Gallirea - Příspěvky uživatele

Zastavilo jej až to, kdy Duncan žertoval o tom, že by mohl Asgaar teď navštívit, když se znal s Rigelem. To nepřícházelo v úvahu.
"Jen to nedělej, bude lepší, když zatím nikdo nebude vědět, že jsme spolu kdy mluvili," řekl Duncanovi, neboť měl obavy, aby hndý vlk o jejich setkání s nikým přehnaně nemluvil, když zná toho a toho a ke všemu znal i sourozence a tak dál...
"Doufám, že ti nebude vadit, když si to vše, co jsem ti řekl, necháš pro sebe a nebudeš nikomu ani zmiňovat, že se známe, bude to naše tajemství, příteli," usmál se na něj Rigel a tak si pojistil, že zatím hnědý vlk bude držet své chování stranou a nebude z toho spíše problém než benefit.
"Myslím si, že klidně i pár delt bych srovnal se zemí pohledem, ale uvidíme, nechci nikoho podceňovat, to je hloupé. Jsem zvědav na naše bety, doufám, že to budou plnohodnotní protivníci, nerad dostávám vše zadarmo, víš jak..." ušklíbl se. Měl chuť se na nich pořádně vyřídit. Ale to bych předbíhal. Nabíral síly raději stabilně a dobře, než aby byl bez kontroly. Navíc se musel rozhodnout ohledně těch magií. Duncan stále ale stál za tím, že bylo hloupé dělat z viditelně silného Rigela omegu. Byl tím mírně polichocen, což byla dost pravděpodobně vlkova iniciativa.
"To samozřejmě, ale musím využít téhle příležitosti, kterou mi nevědomky ta vlčice dala. Mohu expandovat a být podceňován, což je věc, která se vždy hodí," popsal situaci a její benefity. Raději bude brán za slabou a hloupou omegu nějaký ten kvalitní čas, než aby se strachoval o to, že je třeba až moc živý a progresivně agresivní vůči postavení. Přijal to ostatně jako příležitost, neměl moc v plánu drásat se na vrchol přehnaně rychle. Věděl narozdíl od svých sourozenců, že je načasování velmi důležité ba možná i celkem klíčové.
"Dočkej času, bude tomu tak dozajista, nic víc si ta banda ㊕㊖㊗㊘ ani nezaslouží," zasmál se Rigel škodolibě, když Duncan souhlasil, že je Borůvková smečka vhodným adeptem na anihilaci. Jeho uvážení mohlo mít vlastně jakkoliv důvod. To Rigela přílišně nezajímalo. On měl hlavu plnou složitých schémat a plánů, jak by bylo nejvhodnější postupovat, kdyby se jí opravdu chtěl zbavit.
"Určitě ten alfa nemůže být tak velké sousto, když má jako členy bandu idiotů, kteří se sešli jako svaz postiženců, kteří jsou připraveni darovat svá těla na jatka, jak zbytečnými existencemi jsou." Nebral si samozřejmě servítky a nedržel zpět, nebylo to více méně už nutné. Jak řekl Duncan, ani magičové by si někdy Rigela v momentálních podmínkách nelajzli.
"Je na čase velice seriózně přemýšlet nad tím, že nejlepší zbraní proti magičům, budou jejich vlastní schopnosti," zašklebil se Rigel zlověstně, neboť tohle bylo něco, co věděl moc dobře od začátku a byl nejspíše jediný z jejich původní smečky, kdo byl odhodlán jít takto daleko a stát se tím, co slíbil zničit, jen aby dostál své přísahy. Sledoval na chvíli kaskády vody, které nelítostně drtily vše, co se jim připletlo do proudu. Přesně tak to bude. Až dojde na lámání chleba, nebude mít žádné slitování, žádné empatické činy, které by potvrzovaly, že by našel pochopení v magičích. Všichni byli kus pekla na zemi a všichni se tam měli vrátit. Pohlédl na Duncana. I tenhle. Mohl se hodit teď, ale nakonec dopadne stejně jako ostatní. Ale to bychom moc předbíhali, kdo ví. Zatím je to vše "jen" součástí plánu. Možná by jej měl pro tentokrát opustit a raději se jít věnovat střádání informací zpět do Asgaaru. Přeci jen měl by si jít užívat času, kdy je omega, tohle už asi jen tak nezažije. Odporné smečky, dělalo se mu z toho zle. Na ničem nezáleží, dokud to garantuje postup na vrchol.
Obrátil se na Duncana, chvíli se nic nedělo, jen se mírně zvedl vítr, svítalo a bylo poměrně chladno, sluneční paprsky již možná olizovaly obzor, ale stále už se jednalo o poměrně temné a chladné ráno. Sledoval jej zlatavýma očima jako sup, než si odfrkl. Stále měl srst od tlamy po tlapy obalenou v krvi a nehodlal to ještě nějakou dobu měnit.
V tu chvíli se odrazil od země a skočil po Duncanovi. Pod jeho váhou hnědý vlček spadl zády k zemi a mohutný vlk mu nedával prostor na útěk. Zaujatě si jej takto prohlížel s mírně znechuceným pohledem. Zavrčel a tlamu přesunul k jeho krku, ohrnul pysky a vycenil tesáky, načež sklapnul čelist přímo v místě, kde měl Duncan krkavici. O pár centimetrů blíže a už by se jeho tesáky seznamovaly s kůži. Takhle ukořistil mezi zuby trochu Duncanových chlupů. Zvedl hlavu směrem k němu.
"Takže Duncane, vypadáš na někoho, kdo by mohl být vhodným adeptem na spojenectví, seš si ale jistý, že na to máš?" zevrčel na něj Rigel a položil mu zadní tlapu na koule, aby přitvrdil cosi, co připomínalo velmi zdaleka výhrůžku.
"Promysli si to, zase se setkáme, příteli..." zavrčel a seskočil z něj. Bylo samozřejmé, že ono označení nemyslel jistě vážně, ale volnou cestu k onomu spojenectví volnou Duncan měl. Teď už se Rigel rozhodl zdekovat a vydat někam, kam jeho srdce táhlo raději.

