Příspěvky uživatele

< návrat zpět

// Vřesový palouk

Malé vlče ve stopách Kayi a nové společnice Sunstorm cupitalo směrem, které ty dvě vlčice udávaly. Nechtělo být pozadu. Přeci jen, Kaya slíbila lov něčeho pořádného a vlče pořád čekalo, co z toho vlastně bude. A jelikož měly ty vlčice naspěch, vlče se jich drželo zuby drápky.
Ale únava si chtěla vybrat svou daň. Vlčeti se začaly klížit očka. Přesto že zaostávalo, mělo vlčice pořád na dohled. Vlastně se vraceli zpět do lesíka, odkud s Kayou vypadli. A jen co se dostali do lesa, Rayster ztratil vlčice z dohledu.
V lese však bylo rušno. Slyšel hlasy, což by nebylo nic neobvyklého a nějaké kvílení. Šel směrem, odkud si myslel, že zvuky jdou. Ale daleko nedošel. Baterky byly vybity. Bohužel, vlčeti došla síla a tak se schoulilo do klubíčka.
Párkrát si vlče zívlo a pak se mu ještě chvíli klížily očka. Až v jeden moment je zavřelo a tvrdě usnulo. A povyk v lese? Ignorovalo. Nějaké hemžení či pištění pro vlče, které má vybité baterky není žádné vzrůšo! Jedoduše usnulo. A to vážně velmi tvrdě.


// Jen se zaparkuji

Nikdo malé myší mládě nechtěl. A tak si ho nacpal do tlamičky a skousl. Veškeré tekutiny vytekly vlčeti do tlamy a to otevřelo tlamu dokořán v úsměvu. Takže veškerý ten rozkouslý obsah byl na očích všem, kteří se na něj podívali. Párkrát zacvakal a myší mládě v podobě jednohubky bylo v bříšku. Jeho bříško vydalo opětovně pazvuk, stejný jako v Maharu. Vlče se zmateně podívalo na Kayu. Říkala, že uloví něco, aby tohle jeho bříško nedělalo, ale očividně to nefungovalo. Né s mládětem od myši.
"Joo joo sstrom." Odkývalo vlče a přemýšlelo, proč jeho bříško tedy tento zvuk vydává. Ale v ten moment se přiřítil rezavoučký vlk. "Šššišška!" Vyprsklo vlče a vyskočilo na tlapky. Chtělo se rozběhnout za rezavcem, ale ten byl očividně rychlejí a po pár větách prostě zmizel z dohledu. Vlče jen udělalo několik kroků a rázem nemělo koho pronásledovat.
Přišlo blíže ke Kayi a pověsilo se na ní předními tlapkami. "Ppoď llov ššišku." Ukázalo nějakým směrem. Doufalo, že se Kaya zvedne a půjde tu lišku ulovit. Říkala, že se lišky loví a on moc dobře ví jak liška vypadá. Už ho kousla. Je rezavá.
Ale ta vlčice chtěla jít s nimi. Ta cizí vlčice, která je stromem. Moc stromu podobná nebyla, ale ostatní vlci nebyli podobní rybám, z kterých vlastně vzešli a tak si s tím vlče hlavu více nelámalo. "Smmečkaa stroomůů kkdee?" Ptalo se vlče, odkud vlčice pochází. Kde se ta jejich smečka stromů vlastně nachází. Bylo to daleko? A vypadají všichni takhle, nebo jsou více pdoobní stromům?
Vlče mělo nějaké otázky. A Kaya byla pěkně protivná na novou vlčici. "Jjo, ss nnámi. Ppojď." Podívalo se vlče na Kayu, která vážně, ale vážně dost supěla. Ale pro Rayho to byl nový poznatek chování. Vlastně nepoznal, jestli je to radost, starost nebo naštvání.
Vlče přišlo blíže k cizí vlčici. Tedy teď už byla jeho nová kámoška - Strom. "Rraays-stter." Vykoktalo ze sebe vlče a koukalo se na ní šilhavým pohledem. "Too Kallallulla jee." Představilo i Kayu, ale její jméno nabíralo zcela nových směrů. Za chvíli z ní vznikne zcela něco nového.

