Gallirea - Příspěvky uživatele

// Kaskády

Malý Ray se skutálel doslova a do písmene domů. Zakopl a začal válet sudy a kotrmelce do smečkového lesa. Zastavil ho až menší porost. Jednalo se o nějaké křoví, které mu možná i zachránilo život. Jelikož tím, jak rychle se kutálel, by se klidně mohl rozbít o strom.
Když otevřel oči, byl celý zamotaný v křovisku. "Hehehe." Začal se bláznivě chcichotat. On si vůbec neuvědomoval, co se to právě stalo. Že se mohl zabít? No a? Co to vlastně smrt je? Jaký pocit, má vlk při něčem takovém? Zbytečné otázky.
Snažil se z křoviska dostat. Ale to ho poměrně silně drželo. A jelikož u toho ještě visel hlavou dolů... byla to pro něho velká zábava. Svět byl naruby! Kdo by to čekal! Že svět může být takhle otočený? Chodil teď po nebi? "Jooo." Odsouhlasil sám sobě.
I když byl muší váha, tím, jak se v křovisku vrtěl, nakonec větvičky povolily a on dopadl na tu svou kebulku. Teď se sice nesmál, přesto se usmíval a jeho pohled byl velmi neobvykle vyšinutý. Né že by jindy nebyl. Ale teď to bylo jaksi více. No snad se mu v té jeho kebuli neporouchalo více věcí, než by bylo zdrávo.
Opatrně se rozešel po lese. "Mmammi?" Volal. Kterou maminku vlastně myslel? Na tu původní už pomalu zapomínal. Volal Launee. "Ttatti?" Vykoktal ze sebe a tiše kráčel tichým lesem. Matku ani otce nějakou dobu neviděl. Né že by mu to nějak vadilo, ale byl to vážně samorost. A nejspíše z něho nikdy nic pořádného ani kloudného nevyroste.
Avšak vlče potkalo samotnou alfu. Div do ní nenarazil. "Čáf." Zahuhlal si pod čumáčkem a posadil se naproti ní. Chvíli se jí mlčky prohlížel. "Coo jee to llarfa?" Myslel slovo alfa. Ale jeho jazýček se zamotal dokolečka dokola a vzniklo z toho nové slůvko. Larfa! Odteď bude alfa Maharu nazývána larfou a nikdo mu to nejspíše z hlavy nevytluče. Pro něho jsou ty slova stejná.

// Úkryt

Snaha najít Flynna byla zbytečná. Byl už dávno pryč. Společně s tím hnědákem a tou béžovou. "Frynnde?" Zvolal. Zůstal tady vlastně úplně sám. Protože i ta béžovka někam zmizela. Povzdechl si. Chtěl svého kamaráda. Možná to byla jen další hra, které on nerozuměl. Možná instinktivně, možná velmi velkou náhodou se rozešel směr Mahar. A možná že si cestu pamatoval, kdo ví. Těšil se ale na Launee. Tu si pamatoval moc dobře. Jenže... bude jeho náhradní rodina v lese? Berou ho i oni jako rodinu, nebo jenom jako přítěž?
To byly otázky, které tenhle malý fiškus vlastně vůbec neřešil. Jednoduše se někomu pověsil na krk a veškeré starosti byly na tom druhém vlkovi. Pomalým a velmi opatrným krokem se vracel do Maharu. Táhla ho snad vůně močálů.
Nemluvil, nesmál se a jeho tvář byla neutrální. Což bylo u něho dost nezvyklé... Vždy se v jeho tváři odehrával nějaký boj, zmatek či cokoliv podobného. Ale teď, když zůstal sám... a tak nějak vnitřně tušil něco špatného, měl tomu odpovídající výraz.

// Mahar

// 81.

