Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Tak ješte jednou c:

114

S hlubokou vráskou na čele se ohlédla po svém bratrovi, jenž si povídal s Darkií, když se úkrytem ozval kašel. Musí odpočívat, pomyslela si nekompromisně. Ovšem jakmile přišla řeč na Cosa Nostru, Pippa se dostala do svého živlu.
„Cosa Nostra je ta nejváženější smečka! Náš otec byl samotnej Don,“ doplnila Alfieho důležitě. „Neni to žádnej holubník, máme řád a pevná pravidla a kdo je poruší, okamžitě se stává nepřítelem celýho společenství.“ Pippě se na tváři usadil malý, nevinný úsměv. „A když někdo takhle zlobí, Don ho roztrhá na kousky.“ S těmito slovy znovu ponořila čenich do mrtvé srny. Po jazyku se jí rozlila chuť krve a hořkosladká pachuť vlastních slov. Vyvolávalo to v ní vzpomínku na vlastní rodiče, kteří byli, pomocí ironie osudu, také roztrháni. „Cosa Nostra si nejvíc váží věrnosti,“ dodala mezi sousty rádoby varovně, když se je Darkie snažila povzbudit.
Pippa byla natolik pohroužená do žvýkání masa, že jí přítomnost nového vlčete zcela unikla. Pořád byla rozespalá, v koutcích očí jí zely ospalky a zlatavý pohled měla stále zastřený. O svém domově by však mohla vyprávět celé dny a noci.
Vlčice s hnědým hřbetem, jež přitáhla srnu do úkrytu, se jim představila jako Maple. Pippa si ji pamatovala díky incidentu na mýtině uprostřed lesa, ale její jméno si předtím nedokázala vybavit. „Pippa,“ odpověděla Maple poslušně. „Grazie per la carne. Umírala jsem hlady,“ poděkovala a pohledem vyzvala Alfreda, aby se přidal. Musel být z toho kašle zesláblý. Teprve až poté si všimla malé vlčice, jež se schovávala za Maple. V Pippě zamrazilo. Lia... Vlče se schovávalo ve stínech, byť díky magickému ohni bylo v jeskyni mnohem více světla. Pippa ji nemusela zkoumat dlouho, aby jí došlo, že to mládě Lia nebylo. V očích se jí odráželo upřímné zklamání. Trochu nakrknutě se proto na vlčici zamračila. Proč vypadá tak podobně? pomyslela si. Čím déle si vlče prohlížela, tím větší bolest na hrudi cítila.
Darkie mezitím vykouzlila další mech. Pippu to dokázalo alespoň na chvilku vrátit zpátky do reality, aby se na vlče přestala konečně mračit. Alfredo se ji snažil vylákat od Maple, ovšem ta se z úkrytu brzy zase vypařila. Zdálo se, že se na hranicích lesa sešlo hned několik cizinců. Jedno vytí přišlo Pippě povědomé, ovšem nedokázala si vysoký hlas okamžitě zařadit. Oči měla stále přišpendlené na béžové vlče.
„Ciao,“ utrousila a posadila se do měkkého mechu. Úplně ji přešla chuť. „Nás už znáš. Teď ty,“ vyzvala vlčici neomaleně. Na rozdíl od svého bratra ji podobnost s Liou spíše rozčilovala. Připomínalo jí to hořkou skutečnost, že sestry stále nenašli.

ROZHOVORY

Flynn: Našla jsi něco?
Heather: Úplný houby.
Flynn: Tak ty tam nech. Houby já nerad.
_____________
Lylwelin: Awww, zlato, ty si byl do mě zabouchlej? To je trapný.
Sigy: Jsme roky partneři...
Lylwelin: A co jako.
_____________
Smrt: A máš čím zaplatit, smrtelníku?
Stín: Jo, jo. Ale jak mám vědět, že mě nepodvedeš ty? Půlku křišťálů teď, a půlku až s tou magií někoho zabiju.
_____________
Alfredo: Naše možnosti js-
Pippa: Vražda, krádež, nebo zase vražda?
Alfredo: …. Proč si taková.
_____________
Duncan: Co mi asi tak můžeš udělat? Zabít mě?
Norox: Přesně tak.
_____________
Nori: *přikrývá tlapkami Kaye oči* Hádej kdo!
Kaya: Buď Nori, nebo studené kostnaté spáry Smrti.
Nori: Je to Nori!
Kaya: Smrti, proč.
_____________
Styx: Jestli umře tak si ji zabírám, dokud je ještě teplá.
Tasa: Mně nevadí ani za studena.
_____________
Nora: Já jsem to neudělal/a!
Nickolas: Tak proč se usmíváš?
Nora: Protože kdokoliv to udělal, je naprostej génius.
_____________
Launee: Pravda nebo úkol?
Therion: Pravda.
Launee: Kdy jsi naposledy jedl?
Therion: Úkol.
Launee: Jdi se najíst.
Therion: Tahle hra se mi nelíbí.
_____________
Lindasa: Věřil/a jsem ti!
Meinere: A já za to snad můžu? To byla tvoje chyba.
_____________
Morfeus: Měl jsi štěstí, Newline, na funkci to nebude mít vliv.
Newlin: Jako na funkci pečovatele?
Neyteri: ...
Morfeus: Na tu už vůbec ne.
_____________
Pippa: Žiješ?
Lia: Ne, jsem mrtvá asi.
_____________
Cynthia: Takže jsem se ti celou dobu líbila?
Ilenia: To snad nebylo očividný?
Cynthia: Ne?
Ilenia: Směju se všem tvým vtipům.
Cynthia: To snad protože jsem vtipná?
Ilenia: ... Podívej, snažím se tě svést, Cynthie.
_____________
Lilith: Nemůžu uvěřit, že jsme spolu zamčený v místnosti.
Wizku: *polyká klíč* ANI JÁ.
_____________
Elisa: Kde je tvůj alfa?
Sunstorm: No a kterého tak zhruba myslíš?
Elisa: Děláš si ze mě srandu nebo co?! Kde - je - tvůj - alfa?!
Sunstorm: No tos mi teda vážně pomohla.
_____________
Darkie: Prosím! Jdi k Životovi, aby tě vyléčil.
Jenna: Promiň mi, nevšimla jsem si, že je to TVOJE bodná rána! HLEĎ SI SVÝHO.
_____________
Duncan: Jako tvůj nejlepší kamarád-
Newlin: Hnědoušek je můj nejlepší kamarád.
Duncan: JAKO TVŮJ NEJLEPŠÍ KAMARÁD-!
_____________
Shireen: Myslíš, že za tohle skončím v pekle?
Nemesis: Větší pohromu tam nezažijou...
_____________
Evelyn: Proboha, kde je tvoje heterosexualita?
Dipsi: Ále, potkala jsem Duncana.
Evelyn: To je hrozný. Ale vypadáš teda až moc teple.
Dipsi: Potkala jsem ho vedle Borůvky.

