Gallirea - Příspěvky uživatele

//Jedlový pás

Konečně se zdálo, že konečně nadchází moment, kdy jej země konečně vyflusne. Od podlé vlčice nečekal nic jiného než teleportaci na druhou stranu světa, ale překvapivě se objevil "jen" ve Smrkovém lese kus od zříceniny. Proč není sakra u Laury?
Byl celý od bahna, teď se na něj lepilo listí a větvičky, přidejte další bordel a máte hotovou příšeru. Lehce si upravil několik větviček a tak nějak zjistil, že vypadá jako příšera. Ne, že by tedy nebyl monstrum pořád, ale takhle měl pocit, že tak i vypadá. Ještě jednou udělal kolečko, aby co nejlépe viděl celé tělo a souhlasně pokývl, neboť to vypadalo opravdu dobře.
Dostal samozřejmě dokonalý nápad, že by s tím mohl vylekat Lauru, ale ta by se ještě potom rozbrečela a nemluvila s ním, což by nebyl dobrý nápad vzhledem k tomu, že chtěl napadnout s její pomocí i jiné smečky a tak nějak zapadnout do kolektivu příšerné Asgaarské smečky.
Už to chtěl vzdát, jenže se jen pár metrů od něj najednou mihlo cosi, co vypadalo jako vlk. Prohánělo to cosi malého a zmizelo mezi smrky do míst, kde se nacházejí i jehličnany. Vydal se tedy tím směrem, aby přišel na to, že se jedná o malé vlče. Skvěle. Smrt řekla, že by k nim měl přestat být tak milosrdný a dělat dobré jméno vlčežravé rodině.
"Baf," zařval, když se k vlčeti přiblížil natolik, aby byl schopen jej vyděsit. Vlček si doteď všímal veverky na stromě, která z něj měla pořádnou pr*el.

<-- Zrcadlovky (přes Galtavar)

Dostali se až do Jedlového pásu, kde sídlila Smrt. Chtěl se s ní setkat, když jej zvala na osobní setkání do svého obydlí.
"Lauro, počkej prosím tady," požádal vlčici, aby setrvala na místě a dával tak najevo, že by si rád šel promluvit se Smrtí. Předmět jeho konverzace byl vlčici neznámý a vlk jej ani vyzrazovat nehodlal. Mohlo být jasné, že se například chce Smrti zeptat, proč nemá magii či podobně. Vydal se tedy pryč, aby našel mezi jedlemi ruiny a zříceninu.
"Koleda, koleda," zašpásoval, když se k černé vlčici blížil. Seděla na prahu zříceniny. schovaná tak, aby na ní nepršelo. Rigel se mírně uklonil, když konečně zastavil pár kroků od černé vlčice.
"Samozřejmě si pro nic nejdu, dostal jsem toho požehnaně," zasmál se a počkal, až černá s neutrálním výrazem pokývne na místo vedle sebe. Rigel chvíli váhal, ale z výrazu Smrti se zdálo, že nebude konverzace pokračovat, dokud si Rigel nedřepne na zadek. Tak to raději bez většího otálení opravdu udělal.
"Není to magie, jak si již pravděpodobně zjistil, ale s tím ty pravděpodobně nemáš problém, jako tvůj bratr," mlaskla černá ohledně Noroxovy nenávisti vůči magiím. Rigelovi bylo tak nějak jasné, že jednou bude muset magii použít.
"Jen chci, abys věděl, že to nebyla moje vůle a už vůbec ne vůle mého bratra, nikdo z nás nechce, aby tu běhal někdo jako ty s takovými možnostmi, ale budiž. Můžeš se hodit, stejně s tím nemáš žádné dobré plány," řekla Smrt a Rigel jen nasucho polkl.
"Copak máš strach?" zachichotala se vlčice a prohlédla si jej od hlavy k patě. Pouze tak nějak přijatelně přikývla, že to vypadá lépe než minule.
"Opravdu si na sobě zapracoval, měl bys toho využít, nechceš být hloupá omega věčně," kázala mu, neboť si samozřejmě byla vědoma jeho momentálních aktivit.
"Samozřejmě že ne, Elisa je opatrná, je jasné, že mě nenechá jen tak běhat rovno se všemi, ale získám si její důvěru stejně jako důvěru ostatních. Chce to čas, jsem jen velmi trpělivý a opatrný, když to vše půjde dobře, může to být dobrý tah, který všem ušetří námahu, když se pozabíjí navzájem," liboval si ve svém plánu Rigel a Smrt jen souhlasně pokývla, že asi fakt není žádný idiot, když chce provádět něco takového. Samozřejmě nebyla na ničí straně, ale tenhle vlk chtěl působit chaos a smrt, takže proč jej omezovat.
"Jen nezapomeň, že je to schopnost, která ti má dopomáhat, charisma a vůli musíš mít ty!" obeznámila jej, aby se svou schopností nakládal uvědoměle a hlavně ji nebral jako samozřejmost a šach mat.
"Mohu mít víc než jednu?" zeptal se jí na magie. Věděl, že jsou vlci, kteří mají magií hned několik a mohli je využívat nezávisle na sobě. On měl jednu a ještě o ní moc nevěděl.
"Tak samozřejmě, ale vše má svou cenu, taky záleží, jak dobrou náladu mít budu, když pár vlkům uděláš problémy, či bys je dokonce poslal na onen svět, nevidím v tom problém," řekl s pomyslným pokrčením ramen. Sice magie rozdávala nerada, ale již dávno si přiznala, že za jistý obnos je více než ochotna něco nadělit výměnou. A u tohodle vlka by to mělo být ještě snadnější. Ne že by tedy byl jejím favoritem, na to rozhodně nehraje. Musí se prokázat a rozhodně mu nebude dělat život jednoduchým.
"A ještě něco! Měl bys přestat být milý na vlčata, rozumíš, nevypadá to dobře, v tomhle buď alespoň trochu jako ten druhý..." řekla a schválně dělala, že si nepamatuje jméno jeho bratra, ačkoliv jejich rodinu sledovala jako nedělní drama.
"Norox" připomněl jí Rigel.
"Jo přesně ten, děláš jako bych si měla pamatovat úplně všechny, Radone," pronesla s pohrdáním a schválně ještě popletla i jeho jméno s naprosto neutrálním výrazem.
"Rigel," opravil ji znovu šedý vlk.
"Nemůžu si z tebe snad utahovat?!" zavrčela vlčice nevrle a Rigel raději nic víc nenamítal, aby vlčici ještě více neurazil.
"Takže co dostanu za to, že s tebou trávím čas?" řekl po chvíli absolutního ticha a zasmál se. Smrti už samozřejmě pomyslně naskakovala žilka, takže jen naštvaně zavrčela.
"Vybralo si to takového idiota..." pronesla sama k sobě s protočením očí, jako by Rigel neseděl vedle ní. Ten se zatvářil mírně dotčeně, ale víceméně slova vlčice neřešil.
"Nemám na tebe čas věčnost, takže se měj," řekla po chvíli a najednou se pod Rigelem objevila díra. Země jej pozřela jako jednohubku. Byla všude tma, řítil se rychle pryč tunelem a kdo ví, kde bylo konce. Však on se někde objeví.

