Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Pippa si Sionna zkoumavě prohlížela. Vypadalo to, jako by se mu rozpily panenky a pohltily tak obě duhovky; temné jako obsidiány. Byly hluboké, ale přeci jen ji pod slunečním svitem jemně popichovaly. Jako by se jí snažily provrat do hlavy. Anebo si to jen představovala? Koneckonců, poslední dobou měla legrační zážitky s vlastními iluzemi...
Slunce pomalu klesalo po nebi dolů a obloha se pomalu barvila do večerní palety. Zvláštní atmosféra, jež se vznášela nad stále vyhřátým skaliskem, však nemizela. Písková vlčice stála naproti Sionnovi a bezestudu se mu nahla k hrudníku, aby si mohla prohlédnout přívěšek, jenž mu v srsti odpočíval. „Strano,“ broukla a pohledem kmitla vzhůru, k temným uhlíkům. „Nesleduješ, kudy chodíš?“ ušklíbla se v úsměvu a opět se narovnala. Ztratil se?
Vlkovi cukly koutky. Pippa se zamračila. „Non credi?“ Skoro by se urazila. Sama moc dobře věděla, jak Cosa Nostra dokázala být nebezpečná. Hlavně, pokud si s nimi chtěl někdo zahrávat. Sionn však nepůsobil jako nebezpečný vlk. Alespoň ne pod zlatými slunečními paprsky, jež si pohrávaly se světlou srstí. „Nepodceňovala bych to,“ dodala proto s nepatrným zábleskem jiskřiček v očích.
Vesele se usmála, když ji Sionn oslovil i přídomkem. Don Dante byl vážený vlk, a proto by se na něj nemělo zapomínat. Ani, když bílý nemohl mít tušení, kdo Dante byl. Pippa se napřímila. Konečně někdo, kdo měl nějaké vychování. Ačkoli to dalším prohlášením spíše zabil. Pippa se jemně ušklíbla, natáhla tlapu a přenesla na ni váhu, aby se k vlkovi vyzývavě přiblížila a s pohledem upřeným do obsidiánových duhovek, tlumeně pronesla: „To můžeš posoudit sám.“ Pak se odtáhla a zazubila se. „Zrovna jsem tam měla na skok cestu. Andrai anche tu?“ pozdvihla obočí. „Když jsi říkal, že si poradíš.“ Ne, že by mu nevěřila. Sionn vypadal dostatečně schopně. Z nějakého důvodu však měla chuť mu Cosa Nostru ukázat. Nebyli žádní cucáci.

» Vrbový lesík (jen na otočku - rychlý značkopost )

Tak moment. To ona byla zmatená. Proč se tedy tvářil, jako by viděl přízrak? Pippa se to rozhodla nebrát osobně. Možná. Jenom trošičku. Temné oči ji sledovaly, upírala na něj proto své barevné. Kéž by svět dokázala vidět stejně růžově. Ještě chvilku a jižanský temperament by ji donutil obohatit cizince peprnou poznámkou o zírání. Vlk však naštěstí otevřel tlamu dřív, než se stihla nadechnout.
„Che cosa...“ zamračila se, „Tutto bene, amico?“ Pippa se znovu rozhlédla, když bílý vlk máchl tlapou po okolí. Nerozuměla, o čem mluvil. „A kdes byl?“ zasmála se a vyhoupla se na všechny čtyři, aby mohla seskočit z kamene dolů. Nebyl to zrovna nejladnější skok, jaký kdy svět viděl, ale ani se u toho nerozplácla na čumák. To brala jako osobní vítězství.
„Bejt tebou, dávám si bacha na vedlejší les. Ten s těmi dlouhými stromy, místní tam jsou prej vostrý,“ rozhodla se cizince dobrosrdečně varovat. Neznělo to však jako výhružka, spíš jako přátelská rada. Mafiánské rady však nikdy nebyly přátelské. A Pippa neměla ponětí, co tenhle, zblízka vlastně docela statný vlk, pohledával v okolí jejího nového domova. Rozhodně nevypadal, že by v životě strádal. Že by se v okolí nacházela další smečka, o které nevěděla?
„Sionn,“ zopakovala vlkovo jméno a zastavila se až u něj. „Já jsem Pippa. Nejstarší dcera Dona Danteho. Piacere,“ představila se s úsměvem. „Žiješ někde v okolí?“ zeptala se, ignorujíc fakt, že ani ona si přesně nepamatovala, jak u podivně mírumilovné skály skončila.

