Gallirea - Příspěvky uživatele

// Teleportík

Vlče čekalo, co se bude dít. Nedělo se nic. Nikam se nešlo, pořád byli na tom samém místě. On se těšil, že půjdou na nějakou výpravu. Objevovat svět, ale místo toho se pořád dívali jen ze skály dolů. Což o to, zábavu si našel. Ale jak dlouho mu to vydrží...
Pak náhle zjevil se bílý vlk s fialovými znaky na těle. Rayster netušil kde se tady vzal. Ale byl pro něj zajímavý. Vypadal klidně a mírumilovně. Chtěl se k němu rozběhnout, ale zakopl o své vlastní zadní tlapky a hodil tak poměrně slušný držkopád. Ray otevřel oči. Chvli se snažil soustředit, o čem se s ostatními vlky baví. Bylo pro něj těžké rozpoznat, jestli přišel v dobrém nebo ve zlém. Všichni mu něco nabízeli, ale nic mu nedávala. Jak to? Zavrtěl zmateně hlavičkou.
Avšak Ray začal pociťovat, že se něco děje s jeho tělem. Zavřel raději očíčka a když je znovu otevřel, byl najednou v Maharu. "Jjjak tto?" Vykoktal ze sebe. I jemu to přišlo zvláštní, že se během mžiku ocitl jinde. Byla to snad jeho silná vůle? To se nejspíše nikdy nedozní.
Chvíli ležel přetištěný k zemi. Bál se znovu otevřít oči. Ale když to po chvíli udělal, byl pořád na tom samém místě. Máme nadpřirozené schopnosti. Ozvalo se v jeho hlavě. Otočil hlavičku, kdo že to vyslovil. Ale nikdo jiný z přítomným se netvářil nějak... že by právě mluvili na něj.
Vlče se zvedlo a uvidělo i další přítomné vlky. Mezi nimi byla Launee. "Aůůné!" Vypískl a rozběhl se k ní. Když byl u ní, svou hlavičku zaryl do její srsti. Vypadalo to, jako by se chtěl do ní vcucnout. Pak pomalu pootočil hlavičku a jedním očkem vykoukl na ostatní, jako by se snad styděl. Prohlédl si i ostatní. Některé ještě neznal, nevěděl, co jsou zač. Raději zůstal v bezpečí u Launee.

Zatím co se všichni starostlivě dívali na Mahar a lámali si hlavičky, co bude s jejich smečkou, Ray si hrál nadále v kalužích a potůčcích vody. A jelikož byl poměrně dost zaměstnán, vůbec neposlouchal jejich rozhovor. Více zajímavé bylo, že když jsme tlapičkou trošku více plácli o zem, voda ze země nadskočila. Chtěla se ta voda snad vrátit odkud spadla?
Vlče na okamžik zvedlo hlavičku a dívalo se šilhavým pohledem k nebi. Je blízko? Nebo je už moc daleko? Jak poznat, jak moc vzdálené je vlastně to modré? A proč to vypadalo jako hladina vody, akorát že byla nad námi? Moc otázek, na které se Rayster sice neptal, ale lámaly mu hlavičku.
Až po nějaké chvíli si uvědomil, že je tady s dalšími vlky. Otočil hlavičku na ostatní. A značnou dobu na ně pouze tupě zíral. A pak se začal znovu chichotat, i přesto, že ho obě vlčata napomenula. On ani netušil, čemu se směje. Přišel opětovně blíže k ním. Na předchozí výzvu od Theriona sice nereagoval, ale teď se k nim konečně připojil. Dal si přední tlapičky na hrudník od Theriona a natáhl se, aby byl k němu blíže. Vlče koukalo do jeho očí. "Ppůddeme vvýlet?" Zeptalo se zvídavě a ukázalo někam na opačnou stranu od Maharu, v kterém bylo nervy drásající dění.
Ale i jeho zaujalo zatopené území a když už byla řeč o všech ostatních, kteří tam zůstali... začal Rayster poskakovat kolem vlčat, jako by se nechumelilo. "Mmussíš pjjavat, mmusíš pjjavat." Snad si tyhle slova zpívalo. On neviděl rozdíl, mezi zatopeným územím a řekou. Řeka přeci taky teče a nikdo u toho není tak napjatý, jako tihle okolo. Proč je zatopení území tolik vyvádělo z míry? No kdo ví, tohle vlče to ale určitě nikdy nepochopí.

