Příspěvky uživatele

// 9.

Launee se nelíbilo, že si kousal svou tlapku. Alespoň to tak vyhodnotil. A doufal, že správně. On jí tu nožku chtěl darovat. Byl si jist, že když si ukousne nožku, doroste mu další. Jinak by to přeci nešlo. Jak by asi takový vlk vypadal. S třemi nožkami? Zavrtěl hlavou. Ne, nebylo to možné. Všechno vlkovi muselo dorůstat. Možná se Launee jen nelíbil jeho dar. Zamyslel se, co by jí mohl dát. Jenže aktuálně nic kromě svého těla neměl. Povzdechl si. Jeho dárek musel počkat. Stejně na něj o pár minut zapomene.
Přesto, že se mu vlčice snažila vysvětlit, že se do ostatních vlků nekouše, jeho pohled byl... nepřítomný. Sice se díval přímo na ní, ale bylo jasně vidět, že je myšlením úplně někde jinde. Vlčeti pouze vypadl jazyk z tlamičky a volně visel na pravém boku.
"Ččmnnáček." Snažil se zopakovat. I když mu to nešlo. Launee olízla ten jeho a snažila se mu vysvětlit, že on ho má taky. Ray se snažil sklížit oči, aby se na něj podíval, ale nic neviděl. A to jedno neposedné očíčko ani sklížit nešlo. Za to se uchváceně díval na čumák Launee. "Čččmná-ček." Opakoval. Jako by snad viděl samotného pánbíčka. Opatrně zvedl tlapičku a přiblížil sek čumáčku od Launee. Jakoby snad chápal, jak vzácné a křehké to je. Milimetr za milimetrem se pomalu blížil tlapkou. Jeho pohled byl soustředěný. Až najednou... se ho dotkl. Ucukl tlapičkou. "Mmmookrý." Vypoulenými očky sledoval Launee. Měla mokrý čumáček! Možná o tom ani nevěděla. Když se ve snaze lépe se usadit dotkl jejího náramku ucukl sebou. Tohle viděl prvně. Nemělo to nic společného se srstí. Nic co by naznačovalo, že to k vlku nějakým způsobem patří. Až na to, že to měla na tlapce.
Bacil do toho tlapkou. A znova a znova. Začal se nakonec u toho chichotat. Byla to sranda. To co měla na tlapce bylo pevné. Nepoddajné. Chvílemi to vypadalo, že je vlče unavené. Přestalo dělat všechnu svou činnost. Přišlo k Launee a schoulilo se u jejího bříška.

// Snad má Launee zahrán náramek :)

