Příspěvky uživatele

< návrat zpět

< Kaskády

Chtěl jít na jih, ale nemohl jinak, než aby to vzal velice opatrně přes velmi špatně vypadající okraj. Vypadalo to, že už dr dlouho o jejich hranice nikdo nestaral a nikdo si nedával práci je pořádně vyznačit. Ta jejich vlčice alfa byla asi nějaký vadný kus a nejspíše se tomu nikdo nemůže divit. Bydlí přeci jen v bažině. To bude nějaká obluda a ztracená existence.
Zajímalo jej, jak to tu fakt mají, neboť to vůbec nedávalo smysl a příšerně se mu myslelo na to, že tu mohli žít rádi. V čem tohle místo mohlo být lepší než tundra? To už si mohli vybrat život na ledovci a neplácat se tady. Však jim ta všechna prťata popadají do močálů. "Ale to bylo asi ono, nejspíše se tu všichni množili stylem mohutných orgií, tak se jednoduše těch nechtěných potratů nepotratů potřebovali zbavit,"zasmál se tomu a pokračoval v chůzi v nejistě vyznačené trase kolem hranic močálů.
Ale teď fakt, proč si to tu čas od času nevochčije? To je vážně tak neschopná? Z výrazu vlků při jejím zmínění nevypadali nijak odvařeně, nejspíše tedy dost možná ani ji rádi moc neměli. K čemu tu tedy zůstávají? Oklepal se nad představou, že by měl být členem nějaké smečky, která by byla v takovém chaotickém stavu. Ostuda. Alespoň ti členové ujdou a jsou poměrně normální.

> Sarumen

Ptala jsem se Falky osobně, zda se dozvíme předem, jak moc se to zdraží. No prý se to dovíme až ráno 9.9

<Východní hvozd

Opustil vlka s vlčaty a rozmyslel si návštěvu té Maharské smečky. Moc se mu do bažin nechtělo. Ono to vypadalo, že se nakonec nikam nevydá a zůstane tady. Když tam žijou vlci jako tenhle smrádeček i s naprosto stejně vypadajícím bratrem, vlčata toho vlka s velmi mnoha informacemi, nejspíše tam bude fakticky chaos. Do takového prostředí se moc vlkům nejspíše nechce.
Ti, kteří tam žijí, musí být pořádné charáčisko, jaou to beztak příšerní jižanští burané a křupani, kteří si lepší místo už vyhlédnout nemohli. Alespoň věděl, kterou smečku napadnout až poslední. Jak jinak, tam se ani jemu čas trávit nechce.
Co vůbec na tom životu v bažině vidí? Je to fakt nebezpečné místo nejen pro vetřelce.
Alespoň věděl, že o tom místě věděla i sestra. Té netušil, kde je konce, ale jak se tak kamarádíčkovala a nekamarádíčkovala s každým, kdo ví, jak je teď na tom, třeba už dávno zakopala válečnou sekyru a teď žila v naprosté harmonii s magiči.
A ještě aby díky tomu tady v těchhle končinách zabředla. Ne počkat, tomu se říká zabřezla. Tak či onak by už nejspíše toto bral jako zradu. Ještě ke všemu kdyby to byl nějaký magič. Představa toho že i ona by to nakonec vzdala a žila spokojený možná mírně šílený život.
Začal ale přemýšlet nad tím, co dělalo magiče tím, kým je a jak je poznat. Bylo to jasné, většinou se to snaží demonstrovat a nebo si prostě život usnadňují. Uskočit od klasických postupů a dělat vše tak, jak to nemohou dělat všichni. Je to jednoduše nefér. Život je nefér. Ale samozřejmě největší poznávací značkou jsou ty jejich oči. Jemu se žádné barevné nelíbily.
Možná takové, které připomínaly barvou levanduli by nebyly zlé. Příjemně fialová, nejspíše by nějakou takovou překousl. Všichni ti magičové, které potkal, měli fakt divný a nevkusný barvy. Nechtěl nic takového, líbila se mu barva zlatavá, byla přirozená a dobrá, proč by měl mít jinou? Beztak svou magii nikdy nejpřijme tak, jak to říkal Život. Magie si jej nikdy nenajde, neboť jí nikdy chtít ani nebude.
Nechtěl být nijak spojován s těmi demetními vlčicemi, které nejspíše tvořily klub naprostých vlčích Karen. Jedna byla lepší než druhá a vlk si fakt mohl vybírat. Ani jedna nebyla normální. Všechny taky nejspíše potkali Styx. Ta taky byla absolutně k ničemu, jestli se s nimi hodlala už od začátku hádat. Kdo vůbec ví, zda se vlastně nehoní za mrtvolou. Možná byla už opravdu mrtvá, je pravda, že se taková ňufka ve světě neztratí, ale nakonec je pro každého připravený šuspajzl pro věčný odpočinek.
Ale zpět k těm nepříjemným vlčicím, které si pořádně naběhly, neboť až je příště potká, už si odpustí všechny snahy nebýt kretén. Pořádně si je proklepne a zabije, srát na takové vlčice, život by jim měl být odepřen, stejně nejsou lepší než opruzenina.
Ta poslední byla příjemná jak kopřiva. Jo, jako když se vlk vyválí v moři velkých kopřiv. Rigel se fakt snažil, aby nebyl za naprostého bezcitného kreténa a ona to z něj stejně udělala, jako by se vůbec nesnažil. Byla to kráva. Naprosto vypatlaná vlčice, kterou nečekalo nic jiného než bolestivý konec.
A i kdyby nebylo jeho poťouchlosti a hnusného charakteru celkově, nejspíše by taková individua ani znát stejně nechtěl. Jestli jsou takové všechny, postará se o to, aby neměli zde přítomní magičové co trkat.
Usedl na kaskádách vedle malého smrku, který se nebezpečně nakláněl nad malé vodopádky. Jednou tenhle stromek byl nejspíše živý, ale bohužel tento byl pořádně holý a vlastně už si Rigel nebyl jist, zda se opravdu jedná o smrk a ne o jiný strom. Ale to jej moc nezajímalo. Posadil se vedle něj, aby měl dobrý výhled, do jehličí, které usušením bylo celé hnědé a oranžové. U kaskád bylo celkem příjemně. Nebylo tu takové vedro jako v nížinách a pádem vody se celkově celé okolí skvěle chladilo. Seděl tam a myslel na to, že by mohl jít něco dělat. Jenže jemu se moc nechtělo. Nechtělo se mu potkávat otravné náladové coury a divně hyperaktivní vlčata. Měl toho celkem plné zuby. Vyrušila jej poletucha, která mu začala lítat u tlapek. Byla to ve skutečnosti jen neškodná vážka, přesto s ní Rigel nechtěl mít co dočinění.
"Jen tak si letím tě sežrat," předpovídal velmi otráveným tónem, na co asi vážka myslela a raději se sunul pryč.