--> Smrkáč

//Pak si pro Lauru skočím portem :)

Děkuju za akci, dodatečně mě teď mrzí, že jsem na to neměla chuť a čas. :(

Mám 6 bodů, mohla bych za to dostat drahokamy v 3/4 za těch 8 bodů? Děkuju

No problémo PŘIDÁNO

//Vyhlídka

Následoval energeticky Lauru z vyhlídky až k pochybně vypadající díře v zemi. Tohle bylo ono? Pamatoval si trochu jiný vchod, když se do těch jeskynní dostal poprvé. Ale tak nějak nic neřekl, neboť Laura byla z okolí a nejspíše věděla, že tohle je to, co hledají. Následoval její pěkný zadek do temnot a chvíli čekal, než si jeho oči navyknou na změnu světla. Vchod to nebyl nejspíše největší, ale postačil na to, aby se tudy dva vlci v klidu procpali. Tedy Laura to měla od dost jednodušší, neboť byla malinká a drobná, dokázala by se procpat i dírou ve stromě či naprosto miniaturní průrvou mezi balvany. Rigel pociťoval poměrně stísněnou situaci, ale nic nenamítal. Čím byly v jeskynních dále, tím více prostoru se jim dostavalo, takže nakonec byla chodba natolik velká, že se do ní vejdou i dva vlci vedle sebe.
Před nimi byla tma, za nimi byla taky, proč že sem vlastně šli? Či to byl zas nápad? Samozřejmě že jeho. Rigel se zadíval na Lauru. Možná bych se jí tady mohl zbavit. Nikdo by jí nehledal v takovýhle bohem zapomenutý díře... Jenze na svůj plán poměrně rychle zapomněl, neboť by to bylo naprosto očividné, že něco provedl. Ale nestačilo by to? Mohl by říct, že to udělala Borůvková smečka. Měl přeci možnost to všem nakecat, ne?
Byl natolik zamýšlený nad tím, že by mohl terminovat její existenci, že si ani nejdříve nevšiml, jak její pozornost cosi uchvátilo. Podíval se tedy směrem, kterým se dívala, aby našel na stropě pár netopýrů. Laura se samozřejmě vyptávala, co to je. To nikdy neviděla tyhle malý ohavný potvory? Jenže než ji stihl vysvětlit, o co přesně se jedná, řekla, že to vypadá jako nějaký její známý.
"Ty máš známýho netopýra?" zeptal se jí udiveně, když tvrdila, že nějaký její kamarád měl taky podobná blanitá křídla. Jo, to jí neskutečně žere. Ale nezmiňoval se i jiný vlk o těch, kteří měli křídla? Který chudák sakra měl křídla netopýra? To musí být nadměrně ohavné...
"Hele nechme je spát, támhle je světlo, asi jsme to celé prošli," pobídl Lauru do kroku, protože nejspíše nebyla jejich doba a víceméně se jim pravděpodobně chtělo spíše spát, než aby je otravovali nějací vlčí pošuci.

