Příspěvky uživatele

< návrat zpět

< Středozemní pláň

Byl si jist, že to tady někde je. Kde? To už sám vlastně neví. Chvíli chodil po ostrově bez cíle, než narazil na strom, který ukrýval noru pod sebou. Tam někde to bude. Byl si tím poměrně jistý. Teď už stačilo nakouknout dovnitř. Jelikož ale necítil nové pachy, pouze trochu zahulákal do díry. Nic se neozvalo. Bylo mu tedy jasné, že tu stále není nikdo. Ale pach byl o něco čerstvější než v době, kdy tu byl naposledy. Asi si tu udělá základnu a jednoduše počká, až se někdo objeví a bude se s nimi moci shledat. Ostatně to je teď cíl, který hodlá dlouhodobě pronásledovat. Frustrovaně se vydal zpět na pevninu a říkal si, že by mohl objevit nějaká neobjevená území na západě a ještě se pěkně ochladit v horách.

> Stepní pláň (přes úzká rokle)

< Kaskády

Nechal tam to malé vlče. Jestli zvládla utéct Styx, tak snad dojde i do Asgaarského lesa úplně sama a nic se jí nestane. Však je to vlastně neskutečně kousek. Přinejhorším se skutálí ze srázu a chcípne no, to už pak nebude vlastně vůbec jeho problém. Dokonce to zvládl i nakrmit. Většinu času je neschopný nakrmit sám sebe, tak ještě aby to dělal pro druhé.
Vydal se na jih. Doufal, že tu vlčice někde bude, jenže se začínalo zdát, že její pach opravdu slábne a vydal se zlým směrem. Chtělo se mu to otočit? Ani ne. Dokonce nevěděl, zda to není třeba jen tím, že už je pach starý. Možná tam ta malá byla déle, než se zdá, hladová už na to byla celkem dost. Kdo ví. Rigel se stále neobracel. Možná by mohl jít omrknout ten ostrov, kde měli sourozenci noru, třeba tam něco nebo někoho nakonec najde. Pokračoval po pláni a stále sledoval řeku, která se vlévala do jezera, které nebylo tak velké jako to, které se nachází na severu. Tohle bylo malé a moc k němu chodit nechtěl, prý se tam zdržují medvědi. I on tam přeci naposledy jednoho viděl.

-> Starý ostrov přes Medvědí řeka

Bylo vidět, že se s vlčicí, která žere vlčata, už potkal. To je ale poměrně nahodička, že? Pokývl na všechny informace, které mu řekla. Ani jednoho vlka neznal, ale nejspíše to byla další nezodpovědná banda vlků, která go bude díky Styx chtít sežrat. Skvěle. Ragar znal. Tedy alespoň mu to došlo, že to nejspíše bude ta smečka v horách, kde potkal Rez. Tam ji dovádět nechtěl. Ale zmínila taky Asgaar, což bylo velice blízko. Pošle ji prostě tam.
"Asgaar je támhle," řekl a ukázal malé lesy hned pod kaskádami. Bylo to tak blízko, že asi ani nebylo nutné ji v tom pomáhat, navíc nepotřeboval vidět tu vlčici odtamtud. Na druhou stranu, nejspíše by ukázal, že se se svými sourozenci opravdu neztotožňuje a přidalo by to pár plusových bodů. Ale ne, Styx music být velmi blízko, jestli tady tuhle strašila. Rigel ji tedy chtěl jít v tom případě najít. Na druhou stranu se nemohl ale malé prst, proto by se měl vydat po pachu. Snad bude mít tentokrát štěstí.
"Máš hlad, co?" zeptal se jí upřímně a pohlédl na vodu. Nebyl nejlepším lovcem a rozhodně se nevyrovnal magičům, ale měl by to zvládnout. Postavil se proto opatrně pod kaskády a čekal na výhodnou rybu, která by se dala dobře ulovit. Vyhledával jí dlouho, ale hned na první pokus se mu to podařilo. Donesl rybu malé vlčici a rozhlédl se, zda nikdo nebyl svědkem toho, že dělá dobré skutky. Nikdo nemusel vědět, že má pro vlčata slabost. Byla to slabina a raději ji nechte ukazovat. Chvíli ještě sledoval, jak se krmí, než se dal na odchod. "Dobře doraž, mladá," řekl jí a vydal se zase pryč.

