Příspěvky uživatele

< návrat zpět

// Vyhlídka

Ray spatřil konečně světlo. Slunce se vyšvihlo na oblohu a on se přestal tolik bát. Avšak byl osamocen a jaksi stále vystrašen. Pokračoval ale se své cestě dál. Ono, co jiného mu zbývalo? Na smečku dočista zapomněl. Vlastně on ještě nepochopil, co to znamenalo se nějak přidat k té smečce vlků.
Po chvíli ale Ray zapomněl i na strach. Zaujala ho květinka, která před ním kvetla. A co víc, našel nějakou modrou bobulku. Tu si vzal do tlamičky. A chutnala skvěle? Nadšeně vypískl a běžel k dalšímu keři, který tady byl. A že jich tady bylo. Borůvčí bylo poměrně husté a plody se objevovaly čím dál tím víc.
Cpal si borůvčí do tlamičky, dokud se mi kožíšek neobarvil do modra kolem tlamičky. Avšak... vlče ucítilo spoustu pachů. Prvně uvažovalo, žádný pach mu nepřišel povědomý. Ale to mu ani být nemusel. Bylo tady hned několik pachů a to znamenalo jediné. Že je doma ve smečce. Tak přeci jen našel cestu domů! "Wiii." Zapištěl nadšeně a vyskočil si do vzduchu. Avšak přistání neustál a dopadl do onoho borůvčí.
Když se z něj konečně dostal, měl na sobě rozpatlané borůvky po celém těle. A větvičky zapíchlé v kožíšku. Nijak mu to nevadilo, šel dál, najít někoho, kdo se o něho postará tentokrát. A po chvíli uviděl černo bílý kožíšek. Bylo to vlče. Ale nevypadalo ani jako jedno vlče, které doposud znal. "Čáf." Pozdravil jsem cizince. Co tady vlastně vůbec dělal? Možná další vlče, které se k nim chtělo přidat.
Ray pozvedl hlavičku směrem vzhůru ale nic neviděl. "Cco jje t-tam?" Zeptalo se vlče zvídavě a přitom mu z hlavičky spadlo pár rozmačkaných borůvek. Nechápavě pak pohled přesunul na vlče.

// Kaskády

Možná že tušil kam míří. Možná neměl ani sebemenší ponětí. Nuže, kdo ví. Avšak noc přetrvávala. Byla delší než, on byl zvyklý. A navíc byl sám. Cesta zpět? Nevěděl kudy. A tak se přikrčený, vyděšený uzlíček nervů posouval dál. Narazil na hned několik zajímavých věcí pro něho. A navíc... tady on už přeci byl! Vzal ho sem Therion! Ano, bylo to místo, kde spolu závodili. A odsud se dívali na zaplavený Mahar.
Vlče stálo na skalním převise. Dalo mu to velkou práci, aby se zde vyškrábal. A taky si potřeboval řádně odpočinout. A možná že i na okamžik samou únavou usnul. Ale pouze na pár minut. Déle to rozhodně nebylo. Měl strach a cítil se opuštěn.
Vlče se postavilo na tlapičky a rozklusalo se napříč skalnatými výběžky. Když spatřilo můru, zaujala ho natolik, že absolutně zapomnělo na to, co se kolem něj děje. Zapomněl, že se bojí, zapomněl že je podezřele dlouho tma. Můru bylo těžké vidět. Mizela a znovu se objevovala. Hopskal a snažil se jí chytit. Ale nedařilo se mu to. Místo toho se dostával čím dál tím více od své smečky. Kdo ví, jestli je reálná šance, zdali toto vlče najde cestu zpět. Ale když ta můra byla tak zajímavá! Avšak ze stromu se ozvalo hlasité houkání. Vlče se zarazilo. Na chvíli stálo jako přikované. A pak se rozběhlo někam do neznáma!