Ray alias přísavka byl donesen až na samotný kopec vyhlídky. Therion se sklonil, aby vlče mohlo vystoupit. Opětovně si dávalo velký pozor, aby jej drápkem nezachytil a velmi obezřetně vystoupilo ze svého živého povozu. Culil se na Theriona. Vyhráli! Vyhráli jsme, vyhráli! Křičelo hned několik hlasů přes sebe v jeho hlavě. A Rayster to věděl taky.
To že tady vlčata už byla, jej nijak nerozhodilo. Pro něho tohle bylo vítězství a podařilo se mu to jen díky béžovému vlkovi. Možná se ostatní nevypadali nadšeně z Therionovy zábavy. Zatím co Rayster byl nadšením bez sebe. Chichotal se a opíral se nejprve předními tlapkami o hrudník Theriona. "Zzába-va. Jjještě!" Nadšeně začal poskakovat. Měl hroznou radost, že závod vyhráli s Therionem společně. A chtěl závodit dál. Byla to vážně švanda. Když Ray poskakoval, voda cákala i na ostatní. On si neuvědomoval, že práv teď prší a všichni jsou už tak dost mokří. Pokračoval v cákáncích dál.
Přestal, až když se Therion ptal, kam by se vlčci chtěli podívat. Ray neznal okolí. A tak trošku ani nerozuměl otázce. Nejprve jen poslouchal co odpověděli ostatní. A on pak směle ukázal na Maharský les. "Ttam." Smál se a byl zvědavý, jestli se tam ještě někdy dostane. Jelikož, to že byli na vyhlídce neznamenalo, že se mohou vrátit. On ani nepochopil, že je už součástí smečky. Sotva rozuměl tomu slovu smečka.
Na okamžik se tady mihla krémová vlčice. Ray se na ní chvíli díval. Pár slov prohodila k béžovému vlčkovi a pak hned zmizela. Vypadalo to, že se vracela do Maharu. Ray jen zvídavě naklonil hlavičku na stranu. Ale pak vypukla panika! Hnědý vlček i šedivá vlčice začali jančit. Rayster se na ně zprvu usmíval. Pak se ale zvedl a šel se podívat svým šilhavým pohledem také, co se děje. Proč je tolik vzrušení najednou.
Zatím co další dvě vlčata panikařila, Ray měl pořád ten svůj přiblblý výraz. Močály byly pod vodou. Zaplavané. Ale to on nechápal. Navíc mu to připomínalo dění, když on společně s ostatními spadl do řeky. Rayster zvedl tlapku a tak jako předtím vlčatům, zamával ostatním vlkům smečky. "Páá páá." Prohlásil se smíchem a chvíli dění pozoroval. Avšak po chvilce přesunul svůj pohled na Theriona. Čekal, co bude dál. Jestli půjdou někam do úkrytu lesa, nebo budou sedět na dešti. Zrovna jemu déšť nevadil. Nepřítomným pohledem zůstal viset na béžovém vlčkovi.

// Děkuji za přijetí. A hned se půjdu podívat na povahu Moja xD Navíc gratuluji všech co byli nějakým způsobem oceněni.

