divně to tu smrdělo minerály a rozkladem, není to o nic lepší než močály, které taky navštívil. Tohle byla vlastně taková lepší verze. Rozhlédl se tedy, zda uvidí jezero. Stál u Ainy a hleděl na druhý břeh.
V dálce ale zahlédl něco, co vypadalo jako jídlo. Možná to byla banda zajíců, kdo ví. Rozhodl se, že zjistí, o co se jedná. Ostatně za zkoušku nic nedá, což?

-> Záp. Galtavar

Vlčice byla divná. Fakt. Ještě před chvílí fňukala. To samozřejmě Rigel neviděl, ale myslel si to. Byla přeci smutná a vydeptaná! Bylo znát, že sem přišla, aby byla sama. To samozřejmě ale nebránilo hereckému výkonu Rigela. Když mohlo být to jeho nové rozkošné alterego milé, může být i otravné. Rozhodl se pokračovat a povědět jí své. Ona mu na to i překvapivě odpověděla. Tahle vlčice neměla barevné oči, ale magii ovládala. To je velmi zajímavé. Znamená to, že on by mohl taky, ačkoliv nemá barevné oči? To je další otázka, kterou mu nikdo nezodpoví.
Taky mu řekla, že není žádný sebevrah a zdálo se, že je na něco nazlobená. Rigel samozřejmě nebyl psycholog a taky jej příčina její nálady nijak nezajímala. Proto jen souhlasně přikývl a vyprovodil ji pohledem. Nejspíše musela jít hledat nové místo, kde bude s myšlenkami sama. Dobře pro ni.
Lehce se zamračil. Byla to vlčice zralá na ránu. Kdo ví, co s ní zas lomcovalo. Rigel se nad tím nehodlal pozastavovat. Měl zase chuť cestovat. Tentokrát měl dokonce chuť lovit. Rozhodl se tedy nastavit kurz a vyrazit kamsi severně. Tušil, kam jej tlapky dostanou, takže se připravil, že neodolá malé koupeli ve studené vodě vlčího jezera. Už z toho pomyšlení si poskočil a hned na to zase zamračil, neboť byl připraven kárat sám sebe, že si nějak zvykal být milý.

--> Rašeliniště