--> Medvědí řeka přes Asgaar

Duncan byl stále poměrně bez špetky osvícení, kde se nacházeli. Jak tu může být tak dlouho a nevědět? Možná nebyl tak dobrý průzkumník jako Rigel, který během léta navštívil snad úplně každý kout týhle blbý země magičů.
"Víš, že vlastně celou dobu jdeme podél smečkového území? Tenhle les tady nalevo je Asgaar," řekl po chvíli Duncanovi. Bylo zvláštní, že tam nikdy prý nebyl. Bylo to takové místo v centru dění. A to ani Rigel nevěděl, že je to skoro až doslova centrum Gallirei. Chodili celou dobu kolem a hnědý to ani nevěděl. Byl komický. Věděl všechno možné, jen hlučná Asgaarská, o které Rigel slyšel ze všech stran, unikla tomuhle maníkovi?
"Samozřejmě, že jsem ji kecal, ani jednoho už jsem navíc několik měsíců neviděl, kdo ví, kolik z nich žije, pokud samozřejmě nežijí, vezmu si kredity za jejich smrt já, ať má alfa radost," řekl Rigel ohledně možností, že by třeba někdy Norox mohl mít nehodu. Je samozřejmostí, že by Rigel tvrdil, že za to může. Šplhnout si ostatně potřeboval. Než ale stačil pokračovat, Duncan vykulil oči nad tím, co to slyšel. Byl velice překvapen nad přiděleným postavením, které Rigel získal skoro až za odměnu a ještě měl být vděčný. Měl pravdu. Kdokoliv jiný by omega mohl být, kdyby stál vedle Rigela, který na to vůbec nevypadal. Omegy byly většinou stereotypně ty narušené typy. Dost možná by mohla být slušnou omegou Apaté, které od smrti bratra šplouchalo na maják. No samozřejmě tu byl taky ten druhý typ vlků, kteří získávali pozici omegy. To byl případ Rigela. Na to ale většinou ani nikdo nepomysli, když se mluví právě o onom špatném nejnižším postavení. Nedůvěryhodní toto postavení také dostávali, neboť nemohlo být dáno jinak. Elisa nevěřila Rigelovi ani trochu. Tedy tak tomu alespoň bylo kdysi. Je možné, že už přestávala být tak skeptická a paranoidní? Ráda byla, že to dělat nemůže, jenže Rigel ji v tom nabírání důvěry rozhodně chtěl podpořit. Vždyť byl neškodný, no ne?
"Komické, že? Je to bizarní a nestává se tak často. Pravda je v tom, že mi nevěří a nechce, abych měl velký rozmach a práva, dokud si nebude jistější... Samozřejmě její intuice má pravdu, nejsem žádný hodný beránek, nebudeme ji o tom samozřejmě ale říkat, že..." drcl do Duncana, který se nezdál jako někdo, kdo byl chtěl vyzrazovat Rigelovy plány. Měl takový ten ďábelský pohled a zdálo se, že je pro každou srandu. Třeba by přeci jen mohl být nápomocný.
Poslouchal popis toho, jaká je jeho smečka cool. Rigel věděl, o které se to baví. Duncan žil dost možná v té, kterou Rigel plánoval navštívit, ale jaksi se mu to zatím nikdy nepovedlo. Rozhodně ale není všem dnům konce a zkusit to může. I kdyby se měl vymlouvat, že přišel navštívit Duncana.
"Taky se těším na to nic nedělání. Sice to má své nevýhody. Třeba že se na noc budu muset přesouvat mimo území do Zrcadlových jeskynní a lovit si potravu praktický sám, neboť omegy žerou až poslední... A to když na ně zbyde... Ale zase jinak nemám vůbec žádné povinnosti a můžu vše využívat pro seznamování se s dalšími idioty ve smečce," popsal celou situaci a naznačil, že Duncana chápe. Taky byl rád, že nemusí hnout vlastně ani tlapou a může se soustředit na budování důvěry s ostatními členy a čert vem Elisu.
"Někteří vlci zde jsou opravdová banda ... Třeba Boruvkovou smečku bych celou zakázal. Celá smečka dost pravděpodobně sdílí jen jednu mozkovou buňku..." řekl s humorem. Byly tam fakt rarity. Divná to cháska. Rozhodně nemohlo cenu tam vůbec chodit. Wizku by žalovala a Mrzák Nori by se jistě přidal. Jeho jednovoká kámoška už si Rigela raději nepamatovala, jak na ni byl předtím hnusný.