//Jedlový pás

//Asgaarský Les

Měl konečně klid! Tedy alespoň do doby, než jej doběhla Laura. Stěžovala si na nějaký zajímavý stín. Tak ona taky?
"To seš až takový strašpytel?" zasmál se její příhodě se stínem. Děsila ji snad Smrt také? Musel se za ní vydat, nechtěla už nejspíše otálet, chtěla jo u sebe, aby mu do hlavy mohla vtloukat další špatnosti, které Rigel samozřejmě uvítá.
Laura se na vyhlídce zastavila a chvíli sledovala okolí, než začala výt. To Rigela mírně zaskočilo, neboť doteď byla taková tichá a spíše vše šeptala s úsměvem než aby byla hlučná. Ale bylo to příjemné překvapení.
Samozřejmě nechtěl zůstávat pozadu, co se opravdu hlasitého projevu týče. Přidal se taktéž vedle ní a zavyl. Běžně to nedělal, nebyla na to chuť ani čas. Raději přemýšlel nad jinými věcmi. Tentokrát se ale jednalo o konečný pocit svobody, který jej opustil ve chvíli, co se přidal do oné příšerné smečky Elisy. Kdyz konečně přesta, prohlédl si okolí takhle z Hůry. Bylo tu pěkně, vlk opravdu viděl snad na každý kout Gallirei, když chtěl. Nebyl tu už někdy?
"Slyšel jsem, že tu jsou pěkný jeskyně a nory, pojď to omrknout," vyzval Lauru pobídl ji do kroku, aby se vydaly do oněch velkých a tajemných zákoutí tak blízko jejich domovu. Cestou si ji prohlížel, byla plná energie, jako by snad byla mladší než Rigel. Kde se to v ní bere?

//Zrcadlové jeskyně

Po nějaké chvíli dostal chuť se jednoduše jít projít o samotě. Samozřejmě by vzal Lauru s sebou, ale měl chuť rozjímat nad životem, což se dělá nejlépe v přítomnosti sebe samého. S mírnou nechutí vstal a vydal se tedy blíže k ní. Stále ležela opodál, tak se jen zastavil těsně u ní a do ucha jí zašeptal, že se na chvíli skočí projít a později se k ní opět přidá. Něžně do ní ještě drcnul na známku přátelství a s úsměvem se rozloučil pohledem, než se vydal zpět na sever přes Asgaar. Byl samozřejmě rád, že vše může vycházet podle plánu, když si bude dávat pozor, co dělá a říká. Musel taky využít Lauru pro více informací o všem kolem, byla přesně to, co Rigel potřeboval. Tedy alespoň doufal, že bude mít to, co potřebuje. Kdo jiný by měl více informací o smečce a členech než beta? Možná by ještě stálo za to navštívit tu druhou alfu, o které se Laura zmiňovala předtím.
Raději problémy smečky ale nechával teď být. Měl chuť jednoduše někam vypadnout, projít se a táhlo jej to pryč. Měl by taky něco ulovit, aby si udržoval vhodnou váhu a sílu. To může ale udělat cestou.
Když měl takhle namířeno vstříc novému, začínal si čehosi všímat. Jeho vlastní stín se nechoval tak, jak by se stíny měly chovat. Předbíhal jej, měnil tvar, někdy zmizel úplně. Rigel nad tím nepřemýšlel a polekaně uskočil, jenže to nemělo žádný efekt, neboť se stále jednalo o stín, který byl jeho a nebylo možno před ním utéct.
Jenže jeho stín začínal nabírat podivných tvarů a velikostí, všechno se na něm kroutilo a zdálo se, že už to vlastně není jeho vlastní. Ohlédl se, aby zjistil, zda si s ním nikdo nezahrává. Samozřejmě to byla další magická pakárna! Nelibě zavrčel, aby dal najevo, že jeho zděšení bylo jen momentové a již je připraven se poprat s čímkoliv, co příjde.
Jenže stín se začal měnit v tvar. Tvar, který se postupně před ním zhmotňoval do podoby oné teatrální věčně arogantní a dominantní vlčice. Smrt s ušklíbla, když konečně viděla, kde se nachazí a souhlasně přikývla, ať už to bylo ohledně čehokoliv.
"Přijď mě navštívit, máme si o čem promluvit," zachichotala se a zmizela stejným způsobem jako se objevila předtím. Rigel nad tím zatnul zuby. Co kdyby tohle někdo ze smečky viděl? Byl by samozřejmě prozrazen! Tak či onak zavrtěl hlavou, aby se probral a vydal ven na čistý vzduch, tady to smrdělo až moc rodinou a přátelstvím. Smečky jsou nechutné.