// Mahar

Kaya přivedla malé vlče k jedné z nor, které tady byly. Bolo to vzrušující i přesto, že Ray vlastně netušil, proč loví noru. Pouhou díru v zemi. Pokrčil ramínky. Třeba že chutnala dobře. Věřil Kayi. Tak jako věřil každému, koho potkal.
Měl se schovat za keřík. Jen vlče bylo celé hrbaté a vlastně bylo menší, než samotný keříček. A tak si nelámalo hlavu s tím, že by se mělo schovávat. Spíše... vykukovalo, aby vůbec něco vidělo. A naklánělo se víc a víc až spadlo na tlamičku. Rychle se ale zvedlo a schovalo se za keřík. No schovalo. Schovalo se po svém. "Ddíra!" Řeklo vlče, ale přitom se dívalo na přicházející vlčici. Byla to ta vlčice, před kterou před chviličkou vyběhl a ona pak jako mrtvolka ležela na zemi.
Vlčice přišla a poklidně oznámila, že nory jsou opuštěné. Rayster svůj šilhavý pohled přetočil na Kayu. S otázkou v jednom očku se na ní chvíli koukal. Vážně loví tu díru? A jak asi bude chutnat taková díra?
"Ččáff." Pozdravilo vlče. Ale tuhle vlčici už zdravil. No ale on byl přeci jen zdvořilý a taky někdy je více méně. Není náhodou to pravidlo naopak? Nejspíše, ale u Rayho je vše vzhůru nohama a obyčejné zákony u něj jednoduše nefungují. "Ttyy ssttrom ssi?" Zeptalo se vlče. Ale teď už opravdu ničemu nerozumnělo. Tahle vlčice byla stromem? Ale Kaya říkala, že vlci jsou z ryb. Bylo více druhů vlků? Hm, tohle by mu měla Kaya tedy vysvětlit. "Jjo. Bbyddlíme ttam." Ukázalo vlče někam směrem na sever... úplně špatným směrem. "Uččí llovit. Jddu zzkkoummat." Oznámilo vlče a kliďánko si vykročilo kupředu směr nora. Hned tam nacpal hlavu a začal čmuchat pachy. Kupodivu, měla být nora opuštěná, ale nájemník tady byl. Malý, ale byl. Byla to myš. Rayster bezmyšlenkovitě cvaknul zuby a světe div se, on tu myš vážně chytil. Vytáhl hlavu, která byla celá od hlíny a šel zpět k vlčicím. Položim ještě napůl živou malou myšku před Kayu a čekal pochvalu. Spíše to bylo mládě myši. Sotva že chodilo.
"Sssi kddo ty?" Zeptalo se vlče. "Stroome." Vlče spíše myslelo, odkud vlastně vlčice je. Jestli náhodou nepatří tady do té jejich smečky lesů.

Kaya vypadala naštvaně. Ray naklonil hlavu na stranu a jeho pohled byl více nechápavý, než kdykoliv jindy. Jeho rozcházející se očka koukala na Kayu a snažila se pochopit... co se to vlastně děje. Vypadal u toho velmi roztomile a za mnou nedomýšlivost a jednoduchost vlastně ani chudáček nemohl. Mohla se na něj Kaya dlouho zlobit? Doufejme že ne. Jeho kukuč byl více než sladký. Přesto vlče zvedlo tlapku a ukázalo na cizí vlčici, která tady zůstala ležet na zemi jako placka. "Kkámmoš." Konstatoval pro vysvětlenou Kayi. Ne, neznal ty vlky, kteří tady byli. A jeden z těch dvou rovnou odešel. A ten druhý ležel na zemi.
Jenže Kaya vypadala vážně, vážně hodně naštvaně a při slovech "drž se od nich dál" bylo vlče na cestě k vlčici, která ležela na zemi. Na okamžik se Rayster zastavil. Uculil se na Kayu a šel se podívat na ležícího vlka. Avšak pak se zastavil. Uvědomil si a to je co říct, že vlk nejspíše usnul a chce spinkat nerušeně. Vlče se tedy otočilo zpět ke Kayi. "Aa ssnnímme tteď? Ttlpakuu?" Zeptalo se vlče znovu. Přeci tohle byl lehký úlovek a navíc vlka nemuseli jíst celého. Stačila jen tlapka. Měl ještě další tři, tak o co jde!
Vlče udělali zpět pár krůčků, aby bylo nablízku Kayi a na okamžik se jí zabořilo do srsti. Mohl to být uličník, ale miloval doteky a blízkost ostatních vlků. Kaya zavelela. Chtěla jít prozkoumat odlehlejší část území. A tak se vlče dalo do pohybu. Jeho typická kolíbající se chůze... Kaya ho sice nabádala, aby byl zticha, ale je to jako házet kamením o strom. Možná, kdyby jej vybídla, aby dělal hluk, byl by více potichu než teď. Stále to však bylo vlče a spousta věcí, obzvláště jemu mu nedocházela. A tak pod jeho tlapkami praskaly různé větvičky. Jako kdyby na ně stoupal schválně. A taky neudrželo tlamičku zavřenou. "Kaarllaloo?" Čím dál tím více prznil její jméno. Ale snažil se šeptat... takže vlastně mluvil pořád stejně hlasitě. "Šššiššky sse jjí?" Vykoktalo ze sebe zvídavě. On měl na mysli tedy spíše lišku. Liška ho už napadla, od ní má ten kousanec na tlapce. Zůstaly mu tam jizvičky po zubech. Jen netušil, že to je zvíře, které se taky žere. A tak si tedy vlče řeklo, že se vážně žere vše, co najde na tomto světě.
Jako malé slůně pochodoval za Kayou a následoval tak její kroky. Snad se jim tedy poštěstí a nevyplaší všechno živé.

