Příspěvky uživatele

< návrat zpět

⋘ Mahtaë (jih)

"Já to slyšel," prohodil k nim, když byl pár metrů napřed a Morgoth se snažil toho mazlíka přesvědčit, aby teda fakt šel s nima, ačkoliv mu bylo vyhrožováno smrtí. Pokud se tak vlk opravdu rozhodně, je jasné, že si neváží vlastního života, a navíc k tomu je ještě absolutní blázen.
Počkal, až se k němu přidá Morgoth, nezajímalo ho, zda druhý vlk půjde nebo ne. Čekal pouze na pískového. "A neříkej mi "Sluníčko"... Kuře... Jinak se můžeš rozloučit s křídly," pronesl výhružně, ale byl zpět naladěn spíš na tu přátelštější notu s Morgothem. Věděl moc dobře, že by tam toho troubu klidně nechal a z nějakého důvodu jej to těšilo. Asi byl prostě škodolibý, že... Najednou se prudce zastavil, když oči přesunul opět plně před sebe.
Před nimi byl starý vlk. Ne fakt, byl vizuálně naprostá fosílie s nějakou věcí kolem krku. Rigel se nad tím lehce podivil. To se někomu ztratil dědek? Dle popisu kamaráda toho tmavého smrada z Borůvkové smečky, někde tady kolem musel být ten jeho Javorovej les a jejich smečka. Nejspíš sem jim ztratil a teď nemohl najít cestu zpět. Byl si skoro až jistý, že Morgoth bude chtít dostát svému vzhledu a být ten nehodnější syn boha a tak dál, no jednoduše se nehnou, dokud tady stařečkovi nepomůžou. Tohle bylo tak pod Rigelův vkus, ale jakmile se dostali blíž, jakoby ho něco praštilo tedy alespoň obrazně řečeno. Už z nějaké vzdálenosti bylo jasné, že tohle není normální stařec. Byl to jeden z těch kouzelných vlků, velmi se ten pocit podobal tomu, který měl, když potkal Života. Ačkoliv tenhle neměl takovou moc, aby všechen jeho vztek alespoň na malou chvíli zmizel.
Trochu si odkašlal. Nebyl zvyklý nikomu pomáhat. Tenhle určitě pomáhat nechtěl. Ale ...
"Ztratil jste se?" zvolal k němu a snažil se přeřvat ten kvílivý vítr, který se čas od času zvedal a metal vločky všude. Musel na chvíli sklopit zrak, neboť nebylo jednoduché dívat je skoro proti padajícímu sněhu, který divoce poletoval kolem. Pokračoval blíže a podíval se jen letmo na Morgotha a pak zpět na cizince.
"Cože si to šikal?" zvolal k nim ten vlk a očividně slyšel asi tak dobře jako slepej viděl... Vypadalo to, že musí jít o trochu blíže. A to tedy Rigel i udělal. Konečně stanuli před stařečkem, který vypadal, že se v tom sněhu za chvíli ztratí.
"Hošánci, fešní hošánci! Já tu toho pro vás tolik mám..." řekl nakonec stařec, neboť vlci na sebe koukali poměrně dlouho a nikdo nic neřekl. Rigel jen lehce naklonil hlavu jako náznak toho, aby teda tenhle magickej děda pokračoval. Vysolil jim pomalu jedním dechem vše, co pro ně může udělat. Rigel pomalu ani nemrkl, co na to měl sakra říct? Podíval se opět na Morgotha, dělal to častěji, než by od sebe čekal.
"Tohle je asi tvoje záležitost..." pokývl na starce. Nabízel jim nějaký magie a klumpy. Rigel neměl o nic z toho víceméně žádný zájem, jen jeho imaginární skrýš pokladů už přetejkala a on nevěděl, jak se toho zbavit.
Nechal Morgotha vyřídit si vlastní business a zatím hlídal okolí, jestli tohle není nějaká bouda a stařec není prostě levná návnada. Vše zatím ale vypadalo na hladký průběh.
"Milánku, přeše byšte neodmítl starce, pokupte něšo, slitujte se, já chci dělat vlkům radost... Vy vypadáte, že ji trochu potřebujete," promluvil k němu stařec, když dořešil Goth všechny věci, které potřeboval. Rigel se na něj podíval.
"No dobrá, vezmu si pár šutrů za jiný věci a jiný věci za šutry a tak dál..." začal tam tentokrát teda Rigel líčit, co vlastně tedy pro něj může udělat, aby stařec s jeho nabídkou krámů šel jinam. Nakonec si i oni dva plácli a nechali starce být.
"Hodně štěstí, Jinoši!" volal na ně a šoural se pomalým krokem pod jiný strom. Už mu tihle dva byli k ničemu a musel hledat asi jiné oběti svých obchodních triků a dovedností.
"Jak jsem mohl tak jednoduše souhlasit..." bědoval lehce podrážděně se špetkou humoru, když přišel blíž k Morgothovi, který na něj už čekal. "Co jsi po něm chtěl zas ty," zeptal se ho jen tak letmo, ale vypadalo to, že se pro jednou fakt zajímal...