-> dál

//Ježčí louka

Dal se směrem, kterým se ta flundra Evelyn nevydala. Vlastně ani netušil, jak si může její jméno pořád pamatovat. Takový nepříjemný červ, který by byl lepší jako flek na tlapě než jako živá bytost. Pokračoval na sever do míst, kde byly většinou smečky, které se mu nelíbily. Vlastně se mu nelíbila žádná, ale tyhle měly více nevýhod než ty další.
Během toho pochodu ale na Kaskádách narazil na něco neobvyklého. V těchto krajích ale ne tak zvláštního. Poflakuje se tu vlče bez dozoru. Je to normální?
"Nazdar maličká? Co tu děláš sama?" zeptal se jí a rozhlédl se mírně nevěřícně, že potkal další vlče, které nemělo poblíž rodiče. Nebylo to asi nic neobvyklého v těchto krajích. Ještě že tu pobíhá sestra, která toho údajně využívá.
"Máš rodiče poblíž?" zeptal se nakonec. Nevěřil, že by byli daleko, ale i tak mu to celé bylo divné. Nebyl zvyklý, že se tu takhle toulají vlčata bez dozoru, ale zas tolik ho to netrápila. Jeho ostatně nejsou. A když neuloví zvěřinu, asi si taky brzo dá, vypadají přemnoženě.

//kaskády

K jeho smůle si to vlčice vybrala přímo k němu. Možná jen protože chtěla jít tímto... Ne! Šla opravdu za ním. Lehce napjatě vyčkával, jaké bude mít na srdci zase kejdy, neboť vlastně ani jednou to nebylo nic normálního a furt měla přístup horší než staré zatuchlé vlčice. Teď ale vypadala divně.
Spustila na něj naprosto odlišně něco o tom, že je kráva, co vlastně nemá mozek a že by nejraději byla jeho celoživotním otrokem, jen aby ji odpustil, že se chovala jako mýval bez mozku.
"Nazdar," prohodil k ní zpět neutrálně, protože stále čekal, co z ní vlastně vypadne. Tohle nebylo jen tak, jistě něco chtěla. A když to dostane, odejde rychleji? Nakonec řekla, že by taky ráda znala jeho magii, když se jí tolik předtím ptal. Posadil se, aby naznačil, že po odpovědi on zůstává a ona odchází.
"Ten maník Život říkal, že iluze, ale neovládám žádnou, ještě aby jo, klidně ať si strčí všechny magie do prdele," zavrčel ohledně toho, že by měl snad někdy v životě nějakou magii pochytit. To těžko, není možné. To raději bude celý život ignorovat ony náznaky a slova ostatních. Narodil se bez magie a tak tomu vždy bude, nechápal, že mu všichni říkají něco jiného. Převalil se na záda, neboť go od toho všeho kvítí svědila záda. I tak si moc nepomohl. No na druhou stranu to bylo o trochu příjemnější. Zavřel oči a rozjímal nad tím, proč tu ta vlčice stále je. Neříkal nic, pouze se oddával klidu, které představovalo to ticho.
"Omluva přijata, šedá," řekl a pootevřel jedno oko, aby se přesvědčil o tom, že se vlčice chystá k odchodu. Jaksi po jejím předešlém výstupu neměl zájem o nějaké usmiřovací praktiky. Nezajímala ho.

<- Jezevčí placek

Vydal se opět zpět na západ, neboť neměl chuť ztrácet moc času na východě, když věděl, že tam sourozenci stejně pravděpodobně nebudou. Dost možná se někde zastaví a pár dní tam stráví, aby načerpal zpět všechny síly a mohl pokračovat v honbě za prakticky neznámým cílem, protože stále neměl ticha. Kde je hledat. Možná to bylo zbytečné a mohl se rovnou vydat spíše kam se mu zachce, když na ně štěstí nemá. Je super, že má štěstí na vlky, kteří je znají, jenže to je mi celkem k hovnu. A když už je u těch vlků, kteří jsou absolutně k hovnu, všiml si jedné, na kterou měl poměrně štěstí. Co naplat, vždy potkáte ty, které potkávat nechcete, život vlastně není fér. Posadil se a jen ji sledoval, neměl chuť se sni bavit, neměl chuť kolem ní procházet, tak spíše čekal, až se sama sebe a půjde někam do řiti.