// Mahar

Vlci se blížili ke skále. Rayster znejistil. To je ono? To je ta jeskyně? Velký šedý kus čehosi? A temný vchod? Ztěžka polkl. Legrace nejspíše končila. A nebo ne? Launee přeci vypadala v pohodě. A nevedla by ho někam, aby mu ublížili. Já bych utek. Zahlásil někdo v jeho mysli. Podíval se za sebe, ale nikoho neviděl. Kdo to pořád na něho mluví? Ray tomu nerozuměl. Držel se Launee jako klíště. Bál se, že spadne. Bál se bolesti. Byl velmi citlivým na sebemenší bolest.
Pro změnu byl zticha. Pozoroval, jak vlčice odklízí nějaký binec před tou jejich jeskyní. Chtěl si toho zapamatovat co nejvíce, aby příště mohl pomoci on. Binec uklidit. Zopakoval si, aby si jeho pamět toto vryla do své knihy.
Jeskyně byla potemnělá. Zvláštně voněla. A víte co? Zvuk se taky skvěle odrážel. "Chňeeeche." Zasmál se, když slyšel ozvěnu. Myslel si, že to jsou další kamarádi. Ale to už byli na místě. Launee jej vybízela, aby nakrmil motýlky. Opatrně se vlčice pustil. Jakmile cítil všechny tlapky na zemi usmál se na ní od ouška k oušku. Pak však otevřel tlamičku a místo do divočáka se pustil do své nožky. Schoulil se do klubíčka a začal si okusovat nožku. "Aůů." Zapískl, když se kousl moc. Přesto nějakou notnou chvíli dělal kotrmelce a válel sudy. Snažil se tu nožku odkousnout. Chtěl jí dát Launee jako dárek. Dárek za to, že ho vzala na své záda a on tak mohl zjistit, jaké to je se dívat na svět z výšky. Ale nešlo mu to.
Nakonec se posadil a koukal na zbytek divočáka. "Vlšiče Močálů." Zaradoval se a radostně začal poskakovat kolem divočáka. Pak se však na něho začal dívat čím dál tím mlsněji. "Mmmůžu?" Zeptal se raději. Sedl si asi půl metru od divočáka. Hopsnutím se dostal k němu blíže. Ještě několikrát hopsnul a byl u něj. Jakmile čichl k masu, mlsně se olízl a zakousl do maska. Byl to velký boj. Mléčné zuby vlčete versus maso u kosti divočáka! Ale on to dokázal. Vrčel u toho a trhal hlavičkou. Občas se protočil jako krokodýl. Poskakoval a nadskakoval. A bylo to! Kus masa si urval. Nesnažil se ho ani žvýkat. Prostě ho polkl. Tento zvláštní postup opakovat hned několikrát a tak do sebe dostal opravdu dost masa.
Když byl spokojen, posadil se. "Puff." Ukázal si na bříško. Následně ho ale zaujal čumák Launee. Vstal a přišel k ní blíže. Natahoval tlapku, aby na něj ukázal. "To šo mmáš?" Chtěl zjistit, co za hezkou, lesklou věc to Launee nosí na hlavičce.

// 8.

Jeho nová kamarádka se sklonila k zemi. V podstatě to pochopil jako postoj ke hře. Na nic nečekal, přední tlapky sklonil k zemi a zadeček mě vysoko do vzduchu, Jeho ocásek se zmítal ze strany na stranu. Horlivě a dychtivě si chtěl hrát. Byla to nová výzva pro něho. Chtěl jí využít na plné pecky. Ray vystartoval kupředu a s tlamičkou dokořán a vypláznutým jazýčkem běžel přímo proti Launee. Jeho malá hlavička narazila do větší hlavy Launee. Prcek si sedl na zadek. Chvíli tupě koukal na vlčici. Pomalu si olízl svůj čumáček. "Ňechehce." Vydal ze sebe. Byla to vlastně legrace. Tuhle hru na drcání hlav neznal. A že jí vymyslel právě on, to taky nevěděl.
Pomalu ale začínal přicházet na kloub, cože to po něm vlčice chce. Přišel tedy k ní. Vozit! Vozit! Vozit! Jančel ve své mysli. Strašně moc chtěl být velký. Launee mu pomohla dostat se na její záda. Čumáčkem ho pošoupla, jelikož se poměrně nemotorně snažil vylézt na ní. Uvelebil se. "Drššíš še." Opakoval ty dvě slova. Ale ve své podstatě chtěl Launee říct, že je připravený.
Když se vlčice pomalu zvedala, zakousl se do její srsti na krku. Měla jí velmi hustou. Jakmile se ale vlčice postavila propadl panice. Byl hrozně vysoko! Tohle nečekal. "Uaaaaa! Uaaaaa!" Začal pískat doslova na jejích zádech. Úplně celý ztuhl a rozklepal se strachy. Na okamžik si zakryl oči tlapkami. Wau, Ray podívej, podívej ten výhled! Vidíš to? Jenže on se nechtěl dívat, on se bál. Nakonec pomalu tlapičky sundal. Je to paráda, odteď budeme jezdit na jejích zádech. "Bbojím se." Vykoktal ze sebe. Ale snažil se to zvládnout. Tak takové to je? Takové to je být velký? Být tak vysoko a dívat se na všechny ty malé při zemi? Ray si uvědomoval, že se cítí mnohem lépe, když je tak blizoučko zemi a na modré nebe kouká z tak nízké výšky.
Znovu se zakousl vlčici do srsti na krku. Mohla cítit, jak byl pořád ztuhlý. Ale po několika dalších krocích se začal uvolňovat. Přesto se pečlivě držel. Výška to byla ohromná! "Jjj -jeskyně." Opakoval tupě. Ano mám rád jeskyně! Měla znít odpověď. Místo toho z něho vylezlo, to co vylezlo.
Nakonec se na zádech vlčice Ray zcela uvolnil. Začalo to být fajn. Začalo to být príma. Začal se chichotat na jejich zádech. Zase to byl on. Vysmáté sluníčko. "Tty jjsi vlčica léša?" Zeptal se zvídavě. Chtěl vědět, jestli jí les patří. On to totiž zatím chápal tak, že les je od Launee. A ta tady má u sebe kamarády. Rayster chtěl být taky něčí kamarád. Žádné neměl. Jen ty čtyři z jeskyně. Ty o které se taky starala jeho maminka. Ale pak se stala ta nehoda a když je maminka koupala, všichni uplavali. Takhle si to alespoň myslel.