Vše se odehrálo poměrně rychle. Kousaná netrvala dlouho a než se Rayster nadál, zůstal koukat před sebe, jelikož vlci postupně opouštěli i toto místo. Vlastně on nechápal takové to přemísťování vlků z jednoho místa na druhé. Proč? Kdo ví.
Postavil se na tlapičky. A zatím co se počet vlků snižoval, přidal se ke skupině a vydal se zpět ven. A to že ho slila voda? Vůbec mu to nevadilo. Naopak, přišlo mu to zajímavé. Ale nemohl se zdržet dlouho, béžová vlčice ho vystrnadila ven z úkrytu.
Snažil se vyklepat si kožíšek, ale spíše to vypdalo, jako kdyby měl nějaký záchvat. Vůbec se mu nedařilo zbavit se vody a tak zůstal stejně stále smočen. V tomhle vedru bude ale během chviličky suchý. Jeho kamarád Flynn byl už dávno pyč. A tak se rozhodl ho jít hledat.

// Kaskády

// Kaskády

Jen co se vlčata dostala do úkrytu Rayster konečně pořádně otevřel oči. Byl dost rozespalý a tak si ani cestu sem nepamatoval. Bodejť, když ho celou dobu nesla ta béžová a on se probral před chviličkou. Začal se rozkoukávat kolem sebe. Začal očichávat každičký kout, který tady byl. Každičký průduch a vše co zde bylo. Tohle místo bylo dost zvláštní pro něho. Vypadalo, jako by snad nebylo ani z tohohle světa.
Přišel blíže k Flynnovi a posadil se před něho. "Ccco jje." Spíše zeptal. Protože jeho kamarád se vyjadřoval hodně hlasitě. Více než hlasitě. Dost řval. A to nebylo nic pro choulostivá ouška Raye. Opřel se o svého kamaráda a otočil hlavu na béžovou vlčici. "Vvvýlet? Kdee Laau?" Ptal se na svojí náhradní maminku. On jí totiž už delší dobu neviděl. Naposledy to bylo velmi letmo v Maharu, ale ani tam se mu nevěnovala a prostě utekla. Sklopil hlavu a jako by snad propadal depresím, si začal okusovat zadní tlapičku. Zároveň se tou tlapičkou kopal do obličeje. A jen co ho tlapička kopla, vyjel po ní zoubky. Zab jí! Zab jí! Ubližuje nám! Ozvalo se v jeho hlavě. Hlas patřil nějaké cizí vlčici. Ale Rayster nereagoval tak na ten hlas jako spíše na fakt, že mu ta tlapka kopala a mu to nebylo moc příjemné a chtěl, aby ta tlapka jedna ošklivá přestala.

// 80.

// Mahar

Rayster otevřel očka poměrně dlouho po té, co ho béžová vlčice přinesla do Kaskád. Zívl si a rozespale koukal kolem sebe. Bylo tady mnohem více vlků. Byl tady jeho kamarád Fryndolín a pak další vlče... to neznal. A nevěnoval mu pozornost.
Vypasl se doslova dorůžova. Usmíval se jako měsíček na hnoji. Kdo by to řekl, že v tam zvláštní a snad pro všechny nepohodlné poloze on dokázal spát... a ještě kvalitně spát. Ale jejich putování pokračovalo. Vlče vzala béžová znovu do tlamy. Byl tak moc rozespalý, že to vlastně ani nevnímal. Instinktivně máchal tlapkami do vzduchu. "Kkam, jjjdemme." Zeptal se rozespale a oči měl ještě zalepené. Viděl všechno rozmazaně. Nedokázal ani přesně identifikoval Frynda. Spetl si ho s pařezem. Ale... to nikdo nevěděl.
Hromy se ozývaly přes území a ozvěna opětovně doléhala až sem. Rayster se začal něčemu smát, ale ani on sám netušil, čemu se vlastně řehotá.

