Příspěvky uživatele

< návrat zpět

« Ohnivé jezero

Pippa bloudila. Odmítala si však takovou skutečnost přiznat. V lepším případě o tom neměla ani ponětí a ačkoli nechala rudou hladinu jezera za sebou, přistihla se, že chodí v kruzích. Možná za to mohla hlava přeplněná myšlenkami, nebo taliánský temperament, který v ní vřel jako rozohněná láva. V duchu nadávala nejen na tající sníh, ale pár peprných slůvek dostal na účet i její bratr.
„Kde se ten idiota jenom toulá,“ brblala si pod vousky, zatímco se staženými oušky k týlu pochodovala skrz mlhu, jež se z nějakého důvodu držela jen v tomto prostranství. Pippu přepadl zvláštní pocit, jen co do mlhy vstoupila. Srdce jí splašeně poskočilo v hrudníčku, neboť jí do sebe vtáhl vír bolavých vzpomínek. Lia, Chiara, Lacrima. Jména milovaných sester jako by jí hořela přímo před očima. Zvonivý zvuk v uších vyvolával v Pippě paniku. Cítila, jako kdyby se vrátila zpátky do doby, kdy se svými sourozenci utíkala pryč; neohrabaně běželi noční krajinou, lesem, který už nebyl jejich domovem a snažili se skrýt pod vykotlaným kmenem. Pippa nasucho polkla.
Smrt.
Jméno mocné vlčice Pippě připomínalo, kým byla. „Non ho paura,“ zavrčela a přidala do kroku. Nehodlala se nechat zastrašit bolestnými vzpomínkami. Díky nim zesílila, ale stále to nebylo ono. Potřebovala víc. Víc síly. Větší moc a kontrolu. Pippa si odfrkla. A mlha byla pryč.
Jantarová očka padla na osamocený strom, který působil uklidňujícím dojmem. Jakoby se zastavil čas, Pippa zmateně zamrkala. Zůstalo v ní jen silné odhodlání. S pootevřenou tlamičkou následovala roj blikajících světlušek. Tenká vrstva sněhu, po které ještě před malou chvílí našlapovala, zmizela. Pippa došla až ke stromu a unaveně se před ním posadila. Světlušky ji mezitím hravě létaly kolem těla, než se rozprchly zpátky ke stromu. Nocí najednou zavládl klid a Pippu na malý moment opustily veškeré starosti.

« Řeka Midiam (Středozemní pláň)

Smrákalo se. Pippa dlouhými kroky zdolávala nekonečnou pláň, jež ji přivítala tenkou vrstvou sněhu. Vysoké závěje, které ještě před pár dny zdobily krajinu, padly za oběť prvním jarním paprskům. Místo slunka se na nebe vyškrábal měsíc, který svou nenápadnou září svítil Pippě na cestu. Mladá vlčice měla plnou hlavu Roweny, Smrti a Alfieho. Její myšlenky připomínaly velké klubko chaosu, které na sebe nabalovalo kopu dalších starostí. Pippa se docela anarchisticky probojovávala skrz nekonečnou temnotou, která na pláň s těžkostí dosedla.
V pískovém kožíšku se odrážel měsíční svit, zatímco v očích Pippě usínaly hvězdy. Mléčná dráha, jež se na nebi klenula jako obrázek, propůjčovala jejím očím téměř magický pohled. Pippa mrkla, jednou, dvakrát, než sklopila pohled zpátky k zemi. Sledování hvězd si chtěla schovat na později, možná až najde Alfieho.
Pippy pohled se za pár málo chvilek zaměřil na třpytící se hladinu rudého jezera. Ve tmě voda ztrácela svou divokou barvu, přesto jí její okolí přišlo povědomé. Snad už tu někdy byla? Pippa zpomalila. Musím bejt blízko, došlo jí. Nebyla si jistá, kterým směrem ležel Sarumenský hvozd, neboť její chorý orientační smysl spolupracoval jen zřídkakdy, ale v paměti jí utkvělo přeci jen několik střípků. A kdyby se hodně snažila, možná by se jí povedlo úlomky paměti spojit dohromady v jednolitý obraz.
Pippa se na moment zastavila, aby mohla obdivovat noční hladinu, jež ozařovala měsíční záře. Jen na chvilku ji přepadla nebezpečná myšlenka, tu ovšem rychle vystřídal stesk. Jenže v jejím případě se stesk projevoval spíše hněvem. Pippa si hlasitě odfrkla a nechala jezero uraženě za zády.

