Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Pippě se na moment zatemnilo před očima. Padre. Opravdu před nimi stál velký Don Dante? Nebyla to iluze? Výraz ve tváři jí ztvrdnul. Rozhodně to nebyla její iluze. "Dost s těmi fóry!" prskla na Liu nabroušeně a s naježenou srstí vběhla mezi smuteční vrby. Z hrdla se jí dralo výhružně vrčení. Na tohle vážně neměla náladu. Pořád to bolelo. Aby se uklidnila, prodírala se skrz stromy až na okraj lesa.
Chvíli s přerývaným funěním stála na místě a přemýšlela, zda se nevrátit k Lie a pořádně jí vyprášit kožich, nakonec však setrvala a místo toho se jala značkovat hranice. Její pach od posledního značení citelně zeslábl a nikdo netoužil po tom, aby se jim po lese procházeli cizí vlci.
Na čele se jí tvořila hluboká vráska a z očí jí šlehaly blesky. Don Dante... Vlk, jehož jméno budilo respekt. A takhle ho znetvořit. Pippa zaklela a pomalu se sunula po kraji lesa. Značkovala každou jeho část více než poctivě. Zanechávala svůj pach na všem, co se dalo. A zároveň přemýšlela, kde sakra vězel jejich bratr. Sotva Cosa Nostra vyvstala z popela, už bral zrzek roha.
Pippa si odfrkla, svou rodinu milovala nadevše, ale bez nich Cosa Nostra nemohla existovat. Copak to nebylo jasné? Přeci toho nechtěla tolik. Chtěla jen svou rodinu zpět, svůj domov, který jim byl násilně odebrán. Mohla se rozhodnout jít po krku těm, kdož se ji o to všechno připravil, ale ne, Pippa jen toužila najít zbytek sourozenců a být zase na chvíli šťastná.
A zatímco byla ponořená do myšlenek, hranice opět začaly vonět tak jak měly. Čerstvý pach tak všechny cizí varoval, že vrby už někomu patřily a nebylo radno zahrávat si s ohněm, byť ten pravý oheň ovládala spíš Lia než Pippa. Ale v případě nouze by použila to, co uměla ovládat nejlépe - tesáky. V očích se jí zalesklo, zatímco se krčila po dlouhými větvemi vrb, aby mohla označkovat i ta nejzazší místa. Aspoň nějak se jí podařilo vyčistit si hlavu. Nechtěla myslet na nepovedený vtip, ani na masakr Cosa Nostry.
Značení hranic netrvalo dostatečně dlouho, aby jí to odprostilo od všech neblahých vzpomínek, nicméně aspoň mohla být pyšná na svůj domov. Zvládli to. A i když byla Lia jedna velká vzteklá apokalypsa, našli ji. Teď už zbývaly jen další dvě sestry. Pippa polkla. Nelíbilo se jí, jak se vzduch stihl tak rychle ochladit. Co by dala za jižanské počasí plné slunce a tepla a vůně borovic.

Pippa měkla. Anebo to byla jen chvilková slabost po čerstvě znovuzrozené Lie. Písková vlčice se napřímila a blýskla po vlčici pohledem. Moc dobře věděla, že všichni ne, ale copak se nemohla aspoň chvíli tvářit, že ji těšilo, že sestru vidí? Rozčíleně si odfrkla, aby ji Lia mohla záhy dopálit ještě víc. Výhružku o strašení přešla skřípnutím zubů, což bylo co říct. Temperament se v ní pomalu vařil. A Lia dál vesele přidávala různé ingredience.
"Vidíš tady něco?" zavrčela a cvakla naprázdno čelistí. "Perdonami cara sorella," pronesla pak medově jedovatě, "že jsme tě nepřivítali s hromadou předžvejkanýho žrádla." Ačkoli jí na sourozencích extra záleželo a rodina pro ni byla nevýlučně důležitá, nehodlala Lie tolerovat žádný z jejích výkyvů. Ať už si na cestách zažila kdeco, tohle byla její rodina. A k té se chovalo s respektem. "Ať se ti to líbí nebo ne, tohle je nová Cosa Nostra. Pravidla znáš," zamračila se na vlčici podrážděně. Byla jako tikající bomba. Stačilo trošku a lítaly by chlupy.
Na(ne)štěstí se záhy vzduchem roznesl podivný pach. Pippa na místě ztuhla. Srst na zátylku se jí zježila, zatímco v krku se jí vytvořil tíživý knedlík. Ani kdyby chtěla, nevydala by ze sebe hlásku.
Che-- Don Dante?!
Ve světlých duhovkách se zablýsklo, načež Pippa prudce trhla hlavou k Lie. Cítila to taky? A pak... to uviděla. Vážený Don Cosa Nostry, jejich otec, stál přímo před nimi. Pippa se ostře nadechla. M-Magie? problesklo jí hlavou. Zahrával si s nimi snad někdo? Nebo... Nebo to byla snad ona? Pippa zkřivila tvář. Dante vypadal... všelijak, jen ne zdravě.
"Padre..." Pippa vydechla. Veškeré rozčílení, které předtím cítila, se lusknutím prstu rozplynulo. Nyní před nimi stál jejich otec. "Cosa sta succedendo?!" vyhrkla zmateně a váhavě udělala krok vpřed. "Lio, co to má znamenat?"