//Vyhlídka

//přechod na Šakaly

Laura zůstala samozřejmě tím nejmilejším stvořením v okruhu mil. Z toho se mi fakt dělá zle, do prdele, nenávidím to tady... pomyslel si a jen se na ní při té myšlence pousmál.
"Tak jako mohl bych trvat na tom, že umím nechat věci zmizet a kdo ví, co všechno umíte, jenže pak bych to měl demonstrovat a vše bude jasné," ušklíbl se na Lauru a pokračoval v chůzi po jejím boku. Ten velikostní rozdíl byl opravdu srandovní, když šli takto vedle sebe. Buďto byl on moc velký a nebo ona moc malá. A vlastně... Možná obojí.
"Co umíš za magie vůbec ty? Máš jen jednu, či jich tu máte víc?" zeptal se jí opatrně, neboť na ní nechtěl používat ty své tricky a podlosti, byla schopná mu to vysolit sama, když se mile zeptá a trochu pousměje. Je to tak tuctová vlčice, tohle fakt funguje na takový typy. Navíc byl přátelský za to si určitě zasloužil odměnu v podobě
"Ten trotl na kopci řekl, že mi taky nějakou může dát, ale já žádnou asi ani nechci, jsou to akorát tak starosti, podívej, jsem trapná omega, nemám žádné povinnosti, netrápí mě magický cinky linky sračky, pardon můj slovník, jsem kretén, takže proč vlastně magii, že..." zasmál se a svalil se do trávy na prahu lesa. Bylo vidět poměrně dobře všude možně. Někde za plání bylo Medvědí jezero, ale to už bylo moc daleko. Navíc jim v cestě stály pahorky.
"Asi jsem ztracený případ, Lauro," pronesl, když si konečně udělal pořádně pohodlí. Nemyslel to samozřejmě nějak extra lokačně ztracen, po Gallirei se orientoval slušně, neboť proběhl za poměrně krátkou dobu všechny možná kouty, aby jej tu nic nepřekvapilo. Byl ztracený ohledně toho, co má sakra dělat s těmi všemi problematickými hajzly. Byla to jeho sestra, stejně ztracený případ, který kdyby držel hlavu nad hladinou, neutopil by se. Ztracený byl samozřejmě naprosto jasně Norox, který zdechne, protože je dementní. A doslova ztracené jsou i jeho sestry, které nikdo dlouho neviděl a možná nejsou ztracené spíše jako mrtvé.
"Nějakým záhadným způsobem jsem se objevil v Asgaaru," pokračoval svůj filozofický koutek, neboť jej k tomu nutila situace, kdy se položil na záda a sledoval temnou oblohu poskvrněnou jen miliony hvězd. On nebyl ztracen jen v Asgaaru on byl asi ztracen kompletně. Bude hrát tu hru do doby, dokud na to Elisa nepříjde, pak už ho nic nečeká, zhebne. A ta vlčice si to fakt užije. Chtělo to něco... Členi. Pokud si je získá... Pohledem přešel na Lauru.
"Hej Lauro, jsi pěkná vlčice," prohodil k ní velice skromným tónem, neboť si byl skoro až jist, pokud to tak řekne, bude z toho ještě více překvapenější. Jako by snad jen vytahoval holá fakta.
"Jen mi příjde, že ti to nikdo neříká," odůvodnil svá předešlá slova stejně ledabyle a dál pokračoval v pozorování hvězd.

