Příspěvky uživatele

< návrat zpět

// Mahar

"Jjá mmám rrád... ffšechnyy." Dodal Rayster nadšeně. Znamenalo to, že bude mít spousty vlčatek? S každým minimálně jedno? Podíval se zvídavě na Astu. "Mmám rrád tebe." Dodal a rozhlížel se po vlčatech. Ta ale nikde nebyla. Jeho pohled byl tedy velmi zmatený. Asta přeci říkala, že se musí mít dva vlci rádi.
Asta ani nestihla dopovědět větu, že se tady porozhlédnout a vlče nabralo rychlost. "Wíííí." V jeho očích vypálil jako raketa. V očích Asty to bylo šnekovské zrychlení v nuly na jedničku. Ale jemu větřík čechral kožíšek. Byly tady krásně květiny. Rayster se vydal rovnou k nim a začal okusovat hlavičky květů.
Pár jich zbaštil a pár jich ukousl pro Astu a přinesl je k ní. Tráva začínala poměrně rychle růst. Vlče měla stébla trávy nad polovinu jeho bříška. Hopskal zpátky s Astě, když v trávě uviděl cosi, co ještě neviděl. "Hhonnem." Zavolal na Astu a pozoroval ono... divné zvíře bez nožiček, jak se plazí po zemi. Bylo zvláštní. Ještě neviděl nikdy nic, co by nemělo nožičky.
"Uupaddly mu. Tllappičky." vykoktal ze sebe a chtěl to zvíře chytit do své tlapky. Ale moc mu to nešlo. Daný živočich se polekal a rychlostí blesku se schoval pod kámen, který byl nedaleko.
Rayster přiskočil ke kamínku. Přední tlapičky měl položené na zemi. Hlava těsně u země a zadeček vysoko do oblak. A ocásek? Jako vrtulka kmital z jedné strany na druhou. Tohle ho velice zaujalo. Dokonce natolik, že nebyl v ten moment schopný myslet na nic jiného. Chtěl to chytit do tlamičky, ale párkrát se to po něm ohnalo. Živočich vypadal naštvaně a Rayster netušil, co se tomu divnému tvorovi bez noh nelíbí.
Uskakoval dopředu, pak zase dozadu. Do jedné strany a hned zase do druhé. Zběsilý a divoký boj!

// Úkryt

Konečně se ti dva dostali ven z úkrytu. Rayster byl nadšením bez sebe. Poskakoval na místě a pořád se radoval. Mohl na výlet! Mohl zažívat nová dobrodrůža. Chichotal se a nadšeně si poskakoval a hopskal kolem Asty. Navíc vidina, že potkají někoho nového. Páni! Celý se třásl nadšením. Snažil se jí popohánět, protože to pořád vypadalo, že si to chce rozmyslet. A jakmile budou jednou za hranicemi, rozmyslet si to nemůže.
Asta vlčeti začala vysvětlovat, jak se situace má. Že dospělí byli vlčaty a vlčata budou jednou dospělými a velkými jako oni. Rayster se zarazil. Tohle nechápal. Co to bylo za kouzlo? Jak se to mohlo stát? Naklonil váhavě hlavičku do strany. "Mmy vvelcí." Vykoktal zaraženě. Nedokázal pochopit, že takhle malý nezůstane napořád. Ale co mu vrtalo hlavičkou ještě víc, byl fakt, odkud se vzala vlčata. Rozběhl se k Astě a přiřadil se k jejímu boku. "Jjak vzznikknou.... vllč-tá." Vykoktal ze sebe. Těžko se mu mluvilo. Jeho myšlenky byly rychlejší než on. A tak v podstatě i zapomínal dokončit větu. A když už se mu to podařilo, lezlo to z něho jako z chlupaté deky.
Když Asta zavyla, Rayster se pokusil o podobný zvuk. Haůbůfrff." Zaznělo pisklavě a neslo se to lesem. Teda vytí to bylo příšerné a vlkům to nejspíše rvalo ušiska. Ale on pyšně kráčel za Astou. Už už opouštěli les. Byl připravený vystřelit jako ohnivý šíp kupředu, hned, jakmile opustí hranice lesa. Bude tam totiž spousta nových pachů a tak.
"Šmmeččka lessů dale-ko." Ukázal do třech různých směrů. Tam údajně měla ta smečka sídlit. On totiž jako vlče do žádné smečky nepatřil. Byl pouze s maminkou a těmi dalšími malými vlčaty. Žádná smečka jako tady tam nebyla. Pouze jejich jeskyně a voda. Voda, do které je maminka hodila.
Rayster až podezřele poctivě kráčel u boku Asty. Určitě mu to nevydrží na dlouho a Asta by měla mít očka na šťopkách. Tohle byl rarach, který se dobíjel snad i ze slunečního světla. Jeho nepřítomný výraz mluvil za vše. A po cestě ven z lesa vlastně i zapomněl, kam že to vlastně šli. A tak se pro jistotu držel Asty.

