Příspěvky uživatele

< návrat zpět

<- Smrkáč

Dostali se k Mahtae, odkud se měli rozhodnout, kam půjdou dál. Ať už tedy spolu nebo každý najde cestu sám.
Postavil se na břeh řeky, aby Mahtae mohla omývat tlapy, a začal pít. Měl poměrně velkou žízeň a tohle přišlo vhod. Rozhodně lepší než nic a Mahtae byla opravdu dobrá. Nakonec si ještě trochu osvěžil kožich a vrátil se k vlčici. Ta říkala, že je na území krátce a nezná ještě všechna zákoutí. Rigel Tu taky nebyl dlouho, ale dal si záležet, aby znal terén dost dobře na to, aby to nebyla nevýhoda. Zeptala se ale, jestli má nějaký cíl jít za jezevcem.
"Zemřel mi bratr, možná bych si chtěl promluvit s tím, probírat pár záležitostí," prozradil bez špetky lítosti či jakékoliv jiné emoce vůči smrti blízkého. Naznačil pouze hlavou, aby se dali opět k pochodu směrem na sever. Vlčice se jej začala ptát na vlčici, která měla na jeho rodinu celkem pifku.
"Nějaká pošahaná flundra ze smečky uprostřed Gallirei, pošahaná ohnivka," zavrčel, ale byl tím i pobaven. Nic jiného mu nezbývalo.
"Dala mi ultimátum, buďto zabiju svou rodinu nebo ona zabije mě, musím se s nimi střetnout a najít způsob, jak se zbavit té vlčice," pomyslně nad tím pokrčil rameny a nepřemýšlel nad tím tolik.
"Nedělej hloupou, víš o Kom je řeč, táhneš jako ona poměrně silně," pronesl ledabyle a ani se na ni nepodíval. Nemyslel si, že by tahle magická vlčice něco sestře provedla, ale stále žádným magičům nevěřil. A Styx už určitě ne. Pochyboval, že by se bavila s nějakou prostou holkou jen tak. Co to tedy mělo za smysl? Byla snad tahle vlčice něčím důležitá, že se o ní Styx zajímala.
Zastavil se a dohnal ji. Měl v úmyslu ji také zastavit v pochodu vstříc severní části Mahtae. Postavil se jí do cesty a chvíli sledoval, neboť mu stále nešlo do hlavy, co je na téhle vlčici tak zajímavého, že zrovna Styx by byla schopná důvěřovat nějaké takové vlčici. Čumák přiložil k jejímu krku čumák tak, že se skoro dotýkal její srsti. Natáhl pach, který byl směsicí pachů vlčic. Definitivně v ještě velmi nedávné době spolu byly. A tim, že byla tak nějak decentně utrhaná. Cvakl zuby, je velmi pravděpodobné, že ji ublížila.
Udělal krok v před a tím nutil vlčici udělat krok vzad. Udržoval se v tak nějak přiměřené úrovni rozhořčení, aby stále byl schopen racionálně v přítomnosti vlčice jednat. Přesto vlčici povalil na zem, nebylo to jednoduché, taky nebyla žádné malé vlče, ale nakonec se povedlo a vlčice ležela v trávě na zádech.
"Opovaž se jen naznačit, že jsi ji ublížila," zavrčel u jejího hrdla a oblízl se. Vlčice měla prostor na to, aby situace osvětlila a vysvětlila.