Zatím co vlče zamyšleně stálo a mělo čas rozjímat, vlčice měla nervy jako na špagátku. Chtěla ochránit sebe i vlče před cizáky. A pokud se jí to vážně podaří, bude dobrá! Velmi dobrá, jelikož udržet tohle vlče zticha bude opravdu nad vlčí úkol.
Rayster se otočil k ní čelem. Zamračil se jako snad ještě nikdy a dupnul tlapičkou do země. "Jjjaakkjejj. Ttteellillonn. Néé? PPřřecii nnáš." Tlapičkou se vlče plesklo do čela. Ona ho neznala nebo co? Musela ho znát, byla naše. "Kkaallaloo." Pronesl její jméno a když protočil oči, každé oko se protočilo jiným směrem. To byla dovednost! Nejspíše to bylo na základě té jeho šilhavosti.
Jazýček pořád svěšen na straně tlamy. Ale Kaya vypadala, že chce hrát nějakou tajnou hru. A to se vlčeti líbilo. Sice ho odšťouchala někam za sebe a tak musel čelit její ploutvi, která ho sem tam pleskla přes tvář... ale tiše byl přikrčený v křoví. A pak, když mu Kaya řekla, že až mu řekne ať běží tak má vystartovat, nadšeně u toho pískal. "Jjoo! Joo! Bběěžžím! Zzávvod." Ale vlče to nedomyslelo. Jednoduše vystartovalo někam pryč od všech. Prodralo se křovím a vyběhlo kdesi, kde nemělo tušení kam běží. No běží... spíše rychle jde. Strašně se u toho smál. Smál se natolik, že nemohl ani v jeho podání běžet. Několikrát změnil směr... a taky zapomněl na závod a začal okusovat jeden kořen, o který zakopl. Po chvíli si všam vzpomenul, cože to před chvíli dělal a tak pokračoval v cestě. Až z ničeho nic se vynořil před dvěma cizáky. Párkrát zamrkal víčky a pak pronesl. "Čááf." Rozhlédl se kolem sebe. Uviděl krčící se Kayu v křoví. "Kkaallallóó. Vyhhráll. Jáá." Zvolal na ní a s divnou houpající se vajičkovskou chůzí se rozešel zpět k ní. Vlastně nikdo nevěděl, co bylo cílem závodu. Vlče si to upravovalo dle sebe. Vyrazilo a dorazilo! Tramtadadá! Závod ukončen. A to že vyšel u cizích vlků neřešil. Nebál se nikoho. V tomhle ohledu byl až moc důvěřivý a přesto že se mu to už několik vlků snažilo vysvětlit, stále nechápal podstatu onoho.
Když se vlče dokutálelo ke Kayi, naštvaně se na ní podíval. "Ttyss nneebběžželaa?" Protože byla pořád na tom místě snad kde byla. Nebo ne? Posunula se? Všechno bylo možné. Mu se věci slívaly a takové věci nerozeznal. Jestli byla o metr či dva před či za startem závodu. Vlče zaprskalo tlamičkou. Vydalo ze sebe takové to pfff. "Llooviit jje bbudeme?" Zvedl tlapku a ukázal na ty vlky, co stáli nedaleko od nich. Říkala přeci o lovu. Nic jiného a většího jak popisovala, tady krom keříků nebylo.

// Mahar

"Zabbít!" Řekl to slůvko s takovým nadšením a jemným smíchem v hlase, že se mohl leckdo nad tím vážně zamyslet. Zacvakal zubisky do prázdna. Jako právě něco lovit, ulovit a pak škubal hlavou, jako kdbyy to trhal na maděru. Instinkt byl instinkt. Jen ho ještě umět správně využít že ano? Né jen chytáním vzduchu nebo světlušek, ale chytáním něčeho opravdu užitečného. Co naplné bříško.
Vlče se neustále chcichotalo a nebo hlasitě smálo. Přišel mu ten popis onoho zrodu vtipný. "Aa tto vzznikkne zze ssvěět mmuškky vvlččk?" Vyžbleptnul a najednou byl zamyšlený. Vlastně ne, nemohl být ze světlušky. "Rrybby?" Zeptal se znovu a opravil se. Kaya přeci říkala, že vlci přišli z vody a měli nějaké ploutve. A jí ta ploutev zůstala na zadku. Všechno to bylo tak složité! Nic nedívalo pořádně smysl a nic nemělo hlavu a tlapku. Povzdechlo si vlče utrápeně. Ale jako by vlk luskl prsty, obrátil zase zpět na veselou kopu.
Kaya ho podceňovala. Nejspíše nevěřila v jeho lovecké schopnosti. Ale ony byly vážně dobré. Na vlče uměl ulovit krysu i světlušku. Tu krysu ulovil ale spíše náhodou. Nebo jí našel někde zdechlou se válet a tak jí jen sebral. Vlče se ohradilo a naježilo snad poprvé v životě srst na zádech. Pyšně pozvedlo hlavičku. "Ššem llovmmec." Přeci jeho činy mluvily za vše. Jak si jen mohla myslet, že neumí lovit? Každopádně rád uloví něco dalšího. Rybu asi ne, když ty údajné ryby jsou vlastně vlci. Žral by sám svého druha. Ale pravdou je, že jemu by to možná ani nevdailo.
A když Kaya vydala hrdelní vrčení, vlče se jí pokusilo napodobit. "Vrr." Znělo to dost zvláštně. Tónina byla velmi vysoko. Jako by snad cvrček cvrkal. Tohle se úplně nepovedlo a vlče se soustředilo na svůj hlas, než aby si všimlo cizáků. Dobře pro oba. Nechápal, proč ho Kaya šťouchá pryč, ale on to nevzdával a zkoušel to dál. "Vrr." Nic moc opět. Teď to znělo jako luční koník.
Vlčeti hlavou projela krátká vzpomínka. Na okamžik se zarazilo a podívalo se na Kayu. "Nnevíš coo Ttettrriloon?" Byl to vlastně přejmenovaný Therion, ale to mu určitě každý odpustí. Jen Kaya nejspíše nebude vědět, o koho vlastně jde. Dlouho jej neviděl. A Launee ještě dýl. Přesto jeho radost z jeho dušičky stále překypovala. Byl odsouzen být nejspíše samorostem.