-> Kam řekne pondělní úkol

Malé vlče bylo hned poměrně vylekané, než se daleko dokupy a začalo být zvědavější, co to přišlo za cizince. Překvapivě to pak začalo být dosti normální. Malá slečna hodlala být k užitku a poradit Rigelovi ohledně toho, kde ta jejich smečka byla. To samozřejmě on sám už věděl, ale i tak jí nechal, aby ukázala, kudy se tam jde. Pohlédl směrem, kterým vlče ukázalo. Jo, asi to byla pravda a je to tím směrem. Koukl na ten jejich světoborný dozor, ale nic neřekl, stejně to byl nějaký ňouma, který zvládne vlčata ztratit snad okamžitě. Ale to už nebyla Rigelova starost. Vykouzlil z míst, kde měl uložené všechny věci z úkrytu, a kdo ví, kde to doopravdy je, mušličku, která sice nebyla tak veliká jako ta, kterou daroval na pláži Lilac, ale stále se jednalo o obstojný kus, který podal vlčeti na známku díku. Jednoduše na pláži sebral nějakou tu mušli navíc, takže to hodlal dát zase někomu jinému. A když už neměl přízeň vlčic, mohl dělat radost malým smradům.
Poté už se rozloučil a vydal dál. Nejdříve šel opravdu do Maharu, ale nakonec jej upoutalo trochu jiné místo.