// Útočiště

Zatím co vlče spalo... se událo poměrně hodně věcí. Začaly řádit silné bouře, které se snad do nekonečna vracely. Pořád a pořád. Ale to vůbec malé a vyčerpané vlče nevzbudilo. Ani nepostřehl, že se mu hnědák postaral o pořádný bejvák, do kterého neptří.
Avšak, kdo by to čekal, že Maharští okusí jeden z velmi nepovedených vtípků osudu. Napadení divou zvěří! Lylwelin odnesla spící vlče. Naštěstí... ten krokodýl by to totiž jisto jistě sežral. A Ray? Ten by si toho nevšiml. Probudil by se až v jeho břiše.
Vlče spalo opravdu velmi tvrdě a tak ho neprobudilo ani to, že ho béžová vlčice držela na kožich a on v podstatě visel svou muší váhou ve vzduchu. Jeho sny byly divoké. Zdálo se mu, že zrovna chytá motýlka. Ale jelikož byl neopatrný, začal padal nějakou propastí a svištěl si to jako na tobogánu. Nejspíše měl poměrně slušnou simulaci... a to právě zařídila béžová vlčice. Bude vlče v šoku, až se probudí, co se to děje? Nebo že je na cizím místě?

// Kaskády

"Sssysslieh." Snažil se Rayster vyslovit jméno vlčice. Snad mu alfa odpustí. Ale on zkomolil co mohl. Bohužel. Ale nic víc pro něho vlčice neměla. Jen jméno. A on začínal být unavený na to, aby se sám od sebe začal nějak vyptávat a dotazovat na nějaké věci. Zívl si.
Dokonce se i jeho kamarád zaparkoval k té béžovce. A on tady neměl Astu. Ten velký hnědý vlk někam odešel. A ani Launee tady nebyla. Dokonce ani Therion. Vlče už vlastně i zapomnělo, že ho označilo za svého náhradního tatínka. Od té doby, co byli v jeskyni ho snad neviděl. A možná že viděl, jen si to nepamatoval.
Vlče se schoulilo do klubíčka. "Nnuda." Opakoval po svém kamarádovi a položil si hlavičku na zem. Zavřelo oči a hlavou se mu honily různé myšlenky. Všechno to bylo v chaosu. Ale on jako by měl ten chaos rád. Začal se usmívat. A po chvíli dokonce i smát. Zrovna mu běželo hlavou něco, co mu přišlo velmi vtipné. Ale mu přišlo vtipné snad všechno.
Vlče leželo jako placička. Byla velmi unavené a tak se pomaloučku odebíralo ke spánku.

Vlče se začalo ohlížet kolem sebe. Vždyť tady nikdo jiný doteď nebyl. Krom toho hnědáka, Frynda a té béžovky, která přišla teď. Nechápavým šilhavým pohledem se podíval na hnědáka. "S ttebou ppřecii." Odpověděl mu. S kým jiným by se měl bavit? Mluvil přeci na něho, jeho směrem. Zavrtěl nechápavě hlavičkou.
A když se jeho kamarád dostal ze spárů béžovky, chytl ho tlapičkou za ramínko a začal si ho prohlížet. Proč ho vlastně tak olizovala? Trošku jí podezříval, ale jeho kamarádovi nic nebylo. Jenže ta béžová jim zakázala odejít. Ray úplně nechápal zákaz, nebo příkaz. Ale jelikož tady zůstal jeho kamarád, on taky. Podíval se na béžovou a hnědáka. "Jjssou nnuddní." Z těžka vykoktal směrem k Flynovi a podíval se švidravým očkem do těch jeho kukadel. Ale co budou dělat?
Navíc se tady dostavila samotná alfa. Což už Rayster vůbec nechápal, co to alfa vlastně je. Nevnímal a nechápal prozatím nějaké postavení smečky. Natož vlastně vůbec smečku.
A když se mu Flynn zakousl do ocásku, začal se smát. Tak velmi,ž e mu tekly malé slzičky štěstí po tváři. Bahno na něm pomalu zasychalo. A když mu kamarád pustil ocásek, řekl si, že je řada na něm.
Chňapl Flynna taky za ocas a jemně ho tahal směrem k sobě. Neměl vůbec žádnou sílu, takže to bolet rozhodně nemohlo. Přes zatnuté zuby se smál. Až povolil stisk a spadl na zem. Uviděl ve svém zorném poli tu cizinku. Postavil se na tlapky a přišel se zájmem k ní. "Tty ssi?" Zeptal se zvědavě. Třeba to byl někdo zlý, jak pořád o bubácích vykládala Asta.

