Příspěvky uživatele

< návrat zpět

<- Nad kopci

Začínal být poměrně unavený, ale to jej čekala ještě pořádná cesta, pokud chce udělat plnou obchůzku celého území. Pořádně se nadechl, do cesty se mu postavil vrchol, který již viděl, jen se u něj nijak speciálně nezastavoval. To neudělal ani tentokrát, byla by jistota o zbytečnost a ještě by na vrcholu našel nějakého smrdutého boha, který by se mu snažil narvat pravdu až do krku.
Co se dá dělat, bylo to jeho stupidní rozhodnutí, takže se s tím musel nějak poprat. Alespoň to přineslo více informací ohledně celé záležitosti. Byl tedy v konečném důsledku celkem spokojený, ackol jej netěšily informace, které tam obdržel. Věděla Styx o své magii? Věděl to kterýkoliv z jeho sourozenců, či to věděl jen on sám a teď jej to tajemství tížilo. Proč jsou všichni potomci magičů, jejich rodiče byli normální vlci a nikdy se nechlubili tím, že by jejich rodiče byli takový. A vlastně kdokoliv z jejich rodu. Bylo to jen divné. Raději se v tom už šťourat nechtěl, stejně na nic nepřicházel a akorát jej z toho bolela hlava. Měl vztek. Měl vztek, že o tom nevěděl, všechno mohlo dopadnout jinak, kdyby věděl. Mohl by se jednoduše kdysi vypařit jako pára nad hrncem nebo dokonce zradit vlastní smečku. Ale to už je vše jen kdyby a co by.

-> Východní hvozd

<- Les pod horizontem

Byl na cestách už nějakou dobu, takže došel na myšlenku, že by možná mohl někde zakempit alespoň přes noc. Otázkou bylo, kde by mohly být příznivé podmínky na přenocování. Představoval si místo, které by bylo dobré i během deště. Jenže na takové místo se jen špatně naráželo. Vzpomněl si na Galtavarský úkryt, kam by mohl zalézt a tam se pořádně vyspat, aby mohl další den znovu putovat. Sice netušil, kam by se mohl vydat, ale hádal, že něco takového by mohl promyslet až po vytouženém spánku. Rozhodně to bude lepší, než nad něčím přemýšlet teď. Navíc ani moc netušil, kde je, tady v téhle části ještě nebyl a nepoznával toto místo. Pořádně se nadechl a pokračoval. Vůbec už se mu to nelíbilo, dokonce ale konečně zahlédl něco hopsat pryč.
Byl to zajíček, který si řekl, že se tu před ním bude producírovat. Rigel se oblíznul a pousmál, neboť nepřicházelo v úvahu, že by dneska jeho maso neochutnal. Rozhodl se chvíli tedy tohodle zajíčka pronasledovat, třeba má někde ještě víc kamarádů, kteří by mohli být k užitku. Dva jsou přeci lepší než jeden.

-> Orlí dráp

Objednávku prosím vyřeš až po vyřízení Lennie nad touto, kvůli VLA jsem nejdříve dotřepala prioritně Rigela a pak až Nie. Díky

OBJEDNÁVKA
Rigel má na kontě: 306 (či 305) opálů, 15 ametystů. 128 pomněnek, 15 kopretin a 7 máků, 449 oblázků, 4 křišťály a 15 mušlí.

3 křišťály => 10 ametystů (25 dohromady a zůstane 1ks)
14 mušlí => 7 máků (14 dohromady a zůstane 1ks)

Rigel má na kontě: 306 (či 305) opálů, 25 ametystů. 128 pomněnek, 15 kopretin a 14 máků, 449 oblázků, 1 křišťál a 1 mušle.