⋙ Erynij

Objednávka:

dám 20 perel za 60 mušlí

Směnárna:

dám 81 kytek za 270 mušlí

To mládě bylo nějaké drzé, pomyslel si domýšlivě a protočil nad jeho "průpravou" oči. "Přepokládám, že to tě naučili ve tvé rozkošné školce, recituješ to jak básničku," poznamenal ohledně jeho monologu suše a tónem dal jasně najevo, že pokud se k tomu bude chtít ten cizák vrátit, Rigel mu jasně ukáže, že vlk nepotřebuje žádnou magii, aby sejmul magiče.
Alespoň by měli co do žaludku v takovém nepříznivém počasí. Bylo jasné, že nic neuloví a budou muset ještě chvíli vydržet. Masa si pořádně užili nějaký čas zpět a pár drobných úlovků cestou se nedalo počítat. To byly jednohubky. Jen netušil, jak by se Morgoth tvářil na konzumaci jeho nového mazlíčka.
Jenže Morgoth asi měl dost pozorování cizince a přesunul se zpět do převisu, aby byl alespoň trochu chráněn. Musel být rád, že ten magický oheň vydržel kdeco pouze pod náporem mysli a nejspíše se sešli tři, co neměli problém se střídat v udržování ohně. Pak už ho jen ujišťoval, že by se jen tak nerozhodl odběhnout ty tam s nějakým ŠEDÝM vlkem, který stejně byl spíš somrákem než silným a potřebným válečníkem. Samozřejmě, že byl Rigel lepší! A vůbec! Jemu na tom vůbec nezáleží. "Dělej si, co chceš..." pronesl jen k Morgothovi a nepozastavoval se nad tím, že opravdu neotevřel klapačku a vlk ho slyšel... Asi na tu celou situaci dočasně rezignoval.
Vlk se představil už předtím, ale Rigel nemusel nic takového opětovat, on ho stejně Goth propálil ač nechtěl... Někdy se musel držet zpět, aby toho vlka nenakopal. Teď ale ten nový tedy vyhověl jeho výzvě a lehce představil, co je vlastně vůbec zač. A prej že je tohle válečník. Kdyby Rigel nějaký obočí měl, už by jej měl zvednuté pohrdavě někam do astronomických výšin.
"Jenda blbost a bude večeře..." pronesl Rigel skoro jako když podával rezignaci na celou situaci. Bylo jasné, že si ho Goth chtěl nechat jako domácího mazlíka. Rigel byl teď skoro jako rodič, který by byl upálen za živa neříc ne...
"Vítr trochu ustál, měli bychom se vydat do nějakého lepšího úkrytu," pronesl informativně a podíval se na Morgotha. Ten byl celou dobu spokojen cupitat za ním, ale co věděl, teď sebou bude tahat tu těžkou chlupatou kabelku... Nakonec se všichni sbalili a vydali podél řeky na sever.

⋙ Kaštanový les

1- Smrkový les
2- Lesík topolů
3- Armanské hory
4- Rozkvetlé louky
5- Vodopády
6- Vyhlídka
7- Elypole
8- Sekvojový les
9- Zrádcův remízek
10- Třešňový sad

Museli narazit na někoho lehce mimo a nebo naprosto naivního. Vlk totiž velmi pozitivně reagoval úplně na všechno. Bylo rozhodně jasné, že reagoval pozitivně na Morgotha. Ten se mu sral do ksichtu od chvíle, co se tenhle šedivej ukázal. Rigel ho ještě jednou sjel pohledem od hlavy až po tlapky. Byl velmi nezajímavý, takhle v kontrastu se sněhem bylo vidět, že rozhodně nepatří mezi nejsvětlejší vlky, sem tam měl nějaký černý flek a rudý oči, to bylo vše, co mohl nabídnout. Ne že by Rigel byl o něco zajímavější, ale tohle není o něm, že? A navíc Rigel si užíval svou "obyčejnost", nevypadal alespoň jako divnej pošuk Goth, který naprosto asi miloval vypadat jako chodící abominace. Jak vůbec zvládal ležet na zádech?
"Nevidím v tom problém," uculil se na něj zpět, ale hned poté se vrátil k lehce zamračené ne příliš přátelské nátuře. Kdysi dávno byl raději, pokud druzí dělali, jak píská dobrovolně. Teď? Tenhle Rigel? Znovuzrozený Rigel, který už neměl zas tolik trpělivosti na něco takového? Bylo mu to jedno. Ne, naopak preferoval zkoušet nové způsoby. Byl agresivnější a měl větší chuť páchat vlastní tlapou škodu. Možná není tak zlé, že začal využívat darů od svého pravého otce. Takže ano, využívat magie bylo proti všemu, ale ano, bylo ideální všechny, kdo neměli chuť být s ním, jednoduše zabít. A ostatní mohli být jako malinké omegy a následovat. Samozřejmě Morgoth cpal šedému vlkovi kdo ví, co ví... To byla jedna chrabrá myšlenka za druhou, už mu chyběl jen bílý šáteček od sličné panny a kopí... Mohl hned vyrazit bít se za chrabrost a oddanost... Hlavně že ještě pár chvil zpět neměl na práci nic jiného než fantazírovat nad vraždou...
"Velký špatný..." uchechtl se lehce podrážděně. "Kdyby byla nějaká, která by tě mohla na pár minut umlčet, použil bych ji rád," poznamenal stejně pobaveně jako Morgoth. Netušil, proč má Goth potřebu nějakýmu pocestnýmu tlouct do hlavy každý hovno, který ho napadne, ale asi neměl dost konverzace s Rigelem a potřeboval se vykecat. A to měl tmavě šedý vlk pocit, že někdy jeho hlava může explodovat, když Goth spustil ohledně nějakýho tématu, do kterýho byl fakt udělanej...
"Ještě chvíli dělej, co děláš a můžeš se rozloučit s teplem a společností," odpověděl mu velmi obdobným způsobem, jen jeho odpověď byla méně hravá a víc seriózní. Díval se zpět na Morgotha a uvědomil si, že neřekl vůbec nic a přesto cítil, že vše, co chtěl Gothovi sdělit, opravdu sdělil. Nedá se to zas tak dobře popsat, ale vlci, kteří uměli číst myšlenky, komunikovat skrz telepatické vzkazíky, ti vám řeknou, že prostě kdesi uvnitř velmi hluboko víte, že jste to právě udělali. Rigela zalil vztek. Měl pocit, že jeho vlastního tělo, jeho vlastní hlava mu dělá naschvály. Co příjde příště? Příjde na to, že je vlastně jeden z nejsilnějších vlků v kraji, a to vlastně ani nic z toho nechtěl.
"Hej ty, Šedej, k čemu jsi vůbec dobrej?" zvolal k němu. Rozhodně neměl v plánu přijmout jeho společnost jen tak. Vlastně zněl celkem pohrdavě. Minimálně to působilo velmi kontrastně s tím, jakým milým způsobem na něj cvrdlikal Goth.