Procházel se po travinách, přemýšlel však o kravinách. Nebylo mu pomoci, přemýšlel tak co noci. Myšlenky se nakupily, v mozku se pak uskupily. Nechtěl mít jich tolik v hlavě, takže řešit to chtěl právě. Řešení však neviděl, rozum tomu nepřispěl. Rozhodl se zabít sám, tím že do Asgaaru se holt přidá. Alfa ráda nebude, ale jistě hladce konverzace pude. Musí ji přesvědčit, nějak se jí zavděčit. Že sestru teď nemá rád, že není jí kamarád. Měl plán promyšlený, stačí už jen povýšení. Pak je všechny zabije, ještě se jim vysměje. Hodně na tom musí dělat, to co říká musí hlídat.
Vlčice jej hlídat bude, Rigel to pak ale všechno zvládne. Sestra jej dost pochválí, že ten Asgaar podpálí. Zkáza lesa je už jistá, jeho srdce nad tím plesá. Armagedon už je čeká, cesta ale ještě to daleká. Musí všechno naplánovat, aby mohl jejich svět zruinovat. Kdyby věděl ňáký fígl, nikdo nevezme ho za flígr. Všechno rychle ukončit, stihne se i nasvačit. Probrat musí to ještě se sourozenci, snad nebudou nevzdělanci. A tak musí tiše doufat, že nos nebudou ohrnovat. Vždyť cíl je jasný jako facka, zbude z nich jen mastná placka. To se těšte pořádně, stane se tak na jaře.

Rozhodne sa mu dnes nič nechcelo robiť, mal chuť sa niekde schovať a prečkať tam všetky tie
vysoké teploty. Ľahol si vedľa veľkých skál v príjemnom tieni. Aj keď bol v tieni, bolo veľké dusno, že by jeden umrel. Radšej sa teda pregúlil a premýšľal, ako všetko vyriešiť. Svorky boli všetky rozdielne, lenže prekvapivo vždy na nej bolo niečo zle, že sa mu tam ani obťažovať nechcelo.
Tá svorka v močiari bola už od pohľadu divná, bolo v nej veľa vĺčatá a nikto tam nemôže žiť dobrovoľne. Alfu nevidel, nezaujímalo ho to toľko, bude to rovnako nejaká poriadne stratená existencia. Tá teda nebola vhodným začiatkom. Ďalšie svorka bola tá na severe, Tá bola taky všetko len nie lákavá. Nepáčilo by sa mu chodiť loviť do údolia a tahat to kto vie kam vysoko, len aby mohol členky svorky neskôr zabiť.
Ďalšia bola na juhu. O tej vlastne vôbec nič nevedel, takže ju ani nezahŕňal do výberu, nemal ani chuť sa tam dodatočne pozrieť, aby si na miesto urobil názor. Kto vie, či to nie je chyba, že sa tam nešiel opýtať na pár otázok, ktoré by mu mohli pomáhať v momentálnom rozhodovaní.
Potom tu sú tie dve, ktoré sa mu zase nepozdávajú z iných dôvodov. Jedna bola tá plná čučoriedok. Tam je plno vlčic, ktoré vidieť nechce. No a v tej druhej je zase tá vlčica Elisa. Výber je to vskutku dobrý nie? Čo keby jednoducho išiel k tej Elise a urobil zle tam? Rozhodne by ale musel byť dvojnásobne opatrný.

Dnešní den byl šíleně teplý a příšerný, nechtělo se mu nic a už rozhodně ne někam hodit. Den teprve začal a i tak to nebylo vůbec dobré. Díky za ten chlad, který představoval stín korun stromů lesa, kde se teď nacházel, kdo vlastně ví, kde byl, nebyla to část území, které znal, takže byl opatrný a dával si pozor na to, kdo sem přicházel. Deštivo by mohlo být, jenže počasí si dělalo co chce a tak bylo na chcípnutí. Donutilo jej zase něco dělat až několik podivných zvuků, které nebyly daleko. Divných natolik, že se zvedl a šel to omrknout. Dostalo se mu pohledu na několik divných bobrů, kteří ale vůbec nevypadali jako bobři, byla to spíše opravdu levná verze. Dělali něco, co Rigela překvapilo, tyhle potvory skákaly do vod studeného jezírka, které tu dost možná předtím nebylo. Do čertu, proč mám nějaké podivné halucinace, říkal si, když se vydal o něco blíže. Dokázal si představit, jaká sranda musí být se takhle máčet ve vodě, ale odkud se vzala, neboť když tudy šel, nebyli tu žádní bobři a žádný jezírko. Divné to bylo, ale že by to řešil? Dobře, přemýšlel nad tím, že se otočí a půjde, jenže bylo fakt teplo a on se chtěl zchladit. Dodával si trochu odvahy, aby do vody opravdu skočil. Dopadlo to nějak? Dost dobře ne, probudil se zpocený a voda nikde, voda nikde a bobři pryč.