// Úkryt

Ray já bych jí teda nevěřila. Viděl jsi ty velké zuby?Ozval se hlas vlčice. Ray se zamyslel a zakoukal na tlamu vlčice. Proč by ho měla kousat? Vypadá úplně normálně! Křičel jiný hlas na vlčici v jeho hlavě. Když ale budeme důvěřovat všem, stane se to, co se stalo s tou liškou! Už jste zapomněli? Rayster sklopil hlavičku. "Jjjenže piššška ham." Vlčice tomu nemohla rozuměl. On odpovídal sám sobě. "Já vám říkám, pojďme pryč. Mě se to tady nelíbí. Ale Raysterovi se tady líbilo. A líbila se mu ta velká vlčice, i když měla velké zuby. No a! Nemusela ho hned přeci kousknout ne? Podíval se na svůj kousanec na tlapce. Bebíčko si párkrát oblízl.
Vlčice mu představila své přátelé. "Rionthee a Surnurtus." Pokýval hlavou, že rozumí. Bohužel, ti dva vlci, co stáli opodál a o kterých si Ray myslel, že se ho bojí museli někam odejít. Alé kám? Zeptal se ve své hlavičce. "Já nevím Ray, ale ten malý se mi taky nelíbí. A viděl jsi toho velkého? Podle mě mu na nás něco vadí! Zasyčel hlas.
"Aůnéé." Usmálo se vlče. Byla nadšené. Má novou kamarádku a velkou kamarádku! Může se od ní učit spoustu nových věcí! I když měl nepřítomný pohled, vzhlížel k ní. Začínal jí pro tuhle chvíli považovat za svůj vzor. Začal poskakovat kolem vlčice. "Aůnéé, Aůnéé!" Volal její jméno nadšeně.
Pak si cekl na zadeček před vlčici. Zavrtěl ve znamení NE, ale jeho odpověď zněla jinak. "Jjo!" Ano, chtěl se vozit na zádech vlčice. Chtěl vidět svět z výšky. Tam, odkud ho ještě nezná. Tady při zemi to bylo fajn, ale co teprve tam nahoře. A jídlo? Jasně že měl hlad, ale on ten pocit nedokázal pořádně rozeznat. Myslel si, že za všechno může motýlek, který se mu právě schovává v bříšku.
Ray začal kolem vlčice poskakovat. Chtěl se nějak dostat nahoru, ale nevěděl jak. Jak má vlčici vlézt na záda? Nechtěl jí zranit. Myslel si, že jeho zuby a drápky jsou velmi ostré. Když si jednou kousal blešku, zjistil, že to co má v tlamičce dokáže pěkně štípat kožíšek! A že to může velmi bolet.