Vlk opravdu vyklopil vše, co měl na jazyku a fakt začal poskakovat na třech nohách. Rigel se pousmál, jeho podivné nadání nebylo pryč. Cítil se zároveň silnější než nikdy a tohle to potvrzovalo. Jenže pro tentokrát nebyl s Morgothem na stejné straně, neboť měl nutkání se cizince až moc velkoryse zastat.
Rigel měl v plánu vyřknout naštvaně nesouhlas. Co si vůbec Morgoth dovoloval mu něco říkat a ještě takovým tónem? Nesouhlas bylo slabé slovo. Jenže problém byl, že jeho tlama odmítala nějaká jedovatá slova vůbec vyslovit. Neměl v plánu nic říkat jako protiútok, ačkoliv v hlubinách mysli nechtěl udělat nic jiného.
Ten bastard. Jestli něco bylo mimo limity, bylo to využití magie. A Morgoth to právě udělal. Vlk to mohl pomalu cítit v kostech, každý sval, každý kus jeho mozku říkal, že to právě světlý udělal. A to jej dokázalo rozpálit. Jenže on měl být hodný. Bodal pouze Morgotha pohledem. Jakmile tohle pomine, bude to mít dohru. Morgoth celou věc doplnil monologem. Uvědomoval si vůbec, co provedl?
Tvařil se kysele na každé slovo Morgotha. Tohle mohlo sice na kde koho platit, ale jemu se to absolutně znechucovalo, mluvil jak cudná cuchta a bylo fakt nechutný to poslouchat. Mluvil takhle k němu běžně a on si jen nevšiml? Někdy fakt asi mluvil Morgoth sladším hláskem jak vlčice, ale tohle byl jiný extrém.
"Tak si posluž a užívej nového mazlíčka," pronesl jen k němu. Nebyl nejtrpělivějším jedincem a měl nutkání prostě po Gothovi přes vše skočit, ale zdráhal se. Rozhodně to nechtěl nechat jen tak, žádný chlupáč si s ním zahrávat nebude a to platilo i o Morgothovi. Bylo jedno, jak blízký mu je nebo může být, tohle bylo přes veškeré limity, které by kdy byl ochoten nastavit. A ještě se mu to kecalo. Rigel jen zavřel oči a počítal v duchu, aby svou mysl jednoduše odvrátil od nutkání jít a na truc roztrhat cizince, který je rušil. Kdyby nepříšel, neměl by Morgoth pocit, že se takto může chovat a Rigel nad tím mávne tlapou. Taková realita neexistovala.
Když měl pocit, že už po otevření očí nebude mít nutkání do někoho zatnout tesáky, podíval se na cizince. Celou dobu si jej prohlížel spíše jako lovnou kořist než nějakýho maníka, který byl rád, že nemusí být o samotě v mrazu a sněhu. Pokud tohle byla podle Morgotha ale bílá, tak Rigel byl žlutej od hlavy až po drápky. Vlk byl minimálně světle šedý a velmi to šlo znát, když stál v té sněhové pokrývce a vynikal jak pěst na oko.