> kaskády

< Východní Galtavar

//Rychle si jen půjčím jedno vlče na dva posty a zas jdu, okej :D

Pokračoval směrem do hvozdu, že si odpočine, jenže to už se z jihu hnala dvě vlčata. Bylo to trochu divné. To měla ta močálová smečka víc než ona dvě malá vlčata? Zvláštní.
"Nazdar špunti," pozdravil dvě vlčata a obě si prohlédl. Byla flekatá a celkově tohle nejspíše byl jižanský trend, neboť by vlk asi na severu s takovým zbarvením moc nepochodil. Určitě o nebyla asi nejspíše ani zdejší. Ačkoliv ta vlčata vlka Sigyho taky měla dosti neobvyklé barvy. To bylo nejspíše díky velmi magicky vypadající matce.
"Co vy tu tak bez dozoru?" zeptal se, ale jakmile se na to zeptal, objevil se v závěsu za vlčaty vlk, který nevypadal moc důvěryhodně a kdyby Rigel někdy nějaká vlčata měl, nejspíše by je tomuhle zjevu nikdy nepůjčil. Kteří rodiče byli tak bláhový?
Prohlédl si Moja od hlavy po tlapky a pomyslně nad tím povytáhl obočí. Stále měl pocit, že tenhle vlk není zrovna ten nejlepší dozor, který vlčata mohla dostat. Ta se spíše pohlídají sama. Tak či onak pokračoval a svá další slova již směřoval na všechny.
"Prosím, jak se dostanu do Maharské smečky? Chtěl jsem jít pozdravit alfu," prozradil a pohlédl spíše na toho jejich malého dozorce. Byl si jist, že by vlčata hlídala spíše jeho než naopak, ale to už nebyla jeho starost. Líbilo by se Styx dostat dar v podobě vlčat? Byla dvě! To by nemohla odmítnout. Jen je škoda, že netuší, kde se sestra nachází.
Na Mahar se vlastně ptát nemusel, ale doufal, že kromě směru kápne ohledně smečky i o trochu více informací, než už dávno měl od Sigyho.

Vlče odpovědělo, že se jmenuje Lilac. Zajímavé. Jako ta kytka? Na to se jí ale neptal. "Jmenuju se Rigel, těší mě," představil taky sám sebe. Tohle škvrně bylo asi nejpříjemnějším vlkem, kterého zatím potkal. Je velká škoda, že z ní vyroste hnusný magič a půjde do salámu.
"Jo, je příšerné teplo a mám hustý kožich," odpověděl jí na otázku. Bylo zajímavé vědět, že tu existovaly nějaké poklady. Jenže co je asi tak nějaký poklad pro vlče? Pro ta bylo pokladem skoro vše.
"Nebývají poklady střežené obludami? Kdybych nějaký měl, dám ho hlídat velikým medvědem," řekl a prohlédl si okolí. Nezdálo se, že by tu kromě mušliček mohl být nějaký poklad. A pak to uviděl. Byla to obří lastura, kterou neustále omývala voda. To bude pěkně slané. Přesto naznačil, aby vlče setrvalo tam, kde je. Vydal se do vody a čekal, až se vlny stáhnout zpět, aby vzal lasturu z vody. Byla pěkná a velká, nejspíše jí sem dovály proudy. Dal jí před maličkou vlčici, aby dar přijala a prohlédl si lépe tu skupinu. Vlčici, kterou viděl, poznával.
"A jeje, asi bys měla jít, támhleta vlčice mě moc neměla ráda," popohnal jí, když si všiml, že je to ta vlčice od Mahtae, která mu řekla cenné info o smečkách. Těžko říct, zda se s někým tu znala, ale to mu bylo šumák. Posadil se na místo, kde už vlny nedosáhly a užíval si příjemného mořského vánku.

--> Mahtae

//Budu dělat že všichni okolo vlčat neexistují, protože nesnáším tuhle akci... Díky za pochopení! :D Rigel Styx necítí díky problémům se slanou vodou.

vracel se zpět k moři, neboť se asi nejspíše nepoučil, že by sem chodit neměl. Ale co je vlastně po tom, když se bude jen dívat? Chtěl si sednout, jenže to byl problém. V dálce zahlédl skupinu vlků kolem vlčat. Jak odporné. Všude jsou nějaká vlčata. Proč vlastně vůbec někoho něco takového zajímá. Z té vší slané vody nic necítil. Nefungovala mu ani chuť v tlamě ani čich. (Díky tomu nevycítí Styx, až příjde heh...) Vlci byli moc daleko na to, aby se o ně zajímal více, spíše si kecl jen na břeh ve svém vlastním soukromí a nechal je být. Všechny vlčice tu byly jako struhadla, tak se mu nechtělo ani zkoušet s někým komunikovat. Už aby nastala doba, kdy s nimi mluvit ani nemusí. Raději se odhodlá a všechny pak později zabije. Tak či onak jsou to magické čubky, které si žít nezaslouží.
Jenže v tu chvíli se odtrhlo vlče, které běželo jeho směrem. Rigel se zvedl a chystal na odchod, neboť nechtěl řešit důvody, proč sakra otravoval nějaké vlče. Rozhodně nechtěl poslouchat nějakou vypištěnou matinku. Jenže jak tak sledoval to vlče, které cosi hledalo ve vodě, neovládl se a pomalým krokem přišel k němu. Nevypadal nebezpečně a ani nehodlal být nijak zlý. Byl pouze poměrně zvědav, co ta malá sleduje. Když za ní konečně došel, všiml si, že poměrně zklamaně zírá na kus klacku na břehu.
"To asi není to, co jsi chtěla vidět, co?" zeptal se jí milým tónem a tlapkou strčil do klacku, který se kutálel po písku, než jej vlny uzmuly a ztratil se pod vodou.