Lia byla přímočará. S ničím se nepárala. Ostatně, ani Cosa Nostra se s ničím příliš nemazala. Pippa se na sestru povzbudivě usmála. Pořád se jenom mračila. "Hai fame? Anche io," prohodila a rozhlédla se po lese. Měly by vyrazit na lov jen ony dvě? Nevypadalo to, že by lese byl ještě někdo další. Krátce vydechla a obrátila světlé oči zpátky k Lie. Byla drobná a docela vyhublá. Měla by se o ni starat lépe. Pippa se kousla do tváře, zatímco Lia bez varování spustila dlouhý monolog.
"Che cosa-" zamračila se, jakmile jí začala povídat cosi o pohřbu. Jakej pohřeb? O čem to mluví? Obočí se jí křivilo víc a víc. Jenže Lia pokračovala vesele dál. Pippa nabubřeně švihla oháňkou. "Lio!" snažila se ji okřiknout, ale vlčice se nenechala přerušit. Jediné, co Pippu mile překvapilo, byla reference o Smrti. Na moment se jí znepokojení ve tváři vyhladilo. Písková vlčice se narovnala, ale z očí jí stále šlehaly blesky. "Žádný umírání nebude," štěkla a tlapou do Lii výhružně šťouchla. "Konečně jsme se všichni shledali. Tak přestaň o něčem takovym přemejšlet," vynadala jí a znepokojeně u toho zavrčela. Pak se na maličký moment odmlčela. "Ale pokud... jestli," zdůraznila, "se někdy něco takovýho stane, tvoje přání bude vyslyšeno." Nelíbilo se jí myslet na sestřinu smrt, ale pokud si přála být pohřbena takto, dostane to. A Pippa své slovo držela. Vždcky.
"A teď už kuš!" prohlásila nesmlouvavě, ačkoli pochybovala, že ji mladší sestra bude poslouchat. Na to byla Lia až příliš tvrdohlavá a zdivočelá. Pippa se však v případě dalšího hrubiánství, kdy Lia ničila les svou magií, nebála zasáhnout.
"Les je označkovanej, takže by to mělo bejt v pořádku. Pokud chceš jít něco lovit, budeme se muset vzdálit a není tu nikdo, kdo by to tady hlídal, takže to bude muset bejt rychlý. Capisci?" pohlédla na sestru.