"Proč do j..." nestihl ani doříct, co měl na srdci, když se do jeho zorného pole dostala nějaká neznámá postava. Byl se šedý vlk, který vypadal, jako by snad ušel značnou vzdálenost. Nevypadal neškodně, ale červené oči naznačovaly, že by se stejně měl mít na pozoru před dalším otravným magičem. A to už toleroval Morgotha.
"Tk, tk," mlaskl nespokojeně k Morgothovi. Ten si nejspíše myslel, že je vlastně jedno, co řeknou tomuhle maníkovi. "Ty se taky hned vybavuješ s každým..." pokáral jej šeptem a flákl jej provokativně ocasem po stehnu. Moc dobře věděl, že Morgoth nebude mít vůči tomu žádné výhrady.
Rigel ale pohled nikdy neodvrátil od cizince. Ať to byl kdokoliv, právě jej rušil. A mohla být přátelský jak chce, vlastně takové nesnášel Rigel snad i více. A tak se rozhodl, že vlka nejdříve proklepne. Kdyby se do toho nevložil, Morgoth by jej jistě přizval k táboráku.
Nevěděl, zda jeho schopnosti stále fungují a nejraději by si zas brblal naštvaně pod čumákem, jenže tohle bylo něco tak prospěšného, že nad tím dokázal přivřít snad obě oči.
"Velmi rád bych věděl, jaké máš úmysly," řekl Rigel směrem k neznámému. Doteď nevěděl, zda stále zní být tak neodmítnutelný. Azathir nemohl vycítit žádné využití neortodoxních praktik, za to Morgoth si mohl být jist, že pokud bude nový vlk mluvit, řekne jim to, ať už chce nebo ne. Morgoth byl moc milý, moc měkký, vyzval cizince ke slovu, aniž by si nejdříve zjistil, co vůbec tenhle pobuda chce.
"Jo, a velmi by se mi líbilo, kdybys u toho poskakoval na třech tlapkách, udělal bys to pro mě?" vyslovil své další přání a cítil, že to opravdu musí fungovat, trochu jej rozbolela hlava. Vystačil by si s otázkou první, jenže on vlastně nevěděl, co od doby, co zemřel, ztratil a co naopak získal.
Byl připraven vyskočit kdykoliv na všechny čtyři a jednodusw se s cizincem propasovat tak, jak mu bylo milejší. Měl pocit, že od doby, co byl mrtvý, provázela jej jakási krvežíznivost. Ne že by předtím byl svatoušek, ale kdysi preferoval, když jiní bojovali za něj. Teď? Chtěl všechno vzít do svých tlapek a koupat se v krvi těch, co mu přijdou do cesty.

Neměl v plánu být největší magič na světě, tohle byla určitě jen náhoda a neměl pro to žádný speciální talent. V tomhle ohledu neměl žádný talent, neměl zadne výhody nebyl jisto jistě ničím divný nebo speciální. Tohle uměl ostatně skoro každej.
"Je očividně mým posláním starat se o dámu v nesnázích..." broukl na něj zpět, když se culil, jak hodnej je ten Rigel kluk, když se takhle stará. Rigel si to ani neuvědomoval, většinou jej nezajímal komfort ostatních, ale co znal Morgotha, byl najednou jak matka pečující o štěně, dělal vše pro to, aby se měl dobře. Je to přesně jako starat se o malou chuděrku vlčici...
Začal hloubit jakousi kapsu, která by jim mohla poskytnout něco, co z dálky možná připomínalo převis. Hrabal tak dlouho, dokud nebyl v provizorním úkrytu dostatečný prostor pro oba vlky. Tráva pod sněhem byla suchá a promrzlá, to by mohlo být ideální. A tak těsně před převisem nechal sníh a doprostřed vyhrabal díru a dal si zalezet, aby tráva byla odhalená. Ideální ohniště, kolem byla tak akorát vrstva sněhu, aby držela oheň v kruhu. Samozřejmě něco málo roztaje, ale udělal to ohniště dostatečně daleko, že se nemuseli obávat nějakého rozšíření. Upřímně stále nevěděl, co vlastně dělá, nenapadlo jo nic lepšího než se tedy na tu díru plnou suché trávy podívat a trochu soustředit. Představoval si plápolající ohýnek - přesně takový, který by uspokoji princeznu Morgotha... Život s ním byl opravdu náročný... Nejdřív z té trávy pouze vycházela pára, pak to začalo čudit na nakonec se opravdu dočkali táboráku.
Rigel se na to ještě chvíli díval, než se odebral schovat pod sněhovou plachtu. "Jsi si vůbec jistý, že tam u tebe někoho najdeme? Třeba pošli jak jsou neschopní..." pronesl trochu pobaveně při představě, že najdou tu jeho parodii na smečku celou zmrzlou.

Už během toho, co na něj nadšeně Goth hulákal, jak skvělý bude trénovat spolu, litoval toho. Jak se jen mohl snížit na takovou úroveň? Bylo jedno, jak prospěšné to bylo, bylo jedno, jak moc by mohl být silný, tohle bylo jednoduše proti jeho vlastní nátuře. Ano, cítil ten chtíč všechno přijmout alespoň povrchově, nebylo to tak, že může vlastní magii říct pá pá a poslat ji někam daleko na nekonečné prázdniny. Bylo to jeho součástí celý život a on to jen naprosto nekompromisně odmítal.
Goth po něm hned chtěl, aby se činil a ukázal mu, jak dokáže udělat nějakej ten táborák. Rigel nevěděl ani náhodou, jak něco takovýho udělat, však se to stalo jednou a omylem. Ten oheň byl jak plamínek z většího zapalovače a trval chvíli.
"To určitě," řekl obranně. Neuměl udělat žádnej oheň, nechtěl udělat žádnej oheň. Proč by to po něm vůbec měl chtít. Protočil nad tím oči. Jenže Morgoth tam furt stál a koukal na něj jak malá hladová kočka. Klepal se viditelně zimou a pořád asi chtěl nějaký oheň.
"Co jako? Si myslíš, že udělam 'pfuuu' a oheň bude?" zeptal se ho ironicky až skoro káravým hlasem. Jenže osud je opravdu někdy fakt zákon schválnosti, neboť jakmile vyslovil poslední slovo a zamával packou trochu teatrálně, křoví kousek od nich opravdu chytlo.
Rigel se jen velmi nespokojeně na svůj výtvor podíval. Bylo to tak, křovíčko plápolalo, jak jen mohlo, náhodou poměrně hořelo na to, že bylo to dřevo celé vlhké a zmrzlé. Rigel tedy na oheň kopl sníh, aby uhasil své veledílo, než začne Morgoth skákat radostí, jak moc pěkně mu to jde a jak dobrej je jako magič a podobně. Jenže oheň reagoval přesně naopak, natruc se rozhořel ještě víc při kontaktu se sněhem a Rigelovi nezbylo nic jiného, než nad tím jen otráveně krčit čumák a proklínat den, kdy se narodil.
"Na, tady máš ten tvůj voheň," drcl do něj, aby alespoň při trošce štěstí Morgotha upálil a nemusel se obávat, že na světě chodil někdo, kdo jej viděl čarovat. Samozřejmě doopravdy to neměl v plánu, byl vlastně na svou náturu celkem mírný a Morgoth maximálně udělal nucený krok vpřed, aby se nepřevážil a neskončil čumákem rovnou ve sněhu. Sám se od toho držel dál a prakticky teď využíval Gotha jako tajný štít před vlastními plameny.
"To je tak hrozně nechutný..." mlaskl nespokojeně a nezbývalo mu nic jiného, než se zlobit sám na sebe minimálně týden, že vůbec na něco takového přistoupil. Kdyby ho jen viděli doma. Kdyby ho jen viděli jeho sourozenci.