CITACE

1. „Ten papuchalk tam byl už když jsem přišel!“ » Etney «
2. „Ještě jednou potkám šedého vlka a dostanu psotník.“ » Sirius «
3. „Mám samý dobrý zprávy! Jenom se ti nebude ani jedna líbit!“ » Nori «
4. „Zkuste se všichni prosím uklidnit a mít se navzájem rádi.“ » Darkie «
5. „Neboj se, v houbách se vyznám!“ » Fiér «
6. „Já? Jakože já? Vážně?! No tak to ti dík káááámo.“ » Flynn «
7. „Mlsný jazýček to on by měl, to jo...“ » Styx «
8. „Slyšíte to?! (pomlka)Sýček! (vražedným hlasem)“ » Lia «
9. „To je mi líto... A tohle už jíst nebudeš?“ » Stín «
10. „Mám moc maličké tlapičky a moc roztomilý kožíšek, abych kráčela v maharských močálech.“ » Rowena «
11. „Duncan je nejtupější stvoření. Ale ty k němu máš blízko.“ » Norox «
12. „Z cizího štěstí mě bolí hlava.“ » Elora «
13. „Jestli kvůli tobě zemřeme, tak tě zabiju! I když budem mrtví!“ » Pippa «
14. „Změnil ses, už nejseš tak otravnej. Děsí mě to.“ » Rez «
15. „Nezapomeň si pořádně vyčistit tlapku, protože až skončíme, bude to tvoje jediné poznávací znamení.“ » Ilenia «
16. *too depressed* „Ach jo.“ » Makadi «
17. „Tolik děr pohromadě jsem už dlouho neviděl.“ » Lothiel «
18. „Dostanu bonusový body, když se budu tvářit, že mě to zajímá?“ » Stín «
19. „Blechy na tebe!“ » Lindasa «
20. „Proč se tu sakra všichni mění v holuby?“ » Sionn «
21. „Živote, dej mi trpělivost. Trpělivost povídám, protože jak mi dáš sílu, tak ho zabiju.“ » Baghý (o Norim)«
22. „Máš jediný štěstí, že mám tak pochybný vkus.“ » Styx (k Duncanovi) «
23. „Skok z útesu nezní jako špatnej nápad.“ » Meinere «
24. „Čuchám čuchám deprese?“ » Izar «
25. „Prach, už zase. Do pekelný vohrady...“ » Cashmere «
26. „Sluníčko svítí, ptáčci zpívají, vlci se perou... jo, dneska bude krásnej den.“ » Blueberry «
27. „Durewix, krucifix.“ *sighs* » Shireen «
28. „Když zavřu oči, nikdo mě neuvidí!“ » Jaimie «
29. „Připadáš mi nějak povědomý, už jsem ti někdy vyhrožoval/a?“ » Elisa «
30. „Šuk sem, šuk tam... Teda šup sem, šup tam.“ » Duncan «
31. „Mít partnera přece neni pohlavní choroba.“ » Dipsi «
32. „Jsou jen dvě věci, kterým se nejde vyhnout smrt a borůvkový zápach z Borůvky.“ » Tati «
33. „Bojím se jen dvou věcí. Smrti a Elisy.“ » Arcanus «
34. „Budu předstírat, že jsem to neviděla. Sheyo, pojď, jdeme od těchhle exotů radši pryč.“ » Cynthia «
35. „Jen přes tvojí mrtvolu, říkáš? No když jinak nedáš~.“ » Norox «
36. „To chce mít pořádnou tlamu!“ » Tasa «
37. „Vobčůrávat les každý měsíc, a kdo mi za to jako zaplatí? Potřebuji kameny, abych podplatil Smrt.“ » Nori «
38. „Jmenuji se Flundra a vůbec mě nezajímáš!“ » Nym «
39. „Jasně, že peklo existuje. Vítej v rodině!“ » Lia «
40. „Když budeš pod tím balvanem dřepět dost dlouho, někdo přijde a pociká tě jako součást smečkového území.“ » Launee «
41. „Asgaar není hvozd, je to životní styl.“ » Lucy «
42. „Hmmm, sice nemáš hnědý kožich, ale tolerovat tě budu.“ » Lindasa «
43. „Nevíte prosím někdo, kde je moje vůle žít? Musela se po cestě asi ztratit.“ » Noktisiel «
44. „Je tu tolik vlčat, že by to ani Styx nevymítila.“ » Norox «
45. „Hele, nebere Život náhodou marušku? Jen, že je tak moc "háááj", chápeš.“ » Sirius «
46. „V Sarumenu chcípnul pes.“ » Norox «
47. „Dneska berou!“ » Meinere «
48. „Čím víc mi v tom bráníš, tím větší na to mám chuť.“ » Shireen «
49. „Ten Nori je ale tak super chalán, mám ho fakt ráda! Rozdává radost všude kolem sebe a nejen ve smečce, ale i mimo ni. Například teď – teď tu byl, odešel a já jsem tak ráda, že konečně odešel :)).“ » Rez «
50. „Málem mě zabili a ty mi na to řekneš tohle? Přísahám bohu, Taso!“ » Styx «
51. „Nemám rád/a vlčata. Jsou zákeřný.“ » Stín «
52. „Na vlčata nemůžu říct jedno zlý slovo! :))....... To by nestačilo.“ » Blueberry «
53. „Jako rohožka posloužíš suprově.“ » Pippa «
54. „Do propadliny nejdu, nejsem ještě takový propadák.“ » Storm «
55. „Láska? Fuuuuuuj!“ » Elora «
56. „Nejsem ornitolog, ale tolik ptáků jsem pohromadě už dlouho neviděl.“ » Rigel «
57. „Říkal tu někdo "vlčata"?“ » Styx «
58. „Na jednu stranu doufám, že shoříš v pekle. Na druhou stranu se tam s tebou potom nechci potkat.“ » Shireen «