Možná se zdálo, že je vlčeostýchavé. Z nějakého důvodu pro něj bylo těžší komunikovat s vlčaty, jak s dospělými jedinci. Vše se ale mohlo během vteřiny změnit. Jeho myšlení nebylo nikdy dostatečně stabilní, aby na stejné podněty, reagoval vždy stejně.
Přesto, že závod započal a všichni se dali do pohybu, hned co Ray "zjistil" že všichni běží úplně někam jinam pomaloučku s vracel. Ten déšť nebyl moc příjemný a jeho zdatnost v běhu nebyla vůbec dobrá. Ale Therion se pro něho vrátil, zatím co mu ti dva malí utíkali před očima. Nevzdával se a snažil se si vyšlapat svouv lastní cestičku. Když na něj Therion promluvil, podíval se na něj s úsměvem. Therion jej však vybídl, aby závodili spolu. Z vesela vlče zavrtělo hlavou v souhlasu a lapalo po dechu.
Vlček jej chytil a položil si jej na hřbet. Hřbet! Výška! Bylo to něco, co ho lákalo, ale zároveň něco co čeho se bál. Navíc Therion byl vyšší než Launee a tak byl ještě o něco výše. "Bbojím." Vysoukalo ze sebe vlče a na Theriona se přisálo jako klíště. Jemně se chytlo zoubky za srst na krku. Po chvíli však strach odezněl a on se začal chchotat. Byla to pro něho legrace. Navíc Therion měl velký krok a tak rychleji doháněli zbylá vlčata. "Hhonném." Řeklo vlče a se smíchem pozorovalo, jak se blíží k ostatním. Vypadalo to nadějně. Avšak i když bude poslední, bude to brát jako vítězství a smát se bude stejně stále stejně.
"Vvo-níš." Řeklo vlče zaujatě a čumáčkem rejdilo v srsti Theriona, který měl pro něj krásnou vůni kožíšku. Byla to asi vůně tohohle lesa a nádech pachů vlků ze smečky. Launee taky krásně voněla.
Ray pozvedl hlavičku a kapky dopadaly přímo do jeho tváře. Přišlo mu to zábavné a tak do nebe civěj poměrně dlouho. "Vvoda, nebbe paddá." Řekl zamyšleně.

// Vyhlídka (přes kaskády)

Zatím co se zaskočený Ray tiskl k Therionovi, vlčata šla seznamovací průzkum. Zprvu to možná vypadalo, že je to strašpytel. Ale on jen nevěděl, jestli se ho vlčata nebudou bát. Párkrát se vlče obtočilo kolem tlapek Theriona a nakonec vykouklo z poza jeho tlapky.
Přistoupili k němu blíže a slova se ujal vlček. Ray chvíli váhal. Nakonec však odpověděl. "Rrayster." Zakoktal a podíval se na Theriona. Moc mu do tváře neviděl, byl přeci pod ním. Vlče však po chvíli vystoupilo ze svého úkrytu. Statečně začalo čelit dvěma vlčatům. "Bbiannca." Opakovalo jméno po vlčici a začalo se u toho chichotat.
Za chvíli se však připojila další vlčice. Samotná alfa smečky. Ray se na ní podíval svým šilhavým pohledem a lesem se nesl jeho smích. "Tty vllčicá ssi lessa?" Ptal se, jestli je vládkyní tohohle lesa. Launee o sobě tvrdila, že ona jí není. Někdo musel být vládce nebo vládkyní.
Ale vlče se toho moc nedozvědělo. Launee je uháněla, aby si dali závod. "Kkopec." A místo, aby se vlče rozběhlo do kopce, běžel přesně na druhou stranu. Zakoplo však o své vlastní zadní tlapičky a upadlo. Jeden či dva kotrmelce ho zastavily. Opatrně se zvedl, oklepal své hubené tělíčko a otočil se na vlky. "Chňecheche." Smálo se jako bláznivé. Pomalu se otočilo směrem k vlkům a těch několik metrů pomalu doťapkalo. Ale závod nechtělo vlče jen tak vzdát. Spíše než sprint zvolilo lehký klus a pomalu se přesouvalo za ostatníma. Přeci jenom, co by dělalo samotné že jo, někde v lese. Větší zábava bude s ostatními členy tohohle lesa. Navíc to byli kamarádi Launee. A ty on chtěl poznat.
Že je zde patrně velký rozdíl mezi vlčaty šlo vidět hned na první pohled. Ray měl myšlení zcela jiné, jaksi netypické vůbec tomu vlčímu. Přisál se k Therionovi a následoval ho. Nechtěl se tady někde ztratit. navíc Therion mu byl velice sympatický.