<- Ragar

Nakonec se vydali na jih spolu, aby se vyhnuli společnosti členů Ragarské smečky. Vlčice se představila taktéž a vypadalo to, že spolu ještě nějakou chvíli trávit budou.
"Rez je zvláštní jméno, ale pěkné," řekl a pokračoval po cestě lesem, aby se vzdálili horám a dostali se někam k řece, protože měl po tom výšlapu do vyšších nadmořských výšek poměrně žízeň.
"Slyšel jsem, že je možné kdesi na východě najít jezevce, který tě zavede někam, kde se můžeš vidět se zesnulými," řekl vlčici a přemýšlel, zda by se tam opravdu chtěl jít podívat. Jestli je to další magická kravina, proč to tedy neprozkoumat. Tady už je ostatně asi všechno možné.
"Rád bych se tam zašel podívat, třeba je cestou nějaké místo, kde se dá odpočívat. Ale naposledy, když jsem našel takové místo, vrhla se na mě vlčice, která tvrdila, že ji sestra snědla vlče," zasmál se a trochu se oklepal, neboť jej lehce svědilo místo, kde jej Elisa před několika dny lehce zranila. Hojilo se to dobře, ale stejně stále rána svědila a bylo to otravné.

-> Galtavar

Řekla, že se tu jen procházela. To se vlci normálně procházejí po cizích smečkách? Byla zvláštní, ale nejspíše to nebylo něco, co by hodlal po ní vyzvídat.
"To kvůli bouřce vypadáš jako hastroš?" zeptal se jí pobaveně, neboť vypadala trochu pomuchlaně. Nechtěl to samozřejmě vytahovat, ale nakonec si neodpustil mírné propíchnutí, když byli konverzačně na poměrně přátelské vlně.
"Moje sestra s bratrem je tu kdesi v kraji, tak je hledám," obeznámil jí ohledně jeho vandrování krajinou, které nemělo vlastně žádný cíl, pokud se nesetká se sourozenci. A tak není divu, že se objevili i tady.
"Jmenuju se Rigel mimochodem," představil se jí konečně a prohlédl si okolí. Zavětřil možné problémy, takže přemýšlel, zda by se měli vypařit. Nechtěl se s žádnými vlky vybavovat, takže by měl nejspíše zvolil možnost vypařit se. Měl ji vzít s sebou? Asi proč ne, konečně nějaká normální vlčice, která hned není jako brusný papír.
"Blíží se sem někdo ze smečky, hodlám se vypařit, jdeš taky?" nabídl jí po chvíli a sám se postavil, aby mohl najít nejbližší možnou cestu do údolí zpět na místa, která nejsou takový konec světa jako tady. Neotáčel se na úzké cestě, zda za ním vlčice jde, bylo něco nebezpečné nedávat na stezce pozor, ale třeba se taky přidala.

-> někam z hor

Vlčice měla bílé oči. Byly tedy spíše stříbrné, ale to už bylo celkem jedno. Hlavně to znamenalo, že má magii myšlenek a kdo ví, na jaké to uměla ovládat úrovni, to bohužel netušil. Raději se rozhodl být velice opatrný v tom, co si myslí a co říká.
"Jen tu procházím, zvažoval jsem smečku, ale tahle už od pohledu není nic moc, co sem přivedlo tebe? Jen procházka?" ptal se jí, neboť z ní opravdu byla cítit sestra. Možná něco málo bude vědět, mohl by z ní dostat více informací. Chtěl od sestry vědět, co to bylo v remízku za tu jinou vlčici, která jej napadla kvůli nějakému sežranému vlčeti či co. To si určitě nevymyslela a Rigel to věděl, no stále to bylo poměrně překvapení, kterého se mu po setkání s vlčicí dostalo.
Ale zpět k téhle vlčici. Bylo tradici rozhodně nevěřit těm, kteří mají stříbrné oči, mohli si vás celé přečíst a vlk má celkem po srandě, rozhodně si bude dávat na takové pozor, mohlo jich tu být víc. Ta vlčice by se to pak dozvěděla, přišla by jej sníst a rozházet jeho kosti po celé Gallireie. To sotva. Musí přijít na to, jak se těmto vlkům bránit, přeci to nemůže být tak těžké. Nebo snad potřebuje magii na to, aby se tomu mohl vyhnout a být opravdu nečitelný?