Vlčice mu sice tvrdila, že motýlek mu ze zadečku nevyletí. Jenže jemu se to už stalo. On ví, že motýlek se jednoho dne dostane ven. Jen zatím spinká u něho v bříšku. "Kdkkdyš popoččkáš, on vyletí." Usmál se a vesele začal poskakovat. Věděl, že když bude skákat, motýlek nebude moci v jeho bříšku spát a půjde se podívat, co se to děje. A pak bůůům! Věděl totiž, že když vyletí, sní ho znovu! S úsměvem pozoroval svou prdelku. Čekal, až bude moct chňapnout.
V dáli ale vlče zahlédlo dalšího vlka. Chvíli na něj jen tak koukalo. Zatím co na něj zíralo, vlk mu vysušil pomocí magie kožíšek. "Brr." Zatřepalo se vlče. Najednou pocítilo chlad. Právě ve chvíli, kdy mělo cítit teplo, to jeho mozek vyhodnotil přesně naopak.
Kožíšek Launee byl heboučký, hustý a voňavý. Vlče takový kožíšek nemělo. Spíše jeho kožich připomínal nějaký jehličnatý strom. Chloupky byly tvrdé a všechno se do něj chytalo. Neměl kvalitní srst, měl jí doslova katasrofální. A trošku i zapáchal. Válel se totiž v každém bahně. Cokoliv bylo špinavé, on v tom ležel a užíval si to.
Vlčice se ho právě zeptala na hlad. Jasně, hlad měl a jeho bříško demostrativně kručelo. Ray si ukázal na bříško. "Sssyšíš? To mmotýlek." Začal se chcichotat. On si totiž myslel, že ten zvuk dělal poletující motýk. Vlče se podívalo na vlka v dáli. "To kkdo?" Zeptalo se zvědavě. Myslelo si, že se ho ten vlk bojí, že k němu ani nepřichází. Koukl na vlčici smutně. Nechtěl nahánět strach. Začal se stydět a schoval se vlčici za tlapky, aby se na něho vlk nemůsel dívat. On se tě bojí! Bež pryč! Uteč! Vlče se vyděsilo a snažilo se vzít tlapky na ramena. Místo toho mu to podjelo na sněhu a pláclo sebou do sněhu. Chvíli tupě zíralo na nebe.A pak se opět na jeho tváři vykouzlil úsměv. Postavilo se a zakoukalo se na vlčici. Tu znám! Zavrtěl ocáskem. "Jjá jšem bammbůs." Chtěl se představit, ale do jeho proslovu mu vkročil jeden z hlásků, který tam vecpal úplně něco jiného, než chtěl říct. Zavrtěl hlavou. "Rrayster." Vyplázl jazýček a vrtěl ocáskem. Chtěl se seznámit. Vypadalo to, že ta velká měkká, heboučná a voňavá vlčice se chce přátelit.

Vlče slyšelo různé zvuky, které tento les vydával. Od zpěvu ptáků, po mírné šustění listí. Ale jeden zvuk byl specifický. Znělo to, že se k němu blíží něco velkého. Vyskočilo na tlapky a snažilo se zaměřit svým šilhajícím pohledem, odkud to vlastně jde. Začalo se točit dokola, až opět zapomnělo, co že to dělalo. "Ňecheche." Zasmál se Ray. Jeden z mnoha hlasů mu nejspíše řekl něco vtipného. Jeho úsměv byl vřelý. S otevřenou tlamičkou se díval před sebe. Přesto že slyšel, že se k němu něco blíží, nedokázal určit, odkud zvuk jde.
Přiblížila se k němu cizí vlčice. Až když na něho promluvila, otočil hlavičku tím správným směrem. Chvíli na ní tupě zíral. Pak k ní otočil i své tělíčko. Jako by snad byla jeho reakce opožděná. "Čáf." Pozdravil z vesela a jeho úsměv byl od ucha k uchu. Tlamička mírně pootevřená a jazýček venku na straně. Vlčice se snažila zjistit, kde se tady to malé zmáčené chůdě vzalo. Rayster vyskočil na tlapky. Zvedl jednu a ukázal směrem, odkud přišel. Sice ukazoval úplně někam jinam, než ve skutečnosti přišel. Ukazoval na vodu. Ten význam byl ale větší. Po tom co ho hodila matka do vody, to bral, že přišel z vody. Proto ukazoval na jedno z jezírek, které tady byly.
Ray se nebál. Moc cizích vlků nepoznal, nevěděl, co pro něho mohou znamenat. Posadil se před vlčicí. Tlapkou si ukázal na bříško. "Motýfek. Já hamham." Právě jí sděloval, že snědl motýla. A ten je teď v jeho bříšku. Otočil se k vlčici zády a ukázal jí zadeček. "Čekám, on vyletí až." Možná že měl slova zpřeházená, ale význam byl jasný. Vlče čekalo, až spapkaný motýlek vyletí z jeho prdelky. On si totiž myslel, že v jeho bříšku je domeček pro motýlky.
Přistoupil k vlčici a objal jí kolem její mohutné tlapky, zatím co on vypadal jako mokré stéblo trávy. "Ty ši heboučká. Maminka taky." Konstatovalo vlče s úsměvem a snažilo se podíval se vlčici do očí. Ale jedno očko mu pořád utíkalo do strany.