// Midiam

Duncan zněl překvapený, že Rigel je poměrně novým přírůstkem do smečky. Ten se nad tou reakcí pobaveně ušklíbl. Beta? To možná tak ve snu s tím, jak moc ta vlčice nesnáší celý můj rodokmen.
"Styx s nimi měla potyčky. Chtěla alfě sežrat syna. Kdysi jsem na ni náhodou narazil, nakecal jsem ji horní dolní, aby mě nechala jít, byla rozhodnutá mě tenkrát roztrhat na kusy, ne vždy jsem byl v takové formě jako teď, bylo to po oné těžké zimě..." prozradil humorně Duncanovi o tom, jak se vlastně dostal k celé té záležitosti s jeho momentálním působením. Ale to samozřejmě není vše.
"Prakticky jsem jí řekl, že mám se sourozenci snad ty nejhorší vztahy na světě a chci je zabít, ona to nakonec velmi nerozhodně přijala a nechala mě jít. Nevím co mě to napadlo se k nim přidat. Možná protože jsou tak lákavá smečka na zánik..." řekl Rigel lhostejně a ušklíbl se.
"Tak či onak jsem jejich zbrusu nová omega. Není to rozkošné? Není nad to být zkoušen, jak dlouho vydržím. Přijal jsem to, ať má v plánu cokoliv, bude to ona, kdo bude nakonec prosit," dořekl nakonec celý příběh střední verze o tom, jak se to má s Asgaarskou smečkou a její budoucností. Nemela ho kdysi tak přišít. Možná by bylo nejlepší, kdyby jej zabila, když neměl moc sil bránit se. Teď už není cesty zpět.
"Přišel jsem někdy na přelomu jara a léta, moc dlouho tu nejsem," prozradil Duncanovi odpověď na jeho otázku a poslouchal, co dalšího mu hnědý řekl.
"Jo, o tom jejich ostrově vím, ale nikdy jsem je tam nezastihl, víš jak, mají moc práce s terorizováním ostatních za bílého dne," řekl Rigel pobaveně, když procházeli podél Asgaaru. Dělal si takový průzkum celého území kolem dokola, protože severní hranice tak nějak odhadnuté již měl. Nějak se ocitl předtím v Borůvkové smečce, se kterou ta jejich melat špatné stavy, které držely na nějaké prosté alianci. To taky zanedlouho už nebude. Jak silná asi tak byla? Kolik námahy to může chtít rozbít něco tak na pohled a hlavně od poslechu křehkého? Elisa zněla, jako by jí skoro až mrzelo, že přistoupili na tuhle možnost. Možná nebude tak těžké ji přesvědčit o tom, že by bylo možná velmi příhodné konečně anexovat jejich malé titěrné území i se všemi dětinskými neschopnými členy. Skvěle, tohle byl Rigelův plán. Se schopností od samotné Smrti byl skoro až sebevědomý ohledně toho, že se mu to vše povede. Jak těžké bude proti sobě poštvat dvě smečky, které už se teď nemusí?
"Co ta tvoje smečka s potetovaným?" zeptal se jí na oplátku, aby nestála řeč, když už se do ní tak nesměle pustili i přes Rigelovu původní vyhýbavou povahu. Neměl v plánu mu to takhle vše říct, ale Duncan se zdál jako typ, který by dokázal pro srandu a trochu bordelu pronásledovat a hlavně naslouchat Rigelovým plánům. Mohl se z dlouhodobého hlediska hodit. Třeba pro případné pozdější zničení jeho smečky, až bude Rigel hotov s těmito.

// Medvědí jezero

Vypadalo to, že byl Duncan vhodným adeptem na mouchu, která mohla nějaký čas kolem Rigela poletovat. Měl ostatně velmi netypický názory ačkoliv je magič. Zdálo se, že se zas tak moc neliší.
"Moje alfa je šílená vlčice s ohněm v očích, jejího druha jsem vlastně ani neviděl, myslím že bych si měl udělat malý seznamovák s ostatními členy, abych viděl, s čím mám tu čest," pronesl spíše sám sobě než k Duncanovi. Bylo jasné, že jakmile se vrátí zpět, bude muset udělat opravdu kolečko kolem ostatních členů. Může si hrát na hloupou omegu, která je pro smích a politování, než všem Elisa vykecá, odkud vlastně pochází. A pak už nezbude nic, než začít hrát pořádně tuhle šílenou hru.
"I to je poměrně možné, když vezmeme v potaz, jak se vlastně pořád s někým oba rvou... Je jen otázka času, než narazí na někoho, kdo se je doopravdy rozhodne terminovat," řekl s poměrně znatelným nezájmem. Jestli se jim něco stane, bude to jejich vlastní vína. Jsou hlupáci, když tohle dělají a moc dobře to vědí.
"Neříkám, že mi nevadí, ale existují lepší způsoby, jak se jich zbavit než to, co si vybrali oni, žrát vlčata taky nemám v povaze a ㊕㊖㊗㊘ fakt do sestry nemám v plánu," odsekl poměrně impulzivně. Nespojovalo jej s nimi vlastně skoro nic a stejně si vždy byli tak blízcí.
"Tak hele, taky bych je měl nejraději všechny mrtvé, ale narozdíl od nich nejsem impulzivní a na úspěch si sem schopný počkat, ne jako oni, kteří potřebujou všechno hned, to je jejich slabina, netrpělivost," řekl Rigel a nezajímalo ho, kolik říká. Nebylo moc přiležitostí, jak by toho stejně hnědý vlk mohl využívat. To, jací jsou oba jeho ostří sourozenci, bylo velmi jasné už od pohledu, takže to spíše byla všeobecná informace než nějaké tajemství, které mělo být střeženo.