Vlčice byla opět velmi milá a vstřícná. Alespoň se ale tentokrát rozhodla podělit o to, jakou ovládá magii. Byla to magie iluzí a ovládala jí i přes to, že měla zlaté oči. Proč se jí nezbarvily? Ona svou magii neodmítá. Nebylo na ní znát nic, co by napovídalo, že umí tvořit přeludy.
"Třeba ani ne, jen vlci celkem nemají v oblibě nikoho s takovou magií," řekl. Byl to prostý fakt. Bylo hodně vlků, kteří přímo nesnášeli ty, kteří měli iluze. Snad ještě víc vlků než ty s magií ohně. Překvapivě. Něco na tom bylo. O těch s tím ohněm alespoň víte, prostě na vás vyblejou trochu plemenů a nazdar. Jenže u iluzí si nikdy nejste jistí, co vlastně dostanete. Super ne? Jenže to až se vlčice dala na odchod. Rigel jí v tom vlastně vůbec nebránil a celkem uvítal, že se tak moudře rozhodla. Možná má mozek o trochu větší než pecku od třešně.
On byl ten špatný, ale stejně vlčice ani neuměla zabučet. Tak je normální? To je asi tím, že ovládá iluze. Takový vlci jsou všiváci a děsný dementi, ani se nediví, že je všichni nesnáší.
Jenže to už tu byla jiná cizí vlčice. Oznámila, že se tu jen prochází a není ze smečky. Ani on není ze smečky, tak proč mu to říká? Další vlčice s mozkem vlašáku?
"Ahoj, jak myslíš, já se taky jen procházím, není to má smečka," oznámil jí a prohlédl si jí od hlavy až po tlapky. Voněla jako Styx.

<- Západní Galtavar

Konečně se vyškrábal na hory, kde se nacházela ona smečka, která byla schovávala mezi vršky. Netušil, jak tu někdo může být, musela tu být zima a měli na dosah tolik území, kde mohli žít, ale stejně... Neměl sice chuť se na to někoho ptát. Jen si to tu chtěl prohlédnout, aby věděl, s čím taky může pracovat. Tak či onak tohle místo může vyškrtnout ze seznamu. Tady být taky rozhodně nechce, dokud se nepřesunou jinam.
Jak se vůbec můžou uživit? Představte si tahat něco sem, nebo to se zase skupinově seberou a jdou do nížin, kde to uloví, všichni se nažerou, To musí být fakt neskutečně náročná věc pro všechny členy. Představte si, že pohnete celou smečku. Přeci nemohou žít na té zvěřin, která se vyskytuje v horách, to musí zažívat poměrně dost neúspěšných lovů.
Na druhou stranu měli dobře značené území, které bylo rozlehlé a nejspíše se tu během zimy fakt blbě chodilo. Kolik členů tu tak asi pošlo?
Během průzkumu narazil na nějakou cizinku. Oh ne, další nepříjemná vlčice... Počkat! To je ta stejná z předtím u propadliny.
"Koho to sem Smrt zavála," oznámil, když k ní došel a prohlédl si jí od hlavy k patě. Nebyla definitivně členkou a nejspíše se sem o to ani nešla ucházet. Taky měřila terén?
"Hej poslyš, ty bys mi mohla pomoc, ale nebuď tedy laskavě hned nepříjemná, nikdo ti nic nedělá," řekl jí, než vyslovil tu otázku, kterou pro ni měl.
"Ovládáš magii aktivně a i tak se ti nezbarvily oči, proč to tak je?" zeptal se. Nečekal, že by mu to nějak rozvedla, či by se chtěla bavit, ale dostat nějakou informaci by jistě mohl. Proto se kousek od ní posadil a čekal, co z ní asi tak vypadne.