Vlčice naznačovala, že rozhodně nechtěla navazovat konverzaci. K tomu jí taky nikdo ... No dobře, měl na ní pár otázek a kdo ví, co by se stalo, kdyby na ně dobrovolně neodpověděla.
"Tak to jsi možná měla zdokonalit..." připomněl fakt, že jestli chce být jako neviditelná, když prochází kolem cizinců, možná by měla trochu zapojit smysly a instinkty. Byla až moc hlučná, a jestli přesně tohle nechtěla, měla se víc snažit.
Vlčice si nejspíše řekla, že když ze sebe něco dostane, nechá ji na pokoji. To byla ta jemu příjemnější možnost, škoda že na tento přístup nepřistoupil hned. Asi to nemělo cenu, když byl každý tak odtažitý. Ale což, alespoň to teď ví.
"Takže každá smečka má nějakou takovou... divnou magii? Zajímavé," řekl a zdálo se, že pokud mu odpoví na tohle, může si klidně odskákat kam se jí zachce. Byly to dobré informace. Musel z ní dostat co nejvíc, i když byla na ránu. Přesně takové vlčice patřily do salámu. Začínal mít vůči magickým samicím vyloženě odpor, ačkoliv měl za běžných podmínek něžné pohlaví tuze rád.
"Všichni jste tu koukám příjemní jak prdel, víš co, prostě jsi, měj se," zavrčel již naprosto vyšťaven tím, že se pokoušel být milejší, než tomu je a oni to stejně neocení. Taky z ní mohl ty odpovědi dostávat násilím. Nemělo to asi cenu, protože jak vlk očekával, všichni jsou neskutečně nepříjemní. Jak mohl taky něco jiného čekat od magičů. Měl by s nimi opravdu skoncovat. Asi neexistuje možnost, jak by s nimi mohl někdy koexistovat. Byli to povýšenci a nafoukanci.
Sám se raději zdkoval, než aby čekal, co dalšího její náladovka přinese. Příšerná vlčice. Stejně příšerná jako ta Wizku.

-> Mušličková pláž (přes ústí)

Během toho, co se napájel v řece, zaslechl cosi kolem. Dělal, že to nevnímá, ale uši nastražil směrem, kudy vycítil jiného vlka. Vonělo to tedy spíše jako vlčice, ale díky plivání vší té soli a podobně, nebyl teď velmi sebevědomý, co se funkce čichu týče. Uši ale konečně mohly eliminovat šum řeky a okolí, díky čemuž se soustředil na vlčici, která se velmi snažila, aby na svou přítomnost neupozornila. A přesto si kýchla zrovna ve chvíli, kdy už mohla běžet dál a vůbec na Rigela nenarazit.
"Čekal jsem, zda budeš pokračovat pryč, nebo něco řekneš," řekl aniž by odlepil pohled od vody. Konečně necítil vůbec žádnou sůl a mohl si oddechnout. Ještě chvíli pozoroval, jak se pod hladinou pohybují oblázky, než se rozhodl řeku opustit. Mírně si protáhl krk a vyšel na břeh, kde se oklepal, aby z něj voda odkapávala rychleji. Až teď se pouze tak napůl pohledu podíval na vlčici. Byla taková obyčejná, vypadalo to, že je starší a asi není tím nejsilnějším magičem v kraji. Možná by tedy mohla vyřešit jeho problém s večeří. Lehce se pousmál nad tou myšlenkou a chvíli ještě nic neříkal. To si připravoval své milejší alter ego, aby kořist ihned nevyplašil. Třeba ani není magičem.
"Můžeš se uvolnit," ubezpečil jí, když zaujala víceméně defenzivní postoj. Nebyla veliká a nevypadala nebezpečně. Jednoduše taková rozkošná puťka. Neříkal jí už nic, pouze s teď celý protáhl a přemýšlel, jak to má udělat, jestli jí chce sejmout. A teď to myslel poměrně vážně, měl hlad jako vlk... Chápete... Heh...
Jednou si jí obešel, aby ji celou prohlédl, vypadala dobře, nezdálo se, že by byla členkou smečky, na to zas tak dobře nevypadala, ale voněla tou, ve které byla Wizku.
"Jsi z Borůvkové smečky, že?" zeptal se, aby trochu zvolnil situaci a ona možná měla důvod zůstat déle. Díky tomu bude pak více příležitostí, jak jí zastihnout nepřipravenou a nepozornou. Chce to pouze trpělivost a čas.
"Mám tam kamarádku, jmenuje se Wizku, nejspíše se také přidám k vám," řekl, jako by to byla ocelová pravda. Tak trochu nebyla, ale alespoň ji znal a vede, že také je členem té samé smečky. A kdo ví, třeba ji tahle ani neznala. Tak či onak to dodávalo na autentické podobě.
"Hele nevíš, jestli má nějakou výhodu být ve smečce po stránce magie? Jsou vlci ve smečce lepší v magii? Já totiž žádnou nemám," přiznal a bral to jako holý fakt. Život říkal, že nebude magič do chvíle, kdy o to nebude stát. Takže ještě stále ničím takovým není, ne? Tak či onak byl zvědavý. Chtěl vědět, zda magie žehná i smečkam.