//Kaskády

//Medvědí řeka

Duncan očividně znal hodně vlků, což se ale nerovnalo přímo úměrně tomu, že jej měli všichni rádi. Sám řekl, že zas tak moc kamarádů nemá, protože je fakt problémovej kus ㊕㊖㊗㊘. Alespoň něco pozitivního. Rigel neměl čas trávit volné chvíle s oblíbenými fracky a sluníčky.
"Tak teleportovat, jo? Zajímavé. Znáš další takové šílené vlky?" zeptal se jí. To že Rigel podobné vlky jako černobílý nepotkal, neznamená, že neexistují. Jistě jsou kolem další šílenci s divnými schopnostmi a bizarním zbarvením.
"Skvěle, platí, dříve nebo později se jíte Norox nasere," zasmál se. Stačilo dost často, když vlk dýchá. A mezi Noroxem a Rigelem to dost často jakožto mezi dvěma sourozenci samci vřelo. Vždy měli problém s tím, že oba chtěli být ten lepší než druhý. Střety a spory jsou tedy na denním pořádku a nejspíše z toho ani jeden nevyrostl. Rigela ale zajímalo, jak dobře na tom vlastně Norox teď je.
"Dělají, jak moc jim vlci s magií ublížili a tak, přitom přehlíží, jak moc si za to naše smečka mohla sama, ale to je tím, že nemají v povaze přemýšlet nad věcmi do hloubky," mlaskl nespokojeně nad celou tou záležitostí. Bylo na hovno, že je vlci s magií utlačovali, ale samotná smečka prostých si za hromadu věcí mohla sama. Nefungovalo v té smečce snad nic normálně a divili se, že není skoro pořád co do držky. Ale jednoduše měli odplatu na mysli snad pořád, že ty nejdůležitější problémy neviděl nikdo z nich. Ve skrytu duše byl rigel rád, že smečka zanikla a nemusel být součástí takového šíleného souboru, který byl odsouzen k zániku právě díky neustále chuti po zadostiučinění.
"A teď s tím žijou, nikdo je nenaučil vidět svět jinak než rudě, chcípli by pro pomstu," zasmál se tomu. Bylo to fakt komické. Co budou dělat, až docílí svého plánu? Ne, to se nikdy nestane. Oba věděli, že na té cestě pojdou. Vlastně jen doufali, že vezmou hned několik vlků s sebou.
"Oba je to ale i zatraceně baví, mají vymytý mozek od rodičů a starších vlků, že půjdou do vlčí Valhally, když jich pobijou co nejvíc," pokračoval Rigel ještě chvíli. Byl rozhodnut později Duncana skrze svou schopnost donutit zapomenout na to, co mu v uplynulé hodině řekl. Poslouží jednoduše jako skvělá vrba na vykecání a pak jej toho všeho jednoduše ušetří.

//Řeka Midiam

Nečekal, že by to opravdu fungovalo. Jenže teď se zdálo, že měla Smrt přeci jen pravdu. Měl teď v tlapách opravdu povedený nástroj destrukce. A to víceméně nemusel hnout ani tlapkou. Duncan potvrdil, že má magii bez ostychu a navíc dodal, že jistě i Rigel nějakou magii musí mít. Každý měl. Na to se šedý vlk zasmál. "Já žádnou magii neovládám stejně tak, jako nikdy v životě ani moji sourozenci,"vysvětlil Duncanovi lživou pravdu. Pravda je, že ji nikdy neovládali. Lež je, že magií nemají. Měli ji. Každý z nich nějakou měl. Duncan ale začal, že jsou zlaté oči nejlepší a Rigel jen souhlasně přikývl. V paměti hledal vlky, kteří měli nezvyklou barvu očí. Vybavila se mu napůl slepá Mrzáková, taky ta vlčice, která se nechávala obdělávat tím hlupákem (Newlinem) a kdo dál? No samozřejmě...
"To jsem zrovna nedávno viděl jednoho fakt mega... Gallirejského. Měl černý voko jak uhel, druhý pro jistotu neměl. A teď počkej, jako bys vzal hladinu řeky svisle, takhle na půl měl tělo. Jedna strana bílá a druhá černá," vyprávěl o tom nejvýraznějším nálezu, co se týče nesrovnalých nezvyklých vzhledů vlků, kteří obývali tento kraj. Všichni ostatní měli většinou jen nějaké cetky na krku a tak, ale tenhle? Dominoval celý týhle šaškárně.
"Takže ty chceš, abych šel a jen tak zbil mýho bratra? Netvrdím, že by si to nezasloužil," řekl pobaveně, čímž ani nepotvrdil ale ani nezamítl Duncanovo přání šikanovat hlavně Noroxe, který mu očividně ležel kvůli nějakému střetu v žaludku. Je divné, že v tom případě Duncan ještě stále žije.
"Není tu nic zas tak zajímavého. To si jen hrajou na ublížené mrzáky a kriply," prohodil. Nějaká tragédie a oni z toho dělají pomalu nerozdýchatelnou situaci. Přitom houževnatě hltali smečku a všechny ty ㊕㊖㊗㊘ pravidla jako boží slova. A pak plakali a nařikali, když to nevydrželo. Každý prostý byl příšerně hloupý. Rigel ten život nenáviděl. Těšil se ze své momentální svobody, kterou kazila jen reputace, kterou tvořili. Nikdo přeci nemusel do samého konce vědět, že jsou oni ti špatní.