Jako malá pijavička. Taj by se dalo popsat vlče na zádech vlčice. Ray pozoroval padající vodu z nebe. Byla krásná, akorát se jim kapičky nějakým zvláštním způsobem vyhýbaly. A hlavně, tady venku bylo tolik vůní a tolik věcí na zkoumání. Vlče jen rejdilo z jedné strany na druhou a zachytávalo všechny vůně lesa. Během toho se bavilo nad vlastními vtípky.
Jenže trošku znejistilo, když se Launee zmínila o šiškách. Šišky byly nebezpečné. Nebo se tak tvářily. Možná že natrefil jenom na jednu nebezpečnou šišku. V jeho podání šiška, v klasickém liška. Možná měl jen smůlu a ta liška neměla svůj den. Kdo ví. Teď už se to nikdo nedoví.
Vlče kývlo hlavičkou. Ano jména si pamatovalo. Ale jestli dobře? To nikdo netuší. "Rrion a Satufulus." Dobře, tohle se zrovna nepovedlo. I vlče se zamyslelo, jestli ta jména byla zrovna takhle. Asi ne, ale nějak nemělo ani cenu mu říkat, že ty jména jsou jinak. Stejně si to upraví dle svého.
Launee ale malého Raye nesla ke skupině vlků. Přikrčil se do kožíšku vlčice. To byli ti vlci, co se ho báli. Alespoň on si to myslel. Nevypadali, že by se chtěli kamarádit. No možná teď budou mít lepší náladu. Když se u nich vlčice zastavila, vlče se zdráhalo a tvářilo se, že vlastně neexistuje.
Pomaloučku z Launee sklouzlo dolů na zem, ale schovávalo se za její zadeček a pak za její přední tlapky. Trošku nevědělo co si myslet o takovém shluknutí cizích vlků. "Em... Čáf." Vykoktalo pomalu a nejistě ze sebe a podívalo se na svou kamarádku. Ta se ale tvářila, že je vše v naprostém pořádku.
Byly tady další dvě vlčata. K ním se Ray moc neměl. Za to Therion ho zaujal. Byl opětovně veliký a z jeho hřbetu mohl být krásný výhled. Vlče si ale zalezlo pod bříško Launee a koukalo na své vrstevníky skrze tlapičky vlčice. Čekalo na reakci vlčat.
Pak ale vlče zahlédlo oči Theriona a rovnou se k němu rozeběhlo. Tlapičky natahovalo k jeho obličeji. To se mu líbilo. Byly to blyštivé. Pak svůj šilhající pohled přesunulo přímo čumáček vlka a velmi hřejivě se na něho usmálo. Nakonec z něho sundalo své tlapičky a koukalo přímo do tváře vlka.

// 17.

Launee nepřinesla velká voda. Zvídavě Rayster naklonil hlavu na stranu. To slůvko bylo velmi dlouhé a náročné na vyslovení. Natož, aby si ho zapamatoval."Chuchme... Chemne.. Chulivedrice?" Naklonila hlavu na druhou stranu. Co to vlastně bylo? Nešlo to ani vyslovit a znělo to... děsivě.
Když mu Launee olízla čumáček, nevědělo jak reagovat. Bylo to něco nového, neznámého a zvláštního. Nejprve šilhavým pohledem se dívalo na svůj čumáček. Pak ale radostně vyjíklo. Bylo to příjemné! Chtělo to ještě jednou, ale než si stihlo říct o olíznutí čumáčku, Launee chtěla jít ven.
Změnila názor. Což se jemu hodilo. Mohl objevovat svět! "Kkde ostatní jjsou?" Zeptalo se vlče. Launee mu nabídla, že ho vezme sebou na svá záda. Nejprve váhalo. Ale nakonec se opatrně škrábalo nahoru. Nechtělo ublížit sebemenším drápečkem vlčici.
Byla to výška. Ale už jednou to překonal. Pevně se chytil vlčice a mírně se zoubky přidržoval husté srsti na zádech vlčice. "Ššišky, taddy máte?" Zeptalo se vlče, když společně vycházeli z úkrytu. Opětovně myslelo lišku. Trošku se jich bálo, protože takový kousanec od lišky, který nečekáte... to je zážitek! A rozhodně nechtěl další. Lišky vypadaly podrážděné. Ale jemu zprvu přišly fajn.
Držel se pevně vlčice. Opravdu byl jako klíště, nebo nějaká pijavička. Ani se nehnul a celý strnul, když Launee šla. Trošku mu trvalo, než si zvykl na kolíbavou chůzi a překonával stále strach, že spadne. Ale výhled z vlčího hřbetu byl super. Viděl mnohem dál. Vlče se rozhlíželo kolem sebe. Bylo to super. Nadšeně se smálo a pískalo, jako kdyby nikdy v životě nebylo na čerstvém vzduchu. To on sice byl, ale užíval si každý moment svého načatého života.

// Mahar

// 16.