Pippa; 23.9.2022 http://gallirea.cz/index.php?p=vrbovy-lesik#post-200010

« Údolí morény

Pippa prošla údolím a šťastně zaplula mezi smuteční vrby. Hranice lesa už znatelně vyčichly, což mladou vlčici donutilo zastavit se a pozorně naslouchat, zda neuslyší něco podezřelého, ale ani podle pachů se v lese nevyskytoval nikdo cizí. Spokojeně sama pro sebe pokývala hlavou a uvědoměle se dala do nového značkování. Dávala si extra záležet, aby byl její pach cítit všude. Vzpomněla si na konverzaci se Sionnem, který, jak se zdálo, mezitím opustil les a přemítala, zda se s ním ještě někdy potká. Obsidiánové oči ji na něm fascinovaly. Co ji však zamrzelo, bylo, že nikde poblíž necítila Alfreda. Ani Heather. Znepokojeně proto mlaskla, když se zrovna ohýbala pod jednou z vrb.
Koho však cítila, že se v lese pohyboval, byla Lia. Pippa automaticky pohodila zvesela ocasem a zatímco se stále zdržovala na hranicích, aby je mohla řádně označit, pomalu směřovala k pachu své sestry. Doufala, že nebude nabroušená tak jako posledně. Nelíbilo se jí, jak ničila jejich nový domov. Ať si je vzteklá, jak chce, ale Cosa Nostra se ctí, zbytečné krve pro ni bylo prolito už dost. Při té myšlence zatnula zuby a tlapy s drápy zabořila do půdy o něco silněji než normálně. Za Liu by položila život, ale musela respektovat pravidla. Osud, který je jako vlčata potkal, nikoho z nich neomlouval.
Pippa pokračovala po okraji lesa, značkovala a zanechávala za sebou pach, zatímco hlavou jí vířilo plno dalších myšlenek. Byla teď alfa. Alfa. Jako její otec. Velký Don Dante byl váženým vlkem, všichni ho respektovali. Ale co ona? Rozhodně si nepřišla silná jako on, ani moudrá. Pippa dřív konala než myslela. Cloumaly jí emoce a divoký temperament. Možná by mohla způsobit víc škody než užitku, ale... Cosa Nostra byla v jádru ohnivá a stejně tak divoká. A mladá vlčice chtěla pro svou smečku jen to nejlepší. Byla to její rodina.
Písková si povzdychla, nechala za sebou další památku a varování cizincům, že mezi smutečními vrbami nyní sídlila smečka a pokračovala lesem dál. Cítila se tu příjemně. K úplnému štěstí jí chyběli jen Alfredo s Liou, Lacrimou a Chiarou a Rowena. Dlouho svou drahou přítelkyni neviděla. Doufala, že se brzy zase ukáže. Na chvíli záviděla Alfredovi, že uměl používat myšlenky jako svou magii. Kéž by mu teď mohla poslat telepaticky vzkaz. Věřila však... Ne, doufala, že se o sebe uměl postarat sám. I tak o něj ale měla strach. Bůhví, kam se s Heather zašili. Pippa si odfrkla a koncentrovala svou starost na někoho, kdo to rozhodně potřeboval víc. Lia.
Po označení všech skulinek, které hranice lesa nabízely, se rozešla za pachem, který se jí zdál být stále nereálný. Opravdu tu Lia byla? Nezdálo se jí to jen? Nebyl to jen další výkyv její magie? Pippa se oklepala. Ne. Lia tu opravdu byla. Z masa a kostí se pohybovala po lese.
„Ciao, signora,“ pozdravila ji, jakmile jí světlý kožich padl do rány.

Iskierka odešla. Mafiánská princezna však věřila v jejich brzké shledání. Šedivá vlčice byla zajímavá a Pippě se líbila jistá krvežíznivost, jež se jí linula z rudých očí. Jen jejich odstín jí připomínal Liu. Pippa dlouze vydechla, vzhlédla krátce k obloze a obrátila se zpátky směrem, kterým přišla.
Vzduchem se linula vůně blížící se zimy, což vlčici nikterak nepotěšilo. Moc dobře si vzpomínala na tu bílou hroudu, která pokryla celou krajinu magické Gallirey a jak jí z toho zebaly tlapky. Tehdy však také potkala Rowenu. Pippě se blýsklo v očích a koutky tlamy se jí rozjely do nostalgického úsměvu. Smrt. Musela najít způsob, jak zesílit a Smrt, temná a mocná čarodějka, by jí mohla pomoct.
Pippa kráčela po údolím, zpátky k Vrbovému háji, kterému nyní dominovala nová Cosa Nostra. Musela zkontrolovat, zda bylo všechno v pořádku a zda se jim po území neprochází nějací prašivci. Možná bych měla znovu obejít hranice, pomyslela si trpce. Žádné cizáky tam rozhodně trpět nehodlala.