Pippa se slunila na slunku, oči přivřené blahem, zatímco líce jí hladil lehký větřík, jenž se hravě proháněl mezi pučícími stromy. Možná tohle bylo přesně to, co potřebovala. Nicnedělat. A ačkoli značkování a zkoumání nového území, nového domova, bylo vzrušující, atmosféra, která se vznášela kolem skály, jí pomáhala shodit onen opar pomstychtivosti, jenž jí okupoval denodenně mysl. Chtěla se cítit bezstarostně jako kdysi. Alespoň na chvilku. Emoce byly pro mladou mafiánku hlavní pákou mezi srdcem a jednáním. Pippa do všeho skákala po hlavě, a to se dost často úplně nevyplácelo. Nyní se však ocitla v absolutním zenu. Anebo si to alespoň myslela.
Ani si nevšimla, že nebyla sama, dokud se kousek od ní neozval cizí hlas. Vlčice škubla za zvukem uchem. „Ciao,“ pozdravila cizince zaujatě. „Co jsem udělala?“ naklonila lehce hlavu a rozhlédla se kolem, jestli jí něco náhodou neuniklo. Viditelné zmatení se jí okamžitě promítlo ve tváři. Byla jako otevřená kniha. „A kdo vůbec seš? “ změřila si pak vlka pohledem. Měl zvláštní oči. Celé černé. Takové ještě neviděla. Na druhou stranu, ve zdejším kraji toho bylo víc, o čem stále neměla ponětí. Jak mohly však něčí oči působit tak uhrančivě a měkce zároveň? Pippě po zádech mimoděk přejel lehký mrazík. Zůstala dál nehnutě ležet na kameni — slunce bylo až moc příjemné.

« Vrbový lesík (amorek)

Jako by se jí v hlavě objevil zvláštní šum, Pippa pořádně procitla až na nenápadné cestičce, která vedla skrz smuteční vrby až k jakési skalce. Mladá vlčice zmateně zamrkala a teprve nyní se rozhlédla kolem sebe. Tiché místo se koupalo ve zvláštní, avšak milé atmosféře, která jako by Pippu zvala k celodennímu lenošení na vyhřátém kameni.
Mafiánka se ohlédla - Lia ji nenásledovala. Že by se znovu rafly? Možná se v zápalu sebrala a jednoduše odešla. Unaveně si oddychla a jedním skokem vyskočila na skálu, jíž omýlalo slunce. Jarní paprsky byly v pískovém kožichu příjemné, a tak se spokojeně uvelebila. Nebesa byla azurově modrá a bez jediného mráčku. Připomínalo jí to domov, starou Cosa Nostru. Pippa se usmála a nechala nostalgii prostoupit celým svým tělem a snad i duší. Těžko věřit, ale poprvé za dlouhou dobu v nitru cítila klid a mír. Možná, že tohle místo bylo přeci jen magické.

» Ronherská skála (amorek)

Lia se změnila. Písková vlčice si mladší sestru zamračeně prohlížela. Anebo se změnila ona? Malá Lia vždy prskala jako oheň, ale nikdy ne tak vztekle. Anebo Pippa ztratila onen žár? Dívala se na svůj odraz, nebo na mlhavou vzpomínku sama sebe? Na malou chvilku se nechala unést vlastními myšlenkami, což se mladé mafiánce často nestávalo.
„Takže tě už Rowena obeznámila?“ úšklíbla se, jakmile Lia začala mluvit o Smrti. Pippa se na sestru cítila být pyšná. Na rozdíl od Alfreda pochopila, o čem celé uctívání polobohyně tkvělo. Síla. Moc. Plameny Cosa Nostry. Být silná jako Don Dante bylo vždy jejím snem. A byla ráda, že Lia chtěla jejich příběh předat dál, ukázat, co v nich bylo a že Cosa Nostra je mocným pánem. „Certo, “ přitakala souhlasně. „Smrt je mocná. A jsem si jistá, že když se jí propůjčíme, můžeme všem ukázat naši sílu.“ S prohlášením o druhém zdejším polobohovi si tak jistá nebyla, ovšem svou loajalitu již slíbila Smrti a s loajalitou se neobchodovalo. Ne podle jejich zvyků. Věrnost pro Pippu byla velmi důležitá; sdílela korunu společně s rodinou.
Pak se však ve vlčici vzedmul vztek. Pippa se po Lie ohnala s vyceněnými zuby. Pořád byla ze sourozenců nejstarší. A to si vyžadovalo respekt. „Dávej si bacha na jazyk,“ zavrčela výhružně a zle sklopila uši k vzad. Srst na krku se jí celá naježila. Zběsilý oheň za Liinými zády se zmítal a pohlcoval vrbovou kůru. Pippa zafuněla. „Nemysli si, že jsme pro to nic nedělali!“ vřískla zpátky na sestru a záhy se kolem nich objevila strž, kde se se svými sourozenci viděli tehdy naposledy. Silná iluze dokonce dokázala na malý moment zamaskovat i hořící strom. Poté se prostředí změnilo a kolem vlčic se procházel Don Dante. Pippa ztuhla. Pohled na otce v ní vyvolal podivný klid. Anebo alespoň útržek toho, co se klidu v jejím případě podobalo. Iluze zmizela. A společně s ní brzy vyhasnul i plamen.
„Chápu, proč jsi tak rozhořčená,“ zavrčela o něco klidněji, avšak srst měla stále zježenou, zatímco dál agresivně značkovala vrbový háj. Otírala se o kmeny stromů, aby na nich zanechala svůj pach, či někde utrousila pár kapek do půdy. Háj byl nyní jejich. Byť Lii způsob značkování nebyl zrovna nejšťastnější, efektivní byl jednoznačně.
Pippa dál chodila po hranicích a všem, kdož by chtěli lesem projít, zanechala na keřích a v mechu svůj vlastní malý vzkaz. Těšilo ji, že kolem cítila i Alfreda s Rowenou, kteří se ke značení přidali. Písková vlčice se tak hrdě proplétala skrz smutčení vrby a nechávala se od nich laskat po zádech. Společně s tím z ní vypadávaly trsy srsti jako pozůstatek po zimní srsti. Chtěla si les označkovat co nejlépe.
A zatímco Lia vypadala stále frustrovaná, ale alespoň už kolem ní netančily plameny, Pippa se zhluboka nadechla, aby svou sestru trochu uklidnila. „Najdeme je,“ slíbila. „A přivedeme je do nového domova.“ Její hlas byl pevný. Nedovolovala tak zaznít žádné pochybnosti. „Proto je důležitý, aby tyhle stromy zůstaly tak, jak jsou,“ blýskla po Lie varovným pohledem. „Radši mi pořádně řekni, co se ti na cestách přihodilo,“ vyzvala sestru.