» Osamělý strom

« Foresta di mirtilli

Le ombre cominciarono ad allungarsi lentamente mentre il sole scendeva pigramente all'orizzonte. Pippa aggrottò la fronte al cielo cupo. „Starò bene.“ Pippa sorrise a Rowena. Non voleva preoccuparla. Neanche il suo ego lo permetteva, era abbastanza grande da prendersi cura di se stessa. „Dopo che avrò trovato Alfredo, ci rivedremo,“ le promise con un sorriso. Guardò di nuovo il cielo. L'oscurità si diffuse lentamente nel cielo. Pippa tremò — l'aria divenne improvvisamente più fredda. Con una lunga espirazione, si stirò.
„Arrivederci! E stai attento.“ Con un forte addio, sorrise a Rowen e iniziò a scomparire lentamente tra gli alberi. Sperava che Rowena stesse bene. Pippa se ne andò dalla foresta e ha deciso di pensare alla sua nuova amicizia. E anche sul culto della morte. E se la morte fosse nascosta nell'ombra? Pippa si guardò intorno con discrezione. Si aspettava che le saltasse addosso dai cespugli. I suoi muscoli erano tesi ed era pronta a rimbalzare in qualsiasi momento. Ma non è successo niente.
Devo trovare Alfie. La sua mente era fissata su suo fratello. Quando il cielo si oscurò, iniziò a preoccuparsi per lui. Non voleva perderlo come le sue sorelle. Sperava di trovare suo fratello e parlargli della Morte. „La morte è potente.“ Sussurrò nell'oscurità.

» Lago di fuoco (přes Středozemní pláň)

Pippa vyprávění o lásce neoceňovala. Těšila se, že jí Wizku prozradí něco víc o brutálních válečnících a jejich bitvách o les, ale z Wizku se vyklubal hotový pacifista. Mladá taliánka se napřímila a krátce pohlédla na oblohu. Po nekonečně modré si razilo cestu hned několik mračen, ze kterých se začaly snášet další sněhové vločky. Sluneční paprsky, jež se vytrvale natahovaly skrz ně, Pippu halily do zlatého hávu a prohřívaly jí tak kožíšek. Měla bych se vrátit, než se počasí zkazí.
„Jestli se ještě potkáme, můžu ti na oplátku vyprávět o Smrti,“ navrhla Wizku. Nevěděla, jestli měla modrooká vlčice o Smrti alespoň ponětí. Pippy pohled sklouzl zpátky na Wizku. Ze zájmem si prohlížela její modré odznaky na tváři. Slušely jí.
Když dorazila zpátky k Roweně, koutkem oka zachytila nenápadný pohyb. S nadějí se ohlédla mezi stromy. Alfie to bohužel nebyl. Místo toho spatřila na první pohled stejně starou vlčici, jež mířila k Wizku. Pippa si povzdychla a obrátila se zpátky k Roweně. „Nepotřebuju doprovod,“ ohradila se, „jenom se s tebou nechci rozejít tak narychlo.“ Koutky tlamy se jí stočily do malého úsměvu, načež se stydlivě ošila. „Jestli chceš jít se mnou, tak můžeš, ale trefíš potom bezpečně zpátky domů?“ V hlase jí zněla starost. Nechtěla, aby se Roweně něco stalo, kor když se nebe opět zatahovalo.

//edit: doplňuji přechod: » Midiam (přes Vyhlídku)

Pippa nazdvihla obočí. „Láska... Kdo to vůbec je,“ zabrblala s čumáčkem lehce nahoru. „To Smrt je všude!“ prohlásila s takovou jistotou v hlase, že by jí šla bortit samotná skaliska. Nakonec byla právoplatnou členkou kultu, jak jejich společenství nazvala samotná Rowena. A Smrt byla mocná. Prý. Pippa tajemnou vlčici ještě nepotkala, ovšem z popisu, který jí Rowena dala, si představovala Smrt jako hotovou polobohyni. A jako zdroj moci. Její myšlenky se však nyní točily kolem vlčat.
„Fajn a co vlci, kteří jsou mimo tenhle divnej kraj?“ nenechala se jen tak odbýt. Wizku vykládala o bájném vlkovi, který žil kdesi na jihu. Znovu zkřivila čumáček v čiré nelibosti. „Merda,“ stáhla uši k týlu, „takže mi chceš říct, že vlčata vznikaj z barviček.“ Pippa po Wizku vrhla nedůvěřivý pohled. Taliánský temperament se začal pomalu probojovávat na povrch. Pohledem pak zabruslila zpátky mezi stromy. Po Alfiem ani stopy. Kde ten blbeček jenom vězí, povzdychla si v duchu unaveně. Doufala, že v bílém sněhu uvidí zářit zrzavý kožíšek, místo toho viděla jen vyšlapané šlépěje všech domorodců.
„Hele,“ zpomalila, aby mohla Wizku šťouchnout tlapkou do hrudi, „já bych řekla, že to sama nevíš.“ Sebejistě podala černobílé vlčici svůj konečný verdikt. Koutky tlamy přitom měla povytažené do samolibého úšklebku. „A taky seš moc mírná,“ dodala s náznakem lítosti, když jí Wizku prozradila, že žádného vlka ještě nezabila. „To by se v Cosa Nostře nikdy nestalo. Musíte tady mít pěknou nudu, že nás nepřišel zpacifikovat ani ten váš ochránce, na kterýho se vymlouvala ta Baghý,“ odfrkla si trochu zklamaně. Už se jí ani nechtělo zacházet hlouběji do lesa. Jakoby se z Pippy díky Wizčiným slovům vytratil veškerý adrenalin. Odevzdaně si povzdychla, měla by se vrátit. Navíc na ni čekala Rowena. Pippa se zastavila, líně hrábla do sněhu a s hořkou pachutí na jazyku pohlédla na svůj doprovod.
„Aspoň seš hezká,“ zazubila se na vlčici, načež ji obešla a začala se vracet stejnou cestou zpátky. „Alfie tady není, ale díky za ochotu,“ poděkovala Wizku slušně. Nebyly zase tak daleko, proto trvalo jen chvilku, než mezi stromy našla Rowenin tmavý kožíšek. „Row! Myslím, že můžem jít,“ drcla do své nové kamarádky čenichem.