» Vrbový lesík

Úzké štěrbiny se pomalu změnily v docela jiný výraz, jenž šedivé zdobil tvář. Pippa nedokázala určit, co se jí jen honilo hlavou. Jemně nakrčila obočí. Neměla ráda, když věci nebyly jednoznačné. Natož vlci. Pippa byla přímočará, velká voda, jednala srdcem, a pak až logikou. Žila vášnivě. Neměla čas na nějaký hry. Zato šedivka se tvářila každou chvíli jinak.
„Sì?“ našpulila tlamu, zatímco v očích se jí hravě blýsklo. Tak toho věděla o fešných kožíšcích dost. Pippa se oklepala. Písková srst se na sluníčku leskla, ale rozhodně by neřekla, že byla v nejlepším stavu. Koneckonců, dlouhou dobu se s Alfredem toulali. Pod kabátkem musela být taktéž o dost hubenější než normálně. „Já s tím problém taky nemám,“ hájila se okamžitě. Ještě to tak, aby si hrála na nějakou princezničku. Krve a špíny se nebála. Především, pokud se jednalo o její rodinu a nejbližší. La famiglia è il numero uno. Tak znělo její heslo a heslo Cosa Nostry.
„A jak vypadá ten tvůj chaos?“ Líbila se jí. Tahle vlčice byla zajímavá. Vznášela se kolem ní aura, kterou by Pippa popsala jako déšť plný plamenů a syčících jisker. Chaos. Pippa přemítala, zda šedivou seznámit se Smrtí a jejím mocném učení, nicméně vraždění šakalů brzy smetlo všechno ostatní ze stolu.
Mladá mafiánka se napřímila a zvědavě vlčici poslouchala. Dokázala si celý ten výjev živě představit. Koneckonců, vlčice na sobě nesla hned několik slušných ran. „Hmm,“ vydala ze sebe a mírně naklonila hlavu. „Ještě nemáš dost?“ blýskla po ní pohledem. V růžových očích zela zvědavost. Už dlouho se s nikým neprala, natož, aby jí šlo o kejhák. To Pippu burcovalo k ještě většímu zájmu.
„Dio mio,“ vydechla, „Iskierka.“ Zopakovala jméno, které jí zrovna vlčice prozradila. „Sono Pippa. Nejstarší dcera velikého Dona Danteho, padlého vůdce Cosa Nostry. Piacere mio.“ Pippa na Iskierku kývla hlavou. „Odkud jsi ty?“

Písková si prohlížela šedivou vlčici, rozvalenou v trávě s ránami v kožichu s jistou nedůvěrou. Nepřekvapoval ji fakt, že se na ni cizinka dívala podobným pohledem, jen z očí jí zůstaly ještě užší štěrbiny. Skoro jako hadovi. Pippa se napřímila. Nezdálo se, že by pro ni vlčice znamenala hrozbu. Alespoň ne, dokud ležela. V očích se jí rudě lesklo, podobně jako Lie. Pippa se zhluboka nadechla.
„Šakali, cazzo,“ zabručela a své pastelové duhovky zaměřila na pomuchlaný kožíšek šedivé. Nevypadaly zrovna vábně. „No amici,“ usoudila a pohodila u toho nespokojeně ocasem. Doufala, že si to šakalí skupinka nezamíří za vlčicí na jih. Ještě, aby jim sem dovedla ty vypelichané potvory. Pippa se obezřetně rozhlédla po údolí, ale to už se z tlamy šedivé vykutálela docela jízlivý komentář ohledně jejího kožíšku.
„Scusa?“ zamračila se a o krok poodstoupila. To snad, aby si taliánka mohla vlčici znovu změřit pohledem. Div se nenačepýřila. Něco na vlčici ji však donutilo nevystartovat. Možná za to mohly ty rudé oči. Zapálí mě jako Lia? blesklo ji hlavou. „Fešnej,“ ušklíbla se potom zhrozeně. Nechtěla vypadat fešně. Chtěla, aby budila respekt. „Co ty vo takovejch věcech vůbec víš?“ mlaskla a čumákem pohodila jejím směrem. „Podívej se na sebe. Toužíš po smrti?“ Ne, že by vlčici něco vyčítala. Jizvy byly pro Pippu znakem síly. Jen ty Lii na ni působily opačným dojmem. Ne, že by Liu podceňovala, ale musela si toho tolik vytrpět. Pippa zatnula zuby.
„Kolik si jich zabila?“ zeptala se s jistou dávkou zvědavosti. Najednou měla chuť se do něčeho silně zakousnout. Šedý kožich však vypadal pocuchaně už dost. Zato takový šakal...