A TEĎ UŽ FAKT OBJEDNÁVKA
ID - V01/síla/7* => 15 kopretin, 14 máků, 6 pomněnek => 35 kytek
ID - V01/vytrvalost/6* => 25 ametystů, 5 opálů => 30 drahokamů
ID - V01/taktika/2* => 10 pomněnek => 10 kytek

ID - V02/rychlost/2* => 50 pomněnek, 50 opálů
ID - V02/obratnost/2* => 50 pomněnek, 50 opálů
ID - V02/taktika/2* => 100 opálů

Dohromady bude odečteno
15 kopretin, 14 máků, 116 pomněnek, 25 ametystů. 305 opálů

Dohromady koupeno. V závorce je konečný počet, který bude mít po přičtení.
síla/7* (80%)
rychlost/2* (30%)
vytrvalost/6* (70%)
obratnost/2* (30%)
taktika/4* (50%)

Zůstatek na účtě:
1 (či 0) opálů, 12 pomněnek, 449 oblázků, 1 křišťál a 1 mušle

< Březina

Pak bude nutné najít někoho z té smečky a stát se "přáteli". Doporučení a BUM, člen smečky. Takhle v myšlenkách to vypadalo vlastně neskutečně dobře, jenže něco takového bylo jen špatně dosažitelné. Rozhodně by se něco pokazilo a pak co. Nebude to jednoduché. Ale byl to cíl, který chtěl prohánět, i kdyby je to mělo stát život. Neměl už od narození žádný směr. Měl být do konce prostým, který plnil běžné úkony a byl prospěšnou ovcí jejich režimu. Jak má vlk vědět, co chce, když nevěřil, že nějakou jinou budoucnost mít bude. Neměl sny, neměl tužby. Chtěl se mstít. A tu pomstu dostane. On i jeho sourozenci pomstí každého padlého jejich smečky, i když to byli neskuteční dementi.
Bylo ale příliš brzy, něco plánovat. Co když se to oni dozví také? Co když se dozví, že ovládají magii? Co když to bude velký průšvih a budou se chtít povraždit navzájem. Jak vlk může tímto způsobem nenávidět sám sebe. Nešlo to. Nedokázal na to ani pomyslet. Představa, že to bude nakonec úplně jinak a pokusí se povraždit navzájem? Příšerná. Doufal, že to ještě ale Styx a Norox nevěděli. Doufal, že se to ani v blízké době nedozví.

> Někam dál podle VLA

< Říční eso

Netušil, zda opravdu má jít Smrt navštívit. Čekal, že bude stejně podlá jako všichni magičové. Ba dokonce ona bude ještě horší jakožto bůh. Ale asi měla dobrý nápad. Jaké by to bylo, kdyby se přidal do smečky a mohl ji rozložit zvenčí. Bylo nutné pro to ale podniknout kroky, které by měly být velice dobře promyšlené. Rozhodně to chtělo trochu času. No dobře, možná to chtělo více času. Musel najít Styx a museli utvořit plán, jakým způsobem by mohlo něco takového možné.
Možná nad tím moc přemýšlel. Byl slabý. Musel to nejdříve promyslet, než mohl něco takového riskantního podnikat. Chtělo to nejspíše proniknout do zvyklostí zdejších, aby se adaptoval a nevyčníval tolik. Možná to chtělo nějaké hloupé přátele, kteří by se dali jednoduše oklamat. Určitě by to dodalo na autentičnosti celé záležitosti. Musí se porozhlédnout, kterou smečkou by mohl začít. Ta močálová ale nepřipadala v úvahu, neboť se zdálo, že velmi brzy zanikne z důvodů lokačních.

> Les pod horizontem

< Ararat

Spěchal dál. Měsíc mu na to zářil. Asi bylo zbytečné někam prchat. Ta Smrt jej viděla všude, mohla být kdekoliv a on o tom nevěděl. To je ta magie! Je opravdu nebezpečná. A všichni dělají, že je tohle normální. Nechápal to, kdo by tu chtěl žít. Obyčeje magičů byly divné, ale oni mají ještě ke všemu nějaké bohy? To co je prosím? Od kdy jsou tyto postavy realné? Bohové jsou jen aby bylo možno svádět neúspěch na někoho jiného a vysvětlovat zdánlivě nemožné. Nikdy to ale nebyla realita. Tohle místo je šílené. A sestra s bratrem tu jsou a nejspíše si s tím nedělají hlavu. Snaží se bezhlavě rvát s magiči, aniž by tušili, jaká je realita.