Pippa na Wizku upřela zvědavý pohled. V jantarových duhovkách se mimo tančících jiskřiček, odrážela i hraná nevinnost. Čekala, co jí Wizku o vzniku vlčat prozradí. Pippa měla jisté informace, nebylo to totiž zas tak nedávno, kdy škodolibě popichovala Newlina s Amnesií. Ale co když se mýlila?
Wizku jí vyprávěla příběh, nebo spíš pohádku, protože tón a výběr slov, kterým dávala přednost, zněla jako nějaký brak pro prcky. Pippa už nebyla prcek. Pomalu dorůstala dospělé vlčice a stačilo jen kousek, aby na ní plandavé uši a dlouhé končetiny vypadaly přirozeně. Jemná srst, která vlivem zimy nepatrně zhoustla se zlehka načepýřila, jakmile ji ovanul závan studeného vzduchu. Chladný proud mířil ze severu, pravděpodobně z hor.
„Láska, jo?“ odfrkla si s úšklebkem. „To se jí tam ta vlčata objevila jen tak? Protože jí měl rád nějakej prašivec?“ protáhla znuděně čumáček. „To se mi teda ňák nezdá.“ Pippa chtěla pravdu. Copak si Wizku myslela, že její bystrou hlavinku jen tak obalamutí? Pche, to tak! Mladá taliánka bezmyšlenkovitě kopla do sněhu, zatímco si to neohroženě vykračovala mezi stromy zcela cizí smečky.
„Ugh, fuj,“ zamračila se na vlčici za sebou, „Já teda žádnou lásku dál posílat nebudu.“ Div se u toho znechuceně neoklepala. „Radši mi řekni, jak to přesně probíhá,“ uculila se a andělsky u toho zamrkala světlými řasami. Bílé chloupky, které mladé vlčici prokvétaly v jinak pískové srsti na hřbetě, se koupaly ve slunečních paprscích, jak slunko pomalu stoupalo po nebi. Blížilo se jaro. A na to, že ji tu mohl prakticky kdykoli někdo sežrat, Pippa pohupovala vesele ocáskem. Sníh oběma vlčicím křupal pod nohama a pod sluneční září házel téměř oslepující odlesky.
„Hmm,“ protáhla zadumaně, když se Wizku rozpovídala o neshodách dávných předků Borůvkového lesa. Připomínalo jí to domov. „Už jsi někoho zabila?“ vypadlo z ní nezaujatě. Tipla by si, že ne.