« Vrbový lesík

Písková vlčice si to hrdě vykračovala, vesele u toho máchala ocasem a buldozérským krokem drtila tlapami půdu pod nohama. A ačkoli si očividně pletla cestu s tankodromem, neexistovalo takřka nic, co by ji dokázalo zastavit. Pippa se cítila neporazitelně. Žilami jí koloval adrenalin a touha dobít svět. Koneckonců, Cosa Nostra se znovu postavila na nohy. Krev, jež byla prolita, nepřišla vniveč. Rozhodně ne pod jejím dohledem.
„Kam se ten hejsek zase vytratil,“ odfrkla si, jakmile opustila hranice lesa a jala se rozhlížet se po svém bratrovi. „Určitě někde vrká s tou svojí Heather,“ rozčilovala se, dokud se umíněně nezastavila uprostřed nového území. Vévodila mu dlouhá tráva a políčko lučního kvítí, které působilo až pohádkově, kdyby se v zeleni nerozvaloval jakýsi tmavý flek. Pippa nakrčila obočí a čenich a zavětřila. Jakási cizinka. Blízko nově označených hranic.
„Che cosa,“ zamumlala a zvědavě se k šedé hroudě vydala. Nesnažila se jít nikterak tiše, ani nenápadně. Neměla důvod se skrývat.
„Ciao,“ houkla a zastavila se těsně u vlčice. „Tyjo, kdo tě tak zrušil?“ vyhrkla záhy, jakmile si všimla všech zranění. Původně chtěla vlčici varovat, že se nachází blízko mafie, ale zřejmě to nebylo potřeba.

Se Sionnem v patách obcházela hranice a poctivě značkovala kdejakou skulinku. Dokonce se tu tam zkřížila s pachem svého milovaného bratra. Sama pro sebe se samolibě ušklíbla a hodila po druhém vlkovi očkem. Hranice lesa byly úspěšně označkovány a Pippa konečně nad územím cítila nadvládu. Vrbový háj byl jejich. Cosa Nostra byla jejich. Pippou proudil adrenalin a pocit vítězství. Bylo na čase svolat rodinu domů. Jenže jakoby všichni z lesa zmizeli. Pippa se napřímila a pohlédla do obsidiánových očí.
"Promiň, ale je na čase, abys šel, volají mě určitý povinnosti," vyzvala Sionna přátelsky, byť svědomitě. Jakoby se v ní na chvíli probudil racionálně uvažující duch. Ale určité situace si žádaly jisté činy. "Můžu tě kousek doprovodit, ale pak si potřebuju jít něco zařídit," zazubila se vševědoucně a zamířila z lesa ven. Musela všechny najít a dohodnout se, jak novou Cosa Nostru pokřtí. Silně doufala, že se jim po lese mezitím nebude nikdo moc promenádovat, zvlášť po tom, co si dala takovou práci se značením všech možných i nemožných hranic. Krátce se ohlédla po smutečních vrbách a s návalem nového elánu se vydala pryč.