> Březina

< Smrčiny

Stále byl velmi paranoidní. A to i když se konečně propletl tím lesem, který byl tak příšerný. A ještě ke všemu ta Smrt, která se zjevila z ničeho nic, aby nasměřovala Rigela správným směrem. Samozřejmě to nebyl správný směr, ale chtěla vlka nasměřovat tak, aby za ní a pro ní páchal zlo. To se jí vždy líbilo ze všeho nejvíce. A jestli tak moc Život chtěl, aby sourozenci přestali magii nenávidět, Smrt chtěla dělat pravý opak. Chtěla individua přimět k válce, která díky jejich determinaci mohla skončit jakkoliv. Bylo jen otázkou času, než najdou způsobem, kterým by se mohli mstít vlkům s magií. Všichni z nich nesou vinu. Neměli by žít. A to ani na tomhle zapomenutém míst, kde se to magickými vlky jen hemží.
Nikomu se samozřejmě nesvěří s tím, že je jeden z nich, to nesmí vědět nikdo. Jako by to nebyla pravda. On se v tomto odvětví stejně nehodlá uplatnit. Ačkoliv již přemýšlel nad tím, že by toho mohl zkusit nějak využít. Vlk, který byl znám tím, že magii nikdy neovládal a je prostý? A teď najednou je mistr. Byla by to velmi dobrá taktická výhoda. Raději ale všechny tyto myšlenky zahnal pryč.

> Říční eso (přes kaňon řeky)

< vrchol

HOROR (To nejlepší, co zvládnu :D)