< Plácek

Byl rozhořčen krátkým rozhovorem s bratrem, neměli vůbec žádný čas na to, aby se o něčem pobavili, Tak moc rád chtěl, ale času bylo málo a vůbec nic nestihli. Kdo ví, zda jej někdy může vůbec navštívit znovu. Na druhou stranu se zdálo, že vlastně bratr žádnou pomstu nechce a byl smířen s tím, co se přihodilo. Mrtví mají nejspíše i přes bouřlivou smrt klid.
To ale nic neměnilo na tom, že on tu pomstu vyžadoval, byl tak naštvaný, že chtěl sehnat nějakého magiče a vyřádit se na něj. Jenže všichni jsou tak silní, že to může být opravdu náročnější, než by kdo čekal. Rozhodně nechce nic uspěchat, ještě by to nedopadlo dobře.
Vytvořil za pomocí iluzí velice surrealistického bratra. Jeho podoba vůbec nebyla přesná. Hned po chvíli podoba zmizela jako se objevila. Byl magič a ještě v tom byl špatný. To už asi vychází na stejno, zda je vlastně nemagič nebo ano, stejně je v tom neskutečně špatný. Naštvaně se raději vydal jinam, aby na to všechno už nemyslel.

> ???

< Zarostlý les

Vydal se za jezevcem, aby se objevili na plácku uprostřed lesa, které bylo skoro až cítit magií. Možná to byla pravda. Raději byl opatrný. Jezevec po chvíli zmizel a Rigel zůstal v lese patrně sám. Rozhlédl se, ale neviděl nic, čeho by se mohl chytit. Bylo tu prázdno, nikde nikdo.
Jenže po chvíli na něj kdosi promluvil. Byl to bratr, stál vedle něj, jako by byl doopravdy živý a nic se nikdy nestalo. Radostně se přivítali, jenže Rigelův výraz zjihl, když si vzpomněl, že toho není realita.
"Přišli jsme tvojí smrt pomstít, neboj se," poznamenal odhodlaně a doufal, že to bratrovi udělá radost. Ostatně na světě teď nebylo nic důležitého. Doufal, že bude mile překvapený.
"Nevím, proč to vlastně zkoušíte, stejně nic nezmůžete," odpověděl bratr bez toho, aniž by se nad tím dlouze zamýšlel. Asi mu posmrtný život přidal trochu poklidu duši, když takto mluvil. Rigela to samozřejmě štvalo, držel se stále té pravdy, že magičové nebudou jednoho dne chodit po těchto zemí. Rozhodně chtěl alespoň něco málo dokázat, než se setká s bratrem právoplatně. Rozhodně chtěl být opatrný, ale zároveň chtěl přijít na způsob, jak se s nimi vypořádat, aniž by nepřišel sám k úhoně. Upřímně to nebude nic jednoduchého, jenže oni byli všichni determinováni, aby se alespoň pokusili.
"Podívej, co ti udělali! Jak s tím můžeš být tak smířen?" zeptal se jej nevrle a zavrčel. Vůbec se mu jeho přístup nelíbil. Byl sice vždy ten rozumný, ale tohle hraničilo se šílenstvím, proč je pro něj vše tak v pořádku?
"Zabít ale úplně všechny je šílené, to sám víš," připomněl mu bratr, jako by to vlastně Rigel nevěděl. Samozřejmě že to bylo šílené, to všichni věděli, jenže bez vidiny pomsty existovat nemohli.
Jenže to už se vizualizace bratrova těla začala rozplývat a vlk pouze Rigelovi pokývl na rozloučenou. Když jeho tělo kompletně zmizelo, seděl tam už jen ten jezevec, který naznačoval, že je na čase jít. Ale vždy mu to nic nedalo, vůbec si nepovídali, proč jen na to je tak málo času?