// Borůvky až tam bude Tae

// Mahar

Rayster opustil les. On si ale neuvědomoval co přesně obnáší ono slovo SMEČKA a že jako vlče by se už vůbec neměl potulovat takhle někde sám mimo ochranu lesa. Ale pokusí se mu to někdo vysvětlit? Asi s těží. A pokud ano, vzápětí to vzdá. S ním to bude mít v životě těžké ještě hodně vlků.
Ale vlče zachytilo stopu! Byla to stopa velmi známá. Pach, který mu měl okamžitě napovědět... Místo toho však pátral ve svých myšlenkách, snažil se najít vzpomínku, která bude vázaná na něco takového. Avšak marně. A tak to rovnou zahodil za hlavu. Proč se trápit něčím, co stejně nedáte dohromady.
Vlče se rozhlíželo po okolí a prohlíželo si krásy přírody. Tohle byl nový svět. Nové místo! Neobjevené místo! Páni, kdo by čekal, že ho zaujme i sedmikráska? Nejspíše ti co ho znají, by si na to vsadili. Rayster nepostupoval nijak rychle. U hodně věcí se zastavoval. Spoustě věcí věnoval hodně svého času. Možná až moc. Jen pouhým pozorováním strávil několik minut, né-li hodin.
Avšak on narazil na Motýla? Ano, byl to motýl, co ho tak velmi zaujalo. Rozběhl se za ním. Běžel a běžel, až dočista zapomenul, kde že to je a kudy vlastně přišel. Zmateně se rozhlížel po okolí. "Eggh." Vydal pouze ze sebe a přikrčen k zemi se plížil dál. Jaksi si až teď uvědomil, že je vlastně tma a že je tady sám.

// Vyhlídka

Ray otevřel očíčka. Někteří vlci, kteří tady byli byli fuč. Ucítil pach krysy a během chviličky vyskočil na tlapičky. Vystartoval jako blesk. Vyrazil po pachu. Jenže on to až tak nebyl pak krysy. Byl to pach Saturna. Jenže... Saturnus mu ukázal zdechlou krysu a tak si automaticky ten pach spojil s ním. Prapodivná to věc, ale v jeho světě byly záměny zcela v pořádku. Až tu krysu najdeš, zab jí a sežer. Rayster pokynul hlavou na srozuměnou. Nebude se dohadovat s cizím hláskem v jeho hlavě.
Avšak pomaloučku se dostával k hranicím. A co nevidět je překročil a opustil. Astu nechal někde v lese a co víc, už úplně na Astu zapomněl, že tam kousíček od něho byla. Ale kdo by se na něho zlobil. Tohle byl jeho výtvor a dostane kdyžtak seřváno on.
Sice pach krysy ztratil, ale za to ucítil další známé pachy. Jeden patřil Therionovi. Né že by to byl stopař. A né že by se dalo na jeho čumáček spolehnout. Jednoduše běžel nějakým směrem. A slovo běžel, je dost silné slovo. Spíše šel. Možná poklusával.
Nikdo malému vlčeti nevysvětlí, že les se jen tak opouštět nemá, zvláštně v jeho věku. Ale i kdyby to něho hučelo sto vlků, stejně by to nepomohlo. Tak jako kdyby jste do něho hučeli ohledně toho, že se druzá vlci nekoušou. Bylo to jako mluvit se stromem. On vás sice poslouchá, ale nerozumí vám.

