Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Očividně žila ve svém vlastním divnosvětě, kde se všechno fakt točí kolem ní. To je hezké, ale jestli tedy nehodlá být vstřícná ona, on asi taky nebude mít nic takového v plánu. Celá tahle šaráda je jeden velký omyl.
"Opak jsem nikdy netvrdil, drahouši," pronesl, jako by mu bylo jedno, že se jej snaží urážet. Vlastně mu to jedno bylo, jen ho trochu štvalo, že jej tu piskuje nějaká vlčice, která ani neví, jak komunikovat s ostatními. Ale ona se asi ani nesnažila zapadnout nebo být oblíbenou.
"Jako jít zas někam na sever? Hrabe ti? Nepotřebuju se s tebou tahat do nějaký smečky, chci to vyřešit a jít si po svých..." zamumlal. Byla fakt otravná, když se nesnažil tolerovat její příšernou povahu. Asi to byla karma. Prostě půjdou tam kam je to potáhne a určitě to nebude nějaká smečka. A už určitě ne ta její. Byl přesvědčen, že jistý pocit, který je držel předtím v pohybu, bude klíčem k jejich rozvázání. Nehodlal s ní trávit zbytek života. Byla teď tak blízko, že ještě pár dní a sebevražda by byla na místě.
"Prostě zavřeš oči ne?" řekl, když bylo jasné, že vlčice nechce spolupracovat u lovu na zajíce. Copak byla snad proti žraní masa? Ani předtím nespecifikovala, co přesně by měli u ní ve smečce jíst. Snad neměla namysli nějaké suché listí s jejím přístupem.
"Co vlastně žereš tedy? Žiješ ze svitu měsíce?" pronesl naštvaně, protože v jejich momentální situaci nebylo absolutně možné ji nijak přemluvit nebo odtáhnout. Štvala ho ještě víc než předtím, protože zas tak často nemá vlk takovou příležitost. Možná by měl lovit se Chcankou častěji. Chcípnou prostě hlady. Ona je moc nobl aby lovili a on zase nehodlá jít někam na sever na návštěvu ke smečce. Teď tam byl a to mu stačilo.
Protočil oči v sloup, neboť mohl vlčici přemlouvat jak chtěl, ale ona stejně nepoleví. Na to byla moc paličatá a on zas neměl v plánu se s ní hádat teď, když situace byla ještě horší než předtím. Jednoduše nepotřeboval ještě celou situaci zhoršovat a tak či onak se bez jejího pohybu nemohl dát do pohybu zas on sám. Jenže to už byla věc druhá. Měl hlad a ona očividně chtěla žrát vzduch. Neměl v plánu s ní chodit do cizích smeček, ještě by je chtěl rozdělit nějakej cizák násilně a Rogel se zatím obejde bez toho.
"Fajn, tak když tedy nechceme tyhle, nepůjdu nikam na sever, co přesně chceš žrát? Nebo už je svět tak na nic, že chceš chcípnout?" zeptal se na její moudra podrážděně a zaječici propaloval pohledem, protože mu taky nic jiného nezbylo.