Stále nechápal, co přesně se stalo. Rozhodl se, že když možná místo opustí, vše se zase změní zpět do normálu. Třeba se jednalo o halucinace z řeky, kterou předtím překračoval. Možná se jí opravdu dotkl a nic z toho se opravdu nestalo. Kéž by tomu bylo. Jenže tušil, že tomu tak není.
Tenhle les byl nepříjemně temný, jenže Rigel prošel již několik velmi temných lesů a tenhle nebyl jiný. Tmavé větve se různě proplétaly a vytvářely tak neprostupné bludiště. Některé stromy byly holé - mrtvé od pohrom tohoto zlověstného místa. Bylo tu ticho. Měsíc osvětloval všechna zákoutí, kam se světlo dostalo a tvořilo tak alespoň provizorní směr. Kolem kvičel vítr a nebylo kromě toho slyšet vůbec nic. Rigel tušil, že je něco špatně, ale vše se změnilo ve správné předtuchy, když se zjevila podezřelá mlha. Začala pohlcovat jednotlivá zákoutí mezi stromy, úzké kmeny i krpály, než se doplazila k vlkovi. Zastavila se a pomalu formovala do postavy. Rigel udělal několik kroků zpět a zalapal po dechu, na malý moment sklopil uši na krk a sledoval mlčky podívanou. Byla to vlčice, černá jak noc se smaragdovým nádechem. Celé místo teď bylo zalité podobnou tmavou zelenou, jako by něco překáželo měsíčnímu svitu projít skrz. Rigel se narovnal a sledoval ji kamenným pohledem. Vlčice se šklebila od ucha k uchu a těžko říct, jaké byly její úmysly. Rigel sledoval dění přímo před sebou a nechal vlčici, aby si jej pomalu obcházela jako šelma. Udělala jedno kolečko, druhé bylo již velmi blízké, cítil její srst na té své. Jestli chtěla udělat dojem, udělala.
"Můžu ti pomoci, můžu vyřešit tvé problémy budoucnosti," řekla hlasem, který nevěštil nic dobrého. Smrčiny skřípaly pod náporem větru a celá oblast byla temná a chladná. Viděl teď dokonce svůj dech a i přes velmi hustý kožich pociťoval s příchodem Smrti neskutečnou zimu. Potká jednoho, dohání jej druhý, tohle je zlý sen. Stál stále bez hnutí pevným postojem, ačkoliv nevěděl, zda ji nepadnout k tlapám s obavami o život. Byl připraven zemřít již dávno. Cítil její pohled, zítra na něj a šklebila se. Obcházela si jej jako zraněného koloucha. Nasucho polkl, když se její čumák skoro dotýkal krku. Byla zlověstně přikrčená, jako by si jej prohlížela se vším všudy. Pořádně se nadechl a vydechl sledujíc tmavé smrky před sebou. Nemohl dát najevo žádné emoce.
"Skvěle skvěle, jsi velmi pohledný a veliký, nemáš strach," řekla, ale poslední dvě slova skoro vyplivla, jako by se jí ten přístup hnusil. Jenže v tu chvíli Rigel pocítil palčivou bolest a upadl na zem. Zatnuté zuby nepomáhaly bolest mírnit ani o chlup, přesto nevydal ani hlásky. Za to Smrt se bavila.
"Udělala bych si z tebe jednohubku, ale věřím, že ještě uděláte se sourozenci pořádnou paseku," zasmála se a prohnula, aby mu viděla lépe do očí. On totiž stále nesledoval ji. Jako by byla medúza, která jej dokáže proměnit v kámen. To on očekával. Jistě to uměla.
"Začni s tou největší smečkou, schovej se mezi ně, zapadni, nic nebolí víc než zrada," šeptala mu líbezně do ouška s příslibem úspěchu. Sama chtěla peklo na zemi a toto by mohlo přerušit nudné měsíce, kdy se nic závratného nedělo. Všechny ty ovečky jejího bratra byly víceméně pokojné.
"Zastav se za mnou a já ti ukážu," usmála se od ucha k uchu a rozplynula se v hustou mlhu, která pohltila les. Rigel ještě chvíli stál na místě, jako by se nemohl pohnout, než se zdálo, že je vše nebezpečí pryč. Stále vítr kvílel kolem a proháněl se mezi kmeny mrtvých stromů, ale zdálo se, že již bude poklidná noc.

> Ararat

< Tenebrae (přes kopce)

KUPUJI (ale objednávku dopíšu až s příštím postem od Lennie, kterou kvůli VLA dotáhnu až po půlnoci a vše směním z vlka na vlka. Díky za pochopení.)