//Medvědí jezero

// lesík

Nevypadalo to, že s takovou u vlka pochodí. Nechtěl mu ani za hrob nic říct. Zkoušel to ale dál. Jednou se opravdu povede.
"Fakt seš si tím jistej? Já magii taky mám, ale oči mam zlatý a co jako? Mimochodem na to poslední zapomeň, nemám žádnou magii," zeptal se jej ještě jednou. Měl jistou teorii, kterou již tenkrát načala Smrt samotná. Prý měl očekávat dar. A v pár chvilkách mu začínalo být cosi divné. Měl možnost to zkusit na něm. Zatím se ale nedařilo. Na Elisu neměl chuť nic takového zkoušet, ale před tím, než jí potkal, fungovalo to. Tak kde je teď chyba?
"Pověz Duncan, co jsem ti řekl před chvílí," zkusil po chvíli přijít na kloub tomu, jak to sakra funguje. Nemohl totiž přijít na to, jak sakra taková magická ㊕㊖㊗㊘ funguje. Přinejhorším se ztrapní a tohodle vlka pošle podobným stylem do Medvědí řeky jako laň a klidně mu taky ohlodá ksicht. To už je fuk. Byl fakt zvědav, jak to funguje. Nezajímalo ho proč zrovna on měl takové nadání, věděl, že je nejlepší a tímhle stylem to může dokázat.
"Nemyslím si, že bych na to měl nějaký kritéria. Nelíbí se mi tvůj ksicht? Chcípni. Nelíbí se mi tvůj tón? Chcípni. Blbě se podíváš... Chcípni..." popsal jakým způsobem rád omezuje vlky jak na svobodě tak celkově na životě. Nebylo novinkou, že by zkusil někoho rozcupovat jen za blbý kecy nebo křivý pohled. Asi Duncan mohl být rád, že neměl náladu pod psa.
"Ale náladu na to mám vždycky," prozradil mu s úšklebkem. To zas pravda nebyla. Byly speciální doby, kdy se cítil až moc líný na to, aby něco dělal. Třeba v praxi letošní léto, kdy se raději zdržoval v horách. Vrátili se ale k jeho rodině.
"To vlastně asi ani není překvapení,"odpověděl mu na informace, že si Norox brousí zuby a nebo už doslova brousí Styx. To se dalo čekat, chytil první příležitost a nechal si tu nejnormálnější z rodiny. Naštěstí neměl Rigel chuť zahazovat se s rodinnými hlupačkami.
"Mi povídej, všechny moje sestry jsou ztracený případy, dvě jsou mega mimo a třetí... No to znáš, takže asi žádná sláva na poli pokračování naší ㊕㊖㊗㊘ rodinné linie. Norox by se měl jít zabít a já... plním toto poslání aktivně na jedničku, ačkoliv koho zajímají výsledky," prohodil směrem k Duncanovi

Řekl, že o Asgaaru neslyšel. To je ale smolné. Přešel to a raději poslouchal o tom, jak zná moc dobře jeho sestru. Říkal to tak zapálen a zasněn, že bylo Rigelovi okamžitě jasné, která bije. Neřekl ale nic, to počká na později. Raději poslouchal, co na něj začal klopit. Nebyl s tím ale ani zdaleka spokojen, tak se snažil znít ještě více naléhavě.
"Přeslechl jsem tvou magii, Duncane, jsi si opravdu jistý, že žádnou nemáš?" tlačil na něj více, neboť opravdu čekal, že je schopen z něj takové informace dostat. Nepotřeboval sám sebe přesvědčovat o tom, že tenhle vlk měl magii, jen se asi stydí, protože s ní neumí. Však je to trouba, Rigela to asi ani nepřekvapí. Z něj ale vypadlo, že se tak nějak všechno zajímavé i méně zajímavé.
"DRŽ ZOBÁK, ㊕㊖㊗㊘! Nezkoušej mi říkat, co mám dělat," zařval na něj, když řekl, že na něj má přestat čumět. Probodl jej pohledem a vycenil zuby, aby se zase vlk krotil v tom, jak jedná. Už začínal chápat, jak moc Elisa asi pociťovala chuť Rigela zabít na místě, když je podobně drzý a arogantní vůči ní. Vypadlo z něj, že by se chtě rvát a terorizovat poklidné vlčí společníky tohodle magického ústavu. Jak milé. Malý vyklepaný šikanátor. To se na něj podívejme.
"A komu vůbec chceš ubližovat, prcku?" zeptal se jej pobaveně Rigel během cesty k lani. Jestli jí tenhle bačkorák nechtěl, tak už zbytek nebude mít vůbec nikdo. Bylo to moc blízko Asgaaru, tak byla stále minimální šance, že by to našel ještě nějaký hladový člen v poživatelném stavu. Vybídl pokývnutím na Duncana, aby jej nasledoval k řece. Měl po žrádle žízeň a laň jistě tady. Ta měla žízeň takovou, že do řeky zahučela po rozežraném čumáku snad okamžitě. Fakt ji nebude žrát nikdo jiný než on.
"Jsem Rigel a ta tvoje milovaná láska, to je moje sestra, vidím jak ti jiskří oči," pronesl bez známky nadšení. Jen další hlupák, který se chytil kdo ví na co. Jeho sestry byly všechny škaredý a dost často jim něco chybělo. Některým chyběl třeba zdravý rozum, půd sebezáchovy nebo jakýkoliv reflex proti nepatřičnému chování. Styx celkem ušel, zbytek byl skoro jateční zboží. Oh Bože a pak je tu Norox. Ten je kategorie sama pro sebe, ten je připraven na zahrabání za živa.
"Nech si ale zajít chuť, vystříkáš jí úl a sežerete tě... Doslova," zasmál se morbidní představě Rigel, ale nebyl tak daleko od reality. Bylo to v jejím případě možné. Vydal se i s ním kamsi na výlet. Kdo ví, jak dlouho jej vše pronásledovat, ale Rigel to hodlal zapíchnout kdesi na vyhlídce, tak kdo ví, jak dlouho bude mít za prdelí tohodle maníka.