// Kaskády

// Východní hvozd

Konečně poznával zase okolí. Tady už jednou byl! Dokonce mu to utkvělo v hlavičce. Koutkem očíčka které více šilhalo se podíval na Astu. Ona taky viděla špatnost kousání. Ale tomu on moc nerozuměl. Pro něho to bylo přirozené. Dělaly to i ty další vlčata. Co bylo na tom tak strašně špatného? "Jjjá tt-taky!" Ohradil se. A vznešeně nesl hlavičku nahoru. Byl na to hrdý. Bylo to spíše v obraně, aby ho ti ostatní nechali na pokoji. Nekousal je protože by sám od sebe chtěl. Nebo ano? Kdo ví, nejlépe to bude vědět jejich matka a ta tady není...
Sice se ho Asta snažila popohnat, ale takové maličkaté tlapičky se sotva plahočily. Bylo to pro něj náročné a cítil snad každičký sval v těle i ty co neměl. Hlasitě si zívl. Cesta zpátky ho sice unavila, ale byl vlčetem. Během chviličky se mohla situace změnit a to v případě, že ho něco zaujme. Ale bohužel Asta jeho oblíbeného hopíka neuměla vyčarovat. A tak mu nezbývalo nic jiného, než si najít nějakou vlastní zábavu. Pokud tedy dřív neusne.
Rayster cítil spoustu pachů, které se lesem nesly. A stejně jako Asta se pokusil znovu o zavytí. "Aůwůwááááůůůwrrrtzrt." Odkašlal si. Nebylo to ono. Bylo to bolestné zapísknutí. Zrovna takhle to znít tedy nemělo.
Sice Ray zavrtěl hlavou ve znamení NE, jeho odpověď zněla jinak. "Ddobře." Na hada snad i zapomenul. A pokud si vzpomene? Zapomene co slíbil Astě. Bylo to pro něj velmi těžké. Ale teď byl unaven. A na hada si jen tak nevzpomene. Teď už se táhl jako smrad za Astou. Sotva plahočil tlapičkami. Jeho výraz byl velmi výstižný. Velmi unavené vlče. Tlama svěšená, uši do strany a jazýček vypláznutý na boku tlamy. Oči s tupým výrazem. Ten má sice pořád, ale teď to bylo mnohem více.
Konečně byli u zbytku smečky. "Čááf." Pozdravil je všechny a zničeně se svalil na Astu, o kterou se opřel. Zůstal ležet na zemi jako placka čehosi... a odmítal se pohnout. A to že tady byly další vlčata? Vůbec je nevnímal. Asta ho dokonale utahala.

// VVJ (Galtavar)

Vzorné vlče. Tak by se dalo teď popsat. Krásně ťapkalo poblíž Asty. Kdo by to čekal, že bude až tak hodný a poslušný? Možná ho už jen bolely nožičky. Na událost s ježkem a hadem dávno zapomenul. A kdyby je potkal znovu? Zase by za nimi běžel a dotíral! Bohužel. Ale teď ho ta dálka poměrně zmohla. Ušel velký kus cesty jenom tam. A teď byla cesta zpět. Jeho tlapičky byly trošku rosolovité. Nebyly zvyklé na takové dálky a tak se občas zatřásly.
"Mmoc ne." Odpověděla vlče Astě. Ani si moc na ně nepamatuje. Ale moc dobře si pamatuje pár věcí. "Kk-kkousali." A tahali ho za ouška a za ocásek! V jednom kuse ho zlobili. A nebo to byl právě on, kdo zlobil, ale jeho pomatená hlavička si z toho udělala guláš a pamatoval si vše jinak? Kdo ví, teď nám to ale nikdo nepoví.
Rayster uslyšel šustění poblíž nic. V křaku se něco hemžilo! První kroky vedly směrem ke křačku. Ale pak si uvědomil, že je moc unavený, aby šel stopovat onu bytost. Podíval se na Astu a přicupital zpátky k ní. Navíc, jestli to byl kamzík, kdo ví jak by to dopadlo. Stejně by zase vzal roha.
"Vvyhhrál." Vykoktal ze sebe. Nebo si to alespoň myslel. On sice z prvu běžel někam jinam... a až díky Therionovi šel tím správným směrem... ale to vůbec jeho hlavička děravá neřešila.
Asta ohlásila příchod ke smečkovému lesu. Rayster se zaradoval. Takhle cesta byla náročná. Tlapičky ho bolely. Přesto on bolest jako takovou tolik nevnímal. Pociťoval třesavku tlapek, ale nadále se usmíval svým zvláštně vyšinutým pohledem. Vzrůstově byl sice velký, ale postavově bylo jeho tělíčko daleko pedaleko za ostatními vsrtevníky.
Pak si ale vzpomněl, že by mu Asta také mohla vytvořit nějakého vodního hopíka. Tak jako Launee. "Ummíš hho-hhopíka?" Zeptal se zvídavě. Jako by snad zapomněl i na tu svou únavu. Chtěl si hrát s hopíkem!