⋘ Mahtaë (přes Houštinu)

Protočil oči. Jakže to vlastně bylo? Chtěl vypadnout? "Zaútočili na nás dřív, než jsme mohli něco takového uskutečnit," pronesl a znělo to, že už nechce na další otázky odpovídat. Neměl v plánu terapii nebo se vracet k tomu, co bylo. Chtěl si uchovat pouze tu zášť, vztek a myšlenky na pomstu.
Na jeho obhajoby neřekl vůbec nic. Prostě dělal, že už Goth na to téma nic neřekl. Bylo to s těma dvěma stejně jako mluvit do zdi a vyrostli až moc odlišně na to, aby překonaly tyhle rozdíly za jeden den nebo jednu konverzaci.
Místo toho si říkal, že bude přeci jen lepší mluvit o magiích. To bylo samozřejmě nejoblíbenější téma Rigela, které chtěl probírat dnem a nocí. Po ničem jiném netoužil.
"Takže máš prostě talent bejt vlezlej..." pronesl k němu posměšně. Nelíbilo se mu, že by mu Morgoth viděl do hlavy a neuměl odhadnout, zda to někdy udělal. Musel počítat s tím, že ano, už jen díky tomu, jaké nátury Morgoth byl. Nevěděl, že to vlastně světlý nikdy neudělal, ačkoliv mohl. Nejspíše by ho z toho podezříval i po letech.
"Když myslíš..." odpověděl mu velmi krátce ohledně Morgothova zájmu učit se magiím společně. Nejspíše to bylo lepší než něco vůbec zkoušet sám, ne že by Rigel měl chuť vůbec něco zkoušet. Ale nový rok znamenal také nové smýšlení a každý organismus se musí vyvinout na cestě za dokonalostí. Což nemohl samozřejmě říct o své matce...
"Byla to zrádkyně, nechala se hamplovat nepřítelem, ani ona, ani můj otec neovládali magie," pronesl. Představa toho, že jeho otec byl někdo cizí, někdo koho byl naučen od mládí nenávidět, byla příšerná, měl by taktéž nenávidět sebe? Přesně tady byly nejspíše limity, prptoze vlk nikdy dříve nepomyslel na to, že by nebyl nad každým. Jeho existence je důležitější a cennější než kohokoliv jiného, byl na cestě to dokázat světu. Jednoho dne dosáhne nesmrtelnosti a podmaní si všechny Bohy. On bude rozhodovat o životu a smrti. A kdo nebude souhlasit, skončí ve stejné nicotě, kterou okusil. Jen oni se nikdy nebudou moci navrátit. Z jeho superiorních myšlenek jej dostalo až křoví, ktere se mu připletlo pod nohy. Pod tím vším sněhem to působilo jen jako nějaký trapný porost, ale připomnělo mu to fakt, že byla Středozemka za nimi. Vyhledal tedy vyšlapané cesty od zvěře, s tunami sněhu bylo o dost jednodusi takováto území překonat, půlka porostu byla až do jara pohřbena.
"A proč vlastně jdu já první, co já vím, kde je ta tvoje blbá smečka," mlaskl, když si uvědomil, ze za ním Morgoth rozkošně cupital, bez jediné starosti v životě. Asi museli jít správně, dle jeho instrukcí bylo území smečky kdesi na západě, což je velmi konkrétní místo, který by jeden minul jen s mentální retardací. Západ neměl zas tak výrazně objeven, po většinu času se zdržoval na severu a maximálně se podíval trochu jižněji do středozemí.
Houští houstlo na nakonec musel trochu hrabat, aby se dostali na stezku. Začínala být zároveň větší zima a bylo jasné z toho lednového slunce, že noc bude až příliš pro takového cestovatele nalehko, kterým byl Morgoth. Vlk ze severu a i nepotreboval odhadovat počasí.
"Měli bychom zůstat poblíž, bude mrznout," řekl jasně a neptal se jej na jeho názor. Stejně by mohl maximálně tak říct, že už je to blízko. Vezmou to k řece a zůstanou v nějakým záhybu, který je ochrání před mrazem. Brodili se propadlinami mezi křovím, které bylo ověšené tuhým zmrzlým sněhem. Cesta byla vyšlapaná tak akorát, aby prolezli.
"Jednou jsem ohřál rybu," pronesl lehce znechuceně. Znělo to divně, to opravdu řekl on a to se mu opravdu stálo. Dokazal udělat malý taboráček, netušil, jak to funguje a původně to nechtěl vůbec říkat nahlas, ale něco takového by se nakonec mohlo hodit.