113

Pippa byla ponořena do hlubokého spánku. Temnota, do níž se propadla téměř okamžitě, ji obklopovala ze všech stran a odmítala ji pustit ze svých pařátků. Jeden sen střídal druhý, barevné cákance, které nedávaly smysl a zelenkavé oči Smrti, přinášely mladé vlčici vrásku na čelo. Hubené tělo sebou rozčíleně házelo, zatímco pod zavřenými víčky byl vidět zuřivý pohyb očí. Srnčí kůži, kterou přes ni Darkie hodila, Pippa ani nepocítila. S divokým házením stejně sjela dolů.
Probudil ji teprve tlumený rozhovor. Splašené srdce, které Pippě tlouklo v hrudníku, se uklidnilo po pohlazení duše Alfredovo hlasem. Stále měla zavřená víčka, zatímco se pomalu probouzela. Stihla tak pochytit otázku, kterou černobílá vlčice pokládala Alfiemu. Pippa rozespale zabručela a ztěžka rozlepila ospalá víčka. Chvilku trvalo, než se jantarovým duhovkám podařilo v jeskyni zorientovat. Pippa nedokázala odhadnout, jaká část dne venku zrovna panovala, ale jistě musela spát dlouho. Vyčerpání, které ji doprovázelo po výletování s Rowenou, z ní rychle opadlo. Pippa párkrát zamlaskala; v tlamě měla naprosté sucho. Se zamračeným výrazem se tak rozhlédla kolem, dokud očima nezakotvila nejprve na Alfredovi, a pak na Darkii. Oba dva byli vzhůru. „Perché nessuno mi ha svegliato?“ zamumlala s poctivým zívnutím, načež se ztěžka vyškrábala do polosedu. Než ze sebe však stihla vymáčknout další rozespalé zamračení, do jeskyně přišla nahnědlá vlčice. (//Myslím, že se Maple Pippě ještě nepředstavila a pokud ano, tak to už stejně zapomněla :D ;-;) V jiné situaci by Pippa svou ranní náladičkou sežehla i ji, ale dřív než stihla cokoli dodat, její pozornost upoutala vůně čerstvého masa. Pippa jakoby náhle ožila, se bez dalšího bručení vyšvihla na nohy a s hvězdičkami v očích se připloužila k srně.
„Ciao!“ pozdravila nově příchozí vlčici, aniž by ze srnky spustila zrak a s krátkým zaváháním, kdy se ohlédla po Alfiem, se sehnula k mrtvole. Po tlamě se jí okamžitě rozlila ocelovitá chuť krve, jakmile hladově zabořila do masa zuby.
„Mhhhhhmmm!“ pokývala spokojeně hlavou, zatímco zuřivě přežvykovala. Najednou se culila jako měsíček na hnoji a neexistovalo nic, co by ji dokázalo rozhodit. Alespoň tak nevinně se Pippa tvářila.