"Asi v následující době tohle postačuje, nejsme teď na dobré notě, jsou víc psycho než já a mají to za těžko," vysvětlil a už se na další detaily neptal. Nestalo to za to, ona po něm chtěla kdo ví co a on nehodlal zrovna moc ustupovat. Možná čas tuto skutečnost změní. Zase se začínala naparovat, což už jo občas štvalo, nebot to byla jako scéna z telenovely, která se na začátku každé epizody opakovala a nedalo se to přetočit.
"Tak to počkej. Milá zlatá. Asi je na čase, aby ti někdo pořádně vlepil, protože to asi nikdo dlouho neudělal. Je spousta o dost lepších, hezčích a silnějších vlčic, jen prskáš kolem a většinou je to k ničemu, protože nikoho neohrožuješ, nebuzeruješ a všem jsi fuk, nejsi určitě ano oblíbená a ostatní by byli raději, kdyby ses "náhodou" utopila v močále. Takže nedělej, jaká jsi speciální, protože jsi úplně stejný vyvrhel, jen jsi se snažila víc zapadnout," pronesl nezaujatě, protože už po takovém náročném dni dokázal skoro jasně odvodit, kdo tahle vlčice vlastně je. A mýlil se?
"Ale mě je to jedno, tak si to nevybíjej na mém kožichu," pronesl bez náznaku starosti. To už byl asi pak její boj, možná měla přehodnotit to, co doteď udělala. Taky už to nebyla žádná jen tak tak dospělá vlčice. Víceméně jen koza středního věku, která prskala kolem sebe a nikoho to nezajímalo.
To co pak následovalo ale asi úplně měnilo situaci. Pomyslné pouto je jedna věc, jenže když chtěl zvednout onen pěkný kámen, kterého si všiml dříve než ona, nechtěla to nechat jen tak a skočila po něm taky. Tak či onak jako by se k sobě tlapkou přilepili. Instinktivně jeden chtěl od druhého, ale už to ani fyzicky nešlo. Jako by něco vzal lepidlo. Trvalo dobrou chvíli, než se oba vzpamatovali.
"Tak tohle je pořádně dobrý vtip," prohodil naštvaně, ale zas tak moc už ho to ani nepřekvapilo. To spíše čekal nějakou velmi vokální a vášnivou reakci Lindasy, která z toho pravděpodobně udělá konec světa a může se jít fakt rovnou zabít. Ostatně hledali řešení a stalo se to celé ještě horší. Odváží se vůbec ještě někam? Nedivil by se, kdyby si sedla na zem a odmítala se vydat tam, kam je to bude vést následovně.
"Myslím, že si ho můžeš vzít, vypadá to, že stejně musíme zakládat rodinné jmění..." pronesl otráveně a šoupnul jí onen šutr pokušení, který je dostal do průseru. Po něčem takovém už tomu předmětu nemohl věřit, takže si říkal, že nejspíše bude asi nejlepší nechat to tu a jit raději pryč. Nevěřil už tomuto místu a raději by šel zas někam, kde nebude hrozit, že se zapletou ještě víc a bude nutné hledat řešení naléhavě. Jak už bylo poznamenáno, tohle to zas tak moc netrapilo. Ono je něco jiného být takto "spojen" s vlčicí, která, byla on s vagínou. Naprosto nevinné souznění, které nebolelo tak, jak si na první pohled mohlo myslet. Zkusil schválně do vlčice šťouchnout čumákem, aby zjistil, zda jsou spoutání pouze tlapkami nebo stále kouzlo setrvává a mohli se nalepit ještě víc... Zdálo se, že už nic takového nehrozí.

Vlčice nakonec přeci jen něco málo věděla, ale jelikož byla stejně velká čůza jako Rigel, nehodlala nic dát zadarmo. Tudíž se rigel jen pořádně nadechl, aby ho náhodou nepřepadly jiné myšlenky. Poslední, co potřeboval, bylo hádat se s ní.
"Nene, takhle nad tím nemůžeš přemýšlet, já se zeptám a ty odpovíš, a naopak to funguje stejně, nejsme v pozici srát jeden druhého," vysvětlil jí, že pokud nechce odpovídat, bude jejich cesta o dost víc na nic, než tomu bylo doteď.
"Měla bys přemýšlet jinak, když se od sebe nehneme na krok, buďto budeš sypat, nebo jednoduše může z té celkem příjemné společnosti být pořádná otrava, co myslíš Lindo," vysvětlil jí, že musí být hodná holka a spolupracovat, když už jsou si takto blízko. Kdo by taky chtěl trávit v těsné blízkosti čas, když zrovna rigel neměl tu nejlepší náladu? Asi by pro vlčici bylo o dost lepší, kdyby zůstali na poměrně přátelské vlně a rigel byl dobře naladěn. To, co scházelo, bylo určitě ještě hašteření, že...
Jenže to už uvidel kamínek, jak se blýskal nenápadně na zemi. Něco takového se mohlo hodit, bude tím uplácet bohy, aby hovudelali silnějším a pak se jich nadobro zbaví. To je skvělý nápad, ačkoliv je to lehce k naštvání. Tak či onak ani nemyslel na to, že by kámen dostala Linda, prostě se na ni jen podíval, zda se o to taky nazačala zajímat a vyrazil pro něj, nebyl daleko, stačilo pro něj jen skočit. Kdo věděl, že to bude takový problém?