// Mahar

Vlče zcela nepobíralo problematiku sourozenectví. A tak i jeho výraz tomu odpovídal. Moc se netvářil, jelikož netušil co přesně ten bratr a sestra je. A i když se Asta snažila věci dovysvětlit, stejně tomu moc nerozuměl. Měl to být někdo, kdo přišel na svět s ním. Ale co on tak věděl, na svět s ním nikdo nepřišel a on byl sám se svou maminkou. Tedy ještě s dalšími vlčaty, ale ty maminka musela někde najít. Zamyšleně se držel poblíž Asty.
Ta se ale obávala počasí. Raysterovi bylo jedno, jestli je mokrý nebo suchý. Zcela nerozeznával ty pocity, kdy je mu to příjemné a kdy ne. Byl šťastný i s promočeným kožíškem. A někdy se dokázal klepat, i když ten kožíšek byl zcela suchý. Ale Asta chtěla vyrazit a tak poslušně vyskočil na tlapky a přiřadil se k jejímu boku. Až moc hodný se mohl zdát být.
"Jjá ssám." Odpověděl, že on se musel narodit sám. O žádným spolu narozených dalších členech nevěděl. "A mmaminka vvlčata nnašlla dallší." Dodal pro vysvětlení. Protože... co si budeme povídat, on to pořád nechápal. A nejspíše to úplně přesně nepochopí ani Asta. Porod si žádný vlk nemůže pamatovat. A on to celou dobu bral tak, žeod té doby co otevřel očíčka tam byl sám... možná chvíli, ale to jsou ty vlčecí pocity. Chvíle je jako věčnost.
Rayster ještě cítil boláky na tlapičkách. Ale nijak více tomu nevěnoval pozornost. Spíše se zase usmíval a byl velmi nadšený z další cesty. To že se už vracení vlastně až tolik nevnímal. A že jdou přes území, které před chvíli viděli? On to opětovně zapomněl a bylo to pro něho jako by to bylo poprvé.
"Nne, mmy jjen zzávodili." Dodal na vysvětlenou. Therion ho totiž učil závodit. A závod byl fajn. Snad že ho i s Therionem vyhráli. Přesně už nevěděl dané okolnosti závodu. Ale ten pocit, který prožíval u závodu se mu vrátil. Bylo to nadšení a tlukot srdce. "Taak jjo!" Vypískl nadšeně, když mu Asta slíbila, že si spolu zahrají někdy na honěnou.

// Východní hvozd (východní G.)

"Mizí spolu se sluncem." Znělo malému vlčeti v hlavě. Pomalu zavíral oči až usnul. Ta slova se mu neustále převalovala v hlavě z jedné strany na druhou. Usnul. Zdálo se mu o blýšťácích. Krásách vodní hladiny. Z dáli to opětovně vypadalo jako jeden velký blýskavý kámen. Avšak když ve snu přišel blíže, zase se rozpadl na několik tisíc malých kousků.
Nespal dlouho, ale spalo se mu dobře. Pomalu otevřel očička. Nějaká ta dešťová kapka mu dopadla na tvář. Ztěžka otevřel oči. Byli na nechráněném místě. Asta byla u něj. Cítil její tělo a teplo, které vyzařovala.
Ale slovům od Asty moc nerozuměl. "Ssám. Kddo je sssou-zenec?" On je ve své podstatě měl. Ale nevěděl o nich. Znal je, ale nechápal, že sourozenec je někdo, kdo se narodil společně s ním. On si celou tu dobu myslel, že se narodil mamince sám a ty další vlčata co tam s nimi byla... maminka někde našla. A přivedla je tam, aby se o ně postarala. Což o to, starala se o všechny dobře, takže někdo navíc mu nevadil. V tomhle byl velkým dobrákem. Rád se dělil, o cokoliv.
"Ty mmáš ssouze-nnce?" Zeptal se zvídavě. Chtěl vědět co to je a jestli to Asta má.
Pomalu se začínal probírat k životu. Protáhl si jednu tlapku a pak zase druhou. Rozhlédl se kolem sebe. Trošku začal panikařit, jelikoz zapomněl, kde je a co tam vlastně dělá. Obcházel Astu. "Kdde Llaaunee a Tettriion?" Zeptal se a jeho výraz byl žalostný. Jako by mu právě někdo ubližoval.