112

Pippa pozorovala svého bratra, jenž měl plnou tlamu bylinek a přemítala, jak mu nějaký zelený kytky asi tak pomůžou. Ovšem fakt, že Darkie přiměla zelené rostlinky vyrůst ze země téměř mrknutím oka, přiměl mladou taliánku magickým silám věřit. Konečně ležela na měkkém, v úkrytu a ačkoli tam panovalo přítmí, růže, kterou měla černobílá vlčice na krku, jim poskytovala alespoň malé světlo. Pippa cítila, jak jí únavou těžkla víčka a slova bylo najednou obtížné vyslovit nahlas. Dobrodružství, které si užila s Rowenou, ji úspěšně vyčerpalo. Než se však stihla propadnout do říše snů, vyslechla si, co měla vlčice naproti ní na srdci.
„Stupidità,“ odmítla její teorii o smutku. „Don by měl žít pro smečku.“ Krátce sebou zavrtěla, aby se na svém místečku víc uvelebila. „A takhle to zní prostě jako pořádná sobeckost,“ dodala s poctivým zívnutím. Na další debatu však neměla energii. Byla unavená a spánek po ní natahoval své pařátky.
Než se Darkie vrátila se slíbenou kožešinou, Pippa si už spokojeně pochrupovala. Zdálo se jí o Smrti. Černá vlčice ji provázela snem, převtělovala se do uhlově černé vrány a šeptala jí do ouška.

//Omlouvám se za krátkopost...

« Sarumen

111

Pippa toho ze zrzka moc nedostala, byl tichý. Až moc. Vlčice to přisuzovala únavě a drásavému kašli. Cítila, jak se o ni na oplátku opíral; dlouhánovo tělo bylo těžší než si pamatovala, nebyl však jediný, kdo stihl zesílit. Pippa svého bratra ochotně podpírala, zatímco mířili s černobílou vlčicí do úkrytu.
Rozčílení, které ji na pár chvilek ovládlo, v ní už jenom klidně doutnalo. Plameny, které Pippě šlehaly z očí, byly nyní krotké. Stačilo jen maličko, aby se mladá taliánka znovu rozohnila, ale i na ni padla únava z cestování. „Až si odpočinem, tak mi musíš všechno říct. Hledala jsem tě snad všude,“ špitla zrzkovi do ucha a jemně jej zatahala za bělavou špičku. Vlčice je mezitím dovedla až do smečkového úkrytu.
Pippa se na moment zdráhavě zastavila. Když tu byli s Alfiem naposledy, doprovázel je Newlin s Amnesií a zároveň se tu seznámili s Černobílou. Pamatovala si i odrostlé hnědé vlče, jehož jméno Pippě vypadlo stejně jako jméno nové alfy. Rozmrzelý výraz, který se jí usadil ve tváři byl mířený na sebe sama. „Pořád jsme je nenašli...“ zamumlala a při té příležitosti nakopla malý kamínek. Začínal se z toho stávat zlozvyk. Jen toho červa, kterého poslala na výlet vzduchem v lese, to muselo překvapit.
Konečně došli až do místnosti, kde to poznávala. Pippa neváhala, unaveně sebou plácla na jednu z kožešin a spokojeně vydechla. Stihla to ještě než je vlčice stihla k odpočinku vyzvat. S neskrývaným údivem sledovala, jak ze země během chviličky vyrašilo několik květinek. Zlatým pohledem přejela na černobílou vlčici. Hlavu položila do měkké kožešiny a s mírně našpulenou tlamou sledovala její počínání. Fiore začala Alfreda úkolovat, zřejmě se v rostlinách vyznala. Pippa měla chuť uznale hvízdnout, když jim nabídla veverky. Ani si nevzpomínala, kdy si takový luxus mohla dovolit. Všechno si musela s bratrem vždycky zaobstarat sama. Únava však byla silnější než hlad.
„Myslim, že si nejdřív odpočinu,“ odvětila, aniž by zvedla hlavu. Hýbala jen s očima. Vlčice se na ni mezitím otočila a začala jí vyprávět o svém otci a matce, z níž se stala socha. „Jako patrono?“ zeptala se zvědavě. „Něco takovýho nám říkal už Newlin... Kde vůbec je?“ skrčila lehce čumáček. Naposled jsem ho viděla, když bylo ještě teplo. Najednou jí to připadalo jako celá věčnost. Přišlo jí však zvláštní, že by chtěl někdo odejít jen tak. Zemřít a už se nevrátit... Hlavně, když ten někdo byl samotný Don. Copak neměl smečku, o kterou se musel postarat?
„Takže ti to hodil na záda a šel si v klídku chc—“ zlatavý zrak se na vteřinku zaostřil na Alfieho, než po krátkém odkašlání pokračovala, „umřít?“ Mínění o Morfeovi nyní neměla zase tak valné. Předtím jí připadal drsný, hlavně po tom, co ji Duncan ujistil, že by se v případě hrozby za smečku bránil. Vlčice však říkala něco zcela jiného. „Smutek je pro slabochy,“ dodala umíněně. Jestli být smutný znamenalo všechno vzdát, pak takovými vlky pohrdala.
Pippa zamračeně sklouzla pohledem na pulzující růži, která svým světlem osvítila část jeskyně. Povzbudivý proslov a zavázání se smečce Pippu přimělo nazdvihnout hlavu. Myslíš to vážně? naklonila hlavu do strany. V očích se jí odrážela veškerá vážnost. Černobílá vlčice si Pippu začala svou oddaností kousek po kousku získávat, přesto na ni měla stále svůj názor. Don by měl být silný, mocný a nesmlouvavý, hlavně s cizáky. Měl by jít příkladem — a pokud Černobílá byla stejná jako její otec, Pippa pochybovala o tom, že by tomu v jejím případě mohlo být jinak. Morfeus nakonec nebyl tak silný, jak na první pohled vypadal. Zbabělec, pomyslela si hořce a opět položila čumák do kožešiny.