-> Jezevčí les

< Kierb

Rozloučili se, aby každý šel vlastní cestou. Rez vyrazila kamsi a Rigel vlastně netušil, kam má vlčice asi tak namířeno. Ono to bylo dost jedno, stačilo to, že jí řekl, kudy by se měl vydat hledat Styx. Jenže všechny tyhle indície byly dost k ničemu. Jednou byla tam a jindy zase naprosto jinde. Bylo to jako bludiště a zdálo se, že ona asi ani na konci vůbec nečeká. Překvapivě tedy raději šel úplně jiným směrem, než měl. Ona se stejně někde najde, až příjde správný čas. Měl namířeno na ono místo, na které dostal tip. Neměl nejdřív vůbec chuť někam táhnout prdel, ale nezbývalo, než aby to doopravdy zkusil. Mohl by tak mluvit s bratrem, popovídat si s ním a řešit to, jak by bylo vhodné postupovat ohledně všech jiných problémů. Těžko říct, zda to vlastně vůbec bude fungovat. Nevěřil moc takové magii. Nějaké magické místo, kde se potulují mrtvoly? Nebyla to nejlepší představa a rozhodně neměl chuť přidělávat si ještě větší trauma. Co jej tam čeká? Jak to vůbec vypadá?
Bude tam jako z masa a kostí či jako entita? Rigel nikdy neměl s duchy žádné zkušenosti, běžně by tomu ani nevěřil, jenže s těmi všemi nadpřirozenými sračkami bylo asi zbytečné pochybovat o existenci snad čehokoliv, na co si jen sakra vzpomenete. Všechno je to reálné a možné, pokud existuje magie. Ale zpět k tomu, jak tohle asi tak může fungovat. Bude tam? Dostane pár chvil zpět na zemi, aby se mohli střetnout, či snad jen jeho odraz bude zřetelný tak, aby bylo alespoň lehce znát, o koho se jedná.Byl zvědav a zároveň minimálně trochu otráven z toho, že by chtěl být dobrovolně součástí tohodle magického šílenství, jako by se jednalo o návštěvu Disneylandu. Nic takového jej nejspíše nečeká, ale přesto dumal, jak by to mohlo probíhat. Mohl se jen ptát sám sebe, jaké šíleně praštěné věci očekávat. Jednoduše ale věděl, že bude pozornější, neboť magie je chujovina. A ještě ke všemu by ji měl být součástí, největší hovadina, co mu kdy kdo řekl. Je normální vlk bez magie do doby, kdy si to přeje.
Dorazil do lesa, který se zdál odpovídat popisu. Byl to les poměrně obyčejný, nenašli bychom na něm nic zvláštního, když jen procházíme, jenže tentokrát tam bylo cosi ve vzduchu. Byla to jistá magická aura, která šimrala nos jako zaschlý koks. Příšerný odor magie, který tak nesnášel. Pro záznam nemá magie vlastně žádný zápach, není rozpoznatelná, ale spíše pocitově nepříjemná. Rigel z ní respekt neměl, ale byl si vědom toho, jak nebezpečná být doopravdy může, když se jí zachce. Rozhlédl se ještě jednou, zda něco nezahlédne, neboť byl ztracen v tom, co má teď dělat. Nikdo mu už bližší specifické instrukce nedal, tudíž kdo vlastně vůbec ví, co tu dělat. Má jednoduše počkat? To je blbost. Nemusel by se taky nikdy dočkat a místo toho tady zhebnout. Musí tu být něco, co udělat, aby se mu dostalo oné magické fantaskraviny.po chvíli to konečně přišlo. V dálce sedělo uprostřed trsů trávy