Pippa jantarovým pohledem hypnotizovala hroudu sněhu neurčitých tvarů a přemítala nad tím, proč se pod vycházejícím sluncem tak třpytil. Jakoby někdo poházel jemně rozmělněné krystalky na zem. Třeba Smrt. Pippu mrzelo, že se s ní Rowena loučila tak brzy, neměla jí to však za zlé. Sama chtěla toho zrzavého pitomečka najít co nejdřív. A pak mu dát přes tlamu. Možná mu úprk oplatí stejnou mincí a vyrve mu zub. Pippa se potměšile zachichotala, už se nemohla dočkat.
Alastorův vtip jí došel až po chvíli, jejíž trvání by jen nerada přiznávala nahlas. Trvalo totiž, než přepnula zpátky do jiné řeči, a tak tmavému vlkovi věnovala jen rozpačitý úsměv. Situaci nevědomky zachránila Rowena, když jí ochotně podšoupla nabídku doprovodu. Nesměle jí oplatila objetí, než zpoza světlých řas mrkla zpátky na Alastora, který se z cesty na jih začal strašpytlácky vykrucovat. To tak, pomyslela si, když jim důrazně sdělil, že nesměl chodit žádné dálky. Pippa mimoděk svraštila obočí a nedůvěřivě pohledem zašilhala mezi koruny holých stromů. Bílé špičky hor, ve kterých sourozenci žili, nenápadně prosvítaly s vycházejícím sluncem mezi zasněženými větvemi. „A z hor až sem je to určitě kousek,“ neodpustila si provokativní popíchnutí po tom, co se Alastor provinile zakoktal. Na tváři se jí usadil pobavený úsměv, zatímco v očích jí jenom rozverně jiskřilo. „Ciao,“ rozloučila se s vlkem ležérně, „teď vím, kde žiješ, s Rowenou si vás najdu.“ Byl to slib, nebo snad výhrůžka? Těžko říct. Pippa tak nechala vlčkovi vybrat.
„Skvělý,“ otočila se zpátky k Roweně se zhodnocením situace. „Vypadá to, že obě máme stejně neschopný bratry,“ povzdychla si teatrálně. Alastorovi však nic nezazlívala. Měla pouze chuť dodat mladému vlkovi kuráž přátelskou rvačkou. Tak příště, pomyslela si odhodlaně. „Podívám se nejdřív po Alfredovi, a pak můžeme vyrazit. Sei d'accordo?“ navrhla Roweně, načež pobídla Wizku a začala si to štrádovat rovnou mezi stromy.
Nenápadně natočila ouška vzad, aby zjistila, zda se modrooká vlčice vydala za ní. Spokojeně se usmála, jakmile uslyšela důvěrné křupání sněhu. Pippa se brodila sněhem jakoby jí les patřil a pozorně se rozhlížela okolo. Hledala mezi stromy známý rezavý kabátek, přes zimu trochu chundelatější než obvykle, zatímco z Wizku si udělala osobního hlídače. Už ji začal svrbět jazýček, aby mohla prolomit ticho, které se mezi nimi usadilo jako ulepená smůla, ale Wizku ji předběhla.
Pippa si podmračeně vyslechla dlouhý monolog, jehož pointa jí hbitě utíkala. „A jak takový vlčata vůbec vznikaj?“ zeptala se tak trochu na just. To, že by se teď mohla promenádovat po ostatcích vlků, kteří zde žili už bůhví kdy, ji však chtě nechtě zaujalo. „Je tenhle les prosáklej i jejich krví?“ zeptala se se zájmem.

Pippa si radu od Wizku nebrala příliš k srdci. Místo toho otráveně protočila panenky. „Pensi che io sia completamente incapace?“ zabrblala svojí hatmatilkou krapet uraženě. Pravdou však bylo, že ji stopovat nikdo nenaučil. Copak se ale měla nechat poučovat od nějaké Wizku? „Super,“ máchla ocasem, když Wizku souhlasila. Tedy ne že by měla na výběr. Pippa se rozhlédla po lese, svítalo. Slunko se pomalu škrábalo zpět na oblohu a střídalo tak noční stráž.
„Asi máš pravdu,“ přikývla Roweně s povzdechem. Vždyť nakonec do Sarumenu i mířila. Jen to vzala trochu obklikou, nedobrovolně... Bylo možné, že se zrzavý taliánek vrátil zpátky do lesa. Pippu už svědily tlapky, těšila se, až svého bratra povalí na bílý koberec a dá mu výchovnou čočku.
Pippa se na Rowenu zazubila. „Musíme se pak hned najít!“ Ocásek jí při tom kmital vesele ze strany na stranu. Těšila se, až s Rowenou budou probírat Smrt a co všechno tato vlčice uměla. Měla na ni ještě spoustu otázek! „Dávej na sebe pozor, Row!“ šťouchla do ní jemně tlapkou, snad aby ji rozveselila.
Jantarový pohled byl však brzy nedobrovolně přikován k tmavému vlčeti, které nápadně připomínalo vlčici po jejím boku. A to nejen kožichem. Je cejtit jako Rowena. Pippa překvapeně mrkla, když jí Rowena představila jako svoji nejlepší přítelkyni. Stále si nezvykla. Koutky se jí na moment vytáhly do stydlivého úsměvu, což byla emoce, které Pippa vůbec nerozuměla. Najednou nevěděla, co se sebou. Nejistě proto přešlápla na místě a snažila se soustředit na něco jiného, než na své poskakující srdce. Zvláštní pocit.
„Alastor,“ ochutnala jméno tmavého vlčka na jazyku. „Ciao, Alastore,“ pozdravila ho znovu čiperně, „z hor nejsem.“ Pippa se při tom krátce ušklíbla. „Sono di Cosa Nostra,“ opravila Alastora s jistou pýchou v hlase. „Ale teď žiju na jihu v nějaký smečce. V Sarumenu,“ dodala klidněji. Což nebylo žádné terno, ale nestěžovala si. „Cosa Nostra to sice neni, ale dá se to.“ Nakonec Pippě stačilo mít po boku Alfreda. Ať už se toulala kdekoli, její domov byl vždy u něj.
A zatímco nebe světlalo, Alastor se snažil svou sestru odtáhnout domů. Pippa se na sourozence podívala s nenápadným stínem ve tváři. Na Roweny místě si představovala sebe a místo Alastora Alfieho. Otočila se proto zpátky na Wizku, která dávala Alastorovi nudnou přednášku. „Tak poď,“ zavelela a neohroženě si to začala pochodovat hlouběji do lesa. Už chci domů.