» Údolí morény

Soběstačnost. Odpovědnost. Vůdcovství. To vše Pippě vězelo v hlavě. Ne vyloženě ve špatném slova smyslu, ale připomínalo jí to, proč to všechno dělala. Proč se otírala o kůry starých vrb, proč obcházela poctivě všechny keříky a zanechávala na nich svůj pach. Otec. Velký Don Dante. Srdce se jí v hrudi pokaždé sevřelo, když na zrzavého velikána pomyslela. Stále to bolelo, i když už to byla docela dlouhá doba, kdy svého otce viděla naposledy. Krvavá vzpomínka se jí vsákla do paměti přesně jako se rudá kaluž vsakovala tehdy do létem vysušené půdy.
Písková vlčice se oklepala, zatnula zuby a ohlédla se po svém společníkovi. Sionn ji následoval po lese a ona byla na chvíli ráda za ticho, které na malou chvíli zavládlo. Jednu část hranice lesa měla již pod palcem, zbývala ta druhá. A Pippa si dávala sakra záležet, aby její pach utkvěl všude, kde měl. Rozhodně na svém území nehodlala trpět kdejaké cizáky. Ironicky se ušklíbla, když jí došlo, že jednoho si právě vodila po lese.
Také se pídila, kde se jí ztratil milovaný bratr. A sestra. Mladá vlčice stále nedokázala vstřebat fakt, že Lia se našla. Sama. Znepokojeně se olízla. Lia byla vždycky divoká, ale ne natolik, aby zapalovala všechno kolem sebe. A možná, že to byla její vina. Pippa dlouze vydechla. Trápilo ji to. Měla tu pro své sourozence být, starat se o ně, ochraňovat je... A místo toho nechala mladší sestru zdivočet. A byť byly ze stejného vrhu, stále se považovala za patrona všech svých sourozenců. Lii nevyjímaje. „Poslyš, Sionne,“ prolomila ticho, „máš nějaký sourozence?“ mrkla po bílém vlkovi s neskrývaným zájmem. V růžových duhovkách se zaleskla i jiskra potlačované bolesti. Nehodlala však na sobě žádnou slabost poznat.
Místo toho se dál věnovala svědomitému značení lesa a dávala si sakra záležet, aby všem bylo jasné, kdo je pánem vrbového háje, kde léto právě vládlo plnou sílou. Nedělalo jí problém značkovat hranice před Sionnem. Koneckonců, tohle byl její nový domov a základna nové Cosa Nostry. Možná i tím lépe. Jen, ať se všichni dozví, zač je toho loket a kdo je místního lesa pánem.
Pippa se hrdě narovnala. Tak se jí to líbilo. Otec by na ni byl jistě pyšný. Kéž by mu mohla svůj úspěch ukázat. Na malý moment ji zahalil háv nostalgie, než se vzpamatovala a vrátila se zpátky do reality. Bílý vlk s obsidiánovýma očima jí byl totiž stále v patách. A rozhodně tu nebyl doma. Pippa se otřela o poslední strom a konečně se vyčerpaně protáhla. Kdo by to byl kdy řekl, že značkování vlastní půdy bude tak zdlouhavé.
Světlé duhovky pak sklouzly zpátky k Sionnovi a v očích se jí odrážela nevyřčená otázka.

//+ omlouvám se Sionnovi

V očích jí plály plamínky, zatímco si Sionna zvědavě prohlížela. Možná, že se jí ve tváři odrážela i jistá vyzývavost, ale za to mohla její přirozená soutěživost. Vrbové větve se jí plazily po zádech a připomínaly jí, že nyní měla Cosa Nostru pod palcem ona. Ne velký Don Dante, ale Pippa. Když nad tím přemýšlela, rezonoval v ní zvláštní neklid. Možná, že si jen mladá mafiánka plně neuvědomovala, co přesně taková pozice znamenala. Sionnovy hluboké oči jí však dokázaly od podobných myšlenek držet dál. Přeci jen byl mnohem zajímavější.
„Výhružku? Chi lo sa?“ ušklíbla se žertovně. Nevypadal nebezpečně, ale Pippa věděla, že by neměla podceňovat doslova nikoho. Bokem se zároveň soustředila na značkování, které brala více než svědomitě. Těšilo ji, když po hranicích lesa cítila i pachy ostatních a na malý moment se pídila po bratrovi a znovunalezené sestře, jenže temné obsidiány si ji volaly pokaždé zpátky k sobě. Téměř jako gravitace. Růžové duhovky kmitly zpátky k Sionnovi. Oči. Ach jistě. Pippa pohodila rameny, zatímco zanechávala svůj pach na kmeni vrby.
„Moje? Kdoví, co dokážou, ještě jsem to pořádně nezkoumala,“ hodila svoje karty beze studu na stůl. Matně si vybavovala Duncanova slova o magiích; byla si jistá, že o černých očích slovo nepadlo. „Chceš bejt první?“ zamrkala na Sionna nevinně.
Pippa se otírala o stromy, keře a sem tam si sebevědomě odskočila za kmen stromu, aby si pojistila každé místečko v lese. Rozhodně nestála o cizáky, kteří by narušovali mafiánský klid. Takovým by to hezky vysvětlila po lopatě. Sionn mezitím mluvil o smečkách, což Pippu zaujalo. Už nehnala tak před ním, ale spíše se mu držela po boku. „Tvoje matka?“ povytáhla obočí a koutek tlamy se jí okamžitě stočil do kyselého úšklebku. „Silně pochybuju, byla tak poloviční, možná ještě míň.“ Očima přejížděla po bílém kožichu. Rozhodně si nebyli podobní. „A jestli jo, tak je mi tě líto. Ale ty se zdáš být mnohem milejší,“ prohodila ještě, zatímco se dál táhli po hranicích lesa. Cosa Nostra se jim pomalu budovala pod tlapkami. Pippa si svou půdu hrdě značkovala. A byla pyšná, že u toho měla rovnou i svědka.
Sionn jí mezitím popisoval svou smečku. „Z toho, co popisuješ, to nezní nijak extra pohostinně,“ okomentovala, zatímco si Sionna prohlížela. Vypadalo to, že svou smečku nosil v srdci stejně hluboko jako ona. Alespoň to jí napovídal vlkův výraz. Mimoděk se nad tím pousmála. Podobné soucítění v ní vyvolávalo jakési souznění.
„Ha!“ hekla, když se jí Sionn znovu představil. Stále to byl Sionn, jen... Vůdce smečky. Alfa. Pippa překvapeně zamrkala. Možná, že to ve výsledku vůbec překvapující nebylo, přestože to mladou vlčici určitým způsobem zároveň uklidňovalo. Nebyla sama. Měli společnou jednu důležitou věc, která v jejím životě nyní hrála důležitou roli. „Těší mě, Sionne z Asgaarské smečky,“ usmála se na bílého vlka zvesela. „Řekni, jaký to je mít pod sebou celou smečku?“