< Borůvka

Procházel Galtavarem a zahlédl dva vlky, kteří se o něčem bavili. Samozřejmě neměl nejmenší chuť se s nimi vybavovat, ale spíše je jen pozoroval z dálky, aby se náhodou nechtěli bavit i s ním. Fuj, ještě by ta vlčice byla stejně hubatá jako všechny tady, slepice...
Ta vlčice ho nezajímala. Raději, byla divná a flekatá a nejspíše ještě stejně pod zákonem, tak si nechal zajít chuť. Ani neovládala magii. Ale ten s ní ano. Měl zelené oči a tvářil se tak nějak neutrálně. Zelená je tráva a tak, takže musí mít magii země. Byl teď fakt rád, že mu je jak kreténovi ten vlk v močálu vyjmenoval. Teď znal všechny alespoň teoreticky. Tenhle vlk neměl navíc žádné jiné odznaky, které by se daly odhadovat na nějakou jinou magii. Ono asi moc dalších magií se zelenou barvou očí nebylo. Možná ještě nějaká, ale tahle byla povědomě světlá a nejspíše se nemýlil.
Nikdy žádného vlka s magií země nepotkal. Tedy alespoň si to myslet a nebyl s tou skutečností obeznámen. Tenhle ale vypadal neškodně. Ono vlci s magii země asi nejsou zrovna největší bouchači. Definitivně je to spíše záležitostí vlků s magií ohně. Ale to jsou zase nějaké stereotypy, že jsou vlci s magií vody až moc velcí kliďasové a vzducháči jedou na LSD, aby byli ještě víc cool než je dělá magie vzduchu.
Tenhle konkrétní balvan ale nevypadal na to, že by moc své magii rozuměl. Možná to bylo jeho vzhledem, jednoduše by asi vypadal velice obyčejně, kdyby nebylo těch jeho zelených očí, které napovídaly, že umí nejspíše tenhle být pořádný kořen a chapadlovec ze zlých snů. Ještě štěstí, že tenhle by na nic takového nejspíše ani nepřišel. Takže se Rigel pohledem vyprovodil a pokračoval do Ageronu, aby pokračoval ve své cestě na sever.

> Ragar

<- Asgaar

Z jedné smečky do druhé. Tahle byla o něco menší, ale taky byla velmi dobře označena. Zde žila Wizku a další vlčice, která byla příjemná jako prdel. Ani nevěděl, jak se jmenuje. Stejně měla nějaké buranské jméno z balíková a nestála za řeč jako všechny ostatní vlčice tady. Byla to jen banda chodícího kreténismu. Kdyby bylo po jeho, všechny už prdí do hlíny a nikdo po nich stejně ani neštěkne. Jedno bylo jasné. Tuto smečku jako pracovní místo rozhodně nezvolí. Je tu moc dusno, proč by se měl zahazovat s někým, kdo jednoduše pojde na brebery.
Vypadalo to, že tu asi beztak budou samé ztracené existence a pochybné bytosti. Takže si stejně mohl tuhle smečku vyškrtnout z pomyslného seznamu, který říkal, že nepřipadá v úvahu ani smečka, která je v bažinách. To už zbývaly jen ty dvě, protože se mi taky nechce někam, kde je ta vlčice, které chtěla Styx sníst dítě. Alespoň to mohla udělat nenápadně a ne tím jejím stylem kdy má pocit, že může dělat úplně cokoliv a nikdo jí v tom bránit nebude.
Kdo vůbec ví, kde na nějaké takové moresy došla, když byla vychovávána jako dobytek na porážku. Nejspíše na ni kýchl nějaký magič a problém je na světě. Určitě za to můžou ty magické špíny a kreténi. A tak na místě nesetrval a raději šel zase dál, neboť měl cíl najít tu poslední severní smečku, která se mu nezamlouvala už jen díky své poloze. V zimě to nemůže být jistě jednoduché.