Rayster ani netušil, jak kuličku chytil. A že jí spolknul? To už teprve ne. Přesto se podíval na své bříško, když mu vlčice sdělila, že kulička bude teď u motýlku. Vlastně to bylo dobře. Ray motýlkům dodal papání a teď dostali ještě vodu. Mohli být v jeho bříšku tak dlouho, jak jen uznali za vhodné. A nejspíše se jim tam líbilo, protože už tam byli pěkně dlouho!
Vlčice se u kouzla, které vlče vymyslelo smála. Rayovi se líbil ten smích. Byl velmi pozitivní, jako on sám. Uchechtával se u toho. Byl moc rád, že se jeho kouzlo také líbilo. Chtěl si tohle zapamatovat, aby věděl, jaké kouzlo se může líbit i ostatním a už teď věděl, že tohle ukáže kamarádům Launee. "Bumberra." Opakovalo zkomoleně slovo. "Tty jsi bbumberra." Uchichtlo se u toho vlče.
Ale během chvíle se hlas s tvář Launee změnily. Co se stalo? Nerozumělo tomu. Najednou byla ta veselá vlčice pryč. Koutkem oka nakukovalo za ní, jestli není schovaná ta veselá Launee tam. Vlče se snad nad otázkou Launee zamyslelo. Nebo lépe řečeno, tvářilo se tak. Pak se s úsměvem začalo odpovídat. "Mmy k vodě ššli." Začalo pomalu vykoktávat příběh, který měl v hlavě. Ovšem že byl zcela jiný, než se to ve skutečnosti stalo. Ale vlče ještě nedokázalo pochopit, proč a co se tehdy stalo. "Zzima." Řeklo dál, když se vzpomnělo, na studenou vodu. "Mmokrá voda." Na okamžik už to vypadalo, že zapomnělo o čem mluví, když tlapkou začalo zkoumat povrch jeskyně. Nakonec však zvedlo hlavičku, pořád se stejným úsměvem na tváři. "Onni prryč pplava-li. Aaa jjá tééž." Svalilo se na zem a ukovalo, jak ho voda unášela a jak se spíše lépe řečeno topil, než aby plaval.
Vyskočilo na tlapky a přiskočilo k Launee. "A pak ššiška haaam." Ukázalo jí názorně na její tlapce, že ho liška kousla do tlapky a ono muselo utéct. "A zzase vvoda mmokrá." A to byl ten příběh. Vlče se posadilo. S veselým úsměvem na ní koukalo. Vlastně už zapomnělo, na co že se to Launee ptalo a jak k tomu příběhu došli. "Tty taky v mmokré vvodě?" Ptalo se, jestli se tady Launee dostala stejně jako on.

// 15.

Kožíšek vlčete byl během chviličky opětovně suchý. Vlče to ale nezaznamenalo. Bralo to stejně, jako kdyby byl kožíšek mokrý. Na své těle nedokázalo tohle rozeznat. Ty pocity se mu slívaly v jedno. Pravda ovšem byla ta, že suchý kožíšek byl příjemnější. Nebyl tolik upnutý na těle a byl i mnohem lehčí.
Launee mu sdělila, že zbytek kamarádů uvidí, jak přestane padat voda z nebe. Kývlo hlavičkou velmi prudce a pohledem zůstalo civět na ní. Jazýček na straně tlamy nemohl chybět. Launee pro něho měla kouzlo. A tak se tiše koukalo, co se bude dít. Jenže pak to začalo! Kousíček vody se oddělil do kapky a začal hopskat po jeskyni. To by nebylo vlče, aby to nebralo jako super zábavu. Rayster okamžitě vyskočil na tlapky a začal poskakovat také. Běhal sem a tam a jeho smích se nesl jeskyní. Občas tedy běžel úplně někam jinam než vodní kapka... ale přesto si pak k ní našem naze cestu.
Začal se opičit a hopsal tak jako vodní kapka. Akorát ty odrazy od stěny jeskyně nebyly tak ladné, jako měla kapka vody. Kdo ví, jak se mu to podařilo, ale chytl kapku do tlamy a rovnou jí spolkl. Zvídavě zvedl hlavu. Hopsík nikde nebyl. Koukal do všech stran a prohledal všechny kouty jeskyně. Nebyl! Přesto se začal smát.
"Aaa tteď jjá." Řeklo vlče. Posadilo se naproti Launee. Zvedlo přední tlapku a začalo si jí strkat do tlamy. Dařilo se mu to celkem dobře a poměrně velká část tlapky byla v tlamě. Ale po chvíli se zasekl a tlapku vytáhl. "Mmizejjící ttlapka." Vykoktalo vlče s šíleným smíchem. Stačilo mu velmi málo k radosti.
Nakonec se zvedlo a přišlo k malému jezírku. Hledalo hopíka, který tady ještě před chvílí řádil. Nakonec svůj pohled přesunulo k východu. Zíralo na něj značnou dobu a pohledem se vrátilo zpět k vlčici. "Kddy mmamminka ppřijj-de." Zeptalo se. Byla už dlouho pryč a pořád se nevracela. Tak jako vždy na ní čekalo vlče v jeskyni. Ale obvykle byla zpět mnohem rychleji než teď.