png je tvar obrázkového souboru stejně jako JPG nebo GIF

PNG má průhledné pozadí, takže se pozadí obrázku přizpůsobí jakékoliv barvě pozadí stránky
JPG bude mít pozadí zvolené jako barvu pozadí (většinou černá nebo bílá)
GIF je pohybující se obrázek

koncovek je hodně :D

Béžová řekla, že je druhá alfa taky celkem velké sousto. Rigelvse ale nenechával ohromit. Bylo to ostatně tuctové. Tak je velký no...
"Tak to se má," zazubil se Rigel ohledně druhé alfy. Kdo ví, jak velký tenhle Arcanus byl, ostatně Laura byla pidi verze vlka, možná nějaká zakrslice. Neměl by se samozřejmě vysmívat nemocným vlkům... Ale pointa toho je, že pro ni je přirozeně každý vlk velký a silný. Laura mu ale oznámila, že je betou. No to už Rigel ale tak nějak dokázal odvodit. Přesto ale celou tu záležitost moc nechápal.
"Asi musíš mít nějaká esa v kožichu, že ti Elisa tak důvěřuje," řekl a prohlížel si ji, jako by byl schopen vyčíst jen z pohledu na drobnou vlčici, co jí dělá tak speciální. Rigelovi přišla vlastně dost obyčejná. Ostatně jako každá vlčice. Byly všechny stejné, jednoduché a nudné. Tahle byla ještě ke všemu zakrslá. A i tak byla betou téhle smečky.
"Řekni mi Lauro, co je na tobě zajímavého? A prosím hezký stručně a jasně," řekl směrem k vlčici a ta nemohla odmítnout jeho zvědavou prosbu, která byla spíše podána jako příkaz. Přesto se tomu ale nedalo nevyhovět. Pak nad tím ale mlaskl a raději si po nějaké chvíli vybrat pokračovat v jiném tématu.
"Vypadalo to, že by je Elisa stejně nejraději vymazala a uzmula si Borůvkový les pro sebe," pronesl zamýšleně během myšlenek na malý lesík severozápadně od Asgaaru. Muselo být otravné je mít tak blízko. Lesy dokonce nebyly oddělené, takže jeden viděl do druhého svým způsobem. Bylo to asi otravné i co se ambicí týče.
"Chceš se jít trochu projít po lese?" zeptal se během dlouhého ticha, které vyplňovalo jen šustění korun stromů pod náporem mírného vánku během slunečného odpoledne. Možná by to chtělo někam jinam, kde si vlk užije sluníčko a ne být takhle schovaný pod korunami mohutných listnáčů. Být ve stínu mu sice nevadilo, ale mohli by využít toho, že jsou poslední hezké dny v roce. Můžou jednoduše jít válet šunky na úplný jih území, kde jednoduše ulehnou na samý práh lesa. Tak budou stále zde a ještě bude teplo.
"Myslíš, že si ze mě budou dělat ostatní legraci, že neovládám magii? Asi to v tomhle kraji není tak obvyklá věc, Elisa to kdysi odbila tak, že každý nějakou má, ale my nejsme z Gallirei, v naší krajině měli jen někteří vlci magii a zbytek zakrsl," vysvětlil Lauře s obavou. Ve skutečnosti samozřejmě kecal, magii měl, stejně tak měli i jeho sourozenci, jenze ani jeden z nich o žádnou nestál. Vyjde to vlastně nastejno.