// Ježčí mýtina

// 36.

Proč nemají rádi červíky? Zeptal se sám ve své mysli. Načež se v jeho hlavě strhla velká hádka všech možných hlasů. Debata chvíli trvala. Některé argumenty zněly dosti přesvědčivě. Jiné ani Rayster snad neslyšel.
"Jjo! Dobbjo-ddjůůžo!" Vypískl ze sebe se smíchem v hlase Rayster. Moc moc chtěl poznávat okolní svět. Avšak samotnému vlčeti se špatně poznávalo. Chtěl bádat. Hledat poklady, nahánět motýly a chytat cvrčky. Zjistit, proč voda padá z nebe. Měl jednoduše spousty otázek. A Asta? Nevypadala, že by byla vyloženě proti. Chvíli si to ale rozmýšlela. Rayster však po chvíli zapomněl, co že to po ní chtěl. A když přišla s verdiktem, nadšeně poskočil. "Anno, nne-budu posslouchat." Kýval horlivě hlavou a jazýček mu lítal a pleskal o tváře. Začal do Asty jemně šťouchat, aby si pohla. Přeci ho nemohou držet pořád v jeskyni. Tu měl celkem dobře zmapovanou a prozkoumanou. "VVen chhoddíš - sama?" Ptal se koktavě. Myslel tím, jestli může les sama opustit, nebo musí mít taky doprovod. Ale předpokládal, že by už neměl být žádný problém. A tak jí pošťuchoval ven z úkrytu.
Vlčeti ale začala vlrat hlavou jedna zvláštní otázka. Proč on byl tak malý a ona byla tak velká? Proč Launee a Therion byli velcí? A on, Bianca a Saturnus byli malí? Naklonil hlavičku na stranu. "Prroč ty vvelká. Aa mmy mmalí." Vykoktal ze sebe a přitom jí radostně obskakoval. Nemohl se dočkat. Tahal jí za ocásek a různě do jí šťouchal.
Tlapičkou pořád ukazoval někam do dáli.

// Mahar

// 35.

Vlče ani nevnímalo, že jeho náhradní a noví rodiče odešli. Klimbalo, ale i z toho se probralo. A když zjistilo, že mu vlastně nikdo nechybí, spokojilo se i s Astou. Prvně se procházelo po jeskyni. Asta mu opětovně vysvětlovala, že papat smradlavé krysy se nesmí. Jenže ty krysy smrděly všem ostatním jenom né Raysterovi. "Ččervvík jje ňnammka." Zhodnotil Rayster. Alespoň pro něho. Proč to nikdo jiný nechápal a nezkusil někdy ty červíky? Byli dost výživní. Zatím co nad tím každý orhnul nos, on spapal vše.
Pak ho ale napadla fajn myšlenka. Přišel blíže k Astě. "Ppůjdemme spollu." Ukázal směrem ven z úkrytu. "Ddobbjoddjů-žo?" Chtěl, aby ho Asta vzala za hranice lesa. Tam kde se samotné vlče neopováží vkročit. Nechtěl být pořád jen s jeskyni. Chtěl poznávat svět, dobývat ho. Zjišťovat nové poznatky. Ochutnávat nové krysy. Bylo toho spousty, co mohli objevit. A potřeboval k tomu někoho, jako je Asta. Krásně se na ní vlče usmívalo, když žadonilo o výlet. Navíc... Launee a Therion tady nebyli. Nemohli to zakázat. A když mu to nedovolí ani Asta, počká až usne a půjde sám.
Rayster zavrtěl hlavou ve znamení NE. "Jjo. Brbblanka a Sattufuls." Řekl jejich jména. Moc se o ty další dvě vlčata nezajímal. Spíše ho zajímalo dospěláci. Mohli ho vzít na výlet, aniž by se opětovně ztratil, ale to nebyla zrovna ta myšlenka, která by to trápila.