-> Západní Galtavar

<- Středozemní pláň
Jen procházím kvůli VLA

Konečně území smečky, o kterém věděl. Bylo velmi dobře značené a zdálo se, že se smečka velmi činí, aby tomu tak bylo. Zastavilo ho to? Ani ne, ale rozhodně to na něj udělalo mírný dojem. Překvapivě to byla smečka, která měla totožný pach jako ona vlčice z jihu. Tohle musí být její domov a tady asi Styx chtěla jíst vlčata. To je ještě stupidnější než cokoliv, co očekával od sestry předtím. Je nejspíše fakt hloupá a to nevypadala tak beznadějně kdysi dávno. Pokračoval podél hranic, nechtěl obcházet propadlinu. S jeho štěstím by tam stále vysedávala Wizku a její spratek. Takže by raději vzal jinudy. Ne že by mu nebyla ukradená, ale nechtěl nic zásadně pokoušet. Vlčice mohla vypadat beznadějně, ale víte jaké jsou vlčice, když přijde na ochranu malých smradů. Kdyby jen věděl, že jsou oba takový kreténi, kteří dělají samé problémy bez toho, aniž by použili mozek, rozmyslí si Rigel návštěvu Gallirei. Teď na tom ale nejspíše už nezáleží. Stejne neví, kde jsou a ráda vlčice byla k ničemu, neboť o ostrůvku na řece věděl, ale nikoho tam nenašel. Ještě tedy říkal, že se tam zajde podívat jindy, ale kdo ví, zda tam taky nebude naprosté pusto prázdno, jako tomu bylo minulý týden. Kdo ví, třeba Gallireu již opustili a nebudou dělat trable. Jenže o něčem takovém opravdu silně pochyboval. Proč by to dělali, když tady mohou působit naprostý chaos? Rozhodně je musí najít, než udělají nějakou chybu, která by je mohla stát i život.

-> Borůvkový les

<- remízek

Vydal jsem se pomalým krokem směrem na sever. Jít na jih do klidně vypadajícího lesíka se nejspíše nevyplatilo, přineslo to víc problémů než užitku a Rigel si byl jistý, že to ještě dopadne jistě všelijak. Naštěstí už tuhle vlčici stejně nikdy nemusel vidět, představa toho, že by měl řešit ještě tyto problémy nebyla zrovna lákavá. Raději se místo toho rozhodl najít místo, které by bylo bez vlků a nikdo by jej tam alespoň nerušil. Na severu to bylo lepší, rozhodně to mělo větší šanci než aby třeba objevoval neprozkoumaná území na jihu. Tady se mu stejně moc nezamlouvalo
Tušil, kam jde a stejně se nezastavoval. Proč by taky měl, jednoduše se tu nějak proplete a uvidí se, kde nakonec vyjde z lesa ven. Dost možná to bude u toho jezera na severu, kdo ví. Taky jej napadlo, že by mohl třeba omrknout tu smečku na severu, která byla pro něj ještě poměrně neznámým územím. Jenže tentokrát po překročení Midiam narazil na již známé místo.
Rozhodl se velice opovážlivě narušovat hranice oné smečky, ostatně přece by jej pochcaný strom nezastavil, ne? Rozhodně to tedy chtěl zkusit, i když les smrděl jako ona vlčice z klidného lesíku.