// Říční eso

Ray se ocitl na místě, které neznal. Znal les, znal řeku, ale co bylo tohle? A co víc, do čumáčku se mu dostal tak zvláštní vůně. Voňělo mu to příjemně. Musel jít blíže k onomu lesu. Pod tlapkami měl rozbředlý sníh. Ale byl až moc zvědavý na to, aby zjistil, komu nebo čemut a vůně patří. Opatrně vkročil do lesa. Uši a ocas měl přilepený na těle. Nemohl si pomoci. Musel jít dál. Pff, Ray běž pryč. Kdo ví, komu ta vůně patří. Ale on byl rozhodnut to jít zjistit.
Kolem něj proletělo něco jako vážka. Zvídavě se na to zaměřil a rozklusal se za tím. Ale mezi stromy jí ztratil a tak zůstal opět sám. Rozhlížel se kolem sebe. Stál zrovna v jezírku. Ovšem pomalu se božil níž a níž. Když měl vody po bříško, začal jančit. Kroutit se a snažil se dostat ven. Pořádně se vymáchal ve vodě, než se dostal na břeh. "Šňanda." Smál se. Byla mu zima. Tělíčko bylo celé zmáčené a okolní teplota nedosahovala zase tolik stupňů, aby mu kožíšek hned ushcnul. Přesto se smál. Smál se na celý les. Museli ho všichni slyšet. Měl velmi specifický smích. Takový hekavý, vískavý a některé jeho části smíchu byly děsivé. Běž tam ještě! A protože to byla vážně sranda, Rayster vlezl zpět do vody. Čvachtal se a válel se ve vodě, která mu sahala sotva na bříško.
On si to neuvědomoval, ale mohl velmi rychle prochladnout. Na jeho hubeném tělíčku nebyl snad ani gram tuku. Kosti mu lezly ze všech stran. Pomalu vylézal z vody a znovu do ní skočil. Ale na dně ucítil něco slizkého. To ho vyděsilo a utekl pryč! "Bubbu." Řekl a vyletěl ven z vody. Jeho tělíčko se třáslo zimou. On však zrovna koukal nahoru do korun stromů s psměvem na tváři a jazýčkem napůl vypláznutým na straně tváře. Čekal, až mi nějaký ten lístek spadne přímo do tlamy. A jestli né do tlamy, tak alespoň někde poblíž něho, aby jej mohl sníst. Voda bříško na dlouho nezasytila. Měl opět pusto prázdno v bříšku. A motýl? Ten ho nezasytil už vůbec.