< Mušličková pláž

Stál cestou nadával všemožně na to, jak je život na hovno a podobně. Samozřejmě že to bylo na hovno, ale mohl si za to sám, neměl tu vodu z moře chlastat. Kdyby to neudělal, bylo by mu zaručeně lépe. Takhle se cítil mizerně a musel ještě ke všemu vypadat jako naprostý idiot. Taky se tak dost cítil. Překvapivě se to ale zlepšovalo. Stále prskal slané sliny ven a snažil se té pachuti zbavit. Když si byl jistý, že už tohle nemůže být slaná voda, padl k řece a začal hltat vodu jak nejrychleji mohl. Když už nemohl pít, začal vodu jen nabírat do tlamy a následovně jí zase plivat ven, než se cítil o dost lépe. A teď ještě nějaký ten žvanec a bude zase spokojený. Teď byl poměrně podrážděný a kdyby neměl dlouhodobé zábrany, asi by sežral prvního vlka, kterého potká. A nebo ten vlk sežere jeho...

< Ústí Nad Labem

Rozběhl se vstřic moři netušíc, že je to vlastně velká chyba. Předtím vodu neochutnával, ani se jí vlastně přehnaně nedotýkal. Netušil tedy, že je mořská voda jiná než ta v řekách a jezerech. Překvapivě se pár sekund nadšeně řechtal ve vodě, než se zastavil a uvědomil si, že je něco špatně.
Bylo to slané. fakt odporné. Litoval den, kdy se narodil. Začal kašlat a prskat. Vůbec to nebylo tak dobré, jak očekával a rozhodně už nikdy takovou chybu neudělá. Jenže koho by sakra napadlo, že to bude tak odporné. Stál stále po břicho ve vodě a hruď mu bičovaly malé vlny, hlavu už dal jako žirafa co nejvýše mohl, aby se mu do tlamy nedostala ani jedna kapka z moře. Tohle už asi není jeho oblíbené místo, přehodnocuje situaci, tohle je humáč.
Voda byla nepříjemná. Vlastně se to nedalo. Vrátil se na břeh a snažil se popadnout dech. Bylo mu zle z toho, jak se vody napil. Přesně tohle se mu předtím nestalo. Bylo to asi určitě protože nepil tu hnusnou vodu. Proč je něco tak hezkého zas pěkně odporné? Na břehu začal odplivávat do písku, aby se hnusné pachuti zbavil, jenže to se nějak nedělo. Stále cítil sucho v puse a nepříjemná slaná pachuť jej neopouštěla. Tohle byl nejhorší nápad týdne. Proč to nechutná jako řeka.
Nechápal, jak je to možné. Proč je moře slané a jiná voda ne? Svalil se na břicho jako topící se tuleň a odkašlával, jako by se snažil zbavit plící. Stále to nešlo a nezdálo se, že to bude lepší. Takhle přesně umře. Ne aby jej sejmul nějaký magič, kouzelný kretén, jeho zabije slaná voda. Zdálo se, že jak slintal slané sliny před sebe, přestávalo to být tak zlé. Nebylo to sice ono, ale mohl se alespoň vyškrábat na nohy a přemýšlet nad tím, jak by se mohl té chuti nadrobro zbavit. Musí se napít sladké vody a nejlépe to i zajíst. Jenže jak může takhle něco ulovit, když nemůže myslet na nic jiného než to, jak nepříjemně se vlastně cítí.
Rozhodl se, že se pokusí chuti zbavit pitím vody Mahtaë, která nebylo vůbec takto slaná. Snad se tím zachrání.