-> Asgaar

"Pocházíme ze severu, kde vlci ne vždy jsou obdařeni magií, nejsme zdejší," ubezpečil, že si je vědom toho, že zde má každý vlk magii, ať se jim to líbí nebo ne. Jenže to ne vždy platilo o přistěhovalcích. Možná ji později přeci jen získají jako slitování od bohů, ale vlci jeho rodné smečky byli znám tím, že žádné magie neovládali celý život. To, že je ovládají sourozenci je tabu, to si nikdo z nich jako pravdu nepřizná. Někde se v jejich rodině musela stát chyba.
Ta velká šedá ku*da ale nehodlala přestat a jednou jej opravdu chytila do zubů, že ji musel odstrčit. Cítil, jak pronikla kůží pod jeho hustou srstí a že mírně krvácel. Pokud je to to nejhorší, co se mu má stát, vůbec se o to ani zajímat nebude.
To bylo sice hezké, že jí to nezajímá, ale jistě to v něčem poslouží. Čím více informací jí dával, tím více se zdálo, že tomu tak opravdu je a nedělá si z ní srandu. Tady šlo o holé přežití. Nakecal by jí cokoliv, aby se dostal z takové situace bez adekvátního východiska. Mělo to nejspíše dobrou váhu, neboť přišla s návrhem, který měl vyhovovat oběma stranám.
"Skvěle, teď si konečně rozumíme," přitakal její nabídce, kterou měla. Nezabít sourozence? To bude hračka. Pomáhat k tomu? Proč ne. Ono to stejně dost jistě dopadne jinak, než tahle vlčice zamýšlí.
"Jestli ty máš mít Styx, chci Noroxe," řekl ale, aby to nevypadalo, že mu najednou na pomstě tolik nezáleží. Samozřejmě bratra dvakrát nemusel, ale stále to byla rodina, která byla nejdůležitější e všech. Tohle celé bude ještě poměrně zajímavý střet, pokud někdy narazí na tuhle štětku, která mu začala velice vytříbeně vyhrožovat, co přesně se stane, když tomu nebude tak, jak znělo v dohodě.
"Samozřejmě," odpověděl a lehce se uklonil, aby ji přitvrdil v tom, že to rozhodně není problém a více než souhlasí s podmínkami. Ještě to bude chtít domyslet celý plán toho, jak pojistit svůj vlastní život. Vypadá to, že bude muset konzultovat se Styx totožnost téhle ohnivé čubky. Ale na to nespěchal.
Bylo jasné, že tahle plive oheň všude. Napadlo jej to už při pohledu na její červené oči, které značily, že to s ní může být fakt horké. Ohnivou povahu tedy rozhodně měla a uznání komukoliv, kdo ji uměl alespoň trochu mírnit. Vypadala asi jako každý jiný ohnivý vlk, byla agresivní, drzá a vznětlivá. Právě potkal doslova knižní příklad typického ohnivce. Teď čekal, zda vyklopí, kde jsou a odejde.

> Středozem přes Ohnivé jezero

Nezdálo se, že by vlčici nějak obměkčil, ačkoliv už tedy alespoň neměla tesáky u jeho hradla. Dejme tomu dalších pár minut a snad se ze situace vykecá. Jinou možnost stejně neměl. Buďto mohl mluvit a nebo chcípnout. ještě štěstí, že již od útlého věku lhát uměl. Ještě štěstí, že tu nelze využívat žádné magie. na druhou stranu ona to nebyla ani tak lež jako spíše nepravda. Upřímně o nich věděl málo a byl dost na pochybách, zda je vlastně chce potkat. Měl jistou nechuť vůči jejich chování.
"Těžko říct, dlouho jsem je neviděl, kdysi k vlčatům přístup moc neměli, asi jim chutnají vlčata magických vlků, na taková totiž nikdy předtím neměli šanci narazit. Asi si tím léčí ego, protože na vlky s magií silou nestačí," odpověděl jí a sám nad tím trochu přemýšlel.
Jestli jí ale snědla Styx vlče, no potěš koště, tohle lehce zaskočilo i jej. Dělali ještě větší bordel, než čekal. je to sice neskutečně hloupé, ale musel přiznat, že to na něj stejně udělalo dojem. Bylo by tedy lepší, kdyby měli alespoň nějaký mozek a počítali s tím, že to pro ně pravděpodobně nedopadne dobře, ale asi jim moc nezáleželo na tom, co se stane. Chtěla po něm nějaké informace, jenže si nebyl jist, co jí na to může říct. Nevěděl o tom, že by si měli libovat ve vlčatech. Netušil, kde jsou a co mají v plánu. Ačkoliv dle toho, co dělali, zdá se že ani plán nemají.
"Neovládáme magii, je tedy jisté, že chtějí působit škodu tak, že vám budou ubližovat skrz jiné, kteří se jim neubrání. Takže půjdou po vlčatech, starých vlcích... Dává to smysl," prozradil holý fakt. Život řekl, že i zbývající sourozenci odmítají pravdu o své magii, takže to vlastně pravda byla. Mohli si jen lstivě dovolit na ty, kteří by se bránit nemohli, díky čemuž zraní ty, na které nemohou.
Vyhýbal se během ostré konverzace jejím výpadům a nepokoušel se jí nic vracet zpět. Stále si chtěl i v krajní situaci udržet onu "pravdu" o tom, že s nimi není za dobře. Ono to není tak ani onak. Ješt je totiž ani neviděl. Nebyl si jist, kým jsou teď a zda vůbec chce udržovat spojenectví s někým tak vyšinutým a neopatrným. Zdálo se, že je nějak nesere, když zkapou a jednoduše před vlastní smrtí chtějí nadělat škodu.
"Jsem zde, abych je zabil pro vraždu našeho bratra, tak se už konečně ztrať nebo vyklop, kde jsou," zavrčel na ní zpět, protože jej přestávalo bavit vyjednávat bez vidiny toho, že by mohl odsud někdy odejít živ.