Lehce sklopila uši, když na ni Rowena, jindy vyzařující klidem, vyjela. Nečekala to. Hlásek v hlavě jí radil, aby se v tom víc nedloubala, byť ji na jazýčku svrběly další otázky. Doufala, že svou novou přítelkyni ujistila, že v tom nyní byly spolu. Koneckonců se jí Pippa dobrovolně zavázala. A taky jí Rowena připomínala ztracené sestry.
Pippa obrátila svou pozornost zpátky na hnědou vlčici, jejíž výraz by si zasloužil pořádnej bacanec. Pohled, který na mladou mafiánku házela, byl ledový a plný vzteku. Nebo výhrůžky. Pippa to brala rozhodně jako výhrůžku. Možná právě to v pískové vlčici vyvolávalo touhu proti vlčici vyrazit. Byla to horká hlava a neměla moc zájem nad něčím přemýšlet. Snad jen malinkatý detail — nacházely se s Rowenou na území cizí smečky. Pippa se zhluboka nadechla, aby své napnuté tělo opět uklidnila. „Baghý,“ zopakovala se zavřenými víčky. Bylo to zvláštní jméno, ale to byla i celá tato krajina, jejíž název si už nepamatovala. Ještě v léte tu neplánovala ani zůstat. „Fajn, díky za pomoc,“ protočila iritovaně panenky. Vždyť jsme ani nic neudělaly, můžeš se zase uklidnit, pomyslela si směrem k vlčici. Pohled jí záhy sklouzl na černobílou cizinku, která se oproti Baghý tvářila mnohem přátelštěji, zatímco ouška měla natočená k Roweně. Souhlasně přikývla.
„Jestli tu byl, tak jsou jeho stopy pohřbený pod sněhem,“ opáčila vlčici, jež převzala slovo, jakoby to byla ta nejjasnější věc pod sluncem. Zakryla tím tak fakt, že stopovat neuměla. Nebyl nikdo, kdo by ji to naučil. „Jestli tady Baghý říká, že tu není, tak tu asi nebude,“ zhodnotila situaci. Ačkoli se na ně hnědá vlčice jedovatě tvářila, Pippa jí věřila. Ovšem červíček naděje ji stále nahlodával — co se tu Alfie přeci jen někde potuloval? Pippa pohlédla na Rowenu: „Já bych se po něm docela podívala... Co říkáš?“ Uvědomovala si, že promenádovat se po smečkovém území, nebyl zrovna nejlepší nápad, ale Wizku, jak se vlčice sama představila, jim dala svolení. Pippa se narovnala a odhodlaně pohlédla vlčici do modrých očí. Nebyly tak chladné jako Baghý, která se mezitím zdejchla pryč. Pippa odcházející vlčici doprovázela upřeným pohledem. Někdy příště.
„Bene,“ souhlasně přikývla, „ale půjdeš s náma.“ Nebyla to otázka. Pippa to Wizku jednoduše oznámila. Nenechám se tady nikým sežrat... Třeba další Baghý. Než se stihla pohnout z místa, zničehonic se k nim přiřítilo další odrostlé vlče. Začalo cosi rychle kvákat, Pippa mu sotva rozuměla. Trochu vyjukaně na vlka zamrkala. Ten je odtud? visela jí zjevná otázka na očích. Vypadalo to, že se s Rowenou znal, a tak od ní o krůček odstoupila. Nemělo smysl před ní dál obranně stát. Teprve po dlouhém monologu, kdy Pippa nevěděla, která bije, je vlček pozdravil. Pippa se na něj pobaveně ušklíbla.
„Ciao,“ oplatila mu pozdrav. Zdálo se, že byl lehce zmatený, neb jim nedokázal říct ani pořádně své jméno. Následovalo však další vyprávění. S mámou a tátou? pozdvihla lehce obočí. „Hej,“ šťouchla do Roweny zmateně, „o čem to mele?“ Pippa sotva stihla pochytit všechna slova, která z vlka vypadla.