Se zatnutou čelistí sledovala sestru a psychicky se připravovala na nejhorší. Písková srst se leskla pod slunečními paprsky, které každým dnem sílily, zatímco lesem se ozýval pouze zvuk vrbového proutí a bzučících včel. Hebké příšerky poletovaly kolem, až po nich občas Pippa otráveně cvakla zuby. Sežrat je však nechtěla.
Lii odpověď nebyla přesně taková, jakou očekávala. Nerozhodné nevím znělo snad ještě hůř než něco definitivního. Mladá mafiánka konečně vydechla zadržovaný dech a sledovala, jak Lia věnuje extra ohnivou péči stromové kůře. Zamračila se a chtěla Liu osočit, že ochutnávat neznámé bobule je extrémně nezodpovědné, jenže ona by pro své sourozence udělala to samé. Trhalo jí srdce, když si měla představit, jak malá droboť musela sama přežívat. S Alfredem měli jediné štěstí, že se jim podařilo narazit na magický kraj a Newlina. Nebýt Sarumenu, nejspíš by na tom byli podobně, ba ne hůř.
„Nemohly jste si nají něco jinýho než bobule?“ zaskřípala zuby. „Merda,“ zaklela. Věděla, že by si neměla vyčítat, že se od sester s Alfredem oddělili, ale... Možná, kdyby zůstali tehdy prohromadě, dopadlo by všechno jinak. „Jsem ráda, že jsi v pořádku, Lio,“ řekla, ale v očích se jí stále odrážely starosti. Kdyby měla tolik jizev jako ona, nejspíš by na ně byla hrdá, ovšem za zcela jiných okolností.
„Já to chápu,“ prskla nazpátek jako prskavka, jakmile se mladší vlčice začala rozčilovat. Pippa celou dobu po Liino vypravování tiše vrčela. Tížilo jí na srdci, čím vším si sestry musely projít. A soudě Liiných jizev, všechny tři musely samy venku trpět. „Je nám s Alfredem líto, že jsme tě nenašli mnohem dřív. Neexistuje pro to žádná omluva,“ zatla znovu zuby a tentokrát měla vztek na sebe. Měla se o své sourozence lépe starat. „Myslíš, že Lacrima s Chiarou jsou v pořádku? Někde.“ Lia přežít zvládla. Pippa věřila, že všechna Danteho vlčata měla obdobně tuhý kořínek.
Bylo těžké mladší vlčici korigovat. Ačkoli byly obě sestry ohnivého temperamentu, Lia se zdála být víc zdivočelá a bez kontroly. S ohnivou magií mohla vládnout peklům. „Stai zitto“! štěkla a podrážděně sledovala hořící strom. Sotva se Cosa Nostra obnovila, Lia ji už pomalu rovnala se zemí.
„Questa e la nostra casa, Lio.“