// Jezírko

Kaya mu vysvětlila, jak se věci mají. Bohužel, velkému vlkovi nebude stačit nikdy pár světlušek. Ani jemu nestačily, jen jeho tělo bylo zvláštní a prostě když měl hlad, tak měl hlad a někdy cítil plné bříško, přesto, že to byl hlad. Nedávalo nic smysl u tohohle malého vlčka. Opravdu nic. Jeho otázky byly zcestné a odpovědi nesmyslné. A jeho chování? Nevyzpytatelné.
Jenže Kaya mu řekla šokující zprávu! On jednou vyroste... zhruba do stejné výšky, jakou měla Kaya. S obdivem se na ní podíval a zastavil se. Co bude dělat, až bude takhle velký? Jaké to bude? Jeho tělo bude přeci mnohem větší. Jak to ale? Kolik motýlů se pak do jeho bříška vleze, až vyroste? Moc otázek se mu hnalo hlavou. A ta nestíhala zpracovávat data, která se tam ve velkém hrnula. "Jjaak too?" Zeptal se. Nerozuměl ničemu. Jak to, že on jednou bude taky velký? To se mu tlapičky samy od sebe natáhnou? Nebo mu je někdo natáhne společně s bříškem a vším? "Coo jje rrodiit?" Zeptal se dodatečně. Protože... to nedávalo smysl. Pořád nevěděl to hlavní, kde se vlčata berou?
Kaya se vážně snažila. Fakt hodně... ale to asi opravdu netušila s kým má tu čest. "Rryyppa?" Opakoval po ní slůvko ryba. Co to mělo být? A jakou ploutev měla na mysli? Bylo toho vážně moc. Raději pomaloučku šel, aby pořád nestál tak dlouho na jedno místě. A koukal na tu divnou věc, kterou nazývala ploutev. A taky z toho pochytil to, že díky tomu, může žít i ve vodě. Zaradoval se a se smíchem popoběhl napřed. "Veen, veen. Jooo." Hlasitě si broukal a kolébal se u chůze jako vajíčko ze strany na stranu. Tady si mohla Kaya všimnout, jak vážně divné to vlče celkově je. Ani ta chůze nebyla normální. Avšak Ray netušil, kudy je ven a tak se otočil, běžel zpět ke Kaye a tlačil jí do sedínky, aby si pohla a oni konečně objevovali svět.

// Vřesový palouk

Kaya vlče odtáhla od ještěrky, kterou se Ray snažil vydolovat. Jenže ona mezitím utekla úzkými štěrbinkami pryč. Jen on si toho nevšiml a tak pracoval na tom daném místě. Ale nechal toho, když ho vlčice odtáhla dobrý metr od kamene.
Avšak v ten moment vlčici vletěla do nosu jedna ze světlušek. Vlče se začalo smát. Poměrně hlasitě a poměrně dlouho. Možná až moc otravně dlouho. Nakonec přestalo a velmi vážně řeklo. "Budde bbyddlet. Mmmě ttam bbyddlí mmottýll." Ukázal si na bříško. Protože, toho motýla, kterého snědl, tak ho ještě nevykadil. Tedy v podobě takové, aby poznal, že je to motýl. A tak si tedy myslel, že se mu tam u něj v bříšku líbí. Chvíli vlče zíralo na své bříško, které bylo doslova propadlé směrem dovnitř, do těla. A pak se ozvalo hlasité kručení. "Sllyššíš? Too onn." Znovu si ukázal na bříško. To motýl se ozýval, že tam je. Nejspíše si tam stavěl nějaké nové bydlení, že to jeho bříško vydávalo divné zvuky.
A když se vlčice zeptala, jak to myslí jako ven, s podivným výrazem se na ní podíval. Zvedl tlapku a ukázal nějakým směrem. "Veen. Beez less." Myslel tím mimo les. Navíc Kaya slíbila nějaký přísun jídla. Lépe řečeno, chtěla jít na lov něčeho jiného. Podíval se na ní švidravými očky a tupým pohledem. "Svvěttmuuška nnechuttná? vvybbírravko!" Vypísklo po ní vlče. Začínal být trošku oprsklý. Jako by se snad dostával pomalu ale jistě do puberty. Jde to vůbec, aby takto na hlavu padlé vlče mělo pubertu? Nejspíše ano. A pak se z čista jasna ozvalo v jeho hlavě. Kdo je ta vlčice? Hlas to byl vysoký, takže od vlčice. Ray si Kayu celou prohlédl. Kaya, je s námi nějakou tu chvíli. Dodal hlas vlka. Kdosi si podíval v Rayově hlavě. A jemu nezbývalo nic jiného, než počkat, až ty hlasy opět ztuchnou. Mě se nelíbí! Zahučela nějaká vymyšlená postala. A pak nastalo ticho. Hrobové ticho. "Taak jo." Řekl Ray a zvedl se, aby mohl pomalu vyjít s Kayou na lov něčeho jiného. A třeba se naučí lovit pro změnu něco jiného.
A měl připravenou další otázku. A né jenom jednu. "Kkaayllo? Jaak too. Žee ty ssi vvelkáá a jjá mmalý?" Všiml si totiž, že někteří vlci jsou velcí jako on, ale někteří jsou mnohem vyšší, podobně jako Kaya. Proč tomu tak tedy bylo? Ťapkal zamyšleně vedle ní. "Aa cco tto mmáš vvzzaduu?" Myslel ocas. Jakoby snad ani nevěděl, že on ten svůj má. Dost na něj zapomínal a tak byl často překvapený, co mu to roste ze zadnice.