Na Pippu si nějaká taktnost jen tak nepřišla. Občas zapomínala být dostatečně opatrná s city ostatních. například svého drahého bratra radši bila, než aby vykoumala, jak se měl. Rvala se s ním čistě proto, protože ji naštval. Stále mu nezapomněla způsobené trauma z vyraženého zoubku. Nepřítomně si jazykem přejela po zahojené díře, zatímco se zaraženě otočila na Rowenu. „Proč?“ vypadlo z ni neandrtálcky. Nechápala, z jakého důvodu by mohla přestat bavit vlastní rodiče. Takový koncept se v Cosa Nostře zkrátka nevedl; rodina byla pro místní jižany vše. A byť byly popravy a různé šarvátky mezi vlky na denním pořádku, na konci dne byla stále se svojí smečkou. Doma. Rowena teď však patřila také mezi její rodinu. Pippa se trochu zamračila, než se vlčici zadívala přímo do tváře: „Mě rozhodně bavit nepřestaneš. Jsme v tom spolu.“ Byl to slib. A to, co Pippa slíbila, to dodržela. Tak, jak ji to otec naučil.
Rowena se mezitím rozpovídala o svých sourozencích. Pippa zvědavě naslouchala. „Až půjdeme někdy k vám, tak mě s nima můžeš seznámit,“ navrhla a přátelsky u toho pohodila oháňkou. Zrovna před sebou neohrabaně odkopávala hrudky sněhu, které se buď rozvířily v miniaturní sněhové bouři, nebo si zvládly udržet tvar a odletěly kamsi mezi zasněžené keříky. Těch tu bylo vskutku požehnaně, byť pod tím vším sněhem byly sotva vidět. Než se však stihla pořádně porozhlédnout kolem sebe, už před nimi stála ta trpasličí princezna. To se takhle pitomě tváří furt, nebo se na nás jenom snaží udělat dojem? zhodnotila nešetrně cizinčin kamenný výraz.
Nespokojeně se otřásla, když se v okolí zdvihl najednou ledový vítr. Pippa pořád stála mírně nakročená před Rowenou, to kdyby se na ně vlčice rozhodla zaútočit. Zatím se však zdálo, že se víc bála ona jich. Alespoň to tak vypadalo, neb se od nich držela v uctivé vzdálenosti. Pippa si vlčici zvědavě prohlížela. Ačkoli je z lesa vyháněla, vypadala docela schopně a to i navzdory své výšce. Nepochybovala ani, že vlčice byla ve smečce slušně krmena. Možná nebylo úplně radno si s ní zahrávat. Jenže na to byla Pippa příliš oprsklá. „Sono Pippa. E questa è Rowena. A kdo že seš ty?“ zeptala se vlčice neohroženě. Chci aspoň vědět, s kým mluvím.
Pippa si zklamaně povzdychla, když vlčice deklarovala, že Alfieho neznala. Ovšem fakt, že se tu nějaké vlče toulalo, probudilo v Pippě naději. „Alfie je zrzavej a tváří se věčně jako idiot. Toho by sis určitě pamatovala,“ doplnila Rowenu s malým úšklebkem na účet svého bratra.
„Váš pořádnej ochránce se bál dvou mladých vlčic, že tu není on?“ protáhla lehce čumáček. Konečně totiž z vlčice vypadlo, že ona tu byla pouze jako záskok. Zajímalo ji, co mohla vlčice jejího kalibru v takové smečce vůbec dělat. Jako hodná pečovatelka tedy rozhodně nevypadala. Než se jí však stihla zeptat, po jejím boku se vynořila další postava. Pippa se celá napnula. Tohle je ten ochranář? napadlo ji, jakmile očima spočinula na větší vlčici. Měla o něco tmavší duhovky a jakési ornamenty na čele ve stejném odstínu. Pippa se zamračila; co to bylo za podivné čmárance? A kde k nim vlčice přišla?
„Ne,“ přitakala vlčici energicky a nenápadně se při tom podívala na Rowenu. Co teď?

Výlet do hor zněl lákavě, znamenalo to však ještě víc sněhu, než se válelo kolem nyní. Pippa se zimomřivě oklepala jen při té představě. „Půjdu ráda, ale nejdřív bych chtěla najít Alfieho,“ přijala Roweninu nabídku a nadšeně při tom mávla ocáskem. Zajímalo ji, jak to tak vysoko nad zemí vypadalo. A zda vůbec bylo možné v takovém prostředí žít. Hory viděla vždy jen z dálky, proto pro ni bylo obtížné představit si, jak na takovém místě mohla sídlit smečka. Mohlo se zdát, že byla na svého bratra příliš fixovaná, ale Pippa byla jednoduše loajální. Nakonec to byla ona, kdo si slíbil, že svou rodinu bude opatrovat. A skutečnost, že stále nenašli zbytek sester, jí rvala duši. Každým dnem, který skončil bez sebemenšího pokroku, cítila jakoby se z ní cosi odlamovalo. Nechtěla však zklamat ani Rowenu, která pro ni nyní představovala něco jako mladší sestru. Sestry spjaté Smrtí. Pippa se na černou vlčici povzbudivě usmála. Jakoby si na bedra přibrala další zodpovědnost, ačkoli si byla jistá, že Rowena ochraňovat nechtěla.
„U nás vládnou Doni. Náš táta byl Don,“ prozradila jí na oplátku. Do hlavinky si zároveň uložila novou informaci: „Alfa è il nostro Don.“ Překvapeně zamrkala, když z Roweny záhy vypadlo, že je opustila matka. Posmutněle svěsila uši: „Já taky nemám rodiče.“ Vzpomínky na masakr se snažila zastrčit někam do pozadí, než si uvědomila, že právě tyto cenné vzpomínky ji ženou vpřed. Musela zesílit a to co nejdřív. Bylo jí jedno jak, i kdyby měla zaprodat duši samotnému ďáblu, což už vlastně napůl udělala. Teď byla vyznavačka Smrti. Rowena to dál nerozebírala a než se Pippa stihla zeptat, kam tedy její matka odešla, stály na smečkovém území.
Hopla, stihlo jí proletět hlavou, když jí vlčice po jejím boku prozradila, kde se nacházely. „Fratelli?“ naklonila hlavu nechápavě. Zapomínala, že jí ostatní nerozuměli. „Bráchové. Říkala si, že máš sourozence, ne?“ zazubila se na Rowenu s vysvětlením.
Pravé ouško jí zvědavě cuklo do strany, když se kousek od nich ozvaly kroky ve sněhu. Pippa se narovnala a reflexivně udělala krůček před Rowenu. Jantarová očka zbystřila; před mladými vlčicemi stála drobná cizinka, která si je poněkud dlouze prohlížela, než se jala promluvit. Nevypadalo to, že by se chtěla příliš kamarádíčkovat, neb se jí ve tváři pohnulo sotva pár svalů, když je vyzvala k vysvětlení. Pippa se na vlčici zamračila a nedůvěřivě si ji změřila pohledem. Ačkoli stála dál, byla si jistá, že nechybělo příliš a vlčici by přerostla. „Borůvková smečka si neumí pořídit ani pořádnýho ochránce?“ šeptla směrem k Roweně pochybovačně, načež se otočila zpátky k vlčici.
„Ciao,“ odpověděla jí neformálně, „nevím, jestli by nám mohl pomoct někdo, jako seš ty,“ pronesla pak skepticky.