Shledání s Liou Pippu rozrušilo natolik až téměř zapomněla, kde jí hlava stojí. Nevěděla, zda se jako první soustředit na Alfreda, Rowenu a Smrt, anebo Liu, která se tvářila trpce a kysele, až měla chuť jí jednu bacit. Sestra byla ošlehaná jizvami, zatímco jí v očích běsnily plameny. Rosso... pomyslela si a lehce se ušklíbla. Sedělo to k ní. Lii slova přesně odpovídala ohnivému žáru rudých duhovek.
„Scusi signora?“ blýskla po ni pohledem. Ve tváři se jí však odrážela měkkost. Byla tak ráda, že sestru znovu viděla. Pořád v sobě nesla onu tíhu zodpovědnosti za svoje mladší sourozence. Pippa byla nejstarší. Měla se o všechny postarat. „A co Chiara s Lacrimou?“ Nedalo jí to. Když se rozdělily, tři sestry zůstaly pohromadě. Nyní před ní stála pouze Lia. Pippa ztěžka polkla. Emoce se v ní točily, zatímco se proplétaly skrze smuteční vrby. Les zrovna rozkvétal pod silou jara.
„Certo,“ ušklíbla se nad Lii poznámkou o magiích. Měla ostrý jazyk. Ostatně všichni taliáni nešetřili peprnými poznámkami. Snad jen Alfredo byl z nich nejkultivovanější.
Se sestrou se procházely lesem a Pippa se mimoděk otírala o kůry stromů, na kterých zanechávala trsy uvolněných chlupů po zimě a svůj pach. Tohle byl teď jejich nový domov. Nová Cosa Nostra. Cítila hrdost. Zároveň ji však nahlodával malý červíček pochybností. Opravdu byla dost silná? Jako jejich otec? „Nebyl čas se rvát, když jsme se museli strachovat o vás,“ zabručela poněkud dotčeně. Snad se jí ten trpaslík nevysmíval? Pippa po ni střelila pohledem.
Dál značkovala území, načež se sledovala svou milovanou sestru. Ta se opírala o vrby a se syčením do nich vtiskávala svou památku. Písková vlčice ji zaujatě sledovala. „Kdy ses to stihla naučit?“ zeptala se a napadlo ji, zda se vlčice již stihla setkat se Smrtí. Sama se snažila, aby háj nasál pořádně vůni jich obou. Dělalo jí radost, když po lese cítila nejen svůj a Lii pach, ale i Rowenu společně s Alfredem. Zajímalo ji, jak spolu ti dva vycházejí. Jakoby ji dvojice vyslyšela, lesem se ozvalo táhlé vytí. Alfredo, blesklo jí hlavou. Sama se zhluboka nadechla a přidala se k bratrovu vytí. Vrbový háj byl jejich.
Pyšně se procházela mezi stromy a sem tam hodila očkem po Lie. Musela si ji hlídat. Nemohla dovolit, aby se jí sestra ztratila. Už ne. A ačkoli by ji nejraději střelila za ucho jednu výchovnou, pořád měla neskrývanou radost z jejího návratu. Jakoby se jí vrátila malá část sebe.
Pippa se dál otírala o stromy a sem tam se podepsala pod keřem, nebo do jarní půdy. Síla Cosa Nostry proudila vzduchem a nyní i žilami vrbového háje.
Překvapeně zamrkala, když se jí záhy v hlavě ozval Alfredův hlas. Prvním instinktem bylo se ohlédnout, brzy jí však došlo, že zrzek ji za zády nestál, nýbrž na ni použil svou magii. Pippa si proto odfrkla. Netušila, jak mu odpovědět. a tak jen znovu krátce zavyla.

Rowena se vynořila mezi stromy jako stín. Tmavý huňatý kožich jí slušel jako obvykle a Pippa byla ráda, že se s přítelkyní konečně sešly. Stále jí cloumala radost z nalezení Lii, která jejich nadšení příliš neopětovala, což si s ní chtěla vyřídit později. Hlavní bylo, že Lia byla v pořádku, byť její tělo zdobilo hned několik šrámů. Pippa si všimla Alfredova pohledu, jenž Liu skenoval podobně jako ona. Bolelo ji u srdce, když si představila, čím vším si drobná vlčice musela projít. A proč ji nalezly samotnou a ne s ostatními sestrami... Pippa ztěžka polkla, než se však stihla jako divoká voda vyptávat, Rowena jim prozradila, co ve vrbovém háji již stihla najít. Pippa se vševědoucně ušklíbla, když si Rowena neodpustila protočení panenek nad zmínkou o bílém polobohovi. Tak nějak sdílela její sentiment. Smrt byla Smrt. Pippa mocnou vlčici poctivě uctívala a byť jim Život pomohl, stále byla polobohyni věrná.
„Obětování?“ vyhrkla zaujatě a pohledem blýskla po svých sourozencích. Líbilo se jí to. Kdyby mohla, ihned by šla ono místo prozkoumat, ovšem Rowena měla pravdu. Měli by les nejprve zajistit. Alfredo se od nich rozhodl odtrhnout a pokračovat s Rowenou, zatímco Heather byla... bůhví kde. Nejspíš ztracená ve svých myšlenkách, pomyslela si s úšklebkem. A zatímco Rowena se zrzkem odkráčeli hlouběji do lesa, Pippa se mezitím obrátila ke své sestře. „Cosa Nostra se vrátí. My ji navrátíme. Doufám, že se přidáš, hledali jsme vás s Alfredem všude,“ zamračila se nad bolestivými vzpomínkami. Noc, kdy se odtrhli od sester ji stále zanechávala hluboký šrám na srdci. „Doufám, že nám odpustíš, že nám to tak trvalo.“ Opravdu ji to tížilo. Nejistě pohlédla Lie do rudých očí. Taky má magii, problesklo jí hlavou. „Sluší ti to. Kolik krků si stihla po cestě zakousnout?“ rýpla si, když pohledem opět zavadila o nespočet jizev, které se jí ukrývaly v srsti.
Pippa se pak rozhlédla. Alfredo s Rowenou zmizeli, lesem se však stále nesly neznámé pachy. Někde se pohybovala i Heather. Pippa se dlouze nadechla. Opravdu to byl jejich nový domov? „Chtěla bych znovu obejít hranice, vieni?“ pohlédla s otázkou v očích na Liu, načež se vydala obejít druhou část lesa, než jakým směrem odešel zrzek s Rowenou.
Pippa se náležitě otírala o kůry stromů a svým pachem tak značkovala území lesa. Popadané větve jí praskaly pod tlapkami, zatímco se podepisovala i na různé kameny a vrby, jež tvořily hranice. Hodlala všem ukázat, že tohle byla Cosa Nostra. V celé své kráse. Území proto značkovala s pýchou. Opravdu byla nástupcem svého otce? Velký Don Dante měl pod palcem jejich smečku, svědomitě ji vedl a byl tím nejsilnějším vlkem, kterého Pippa znala. Chtěla být jako jejich otec. Ztěžka proto polkla a dál se otírala o stromy, aby vrby nasály i její pach.