// Východní Galtavar

Sotva se Rayster doplahočil za Astou. Musel si sednou na prdelku. Tlapky ho bolely. Bylo to daleko. Vůbec netušil, že by mohli ujít takovou štreku. Čím blíže ale byli, tím se jeden velký drahokam rozpadal na miliony drahokamů. Byly to odlesky vody, které on považoval za kamínky. Moc tomu ale nerozuměl. Proč se velký drahokam rozpadl na tolik malých?
"Bblýššti-vé." Vykoktal ze sebe a přitom se díval na hladinu vody, která se díky jemnému vánku pohupovala. Když ho Asta vybídla, aby se šel napít, pomaloučku přišel za ní. Dělal to co ona. Sklonil hlavu a začal pít. Voda byla skvělá. Osvěžující, studeňoučká a konec na jazýčku zanechávala jemně nasládlý. "Mňammka." Olízl si čumáček. Ale až nepřiměřeně vodu hltal. Když skončil, začal vodní hladinu pořádně zkoumat. Nejprve do ní párkrát tlapičkou bacil. Zjistil, že by to mohla být zábava. Tlapičky si ponořil do poloviny. Bylo to hrozně úlevné. Měl pocit, že mu tlapičky shoří. "Hhooší." Zvedl jednu tlapku a ukázal jí Asta. Nehořela ve skutečnosti reálným plamenem. Ale takový měl on pocit. A ta voda je krásně ochlazovala.
Začal ve vodě hopsat a dovádět. Vybíhal na břeh a pak zpátky do vody. Až pod hladinu zahučel celý. Zakopl o nějaký kamínek pod hladinou. Následně se vynořil a vyběhl na břeh, kde se celý oklepal. Na otázku od Asty chvíli nereagoval. Jen se na ní přihlouple díval a smál. Pak se dal do řeči. "Jjo." Odpověděl a zívl si. Jemu stačilo trošku. Vlče bylo jako na baterky. Rychle se vybije a opětovně se rychle dobije. A co víc, pokud by vyrazili v noci nebo nad ránem, to mu bylo jedno. Začal si kopal malou jamku, do které se následně schoulil. Měl výhled na hladinu vody. "Kkam zzmizzly. Tyy bblííšťááky." Myslel, kam se vytratily ony záblesky od hladiny vody. Čím více byla hladina vody klidná, tím méně jich bylo.

// Východní hvozd

K vysvětlení nedocházelo. Ale jemu to ani nevadilo. Stejně už pomalu opomněl, na co se to před chvíli ptal a když mu Asta vysvětlovala, že musí počkat na lov, vlastně v tu chvíli neměl sebe menší tušení, o co jde. A tak jen tiše kráčel dál. Ale to ticho netrvalo dlouho.
Jeho jednoduše zaujaly ony rohy na kamzíkově hlavě. Zvíře už sice bylo fuč. Ale zeptat se musel. "Nnarrostou mmi tta-ky?" Zeptal se zvídavě. Chtěl být had s růžkami. To by bylo! Bez tlapiček a frajerské růžky! Mohl by tím trkat koho by je chtěl.
Asta vlčeti ukazovala vodní hladinu. Vypadalo to krásně. Jako dělá obří diamontový důl, který se blyštil až sem. Rayster na chvíli zůstal jako přikovaný. Byl očarován. A rozhodně nechtěl, aby mu něco uniklo. Pokud tam byly blýštivé kamínky, znamenalo to, že to bylo něco, co ještě zcela nemohl spatřit. Bylo to více než lákavé. Avšak už byl dost unaven. Lépe řečeno, bolely ho tlapičky. A tak se teď pro změnu loudal za Atou. Táhl se jako smrádek a byl celý zadýchaný. Neměl žádnou kondičku. Byl vychrtlý až na kost a žádné svaly, které by správně podepíraly kostru a chránily tak šlachy, které se dosti namáhaly.