Díky moc za akci, co mě dost potrápila, škoda, že jsem u té poslední tápala...
Sunstorm udělala pěknou oddechovou akci

16xoblazek a odměnu za účast prosím :)

<- Náhorní plošina

Dorazili přes plošinu až do lesíka. Tenhle mu byl povědomý a byl kousek od Asgaaru. Sice si nebyl jist, zda jo přímo procházel, ale dost možná prošel kus severní části, když cestoval. Kus od tohoto místa měli ti idioti úkryt. Respektive to byla nějaká bobří díra, která byla tak špatná, že na tovární nechtěl myslet. Kdo ví, třeba už tam dávno nebydlí, třeba už ani nežijou. Co on ví, vlastně o nich neslyšel dlouho nic.
"Nemám žádnou magii," řekl jednoduše a oznámil, že on opravdu není zdroj tohoto otravného pranku. Kdyby chtěl, dělal by si z ní prdel jinak...
"Žádnýho ouchyláka nevidím..." řekl, ale stále teprve do lesa vstoupili. Třeba budou muset překonat řeku, aby někoho takového našli? Lindasa začala lehce vyšilovat, což situaci úplně nepotřebovala...
"Děláš, jako by to byl konec světa, hlavně klid, vidíš něco, co by nám pomohlo?" zeptal se jí klidně a sám se rozhlížel v rámci možností. Moc daleko od ní se vzdálit nemohl a vždy velmi pocítil, že dál nemůže a je jen otázka času, než se jejich pouto přetrhne a budou zase volní. Možná proto ti vlci byli tak pohromadě, nemohli se opustit navzájem? Měli prostě odejít hned, jak to viděli, byl to jasný magický úkaz. Jenže ten už nezbývá prostor na nic jiného než smutné co by kdyby.
"Hej Lindo, když už tedy budeš moje vlčice, jmenuju se Rigel," popichovačně jí sdělil své jméno, aby sama rozhodla, že Velký kretén je vlastně o dost lepší jméno a bude stále používat právě tuto přezdívku a žádnou jinou. Jemu to bylo asi poměrně jedno, zvládne i horší, aniž by měl chuť ji zabít nebo alespoň zmrzačit, stále k němu byla ostatně přivázaná.
"Neviděla jsi náhodou v poslední době moje k******* sourozence? Styx asi většině kraje představovat nemusím stejně jako Noroxe... Náhodou?" zeptal se jí, zda alespoň netušila něco o jejich existenci. Poslední dobou je nemusel, ale stále to byla jeho rodina a potřeboval znát jejich lokaci, alespoň nějakou v minulosti. Třeba jsou opravdu mrtvý? Co pak?

<- Údolí moreny

Lindasa prohlásila, jak trapné je lovit s magií. To si fakt uhádla, pomyslel si Rigel.
"To souhlasím..." přitakal k jejímu zvolání, jak trapné je lovit za pomoci magie. Tak či onak Rigel samozřejmě souhlasil s celkovým nepoužíváním magie. Co vlastně ona? Vlastně doteď nevěděl, co Linda umí. Umělá být pěkně otravná, hlučná a nepříjemná, ale to asi její magie nebude...
"Seru na moře, vypadá to, že je tam nějaká havěť a tomu se chci celkem vyhnout," prskl na fakt, že vlastně netušili, odkud se vzalo ono bzučení, které sice slyšeli v údolí, za to ale neviděli vůbec nic, takže kdo ví, co bylo tím zdrojem. Už se od ní zas vzdaloval a jakmile byl dost daleko, bum, už zase nemohl udělat krok, dokud krok neudělala i Linda. Nad tím nespokojeně Rigel mlaskl. Asi si toho prostě nevšimla, když se furt plouží za ním.
Zastavil se a čekal, zda se Lindasa taky nebude moci pohnout. To by pak asi znamenal značný horor pro oba, protože Rigel byl celkem limitován a nemohl se od ní pohnout daleko.
"Abych se vrátil k tomu, co jsme řešili drahá Lindo, vypadá to, že jsme k sobě nějakou magickou kokoťárnou svázáni," řekl a začal cukavým pohybem couvat a čekal, jak se Linda díky tomu pořádně natáhne, až opravdu dosáhne limitu, jak daleko se od sebe mohou nacházet. Opravdu v údolí působilo další otravné magické tentononc a teď už bude muset celý život strávit sám se sebou... Dvakrát.
Když byl hotov s dokazováním toho, co sám věděl už pár chvil dozadu, povzdechl si, neboť úplně neplánoval, že si až takto doslovně přiváže vlčici. To samozřejmě nemyslel! A ještě to byla tahle, u které si nebyl jist, zda ho abnormálně sere či vlastně její přítomnost není tak hrozná jako kohokoliv jiného.
"Tohle je v prdeli," hlesl naštvaně a přemýšlel, co by se s tím dalo dělat. Rozhodně ale nehodlá žádat žádného magického pičuse o pomoc. To už raději chcípne dva metry maximum od Lindy. "Máš taky naprosto podivný pocit, že máme jít na konkrétní místo, či mi naprosto jebe?" zeptal se jí a zvedl svou prdel, nehodlal tu sedět a dinár nad tím, co má s vlčicí dělat. Když chcípne, tak to pouto zmizí ne? To ale úplně v plánu neměl, proto chtěl prozkoumat ono místo, n které jej to pořádně nesnesitelně táhlo.