Laura oznámila, že partnera nemá. Huh. Vlčice samotinka?
"A ne? Možná proto tě ještě žádný neulovil, jsi jak kožešina, co si vlk hodí pod sebe, aby se mu dobře spalo, skoro se ztrácíš, a to teď myslím v dobrém," řekl jí, když se divila, že měl připomínky k její vyhublosti. Vypadala rozhodně víc na omegu než Rigel, který oproti droboučké vlčici opravdu vynikal svou velikostí. Pak už si ale nechal vyprávět o jich členech.
"To zní jak když se ten Arcanus spíš jen spermabanka a Elisa má vše ostatní v malíku, ani jsem ho neviděl, přijala mě sama," řekl nahlas myšlenky a nezajímal se o to, že by se to Lauře třeba líbit nemuselo. Kdo ví, co je tu za politiku. Na první pohled se ale zdálo, že Elisa vlastně řídí smečku a ten její je spíše křoví, ke kterému pak večer uléhá. Někdy velmi aktivně uléhá, když mají tolik fagaňat, co se očividně ani ze smečky nehla, když jsou pořád tady. Poslouchal o jiných členech, ale jména dalších už mu vlastně nic neříkala. Samozřejmě znal tu malou megeru Sunny, která jo sem do pekla dostala.
"To mi chceš říct, že tahle velká smečka nemá bety?" zeptal se. Už předtím přemýšlel, jak by si rád na nějakých těch betách pochutnal. Samozřejmě měl svojí teorii, takže vlastně asi Laura nemusela nic říkat, aby mu to nebylo jasné. Ona je ta beta, je nemožné aby neměli žádnou, když mají tak pestrou hierarchii a pečlivě rozdělené funkce. Rigel se v duchu ušklíbl. Hody na betách budou muset počkat, ukázalo se, že Laura je sice dezert, ale byla by jej škoda pohltit. Byla na takovou funkci překvapivě velmi mírná, možná se jen neukazuje v tom pravém světle a Rige nehodlal nic podceňovat. Musel na to jít pomalu a opatrně, byla křehká, ale nejspíše se nedá bez komplikací.
"Nezdáš se, Lauro, bezpochyb bys nakopala i mě, slibuju, že budu hodný," zasmál se a protáhl. Měl nějak víc energie, než čekal, možná to je těmi plány, které se.mu v hlavě rýsovaly, jenže při pohledu na Lauru bylo jasné, že asi nikam jen tak nepůjdou, neboť se vlčice kost a kůže vyvalovala po vydatném žvanci a nejspíše jen tak nikam nepůjde. Takhle vypadala skoro jak těhotná, když se nabouchala žrádlem. Byla moc hubená a takhle to vypadalo, že místo jídla očekávala minimálně tři vlčata.
Posadil se vedle ní a nechával jí odpočívat. Mohli tu být celý den, Rigel ostatně nejspíše v noci stejně skončí na nohách, aby mu bylo dostatečné teplo. Nemohl se vydat do úkrytu a teploty už začínaly opravdu rapidně klesat, že se jednomu vlku spalo fakt špatně.
"Elisa rikalat, že máte nějaké spory s tou vedlejší smečkou, prý že jste je skoro anexovali, to je to tak zlý? Znám tam pár vlků a jsou to chcípáci a existenční katastrofy," zasmál se škodolibě. Ostatně ještě ani neznal ten zbytek, který tam byl, takže netušil, že to nemůže být horší.

Vlčice řekla, že už se nemá komu líbit. Buďto je tedy vdovička, což by u jejího věku i sedělo, či jejího partnera prostě nezajímá, že vypadá jakkoliv. Rozhodl se spíše pro druhou možnost, aby jí to více lichotilo.
"Tak to bych se měl vzdálit, aby mě tvůj amant nepřevrátil, že na tebe vůbec koukám," řekl s úšklebem. I kdyby to byl kdoko, nemá ani šanci proti Rigelovi něco mít. Jak by mohl. Mohl mu pak nakecat kde co a vybruslit z toho mrknutím oka.
"To je škoda, slušelo by ti to víc kulatější," podotknul jí, když řekla, že takhle může vypadat i když bude jíst jako otesánek. To byl jistě sen každé vlčice, ale ne všechny měly štěstí, aby jim to fungovalo tak dobře jako Lauře.
"Je to banda traumatizovaných kreténů, kteří dělají bordel, kde se dá," mlaskl, když se vrtěl na zádech a převrátil se zpět na bok směrem k Lauře. Vlčice vypadala nadměrně spokojeně a bezstarostně, nejspíše se tu má jako prase v žitě, což taky později potvrdila tím, že už je tu vlastně šíleně dlouho.
"Řekni mi o členech, bude asi trvat, než je všechny potkám. Co druhá alfa?" zeptal se Laury. Vlčice byla výřečná a toho hodlal využít, neboť se jednalo o skvělou příležitost, jak se dozvědět něco více o členech a uspořádání smečky. Mohla toho vědět hodně, jestli tu byla dlouho. Nejspíše by se mu mohla hodit. Ale uvidí se, kolik vlčice doopravdy ví.
"Moje sestra se prý velmi zajímala o nějaké Elisy vlče, takže tady vznikl problém. Je to blbá vlčice, která asi nedokáže ulovit ani srnu, jak je neschopná," přotočil oči nad tím, o tu Styx tropila. Zajímalo to Rigela vůbec? Ne, bylo mu to absolutně jedno, jen ať si dělá co chce. Byla na tom stále líp než Norox, který měl místo mozku piliny.