// Kaňon řeky

"Jjá míít hlad taky." Přitakalo hladové vlče. V bříšku mu tak hlasitě kručelo, že se muselo na okamžik schoulit. Bolelo ho bříško! "Bíško děláá ÁUÁÁ!" Řekl, i když byl sám a nikde nikdo nebyl. Ulovme si něco, máme hlad. Ozývaly se hlasy. Ale co byl lov? Ray chvíli stál na místě a tupě zíral před sebe. Nedávalo to smysl, ale on se rozběhl proti vodě a zastavil se, až když mu voda sahala po kotníky. "Hamammam." Chytal vodu do tlamičky. Myslel si, že voda se papá. Že je to zdroj jídla. Zatím nechápal rozdíl mezi vodou a jídlem. "Papppkám." Vesele polykal vodu a byl rád, že se konečně najedl. Voda byla ale voda. Ta mohla zasytit, ale na jak dlouho? Na pár minut, když se vážně pořádně napijete. Ale to on nevěděl.
Vydal se dál na cestu. Zvesela si vykračoval. Uviděl totiž prvního motýlka. Motýlek! Vyběhl za ním. Chtěl ho chytit, snažil se ho chytit. Ale nešlo to. Motýlek mu stále unikal. "Ňachaha." Smál se u toho. V tu chvíli však zakopl a spadl na zem. Místo breku se smál. Jako blázen. Přišlo mu to totiž hrozně vtipné. A v ten samý moment mu na čumáček sedl onen motýlek. Vlče jakoby zamrzlo. Něco se ho dotklo. Něco cizího. Na okamžik přestal dýchat. Prostě se nepohnul. Sněz ho. Prohnalo se mu v hlavě. Rayster chňapl po motýlku. Ten skončil v jeho tlamě. Spolkl ho a čekal, že mu vylezí z druhé strany. Smutně se však díval na svůj zadeček, když motýlek stále nevyletěl ven. Chvíli se točil dokola. "Ihihi." Smál se ťulpas. Během točení zapomněl proč to dělal a začal nahánět svůj vlastní ocásek. "Ši kdo?" Přehodil slova v otázce. Pak se ale zamračil. Ocásek mu neodpověděl a ještě k tomu se mu schoval. Ray se vydal dál hledat... cože to vlastně hledá?

// Mahar

// Za hranicemi Gall

Malé bezbranné vlče se pomalu plížilo po neznámém území. Netušilo kde je, zapomnělo kdo je. A už vůbec nerozumělo tomu, kam jde. Snažilo se tiše našlapovat, avšak bylo natolik nervózní z toho všeho okolo, že nedokázala udělat ani krok. Jenže vlče uslyšelo jakési zvuky. Ty zvuky patřily obyčejným ptáčkům. Chudák malý se ale tak vyděsil, že se rozběhl a několik metrů běželo bez ohledu na to, co to za známý zvuk bylo. Zvuk ptáků znal, ale zvuk ozvěny ptáků neznal. Přišlo mi to strašidelné a děsivé. "Máá-míí." Vyjeklo chůdě malé. Pořád nechápalo, co se stalo. Proč pro něj maminka neskočila do vody? Proč ho nechala topit se a být vodou unášeno pryč? A pak mu to došlo! Mainka neumí plafat taky! Došlo mu, že by se jeho maminka určitě topila. Neuměla plavat! Vyzrál na to. Nevěděl kudy zpátky k mamince. A nevěděl, kde jsou zbylí vlčci. To že to byli jeho sourozenci nechápal. On si myslel, že je jeho maminka někde našla. A že jeho maminka je jenom jeho maminka.
Hej, hej pst! Uslyšel Ray ve své hlavě. Zvedl svou hlavičku vzhůru. "Šo?" Zeptal se. Nejspíše jeden z jeho hlasů v jeho hlavě dostal nějaký super nápad. Skoč do vody. Rayster se zamračil. Proč by to dělal? Zavrtěl hlavou a rozešel se dál. Potřeboval si vzpomenout, kam že to vlastně chtěl jít. Ray běž do vody, bude švanda. Ale on se nechtěl nechat ovlivnit někým, koho neviděl. Zavrtěl opět hlavičkou a dál se pomaličku plížil.
Na kamíncích mu klouzaly tlapičky. Byly tady ještě zbytky sněhu. Začal pofňukávat. Tohle ho nebavilo. Byl kdo ví kde, bez své maminky a bez těch dalších vlčat, které s nim byla. Už tomu vůbec nerozuměl a pomalu začínal zapomínat na nedávnou událost. I když to byl pro něho šok. "Šššok."Snažil se vyslovit ono slůvko, aniž by věděl nějaký význam. Jednoduše se mu vybavilo a tak ho řekl. Moc se mu to nedařilo. "Jaak tto." Já koktám? Ještě doteď mluvil plynule, ale teď? Raystere já mám hlad. Žadonil jeden z hlasů. Ale oco on s tím? Lovit neuměl, ani nevěděl, co to slovo znamená. Cítil silný hlad.

// Říční eso