-> Křišťálový lesík

Linda se jim prakticky posmívala, že přišli spojit síly pro lov, což Rigel nějakým způsobem chápal. Tak či onak si byl jist, že toto nebylo doopravdy to, co sem všechny dostalo...
"Asi jsou to trapáci tuláci, kteří neumí pořádně používat magii, aby si něco ulovili," pronesl znuděně. Sám byl samozřejmě tulák, co neuměl používat magii, no na druhou stranu měl úplně jinou zbraň, která mu dovolovala využívat kohokoliv ve vlastní prospěch, takže si byl jist, že by se dokázal prokecat k zásobám smeček, aniž by se nějak extra snažil...
"Mam pocit, že když budu s sebou tahat tebe, nikdo jiný na mě nebude chtít mluvit, což je víc než dobře," řekl a protáhl se, neboť celá ta situace s bzučákem a vlky nebyla zas tak zajímavá, jak si nejdřív myslel. Jen se zde náhodně sešli? To zas ne. Zas se tu něco divnýho dělo a Rigel fakt nehodlal být součástí ničeho takového.
"Jdeme odsud, než se tu zas sehraje nějaká magická sračka, plus bych fakt nechtěl spoléhat na ty všechny dementy," řekl a vydal se opět zpět na cestičku, kterou už si vyšlapali do sněhu předtím. Neměl dobrý pocit z tohoto území a z nějakého důvodu měl chuť dojít na úplně jiné. Lindu měl stále s sebou, ale úplně na ní čekat nechtěl. Ostatně se zvládne zvednout a jít sama, proč tedy čekat. Jenže ve chvíli, kdy byl stopu a kousek od ní, se stalo něco naprosto pro něj nepochopitelného. Když chtěl udělat další krok navíc, jako by jej někdo cukl neviditelným obojkem zpět k Lindase. Netušil, zda si toho všimla, ale zdálo se, že se stále zajímala o idioty dole, tudíž dělal, že se nic nedělo. Muselo mu hrabat a tohle se nestalo. Jenže výsledek byl úplně stejný.
"Hele Linduško, když jsi tak krásná a úžasná, myslím, že bys měla jít první," nabídl jí, aby se podíval, zda ona to jedno místo před vlkem přejít může, či bude výsledek úplně stejný. Ostatně pokud ona to zvládne, je něco špatně s ním, tak či onak se mu to nelíbilo.

-> Náhorní plošina

// Ohnivé jezero (přes Zlaťák)