// 34. krátké nechci zdržovat

Vlče si dál hrálo se srstí Asty a tak trošku trucovalo. Jeho dosavadní povaha nebyla stavěná na něco takového. A psychika už vůbec ne. Všechno špatné se snažil vytěsnit, přesto, pokud se mu už to špatné dělo, byl velice zranitelný.
Asta teď pro něho byla osoba, která držela s ním. Alespoň on si to myslel. Proplétal si tlapičky v jejím kožíšku. Avšak, ona sama pak udělala něco, co neměla. Přiznala, že krysy nejsou zcela špatné. Rayster vyskočil a proběhl přes jeskyni. Začal šňořit, až našel jednu už opravdu hodně smradlavou polovinu krysy. Chytl jí do tlamičky a přiběhl zpět k Astě. Položil jí před ní. "Dej ssi." Vybídl jsou novou kamarádku k tomu, aby si dala kus čehosi hodně páchnoucího a nechutného. Dokonce se na tom tvořili červi. A až to spapá, Rayster jí najde i tu druhou polovinu.
Ale to si s nim chtěla promluvit jeho náhradní maminka. Zamračil se a rázně odpověděl. "Ne." On teď nedokázal zcela naslouchat a nechtěl. Teď je ignoroval. Měl sklopené uši u hlavičky. Přesto slyšel její slova. Ale nechápal je. Nedokázal pochopit, co tím myslí. Vždyť on sám si okusuje vlastní tlapky. Co je na tom špatného, že kouše do ostatních?
Schoulil se zpátky do klubíčka. Své útočiště měl opět u Asty. Víc nemluvil. Byl jako zařezaný. Prostě zticha. Rozhodně nezpytoval svědomí. Spíše uvažoval nad motýlkami v bříšku a podobnými blbostmi.

// 33.

"Jjo." Pípl Rayster. Tušil, že se něco stalo špatně. Asta alias Pasta se na něj nevěřícně koukala, cože to ze sebe vyblinkal. Maminka a ani tatínek nevypadali moc nadšení. Vlastně jediné nadšení měl Ray. Od Launee dostal jasné napomenutí. Vlče našpulilo rtíky a pak jimi začalo třást. Launee jej zvedla do výše. Rozplakalo se. Ale tak hrozně, že se ten jeho řev nedal poslouchat. Potoky vody mu tekly po tváři a kapaly na zem. On netušil, že se vážně do kamarádů nekouše a že ty kamínky vážně nemá papat. Vlci přeci toho napovídají hodně. A až na to, že ty kamínky neměly žádnou chuť to ušlo.
Když se jeho tlapky opětovně dotkly země, během vteřiny přestal plakat a zaparkoval se u Asty. Schoulil se do klubíčka a na své nové rodiče se díval, jako by to právě surově zbyli. Bylo to poprvé, co se z jeho hrdla nehrnul smích, ale pofňukávání. On věci nedělal schválně, žil v ten daný moment a spoustu věcí mu jeho děravá hlavička vyplavila pryč.
Otočil hlavičku k Astě. Chvíli se na ní díval srdce rvoucím pohledem a pak se stočil znovu do klubíčka a hrál si tlapičkou s její srstí. Její srst byla krásná, lesklá a světlá. Ještě chvíli trucoval, než se z jeho hrdla opětovně ozvalo slaboulinké chichotání. Přesto zůstával schovaný u Asty. Ta se na něj nezlobila. Naopak mu přišlo, že je fascinována tím, co vyblinkal. "Pppappáš kkrysy?" Zeptal se zvídavě Rayster Asty. Měla by si moc dobře rozmyslet, co odpoví... on byl totiž nevypočitatelný.

// 32.

Zatím co se dospěláci bavili, Rayster se vydal na průzkum zbylých prostorů. Dostal se až do prostoru pro alfu. Bylo to útulné místečko. Navíc tady bylo poměrně dost mechu. Rayster se začal cpát mechem. Na chvíli přestal a jen tiše poslouchal tlumené hlasy ostatních. A ještě si párkrát zobl té mechové dobroty. Pomalu se vracel do místnosti pro bety. Tam pro změnu našel malé kamínky, které si strčil do tlamičky a spapal.
Šmejdil dál a procházel tak důkladně opravdu každičký prostor. Když našel klacík, jednoduše ho snědl. Vše co našel teď bylo v jeho bříšku. Nakonec se však vrátil k ostatním a z vesela kolem nich chvíli poskakoval, jako by je viděl po dlouhé době. "Aůnee je taky ttvoje mamminka?" Zeptalo se vlče Asty. Třeba taky Launee přijala za svou maminku.
Vlče začalo škytat. Šlo se tedy napít vodičky. Když se otočilo zpátky na vlky a stálo někde uprostřed těch tří, vyletěla z něho šavle. Míchanina vody, kamínků, mechu a klacíčků. Rayster se začčal smát a ťapičkami si začal hrát se svými vlastními zvratkami. Byl celý ulepený od žaludečních šťáv. Nijak to nezavánělo, byly to opravdu jen kamínky a mech, co před chvíli zbaštil. "Tto bbříško nee-chce." Řekl s úsměvem anahrnul do to roku jeskyně. Co bylo víc nechutné... vlče od vlastních zvratek, nebo to že se šel umýt do maličkého jezírka, které tedy bylo? To musí posoudit každý vlk sám. On se však vyčvachal a čistý přišel k ostatním opět zpátky.
"Prroč nenní tu ssmečkka - smeččky." Ono to znělo blbě. A nejspíše ani nikdo nikdy nepochopí, co tím myslel. Ale v jeho zvláštním jazyce to znamenalo, proč tady není alfa. Rayster se na okamžik uložil ke svému novému otci. Začal mu olizovat tvář a pak se zaměřil vyloženě na tlamu. Tu mu tlapičkou otevřel a začal zkoumat vnitřek jeho tlamičky. Chytil jeho jazyk do svých zoubků a snažil se ho vytáhnout ven. Začal s jazykem zápasit, aniž by si uvědomoval, že je součástí Theriona a že ho to může bolet. Začal poskakovat stejně, jako když "drásal" na kousky maso z divočáka.