// VVJ

// Vřesový palouk

Vlče tiše naslouchalo vlčici. I když jeho výraz byl absolutně mimo a vypadal, že nemohl zachytit ani jedno slovo, opak byl pravdou. Naslouchal a dokonce to v hlavě uvázlo. Sice jen na chviličku, ale zůstalo to tam. Rayster přemýšlel nad bolestí. Co to vlastně bylo? Začal se tiše smát. Avšak nikdo nikdy nepochopí čemu. Jemu však cosi přišlo velmi vtipné. Jeho tvář byla celá zkroucená do úsměvu.
"Jje vvoda jjako kkrev?" Zeptal se zvědavě. Mohla být vůbec krev jako voda? Krve nebylo tolik. Byl jí spíše nedostatek, než aby jí byl přebytek. Ale voda byla také tekutinou. Proč by se krev nemohla nahradit vodou? Vrtalo mu to hlavičkou. "Jjo." Vykoktal, když ho Asta vyrušila z jeho iluzí a představ.Možná že krev byla krev jinak obarvená voda. A co se týkalo lovu, sice netušil, co je to ten "zajíc". A pořádně ani nevěděl, co je to ten "lov". Ale chtěl to vyzkoušet. On chtěl totiž vyzkoušet úplně vše. A to že to nezná? Nevadí. Lov... lov... zajíc? Co je to zajíc? Slyšeli jste někdy o zajíci? Ozval se v jeho hlavě cizí hlas, který patřil vlčici. Rayster se zdržel odpovědi. Protože jí stejně neznal. To co žije je vodě. Už jsme to jednou viděli. Ozval se další hlas. Rayster zpozorněl. Možná to bylo ono. Přeci jen, Asta mluvila o jezeru. Ten hlas má pravdu!
Kývl hlavou. "Jjá dcerra a ty ssyn." Zpráva přijata a uložena. Nikdo mu to teď nerozmluví. Navíc to znělo dost divně. Moc tomu stejně nerozuměl. A Smrt a Život? To už tomu nevěnoval žádnou pozornost. Ono totiž ani netušil, o čem je vlastně řeč. A zlý či hodný byl přeci každý druhý. Rayster se rozběhl napřed před vlčici. "Tllapiškky boo-lí." Vykoktal ze sebe, ale pak nahodil své šnekovské tempo běhu. Byl o něco napřed. "Wííí." Zapištěl, když mu vítr čechral kožíšek. Pak se ale doslova zarazil na místě. Před sebou viděl větší zvíře s čímsi na hlavě. Věděl, že by k tomu neměl jít a tak se podíval na Astu. Zvíře ale vzalo okamžitě roha. Kamzík, prosím pěkně, vlče spatřilo neškodného kamzíka. Utíkal rychle zpátky k Astě. Co kdyby to náhodou mělo být něco nebezpečného, jak říkala o malém hadovi. "Vellký had!" Hlesl, když se díval, jak to zvíře mizí. "Prroš mměl bbodliny?" Zeptal se zvídavě Asty, když vylízal z pod jejího bříška, kam se schoval. Proč to mělo ty dva divné bodláky na hlavě? Tenhle had vypadal vážně dost divně!