Netušil, kam má vlastně namířeno. Ale tohle místo bylo širokodaleko jediným vrcholem, takže proč se taky trochu nerozhlédnout po kraji, když má tu příležitost. Blížil se večer a konečně přestávalo být takové vedro. Rozhodně se mu teď šlo lépe a neměl tolik nadávek po cestě, jaký je to pořádný výšlap nahoru. To vlastně ani netušil, co najde nahoře. Rozhodně by se tam nevláčel, kdyby mu to někdo řekl. Jenže vlk v močálech neřekl, kde přesně ti bohové bydlí. Koho by napadlo, že je na obří hoře, která stojí nikdo nic...
Kdyby mu to jen tak někdo řekl, asi by se otočil a šel zase pryč. Na tohle nebyl připraven. Jeho výzkum rozhodně nebyl kompletní. Kdyby jen dostal z vlků více. Jeden ale nic neví, druhý ho žene pryč, třetí něco řekne, ale to je málo... Bylo to příšerné. Jak těžké je donutit magiče mluvit o magii? Vždy se tím neskutečně chvástají, proč to nedělají tentokrát. Měli by o tom hrdě mluvit do doby, než je vlk s dírou v hlavě konečně zastaví. Takhle si to rozhodně nepředstavoval. Kdyby to ale bylo jen o tom. Celkově tu byli magičové, kteří nic nevěděli. Tak snad víš něco o té své špinavé kultuře ne. Byla to záhada, ale co se dá dělat.
Cestou po prašné vyšlapané cestě nemyslel snad vůbec na nic. Neměl jaksi náladu a vše jej štvalo. Nejvíce samozřejmě ta špinavá stará vlčice z dob dřívějších. Kéž by jen měl sílu na to jí pořádně srovnat. Nejspíše ale něco takového jen tak lusknutím prstu nepůjde. A nebo ano? Co se stane nahoře nikde neví. Ani on sám to nevěděl, než zahlédl onen podezřelý most v dálce. Už v tu chvíli se mu objevil varovný signál v hlavě, že by měl neprodleně opustit místo. Jenže zvědavost je nebezpečný společník.
"Ztratil jsi se?" zeptal se vlk, který se nejspíše válel v borůvčí. Sálo z něj staří a květiny. Jak překvapivé. Rigel polkl. Takže tohodle boha přísahal zničit. On byl zdrojem. Ale říkal, že jsou dva! Rigelovi pracoval mozek na plné obrátky a hledl možnosti, jak se z tohoto setkání dostat živý.
Zjevil se tu z ničeho nic a nejspíše to byl další magič. Rigel instinktivně zaujal bojovou pozici a předpokládal střet. Byl připraven se prát. Klidně, kdo vlastně ví, co je tohle zase za magickou svini. Odhalil tesáky, jenže ten vlk se začal smát. Bylo na tom něco vtipného? Rigel netušil, co je na tom tak vtipného.
"Jsem Život. Začátek všeho na tomto světě," představil se a pohled Rigela na malou chvíli zjihl. Tohle je ten bůh? Je překvapivě obyčejnější, než Rigel předpokládal. To ale nic neměnilo na situaci.
"Pravděpodobně jsem zabloudil, nejsem magič, abych tě chodil uctívat," odsekl drze, ale Život si s tím nic nedělal. Raději jen odzbrojil naprosto okamžitě dalšími slovy.
"Ty sám máš nadání pro magii. Stejně tak tvoji sourozenci. Tvoji předci ovládali magii, dědictví připadlo vám," prozradil mu vlk. Rigelovo srdce se na dobrých pár sekund snad opravdu kompletně zastavilo. Mozek stále informace nepobíral tak, jak by měl. Co to řekl? Všichni? Ne! Nemůže to být pravda. Byli prostí. Proto byl jejich život takový problém. Nic nedokázali. Jenže v tu chvíli si vzpomněl, co dokázal pod velkým nátlakem...
"Ne!" štěkl s podtónem zoufalství a pochodoval skoro v kruzích ze strany na stranu, aby mohl pořádně zpracovat ty informace, které mu byly právě předány. Nechtěl, aby to byla pravda. Co po tom, co on sám si o tom myslí, záleželo mu na sourozencích, kteří brali magii jako takovou problém. Nesmí ceknout ani trochu.
"Nemám o nic takového zájem! Nechci nic z toho, vem si to zpět, než to poznají i ostatní!" žadonil Rigel, neboť toto byla naprostá noční můra. Nemůže být to, co zapřísáhl zničit. Nic už pak neřekl, zíral do dálky svými zlatavými očky, které se stále odmítaly zbarvit do barev jeho plného potenciálu. Život přisedl k němu. Stále taktéž mlčel a dával prostor Rigelovi, aby zpracovat všechny vyčitky a obavy.
"Nikdo se o tom nesmí dozvědět, zatím ne!" řekl nakonec rozhodnut, že i přes fakt, že on pravdu zná, nebude ji znát nikdo jiný. Nedozví se to sourozenci, neřekne to ani cizákům. Bude to tajemství, které bude opatrovat sám a nikdo jiný. Není magič. Nebyl tak vychován, není ta namyšlená špína, která se dokázala prosadit a přežít. Ne.
"Ponechám vše na tobě, tvé oči se vybarví až ve chvíli, kdy sám přijmeš to, kým jsi," prozradil Život, že nemá žádné plány hatit Rigelovi v tomto ohledu život. Ta magie si prý najde jeho. Bohužel. Naštěstí to nevadilo, byl si jistý, že nikdy nic takového nepřijme.
"Co je to za magii?" zeptal se. Nebyl ani moc zvědavý, jako že spíše chtěl vědět, čemu to vlastně čelí. Netušil, co by to mohlo být. Z toho výčtu o několika věděl, řekl mu to ten vlk. To bylo ale vše.
"Umět tvořit iluze je opravdu zákeřná věc. Až se v tom zdokonalíš, budeš mást zrak ostatních natolik, že nepoznají, co je skutečnost. Je to dobrá magie, ještě ti přiroste k srdci. Ale ještě k tobě. Prý máš nějaké problémy v životě, dovol, abych ti pomohl, klidně i nedobrovolně," řekl Život a usmál se. Rigel mu to stále nežral.
"A co ta tvoje sestra? Ta druhá? Kde je?" zeptal se jí a Život se usmál. Byl rád, že vlci myslí i na jeho sestru. "Bydlí na severu v Jedlovém lese. Ve velké kamenné zřícenině," odpověděl mu stroze, ale i to stačilo.
Místo toho, aby něco řekl, raději se otočil na odchod. Proč by se taky měl zajímat o něco více. Tenhle výlet byl asi zatím jeden z nejhorších. A následky teprve příjdou.