Může si jen vybrat zda to nebo to? Proč nemůže mít obojí? Na tom Aš I uplne nezáleželo, takže to nechal být a pokračoval v tom, co dělal už před jejím příchodem - absolutním nic.
Škoda? No to ... Asi bylo zbytečné něco takového řešit. Samozřejmě by bylo lepší, kdyby byl svět o jednu Lindu lehčí, ale že by se s tím dalo něco dělat? Ani ne. A proč taky? Zas tak absolutně nad odpis nebyla.
"Asi na výlet k moři, co na to říkáš?" Zeptal se, ale na její odpovědí vlastně nezáleželo. Buďto půjde taky a nebo nepůjde a Rigela to bolet nebude. Volba je její, on tam šel určitě i bez jejího kladného rozhodnutí. Vlčice se jej zeptala ledabyle na jméno a on se na chvíli zatvářil lehce zamračeně, než jej to zas přešlo. Přeci to byl kretén, to označení je fajn...
"Jsi nějaká zvědavá, začalo se mi Velky Kretén líbit," odpověděl jí pobaveně, aniž by si uvědomoval, co přesně se právě stalo. Alespoň dostal on info, že je Lindasa a mohl s ním nakládat. Jako by to tedy dělalo rozdíl, chtěl jí přeci říkat obyčejná hnědá vlčice. Proč tedy vlastně znát jméno?
Pokračovali přes les směrem na západ a bylo zde podezřele mnoho stop. Že by snad Sarumen byl lovit? Těžko říct, všechny stopy ale vypadaly čerstvé, takže je Rigel následoval. Dostal se podle nich až do údolí, které vypadalo v zimě opuštěně. Jenže ne tentokrát. Už z výšky viděl, že se zde vyskytovaly větší počty vlků s tmavými kožichy, což přirozeně přitáhlo jeho pozornost.
Obešli tedy údolí tak, aby se cestou dolů po sněhu nepřizabili a Rigel žasl nad tímto velmi bizarním pohledem.
"Se tady všichni posrali, ne? Čuč na to Lindo, sešli se tu somráci z celé Gallirei," zvolal ke své nové společnosti a prohlédl si všechny přítomné vlky. Kdo by to řekl, že cestou potkají místo tajné party, která se očividně koná. A nebo někdo chcípl. To by byla jiná podívaná. Možná by se ten dotyčný dál i sníst. Na něco takového by se ale hnědá vlčice asi nedivala zrovna s nadšeným výrazem.
"Když budeš hodná holka a nepůjdeš za žádným "menším" kreténem, řeknu ti, jak se jmenuju," ušklíbl se a sledoval, zda centrem toho povyku nebyla třeba Styx. Ačkoliv na to bylo vlci zas moc daleko u sebe.
"Pojď, kecneme si tady někde a počkáme, co se bude dít. Třeba se začnou rvát," nadchl se a poukázal čumákem na místečko, kde se dalo pohodlně vše sledovat, aniž by později byli nechtěně zahrnuti do děje.

// Přechod Údolí morény (přes Zlaťák)

Byla přesvědčená, že jsou jeho dny tímto sečteny. Je to jasné! "Měl bych si jí urvat," souhlasil s ní suše ohledně packy, ale nějak tak věděl, že ta flundra jen zveličovala situaci a za dva dny už nebude po pachů ani památky, protože se ho zbaví neustálým broděním se sněhem.
"To mě mrzí, ale ber to z té lepší stránky, můžeš stále zabít sebe," odpověděl ji s úsměvem naprostého neviňátka. Byl na podobném tónu jako ona a teď už spíše jen velmi komfortně žertoval, neboť vlčice Brna vlastně asi tak špatná jako Chcanka, která měla v repertoáru jen "Drž hubu, idiote" a podobně.
"Já slyšel, že jsi mi říkala Fešák," podotkl s lehkým úšklebkem. Mohla asi být ráda, že on neměl chuť vymýšlet jí nějaké ultra osobité přezdívky. Chcanka na tom byla včera ještě dobře. Tahle dostane stejně nějakou velmi příhodnou dříve nebo později.
Vlčice byla velmi zapálená do kladení otázek. Na Rigelův vkus moc živá a celkově byla voprsklá a nepíchaná, takže vlastně se to dalo uznat jako velmi vlčecí chování, když ještě nebyla vobšťouchnutá. Tedy alespoň nejevila známky toho, že by byla máma. Ochraňuj před jejími potomky. Beztak to budou samý retardi...
"Být příjemnej jak prdel, ale chápu, že je těžké si toho všimnout," odvětil jí velmi monotónně. Co jí na takovou otázku má jako říct?
"Co umíš ty? Umíš se proměnit ve zlatou žábu, máš velký bradavice na tlapkách? Smrdí ti dech jak růže? Umíš skákat na ocase? Co to je vůbec za otázku..."Posledni dovětek si řekl spíše pro sebe, protože mu bylo asi jedno, na co se ta vlčice ptá. Byla divná. Odkud se takový vlčice berou? To je teď dělají nějací šupáci sériově? Možná bylo lepší fakt jít pryč...
"Já odcházím, ty řasy fakt smrdí jak chcíplej potkan, chceš doprovodit t tomu menšímu kreténovi, nebo se jdeš projít s tím větším?" zeptal se jí a trochu to znělo, jak když jej neviditelná máma propaluje pohledem, aby se choval její syn velmi slušně. Ale tak víte jak, Rigel chtě být nejlepší, největší, mít nejlepší a největší všechno... Víme jistě, že má velký ego.