//Východní Galtavar

// Mahar

Nechápal proč by Asta nemohla ukázat krev. Co na tom bylo? Proč by se nemohla zranit, aby Rayster viděl její krev a mohl jí vyzkoušet, jak vlastně taková její krev chutná? "Proč?" Vykoktal ze sebe. Proč bylo špatné vidět krev? Zavrtěl hlavou. Nerozuměl tomu. Spousta věcí byla špatně, ale nikdo mu neřekl pravý důvod. Proč nesmí kousat do jiných vlků. Bolí je to, ale co bolest je? Jaká je její podstata? A proč zrovna bolest, je špatná. Měl spousty otázek, ale žádné odpovědi. Jen jednotvárné. "Jjá cchci viidět. Kreev. A chuutnat." Olízl si čumáček.
Jakou mohla mít taková krev chuť? Něco jako brouček? Nebo lístek? Či kamínek? Hm, moc otázek a opětovně, žádné informace ve smyslu odpovědí. Uvědomil si, že příště, až mu to jeho zase poteče, bude muset okoštovat. Třeba do té doby vyzkouší od někoho cizího.
"Kkdo jje synnek." Zeptal se a jeho výraz byl zmatený. To slovo nikdy neslyšel. Netušil, o co nebo o koho přesně jde.Natočil hlavu na stranu. Snažil se zašlapovat květinky do země. Co krok, to zašlápnutá květinka. Nechával tak po sobě stopu. Stopu, díky které bude vědět, že tady šel on a bude se moci vrátit zpátky k Launee a Therionovi. Pro případ, že by se ztratili. Pár lístečků si nacpal do tlamičky. Chutnaly mu. A navíc to všechno tady na něho mělo uklidňující účinek. Nebyl tolik roztěkaný. "Ne. Jee to kkdo?" Popletl otázku. Ptal se, kdo je Mojo a taky Smrt a Život.

// Východní hvozd

// Ježčí mýtina

Vlče s Astou se vraceli na území smečky. Rayster tiše našlapoval, nechtěl, aby je někdo zastavil a nepustil na výlet. Vlče k ní přiklusalo. "Prrottožee nnemmaj ttlla-pky." Dodal z vesela a radostně si vykračoval vedle vlčice. "Ttllapkky nnebolíí." Vysvětloval, proč by se jednou chtěl stát hadem. A už měl dokonce i plán. Začne se plazit. Všude kde půjde, bude se plazit. A pak, jednou... až nastane ten správný den. A on nebude tlapičky nějakou dobu používat, mu upadnou a on se stane hadem. Hadem! Ozvalo se v jeho mysli. A já si myslel, že už hadem jsme. Ozval se cizí hlásek v jeho hlavě. Ale když Rayster sklonil hlavu, nožičky byly pořád na místě. Věděl tedy, že ještě není dokonáno to, co začal.
"Kreeev." Zaječel na Astu a začal se prapodivně smát. "Kreev, kreeev." Broukal si tišeji. Něco ho na tom slůvku fascinovalo. Ale Bůh ví, co přesně to bylo. "Uukkaš kkrev." Řekl Astě. Trošku divný požadavek... ale on si myslel, že tohle nebude problém. Navíc, co když jí měla jinou než on? Co když byla modrá, nebo zelená... nebo snad černá?
Rayster skočil tlapičkami do kaluže. Voda se rozstříkla a doletěla až na Astu. Začal se smát, jelikož na ní přistálo převážně bahno, než aby to byla čistá voda. Vyskočil z kaluže a rychlostí blesku doháněl vlčici. Jemu to přišlo jako rychlost blesku, ve skutečnosti to tak rychlé nebylo.
"Nee. Jjá... neee." S Launee a Therionem ještě neměl tu možnost někam jít. Zatím byli jenom ve smečkovém lese. V jeskyni a teď nově byl s Therionem na vyhlídce. Na takovém velkém zaobleném kopci, odkud měli výhled. Jinak vlastně nebyl čas a ani prostor, aby někam šli. Řešila se potopa lesa. Všichni plavali. Usmíval se na Astu. "Tty s nimi cchodíš?" Myšleno, jestli Asta chodí s Launee a Therionem na procházky mimo les. Třeba by mohli tohohle malého špunta brávat sebou.