Poznámku o Elise přešel s úšklebkem. Jo asi to se dá očekávat, je jako jarní počasí... Kdo ví, jestli vůbec umí být milá. Ale koho to zajímá, Rigel byl připraven na cokoliv, co si alfa vlčice vymyslí. Kdo ví, jaký je její partner. Ale takový mají vždycky nějakýho povolnýho zaprdka.
"Je to vidět, řekl bych, že ty žereš minimálně, chceš se pořád líbit?" zasmál se. Lehce změnil taktiku, neboť věděl, že chce členy smečky na své straně. Rozhodl se tedy být více výřečný a veselejší. To se jí bude tuze líbit! Začala se hodí vyptávat na důvody, proč do smečky přišel. Rigel samozřejmě zachovával stejný věci, jaký přednesl Elise. Ono to bylo pravdivé, kdyby opravdu po nějaké toužil, nejspíše by si stejně vybral tuhle. Ale to je na jinou pohádku.
"Obešel jsem všechny, ale vždycky na nich bylo něco špatně, ta močálová a v horách jsou jednoduše nesmyslně položené, ta vaše Borůvková vedle je plná děcek, ať už to jsou vlčata nebo jen stupidní dospělý, ta na jihu je... Ani nevím, byla divná,"pronesl, jak se.vlastne rozhodoval, která smečka je mu nejmilejší jako počáteční bod. Elisa byla navíc zajímavá a poměrně velké sousto na porážku, měl rád výzvy. "Elisa navíc nesnáší moje sourozence, tak asi bude lepší držet se těch, kteří nad tím smýšlí stejně jako já, jsou to banda kreténů," pronesl negativně ohledně bratra a sestry. Konečně si znovu lehl, když už nemusel být tak ostražitý, tahle vlčice se stejně chtěla nejspíše jen za každou situaci kamarádit s každým za každou cenu.
"Když už jsi tady, Lauro, můžeš se přidat," řekl nakonec, když si ji tak prohlížel. Pokud nebude hulákat na lesy a nebude tak hyperaktivní, bude to ještě únosné. Pořád lepší než její až moc chcíplý bratr. Třeba když ji pozve k poležení, přestane být tak akční. Vlčice si opravdu nakonec sedla a vypadalo to tak, že by zůstala i kdyby jí řekl, ať jde pryč.
Sám se rozvalil na záda a pořádně se protáhl, byl stále unavený z konzumace srny, se kterou mu nepomohl ani Černobílý. Tak ať si taky trhne nohou. Upřímně byl zvědavý, kdo koho dokáže sejmout. Vyhraje on nebo Norox, když se znovu střetnou? Upřímně nevěděl, komu držet palce víc. Byla větší pravděpodobnost, že chcípne Norox, ačkoliv kdo ví, víc se na umírání asi těší bratr týhle střely.
"Co ty maličká, jak dlouho tu jsi? Já vlastně nikoho ze smečky neznám, jen Elisy charakter mě přemluvil, abych zvažoval, že se přidám, není to jednoduché se Styx jako sestrou, všichni mě automaticky nesnáší, prý jsem démon a bla bla bla, jen se na mě podívej, jsem moc hezký na to, abych se rval," podal s trochou nadsázky. Ale pravda to byla. Jizvy měl, ale delší a nadýchaná srst všechny zakrývala, takže vypadal nedotčen.