Jakmile se vlče vrátilo zpět k Fryndovi, cítilo se mnohem lépe. Přeci jen, chtělo zamachorvat. "Bbyll ssem ssám hhranice." Ukázal sice úplně jiným směrem, než odkud přišel, ale chtěl zamachrovat, že byl prostě už mimo les. Teda takhle to nazývají ostatní, ale on úplně nechápal, co to ty jejich hranice jsou. Ale jeho kamarád mu chtěl ukázat něco lepšího. A tak se posadil a... jak nejlépe uměl se soustředit, tak se soustředil.
Bahno moc daleko nedoletělo. Ale Rayster vůbec netušil, že to mělo vypadal jinak a tak se začal hlasitě smát. "Ddobrý!" Pochválil hnědé vlče a nadšeně vyskočil. Chtěl to taky zkusit, ale dopadlo to podobně, jako u jeho kamaráda. Bahno spíše bylo na něm.
Vlče se podívalo na sebe a tak na kamaráda. Vlastně, teď jejich kožíšky začínaly být hnědé! A tak se celý vyválel v tom bahně. Od hlavy až k tlapkám. A co víc... začal bahýnko očuchávat a pak si ho strčil do tlamičky. "Dddobrý." Nabídl i Flynnovi.
Jenže pak přišel čas na kousanou. Rayster už seděl a pečlivě si okusoval tlapičku. Flynn přiskočil a začal Rayovi okusovat tu druhou přední tlapičku. V tom se vlče začalo smát. Byla to pro něho hrozná legrace a místo bolesti cítil lechtání. Mohl se popukat smíchy. Smál se tak, že si tu vlastní nožišku nemohl okusovat a jen držel při tom, když ho okusoval Flynn.
Ale tohle všechno skončilo. Flynn pustil Rayovi tlapičku ten se sice ještě značnou dobu smál... ale nakonec přišel na to, že se něco děje. Přišel hnědák. Ten co s nimi lovil světlušky. A že ti dva provedli něco špatně? Ani jeden o tom neměl sebemenší tušení. Hnědák pohrozil Rayovi, že všechno řekne Astě. On sice netušil o co jde, ale jenom se zamračil a řekl. "Boonnzzák." Popotáhl bahnitou nudli v čumáčku. Musela být na něho zajímavá podívaná.
Ale to už se připojila i krémovka a další vlče. Tohle už viděl na lovu světlušek. Ale nelíbilo se mu tak jako Flynn. Navíc to vypadalo, že to bude nějaká bonzačka. Flynn skončil v náručí krémovky. A Rayster je nejprve okukoval... celého ho olizovala. Po jejím vzoru si Rayster sedl a začal ze sebe bahno sundávat. Ale bylo ho tolik a hlavně bylo všude, že to po chvíli vzdal. A tlamička byla od bahna i zevnitř... no vypadal, jako pěkný neposeda, kterého nikdo nechce.
Už už se chtěl vytratit pryč. Najít Launee nebo Astu, aby jí řekl, že jí něco ten hnědák řekne. Ale netušil co jí chce říct a ani kde všichni ostatní jsou.
Tihle dospěláci byli moc upjatí. A když Flynn představil Raye své matce, sklopil zrak k zemi. "Čáff." Zašeptal a vrtal se tlapičkou v zemi. Avšak, on chtěl svého kamaráda. A tak přišel blíže k Flynnovi. "Ppoď pprýš." Řekl mu a pak pohled přesunul na ty dva dospělé, kteří nevypadali vůbec nadšeně. "Bbudem hrrát kkoussanou." Chtělo ho vlče nalákat, aby se zdejchli z dohledu dospěláků.