> Smrčiny (přes kopce)

< Středozemka

Potácel se plání, až došel k té řece. Díky ní měl pořádně divný den a nevybavuje si tak svůj výlet po poušti. Respektive si nepamatuje asi tak větší většinu z toho. Co se dá dělat, poušť by mohla být jeho další zastávkou, aby si připomněl, proč tam vlastně chodit nechtěl. Ale to není zas tak důležité. Měl je před sebou, kopce které se tyčí jen tak uprostřed ničeho. V tom má prsty jistě zas ta zasraná magie, co si budeme povídat. rozhlédl se. Hledal místo, kde by mohl řeku bezpečně překonat a nemít poté týden halucinace. Kéž by to bylo tak jednoduché.
Po nějaké té době ale nakonec objevil místo, kde se nejspíše přes řeku dostával vlk s magií země. Zůstal po něm úzký most, který teď Rigel mohl využít pro vlastní potřeby. Tentokrát nenamočil v řece ani brvu, takže si byl jist, že se to dnes obejde bez zbytečných halucinací.

> Vrchol Narrských kopců (přes Narrské kopce)

< Mahtae

Poklusával po rozpálené pláni dál a rozhlížel se, zda nepotká cestou něco k zakousnutí. Pak se samozřejmě naskytuje to, že později možná něco najde, ale zase nebude tušit, jak to přesně ulovit, když je na to sám. Kde jen je ten hlupák z doby předešlé, aby ulovili další srnku spolu. Byl pryč a s ním i šance na ulovení nějaké pořádné kořisti, S tím se musí Rigel smířit. Možná na jihu sežene nějakého zajíčka a alespoň trochu tím ukojí hlad, který díky hádce s Riveneth dostal.
Překvapivě dobře se již orientoval a co jej zaujalo, byla skaliska v dálce. Nebylo to tak daleko, takže se tam mohl jít i podívat. Třeba budou nějací ušáci i tam. Kdo ví, možností je plno. Jen by si měl dávat pozor, kam to vlastně jde.