//Medvědí řeka

Vlk potvrdil, že si asi nepřiměřeně dlouhou dobu hrál na medvěda. Hloupý a hnědý na to byl dost... To je ale něco, co vlastně Rigel znát nepotřeboval. Vlk se jej ale na oplátku ptal, zda o něco přišel a vlastně i na další otravné osobní otázky. Nejdřív Rigel nechtěl odpovídat, protože byl jednoduše tulák. Ale to už taky pár hodin neplatilo. ㊕㊖㊗㊘.
"Žiju v Asgaarské smečce," procedil mezi zuby s nepříjemným pocitem toho, že to vůbec nezní správně, ale nedalo se jinak dělat. Nesděloval mu víc informací, neboť to ani třeba nebyla. "Jedná ㊕㊖㊗㊘ tu běhá prý kolem a láduje se vlčaty, prý velmi skandální... Příšerné, což?" nadhodil a bylo znát, že se tomu vysmívá. Dokonce i nad poslední řečnickou otázkou bylo znát, že jej vlastně počínání sestry alespoň chvíli naprosto netrápí a možná snad i těší. Ale to už ten druhý nadhazoval své jméno. Je normální?
"Nezajímá mě, jak se jmenuješ," odsekl Rigel a vstal. Musel se pořádně protáhnout, protože po tom všem jídle měl možná tak chuť spát, ale spát někde v Asgaaru jako jejich ㊕㊖㊗㊘ rohožka rozhodně v plánu neměl. Navíc byl na rohožku až moc velký. Tenhle Duncan byl fakt ztracený případ. Vypadal až zoufalý, že mu asi doopravdy nezáleželo na životě, když se snažil navazovat konverzaci s Rigelem.
"Ale když už jsi tady drahý... Duncane... Řekni mi něco málo o tom, odkud pocházíš, jakou titěrnou magii ovládá tvoje ubohá existence, máš nějaké zajímavé kamarády, pochybuju, že máš smečku, když tě nechávají vypadat... Tak zuboženě. Jsi snad jejich ㊕㊖㊗㊘ omega?" zeptal se jí hlubokým vychytralým hlasem. Jestli se tenhle vlk chtěl kamarádit, musel přispět k projektu zničení všech magičů. (Pozor, Rigel na něj neznale užívá řečníka, takže jen ať Duncan solí.)
Byl by v nich rozhodně rozdíl. Tenhle mohl být omega protože vypadal no... Totálně jako hlupák a ubožák. Rigel si to zasloužil rodokmenem a náturou, nebylo mu důvěřováno natolik, aby nebylo členům dovoleno se k němu chovat jak chtějí. Elisa jej testovala... Konečně udělal pár kroků k němu. Byl znát teď velký rozdíl mezi dvěma samci, kteří byli podobného věku. Rigel si jej kriticky prohlížel a dokonce i jednou obešel. I takový magičové existují, což?

Ten povalenej se ale sebral a rozhodl, že dnes je pravděpodobně šťastný den pro Rigela, neboť se s ním chtěl vybavovat. Rigel iritovaně přesunul zrak na toho hnědého, který se natlačil na strom, jako by doufal, že do něj po konverzaci s Rigelem bude možné splynout, jak příšerná konverzace to bude. Prohlédl si ho nezaujatě pohledem a sklonil hlavu zpět ke kořisti. Nějaká malá dešťovka na něj mluvila a dělala, že je příšerně neunešen tím, co vidí. Rigel věděl, že je skvělý možná i s přivřeným okem dokonalý, ale slyšet to taky jednou v určité formě od ostatních bylo... Refrešující.
Představa toho, že do sebe láduje celou laň jen pár hodin poté, co zvládl mladého daňka skoro celého, bylo něco, z čeho se mu už teď dělalo zle. Nejspíše si bude muset dělat zásoby, protože fakt nemohl spoléhat, že se bude mít v Asgaaru dobře jakožto omega. Musel si pravděpodobně lovit po nocích sám. Ještě štěstí, že se na nikoho jiného spoléhat nemusel. Dokud byla lovná zvěř kolem, nebyl to problém. Přinejhorším by si lovnou udělal třeba z tohodle vlka.
Sledoval ho ostře při každém velkém soustu, které do sebe ládoval svým naprosto nekultivovaným způsobem, že dost možná nějaká krev docákla až na Duncana. Neřekl mu doteď vůbec nic, jen jej bodal pohledem, neboť neměl v plánu jej zvát k jídlu. Ostatně on o to asi stejně nestál. Ačkoliv vypadal opravdu zuboženě, jako by se na něm vyřadilo hejno krkavců a skoro nic už nenechali. Je vůbec možné v jeho stavu normálně fungovat?
Po víc jak půlce laně měl konečně dost. Nebyla možnost, že by se do něj vedlo víc než teď. Svalil se opodál a nechal mršinu na místě tak, aby lákala mladého vlka, který byl kost a kůže a kdo ví, zda by vůbec něco v tomhle stavu byl schopen ulovit. Ostatně Rigel na tom po rozpadu své smečky byl podobně. Musel lovit s nějakým ㊕㊖㊗㊘ magičským ㊕㊖㊗㊘, aby se vůbec zvládl v těžkých časech přežít.
"Nažer se, než si z tebe udělám dezert," zavrčel směrem k němu, neboť už bylo nepříjemné na něj zírat. Bylo to jako znovu potkat tu flundru Smrt, která se mu producírovala ve snech a lákala jej k sobě s tím, že mu její magie pomůže proti dalším vlkům.
"To jsi doteď hibernoval, nebo jsi jednoduše postižený, že vypadáš... Takhle?" prohodil směrem k němu, když olizoval krev z drápů předních tlap, aby si ještě trochu užil příjemný pocit z lovu.