Bylo to skoro až obyčejem, že pokaždé, když se Rigel pokoušel spát, někdo jej vyruší. Vtipné bylo, že se většinou jednalo o vlky z tohodle lesa. Jaké to prokletí. Zvedl hlavu, aby viděl, co se k němu řítí. Valila se na něj vitální stařena, která už z dálky hulákala na pozdrav. No to mě... Rigel nad tím jen přotočil oči a sledoval, jak se zastavila až u něj a skoro nestihla ani popadnout dech, když zase začala kdákat... Neřekl zatím nic, jen několikrát mrkl a snažil se zachovat velmi vstřícný výraz.
Sebral se pomalu ze země, aby nevypadal kdo ví jak a postavil se kus od ní. Držel si odstup. Smrděla jako Černobílý, což značilo, že musí mít něco společného. Jenže ona nebyla ani černá a ani bílá. Byla béžová a ony velmi charakteristické barvy svého kdo ví co sdílela jen velmi okrajově. Nejspíše další příklad toho, že si sourozenci podobný nebyli. Ještě samozřejmě přicházelo v úvahu, jestli jeden druhému nebyl rodič, jenže oba vypadali jako fosílie, což eveokuje spíše fakt, že je to jeho sestra. Ale nejsou si nejspíše podobní ani co se povahy týče... Tahle vypadáš jako švihlá střela. Neměla by být v jejím věku už trochu umírněnější? Nebo magičové jsou vitální i ve stáří? Kdo vlastně ví...
"Nazdar... Lauro," zopakoval její jméno a hovořil neutrálně. Nehodlal se strhnout její dobrou energickou náladou, zvracel by duhu pak ještě minimálně týden. Neustále si v duchu připomínal, že musí zachovat klid a opravdu brát v potaz, že by měl jít proti tomu, co si Elisa myslí. Je fuk, že dedukuje správně, Rigel jednoduše všechny přesvědčí o opaku.
"Tak to asi musela povídat pěkný věci," zasmál se tomu, že Elisa už stihla rozdávat pravděpodobně rady, jak se s ním vypořádat. Ne že by si je očividně tahle vlčice brala k srdci. Nejspíše je stejně hloupá jako všechny ostatní tuctové vlčice. To se potvrdilo ale i její další větou, kdy mu bez jakéhokoliv respektu vůči zvyklostem hierarchie nabídla jídlo. Elisa nejspíše s tím rozhodnutím nepochodí, když jo budou takhle všichni na tajňačky krmit.
"Právě jsem došel z lovu, nemůžu přeci spoléhat, že na mě něco zbyde," poznamenal a prohlédl si jí. Byla drobná a malinká, kdyby zafoukal vítr, asi by jí to odfouklo. Kdyby si Rigel řekl, že jí chytí za krkem a prostě někam odtáhne, asi by to ani nevyžadovalo žádnou námahu. Měla zelené oči a milý výraz. Asi místní květinka. Rigel takové vlčice měl rád, byly většinou podřadné a lehce se daly využívat. A ony to ještě tak chtěly. Byly známé pro svou příjemnou povahu a nikdy by se nepokusily odporovat.
"Ale děkuju," procedil mezi zuby o něco tišeji, neboť měl problém být až tak milý a přátelský. Byl celkem zvědavý, co mu tahle cácora řekne, možná byla ve smečce dlouho a hodilo by se od ní něco málo zjistit. Otázky si nechával na později, věděl, že pro to bude muset nejdřív začít s trochou toho sociálního styku a konverzace, aby se obešel bez menší manipulace. Věřil, že ona je ten typ, který mu řekne víceméně vše, když bude chvíli konverzovat taktním a neprůstřelným způsobem.

// Třešňový háj

Rigel by se klidně vsadil, že by Černobílý raději skočil z útesu, než aby musel vytvořit smysluplnou větu, která bude obsahovat více než podmět a přísudek. Ale co se dá dělat, vlci jakou takový, více jej štvalo, že z něj neměl chuť tahat informace, které by se hodily. No tak zas příště. Snad to Norox nezkusí vyřídit dřív, než se k tomu Rigel znovu dostane.
Stále se oblizoval, neboť jo trochu štvalo, že se do něj už víc srnky nevešlo, bylo mu jasné, že se zpět v Asgaaru horko těžko nají pořádně a bude strádat. To znamená samozřejmě další nutný lov za hranice, neboť rozhodně nechtěl přijít o nabranou hmotu, už teď mu dělalo radost, že vypadal líp než bratr, který měl zjev jak z žumpy. Cestou se zastavil u Midiam, aby ze sebe dostal všechnu tu krev po večeři. Nebo to byla velmi brzká snídaně? Kdo ví, na tom nezáleží. Důležité je, že už zase vypadá reprezentativně a čistě. Díval se na sebe chvíli, aby obdivoval fakt, že je asi opravdu černá ovce rodiny. A nebyl ani jednomu z nich podobný, byl moc tmavý, nevypadal jako že se řval s medvědem a jeho srst byla hezký nadýchaná a ne jak rozáry anduly. Taky mu nic nechybělo. Oči i uši měl všechny, čumák hezký tmavě šedý, hezké jantarové oči, které byly opět daleko od hnusně zlaté, kterou měli jeho sourozenci. Taky měl hezky lesklé drápky a příjemně vypadající zuby, jeho ohon nebyl smeták... Kdyby nesdílel pach, všichni by asi pochybovali, že je ze stejného prostředí a rodiny. A navíc se choval slušně! Tedy v případech, kdy mu to něco vynasi... Třeba tady... Okamžitě se zamračil, když pomyslel na to, jak milý musí být na všechny ty kretény ve smečce. Ale úkol je úkol a dal si jej sám. Takže to nemůže ani nikomu jinému vyčítat.
Konečně dal hlasité smečce najevo, že je zpět. Tedy spíše samozřejmě Elise signalizovat, že se pletla a Rigel oprravdu přišel zpět. Cestou hlouběji do lesů nakopaval kameni, když zrovna procházel rovinky, jenže pak se terén začal zvedat a to už se mu moc nikam nechtělo. Takže si kecl tam kde byl a čekal, kdy na něj zas ta čurina naběhne celá prekvapena, že to myslí vážně. Samozřejmě že to myslel vážně... Fakt je chce všechny zničit a zabít. Jen to vyžaduje čas a příležitosti.