// Ježčí mýtina

Ten hodný pan vlk přivedl tohohle malého raracha zpátky domů. Kdyby ho nepřivedl k hranicím lesa... nejspíše by zase pokračoval kdo ví kam. A možná by skončil opět v nějaké smečce. Naštěstí to dopadlo tak, jak to dopadlo. A ten hodný pán vlk jej dovedl opětovně domů. Tak nějak tušil, že tohle by své náhradní mamince neměl říkat...
Vlče se rozešlo po lese. Ano, tady to tk trošku znalo. A před chvíli tudy běželo. "Fryyndee?" Zvolalo vlče a rozhlíželo se kolem sebe. Ale nikde toho nezbedníka neviděl. Ani se mu neozýval. "Jjá vvyhráál." Zvolal další slova a pokračoval v hledání. Mohl by možná použit čumáček. Ale ten mu vůbec nefungoval tak jak by měl. A co víc, jeho hlava vnímala i pachy jinak. Ztěží by ho dohledal.
Avšak pak se Rayster začal smát. Přišla mu celá ta situace vtipná. A co víc, chtěl lépe poznat toho velkého cizího vlka. Jenže mu utekl. Hodil ho k hranicím a utekl. Rayster se na okamžik zastavil. Uviděl čouhat z poza stromu hnědý ocásek. Vyskočil do výšky asi dva centimentry nad zemí a pak se rychle rozešel za svým kamarádem. Skočil po ocásku a zakousl se do něj. "Mmám těě." Vykoktal se zebe. Akorát, že to nebyl ocásek, ale větvička. Přesto poblíž byl Fryndolín. "Čččáf." Zvolal na něho a šel za ním. Doufal, že vymyslí zase nějakou fajn hru, která je bude bavit. Ale tak, aby se jeden druhému neztratili.
A pak to Raystera napadlo. Sice mu tuhle hru zakazovala maminka Launee a maminka Asta... ale on na tom neviděl nic špatného. "Zznáš kk-kkousanou?" Zeptal se Rayster a demonstroval ukázku. Posadil se, zvedl tlapku a začal si jí kousat. "Mmůžžeš ssebe, nnebo oostatní." Řekl a pokračoval v okusování vlastní tlapky dál.

Vlče pozvedlo hlavu. Slyšelo kroky a v domnění, že to bude Frynn se začal těšit. Místo toho se před ním zjevila naprosto cizí vlčice. Radostně vyskočil na tlapky, ale místo toho, aby si s ním chtěla hrát utíkala zase pryč. "Ččč-ččáf?" Zvolalo za ní vlče a pak si ceklo zpátky na zem. Ne, nechtěla si hrát. A ten ježek, který tady ještě před chvíli byl, tak už tady teda nebyl. Povzdechl si. Protože ztratil kamaráda, na kterého už zapomněl. A pak zapomněl, odkud vlastně přišel. Tráva byla dost vysoká na to, aby trefil zpátky. A tak tam jako malý hříbeček seděl a šťoural se tlapkou v čumáčku. Dokud neuslyšel další hlas. Otočil hlavu a přestal se nimrat v čumáku.
Tenhle vlk byl úplně o něčem jiném. Chtěl sis ním podívat! "Čaf Nefrineee.!" Zajíkl a vyskočil hravě na tlapky. Zběsile vrtěl hlavou. "Nnikkoho nnemám." To byl ale brepta co? A co jeho náhradní maminka? A co jeho nový kamarád, kterému se ztratil? Opět na všechno a všechny dočista zapomněl. Dokonce by i tvrdil, že není z močálů.
Ten vlk byl fajn. Hodně mluvil. Vážně hodně. A byl přítulný. Hned Raystera chytil za kůžičku na krku. A to mu přišlo vtipné. Začal se hlasitě smát. Lehtalo ho to. A dokonce to netrvalo dlouho. Vlče se nezaběhlo daleko.
Když ho jeho další nový kamarád položil na zem, začal tu vůni poznávat. Jo, asi byl doma. Avšak z toho co mu ten velký šedý vlk povídal mu šla hlava kolem. Měl tu být, nebo tady neměl být až on tady bude? A proč bude víc veselý, když ho neuvidí, než když ho uvidí?
Rayster se zase začal smát. "Ttak jjo. Paa-ppá." Zběsile pleskalo svou tlapičkou o svou hlavičku v domnění, že mu tím mává. Avšak pak nastartoval své motory a začal s hledáním svého kamaráda!