// 31.

Launee byla velmi pečující. Možná až moc. Vlčeti to sice nevadilo, nepostřehlo nějakou změnu, že je o něj teď postaráno více než předtím. Nepoznal by, kdyby se o něho nestarali vůbec. Ale když se mu Launee snažila odstranit přebytečné sliny, dopadlo vlče ještě více poslintáno a hlavně, ztratil se hopík! Jednoduše tady nebyl. Chvíli vlče jen těkalo pohledem z jedné strany jeskyně na druhou.
"Alrg-ý." Nešlo mu vyslovit ono slovo alergický. Bylo těžké a spíše jako by celé to slovo polkl. "Passta." Opakovalo špatně jméno béžové vlčice. Počkat, kdy se ta Pasta tady objevila? Ozval se hlas vlčice v jeho hlavě. "Teeď." Odpověděl jí Ray, jako by tady byl někdo další a odpověděl mu na otázku. Ostatním to ale spíše přišlo... že jenom něco kvákl.
A jelikož to Launee už trošku více přeháněla, mírně vyplašený Rayster skočil za Theriona, aby se schoval. Chtěl si hrát, chtěl se pohybovat a né být pořád v sevřené mazlícího stroje! Né že by se nerad mazlil, ale on a jeho potřeby se měnily každou chvíli. A teď měl potřebu najít hopíka.
Vykoukla jenom jeho hlava. Ušíčka měl sklopené u hlavy. Chtěl, aby ho Therion zachránil. "Kdde Muuhhaři?" Aby bylo pochopeno... ptal se, kde se nachází smečka Maharských stromů, tedy vlků.
Vlče přihloupě zavrtělo ve znamení NE. Ale odpověď na to, jestli patří do smečky lesů z jeho tlamičky zněla trošku jinak. "Joo. Ssmeččka lessů." A svůj pohled opětovně přesunulo na Launee, že to řeklo správně. A mělo radost, že ho něco jeho novopečená maminka naučila.
Vlče vyskočilo z poza Theriona. "Tto tá-ta. A mmoje mmamin-ka nová." Ukázal na Theriona a Lunee. Měl se totiž čím chlubit a popravdě... naparoval se u toho jako páv. Hrdě měl vystrčený ten svůj pudu hrubníček. A celé jeho křehké tělíčko bylo v jeden moment pevné. Avšak hned na to se uvolnil.
Když jej Asta pochválila, že je to nejroztomilejší vlče, celý se rozzářil. Tlamička se mu otevřela dokořán a jeho hlasitý smích se nesl celou jeskyní jako ozvěna. A v ten moment zbystřil. Co když hopík skočil do další místnosti? Vyskočil na tlapičky a rozběhl se na průzkum. Čmuchal k zemi, jako by snad mohl hopíka cítit. Vlče se potichoučku a nenápadně vypařilo do další místnůstky.

// 30.