Pippa se proplétala skrz vrby, jejichž dlouhé větve ji na laskavě hladily po bocích. Zelené lístky, kterými byly posety, šuměly v tiché melodii, kdykoli skrz ně protančil vítr. Syté oči si užívaly mírumilovný pohled na vrbový háj, zatímco se vlčice svědomitě otírala o kmeny a vše v dosahu. Zanechávala tak za sebou svůj pach, jenž křičel „To je moje, tlapky pryč!“. Značkování lesa bylo vyčerpávající, ale byl to jejich nový domov. Pippa se tak činila. Nezapomínala však na bílého vlka, který ji poslušně následoval.
„Zjevně mnohem silnější než ty?“ zopakovala pobaveně. Tenhle Sionn rozhodně věděl, jak mladé mafiánce zažehnout ohníčky. Ne, že by ji to urazilo. Možná jenom trošičku. „Seš si tím docela jistej,“ odfrkla, „mám to brát jako výhružku, Sionne?“ naklonila k němu hlavu a znovu si jej zvědavě prohlédla. Nepochybovala o tom, že by nebyl silnější než ona, temperament ji však škodolibě vyzýval k tomu, aby se sama ujistila. „Co bys mi udělal?“ usmála se tentokrát nevinně ona. Bylo však těžké pro Pippu držet svůj temperament na uzdě. „Máš hluboký oči. Měla bych se před nima mít na pozoru?“ zeptala se potom podezřívavě.
„Non lo so. Cosa Nostra je neškodná, dokud nám jí nedáš důvod nebýt,“ odvětila seriózněji. Nemyslela si však, že by tenhle Sionn přišel dělat zlo. Vlastně ji docela zajímal. A také byla hrdá, že může svoji smečku někomu ukázat. A zatímco se dál snažila po lese roznášet svůj pach, pozorně naslouchala bílému vlkovi. Křepelky. Pippa neměla nejmenší tušení, co byly křepelky. Znělo to však zajímavě. A podle Sionna byly fajn. „Borůvky...“ zamumlala. Něco jí to říkalo. „Pár smeček jsem tu navštívila. V jedný z nich byla docela protivná strega,“ ušklíbla se. Pochybovala, že to byla ta samá smečka, o které Sionn mluvil. A pokud ano, měla tenkrát dost smůlu.
„A co tvoje smečka? Odkud seš?“ pohlédla vlkovi do tváře se soustředěným výrazem, což u Pippy bylo ne zas tak časté. Většinou se do všeho vrhala střemhlav po hlavě bez přemýšlení. Nyní však dál značkovala les, takže vedla Sionna snad všemi kouty, které toto místo skrývalo.
„Hm, v tom případě se ti nic nestane,“ zasmála se, načež se narovnala a na malý moment se zastavila. Vrbové proutí tančilo vzduchem a hladilo oba vlky po zádech, zatímco Pippa se pyšně usmála. „Certo,“ přikývla, „to já to tady mám pod palcem.“ Nečekala žádné ovace, ale přeci jen se jí do tónu přikradla jistá hrdost. „Jako nejstarší dcera Dona Danteho, podle našich tradic, vedu teď Cosa Nostru já. Alespoň její část,“ prozradila vlkovi tentokrát s vážnou tváří. „E tu?“