// Mahar klidně jsem ti v závěsu xD

// Mahar

Tenhle močál, co kterého vlče zahučelo nebyl zrovna ten nejvoňavjší. Trošku zapáchal stojící vodou a usazenýmu sinnicemi. Vlče se podívalo podezřívavě na vlčici. Jako by právě něco provedla. Švidravé očka se na ní zahleděla možná až na moc dlouho. Stálo a zíralo. Až pak po chvíli trošku zacukalo čumáčkem. Ten smrádek, který se linul z jeho kožichu patřil jemu. Ale on si myslel, že to smrdí vlčice. Odkašlal si, jako kdyby ho ten pach snad dusil.
Půda se změnila v krásně pevnou ve všech směrech. Vlci si tady nemuseli hlídat, kam šlápnou, aby nedopadli jako vlče před chvílí. Že zahučí pod vodu. Ono taky, dospělý jediněc bude nejspíše tušit, že o obyčejný leknín neunese. A není to ten nejlepší zkracovač cesty. Ale tomuhle vlčeti by to nedošlo, ani kdyby mu to někdo v tu chvíli řekl. Za okamžik by udělal to samé.
Ale to už vážně dorazilina to místo, kam mělo vlče namířeno. Sice netušil jak, ale byli tady! Silná vůně se nesla po ookolí. Levandule, které byly v květu tady přehlušovaly smrad. Alespoň po dobu, po kterou šli podél levandulových hájů.
Jenže jakmile levandule prořídly, smrad z vlčete se opět linul v jeho okolí. Vlče se zastavilo a podívalo se na vlčici. Jazýček mu visel ven z tlamičky. "Smmrddíš." Oznámil vlčici. A tak nějak taktně se trošku odtáhl. Jako by to snad mělo pomoct, když ten smrad se držel na něm. "Ddoost." Dodal ještě a povzdechl si.
Šli tady ale za jiným účelem. Chtěli lovit. A zrovna trefili i dobrý čas! Jako by to vlče mělo vážně rozum a mělo to dopředu vychytané. Ale věřte, tohle byla náhoda. Čirou náhodou sem trefil a ještě k tomu padala noc. A to byl čas světlušek. Vlče se koukalo kolem sebe. Z prvu to vypadalo, že nebude nic. Ale pak, pak to přišlo. Světlušky začaly vylítávát ze svých úkrytů a prdelky jim světeélkovaly. "Užž! Chyytteeej." Vybídl vlčici a začal hopskat po světluškách do vzduchu. Chňapal tlamičkou tak, že pochytal hlavně komáry, kteří tady byli. Ale podařilo se mu chytit i pár světlušek. Vesele přinesl vlčici, aby se s ní rozdělil. Celé poslintané to vyplivl před ní. Vypadalo to nechutně. Vážně, dost nechutně. Ale vlče v lovu pokračovalo a cpalo si bříško světluškami. A omylem u toho chňapání spapaplo Blevanduli. Na okamžik se zakašlalo. Jako by se dulilo maličkými kvítky. Nakonec květinu spapalo a zatvářilo se... jako nějaký rozumbrada. "Bbydlíš ss nnámi. AAlee llarrfa nnejsi. Jsssi tteddy vvlčice lessů?" Jeho výraz byl maximálně inteligentní, jak jen na tohle vlče mohl být. Takže nic moc, ale i tak... snaha změnit jej od Blevandule měla na něho vážně zvláštní dopad. Změnilo to na okamžik jeho chápání z mamlase na vcelku inteligenta. Ale opravdu velmi vzdáleného. Protože ani tahle věta, nemohla Kaye nic dát a nejspíše tu otázku nepochopí.
Vlče se pokusilo ještě o nějaký ten lov dobrot. Jeho tlamička byla plná brouků, jejich nožičky mu čouhaly ven z jeho tlamy. A drobečky křídel a nožiček měl různě po tlamičce. A pak ho napadla super věc. "Kkallallo? Půůjdemeee vveen?" Tím myslel, jestli by s ním šla mimo hranice smečky. Přesto že doteď nepochopil význam hranic, chtěl, aby šla s ním. Jenže v ten mžik spatřil ještěrku. "Chyyť tto.!" Vyhrkl ze sebe s plnou pusbou brouků a rozběhl se za ještěrkou. Ta logicky zalezla pod kámen a malý Ray jí začal dolovat ven.