> Tenebrae

Vyslechl vše, co měla na srdíčku a měl chuť jí dát trochu toho pocitu mládí, které pravděpodobně podle svých vlastních slov záviděla. No jo no, ne vždy můžou být vlci navždy mladí. Chudinka, za chvíli natáhne bačkůrky.
"Ale vzali jsme to za opravdu špatný konec, ocas máš celkem pěkný, sice to musí být nepraktické..." pronesl lítostivě a oběhl kamsi pryč. Vracel se s několika kopretinami.
"Na, tady máš kytičku pro hojení tvých bebíček, když jsi zakopla. Takový poklad by měl být příště velmi opatrný, mohlo by to zle dopadnout. Vlčí maso je teď prý celkem in," pousmál se na ní a oklepal se. Byl připraven se rvát, byl připraven ji sejmout, byl připraven jí klidně i popářit, bylo to fuk. Další hloupá vlčice a jejich příšerné chování. Celou dobu se na ní ale velmi milým způsobem usmíval. Byl jen maličký kousíček od zlomu, kdy po ní prostě skočí. Sice by to nejspíše nedopadlo dobře pro něj, ale co... Zde by pudy sebezáchovy asi naprosto selhaly.
"Možná kdybys nebyla tak nešikovná, mohli bychom si rozumět, jsi velice pěkná," pochválil jí a v duchu se svíral smíchy. Nebyla to pravda. Byla sice nešikovná, ale nebyla pěkná. Nikdo nebyl pěkný, pokud jej urážel. Takové vlčice si zasloužily dusit do doby, než své chování přehodnotí.
"Dělám si srandu, jsi nic moc, možná proto nejsi cítit partnerem," zasmál se jí. Byla to stará a nejspíše osamělá vlčice. Možná proto si takhle vybíjela vztek na prvního kolouška, kterého potká. A že by jej jistě chtěla. Pošimrat tu její chocholku. A i kdyby tvrdila, že ne. Nevypadala ani na to, že někdy měla vlčata. Ta asi musela mít příšerný život. Chudinka...
"Oh stará rašple, měj se," zanotoval. Chtěl se s ní hádat možná déle, ale všiml si, že měl celkem hlad a spíše by se mu líbilo maso toho stáda jelenů, které jej má sejmout a tak dále...
Vydal se tedy zpět z míst, odkud přišel k řece, třeba tam něco k jídlu bude. Kdyby se tahle třeba během toho jejího gymnastického kutálení zranila, mohl si udělat večeři z ní. Takhle to byla jen velmi nevyužitá náhoda. Škoda onoho potenciálu.

> Středozemka (přes plošinu. V plošině je přechod sem, ale zde není přechod tam, divné.)