Launee sice slibovala, že jejich úkolem a náplní dnešního dne dupe papání. Rayster však neviděl nic, co by se dalo papat. Tedy až na kamínky, štěrk, zdechlou krysu a vlky co s ním tady byli. Pokrčil ramínky. Když to Launee tedy jeho maminka říká... Vzal si kamínek do tlamičky a spolkl ho. Nechutnalo to nic moc. Ale další donesl Launee a ještě jeden Therionovi. "Ppapej." Povědělo vlče a šlo hledat něco dalšího.
Nemohl si nepovšimnout skleslosti Theriona. Vlče si ale myslelo, že je to proto, že třeba kamínky nepapá. Tady mu ale nemohl vyhrabat nic lepšího bohužel. "Ssmuttný ne-buď." Řeklo a rozběhlo se k novému pachy, který ucítilo. Udělal však hned na to pár krůčků v zad. Byla to krásná krémová vlčice. Prvně jí jen naslouchal. Zdravila jeho nové rodiče. Vlče se na ně krátce otočilo.
"Čááf!" Řeklo vlče natěšeně a vrtělo ocáskem. Teď mělo novou oběť. Začalo se chichotat. "Rray-sster." Stěží vykoktalo své jméno. Ale snažilo se na to soustředit. Svůj pohled měl upřený na vlčici, avšak jedno neposlušné očíčko stále utíkalo do strany. A prapodivný úsměv na tváři vlčete... s vypláznutým jazýčkem na boku tváře, vypovídalo, že tady nebude něco zcela v pořádku.
"Ty jjsi cco?" Otázka byla myšlena, kdo vlastně vlčice je. Jak se jmenuje. "Tty pattříš smmeččce lesů?" Zeptalo se a hrdě se podívalo na Launee, že to řeklo správně. Ale neřeklo. Smečka lesů v jeho podání byla smečka vlků. Zkomolil co mohl.
Ale to už mu Launee vytvořila hopíka. Vlče začalo zběsile hopskat na místě. Jeho oči zářily jako hvězdičky. "dDám ssi - poz..." A už vypálil za hopíkem. Skotačil a dováděl. Ani si nevšiml, že mu Launee pořád asistuje. A už vůbec si nevšiml, že Therionovi několikrát pošlapal záda, jako by tady vůbec nebyl. Avšak on byl pouze tak moc soustředěný na hopíka. Vyskakoval do vzduchu a snažil se zachytit tu vodní kuličku, která zběsile lítala ze strany na stranu. "Chňěcheche." Smálo se u toho vlče pobaveně, že chvílemi nemohlo ani běžet, nebo se o to pokoušet, jelikož jeho tělíčko se svíjelo v radostném limbu.

// 29.

Malý Rayster se probouzel k životu. On už sice vzhůru byl, ale dělal že spí. A jelikož se postupně začali budit i ostatní a on křečovitě, velmi nenápadně držel svá víčka zavřená... otevřel je, až když promluvil Therion. "Bbaf." Vykoulil ty svoje kukadla na své nové rodiče. Ve své podstatě se díval každým očkem na jednoho z nich. To jednu mu pořád ucházelo šejdrem. Vypláznutý jazýček na straně tlamy naznačoval, že je vlče připraveno, plně dobito a může se razit na další dobrodružství.
"Dobbrej jánko." Povedělo vlče plně se usmívající jako měsíček na hnoji... Během vteřinky bylo na tlapkách. A už obcházelo celou jeskyni, jestli se tady neudály nějaké nové věci, záhady a podobně. Něco, co by musel luštit a věštit. "Jjjá ssuper. Ttáátta ty?" Zeptal se na oplátku, jak se spalo tatínkovi. Jeho novopečenému tatíkovi.
Přiskočil k oběma rodičům a pořádně je oblíz přes tvář. Jednoho pěkně po druhém. A opětovně během vteřinky už rejdil čumáčkem přimáčklým k zemi na druhé straně jeskyně. Našel... našel ty dvě půlky krysy. Opatrně se podíval, jestli ho rodiče sledují. Počkal si na okamžik, když se nekoukali, jednu polovinu schoval pod jednu kožešinku, co tady zbyla a druhou pod další. S velmi děsivým smíchem odskákal pryč. Asi mu nedocházelo, že puch hnijící krysy nikdo neucítí. Ale třeba že teď bude puch tlumenější, možná se tak vážně stane. "Kkam ppůjdeme. Ddobjoddrůůž-o." Chtěl zase vidět zaplavený Mahar. A víc takových území. Kdyby věděl, že existuje magie ohně, určitě by chtěl vidět zapálené lesy... jemu totiž horko těžko někdo vysvětlí, že les když hoří, tak je to pohroma. Ostatně, tak jako se záplavani.
Přiskočil k Launee. "Bbubbu." Řekl a doufal, že mu znovu vyčaruje tu kouzelnou hopsací kuličku, která mu pak někam zmizla. Tlapičkou ťupkal na hladinu vody malého jezírka.

// 28.