Pippě se točila hlava. A nebo se točil celý svět? Či se snad točili dohromady? Mladá vlčice ležela v jednom chlupatém klubku společně s Alfredem a Liou, která se tradičnímu sourozeneckému objetí spolehlivě vzpírala. Pippa se snažila dostat své bujaré emoce pod kontrolu, ale radost nad nalezením ztracené sestry byla silnější. Motajícím nebem se nenechávala zmást a dál se do sourozenců plnou parou opírala. „Dove sei stata?!“ hýkala dál na Liu a snažila se pod sebou Alfreda moc nemačkat. Sama však stále nedokázala plně ovládat vlastní sílu, a tak moc nesledovala, zda nebohému vlkovi nemačkala zrovna vnitřnosti.
Lie se nakonec podařilo z objetí vyklouznout a dvěma slovy donutila celý svět zastavit. Už se netočil. Ani hlava se Pippě nemotala. Místo toho krátce zalapala po dechu, přišlápla Alfreda ještě víc k zemi a zatímco se škrábala zpátky na všechny čtyři, vycenila na Liu zuby v úšklebku: „Cosa hai detta?“ V růžových očích se jí zablesklo. „Takovou dobu jsme tě hledali a tohle je tvoje přivítání?“ zahřměla v italském přízvuku. Temperament jí z jazyku jen odkapával. „Ty skrčku zaprdlej,“ zavrčela a znovu by se na mladší vlčici vrhla, kdyby se jí nezamotaly nohy o Alfreda. S heknutím se jí podlomily nohy a Pippa se ocitla znovu na zemi.
Už už se nadechovala k dlouhému monologu, kde hodlala sestře vynadat, ale za zády se jí záhy ozval známý hlas, jenž Pippě přetrhl nit. Rychle se proto postavila, vrhla po Lie pohled, který jasně říkal „ještě si to vyřídíme“ a široce se na Rowenu usmála. Opravdu to byla ona. Vesele ji opětovala krátké objetí. Nevěděla, z čeho se radovat jako první. Sotva nalezla Liu, rovnou už se shledávala i s Rowenou.
Slova a myšlenky se jí motaly dohromady, zatímco Rowena jim prozradila, jak se věci měly. Pippy nadšení se k nim přikradlo v podobě vehementního máchání ocasem a širokým, zubatým úsměvem. Takže Rowena se s Liou shledala ještě dřív než oni! A jejich malá sestřička se chtěla přidat! Cosa Nostra stála opravdu v novém zrodu.
„Perfetto! Zrovna jsme se vrátili od Života!“ vyhrkla nadšeně a rozhlédla se po lese. „Tohle by mělo bejt perfektní místo pro Cosa Nostru! A pro šíření učení o Smrti,“ mrkla na Rowenu významně. Nezapomněla. Byla zvědavá, co Rowena ve vrbovém háji objevila. Kdyby mohla, Pippa by samým nadšením na místě bouchla. Opravdu se jí to všechno jen nezdálo?

« Ohnivé jezero (Zlaťák)