« Ronherská skála

„Strano.“ Pippa kývla, načež mlaskla. „No jo vlastně. Jak je to slovo?“ na čele se jí objevila vráska. „Divný? Zvláštní?“ Nejspíš něco takového. Zapomínala, že místní nemluvili jejich řečí. Sionn však pokračoval dál. Vlčice na něj vrhla růžový pohled. Magický portál. V tomhle kraji by se už nejspíš ničemu nedivila. Ani teleportu. Kdo ví, za čím vším měl tlapky Život, či mocná Smrt. Čemu by se ještě před pár měsíci vysmála, nyní brala jako hotovou věc.
Sionn vypadal sebejistě. Odfrkla si, ne však nijak nepřátelsky. Spíš měla chuť vlka víc otestovat. Ne, že by se s ním plánovala rvát, ačkoli ji svrběly tlapky při každé možné příležitosti. Naposledy se servala s bratrem. Zlaté časy. Nyní se však dívala Sionnovi do tváře s malým úšklebkem.
„To nezpochybňuju,“ odvětila podobně ležérním tónem, ačkoli šlo slyšet, že lehce zakřesala. Malé jiskřičky jí poskakovaly v očích a jazyk ji svrběl. Nedokázala zůstat jen tak v klidu. A zdálo se jí to, nebo se ji snažil tenhle Sionn vyprovokovat? Lehce pohodila ocasem a dala se do kroku. Vrbový les byl kousíček odtud. Tedy... V to věřila. Orientační smysl pískové dámy byl spíše neexistující. „To si ještě rozmyslim,“ zasmála se nenuceně, zatímco opouštěla vyhřátou skálu. Naštěstí byli tak blízko, že bylo zatěžko se v lese ztratit. Pippa, trochu jako tank, vykračovala vpřed a sem tam se obrátila k Sionnovi. Snad, aby se ujistila, že si vlka nevysnila. Koneckonců, ani ona si nepamatovala, jak ke skále přivandrovala.
„Co víc mi o sobě řekneš, Sionne?“ pobídla ho, aby mluvil. Zajímalo ji, co byl zač.
Za chvilku se před nimi začaly objevovat první vrby. Blížili se k hranicím. Pippa hrdě vypjala hruď a začala se otírat o kůry stromů a kameny, aby na nich zanechala svůj pach. Bylo důležité pořádně značit hranice, kdykoli k tomu měla příležitost. Byla proto ráda, když cítila i čerstvý pach Roweny a bratra. Ve vzduchu se zároveň stále vznášela i vůně spáleného stromu, kterou měla na starost Lia. Pippa dlouze vydechla. Sestra jim zdivočela ještě víc.
„Nenech se zmást mírumilovnou atmosférou,“ mrkla na Sionna záhy. „Ale pokud se mě budeš držet, nic ti nehrozí, amico,“ vrhla na něj veselý úsměv a otřela se o jednu z větví, jež jí hladily záda. Vrby tvořily spletité rádoby pavučinky. Navíc už jejich větve nebyly holé, jako když sem přišli poprvé. Nyní byly pokryty zelenými listy a pupeny.
„Tohle je Cosa Nostra,“ prohlásila důležitě.

1. východ
2. les
3. slunce
4. bílá
5. orel
6. pravá
7. c)
8. d)
9. e)
10. c)
11. c)
12. e)
13. c)
14. f)
15. a)

Výsledek: NEBELVÍR
Věta: Strach z názvu, jenom zvyšuje strach z věci samotné.