Všichni tři se ukládali ku spánku. Rayster tvrdě usnul a snad i chrápal. Spal tak tvrdě, že kdyby ho teď někdo začal budit, neprobudil by ho. A to je moment, kdy se vlčkům zdají ty nejsladší sny... Ale né všem.
Ray se vrátil ve snu do nedávně minulosti. Stál se svou maminkou na skalním převisu. Byly tam i další vlčata, která znal, ale pořád netušil, kde je jeho maminka našla. Nevěnoval tomu ani žádnou větší pozornost. Avšak... dvě vlčata byla ve vodě. Byla unášená proudem a Rayster přesně tak jako tehdy... mával vlčatům na rozloučenou. Osud měl ale jiné úmysly a Ray se během mžiku topil také. Naposledy zahlédl svou maminku. Jenže tahle snová maminka se rozplývala. Nemla tvář, místo ní byly slité barvy. Zapomínal na to, jak vypadala a tvář jeho maminky nahrazovala tvář Launee. Rayster mě tentokrát velmi neklidné spaní. Válel se z jedné strany na druhou. Kopal a kousal vše, co bylo kolem něho. Občas pískl, občas se s mál. Jeho sen se dále slil. Záblesk vlka, který jej vytáhl z vody. A jeskyně, v které se ocitl sám. Najednou to všechno nabralo zcela jiné obrátky.
Rayster se ocitl na zvláštním místě. Byla to planina, ale všude kolem něho stály desítky vlků, kteří neměli hlavy, ale místo hlav otazníky. Byli to představitelé jednotlivých hlasů v jeho hlav. Začali se překřikovat a tlačili se vpřed k malému vlčeti. To oni se chtěli dostat do jeho mysli, zabrat si jí a jeho osobnost vypudit. Vlče se rozběhlo po planině. Jeho tlapky nestačily velkým mohutným vlkům... Upadlo na zem. Rayster vystrašeně otevřel oči. Oba dva vlci ještě spali. Nejprve si neuvědomoval kde je a vlastně s kým to vůbec je. Vzal krysátko do tlamičky a začal jí zběsile kousat, aby si ulevil. Jenže tím jak už byla prohnilá se rozpadla na dvě poloviny. A jelikož se vlče vystrašilo, že zničilo dárek, zahodilo za sebe obě dvě půlky. Rychle zavřelo oči, aby to vypadalo, že ještě spí.

// 27.

Launee nechtěla, aby krysu papkal. Koneckonců byl to dar. Ale on moc dobře věděl, že v jeho bříšku je motýlek a teď nově brouček i s lístkem. Ale to si nechal pro sebe. Pak až poletí ven, ukáže je Launee. A pak bude překvapená, co všechno v sobě měl schovaného. Olízl si čumáček. Myšku pro tentokrát papat nebude.
Vlci se mu zdáli být vykolejení. Z čeho? Rozuměl tomu. Vždyť on přeci nic špatného neřekl. Nebo ano? Možná si to jen neuvědomoval. Therion byl poměrně dost v rozpacích. "Ttáta." Opakoval po něm a vyplázl jazýček. On otce nikdy neměl. Neviděl, ani netušil, kdo otec je. Ale on si tuhle myšlenku opravdu zaryl velmi hluboko. Dokonce tak hluboko, že jí přijal za svou... a jeho rodiče byli rázem na světě. Launee měla velice milou tvář, okamžitě se do ní zamiloval. A Therion... byl ve své podstatě první vlk, kterého potkal. Automaticky si ho přiřadil na své místečko v hlavě a začal k němu pomalu, ale jistě vzhlížet.
Ti dva se k sobě měli poměrně dost... byli u sebe namářklí. Ray se nejprve na ně koukal a culil se jako smyslů zbavený. Jako by snad doopravdy chápal, co se mezi nimi právě teď děje. Že právě v tento moment začínají tvořit pár a jejich dušičky se proplétaly okolo sebe. Možná viděl více, než oni sami. Možná jeho chápání sahalo někam, kde jejich už dávno nemělo co dělat. Bylo to jedno s druhým.
Therion však prcka přisunul k sobě. Mohl krásně cítit to vyzáblé tělíčko a čnící páteř. Rayster ale nechtěl být na samotném konci mazlícího grupáče. Jako norník se začal vrývat mezi jejich těla, která se dotýkala sebe sama navzájem. Vydobyl si tam místečko a aby nezapomněl na krysu... tu si vzal sebou. Bohužel, nevšiml si, že jí už upadla jedna nožička a ocásek už taky neměla.
Schoulil se do klubíčka mezi ně a pozoroval jejich hlavy. Měli je oproti němu velké. V jeho hlavě se rodila vize, jak bude jednou stejně velký jako oni. A statný jako Therion. "Rrodina." Vykoktal ze sebe. "Ažž budette sta-ří... postarrám." myslel tu větu tak, že až zestárnou a nebudou si moci nic ulovit a najít k jídlu, až nebudou moct pořádně chodit a neuvidí pomalu jeden druhého... bude tady pro ně on a on se o všechno postará. Usmíval se a tupým výrazem se díval kamsi do výšin skal. Pomalu ale začal klimbat až snad nakonec konečně opravdu usnul.