// Úkryt

Vlče vyšlo pomaloučku z úkrytu. Nikam se nehnalo. Nespěchalo. Kam taky, ajo vlastně nalov. Ale něvědělo cestu. Přesto všechno odkývalo. Jasně, určitě vědělo kudy nejlépe na lov. Ale pokud mu vlčice důvěřovala, proč ne. Rayster se sebejistě rozešel nějakým směrem. Udělal kličku doprava, pak doleva. Pak šli chvíli směrem, odkud vyšli z úkrytu. Pak se párkrát zatočili okolo vlastní osy... "Jjo. Llovec ssem." Řekl velmi sebevědomě. A teď už šli vážně haluzově. Vůbec netušil, kam jdou, kde vyjdou.
Cesta zprvu utíkala pomalu. Obzvláště, když vlče vlčici smýkalo ze strany na stranu lesa, přes bažiny a močály hlava nehlava. "Mmáš vllčata?" Zeptal se rovnou z ostra vlčice. Před chvílí se jí ptal, jestli bude jeho další máma a teď tohle? U něho nebylo nic normální. A když až po uši zahučel na okamžik pod vodu... vynořil se a kráčel dál mohlo působit na ostatní taky velmi zvláštním dojmem. Jeho nepozorností totiž šlápl na nějaký leknín, pod kterým byla vcelku hloubka. Ale nic se mu nestalo a vlče celé prmočené kráčelo dál, jako by se opravdu vůbec nic nestalo. Ještě nějaká ta otočka a už to vypadalo, že vážně někam směřují. Nebo ne?
"Kallo, kkde bbyddllíšš? A cco tuu ccheššš?" Zeptalo se na další nesmyslnou větu. Řekl vůbec někdy něco, co dávalo alespoň trošku smysl? Nejspíše si budeme muset ještě nějakou dobu počkat a taky že ne s největší pravděpodobností nedočkáme.
Za to tady.. tady to začínalo vypadat, jako jiné území...

// Jezírko Lavender

// 88.

Vlče zavrtělo hlavou ve vekém protestu. Ne, on neměl jednu mámu. Spíše lépe řečeno, on neměl vážně žádnou mámu. Jenže si našel dvě nové. "Jjá mmmám." A dupl při tom tlapkou do země. Navíc ona jeho dárek nesnědla. Proč nikdo jeho dárky nechtěl ochutnat? Naklonil hlavu na stranu. "Ssnníš hoo?" Ukázal na tu divnou, hnusnou věc co jí přítáhl. Plná nejsíše divných mikrobů a bakterií a kdo ví, čeho všeho.
"Mmám mmámu. A ppak Lauuunee jje mmmámma. A Astta ttéž." Kývl hlavou. Podíval se na toho bubáka. Bylo to zvláštní, ale bez rozloučení prostě zmizel. Zíral chvíli do místa, kde ještě před chviličkou poslušně seděl. Nechal ho být. Alespoň pro chviličku. "A ty bbudeš ddalší. Mmáma."Přišel k ní blíže a položil svou vyzáblou a křehkou tlapičku na tu její krásně šťavnatou. Kaya si možná myslela, že je mnohem mladší, než ve skutečnosti byl. Jeho tělo bylo sice vysoké, ale vychrtlé až na kost. A myšlení? Myšlení bylo kdesi v dáli. V nedohlednu by se hodilo spíše říci.
Pak se přes ramínko vlče ohlédlo za tím bubákem. Vážně tam nebyl. "S Bbubblou." Oznámil vlčici. Byl to jeho nový kamradám... jen měl asi dost naspěch a utíkal někam dál. Bohužel, nechal tady vlče samotné. A přitom si mohli užít tolik srandy!
Vlče se zvedlo a ukázalo ven z jeskyně. "Ppojď. Ppůjdeš llovit. Oon nnajdee náás." Myslel tím Bublu. Jeho nového dalšího kamaráda. "Znnám mmístto taajné." Začal se možná trošku děsivě smát u těch slov. Přitom to nebylo nic tajného. Navíc on už cesto dávno zapomněl. Ale věděl, že někde tady to místo je. Byl tam s tím hnědákem a lovili ty poletující věci. Smích neutichal. Nesl se ozvěnou do zákoutí jeskyně. Přičemž, na tom nebylo vtipného zhola nic.