Únavu a hlad střídalo nadšení a koktejl dalších emocí, které v ní vidina nového domova a obnova smečky vyvolávaly. Pippa dokonce byla ochotná ignorovat sníh, jehož zbytky jim pomalu mizely pod tlapkami a soustředila se na Heather, jež se celým plánem nezdála být zrovna okouzlená. Měla vůbec ponětí, jak důležitá a velká Cosa Nostra byla? Nebo to pro Heather byla jen planá slova? Pippa se zamračila, svůj pohled však věnovala Alfredovi. Jenže než zpráva mezi sourozenci mohla být předána, zrzek se už někam řítil. Mafiánka se zarazila a rozhlédla se kolem. Dlouhé větve sahající až k zemi zaplňovaly poslední místo skládačky. Bohatý lesík, plný vrb, které svým proutím laskaly probouzející se zem, již od prvního pohledu vypadal útulně. Vzduchem se s vůní přicházejícího jara vznášela i vůně všudypřítomného dřeva. Pippa se zhluboka nadechla a jako by na celou patálii s Heather zapomněla. Na tváři se jí rozlil úsměv spojený s úšklebkem v reakci na Alfredovo vyjeknutí a rozeběhnutí se kamsi mezi vrby.
„Hej! Aspettami!“ štěkla. Alfredo se rozjařeně otíral o kůru stromů a zanechával za sebou svůj pach. „È davvero qui?“ Pippa se zastavila a pozorně si vrbový háj prohlédla. Panovala mu mírumilovná, uklidňující atmosféra, jež pronikala až do samého vlčího nitra. Mladá vlčice snad poprvé za svůj krátký a chaotický život pocítila podobné smířlivé pohlazení na duši. Překvapeně zůstala stát na místě, načež se vzpamatovala, jakmile Alfredo přilítl s novými poznatky o lese. O jejich novém domově. Po zádech jí přejel příjemný elektrizující mrazík. Koutkem oka mrkla na Heather. Zdálo se, že bude muset vlčici přijmout jako rodinu. Růžové duhovky sklouzly zpět k Alfredovi: „L'abbiamo trovato.“ Pippa vydechla; pomalu ji celá situace docházela. „L'abbiamo trovato!“ vyhrkla nadšeně a podobně jako Alfredo se pustila do značkování nového území. V čenichu ji zašimral pár neznámých pachů, pravděpodobně se tu nevyskytovali sami. Zády se otírala o kmeny a jako dáma, kterou rozhodně nebyla, se podepisovala i na půdu, jež do sebe všechen pach spolehlivě vsakovala.
„Alfredo! Zvládli jsme to! Cosa Nostra... Cosa Nostra znovu ožije! A bude vládnout!“ štěkala hlasitě na celý Vrbový lesík. „Sì, sì, sì!“ souhlasila horlivě a nadšeně poskakovala společně se zrzkem. V hrudi se jí rodil nový pocit. Kromě hrdosti a taliánského temperamentu se v ní nyní bil i pocit zadostiučinění. Nikoli své, ale takhle mohla ukázat světu, že Cosa Nostra jen tak k zemi nepadne. Don Dante by na ně byl hrdý. Pippa nadšeně skočila po zrzkovi, jenž jako by zkameněl. „Cosa sta succedendo?“ zamračila se a zmateně se rozhlédla. A pak ji to praštilo. Důvod, proč se v lese cítila tak dobře, skoro jako doma... Vzduchem se nesl i jeden určitý, velice známý pach. „LIA!“ vykřikla vzápětí společně s Alfredem. Úplně zapomněla na Heather. A vlastně na všechno kolem. Svět se zastavil a zároveň běžel velmi rychle. Tlapky ji svrběly a hlava byla ze všechno mimo.
Pippa se rozeběhla za svým bratrem, v očích nadšení a zmatek. Srdce ji divoce tlouklo v hrudi a v mysli jí viselo jediné jméno. Lia. Její milovaná sorella. Opravdu to byla ona? S každým krokem známý pach sílil, ovšem po medové vlčici ani památky. Pippa se prodírala skrz vrby jako tank, div se pod ní zem nebořila, dokud ji nezastavil podrážděný tón, jenž se rozezněl jen maličký kousek před ní.
Mladé vlčici se zatajil dech. Alfredo ležel na zemi, zatímco nad ním se tyčila... vlčice. „Non è un sogno?“ vydechla, načež ji realita plácla přímo přes tvář. Byla to Lia. Opravdu to byla ona. Jejich ztracená sestra. „Merda,“ vyhrkla, zatímco si prohlížela vlčici před sebou jako by se jí to jen zdálo, „sei tu? Lia?“ S tím se jako buldozér rozeběhla k dvojici a s láskou a péčí Liu sejmula k zemi, za Alfredem. „Dove sei stata?!“ štěkla zamračeně, zatímco byla radostí bez sebe.

« Narrské kopce (Tenebrae)

Pippa to neměla jednoduché. Sotva se rozkoukala, všechno, co znala, padlo krví prosáklé k zemi, ztratila důležitou část rodiny a domov, musela se najednou spoléhat sama na sebe a co bylo nejhorší, její malý bratříček se jí zamiloval. Spadl do toho až po uši a nečouhalo z něj absolutně nic. Pippa se dlouze nadechla a v duchu počítala přesně do tří, než to vzdala a s významným protočením očních bulv se obrátila k Heather. Vlčice jí věnovala úsměv, který byl jistě velmi dobrosrdečný a dál se lísala k Alfredovi.
„Esattamente,“ prohodila, přestože stále bojovala s touhou utrousit nějakou peprnou poznámku. A tak dodala jen nevinnou poznámku o Alfredových popletených nohou, což v Heather vyvolalo podmračenou reakci. Pippa přejela pohledem k zrzkovi a zpátky k vlčici s úšklebkem: „Jakože je z tebe celej hotovej,“ vysvětlila, protože mračící Heather byla horší než nemluvící Heather. A ačkoli podle všeho uměl druhý vlk číst myšlenky, zřejmě mu vůbec nedošlo, proč to jeho milující sestra řekla. Anebo se to rozhodl studem nekomentovat. Písková se radši prodrala před dvojici, aby hrdličky nemusela neustále sledovat a jala se vysvětlovat situací se Smrtí ještě jednou. Ne, že by k tomu měla potřebnou trpělivost.
„Věc se má tak, že Rowena, amica mia, je kmotřenkou mocné Smrti. Když s ní budeš zadobře, může ti propůjčit svoji sílu. Mocný magie,“ řekla významně. „Ten vlk v kopcích mi řekl, že už mě obdarovala. Ale nevím, jak přesně.“ Pippa se krátce zamračila. Sníh jim pomalu tál pod tlapkami a měnil se v ošklivou čvachtavou hmotu.
Heather se pak však celá naježila a to bylo snad poprvé, kdy ji Pippa slyšela říct víc než dvě slova za sebou. Ohromilo ji to natolik, že na moment zapomněla, co že jí to vlastně žíhaná říkala. Zmateně zamrkala a s vráskou na čele se jala k vlčici obrátit. „Jaké podmínky takový vztah ukládá.“ Pippa na ni hleděla jako zmatená lesní včela. O čem to, krucipísek, mluvila? Co vůbec znamenalo slovo uskupení? Pippa Heather mlčky pozorovala, než vyprskla smíchy. „Calmati,“ protočila panenky. „Vy dva jste úplně stejní. Neni divu, že jste se hledali, až jste se našli,“ ušklíbla se střídavě na Heather s Alfredem. „Dělej si co chceš, bella, ale jakmile se jednou rozhodneš pro Cosa Nostru, už neni cesty zpět.“ Její vztah s Alfredem jí byl upřímně ukradený až do doby, kdy dělala jejího mladšího bratra šťastným. Nerozuměla tomu, ale budiž. „Jen jsem tim chtěla říct, že Cosa Nostra neni pro slabochy. Je jenom na tobě, jestli si myslíš, že na to máš,“ pokrčila rameny a věnovala dlouhý pohled Alfredovi. Byl si toho také vědom, nebo ne?