« Vyhlídka

// Domluvená hra s Baghý a Wizku.

Pippa sledovala, jak se nad horami seskupovala hustá mračna a plula si po jinak jasné obloze. Blížila se sněhová bouře a to mladou vlčici značně znepokojovalo. Už takhle se jí v závějích sněhu chodilo špatně. Sníh se jí zkrátka tolik nelíbil. Mnohem radši měla teplo, takové, jaké bylo jen v Cosa Nostře. Tiše si povzdychla, chyběl jí domov. Ačkoli Roweně vyprávěla o Sarumenské smečce, její myšlenky létaly zpět daleko na jih. „Nikdy jsem neviděla hory zblízka,“ přiznala, když jí Rowena prozradila, že v její smečce bylo bezpečno. Pro Pippu bylo nejbezpečnějším místem na světě pouze Cosa Nostra. Alespoň do onoho masakru. Při vzpomínce na hustou louži krve, jež se nevinně tvořila pod tělem velkého Dona Danteho, se s hořkým úšklebkem oklepala. Proto potřebovala být silnější.
„Andrà bene,“ usmála se povzbudivě na Rowenu. „Třeba u Newlina bych se vůbec nebála,“ dodala krapet škodolibě. Poté se Rowena konečně rozpovídala i o své smečce. Zdálo se, že s ní neměla příliš silné pouto. Nemluvila o ostatních členech nijak pěkně a fakt, že na ně jejich Alfa kašle... Alfa? Alfa... „Alfa jako... váš Don?“ naklonila lehce hlavu do strany. Zrovna se snažila vyšlapávat cestu skrz sníh přes viditelné šlépěje ostatních zvířat a vlků. Závěje sněhu byly docela vysoké a Pippa rozhodně neměla v plánu do jedné z nich zapadnout.
„Il tuo Don deve essere stupido,“ prohlásila zklamaně. Každý Don se přeci měl starat o svou smečku! A to až do posledního dechu. Litovala Roweny, že musela žít nejen v horách, ale zároveň s takovým nezodpovědným Donem. Zaujalo ji ovšem, že uměl létat. Pippa se nechápavě zamračila. „Umí lítat jako ptáci?“ zeptala se, aby se ujistila, že se jen nepřeslechla. Snad nikdy neviděla vlka, který by uměl létat. Na druhou stranu dosud netušila, jaká magie se v ní skrývala...
V tuhle chvíli by si Pippa přála také umět létat, protože bílá pokrývka, jež sahala kam až oko dohlédlo, jejímu neexistujícímu orientačnímu smyslu vůbec nepřidávala. Jakmile se jí totiž podařilo úspěšně zdolat kopec dolů, stála na úplně jiné straně, než kam původně mířila. Mladá taliánka si však chybu neuvědomovala. Nakonec všechno bylo bílé a tento kraj vůbec neznala. „Třeba cestou narazíme na Alfieho,“ pronesla své myšlenky nahlas, zatímco se zamyšleně rozhlížela kolem. Všude byly stromy, po rozlehlé pláni ani památky. „Říkala jsi, že máš taky fratelli. Kde jsou?“ ohlédla se po tmavé vlčici zvědavě. Stále nevěděla, proč Rowena cestovala sama.
Cesta začala Pippě pomalu splývat v jedno. Stromy vypadaly stále stejně, podobně jako veškeré okolí. Kamkoli se podívala, tam viděla stromy. A nekonečná modř na nebi nepomáhala. Přesto si byla Pippa jistá, že šly s Rowenou správně. Ve skutečnosti byla ale úplně ztracená. Nevědomost, že právě vstoupila na cizí smečkové území, však byla tuze sladká.