// Mahar (Děkuji

)

// Mahar

Vlče vyběhlo ven z lesa. Nečekaně, opětovně opustil smečkový les, aniž by si to jakkoliv uvědomil. "Vyhhrál." Konstatoval a posadil se na prdelku. Jenže tentokrát byl on před Frydolínem a čekal na něj. Jenže vlče stále z lesa nevyběhlo. Rayovi to nepřišlo divné. Seděl prostě na své prdelce a přihlouple se chichotal. Vtipné sice nebylo nic. Ale jemu to všechno přišlo zábavné. Navíc... dostal se na louku, kde byl s Astou. Za sebou uslyšel nějaké kroky. "Frrynde?" Zeptal se a otočil se. Ale ve vysoké trávě vlče neviděl. Kroky se přibližovaly. Byl to opětovně ježeček. Tentokrát malý. Rayster si ale pamatoval, že mu Asta vytahovala z tlapky bolístku. Přesto šel k tomu malému ježkovi blíže. Když jej začal očichávat, stočil se do klubíčka.
Rayster opětovně propukl v smích. Ale takový, že ležel na zemi a nemohl popadnout dech. A ježek? Ten si klidně odpochodoval dál. Rayster žil ve svém světě. Dost zvláštním, dost specifickým... ale byl to jeho svět. Hehehe TTys mu to nandal. Po delší době se ozval hlas v hlavě Raystera. Zpozorněl. Nebyl si jist, odkud přesně se ty hlasy ozývají. Věděl jen to, že se často střídaly a měly různé intonace.

// Jezero Lavender

Co bylo vlastně cílem závodu? A řešil vůbec Ray, že nikdo nestanovil kam se závod běží? Odpověď byla jednoduchá - ne. Bylo mu to šumák, vůbec mu nedocházelo, že nic nemělo pravidla. On se prostě rád účastnil závodu. Běžel nakrčený a než že by běžel, spíše šel rychlou chůzí.
A Flyndolína našel na zemi. "Prrvvní." Vykoktal. Vlastně... oba dva byli první. Což jisto jistě nemohli, ale ve světe Raye, kde je vše růžové - mohli.
Fryndolín se nemohl postavit a tak se Rayster rozhodl, že mu pomůže. Ale vůbec vlastně netušil jak. Koukal na něho a špekuloval. Jeho hlavička se snad vařila. Zkoušel vlče chytit na ouško, pak zase za tlapku. Nakonec ho tahal za ocásek, ale nic se nedělo. Nějak jim to nešlo, aby se to vlče dalo zpátky na tlapky. "Mmussíš zzadní a ppak zzadní." Přitom ukazoval na přední a pak až na zadní. Alespoň tak to dělal on. Zapřel se o přední tlapky a do toho zapojil ty zadní. "Uuž?" Díval se na vlče, které se snad už konečně postavilo.
"Aa zznova!" Rayster myslel, že si měli dát znovu závod. Vystřelil jako namydlený blésk a během vteřinky se ztratil Fryndolínovi z dohledu. Mezi stromy dvakrát zakličkoval a byl fuč. Pár metrů opravdu běžel a pak zase nahrbeně cupital. "Frrynndeee?" Zvolal Rayster. Ale nikdo se mu neozval. A místo toho, aby se otočil a šel zpátky... on si myslel, že když půjde stále rovně, dojde vlastně zpátky.