» Vrbový lesík (Zlatavý les)

To, co se mladé vlčici podařilo, ji spolehlivě zvládlo posadit na zadek. Pippa zírala na místo, kde se před malým mžikem klepala tři vlčata a snažila se rozdýchat úzkost, jež se jí usadila na hrudníku. Nepříjemný tlak ji donutil zalapat krátce po dechu a hluboce se zamračit. Do žil se jí nahrnula horká krev. Touha po pomstě v ní rostla každým dnem, kdy věděla, že k nalezení sester bylo možná... možná trochu pozdě. Nedokázala si však takové myšlenky pouštět příliš k tělu. Nesměli to s Alfredem vzdát. Nakonec, všichni sourozenci byli potomky velkého Dona Danteho a houževnaté Florence. Pippa se proto z podivné iluze rychle oklepala a pohledem sjela k Alfredovi.
Zrzek se však soustředil na nový objekt zájmu. Heather. Mladá mafiánka si tiše odfrkla, vlk měl štěstí, že ji vlastní magie na malý moment oněměla, jinak by do něj už škodolibě šťouchala, zatímco by se jí nad sladkým gestem, jímž Heather přivítal, slušně navalovalo.
„Ciao, kde ses courala?“ vybafla na žíhanou vlčici. Znělo to však spíše přátelsky než kousavě. Nakonec, Pippa nebyla zákeřná, jen trochu tvrdošíjná. Alfredo však nadšením div nepraskl. Okamžitě Heather všechno vyslepičil.
„Certo,“ ušklíbla se. „Akorát mluvil v těch svejch divnejch hádankách. Musí se tam nahoře nudit,“ podotkla a krátce se k vrcholku kopců ohlédla. To snad, kdyby se ji polobůh rozhodl uštědřit lekci za vyučenou. Zamračila se, když Heather automaticky předpokládala, že je povede její bratr. V žilách jí lechtivě zabublalo. „Ad maiora semper,“ utrousila, aby se snad uklidnila, ale jižanský temperament nebylo radno zazdívat jen tak.
„Mio cara,“ obrátila se k Heather, aby jí to všechno vysvětlila, „tady Alfredo bude rád, když se nezamotá do vlastních nohou.“ Nedalo jí to. Musela si rýpnout. „Mám to brát tak, že se přidáváš k nám? Cosa Nostra sì? Il sangue vero. Bejt tebou, rozmyslim se pořádně, jestli Alfreda radši nepustit k vodě. Jak se jednou přidáš, navždy patříš pod Cosa Nostru. A my nezapomínáme.“ Možná to znělo jako výhružka. Možná to i byla výhružka. Pippa žíhané vlčici věnovala vážný pohled. Neznala ji. Věděla o ní jen málo a Cosa Nostra byla rodina, kde loajalita patřila na první místo. Opravdu to měla Heather v krvi? „Nikdo tě nebude soudit, jestli se na to necejtíš,“ pokrčila rádoby lhostejně rameny. Písková si ji měřila pohledem, zatímco se společně vydali směrem na jih. Za domovem.
Překvapeně zamrkala, když se jí v hlavě ozval čísi hlas. Mírně trhla hlavou směrem k bratrovi, jemuž náhlý průnik do její mysli patřil. V očích jí vzplál divoký plamen. Cosa Nostra risorge dalle ceneri.