// 26.

Jak mohla Launee zapomenout na Raystera? Naštěstí to nebyla věc, která by ho nějak trápila. Vůbec to neřešil a hodil to rovnou za hlavu. Zatím co dospěláci si povídali to svoje, Rayster jim nevěnoval tolik pozornosti. A když hodil omylem Therionovi na hlavu krysu, uklidil se pro jistotu stranou. Nevydrželo mu to ale dlouho. Prošmejdil každý kout jeskyně. Po očku pořád kontroloval krysu, Launee jí vůbec nevěnovala pozornost! Přitom to byl dárek, měla by ho nosit na krku no ne?
Vstoupil do debaty dospěláků. Chytil krysu do tlapky a přidržel ho Launee u krku. "Bbudeš nnosit?" Zeptal se, jestli si z toho udělá náhrdelník. Byl by to krásný náhrdelník. Akorát... byl trošku cítit. Rayovi to vyloženě nesmrdělo. Začal to očichávat. Byla to zvláštní hnijící vůně. Jiné by to nazvalo smrad. Už už ho chtěl sníst, když si uvědomil, že je to vlastně dar. Rychle vytáhl krysu ze svého krku. "Ppjomin." Uculil se od ucha k uchu a šel si zase na vteřinku po svých. Bůh ví, co ho na těch škvírách v jeskyni tolik fascinovalo. Obcházel každou zvlášť.
Nakonec se však zaparkoval u vlků. Tlapkou trošku šťoural do krysy. Nehýbala se. Nechtěla si s ním hrát. A tak si položil hlavičku na zem a bedlivě jí sledoval. Třeba se pohne... A třeba teď. Místo čekání začalo vlče klimbat. Ale rázem se znovu probralo. "Aůnéé?" Zeptalo se vlče. "Bbudeš mmoje mmaminka." Usmálo se na ní vřele a otřelo se jí o hlavičku. Pak Ray přešel k Therionovi. "Tty ttátta." Usmál se na něho. "Ttátu nnemám." Řeklo vlče stále s tím samým úsměvem. Ale... oni si vybrat nemohli. Tohle bylo spečetěné. Ray si je takto v hlavě uložil a v podstatě vymazal svou maminku. Launee se k němu stejně chovala lépe. A maminka stále nepřicházela. Ještě jednou a naposledy se podíval na vhcod do jeskyně. Ne, nebyla tady. A tak si musel vybrat novou maminku. "Mmami. Tttati." Oslovil je po novomu. A vesela začal poskakovat po jeskyni. Dokonce šlápl na krysu, která vylízla z pod jeho tlapky a přistála uprostřed jeskyně. Ochotně jí však přinesl zpátky k mamince. Vrtěl přitom ocásem ze strany na stranu. A kdyby zavrtěl víc, jeho zadeček by se snad už nadzvedl od země.
Therion úplně výřečný nebyl, ale to si malý Rayster neuvědomoval. Bylo mu to jedno, místo toho se raději přišel přilísnout. Měl moc rád mazlení.