Pippa sledovala, jak Kessela postupně objala mlha, zatímco se s rozloučením vydal z hvozdu pryč. Strano lupo, pomyslela si. Wolfganie s Kenaiem se mezitím oddělili, což Pippa ocenila. Pohled na šedivého vlka v ní vzbuzoval taliánskou divokost. Byla by ho vyzvala na souboj a ukázala mu co proto, ale to už je černobílá vlčice vedla hlouběji do lesa.
Pippa se opřela do Alfreda. Stále si jej nenápadně prohlížela, jako kdyby hledala jakýkoli náznak zranění. Jeho kašel mladé vlčici drásal uši. S významným pohledem na jeho pobídku máchla ocasem a podmračeně se vydala za vlčicí. „Conosci il suo nome?“ zeptala se bratra. Věděla, že se jim vlčice už jednou představovala, v tu dobu však byli mnohem mladší a jediné, co Pippu zajímalo, byly její ztracené sestry.
Musela si dávat pozor, aby nezakopla o čouhající kořeny, nebo nezahučela do nevábně mračící se díry. Celkově se jí terén hvozdu nezamlouval. Jeden se musel stále něčemu vyhýbat a aby to nebylo už tak dost otravné, musela být všude mlha. Bílá masa se v lese držela snad celoročně. Pippa znechuceně nakopla svíjejícího se červa ve zbytcích sněhu. „Bastardo,“ ušklíbla se na letícího červa spokojeně. „Mi manca Cosa Nostra. Soprattutto la nostra foresta,“ povzdychla si a zlatavýma očima pohlédla na Alfreda. „Ti piace qui?“ dodala a nevraživě se po hvozdě rozhlédla. Koho vůbec napadlo tady zakládat smečku, odfrkla si.
Vlčice je dovedla hlouběji mezi stromy. Na Alfredův kašel se starostlivě zamračila. Pippa přestala hypnotizovat tlustý kmen a zvědavě pohlédla na vlčici, která byla... „Alfa?“ vyhrkla a zaskočeně natáhla krk dozadu. „Ty?“ skočila vlčici drze do řeči. Don Morfeus byl její padre? Pippa si vlčici zkoumavě prohlížela. Očima se zastavila na růži, jež vypadala jakoby vlčici rostla z hrudi.
Vypadá slabě... A to je dcerou Dona? zamračila se na ni nedůvěřivě. Netušila sice, jak fungovaly tyhle jejich „Alfy“, ale v Cosa Nostře vládli Doni po boku svých vlčic. Copak tady mohly být Doni dvě vlčice? Pippa pohlédla na Alfreda. „Te l'ho detto che è strano qui,“ mlaskla, načež se zarazila uprostřed pohybu. „Don Morfeus zemřel?“ zopakovala po vlčici nevěřícně. Cítila, jak jí v zádech nepříjemně zamrazilo. Přinášelo to krvavé vzpomínky. Místo lítosti se však mladá mafiánka rozčílila.
„Cosa dovrebbe significare?! Che cazzo,“ prskla jako kočka, zatímco propalovala černobílou vlčici pohledem. „Slyšels to, Alfredo?“ oslovila svého bratra naštvaně. Vlčici už dál ani neposlouchala. Srdce jí silně bušilo v hrudníku a hlava se jí točila. „Leccami il culo,“ zabručela. Popuzeně švihala ocasem ze strany na stranu jako kočka. Vlastně ani nevěděla, co ji na tom tak rozčílilo. Možná fakt, že se teď musela podřizovat někomu, kdo vypadal tak... slabě. „Jak se chcete postarat o smečku, když si nezachránila ani svýho Dona?“ zamumlala spíš pro sebe, ale stále dostatečně nahlas. Nebyla na vlčici doopravdy naštvaná. Viděla v ní jen sebe. To ona nebyla schopná zachránit své rodiče, svůj domov, Cosa Nostru...
Stejně rychle jako Pippy vztek přišel, tak za pár chvilek tiše zmizel. Z pískové vlčice zbyla jen vyhaslá schránka. Smrt... Moje jediná spása je Smrt. „Mi dispia— Promiň,“ vydechla a koutkem oka zašilhala po Alfiem. Musela zesílit, aby mohla ochránit alespoň to poslední, co jí zbylo — svého bratra.
Pippa se uzavřela do sebe, zpátky do vzpomínek na svého otce. Chyběl jí. Zajímalo ji, zda vlčici Morfeus chyběl stejně jako jí. Vychladlá proto bez dalších slov následovala vlčici do úkrytu.