//Asgaar

Vyvalil se z Asgaaru s příjemným pocitem volnosti a zároveň se cítil naprosto svázán. Nebyl velmi zvyklý na to být v nějaké nevýhodné pozici, ale pod lampou je největší tma a pozice omegy by vlastně mohla být naprosto nejlepším řešením jeho momentální situace. Musel vymyslet, jak by z toho mohl benefitovat. Byl rozhodnut, že se pokusí poštvat Borůvkovou proti Asgaaru a naopak, Elisa byla celá nadržená na jatka, takže by to bylo snad dost jednoduché z téhle strany. Musel ještě přijít na to, jak se sakra může spolehnout na to, že se vyhne tomu, že by z celého incidentu byl obviněn. Chtělo to promyšlení celé situace. Stále na to byl čas, musel se ve smečce aklimatizovat a nějak přežít diktát života o.egy, který pro něj připravila Elisa. Jistě to byl spíše trest za jeho přehnaný egoismus a sebevědomí. Chtěla ho jistě vidět v těch nejslabších chvílích. Nad tou myšlenkou se ušklíbl. "Ta ㊕㊖㊗㊘ rajda," povzdechl si poměrně s ironickým úšklebkem. Vařila v něm krev a stejně byla skvělá. Dokonalý oponent a ještě ke všemu vypadala tak intenzivně. Musel se ale soustředit na lov a ne na to, jak skvěle Elisa jednou spadne na tu svou pěknou tkaničku, jestli nepřestane být tak vysoko v oblacích.
Raději se oklepal a soustředil na pach laně, kterou cítil už co opustil Asgaar. Nejspíše měla stejnou cestu k řece a chtěla to vzít přes rozkošný lesík. Toho hodlal Rigel využít a jednoduše ji dekapitovat někde tady. Cítil se přímo plný energie na to, aby se pořádně zaprasil. Miloval ten odporně špinavý a zacákaný lov, kdy měl slepené chlupy na těle krvi ještě týden. Před Sunny si to nějak neužil, když lovil, takže si to teď vynahradí. Život se opravdu překonal, když došlo na jeho tělo. Byl konečně ve vrcholné kondici. Byl připraven klidně laň převálcovat. Byl velmi blízko, takže se přikrčil, než na laň vyběhl. Ta měla trochu náskok a snažila se upláchnout. Běžela velmi přímočaře, jenže pak z nějakého neznámého důvodu prudce zahnula. To bylo překvapivé a chvíli trvalo, než Rigelovi došlo, proč se tomu tak stalo. Jen tak tak to vybrzdil, ale stejně do vlka narazil plnou rychlostí a dost možná jej srovnal se zemí. Byl to vůbec vlk? Kdo vlastně ví, nestihl se ani podívat, když se naštvaně zvedal ze země a vyrazil opět za kořistí.
Nedostala se od toho incidentu daleko a Rigel jí bez problémů dohnal. Složil ji na zem mohutným tělem a užíval si, jak kopala a nemohla s tím nic dělat, protože byla poměrně drobným kusem. Vlk se oblízl a laň několikrát kousl do krkavice, aby se nabažil té příjemně teplé krve, která z ní začala tryskat, dokud ještě její srdce bilo. Zasvinil se od toho celý minimálně zepředu, od tlamy mu to kapalo snad všude po pleci a nohách. Hezký se oklepal, takže krev stříkala všude. Laň ještě pár chvilek dýchala v agónii, než konečně pošla a hostina mohla začít.

Usmál se nad jejím shrnutím a dovolil si jí mírně opravit. "Umím to bezpochyby lépe než oni," řekl naprosto bez špetky hanby, že se povyšuje na ostatní, ostatně jeho tón byl mírně troufalý a arogantní. Nezajímalo go, co umí druhý, hlavní bylo, že on to zvládne nejlépe. I kdyby je během toho měl všechny zahrabat vlastními packami.
"Smůla co?" nadhodil, jako by se sám sobě vysmíval, ale spíše to znělo až ironicky. Rigel jednal tak, jako by mu bylo fuk, co Život říkal. "Pocházíme z míst, kde je normální, že vlci magie nemají," zodpověděl alespoň z části její otázku ohledně toho, odkud vlastně pochází.
Vyslechl si na oplátku o tom, co je vlastně s Borůvkovou smečkou. Je to možná příležitost napadnout jinou? Jak moc by bylo třeba mezi ně vložit jiskru nenávisti? Příměří je ostatně poměrně křehká věc. Tohodle se bylo možné chytit. Rozhodně si to velmi jasně zapamatoval, první vodítko, které by bylo možné prověřit. Možná by na nějaký čas mohl přistoupit i na konverzaci s Wizku, aby z ní vytáhl intel I of Borůvkové. Zajímalo ho, jak tu situaci vidí oni. Bylo totiž znát, že Elisa by opravdu moc ráda alespoň trochu řádila. Na to jí ani Rigel nemusel znát. Diplomatické řešení v podobě dohody bylo asi její neoblíbené řešení.
"Treba z toho vyroste," řekl neutrálně při pohledu na vlče na popud toho, co mu o ní řekla Elisa. Bylo jasné, že se něco stalo a v hlavě to neměla v pořádku. Taky bylo znát, že ji celkem stalo, že není Rigel vic samice...
Hned poté už to šlo rychle. Pozice omegy se dala čekat a znamenalo to, že nemá vlastně nic na práci, než tu celý den pobíhat a zjišťovat a "přátelit" se kolem. Jistě jim ale vytroubí Elisa samotná, aby byli opatrní. Pokud tu ale Styx řádila, asi nebude Elisa jediná skeptická ohledně jeho působení ve smečce. Ani by se tomu nedivil, mohl být skvělý jak chce a stejně nejsou dostatečně blbý na to, aby Rigel byl alespoň byť na maličkou chvíli nepozorný. Ještě dlouho očekával smyčku kolem krku, než přestanou být tak obezřetní.
"Chápu," přikývl na její slova ohledně toho, co nesměl. Dělá ti laskavost, normálně by tě ani nepřijala, blbečku, připomněl sám sobě, neboť věděl, že běžně by se nic takového asi stejně nestalo.
"Být jejich sourozencem je poměrně silný nástroj, pokud umí být adekvátně užíván, nevědí o tom, že bych je nejraději anihiloval z povrchu," nadhodil jí ledabyle, co byly možné výhody, se kterými by mohla pracovat.
"Tak to abych si šel ulovit zajíce, než mi začne hladovka, pak se přijdu seznámit s členy, znám ostatně jen tebe Eliso, opatruj se zatím," řekl s úšklebem a obrátil se na odchod. Byla stále černá noc, která byla dokonce dokonale zachovalá díky absenci měsíce, který byl zahalen v mračnech.
Z lesa už odcházel sám velmi překvapen jako člen. Tohle nějak nezamýšlel a jednalo se dost nárazové jednání, které mu nebylo zas tak podobné. Nebyl zas tak impulzivní, ale tohle bylo tak trochu šílené...
Znechuceně se oklepal nad tím, co právě udělal a vydal se zpět na jih směrem k té řece, od které sem přišli s mladou fňuknou. Stále měl v hlavě, jak by to měl jako všechno zvládnout. Jak by mohl být loajální magičům?