O vlčici věděl. Kdo by ale řekl, že ona bude dostatečně nepozorná a nevšimne si jeho. Bylo to mírně překvapeni, když se svalila vedle a najednou se kutálela koule nadavek a vrčení. Hups. Přišlo mi to vtipné. Sledoval, jak se škrábe na nohy a nadává o toho. Dnešní den to rozjasnilo dozajista. Byla veliká a měla opravdu divný ocas. Opravdu si byla jistá, že zakopla o něj?
Sledoval jí s lehce podrážděným pohledem. Pamatoval, že chtěl dělat dobré známosti a povznášet se nad svou identitu a charakter. Jenže v takových případech to nešlo. Měl okamžitě chuť ji utopit a že by si to užil u někoho, kdo dýchá oheň. Musel ale pomýšlet taky na to, že sestra nadělala skvělou reputaci a nepotřeboval ji zbytečně rozšiřovat. Přesto se nedokázal dostat z toho útočného sarkasmu. U této vlčice kamarádíčkování rozhodně nehrozilo. Čím dříve se zadusí těmi kecy, tím asi lépe.
"Jo to rozhodně mohla, škoda, příště to snad vyjde," prohlásil jízlivě a protáhl se. Nehodlal se ještě nějaký čas ze země zvedat. Jen ať se čertí. Co je mu po tom, že se nějaká vlčice malém přizabila.
"Beztak jsi zakopla o tu hnusnou prachovku, co máš místo ocasu, a teď všechnu vinu svádíš na mě, protože máš mindráky," zasmál se a konečně se posadil, neboť se tu nejspíše už spát nedá. Některé vlčice jsou fajn, můžou prskat jako třeba ta vlčice z Borůvkové smečky, ale i tak jsou rozkošné a křehké. Tahle vypadala jak zjev... Vysoká jako větší kolouch a nepříjemná jako sněhová bouře. Co víc k tomu dodávat.
"Snad sis nezlomila žádnou kůstku, babčo," zasmál se a rozhodl se, že by měl opravdu přestat posedával kolem a raději být připraven na případný útok.
Až když se postavil, bylo znát, jak veliká doopravdy je. Působivé, ale neměnilo to nic. Rigel byl věříš možná asi díky tomu, že byl samec. Tahle vlčice by běžně strčila do bodláčí každou jinou puťku. Mohla by být mohutný tank. Věděl, že by měl být obezřetný, nerad by si dnes hrál s ohněm. Doslova. Zdravý rozum potlačoval chuť pustit se do ní vlčice nevlčice, byla dost pravděpodobně člen smečky a vypadala dobře. Nejspíše byla i poměrně schopný magič. Rigel věděl, že musí vytrvat a později bude moci trhat na kusy vlky jakéhokoliv vzrůstu.

<- Náhorní plošina

Jít někam přes tu pláň nebyl dobrý nápad. To vede už po deseti minutách. Raději tedy změnil kurz a vydal se k řece. Usadil se na místě, odkud měl výhled na ostrov, kde se údajně někdy zdržovali jeho sourozenci. Byla jen otázka času, než se sem vrátí. Kdo ví, třeba to bude teď. Rozhodl se krátit čas tím, že se bude chvíli ochlazovat v řece. Břeh tu byl mírný, narazil na dobré místo. Postavil se a chvíli jen sledoval ryby ve víně. Možná by mohl nějakou později chytit, až bude mít hlad. Po chvíli už byl dostatečně osvěžen, ale nějak si zvykl na podmínky tu u vody, že se mu nechtělo na rozpálené pláně.
Padl na břeh a odpočíval. Vedro bylo poměrně velké a ještě ke všemu měl hustou srst, která se nějak zapomněla a stále ničila jeho letní dny. Proklínal to, nechtěl být jako chodící chlupatá koule v létě, ale nic jiného mu nezbývalo. Nejspíše by se měl zdržovat více na severu, kde by mu byla zima. Rozhodně to byl asi lepší plán než všechny ostatní. Jenže chce se mu zůstávat v nehostinných horách a chodit do údolí jen na lov? Nejspíše by byl opět pořádně vychrtlý. Takový režim by rozhodně pozitivně neprospíval ti při vlka. Možná proto tamto nikdo alespoň trochu normální nežil.

<- Ostrůvky

Vydal se na pláň, kterou minul už předtím. Jenže v tu dobu ji jen obcházel a nevšímal si, že přes ni mohl dostat někam jinam. Kdo ví, třeba se dostane zase na místa, která ještě nenavštívil. Ještě mu zbývalo tolik neobjevených míst, která mohl objevit ještě dneska.
Přemýšlel nad tím, zda tedy najít vlk či žádné nehledat. Samozřejmě jeho průzkum platil a stále hledal sestru s bratrem, ale otázkou je, zda by to dopadlo dobře a byl schopen se nějak ovládat, kdyby přišly situace, které by jej provokovaly. Určitě to mohl zkusit. Nic za to asi nedá. Jednoduše to byl zase pokus omyl. Kdo ví, třeba se mu povede dostat důležité informace. Stále tu byl prostor na nová poznání. Stačilo jen chtít. Ale to byl možná onen problém.

-> Mahtae sever