// Měním přechod » Borůvkový les

Vypadalo to, že ani Rowena nevěděla, jak k ní Smrt přišla. Jakou pak měla jistotu, že zrovna Pippu přijme? Mladá vlčice se zamyšleně zadívala na oblohu. Byla to příjemná změna od bílého sněhu. Modrá barva, jež se rozprostírala po nekonečném nebi, připomínala oceán. Chyběl už jen pravidelný šum vln. Pippě se okamžitě vybavila vzpomínka na výlet s Dandou, který ji vytahoval z moře. Tehdy to nebyl moc moudrý nápad lézt do vody. Ze zážitku, kdy se málem utopila, se jí na zádech lehce naježila srst.
„No jo, bude nadšenej,“ prohlásila škodolibě. Už se nemohla dočkat, až mu řekne, že se rozhodla uctívat Smrt. Jak se asi bude tvářit? Představa jeho reakce vyvolávala Pippě úsměv na tváři, zatímco v očích jí řádily veselé jiskřičky. Rozjařeně tančily kolem drobného plamínku v objetí jantarových duhovek. Pippa zrovna sledovala hejno ptáků, kteří pluli po obloze a na chvilku si přála, aby uměla létat. Radši by se vrhla k nebesům, než aby se brodila zpátky tím otravným sněhem.
„Na severu...“ Pippa se zadívala do dálky, kde se tyčily vysoké hory. „Támhle?“ kývla čumáčkem a mrkla po Roweně. „To je docela dálka,“ hvízdla uznale. Navíc tam musí být ještě větší kosa, zašklebila se kysele. Pohled jí sjel na rozlehlé jezero, jehož zamrzlá hladina se z dálky třpytila pod slunečními paprsky. Někde tam žije Smrt. Pippa polkla. Najednou jí vyschlo v hrdle. Mlčky pohledem hypnotizovala jezero a jeho okolí a představovala si, jak tam někde mezi stromy pobíhá obsidiánově černá vlčice se zelenýma očima.
Z myšlenek ji vytrhla až Rowena, která překvapivě přijmula její nabídku. Pippa se na ni zazubila a energicky vyskočila na nohy. „Fantastico!“ Tělem jí projela vlna nadšení. „Je to zhruba někde támhle!“ natáhla tlapku směrem na jih a ukázala na neurčitou masu zasněžených lesů. To, že ukazovala na opačnou stranu, než Sarumenský hvozd opravdu ležel, už nevěděla. Možná měla Rowenu předem varovat, že její orientační smysl značně pokulhával, ale takovou maličkost si mladá mafiánka sama neuvědomovala. „Vedi? È chiusa!“ spokojeně pokývala hlavou.
„Ale musíš tomu lesu přijít na chuť,“ varovala Rowenu, „uprostřed celýho lesa je holá mýtina s jediným stromem. To je ten, do kterýho jsme s Alfiem zapadli. A to všechno jenom díky jedný pomatený vlčici.“ Pippa si při té vzpomínce odfrkla. „Ale jsem si jistá, že Morf se ti bude líbit! Je fakt drsnej. A víš co?“ podívala se na Rowenu nadšeně, „Můžu tě rovnou představit i Dandovi! A pěkně mu vysvětlíme, jak se věci mají!“ Do tónu se jí nenápadně dostal taliánský přízvuk. To se stávalo, kdykoli byla příliš nadšená, nebo rozčílená, či vyvedená z míry. Anebo když mluvila příliš rychle.
„O zimu je to tam nic moc, ale to asi všude. Zato v létě tam byl super chládek.“ Pippa se začala pomalu brodit sněhem zpátky, kde podle stop odtušila, že vede cesta dolů. Jednu výhodu sníh přeci jen měl — mohla se řídit podle vyšlapaných cestiček a nemusela tolik spoléhat na svůj nefunkční orientační smysl. „Ale musíme se vyhnout Newlinovi. To je takovej trochu zmatenej vlk, kterej furt jenom žvaní,“ ušklíbla se pobaveně. „Jinak by se ti tam mohlo líbit,“ usoudila nakonec s pokrčením ramen. Ani nevěděla, proč se snažila Roweně Sarumenskou smečku tolik přiblížit. Snažila se snad přesvědčit samu sebe? Přeci jen se rozhodla dát smečce šanci. A co, že se ji snažila Roweně ukázat v lepším světle? Nelhala.
„A jaká je tvoje smečka?“

» Středozemní pláň (Řeka Midiam)

Doplněk lístků za posty.

Nori: 4.2. => 2 lístky

Pippa: 4.2. - 14.2 => 3 lístky

Dohromady: Nori 7 lístků, Pippa 12 lístků (nevím, jestli sem mám psát i lístky, který jsou podarovaný)

Darovat od Pippy:
Flynn, Wizku, Dipsi, Makadi, Evelyn, Sheya, Lia, Rez, Styx, Duncan, Kessel