//Křišťálový lesík

Vše je již počítáno průběžně se slevou 50%, cena po odečtení 50% je vždy ta poslední v závorce
ID - V01/Síla/7 = 7x5 (70%) = 35 (7 vlčích máků)
ID - V01/Vytrvalost/6 = 6x5 (60%) = 30 (15 vlčích máků)
ID - V01/Taktika/2 = 2x5 (20%) = 10 (3 pomněnky, 2 safíry)
-----------------------------------------
ID - V02/Síla/2 = 2x50 (20%) = 100 (50 pomněnek)
ID - V02/Rychlost/9 = 9x50 (90%) = 450 (225 kopretin)
ID - V02/Vytrvalost/3 = 3x50 (30%) = 150 (65 ametystů, 10 vlčích máků)
ID - V02/Obratnost/9 = 9x50 (90%) = 450 (192 kopretin, 31 safírů, 2 vlčí máky)
ID - V02/Taktika/7 = 7x50 (70%) = 350 (175 opálů)
-----------------------------------------
ID - V??/speciální vlastnost/9 = 9x80 (90%) = 720 (360 kopretin)
// bylo mi řečeno od zdroje Morfeus/Elisa, že mám počítat s cenou 80 kytek za hvězdu :D

dohromady by to mělo být 2 295 kytek/šutrů bez slevy a se slevou 1 148 kytek/šutrů
operovala jsem rovnou s druhým číslem. (34 vlčích máků, 175 opálů, 53 pomněnek, 65 ametystů, 33 safírů, 777 kopretin)

Konečný stav inventáře?
Opály = 0
Safíry = 173
Ametysty = 0
Pomněnky = 0
Kopretiny = 0
Vlčí máky = 0
Křišťály = 0
Mušličky = 1

Elisa to vzala překvapivě seriózně i s pomyslným stejným metrem. To je to tak jednoduché? Přemýšlel nad tím, kde byl háček. Umí snad číst myšlenky?
"Znáš to, nepřítel mýho nepřítele a tak dál, bylo by fajn nad nimi mít převahu," řekl a pomyslně nad tím pokrčil rameny. Co jí měl asi tak říct? Že žertoval a čekal, že to nebude alespoň jedna strana brát absolutně vážně? Místo toho se dostal k přijímacímu pohovoru? Nelhal jí, opravdu chtěl v síle a dovednostech překonat všechny sourozence bez vyjímky. Chtěl být připraven na to, že by se nakonec rozhodl být raději jedináček, neboť se nechtěl ztotožňovat s takovými hlupáky.
"Pokud si odpustíš v běžné mluvě ten tón, který jsi používala předtím, je to vlastně jedno, víš jak... Co tě napadne," řekl. Měl takové tušení, že by měl počítat s tím, že se bude snažit případně o to, aby to vlastně nakonec vzdal a sám se vypakoval rovnou sám.
"Umím lovit, celkem slušně stopovat, nejsem kretén s nízkým IQ," vyjmenoval pár spíše těch charakteristických bodů. Byl nejspíše ze všech sourozenců ten nejméně šílený, chytrý a hlavně poměrně trpělivý. Už teď vede, že setkání s nimi bude určitě zajímavé a nejspíše ne v tom přátelském duchu, neboť jej začínali celkem ㊕㊖㊗㊘. A to je fakt dlouho neviděl. Jenže bordel, který dělali byla jako znečištění, které už se nedá ignorovat.
"Navíc tu nemáte ty otravné vlky z Borůvkové smečky, to je pořádná banda ㊕㊖㊗㊘," řekl a myslel tím spíše spolek Mrzák a tak. Ty vlčice mu samozřejmě lezly na nervy, ale nezasloužila si ani jedna ani to, že na ně právě mysle v negativním duchu.
"Co s ní je? Je nějak retardovaná? Celou cestu se chovala ... Divně," zeptal se Elisy ohledně vlčete. Oba pak sledovali jeden druhého a stridave i Sunny, než se Eigel zlověstně ušklíbl nad skvělou myšlenkou
"Hej Eliso, udělejme to zajímavější, můžeš si se mnou dělat co se ti zlíbí," nadhodil skoro až jako by se jednalo o výzvu, zda dokáže být krutá a v jakém měřítku by toho potencionálně mohla a chtěla využívat k záležitostem, které by po běžných členech nežádala. Mohla chtít cokoliv, měla alespoň tu možnost, kterou jen tak asi nikdo mít nebude. Nápad to byl šílený, ale potřeba nějakého adrenalinu? Vysoká.