// 14.

Překvapeně se vlče podívalo na Launee. Voda je vždycky mokrá? Opakovalo. To není pravda Ray, řekni jí to. Víš, že jsme spolu viděli suchou vodu. Copak jí ještě neviděla. Řekni jí to. Ozvalo se v jeho hlavě. Zvídavě naklonil hlavu na stranu. Ten hlas měl pravdu. Já bych to neříkal a až bude hezky, rovnou jí na to místo vezmi! A to byla pravda. Lepší bylo ukázat suchou vodu, než vlčici tvrdit opak. Suchá voda ve své podstatě znamenala led. Jen on neznal název led a dal tomu své pojmenování.
Launee ale ukončila vodní radovánky. Proč? To netušil. Ale Launee slibovala, že voda bude padat z nebe vícekrát, než jednou. A tak se vlče nijak nebouřilo a poslušně zalezlo zpátky do jeskyně. Možná jeho kamarádka Launee neměla ráda vodu padající z nebe.
"Ssmečka vlků, kkde žži-jí ssmečky sstromů." Broukalo si pro sebe vlče. Ale za vteřinku opět ani netušilo, o čem že to byla řeč. "Aůnee, Aůnee." Hopskalo při cestě zpátky. "Kkdy mi kamarády uukážžeš." Ptalo se zvídavě. Jmenovala jich tolik, ale v lese vlče nikoho jiného kromě ní a těch dvou vystrašených vlků nevidělo. Kde se asi schovávali? A hlavně proč?
Vlče mělo spousty otázek. Na spoustu otázek se ani nezeptalo. A pak tady byly otázky, na které se zeptalo, ale většinou toho moc nepobralo. Vrátili se do místnůstky, odkud se šli dívat na padající vodu z nebe. Vlčeti se chtělo zlobit, ale zrovna nemělo nic po tlapce, aby se mohlo do zlobení pustit. Jako by s ním šili všichni čerti. Na zadečku nevydrželo moc dlouho sedět.

// Omlouvám se, ale dneska už jsem kapůto. A to ještě musím s Morfem zmasakrovat Noroxe :D

// 13.