Konečně loterka, kde se vyplatilo dělat úplně vše gratuluju každému.

Na začátek prosím dej Rybě z mé výhry 40 křišťálů a 4* do vlastností. Ať není takový smolař.

• Speciální magie - Rigel
• Charisma - prosím převést na * do řečníka Rigela
• Magie na maximum - Předměty na Rigelovi

Střední odměny:
• 3* do magie - Rigel - Bolest
• 3* do magie - Rigel - Bolest
• 3* do magie - Rigel - Bolest
• 3* do vlastnosti - Arsen - vytrvalost
• 3* do vlastnosti - Arsen - taktika

Malé odměny a elixíry:
• 1* do magie - Rigel - Iluze
• 1* do magie - Rigel - Iluze
• 1* do magie - Arsen - Iluze
• 1* do magie - Arsen - Iluze
• 1* do magie - Arsen - Iluze
• 1* do magie - Arsen - Iluze
• 1* do vlastnosti - Rigel - rychlost
• 1* do vlastnosti - Rigel - rychlost
• 1* do vlastnosti - Arsen - vytrvalost
• 1* do vlastnosti - Arsen - taktika
• 1* do vlastnosti - Ryba
• 1* do vlastnosti - Ryba
• 1* do vlastnosti - Ryba
• 1* do vlastnosti - Ryba
• Teleportační lístek - Rigel
• Teleportační lístek - Rigel
• Teleportační lístek - Rigel
• Drag - Arsen
• Moucha - Arsen
• Moucha - Arsen
• Jedovatý jazyk - Arsen
• Elixír nedotknutelnosti - Rigel
• Elixír nedotknutelnosti - Rigel
• Detoxilen - Arsen
• Elixír nedotknutelnosti - Rigel

Měna:
• Mušličky: 128 - Rigel
• Drahokamy: 20 - Rigel
• Perly: 25 - Rigel
• Oblázky: 52 - Rigel
• Křišťály: 105 - 40 pro Rybu , 65 pro Rigela
• Květiny: 16 - Rigel

Připsáno :>

Byla to příjemná procházka zimní krajinou. Přesně takové zimy mu připomínaly dětství. Tedy alespp tu dobrou část. Těch dobrých vzpomínek nebylo zas tolik, aby je neuměl spočítat na prstech tlapek. Ale nějaké stále existovaly. A zimní krajina byla jednou z nich. Nebylo nic lepšího než bílá krajina, kde se jednoduše dala stopovat kořist, krajina, kde bylo každé zvíře vidět tak dokonale. Byla to krajina, kde na sněhové pokrývce byla vidět krev. A byl to jeden z nejhezčích pohledů. Krev znamenala žrádlo. A bylo jedno, zda patří zvířeti nebo vlkovi, obojí byla obstojně dobrá obživa. Povzdechl si, cesty stále nebyly vyšlapané, takže se musel sněhovými závějemi brodit jako první. Jeho kožichu to nevadilo, nedostane se přes něj ani kapička, jen se na koncích jeho chlupů tvořily malé ledové hrudky, které jej tížily dál. Bylo to už pár dní, co překvapivě přišel na to, že neumí ovládat víc než jednu magii. Bylo to znepokojivé, ale uběhlo dost času od doby, co na takovou podobnou informaci přišel poprvé.
Zastavil se, neboť v dálce zahlédl řeku. Tam přesně mířil měl v plánu nachystat zas nějaké ryby, upřímně poslední dny byl opravdu línej až hanba. Nakonec jej přivítal zamrzlý vodopád, který na řece byl. Nacházel se na západní části území a větší vodopády by tu už nikdo čekat nemohl. Prohlížel si to, vypadalo to jak doma. Byl si ale jistý, že ryby tu jen tak nenajde.

⋘ Plamínek (přes Ohnivé jezero)

Rigel se na něj zadíval trochu iritovaně. Myslel si, že to byl on, co všechno hned kritizuje, ale přeborník na tohle byl jednoznačně Morgoth. Protočil oči. "Strašně moc jsem si přál se tam narodit..." prohodil ironicky. Žádné vlče si neumělo a nemohlo vybírat, kam se narodí. U něj to nebylo výjimkou. Mohl jejich smečku a zvyky nechápat stejně jako nechápal Morgotha a jeho divný pobožný kraviny. Měl v plánu se vypakatovat i před zánikem, protože prostě nerozuměl politice těch vandráků a měl vždy na víc. Brzdilo jej sourozenci. Ne všichni byli za jedno v tomhle ohledu.
Morgoth samozřejmě celou tu konverzaci strhl na ten jeho milovaný komunismus. To je teda skvělý, soudruh nějak moc měl v oblibě tenhle stejně divný způsob, jako byl ten jeho smečky. Oba jsou prostě stejně pošahaný. Jeden extrém vedle druhého a je to jak z louže do bláta, jedno horší než druhý.
"Příšerný systém, jako by snad u vás neexiatovala žádná hierarchie, dostáváš žrát podle zásluh, tečka, jediný fungující přístup, vše ostatní je utopie," pronesl konečně, ale neměl moc v plánu o tom diskutovat. Většina vlků by s ním souhlasila. Takto jednoduše smečky fungovaly. A fungovalo to dobře a efektivně. Neživil by nikdy nikoho, kdo si to nezaslouží.
"Nejsem důvěřivý typ, bude lepší vědět, co umíš předem," zasmál se. Když už si to Morgoth myslel, proč mu to taky nenaservirovat. Oba se znali krátce, nebyli žádnými máničkami, však to chapete...
"Je to prostě něco, v čem jsme žili od narození, donedacna jsem ani nevěděl, že byla moje máma coura," řekl lhostejně. Věděl od chvíle, co potkal Život, že asi bude nutno tyhle schopnosti využívat a přestat být zaseklý v minulosti. Morgoth říkal nahlas to, co si Rigel myslel. Bylo to šílené těch darů nevyužívat.
"Asi jsem se s tím stále nesmířil," uzavřel situaci, která dávala jasně najevo, že je nakloněn toto změnit.