// Mahar

//<-- Mahar 87. Bubák

Cesta nebyla dlouhá. Vlče vlastně ani samo pořádně nevědělo, kde úkryt přesně je. Prostě šlo... a taky zběsile kýval hlavou. "Jjo. Larfu." Alfa byla automaticky přejmenovaná na larfu, aniž by mu docházelo, že to zní jinak.
Bylo velmi pravděpodobné, že tudy už šli. On totiž nevěděl, kudy cesta přesně vede. Šel za svým čumáčkem a pomalu vlastně začínal zapomínat, kam že to jdou. Pokrčil krátce ramínky. Mohla mu říkat, jak jen chtěla. Klidně písklátko. Mu to nevadilo a slyšel ve své podstatě buď na všechno, anebo na nic. "Kkkaynkka?" Zopakoval, ale z jeho tlamičko to znělo dost divně.
A voalá? Byl tady úkryt! Jak to dokázal? Neví ani on sám. Jednoduše se ocitli před úkrytem. Tlapičkou vlče ukázalo, že musí jít dovnitř. "Bbudeš mmoje mmáma?" Zeptal se vlčice narovinu. Žádné okolnosti, rovnou mezi očka ji to vpálil! "Jjednu už mmám. Drruhou, ttřetí. Taak bbudeš ččtvrrtá." Vykoktal ze sebe. Možná nerozumněla jeho počtům. Ale on věděl, o čem mluví. Na něho se každá maminka i když byla náhradní vykašlala. Launee neviděl jak je rok dlouhý, což on ani neví, jak je rok dlouhý, jelikož ani ork na světě není. No a pak tady byla Asta. Tu taky pasoval na svojí další maminku, ale kdo ví kde byl Astě konec? A tak si hledal další... a tahle vlčice vypadala poměrně starostlivě. Což by pro něho mohlo být přínosné.
Když vlče vešlo do jeskyně, hned se zarazilo. Zíralo před sebe a pak... "Čáf." Někoho pozdravilo. Vidělo velký nafouklý temný balónek, který na něho koukal. Prošel kolem něj, jako by se nic nedělo a jako by ten divný mráček byl normální. Nechal mráček mráčkem, ikdyž ho měl hned za zádelí a začal zběsile hledat něco, co chtěl vlčici dát. On si totiž pamatoval, že tady přinesl krysu Launee a ta jí nechtěla. A našel skořápku tělíčka. Spíše kostru, než aby z toho zbylo něco víc. A kdo ví, jestli tohle bylo pořád to samé tělíčko, jako to, které tady přinesl. A nebo taky... to nemuselo být tělíčko krysy, ale něčeho jiného. Vzal to do tlamičky a přinesl to Kaye. "Nná." Položil to před ní. Dal jí dar a tak očekával, že jej přijme.
Mezitím se otočil na bubáčka. "JJaak jjménoo ty?" A pak jen kývl hlavou, že rozumí. Bubák by mu možná i ublížil, ale jelikož byl z jiného světa, neměl tady nad živým tvorem žádnou moc a tak snahy, hodit po něm imaginární kámen nebral Rayster vůbec vážně.

Ta vlčinka byla poměrně dosti odměřeňoučká. Nic, co by tohohle chlupáčka rozhodinkalo. Ale jedno bylo jasné, dovolinkala mu, aby si se stromečky dělal co chtěl! A to bylo suprovinkaté! Ale jasně šlo vidět, že vlčinka nepochopinkala o co tady v té suprovinkaté hře vlastně šlo. Kousaná, kousaníčková hra byla ta nejlepčejší hra na světě! Vlčci a vlčinky se mohli kousalinkat do libosti! Nebo taky do maska? Počítá se to? V případě Rayho se počítá vlastně všecičko.
Vlčinka téměř vyletěla z kůžičky a že jí měla krásňoučkou! Když se do jí malé vlčando zakouslo. Avšak maličké vlčátko vůbec netušilo, co udělalo špatňoučce. A tak tupoučce zíralo na vlčanku s pootevřenou tlamičkou. A po chvíli hubováníčka se začalo hlasitě smát. Jeho smíšek se nesl celičkým lesíčkem. "Llarffa jje vvellikká. Aa laarfa je ttajná." Zvedl tlapičku do vzdoušku a ukázal, jak asi velikánská ta vlčinka má být. "Vedde lessík. Aaa jee mmoochna llesa." Rozuminkal někdo těmto slůvkům? Asi těžko. Ale můžeme se k to pokusinkat společně.
"Chhcešš vviddět nněcoo?" Začal šťouchat do vlčinky a vybízel jí tak, aby se dala trošilinku do pohybu. Nedal by jí pokojíček, dokud by za ním nešla. Neměla bohuželinky na vybranou. Ray jí vedl do jejich úkrytinku. "Ttoss nnevvidinnkala! Jjee to mmůůj úkkrytineek." Mrknul na ní očíčkem. Tím více švidravinkatým. Spíše to vypadalo vtipňounce, než aby to bylo přesvědčující.
"Vvvíš ssvoje jméninko? Rrayysterikk." Představinkal se a zároveň se ptalinkal, jak se vlčinka jmenuje. Jaké bude její vzácňoučké jméničko? Mohl jen tipovinkat. "Tty bbudeš Hnnědka!" Vyhrkl ze ssebe nadšeňoučce, že snad konečně trefil jméninko napoprvé, aniž by mu jej vlčinka řekla. Hnědka bylo jednoznačňoučce její jméno, jelikož byla celá hnědoučká. Jako no jako hovínko. A nebo taky jako čokoládička, ale tu žádňoučký vlk neznalinkal a tak se musíme smířinkat s tím prvním přirovnáníčkem.