Vlče zavrtělo hlavou ve znamení ne. Nevěří, že voda padá z nebe. Voda byla přeci to mokré kolem nás. A to už tady bylo. "Ppojď!" Řeklo vlče a rozešlo se proti skále. Když do ní narazilo tak, že si sedlo zpátky na zadek, oklepalo hlavičku. Pak se znovu zvedlo a tentokrát šlo k východu. Ray si byl jistý. Broučci hráli svou skladbu, kterou tolikrát slýchával z jeskyně, v které byli schovaní s maminkou.
Když přišel k východu, nestačil se divit. Žádní broučci. Nikde nikdo nebyl. A voda? Opravdu padala z nebe. Ale divně. Jen po částech. Nespadlo celé jezero. Jen kapičky. Nechápavě se dívalo na ten úkaz přírody. Jak se jenom tohle mohlo dít? "Ffakt." Řeklo vlče překvapeně a kapky vody mu dopadaly přímo do obličeje. "Mokkré." Řeklo následně a stále mělo obličej vzhůru k nebi. A kapky dál padaly na jeho tvář.
Když přestalo, podívalo se na Launee. "Ššmečka. Sskupiná lessů." Přikývlo. Konečně chápalo pojem smečka. Byly to stromy! Stromy hustě posázené. Ještě chvíli se koukalo na les a na ten zázrak, padající vody. Pak se ale rozhodlo, že si bude kapky chytat. Cvakalo zubisky sem a tam. Poskakovalo a během chviličky bylo téměř opět celé mokré. Jako by si neuvědomoval, že je mokrý. Chlad až tolik nevnímal. Byla to pro něho zábava.
Jenže pak mu kapka spadla přímo do frňáčku. A zajela kamsi hluboko dovnitř. Okamžitě přestal a místo toho začal pšikat. Ulevilo se mu až na potřetí pšiknutí, kdy jeho nudlička z nosu vyletěla ven a dopadla a kožich Launee. S radostným smíchem přiskočilo a tu nudličku olízlo a během mžiku polklo. "Skylet." Nudlička dostala nejspíše své nové pojmenování. Ovšem takovému vlčice je velmi těžké něco vysvětlit. Nevnímá, neposlouchá a když už, tak jedním uchem a jména si přiřazuje k tomu, na co ho právě vede jeho pozornost. Tohle by nikdo Launee nezáviděl. Starat se o vlče je náročné. Ale starat se o narušené vlče je ještě náročnější. Bohužel, osud jí ho zahrál do karet. Nejspíše měl s touhle dvojcí velké plány. A nebo možná... jen věděl, že se o něj takhle vlčice dokáže postarat i přesto, jak roztěkaný je.

// 12.

Ray přesně nevěděl, co znamená nebýt kamarád. Ale matně si vybavil, když ho kousla liška do tlapky. Svůj pohled přesunul na kousanec. Liška byla přeci taky kamarád. Taky ho kousla.. On kousal sebe a chtěl kousat i kamarády. Přesně nedokázal přesně určit hranici kamarádství. Pro něho byl kamarád každý.
Zmateně se vlče podívalo po vlčici. Moc nerozumělo těm slovům. Ne-kamarád. Opakovalo. Ale jaký význam to mělo? Jeho pozornost upoutala čistě jeskyně. Začal po ní zvídavě chodit od jedné stěny k druhé. Za pochodu opakovalo slovo, které řekla Launee a ještě k tomu pár slov přidalo. "Terry, Berry, Flerry. Chněche."" Zasmálo se radostně. Bylo to vtipné. Ta slova byla k popukání. Snad si to vlče myslelo, že řeklo něco velmi vtipného. Místo toho to nedávalo smysl. Ten chápalo snad ono samo.
Rayster ucítil mírný vánek. Někde v jeskyni byla malá průrva, která pouštěla minimum vzduchu, přesto cítilo průvan. Vlče začalo pidi díru škrabat. Ale nic se nedělo a tak tomu po chvíli přestalo věnovat pozornost. Tu opětovně vrátilo k Launee. Jak si mohla myslet, že voda prší z nebe? Začalo se chichotat, ale tak moc, že si lehlo na zem a ve smíchu se svíjelo v křečích. "Vvoda zz nebbe." Smálo se. Jak mohla padat voda z nebe? Voda byla na zemi. Nikam nepadala. Proč by to ta voda přeci dělala. Launee netušila, že ty pěkné zvuky dělají broučci. Ale vlče jí to nemělo jak vysvětlit.
Najednou vlče zpozornělo. "Cco jje to šmečká." Tenhle výraz neznalo. Co to mohlo být? Jeho maminka takové slovo nikdy neříkala.
Ale během mžiku opětovně zapomnělo na svůj dotaz. Začalo opakovat slova, lépe řečeno jména. "Mójó, Llothél, R-rionthé, Lélin, Asta, Gigy." Kývlo hlavičkou. Už znalo jména! Vědělo, že je tady spousta vlků. "Gogo, Gogo." Opakovalo úplný nesmysl.

// 11.