Tyjo to se má ten vlk. Menší kreten než Rigel. Mohl by si tak říkat. Čau já jsem Bertík první svého jména, menší kreten než Rigel, rád žeru péra... Ta holka byla určitě přímo hvězda a šedého by barvitě doplnila o další chuťovky.
Asi si stihla za těch pár chvil naprosto rozmyslet ono kamarádíčkování, neboť se pak tvářila dost kyselé. A nebo se mu to jen zdálo? A celkově... Nejsou oni naladění na stejné vlně naprostého zmrdství, jen se to zatím projevovalo malým škádlením, které by jistě jeden přehlédl.
"Ále, drahá krásná, jen jsem obdivoval tyto nadpozemsky nádherné..." při pohledu na kus řasy, který se mu uvelebil na pacce, ji s velmi znechuceným pohledem setřásl jedním mávnutím packy. "Tyto... Jedinečné řasy," dořekl větu a modlil se k vládcům pekel, aby jeho packa nesmrděla od řas dlouho. Nejlepší by samozřejmě bylo, aby se to nestalo vůbec. Bylo znát, že vlastně vůbec nic na práci neměl, ale víte jak, když mohl být lehce jedovatý zpět, proč ne? Označila ho různorodě, což ale šlo jedním uchem tam a druhým zas ven. "Je pravda, že nemám co dělat. Co se tobě honilo hlavou, že ses vydala na večerní procházku?" položil jí tedy taky otázku, ale odpověď byla jasná. Je to naprosto vypatlaná piča, která by musela mít mozek, aby se netoulala pustinou ve sněhu, pokud si nechce namočit svůj drahý kožíšek. Ale kdo ví, třeba jí to bylo úplně jedno a preferovala být vlhká a kluzká...
"S čím by ti takový mentál jako já mohl vlastně pomoci?" opáčil se po chvíli, protože ho přišla otravovat ona. Objevila se tu z čistého nebe a řekla si, že je skvělý den utahovat si z Rigela. Někdy si přál, aby byl fakt mental jako jeho zkurevený bratr a prostě ji hodil do jezera a šel vošukat mrtvoly těch dvou opodál, ale na to byl Rigel až moc na druhé straně metru rodiny.

A kdo byl zas tohle? Rigel se doprovodně rozhodl s nikým nekomunikovat, ale osud mu prost neustále podstrkával vlčice z Mechové smečky. Jedna je samozřejmě horší než druhá, ale to on ještě nemohl vědět. Říká se, že do třetice všeho dobrého, takže která se objeví po téhle? Obrátil se nezaujatě a prohlédl si ji pohledem od hlavy k tlapě, aby zjistil, že to je jen nějaká hnědá ničím extra zajímavá vlčice. To už i její kolegyně Chcanka byla lepší. Buďto tohle byla sestra Chcanky nebo smrděly stejně z důvodu pobytu ve stejné smečce. No a Rigel tedy neviděl, že by si ty dvě byly podobné.
"Neříkej mi, že jsi sestra té vlčice, co má kožich jak když si ho pochcala," pronesl a vstal, aby si ji lépe prohlédl, když už se tu tak objevila. Osud mu dal vlčici? Je to snad náznak toho, že už dlouho žádnou neobsloužil? Po detailnějším průzkumu přišel na to, že ty dvě nejsou příbuzné, takže musí být kolegyně... "I když zapomeň na to, nejste si podobné, vobšoustlas mu kokoťáka, že smrdíš jak ona?" zeptal se pobaveně a schválně nezmínil smečku, aby mu třeba konečně někdo něco o té smečce nad Kiërbem řekl. Všichni chodili jen kolem horké kaše a nikdo vlastně nepodával žádná seriózní fakta. Jsou to banda amatérů. Tahle to mohla změnit, jenže to by musela chtít.
"I když co je mi po tom, utíkej si povídat s támhle tou vlčicí a jejím kámošem, vypadají takhle z dálky fakt slaďoučce," pokývl jí směrem ke dvouměsíční vlkům, kteří tu byli taky, ale nejspíše si jich nevšimla, protože pak by její mozek chtěl automaticky obtěžovat dva vlky a ne jednoho. Ale je to v pořádku. Asi mu to dneska muselo slušet, což taky dosti vystihla tím oslovením, takže jí neměl za zlé, že se hodlala nasáčkovat do jeho přítomnosti. Budiž vše odpuštěno.
"Měj se, HNĚDÁ," dal důraz na to, jak velmi obyčejně vlastně vypadá a pomalým krokem se vydal podél jezera dál na západ, aby jej obešel a mohl zamířit na sever, jak to původně plánoval. Jenže mu to po pár krocích nedalo. Je to vlčice... Co se může stát, třeba je to fajn šťáva, kam tak spěcháš? namlouval sám sobě a říkal si, že naprostá absence kontaktu s vlky po dobrý půlrok z něj udělal naprostého asociála. Když to bude nějaká pinda, může kdykoliv odejít, tak co je.
"Ačkoliv... To by bylo nezdvořilé, měl bych si vážit přítomnosti dámy, že?" vrátil se kus od ní a kecl si zpět na zem, neboť už dlouho s vlčicí nemuvil a Chcanka se nepočítá. Ta byla jak vlk a to hezky není. Tahle nebyla ušmudlaná, docela voněla a kdyby fakt nebyla obyč, možná i sjízdná...