» Ohnivé jezero (Tenebrae)

Alfredo Smrti zkrátka nevěřil. Pippa si poposedla a na malý moment, opravdu jen na malinkatý, protože to písková vlčice často nedělala, se zamyslela. Z části zrzkovi rozuměla, ovšem byla si jistá, že Rowena by jí nelhala. „Smrt vyžaduje respekt. Je mocná a když jí půjdeš zadobře, pomůže ti zesílit,“ namítla. Síla. Moc. Tato dvě slova v Pippě vyvolávala vzrušení. Musela zesílit, pokud se měla stát Donnou a následovat jejich otce. A také, pokud chtěla najít sestry. Co z ní bylo teď? Jen slabá schránka. Pippa se nad svou chabostí zamračila. „Já Smrt respektuju. Být tebou, udělám to samý,“ pobídla Alfreda.
Jejich pozornost se však brzy stočila k magiím. Vlčice svého bratra překvapeně sledovala. Opravdu slyšel, co si myslela? Nadšením ani nemrkala. „Takhle můžeš všechny šmírovat,“ zasmála se škodolibě a na moment si přála mít stejný dar jako on. „Provalo!“ šťouchla do bratra, když vznesl zajímavou myšlenku o posílání zpráv cizím do hlavy. Nadšení však střídalo další, mladá mafiánka chtěla vyzkoušet i vlastní štěstí. Alfredo jí poradil, aby se soustředila. Takový úkon byl pro Pippu více než náročný.
„Certo,“ zamumlala, zatímco jí v hrudi plápolal silný plamen. Soustřeď se, soustřeď se... Pippa upřela svůj světlý pohled na bílou pokrývku, jež se jí podařilo na moment ignorovat a snažila se svou mysl upnout na... Na to, co jí bylo nejdražší. Cosa Nostra, rodina, sestry. Krátké bodnutí u srdce donutilo mladou mafiánku k hlubokému nádechu. Tak moc jí chyběl starý život. Emoce, jež se jí záhy rozlila v hrudníku, ovládla nejen její tělo, ale i mysl.
Cosi ve vzduchu se na malý moment zatřepotalo, jemně jako motýlí křídla, jež se poprvé protahovala a Pippu pohltila zvláštní energie. Na místečku, kam upírala svůj zrak, se objevila drobná klubíčka chlupů. Trojice malých vlčat se krčila za kamenem a naříkala. Jen na malý moment jim Pippa byla schopna pohlédnout přímo do očí, než se iluze rozplynula.
Vlčici přeběhl mráz po zádech, ačkoli se cítila jako v jednom ohni. Co to bylo? Povedlo se jí to? Pippa trhla hlavou a pohlédla na Alfreda, aby se ujistila, že se to doopravdy stalo. „Hai visto che?“ vyhrkla a přiskočila k místu, kde se iluze objevila. Po vlčatech však nezbylo ani památky.

Pippa se lačně nastavovala slabým paprskům slunka, jež se vezlo po obloze a líně se u toho protahovala. Nebránila by se, kdyby to do ní ohnivý kotouč pral největší silou, ale chápala, že uprostřed zimy se zdál být stydlivý. Však ji na rande, kdy se bude moct válet po kamení a vyhřívat se jako kočka, snad pozve velmi brzy. Mladá vlčice se však musela na Alfreda zamračit. Snad ten hejsek o Roweně nepochyboval.
„Vždyť už jsem ti to jednou vysvětlovala,“ opáčila, „ale k čemu mi to je, když máš hlavu plnou Heather,“ dodala rejpavě. Něco takového by se jí stát nikdy nemohlo! Kdepak! Ale Alfredo byl její malý bráška, což taliánský temperament konejšilo. „Smrt je její kmotra. To je asi něco jako naše zia,“ uvedla Alfreda do obrazu. „Capisci?“ našpulila letmo tlamu. „Aby ses jí dostal do přízně, musíš projít speciálním ceremoniálem. A něco obětovat, naturalmente.“ To nebylo jen tak. A Pippa takové věci brala svědomitě. Sama nad svou nejlepší kamarádkou nepochybovala, ani nad Smrtí. Temnou vlčici brala jako zdroj síly. A síla byla to, po čem Pippa toužila nejvíc; chtěla být silná a mocná jako jejich otec, Don Dante. Zvlášť, pokud měla přebrat takový vážený post.
Zkoumání magií bylo zábavnější, než Pippa čekala. Na moment zapomněla na krušné chvíle, kdy se jejich smečka rozpadla a náležitě si užívala bratrův kyselý výraz. Neudržela se a záhy vyprskla smíchy. Chrochtavě se hihňala jako malé vlče a pobaveně u toho bouchala ocasem do země. Ovšem zrzkova další poznámka Pippu donutila znehybnět a s hrobovým tichem, jenž náhle nastalo, upřela svůj nový zrak do Alfredových magických očí. Moc si nezahrávej, nebo ti ukážu, varovala jej v duchu, až jí v očích zažhnul plamen. Pak se narovnala, chvíli se jí dařilo udržet si vážnou tvář, než propukla v další smích. „Alfredo! Vážně umíš číst myšlenky?!“ došlo jí a nevěřícně do vlka dloubla tlapkou. „Taky to chci zkusit! Ale jak?“ Na čele se jí objevila hluboká vráska. Nepamatovala si, jak se jí tehdy podařilo vykouzlit téměř perfektní iluzi ztracených sourozenců.