Ray zjistil jednu zásadní věc. Když se kouše do cizí nohy, aktuálně do nohy divočáka, nebolelo to. Když se kousal totiž do té tvé, bolest ho nutila přestat. Ale na jak dlouho si tento fakt zapamatuje? Kdo ví. Během mžiku tenhle důležitý fakt byl pryč. A Ray divoce kousal kost od divočáka. Konečně se mohl vyřídit, aniž by ho jeho vlastní mozek vyřadil ze hry.
Rayster nechápal, jaký je rozdíl, mezi tímto zbytkem masa a kamarádem. Proč zbytek masa nemohl být kamarád? Vždyť kamarád měl taky maso. Proč ho sníst nebylo správné? Naklonil nechápavě hlavičku na bok. "Prrročč?" Zeptal se zvídavě. Proč nemohl papat své kamarády. Motýlci byli taky jeho kamarádi. On je papal a pak zase vyletěli. A tak to bylo se vším.
Launee mu sice odpovídala na jeho otázku, ale on jí neposlouchal. Jeho hlavička koukala ven z úkrytu. Slyšel zvláštní zvuky. To déšť dopadal na okolí jeskyně. A tlumivě byly zvuky přeneseny do jeskyně. Koukal na východ se zaujetím. Co to asi způsobovalo? Vrtalo mu hlavičkou. V jeho hlavě se zrodila scénka broučků, kteří klacíky bouchají do všeho, co je okolo nic. Pak přikývl. Ano, právě si tu teorii s broučky potvrdil.
Ray svou hlavičku pomalu otočil k Launee. Ale ta rychlost byla vážně extrémně pomalá. Jako by se zasekl v čase. Pak jeho pohled spočinul na vlčici a usmál se. Široký úsměv odhalil jeho bílé perličky. Ray, Terry, Brumla, Piškot. Na cokoliv slyšel. Horlivě kroutil hlavou ve znamení ano. Ale on doslova slyšel na cokoliv a nebo vůbec na nic. Buď reagoval a nebo ne i na své vlastní jméno.
Pak ale hlavičku opět přesunul k východu. "Bbbrouččci. Hhra-jí." Poznamenal s úsměvem. A se zalíbením poslouchal ten zvuk. "Kkolik ty - máš, kakamarádů?" Zeptalo se vlče. Možná že její kamarádi, by se chtěli stát i jeho kamarády. Měl by to pak v tom velkém světě jednodušší.
Vlče se převalilo na záda. Odhalovalo své bříško. Launee tak vypadala, že je vzhůru tlapkama a tomu se opětovně začalo smát. Jeho výhled mu jen kazil jeho vlastní jazýček, který měl neustále z tlamičky vypláznutý.

// 10.

Maličký doopravdy usnul. Konečně. Konečně bylo ticho. Možná až moc velké. Sem tam sebou vlče trhlo. Ale nic špatného se mu nezdálo. Naopak. Jeho sen byl plný radosti. Vozil se Launee na zádech a probrázdili tak velký kus světa. Ale jak už to tak bývá. Vlčata rychle usnou a ještě rychleji se vzbudí.Přes den jsou schopná několikrát usnout. Spinkají po chvilkách.
Pomaloučku vlče otevíralo očka. Spalo možná pár hodin. Nepotřebovalo spát moc dlouho. Dobilo se baterky a bylo schopné fungovat dál. Chvíli ale trvalo, než se probralo. Očka nezávisle na sobě pomrkávala. Ještě jako by snad byl ve snu. Po notné chvíli zvedlo hlavu. Zívlo si. Ještě se protahovalo. Spát u bříška vlčice bylo super. Jako spát u maminky.
Vzorně se posadilo. V čumáčku jako by cosi zacítilo. Byl to stále ten samý pach divočáka, akorát že předtím tomu nevěnovalo pozornost.
Přišlo k divočáku a ještě zoubky obíralo zbytečky maska. Pak zvedlo hlavičku a zeptalo se Launee. "Tto karamát Aůné?" Chtěl vědět, jestli je tohle taky kamarád od Launee. Kamarád od launee, byl automaticky jeho kamarád. Akorát, že mu nedošlo, že kamarádi se nejí. Jemu to však bylo jedno.
Opětovně vlče poskakovalo, když rvalo kousíček maska. Napapkané bylo dosti. Jenže motýlci nikde. Pak se s hrůzou podívalo na Lunee. "Onni ušš vyletělli?" Zeptal se. Nejspíše prospalo tu dobu, kdy motýlky opouštěli jeho bříško! Zvídavě čekalo na odpověď vlčice. Potřebovalo to věděl. Když měl motýlky v bříšku, snažil se, aby s nimi moc neházel. Kdyby jo, motýlci by byli potlučení.