> Úkryt

//Ajooo, pardon, vypadlo mi to. ;-;

Pippa si Kessela prohlížela a nenápadně jej obcházela ze všech stran. Oči barvy pryskyřice se staršímu vlkovi zavrtávaly zkoumavě do kožichu. Co na něm Alfredo viděl? Pippa na Kessela kývla hlavou, když se s úsměvem představil. Zvláštní... Jak jsou tady všichni přátelští, pomyslela si podezřívavě. Na takové podivnosti nebyla mladá taliánka zvyklá.
Pippa protočila panenky, jakmile její bratr podaroval černobílou vlčici přeslazeným oslovením. Teprve pak si všimla růže, kterou měla na hrudi. Vzpomínala si, že už ji viděla. Stejně si to ten dlouhán mohl odpustit. Pippa ocenila, že se jich vlčice zbytečně nevyptávala, ačkoli ji svrběl jazyk s poznámkou o Smrti. Chtěla Alfreda co nejdříve zasvětit do svého prožitého dobrodružství s Rowenou. Netrpělivě proto přešlápla, když se spolu začali s Kesselem vybavovat. „Dev'essere stato molto toccante,“ skočila jim do řeči a zoubky jemně zatahala Alfreda za ocas s plánem odtáhnout ho do úkrytu. Kašel, který se mu dral z hrudi, se Pippě vůbec nezamlouval. A navíc se kolem nich začalo seskupovat podezřele moc vlků.
Jakmile pohledem zaregistrovala šedého vlka, jenž se opíral o Wolfganii, jež se u nich zjevila jako duch, koutky tlamy jí poklesly do rozmrzelého výrazu. „Quello che vuole qui?“ zamumlala s očima zabodnutýma do Kenaie. To už ale vlčice vedle nich Kessela vyhazovala z lesa. Docela dlouze to okecávala, stačilo říct, aby se sbalil a zase odpochodoval. Z nějakého důvodu bylo Pippě vlídného starouška líto. Nakonec mu dlužila za to, že dohlédl na Alfreda.
„Hej, um... Signor Kessel?“ přistoupila k vlkovi, „Graz— D-Díky.“ Pippa se na vlka zazubila a tlapkou přitom plácla Alfreda přes rameno. „Třeba se ještě uvidíme,“ rozloučila se s Kesselem s o něco větší důvěrou.
Po vyzvání, aby se všichni vydali hlouběji do lesa, se Pippa zamračila. Starostlivým pohledem sklouzla na Alfreda, který ze sebe loudil drásavý kašel, než promluvila na černobílou vlčici v čele: „Alfie by si měl odpočinout, není mu dobře.“ A taky nechtěla mít Kenaiův nicneříkající výraz na očích. Vytáčel ji.

//Omlouvám se, jestli jsem někoho/něco přeskočila, moc vlků... :D

Přidávám se k pochvalám, akce byla super!

Za úkoly jsem nasbírala 32 bodů. Poprosím je rozdělit následovně:

• 22 bodů za 165 mušlí
• 10 bodů za 18 drahých kamenů
• + 2 křišťály za vymyšlení úkolu pro Tasu

Děkuju!

« Řeka Tenebrae

Pippa následovala svého bratra po kraji lesa. Mlha, jež se vítavě rozprostírala mezi stromy je zvala dovnitř, hlouběji až do neobjevených zákoutí rozlehlého hvozdu. Zdálo se, že les byl v pořádku. Pippa si odfrkla. Popis vlčice, jenž jí Alfredo vylíčil, si uložila hluboko do paměti. Až tu sprostou nánu někdy potká, ukáže jí, že s potomky velkého Dona Danteho si není radno zahrávat. Oheň, jenž v Pippě žhnul, šlehal svými horkými plameny kolem sebe jako připravená hranice a mlsně se olizoval jen při té myšlence.
„Spíš mu tě bylo líto,“ odvětila jízlivě a s nespokojeným výrazem si vyzáblého vlka znovu prohlédla. „Kdyby chtěli, tak by se na tobě ani nenažrali. Měl by ses vo sebe víc starat, kdyby tě takhle viděl táta...“ mlaskla a lehce do svého bratra šťouchla ramenem. Jeho sípavé nádechy a kašel, který mu chrastil v útlém hrudníku, Pippu nutily prohloubit vrásku na čele ještě víc.
Pippa cukla uchem, když se nedaleko nich ozvalo hlasité zavytí. Nestihla ani pořádně zareagovat a zrzek po jejím boku už pelášil za tajemným cizincem. „Hej!“ sykla do tmy. Nebylo těžké Alfreda následovat, jeho sípavý dech vedl Pippu spolehlivě skrz mlhu. „Giuro su Dio, Alfredo!“ Rozmrzelá slova se nesla společně s tichými nadávkami lesem a s dusajícím poklusem, kterým se mladá taliánka vydala za svým bratrem. Jeho věčné utíkání ji začínalo vytáčet. A chabá trpělivost, která se Pippu snažila držet jindy na uzdě, povolovala.
Díky mlze Pippa málem narazila do cizího vlka, který postával na hranicích. „Dannazione,“ ulevila si, když jen tak tak stihla své těžkopádné tělo zastavit včas. Zlatá očka pak okamžitě blýskla po vlkovi.
„Ciao,“ pozdravila vlka rozmrzele, načež pohlédla na Alfreda. Vlčkovi v přítomnosti cizince doslova svítila očka. Pippy mrzutý výraz se nepoznatelně zjemnil. „Chi è?“ zeptala se, zatímco Alfie kolem vlka poskakoval. Pohledem zavadila o vlkovo krk, na němž se houpala jakási ozdobná pírka. Než však mohla začít s dalším výslechem, za zády se jí ozval hlas.
Pippa se otočila na vlčici, jež se v hávu noci ztrácela ve stínech. Byla jí povědomá, na jméno si však nebyla schopna vzpomenout. Věděla však, že se s ní potkali tehdy v úkrytu, kam přivedla i to hnědé vlče. Pippu zajímalo, kam se odrostlý vlk poděl.
„Che cosa?“ prohlédla si vlčici s lehce pokrčeným obočím. „Te la ricordi?“ zeptala se Alfieho, aniž by z vlčice sundala zrak. „Na procházce,“ odpověděla pak konečně s pokrčením ramen.