⋙ Mahtaë (přes Houštinu)

Zavrtěl hlavou. "Hodně daleko na severu je to často jinak. Naše smečka byla složená z vlků, kteří neuměli dělat žádný čáry. Obyčejní nudny vlci. Fungovali jen jako obrana proti vlkům ze smečky, která magie ovládat uměla. Byli jsme ve značné nevýhodě, vždy byla nouze o žrádlo, a ačkoli jsme lovili spolu, pak to bylo každý sám za sebe a nejsilnější žere..." popsal situaci bez špetky emocí, po letech na to už neměl emotivní vzpomínky. Byly to prostě jen nějaké střípky vzdálené minulosti. A do takového života se už nikdy nevrátí.
"Víš, že on to vezme jinak..." pronesl bez zájmu o nějaké city uplakánka submisivní holky jménem Siku. Co je mu po tom. Ale jestli si Morgoth myslí, že nebude minimálně hluboce zraněn... Tak je taky blázen.
"Měl bys mi ukázat, co všechno umíš," řekl mu. Nejspíš by vlk nepohrdl možností předvádět se, Rigel ale chtěl vědět, proti čemu by jednoho dne mohl taky stát, když už třeba nebudou na tak přátelské notě. Tak to prostě u vlků bývalo, a proto je Rigel jednoduše všechny poměrně zaručeně nesnášel.
Jelikož vylezli chytře na druhé straně řeky, neměli to tak těžké. Možná by byl Morgoth o trochu raději, že se ohřejí ještě chvíli déle, ale alespoň jim ten přesun nebude zas tak dlouho trvat.
Měl v plánu nejspíše Morgotha posadit někde na prdel v té jeho smečce a jít si zase po svých a sám. Ale šlo něco takového vůbec? Bylo moudré opustit někoho, koho vám jednoduše naservírují vaše sny v posmrtném stavu? Nebyl vlk, co by se vyžíval v takových věcech, ale nebylo to o tom zůstat spolu z nějakého záhadného kosmického důvodu, který zatím nebyl nikomu znám? Zasmál by se takovým hloupostem nahlas, ale bylo to pak akorát divný. Povzdechl si místo toho. Opravdu byl Morgoth připraven zahodit celý jeho momentální život pro jednu smrt? Rigel nevěděl, zda jen vlk blafuje, nebo vše myslí naprosto seriózně. Šedý byl v pohodě s obojím, vzít život nebylo nikdy těžké. Ale on vlka neznal, ne že by mu nebylo jedno, kdo leží v konečném důsledku mrtvý na zemi, ale proč by to měl dělat? Nechtěl samozřejmě, aby Morgoth došel k závěru, že by to snad šedý udělal pro něj.
Udělal jsem to znova, předtím během lovu, ten starej blázen mi řekl, že sice magie mám možnost ovládat, ale mluvil o jedné... Což nebylo to, co se tam stalo, myslím, že jsem na nějakou dobu byl neviditelný..." postěžoval si cestou vším tím sněhem, jako by Morgoth neměl dost práce brodit se tím. Ještě aby teď poslouchal, jak si Rigel stěžuje. Jenže jeho to bralo, ne jen, že měl jednu, očividně měl minimálně dvě. Cítil se tak hrozně nechutně a stejně znechuceně o tom mluvil.

⋙ Středozemka (přes Ohnivé jezero)