<- Teleport z Narrských kopců

Co se to děje u jezera? Kromě divných výparů kolem nad ránem se dělo ještě něco neobvyklého. Na břehu se začalo cosi neidentifikovatelného tvořit. Vypadalo to nejdříve jako knoflík ve vzduchu, který se ale časem stále více zvětšoval, než se utvořila kruhová prázdnota. Připomínalo to miniaturní černou díru, která ale nic kolem nepohlcovala. Nejdříve se uprostřed téhle nicoty objevil čumák, pak následovala tlapa, hlava, tělo a tak dále... Rigel se lehce protáhl po příjemném způsobu teleportace, který byl určitě šetrnější než minule, kdy se prostě portál otevřel půl metru nad zemí a on spadl pěkně do bláta na Galtavaru. Ani nevěděl, co udělal tentokrát, ale rozhodně se jednalo o dosti elegantnější nástup. Ani nevěděl, proč se mu zachtělo takhle skákat bezdůvodně, ale když kdesi v dálce zahlédl onen kopec, z jehož vrcholku sem přistál, nedivil se sám sobě, že zvolil raději takovýto způsob. Jak to dělá? Nemá páru. Je to magičský? Jakože asi jo, ale jednu malou drobnost dokázal přehlédnout. Nedalo se nic dělat, asi je pobyt na Gallireie jako vystavovat se radiaci, čím déle tím hůř... "Ten mi toho tedy moc neřekl, do prdele práce. Ale co, snídaně byla dostačující a ještě si tam jeden trochu odpočine," sekl pro sebe a nespokojeně se rozhlédl.
Protočil oči, neboť tohle nebyla lokace, na kterou se chtěl teleportovat. "Když jsem myslel na jezero, nemyslel jsem tohle..." procedil skrz zuby, neboť jeho prvotním záměrem bylo teleportovat se až k Velkému. Magie a ještě je dost na hovno, co jiného asi od tohodle očekával. Alespoň tu u jezera nebylo tolik sněhu. Čím blíže břehu byl, tím tepleji bylo a po sněhu ani památky. Civěl na hladinu rudého jezera a přemýšlel, co tedy teď, když chtěl navštívit Smrt a je tak daleko. Má si trénovat otevírání portálů půl dne?
Půl dobrého kilometrů se nacházeli další vlci, možná by nebylo na škodu jim jít udělat ze života peklo, neboť byl poměrně vytočený vlastní chybou. Mohl by tu holku zmlátit a samce zabít? Nah, nechtelo se mu upřímně po výšlapu na vrchol už nic.
Raději se tedy vydal ke břehu, aby zkusil, jak studená voda je. Nebyl to žádný teplý pramen, aby si v něm mohl spokojeně hovět, spíše jej zajímaly ony červené řasy, které ležely všude vyplaveny, takže tvořily tmavě červené až spíše hnědé bahno všude kolem... Bylo to mazlavé, páchlo a Rigel, který byl rád, jak dobře se vyvedl kožich letošní zimu, nechtěl riskovat, že se namočí a bude vypadat hůř než minulou zimu.

// Tak konečně můžu dohlasit Rigela

Rigel + 6 za poslední miniakci