černé malé zvíře. Na ten druh poměrně velký kus. Jezevce v životě Rigel už viděl. Je tenhle to stvoření, které by mu mělo být průvodcem při cestě za bratrem, či tu jen tak sedí a nic nedělá. Rigel si nebyl jist. Řeklo se jezevec, tohle je jezevec. Měl by mít toho správného. Tak proč to tam pořád tak posedává? Rigel přidal do kroku, aby se k němu přiblížil a jezevec konečně vyskočil na nohy a pomalým krokem se někam vydal. Rigela jej nejdříve chvíli sledoval, než několikrát zamrkal a raději se vydal za tou černou koulí chlupů, která si to štrádovala pryč. Ani ve snu by jej nenapadlo, že bude někdy následovat jezevce do neznáma. Raději se držel za ním v úctyhodném rozestupu, kdyby se zvíře rozhodlo nebýt zas tolik milé, jako tomu bylo doteď. Raději se rozhlédl, kam to jsou. Mířili totiž z lesa. A nebo to byl stále les? Vypadalo to na nějakou malou mýtinu uprostřed rozlehlého medvědího jezera. Těžko říct, zda je to ono místo, kde by se měl setkat s bratrem, ale raději mlčel a nechal se vést, jako by byl jen poslušná ovečka. Nemělo smysl klást otázky, zvíře by mu stejně na nic z toho neodpovědělo a jednalo by se o naprostou ztrátu času.
Vzpomněl si na Rez. Kde té asi tak bylo konce? Kdo ví, vydala se někam jinam a už po ní nebylo ani stopy. Jediný důkaz toho, že se sestra umělá chovat taky trochu normálně. Překvapivě. Radeji nic neříkal, asi taky byl příjemný jako prdel, když se jednalo o konverzaci. To nebylo jeho silnou stránkou. Byl hodně založen na tom, že vše maskuje a v konverzaci vlastně není moc z jeho samotného, pokud nepřijde na to, že předstírat nemá vlastně vůbec žádný smysl. Kdo by to řekl, že to půjde tak zle. Vždy uměl skvěle lhát, vždy se uměl božsky přetvařovat a tady? Tady se to zdá jako hra jiné úrovně. Těžší a tezsi. Je to jako by se plácala ryba na suchu. Jednoduše to není nic zrovna nejpříjemnějšího a po většinu času se vlkům jednoduše vyhnul. Ještě pravděpodobnější je fakt, že s nimi nikdy moc slov nepohodí. Oni tu nejsou stejně přátelští, takže je to vlastně jedno. Jezevec jej vedl dál mýtinou, která byla pěkným místem, jen zde nepříjemně porazilo slunce, které si nedalo pokoj. Jenže teď to bylo ještě lepší, byla bouřka a chcalo. Konečně po vedrech přišlo ochlazeni, které slibovalo konečně příjemný teploty a super dny. Odpoledne už nemusel trávit někde schovaný ve stínu. Raději měl teď naprosto promočený kožich a neviděl skoro na krok, jak husté pršelo, ale priority jsou priority. Chtěl se setkat s bratrem. Snad se tedy ale rozhodnou alespoň uchýlit do zákoutí kolem mýtiny, kde koruny stromů alespoň decentně blokovaly vláhu.
Jezevec se zastavil. Stal přímo uprostřed tě mýtiny a podíval se vzhůru, jako by si práce uvědomil, že prší. Nic neudělal, jen se vrátil zpět do původní pozice a odešel. Nebo se vytratil? Rigel si vlastně nebyl jistý, kam se ten černý chumáč podél. Bylo to zvláštní, ale nijak si nestěžoval, pro jezevce nepřišel.