// Úkryt

Co se mohlo nacházet schované a utajené v dírce od čenichu? To se snažilo vlče zjistit. A když na něj vlčice vyfrkla vzduch, pár mokrých kapiček dopadlo do jeho tváře. Měl by instinktivně zavřít oči, nebo je alespoň přivřít. Ani jedno z toho se nestalo a on nadšeně koukal do dírek pořád. Teď už totiž tušil, že se tam nachází nějaká vodní zásoba. Kolik jí tam tak mohlo být? "Ttýjjo." Dostal nadšeně a fascinovaně ze sebe. "Vvoooda." Vyžbleptnul.
Až když vlčice řekla, že je důvěřivý, trošičku se stáhl. Ale né o moc. Spíše jenom aby mohl ukázat. "Kkámmoš. Sttrom.. kámoš." Ukázal na ní a pak na strom. Přeci tady byli všichni kamarádi ne? Úplně nerozuměl tomu, co mu tím chtěla říct.
Zakýval hlavou a jazýček, který se neustále nacházel mimo jeho tlamičku mu pleskal o tvář. "llíízt kk vlkkům. Ccizzím." Uložil si svou odpověď. Očekávala snad vlčice, že je tohle obyčejné vlče? Byla tedy na omylu a právě teď to mohla zjistit. Hodně věcí si upravil dle sebe spoustu věcí pochopil špatně.
Třeba to, že by ho mohla zakousnout pochopil tak, že ho vybízí ke hře. Ke kousané. "Takk joo. Začčínám!" Vyhrkl ze sebe, vyskočil na tlapky a kousl se do své přední tlapičky. Pak přiskočil k ní a své mlíčňáky zaryl do její srsti. A s jeho silou to bylo, jako by jí chtěla pokousat snad žába. Pustil její tlapku a nabídl tu svou, aby ho teď kousla ona. Pravidla byly pravidla a hra byla hra. "Kkoušej! Kkoušej!" Vybízel jí a neposedně sebou cukal. Druhou tlapkou si zakryl tvář, aby neviděl, kdy ho kousne. Byl to přeci větší adrenalin no ne? "Kkoušeeš?" Zeptal se a tlapičku trošku stáhl níže, aby se utvrdil v tom, co dělá. Ale nevypadalo to, že by chtěla kousat a tak jí nabídl tlapku ještě blíže k tváři. "Mmusíš. Ty jsii larrfa?" Hned se doptával. Vlčice stěží pochopí larfu jako alfu. Ale možná... možná při nějakém zázraku pu porozumí a konečně někdo toho drobečka pochopí.

Jenže lafra Raymu neodpovídala. Chvíli jí to trvalo. Ona ta chvíle někdy trvala v podstatě vteřinu a pro něho to bylo, jako pro někoho hodiny. Vyskočil na tlapky a rozběhl se neznámým směrem. Smál se u toho jako vyšinutý. Potkal maličkaté hejno mušek. Jedna z nich mu vlítla do tlamičky a vlče se začalo dusit. Poměrně hlasitě. Vydával ze sebe šílené pazvuky. Nakonec tu mušku vykašlal a zůstala mu na jazýčku. A jelikož jí nechtěl spapat, nechal si jí na jazýčku neustále.
Rozhlédl se kolem sebe. ztratil larfu a tak nad tím pouze mávl tlapkou. Kousíček od sebe uviděl pohyb. Byla to tmavě hnědá vlčice. Válela se na zemi. Rozešel se tedy k ní a poměrně hlasitě s vypláznutým jazýčkem pozdravil. "Čáf." Vydal ze sebe a pak zvedl tlapku. Ukázal na malou mušku, která ležela na jeho jazýčku. "Chcef?" Nabízel vlčici mušku a přitom v ten daný okamžik tu mušku spokl.
Jemu to nepřišlo divné. Vůbec mu nedošlo, že teď jí tu mušlutěžko dá. "Jsssem lloviit bbyl." Ukázal před sebe, akorát, že z toho směru vůbec nepřišel. Klidně by ale vlčici ještě nějaké ty mušky nalovil. Byl v tom vážně dobrý. A taky chytání světlušek mu šlo.
Pomaloučku se přiblížil k vlčici a schoulil se k ní do klubíčka. Nedotýkal se jí, ale byl poměrně dost blízko. Lehl si k hlavě a pozoroval její velké oči. Jeho švidravý pohled působil dost nepřítomně. Avšak v jeho hlavě se odehrávaly doslova šílené scenérie. Jak dokázal rozeznat realitu od toho, co se mu honilo v hlavě? Těžko říct, možná, že ani on sám, zatím neviděl rozdíl.
"Seeš ty kkdo?" Zakoktal a ještě k tomu špatně postavenou větou se zeptal, kdo ta vlčice vlastně je. Měl na ní ještě dost otázek. Chtěl vědět, kde je maminka. Pak ho taky zajímalo to, proč má tak velký čumák a v něm dvě díry. Kam ty díry vedly?
Fascinovaně pozoroval nosní dírky. Navíc to okolí bylo poměrně mokré. Zíral na to, jako kdyby to viděl poprvé v životě.