// Mahar

Launee Raymu potvrdila, že plavali. Tak proč tolik všichni na té vyhlídce jančili? Zavrtěl nechápavě hlavou. Vždyť on jediný se radoval, že ostatní mohou plavat! Závod byl zdlouhavý a popravdě na něj Rayster v polovině zapomněl. Snažil se pomoci Launee, ale... i na to po chvíli zapomenul a zaujal ho brouček, který mu proletěl kolem čumáčku.
Rozběhl se od vlků. Launee a Theriona nechal téměř u jeskyně a s radostným smíchem běžel za broučkem. Ten si sedl na seschlý list, který tady byl kdoví jak dlouho. Rayster se pustil do svého lovu! Snad jeho první lov, lov broučka! Vlče vyskočilo a celý list si nacpalo do tlamičky. Nebyl úplně nejchutnější, ale ten brouček v jeho tlamě zakřupal. Bude bydlet v mém bříšku. Zazněla jeho myšlenka. Už tam měl motýlka a ten se ven ještě nedostal. Jeho bříško tak považoval za skvělý úkryt.
Pak však zvedl hlavu. Vlci mu zmizeli z dohledu. Popadl krysu, která byla na zemi. "Sutullus ddá-rrek." Vykoktal, když viděl krysu. Věděl, že Saturnus jí daroval Launee. A ona si jí tady zapomněla. Chňapl to a pelášil za Launee a Therionem. Ti už byli nejspíše v úkrytu.
Nabral svou šnečí rychlost běhu. Okamžitě se zadýchal a tak mohl pouze rychle jít. Vlci na něj už čekali. Rayster potichoučku vklouzl do úkrytu. "Áůneee. Riiooo." Zvolal malý Ray. Ale během vteřinky uviděl před sebou dva kožíšky a tak dohopskal k nim. Přes Launee vyplivl krysu. Ddar. Satufulus." Vykoktal z těžka. Ale bylo jasné, že jí přinesl dárek, který dostala od jiného vlčete. Bohužel, jeho nic nenapadlo, co by jí mohl dát. Ale zároveň nechtěl, aby přišla o tak skvělý dárek. O chcíplou krysu. Mohla si s ní dělat co jen chtěla. Vlče se na krysu po očku koukalo. "Mmůžu ppůjčit? Vvrátím." Zeptalo se slušně a koukalo na ní svým úpřímným avšak tupým pohledem, který působil věčně nepřítomně. Rayster vzal do tlamičky krysu a začal hlavičkou napodobovat dospělé vlky, když trhají maso. Krysa mu vyletěla z tlamy a přistála Therionovi přímo na čele. "Eh." Vydalo ze sebe vlče prvně pouze jen zvuk a pak se začalo zběsile smát. Podívaná k popukání. Jen aby se ale dárek nerozbil! Zvedl se a šel krysu omrknout. Raději jí položil Launee k tlapičkám a počkal, jestli mu ještě dovolí si s ní hrát. Třeba se jí tolik hodit nebude... a on měl s krysou velké plány.

// 25.

Vlče urputně vrtělo hlavičkou v souhlas. Ano, bylo zcela v pořádku. Proč by vlastně nemělo? Na vyhlídce s Therionem to byla zábava. Ale Launee vypadala, že je nějaká... znavená. Rayster si jí zprvu prohlížel. Byla jiná... takhle jí neznal. Ray začal hopskat kolem Launee. Ta se poměrně ztěžka zvedala a tak neváhal, přiskočil a snažil se jí pomoci na tlapky. Co však malé vlče natož takto vyhublé svede? No nic moc.
Therion stál stranou. Ray netušil ani proč, ale Bianca a Saturnus se přidali k mazlení se s Launee. Proč se k ní tulí? Launee je přeci tvoje kamarádka. A nechci nic říkat, ale myslím si, že bychom jí měli adoptovat na svou maminku. Co říkáš Ray? Ray byl pro. Jednoznačně ale nevěděl, co to adopce vlastně je.
Ray po chvíli našel jakési zbytky krysy, které Saturnus odstrčil. Pro něho to byla fajn hračka a tak si to vzal do tlamičky a přinesl zpět k Launee. Zbylá vlčata se ale odpojila. Ray se jen koukal, jak odcházejí. Nechtěl jít s nimi. Chtěl být s Launee a Therionem. Jeho nějak jeho vrstevníci nebrali.
Rayster se přidal k přesunu do jeskyně. "Vvodda vššudeee." Poznamenal, že ještě před chvílí byly močály celé pod vodou. Z vyhlídky to tak alespoň vypadalo. "Vyy pplavvali?" Zeptalo se zvídavě vlče, zatím co poskakovalo od Launee k Therionovi a zase zpátky. Zajímalo ho totiž, jestli se učili plavat, nebo to už uměli a jen si to procvičovali. A kam vlastně zmizla všechna ta voda? "Rinone zzávod." Zavolalo vesele vlče na Theriona a rozběhlo se kupodivu ke skále. Nebylo vůbec rychlé. Mělo šněčí tempo a během chviličky bylo celé zadýchané, takže po pár krocích opět muselo přejít do kroku. Ale šíleně se u toho bavilo. Smálo se jako divé a šlo se smíchy potrhat. Dohánělo Theriona a to ho rozesmívalo ještě více. Byli už blízko jeskyni. Avšak Launee byla pozadu. A jelikož Ray chtěl Launee pomoct, vrátil se k ní a předními tlapkami se dotklo jejího zadečku a snažilo se jí potlačit a tak pomoci, aby došla do úkrytu. "Hhoneem." Vykoktalo vlče a myslelo si, jak nepomáhá vlčici. Pocitově to mohla Launee zaznamenat, jako by jí motýlek dosedl na zadek a popoháněl jí.

// Úkryt