« Kopretinová louka

Pippa následovala svého bratra, zatímco v hlavě měla chaos. Pralo se v ní hned několik pocitů. Především měla chuť porvat se s vlčicí, která Alfiemu nakukala bludy o hořícím lese, zároveň se však chtěla položit na záda, pozorovat hvězdy a nechat se unášet vlnou začínajícího jara.
Pryskyřicová očka zašilhala na zrzavého vlka. „Toulal ses po cizích smečkách?“ ušklíbla se, jako by sama nedělala přesně to samé. „Divim se, že tě nikde nesežrali,“ neodpustila si, zatímco do Alfreda provokativně šťouchla čenichem. Vyrostl, ale vypadal spíš jako kost a kůže než smečkou živený vlk. Hlavně přes zimu. Takhle vypadal jako prachobyčejný prašivý tulák.
Pippa se zamračila, jakmile ze sebe Alfie vyloudil drásavý kašel. „Hej,“ procedila skrz zatnuté zuby naštvaně. Tak Pippa projevovala o svého bratra starost. Nelíbilo se jí to ani za mák! „Jak se o tebe tenhle Kessel, sakra, staral?“ zabručela s povytaženým horním pyskem. „No to si teda odpočineš!“ souhlasila umíněně. Neměla v plánu z Alfieho sundat oči. Ne, dokud si nebude jistá, že je opravdu v pořádku. „Musím ti taky všechno povyprávět,“ řekla již uvolněněji s rozvernou jiskrou v očích. Nemohla se dočkat, až mu poví o Smrti a jejím setkání s Rowenou.
Řeku, která se ztrácela s přicházející temnotou, nechali v poklidu proudit dál. Pachy, které se nesly vzduchem, Pippa znala. Pohledem přejela okolí, zda vlky nezahlédne, přeci jen jedním z nich byl Danda, její amici. Alfie byl však pro Pippu momentálně přednější. Kašel, který vlčka doprovázel se jí totiž vůbec nepozdával. Naštěstí byli jen kousek od lesa, ze kterého ve večerním světle stoupala tajemná mlha. Pippa mlčky Alfieho podepřela a se zodpovědností, jež jí nyní ležela na bedrech, zamířila do lesa.
Překvapeně zamrkala, když se zrzkova odhodlaná slova roznesla tichem noci. V očích se jí divoce zalesklo a s pohledem, který věnovala svému bratrovi, se v nich zračila jistá krvežíznivost. Jako kdyby v ní Alfredo zapálil věčný oheň, takový, jaký v sobě nesl mocný Don, jejich otec. Pippa opětovala vlkovi pohled a pevně přikývla.
„Per Cosa Nostra.“

» Sarumen

« Ohnivé jezero

Tlapky ji svrběly, jakou měla chuť za vlčicí vyrazit a při té příležitosti jí dát rovnou po čumáku. Jak si to jako představovala? Že bude takhle děsit syna samotného Dona Danteho? Jejího bratra? Pippa si odfrkla a kdyby to šlo, z tlamy by jí šlehaly plameny. Rozčíleně jako kočka proto švihla ocasem, zatímco se snažila popadnout zpátky dech. Hrudník se jí vzdouval v hlubokých nádeších. Mrzelo ji, že nebyli doma, zpátky v Cosa Nostře. Trest by pak tu blbku jistě neminul. Nakonec Alfiemu zachránila zadek; Pippa díky všemu tomu chaosu zapomněla vlčkovi vynadat z plných plic. Nyní byla jen vděčná, že se jí bratr vrátil v jednom celku.
Tající sníh jí tiše křupal pod tlapkami, zatímco dlouhán po jejím boku vyprávěl, jak vlčici potkal. Dokonce měl s sebou i doprovod, jakéhosi Kessela. Pippa se zamračila. „Kdes k němu přišel?“ neodpustila si poněkud nedůvěřivou poznámku. Ačkoli viděla, že Alfiemu neublížil, provázelo ji nutkání si neznámého vlka proklepnout. Při zmínce o moři si vzpomněla na vlastní výlet s Dandou, což jí pomohlo uklidnit své vražedné myšlenky. Sama Dandovi dlužila, přeci jen jí tenkrát zachránil život. I proto by ji mrzelo, kdyby Sarumen lehl popelem.
„Budu si na tu nánu dávat bacha,“ zavrčela a naštvaně kopla do trsu trávy. Zrovna procházeli přes louku, kterou už dobře znala. Vázalo se k ní totiž hned několik vzpomínek. S pohledem upřeným na nedalekou skálu, která vypadala, jakoby ji na louku někdo omylem pohodil, pochodovala po Alfieho boku a popis té záškodnice si pečlivě ukládala do paměti.
„Non vedo nessun fuoco,“ podotkla a ačkoli to byla jistě dobrá zpráva, neodpustila si nakrknuté zaskřípání zuby.