Poslouchal Morgotha. Bylo to zajímavé. Tedy asi? Měl taky své ideologie. "U nás vlk mohl mít kolik chtěl vlčic, pokud je všechny zvládl krmit..." pronesl bez zájmu vzpomínat na svou rodnou smečku. Rigelovi byly tyhle záležitosti jedno, nebyl kus bestie, aby neuměl kontrolovat své pudy, ale občas si vlk musel užít trochu zábavy a pak zmizet jako pára nad jezerem.
"Většina se nakonec unáhlila mít jednoho stálého partnera do smrti... Asi to bylo lepší pro lov? Co já vím..." pronesl lehce znechuceně. Neuměl si představit, že by se k něhomu mohl zavázat do konce života... Raději stočil konverzaci zpět na vlky z Gothovy smečky.
"Pravděpodobně by se to celé s Ivarem ale dozvěděl, jsi připravený na to, že tě ten tvůj kamarád bude nesnášet? Třeba nezradíš ty tvoje bohy, ale zradíš jeho..." ušklíbl se ironicky rozkošně. Pokud opravdu bude lovit Ivara, jakože proč ne, že? Tak se to nejspíše ten jeho Siku dozví. A pravděpodobně by se pak mohl i dozvědět, že hlavním žadatelem takové služby nebyl nikdo jiný než Morgoth - jeho přítel a někdo, od koho by nejspíše takový podraz nečekal.
"Nebyl bys tam vítaný..." zasmál se trochu škodolibě. Mohl být ten Siku jakákoliv hodná duše, ale pokud byl na svého partnera opravdu tak vázaný, nejspíše by to nikomu neodpustil.
"Třeba by se mě mohl pokusit zabít, víš jak... oko za oko... Takový prckové rádi jednají unáhleně i proti značné nevýhodě. Pak bys mu přišel na pomoc?" zeptal se jej na zajímavou otázku. Zastal by se v takové situaci svého starého přítele? Nebo by pomohl tomu novému?
Byly to zajímavé myšlenky. A ptal se na to s vážným výrazem. Morgoth by byl oponent rovný, nebyl by to žádný trapný Ivar nebo Siku, kteří asi mohli být rádi, že mají stále všechny čtyři končetiny, ačkoliv tedy ten první prý neměl alespoň jedno ucho a druhé by mu nejlépe vypreparoval Goth. Až bude mrtvý, může si to ucho vzít jako suvenýr, to určitě nebude proti jeho víře... Ale to už se mu světlý vlk posmíval.
"Máš mě za nějakou máčku nebo co?" podíval se na něj otráveně. Za koho ho jako má. Pfe, vůbec nevěděl. Jenže Rigel byl ten, který nechápal, jaké zvrácenosti měl ten druhý vlk na mysli. Protočil oči nad tou jeho kočičí náturou, ale neřekl na to nic a ani se neodtáhl. Kdyby měl v takových situacích usměrňovat neustále Morgotha, bylo by asi jednoduší pořídit si na něj nějakou tyč a zahánět ho od sebe jak divou zvěř. Místo toho si na něj položil hlavu. Ne, tohle určitě v jeho očích nebylo nějaký teploušský tulení se. Tohle je čistě kvůli tomu, že je neschopný udržet si Goth nějaké tělesné teplo, že? Určitě by to jinak světlý vlk nepřežil. Určitě neměl teď velká křídla, která by taky fungovala dobře jako dodatečné zahřátí...
Trvalo to nějakou dobu, než byli opět oba s naprosto suchými kožíšky. Rigel dokonce na chvíli zamhouřil oči. Spánek mu už začínal chybět a tyhle mikrošlofíky nedělali jeho tělu dobře, ale bylo to furt lepší než nic.

Začal mlít o nějakým vlkovi, který teda měl bejt alfou smečky, kde Morgoth přežíval. Nebyl to dle jeho slov otrapa, ba naopak z něj byl celkem udělanej. Rigel se zamračil.
"Jo, takže tobě se tamten líbí a teď chceš, abych ho JÁ toho jeho druhýho zabil a tys mohl být s tím tvým rozkošným a poddajným Sikuem..." pronesl lehce sarkasticky. Ono to tak znělo. Plýtval hezkými slovy na nějakého podržtašku, zbytečnou existenci, která si řekla, že si postaví nějaký hranice a že to teda jako ostatní mají nějak jako tolerovat. To sotva.
"Nerozumím, proč je alfa..." pronesl šedý vlk nespokojeně. Co to mělo bejt za trapnej trend? Kde byly doby, kdy alfy za něco staly?
Morgoth se asi trápil nad tím, že se toho otrapy nemohl zbavit. Za to všechno mohla jeho sestra, ale zdálo se, jak když je to situace bez řešení. Ačkoliv pro Rigela - naprosto vírou i závazky svobodného jedince, bylo tohle všechno jednoduše těžko pochopitelné. Dle jeho vlastních úsudku bylo velmi mnoho naprosto jednoduchých řešení. A ani jedno z nich nebylo v souladu s Morgothovými pravidly víry.
"Pravidla jsou od toho je porušovat," mlaskl lehce znuděně. Koho zajímala nějaká pravidla, pokud se mi nelíbil, tak mohl prostě ty jejich pravidla změnit. Kdo určoval, co mají a nemají dělat? Pokud pochází z daleka, nikdo se o tom stejně nedozví, nikoho to pravděpodobně ani nezajímá. A nakonec který Bůh si neužíval násilí a smrt? Ostatně to dělají pořád, neustále někdo umírá násilnou smrtí, protože to dovolí či dokonce zařídí. Možná skrze vraždu mohl by být Morgoth neblíže těm jeho bohům.
"Prostě ho odrituáluj," doplnil s lehkým nezájem, aby Morgoth věděl, jak moc bizarní to bylo. Nějaký mončičák z jeho smečky, bratrstva... whatever... řekl, že teď to bude takhle a Morgoth pravděpodobně s těma svýma sourozencema poslouchal už od doby, co si zvládli vocucat tlapku.
Pak se ale překulil blíž k němu, ležel na zádech a nechal pořádně schnout své huňaté břicho. Bylo to fajn, ačkoliv tedy na jeho poměry už to byl poměrně teplý vzduch.
"Já ti tak moc děkuju, že jsi mě vzal na tak fajn výlet, Rigeli. Jsi ten nejlepší vlk, kterýho znám, pardón, že jsem dělal takový vofuky," pronesl směrem k němu tím nejvíc ironickym pisklavým hlasem, aby napodobil snad tu nejvíc zženštilou verzi Morgotha, jak by mu měl děkovat za takovou skvělou koupačku.