-> Mahtae Jih

//Jestli něco provedeš dětem, věř, že nebylo nutné ani Stínovi dělat vzhled :D

<- Mahtae sever

Už se blížil, neboť se řeka rozestoupila natolik, že by si teď již opravdu netroufl něco takového přeplavat. Sledoval druhý břeh, který byl na severozápadě a poté se rozhlédl na druhou stranu. Na jihovýchodě již viděl dlouhý pás pláže, kam měl namířeno. Překvapivě ani nebloudil. Začínal se zde již poměrně slušně orientovat. Sice to stále mělo své mouchy, ale pořád lepší než aby bloudil a ještě by cíl nenašel ani do večera. Možná by mohl ulovit něco kolem. Možná nějakého racka. Co tu tak může být dobrého? Ryby asi moc nemusel, takže přemýšlel, co by tu mohl vystopovat. Možná by to cestou zpět mohl vzít přes přes pláně nejlépe. Tam byla opravdu alespoň malá šance, že by mohl něco malého na zub chytit. Třeba se najde zajíc, který se šel podívat na moře, kdo ví... Tyhle dny byly poměrně o ničem, povzdechl si v duchu a pokračoval. Neměl do čeho píchnout, takže se již poměrně nudil.

-> Mušličková pláž

<- Propadlina

Rozhodl se, že by se mohl zajít během toho pařáku k moři. Bylo tam poměrně příjemně a tak by tomu mohlo být i tentokrát. Rozhodl se to jít okouknout, aby se nemusel plahočit do hor, aby unikl vedru. Překvapivě se zatím držel. Nejspíše to bylo přítomností řeky, podél které se vydal. Vedla až k ústí, kde už na pláž jistě trefí. Překvapivě si stále cestu pamatoval a možná by tam trefil i přes ty všechny možné pláně kolem. Kdo ví, jak tomu magičové říkají. Jemu se nelíbil žádný název. Vlastně jich moc neznal. Těm bažinám se říkalo Mahar, to veliké jezero bylo Velké vlčí... Příšerné názvy, někdo byl u toho druhého velice kreativní kdysi dávno.
Raději by našel místo, kde bude fajn a není to tak daleko. Bohužel se zdálo, že taková místa jsou za tu cenu námahy, kterou vlk musel pro její dosažení vynaložit. Překvapivě mu to ale dneska nedělalo problém. Jeho sociální metr byl celkem nízko a už dlouho s nikým nic neprohodil. Již dlouho taky nic nezjistil od ostatních vlků. Možná by to měl trochu pozměnit a začít být až otravně zvědavý. Nad tím jen otráveně přotočil oči, už teď to totiž bylo poměrně náročné. Při každém kolem pozdravení měl chuť zvracet a urvat si jazyk, jak nechutně to znělo, stejně by jim nejradši nadával do kreténů.

-> Ústí Nad Labem (přes řeka Labe jih)

<- Orlí dráp (přes Vychodni hvozd)

//Tohodle si nevšímejte, jen procházím

Úkryt možná nenašel, ale tento hvozd byl poměrně dostačujícím místem pro malého šlofíka, který se dost hodil. Natáhl se na trávě mezi stromy a sledoval okolí. V hlavně se jí konečně mohl uklidnit, neboť to nevypadalo, že by jej pronásledovala Smrt, která se rozhodla, že pro něj má jisté informace, které by se mu mohly hodit. Taky jej nabádala, že by měl zkusit splynout s nějakou smečkou a později jí pořádně rozebírat zevnitř. Rigel netušil, jak by něco takového mohlo dopadnout, byl poměrně neznalý ohledně toho, jak to chodí ve smečkách magičů. Ale sám byl vlk, který magii prý ovládal. Možná mu Život jen lhal, ale ten spíše neměl žádné motivace, proč by něco takového dělal. Běhala mu z toho hlava kolem. Nějací dementní bohové. Byl samozřejmě nazloben, že si raději celou věc nerozmyslel a Gallireu neopustil. Jenže teď je tu, musí se přetvářet, protože jeho sestra byla psychopat a neměla očividně dost zdravého rozumu. Kde je jí tak konce...

-> Mahtae (sever)