// Ježčí mýtina

"Fff-ff-fryy-n?" Nešlo mu to jméno přes jazýček a celý se mu u toho kroutil a různě viklal a lítal po tlamičce. Když to konečně dokončil, oddechl si. Zvládl nejspíše to divné slovo, které vykoktal. Ale asi to moc nezapůsobilo na vlče, protože odběhlo.
Rayster svěsil hlavu. Nejspíše se vlčeti nelíbila ta ještěrka. No pravda, byla více ožmoulanější. Sliny z ní nejspíše i kapaly, kdyby jí vlk vzal do tlamy... ale tohle ho vážně zarazilo. Nečekal, že by někdo odmítl jeho dárek. Smutně se začal nimrat v hlíně. Po očku jsem koukal na toho Frydolína. Vesele si naháněl divné pavouky. Nebyli to vlastně pavouci, ale právě světlušky. Ale kdo to tomuhle vlčeti vysvětlí?
Avšak nečekaně se k němu vlče vrátilo. Rayster pozvedl hlavu a podíval se na něho svým šilhajícím pohledem. "Jůůůů." Dostalo ze sebe vlče a toho broučka, kterého mu Fryndolín donesl... si nacpal tlapkou do tlamičky i s hlínou. Zazubil se na vlče tak krásným úsměvem, kde mu ještě nožky brouka čouhaly z tlamičky. A pak ho polkl. "Jjjá. Rrrayyy-sterr." To jméno se mu zdálo čím dál tím těžší.
Avšak v jednom okamžiku na sebe ti dva pouleli oči a vyvalovali na sebe svá bříška. Jako by to byla soutěž, kdo má větší pupek. Rayster s naplněným bříškem nemohl moc konkurovat. Bříško bylo plné akorát tak světluškami a komáry. Což jak všichni více, není nic moc extra. "Ppošškkej." Položil své tlapky na zem. "Dddámee. Zzááávod." A začal se u toho hrozně chichotat. Jako blázínek. Ale Flyndolín už vyrazil! A Rayster se ho snažil dohonit. Ale čím více chtěl za ním běžet, tím více se smál a smál. Smích byl k nezastavení. Vlastně ani on sám, netušil, co mu na tom přišlo tak hrozně moc vtipné. Možná to jak to druhé vlče běželo. Možná ta radost, že má kamaráda, který je jeho vrstevník. Možná všechno a možná nic.

// Mahar

Ještěrka byla tvrdá jako podrážka. Není se čemu divit. Byla nejspíše pěkně stará. Taková nafouklá a trošku už zapáchala. Ale ten velký hnědák jí Rayovi vytáhl z krku dřív, než se jí stihl začit rdousit. Těžko by jí totiž spolkl. Hned na to si vyslechl nějaký výčitky. Nechápavě se podíval na tělo ještěrky, která ležela na zemi. Mohla být dle hnědáka jedovatá. "Aale nnení?" Zeptalo se vlče a nenápadně si tu ještěrku začalo sunout zpátky k sobě. Přeci jen, ulovil jí on. Sice jí neulovil, ale našel. Avšak mohl by jí teď klidně sežrat nebo ne?
Chvíli počkal, jestli mu hnědák řekne, že se do ní může pustit. Pak se schoulil du klubíčka a začal to tvrdé tělíčko okusovat. Mléčné zoubky nebyly tedy vůbec tak účinné jak by si představoval. Žádná síla v čelisti. A tak to spíše vypadalo, že si ty zoubky vylomí. Nechal jí tedy ležet. Stejně to nešlo ukousnout. A v tlamě se mu po žužlání té ještěrky rozlila taková nahořklá chuť.
Zvedl se a šel blíže k hnědému vlčeti, které se ptalo na nějakého brouka. V tlamičce měl Ray ještěrku. A jelikož jí nedokázal využít on... rozhodl se, že jí posune dál. Byl to dobrák od kosti.
Tiše se posadil vedle vlčete. //Flynna. Položil ještěrku na zem a posunul jí tlapkou k němu. Podíval se po hnědákovi // Sigym jestli na něho kouká. "Čččáf." Pozdravil ho nesměle. Tolik vlčat... až z nich přecházel zrak. Rayster si úplně nedokázal hledat přátele mezi svými vrstevníky. Spíše se kamarádil s dospělými.
"Dddáš ssi?" Ukázal na ještěrku. Nevypadala úplně nejlíp. "Tto jje ssvěto-mmuchnonoška." Dodal, aby mu to objasnil. Neříkal náhodou ten velký hnědý vlk, že to světluška není? A že může být jedovatá? Chudákovi to pouze prošlo ušima. "Kkolik mmáš?" Vykoktal a podíval se na něho svým tupým pohledem. Myslel, kolik těch světlušek už nachytal. "Jjá sspousty." Ukázal na své bříško. On nesežral jenom světlušky. Ale veškerou havět co našel. Pokud by se soutěžilo kdo má více plné bříško, Rayster by to na plné čáře vyhrál.