> Plácek

Východní Galtavar

Vlčice nebyla ráda, že se posmíval jejich vztahu. Upřímně si to ale brala možná až příliš osobně. Ostatně Rigel byl v dobré náladě a pouze ji velice účinně popichoval.
"To bych ti i věřil, nejsem zrovna typ, co běhá kolem a dělá si kamarády," podotkl. Nikdy by tedy nevěřil, že někdo něco takového může říct o Styx, ale budiž, asi vyrostla ze své velice nesnesitelné povahy, díky které byla neschopná být alespo lehce hodnější na ostatní, což by jí přineslo alespoň cosi jako spojenectví, když už tedy ne přátelství s jinými.
"Sama jsi řekla, že je to alfa, na takovéhle typy většinou nestačí ani trénovaný magič na to vlk, který nemá smečku a ani magii," vysvětlil, proč je velmi důležité mít ty nepřátele ještě blíže než přátele... Kdyby nějaké měl. Styx udělala chybu, že si opravdu bezkompromisně znepřátelila někoho takového. Mohla to alespoň vše udělat tajně, když chtěla dělat takové trable. "Drahoušku žádná alfa není sama... A bohužel sestra nadělala celkem hodně nepřátel za tu dobu, co je tedy. I kdybych měl chuť začít nový život, nepůjde to," přiznal, že jej štve fakt, že je Styx velice neopatrná a nemyslí na to, jaké by její činy mohly mít dlouhodobé následky. Byla jistě taky slabá a nebylo možné, aby se obešla bez zranění. Alespoň tedy asi úspěšně přežívá. Dorazili k řece Kierb a Rigel see rozhodl nečekat na to, až do vody vleže vlčice. Místo toho se vydal do toku jako první.
"Nebud furt tak vážná, nic se ti nestalo, trochu špíny a hned se čertíš," pronesl pobaveně a sám se věnoval pořádné koupeli, díky které mohl konečně pak vypadat zase alespoň trochu normálně.
"Když říkáš k řece, tak k řece," naznačil, že zde se podle jejích slov cesty vlků rozdělí. Nevadilo mu to stejně jako jej nijak neštvala její přítomnost. Byl to decentní neutrál a byla snad první vlk, kterého tu potkal, co neměl nosík nahoru a tlamu plnou debilnich keců.
"Tak se měj, Rez," řekl s úšklebem a vydal se s vlčicí za zády pryč. Jít s ním nechtěla, tak se na cestu k jezevčí dost možná vydá sám.

-> Zarostlý les

Ještě chvíli se na ni díval velmi vážným pohledem, než zjihl a zasmál se. Neměl v nejmenším pocit, že by tahle puťka měla být sestře konkurencí, natož aby ji nějakým způsobem ublížila. Neměla na sobě ani kapičku její krve, což spíše poukazovalo na přátelský souboj. Kde ale Styx bylaws teď, to už nikdo neví. Se smíchem se svalila vedle ní a chvíli ještě mlčel, než konečně mohl mluvit tak, aby se v půlce slova opět nerozesmál.
"To mě poseru, sestra si našla hračku," smál se té skutečnosti, že nejspíše vlčice putovaly spolu a z nějakého důvodu k ní Styx cítila mírnou náklonnost přes fakt, že je magič. Jenže to už se vlčice skláněla nad ním a rozhodla se, že teď bude smrdět jako obě. Pach Styx mi nevadilo, byl skoro totožný, ale to že se k nemu lísá magič nebylo nic, co by doopravdy v životě chtěl zažít. Ačkoliv bylo příjemné, že něco takového dělala vlčice, stále si nemohl pomoci v tom, že je to nepřítel, ať je milá a neškodná jak chce. Svalil jí ze sebe, aby s tím konečně přestala, než bude mít jejího pachů na svém kožichu více než svého.
Zavrtěl hlavou, nechtěl pach té vlčice na sobě, jenže tomu asi jinak nebude. Pořádně se nadechl a zase vydechl. Co se s ní sakra Styx vůbec zahazuje? Rigel začal pochybovat o tom, že je Styx vlastně stále stejné nepříčetnou a pomstychtivou samicí, když se Gallireou potuluje s tou vlčicí, která vlastně neví nic zásadního a asi na ni zas tolik není? A teď vážně, co sakra na ni sestra v tom případě vidí? Je snad tahle vlčice jediná, kdo ji toleruje fakt, že je psychopat? Ostatně se zdá, že o těch vlčatech ví a stejně jí to nějak speciálně netankuje.
"Heleď, to asi tak jednoduše nepůjde. Potkal jsem ji před několika dny, tvářila se, že by nás chtěla všechny do jednoho sprovodit že světa, nakecal jsem ji kde co, aby mě nechala být a nemyslím si, že bych chtěl štěstí pokoušet znovu," popsal situaci ohledně setkání Elisy, které nakecal, že přišel na Gallireu se stejným cílem, který měla ona. Ve skutečnosti samozřejmě žádného sourozence rvát nepřišel, ale v takové chvíli vlk řekne cokoliv, aby se ze situace dostal živý. Během toho naznačil, že by mohli zase pokračovat v cestě. "Měli bychom se opláchnout v řece, nevypadáme zrovna reprezentativně," pronesl, když si jí teď prohlédl. Byla špinavá snad vše jak s předešlé rvačky tak i z momentálního incidentu.

-> kierb