// Vřesový palouk

Když Asta popisovala Raysterovi hada, zjistil, že vlastně on sám by se rád stal hadem. "Ccchcii bbýt hhadem." Prohlásil a lehl si na zem. Víte co to bylo? Chodit a vlastně ve skutečnosti nechodit? Nemít nožičky? Žádná bolavá tlapka, prostě nic. Ale plazit se mu moc nešlo. I když to zkoušel sebe víc, jednoduše to nešlo.
"Přříšště hhada - chraamst!" Zasmál se svým slovům. Naznačoval, že až příště potká hada, prostě ho sní a bude. A když ho sní, nemůže přeci ublížit už nikomu jinému no ne? Bude jednoduše po problému. Větší problém byl ale teď zapíchnutý bodláček v tlapce od vlčete. Ježkova bodlinka zajela pěkně hluboko.
Vlče zůstalo strnule ležet. Asta se pokoušela mu vytáhnout onen hrozný a mučivý nástroj. Pozoroval její tvář. Chichotal se u toho, když mu to vytahovala. Tvořila se jí uprostřed čela taková menší vráska, na kterou když položil tlapičku, zmizela. "Checheche." Neslo se přes louku a v ten moment mu Asta vytáhla bodlinku. Otočil tlapičku na sebe a podíval se. Vážně tam žádná bodlinka nebyla. Zvláštní tekutina mu tekla z tlapičky. "Ttečču." Otočil tlapku na Astu. Myslel si, že to z něho vyteče celé a on bude vypuštěný. Ale krev netekla vůbec silně. Jestli se mu na tlapce vytvořily dvě kapičky krve? A i to bylo moc.
Rayster se převalil na bříško a postavil se. Mohl zase pěkně hopskat! Začal radostně skotačit. Asta něco zrovna povídala o jezeru. "Jooo!" Zaznělo z jeho tlamičky nadšené. Chtěl k jezeru ať je to, co je to. Prah bolesti měl nízký, ovšem jestli nějaký a tak ho tlapička ve své podstatě vůbec nebolela. Prvotní zapíchnutí cítil. Ale teď, teď byla ťapka v pořádku.
Když zvedl hlavičku, zjistil, že Asta jde někam pryč a tak nasadil turbo šmečí rychlost a vydal se rovnou za ní!

// Mahar

// No jo.. to mě nenapadlo :D Tak pardon za špatné ifno

Rayster chytil onoho živočicha za ocásek. Ale v tom ho Asta okřikla, lekl se tak, že to pustil a ono se to úplně vcuclo pod kámen. Rayster se ušklíbl. "Vvvyyy-vypplaššila si." Koukal smutně na to zvíře. Netušil co to je. Ale proč nemá tlapky? A jelikož Asta byla vážně velmi rozrušená, udělal pro jistotu pár kroků dozadu. A když ho začala vyhánět, poslušně odešel stranou. Nechtěl, aby jeho výlet skončil tak rychle, jen díky záhadnému tvoru. Zahlídal přes rameno Asty. Ale takhle na dálku to nešlo vidět už vůbec. Ještě k tomu v trávě. "Bbyllo tto coo?" Vykoktal zmateně. Vlastně nevěděl, co se děje. "Nnemměloo tto ttlapky!" Vyřkl velmi vzrušeně. Byl úplně paf. Jak mohl chodit, když neměl nožičky?
Vyskočil na tlapičky a začal čumáčkem opětovně rejdit v trávě. Co se týkalo vlčat, mu Asta zcela nedokázala odpovědět. Přikývl. Ano, zeptá se náhradní maminky. Ta zatím měla odpověď na vše. Chviličku se koukal na Astu a pak ho velice zabolela nožička. "Auuu auauawa." Posadil se na zadeček a zvedl tlapičku vysoko do výše. "Asstooooo Auuu." Hlasitě zapištěl. Očekával, že se Asta přijde podívat na to bebí.
Kdo by to čekal, že stoupne na malé ježčí mládě? Jedna bodlinka se mu zarazila do tlapky. Když to uviděl, musel si lehnout, tohle mu nedělalo dobře. "Uumřřu?" Zeptal se a smál se u toho. Jako by snad nechápal význam slova mrtvý. Nebo chápal a i tak mu to přišlo vtipné? Kdo ví. Začal se ale chichotat. Jakékoliv jiné vlče by začalo plakat. On se místo toho smál. Zpátky se posadil a pak po třech začal hopskat. Čekal, jestli ho Asta vysvobodí. Možná si na sebe ušila bič. Hlídat tohohle raracha a navíc pěkného nešiku. Na ježka vlk nestoupl jak je rok dlouhý a on jde poprvé mimo smečkový les a už má bodlinku v tlapce. Nepříjemně však v tlapičce řezala.