Byl nucen pootevřít jedno oko. Zdálo se, že se do lesa dovandroval někdo jiný. To je super náhoda, vlk si myslí, že tu bude mít klid, ale zdá se, že ani tu nemůže být chvíli sám. A to vypadalo vše tak slibně.
Jednalo se o vlčici, která opatrně procházela kolem, jako by něco nebo někoho hledala. A myslela si, že to překvapivě našla v Rigelovi. Jen to ne. Začala k němu mluvit, tak se zvedl, neboť bylo jasné, že tady spát nemůže do doby, než tahle vlčice odejde pryč. Říkala něco o nějakém vlčeti. To jméno mu nic neřikalo. Jménem znal jen Lilac a ta vypadala, že se nejspíše nikam jen tak neztratila. Jenže ji cosi vyrušilo. Začala cítit cosi, co jí donutilo změnit výraz i postoj. Rigel již tušil, že je to jen další vlčice, která měla potyčku s jedním ze sourozenců. Pro jistotu taktéž zaujal bojový postoj, ale vyvedlo jej z míry, že znala sourozence oba. Nezná ještě i Tasu a Apaté, že by byli kompletní?
Vlčice položila otázku, jenže než stihl odpovědět, už byl na zemi a vlčice na něm. Běžně by si na to nestěžoval, jenže teď se zdálo, že nenásleduje nic pěkného.
"To zní jako moji sourozenci," řekl naprosto klidně a sledoval pohled vlčice, která měla dost možná opravdu velkou pifku na oba. A to si chtěl dát příjemných dvacet a nic neřešit. Nehodlal sdílet problémy jeho sourozenců, jestli s touhle vlčicí měli problém oni, prosím, to už je jejich problém. Ale proč by to měl řešit on? Vždyť nedokázal spočítat na tlapkách, kolik vlčic jej nemuselo právě díky tomu, že měl za sestru Styx.
"Mohla bys ze mě slézt? Nějak nesdílím ideologie o konci světa s mým bratrem a sestrou," řekl a stále si udržoval nečitelný výraz. Nebyla to zas taková pravda, nechtěl na světě magiče stejně jako oni, ale rozhodně nepodnikal nic šíleného a sebedestruktivního jako jeho praštění sourozenci, kteří asi moc nepobrali to, že by proti silnějším jedincům možná měli využívat jiné taktiky než ožužlávání a kousání.
"Žádný vlče neznám, promiň," řekl jí a usmál se. Neměla absolutně nic, co by mu mohla vyčíst, možná pravě proto se tvářil velmi neutrálně a klidně. Věděl, že tentokrát vlastně nic špatného neudělal a ani nevypadal na to, že by chtěl smečky podpalovat očima. Vlčice se sice tvářila, že by jej chtěla zabít.
"Nemám s nimi zrovna nejlepší vztahy, už ze mě slez, tlačíš mi celkem nepříjemně na rozkrok," řekl a položil hlavu do strany, aby jí odhalil krk. Nebyl si jistý, že jej vlčice nezabije, ale na druhou stranu to byla stále lepší taktika, než aby s ní zkoušel bojovat. Vypadala až moc silně na to, aby se o to jen pokusil.
Nakonec se ale přeci jen rozhodl, že nebude čekat, až jej vlčice nechá jít. S větší námahou ji ze sebe shodil vedle sebe, aby vyskočil na nohy a dostal se od ní na pár metrů dál, aby mu furt nefuněla do ucha. přikrčil se do pozoru, zaujal spíše defenzivní postoj a sledoval, jak se vlčice zvedá. Tahle na ně neměla jen regulérní pifku jako všechny ostatní. Dost jej zajímalo, co kdo téhle provedl, že soptila.