» Tenebrae

« Osamělý strom

Pippa se, o něco těžkopádněji, hnala za svým bratrem a nezapomněla u toho hlasitě nadávat. Divoký temperament v ní žhnul a jeho plameny se vezly po jejím ostrém jazýčku ven. Sotva ho najdu a už zase zdrhá! pomyslela si rozhořčeně. V husté mlze, která se vznášela kolem osamoceného stromu, Alfieho málem ztratila. Držela se tak důvěrné vůně, jež se linula za vytáhlým vlkem. Vypadal jinak. Už nebyl takové tintítko. Pippa s funěním svého bratra konečně dohnala, seděl na kraji jezera, které navštívila jen před malou chvílí. Stesk, který ji při jeho návštěvě doprovázel, byl pryč; vystřídala jej jiná emoce.
„Hej!“ křikla na zrzka, jenž splýval s nocí. Jeho srst se společně s jezerem leskla v stříbřité měsíční záři. Pippa se zastavila vedle svého bratra a zadýchaně jej propálila pohledem. „O kom to, sakra, meleš?“ obořila se na něj zamračeně, zatímco se snažila ignorovat ostré píchání na boku. Bylo to snad poprvé, kdy viděla svého bratra takto rozhořčeného, natož, aby někomu nadával. Alfredo byl vždy ten ulíznutej slušňák, kterého si Pippa dobírala.
„Co řveš?“ Vráska na čele se mladé vlčici prohloubila ještě víc. Z Alfieho pak vypadlo, že skočil na špek nějaké vlčici. Pippa si odfrkla a pohledem blýskla za sebe, směrem, kde tušila Sarumenský hvozd. Na hrudi se jí usadil nepříjemný tlak. „Co to bylo za vl—“ nedokončila svou výhružnou otázku, protože se k ní její bratr přitulil. Pippa si povzdychla, ačkoli se v ní hromadil vztek na neznámou cizinku, která si podle všeho z Alfieho střílela. V jantarových duhovkách Pippě šlehaly plameny. „Dov'è lei?“ zeptala se s ledovým klidem. Byla připravena vlčici vyprášit kožich.
Alfie se od ní odtáhl s tichou otázkou. Pippa ucítila podivný záchvěv, a tak zatnula zuby a s malým úsměvem přikývla. Svaly však měla napnuté.

» Kopretinová louka

Pippa seděla před stromem a s dřímotou v očích sledovala roj světlušek, který kolem ní hravě poletoval. Měsíční světlo a třpyt hvězd se jí odrážely v pryskyřicových duhovkách. Zasněně sledovala noční nebe, zatímco jí od čumáčku utíkal obláček páry.
Škub.
V oušku jí poplašeně cuklo. Hlas, který se roznesl mýtinou ji donutil stočit pohled zpátky k zemi. „Alfie?“ zamumlala sotva slyšitelně. Zorničky se jí rozšířily, jakmile padly na vytáhlého vlka. Radostná jiskra, jež jí v očích zažhnula, začala tančit společně s neposednými světluškami. „Cavalo!“ vyhrkla a nechala se dlouhánem srazit k zemi, jako kdyby si chtěla ověřit, zda byl skutečný. Měkká tráva oba vlky zahalila do svého objetí a vřele se o ně dlouhými stébly otírala. Vítala se společně s nimi. S nakrčeným čumáčkem nechala Alfieho olizovat jí obličej, zatímco koutky se jí nekontrolovatelně rozjížděly do rozjařeného úsměvu.
„Ty jeden pitomečku pitomá!“ ulevila si, zatímco ocasem zametala chladný zelený koberec ostošest. „Proč bych měla bejt mrtvá?“ odtáhla se od vlčka dotčeně a tlapkou mu darovala ťafku. „Co to sakra meleš?“ říkal její výraz, zatímco se sbírala ze země. A ačkoli jí v očích nazlobeně jiskřilo a tlapky ji svrběly, aby svého bratra nepovalila do trávy tentokrát ona, uvnitř cítila ohromnou úlevu. Cítila, jak jí ze srdce spadl obrovský kámen. Alfie byl naživu. Nenápadně ho pohledem přejela od paty až k hlavě, aby zjistila, zda nebyl zraněný. Zdálo se však, že kromě uřvaných očí byl v pořádku. Pippa si oddychla. Než se však stihla vzpamatovat, Alfie na ni začal chrlit cosi o Sarumenu. S nakrčeným obočím zírala na Alfieho zrzavý zadek, jak mizel zpátky ve tmě.
„Che palle! Alfredo!“ zaječela a s další tichou nadávkou se rozeběhla za svým bratrem.

» Ohnivé jezero