< Sarumen

NESTOJÍME O HODNOCENÍ

Dorazil jsem na místo, které ještě mé oči neviděly. Kdo ví, co je tohle vlastně za místo, nebyl jsem tak zběhlý v tom, co jsou všechna území kolem zač. Neznal jsem jejich historii či momentální využití. Tohle místo byl hotový bordel, všude bylo něco špatně. Tu se válelo tohle a tu zase tamto. Bylo jasné, co přesně se tu nejspíše děje. Kdo by tušil, že ti magičové na to mají i místa, která používají. Pomalu jsem procházel území a sledoval tu spoušť kolem. Kdo by řekl, že budou mít přímo místo, kam se chodí rvát. Vždy musí mít ti dementi něco extra. Že se tomu vůbec divím...
Nevadilo mi ale na místě setrvávat. No co, je to jen malý les, běžně sem asi stejně nikdo nechodí. Díky tomu bych tu mohl mít poměrně klid na dobrý a vydatný spánek. Už jsem taky pěkně dlouho vlastně neodpočíval a bodlo by chvíli spát a pak zkusit sehnat něco k jídlu, ačkoliv jsem v lovu jakožto tulák poměrně tragický.
Pořádně jsem se nadechl a uvelebil pod jedním stromem, který vypadal poměrně lépe než všechny ostatní v okolí. Upřímně tu bylo příjemně. Když si jeden odmyslel ty cáry srsti, která soubojem vypelichala, krev a další sviňstvo kolem.

< Mahar

Pokračoval na jih a nějakou dobu mu nebylo divné, že se nachází na místě, kde by správně být neměl. To narazil na další smečku? Předtím si jí taky ani nevšiml a to se zdá, že je tento les poměrně veliký. Překvapením se zastavil. Nepřišel od smečky, aby se dostal do smečky. Nejspíše se musel splést. Opravdu si toho ale nevšiml. Asi tu zde taky bydlí nějaká ne zrovna dobrá alfa a nebo toho má nad hlavu. Na druhou stranu nezdá se podle pachů, že by tu bylo hodně vlků. Třeba se smečka rozpadla a tohle je to, co z ní zůstalo. Nadechl se a udělal zase pár kroků zpět, aby se dostal na pomyslné hranice. Alespoň si tedy myslel, že se jedná o hranice. Tohle bylo matoucí. Přesto se rozhodl, že nedá vědět vůbec nikomu a jednoduše bude pokračovat na jih podél hranic místo toho, aby se vydal lesem. Stejně nevypadal moc bezpečně.
Jenže po několika desítkách minut zahlédl v dálce jezero. To bylo ono teplé jezero. Jezero buzerantů, heh... Tam se ale asi v tomhle vedru opravdu nezastaví. Viděl ale za jezerem les, do kterého by se mohl podívat. Třeba tam bude jiná nevychcaná smečka, která bude stát za pořádnou prohlídku.

> Remízek rváčů