Příspěvky uživatele

< návrat zpět

// s dovolením od Alfieho - přeskakuji >.>

Chvíli trvalo, než na její otázku někdo z dvojice zareagoval. Zatímco Amnesia si vybrala mlčení jako svou nejlepší zbraň a obranu zároveň, Newlin se ponořil do sebezapření. Pippa nejprve přejela vychytralým pohledem Amnesii, a pak Newlina, načež si odfrkla a lehce zavrtěla hlavou. „Proč byste baštili tulipány?“ zaujalo malou příšerku, zatímco nápadně očichávala kropenatou vlčici. Smrdí jako Newlin. „Museli jste to dělat,“ prohlásila sebevědomě a snažila se vymazat si z paměti otřesný výjev roztrhaného těla jejích rodičů. Nejistým očkem přitom propichovala zrzka vedle sebe. Byla to velmi citlivá záležitost a Pippa se snažila své pocity pečlivě skrývat. Rozhodně se nehodlala sesypat před Newlinem a Amnesií, kteří je nechali samotné na louce a utekli to dělat. Vlastně ani nevěděla, co přesně to znamenalo, ale zdálo se, udeřila do černého.
„Rozdělili jsme se...“ vydechla nakonec rezignovaně. Stačil jí jediný pohled na Alfieho. Musela pro svého bratra zatnout zuby a dvojici věřit. I když jim zdrhli, aby to mohli dělat. Pippa si povzdychla, v hlavince jí to šrotovalo. Z jihu? Ze severu? Kde to je? Neměla tušení, o čem to Newlin mluvil, a tak jen pokrčila ramínky. Písková dámička se otočila na Amnesii, která se rozhodla konečně promluvit. Chvílemi zapomínala, že tam tichá vlčice vůbec byla. „Když slíbíte, že nám zase neutečete,“ našpulila lehce tlamu a drápkem začala nepřítomně kreslit do hlíny. Myslela přitom na své sestry. Opravdu je chtěla najít; nevěděla ani, jestli jsou všechny v pořádku. Doufala jen, že Lia, která dostala skupinku na starost, se o ně svědomitě postarala.
„Nemůžeš použít tu svojí magii vo-dy?“ zeptala se Newlina a lehce u toho naklonila hlavu do strany. Jantarovými duhovkami hypnotizovala jeho modré a čekala na odpověď. Nepochybovala o tom, že Alfiemu nebude vadit, když se vydají zpátky na výpravu zrovna s Newlinem a Amnesií. Kteří to spolu jistojistě dělali. Znala dospělé; nedalo se jim v ničem věřit.

Pohroužená do boje se svým bratrem, vrčela a štěkala na celou mýtinu. Se zrzavou srstí se prolínala světlá béžová a občas nějaký chuchvalec chloupků vyletěl do vzduchu a hravě poletoval kolem, než se svezl k zemi. Na rozdíl od Alfieho, Pippa se prala téměř až krvežíznivě. Malými jehličkami zajížděla vlčkovi do kůže a nebála se pořádně stisknout. Zadníma nohama boxovala do měkkého bříška jako kočka a s vrčením se po Alfiem převalovala. „Pereš se jako holka!“ vyštěkla jízlivě a zatahala ho za ocásek. „Ani Chiara s Lacrimou se takhle nervaly!“ popíchla Alfieho a oplácela mu šermování packami. „Od Lii bys taky dostal pořádnou nakládačku,“ uchechtla se a znovu ho povalila k zemi. Zrovna když mu žvýkala ucho, ozval se za nimi známý hlas.
„Il traditore è già qui,“ řekla ponuře a seskočila z bratra. Pippa zabodla svůj jantarový pohled do Newlina a sladce se na něj usmála. Za ním se vynořila i Amnesia, kterou před tím úplně přehlédla. Oběma věnovala tentýž úsměv a pak naklonila hlavičku do strany. „Už jste to spolu dělali?“ zeptala se nahlas a věnovala Amnesii významný pohled. „Máma říkala, že když to spolu dva dělaj, tak pak maj vlčata. Ale to bylo ještě než jí roztrhali vejpůl a než se nám ztratily sestry,“ mávla tlapkou jakoby nic, ovšem na tváři měla kamenný výraz. Cítila, jak jí při tom srdíčko zběsile bušilo a v celém jejím těle panoval chaos. Chtěla utéct, ale zároveň se chtěla někam schovat. Třeba do měkkého kožíšku Alfieho. Něco uvnitř jí však říkalo, aby šla své rodiče pomstít. Krvežíznivě; přesně tak, jak to udělali vlci, kterým věřili. Vždyť Cosa Nostra bylo jedno velké společenství smeček. Všichni se navzájem bránili a pomáhali si. Pippa dychtila po odplatě, věděla však, že nejdřív musí vyrůst. A aby se mohla pomstít, musí být silná jako Dante, jejich otec. Pippa proto radši zatnula zuby a Newlinovi s Amnesií věnovala nepřátelský pohled.
Všechnu křehkou důvěru, kterou si u ní žíhaný vlk vydobyl, byla pryč. Amnesia dokonce ani neměla tolik kuráže, aby se jim podívala do očí. Pippě jí bylo trochu líto. Věděla, že takový charakter by u nich ve smečce nepřežil. Přesně proto bojovala sama se sebou — po ztrátě domova se nesměla sesypat. Jako nejstarší z vrhu měla největší zodpovědnost a musela ochránit především Alfieho. Na nikom jiném jí v ten moment nezáleželo; Alfredo, Lia, Lacrima a Chiara. Musíme je najít... A zvládneme to i bez jejich pomoci, odfrkla si v duchu.

« Kopretinová louka (Tenebrae)

Tiše si povzdychla, když se k ní Alfie víc přitiskl. Byla naštvaná na Newlina s Amnesií, že je tam nechali stát jako kůl v plotě a někam si radostně odběhli. Byla ráda za svou samostatnost, koneckonců už jim po zbytek života nic jiného nezbývalo, když byli jejich rodiče nadobro pryč. Ale tohle bylo přeci jen podlé. Nevěděla, proč se najednou cítila tak zrazeně. Že by snad malé vlčí dámě začalo na vlcích, které potkali, záležet?
Hrdě vypnula hrudníček, když Alfie zmínil jejich milovanou smečku. Cosa Nostra, obrovské společenství smeček! Pippa pokývala hlavičkou a spokojeně bratra olízla. „Cosa Nostra nás na rozdíl od nich nikdy nezradí,“ prohlásila mladičkým hláskem. Byla na svou smečku náležitě pyšná. A na svého bratra také, neboť se konečně začal pořádně projevovat. Přeci by jen tak rychle nezapomněl na svůj původ! Alfredo byl však jemná duše. Jakmile Pippě za ouškem přistála krásná kopretina, celá zjihla. O to víc se zatvrdila, že svého bratra musí chránit stůj co stůj. „Grazie,“ pronesla s bradičkou pyšně nahoru. „Ma io sono meglio di lei.“ Na tváři jí hrál čertovský výraz, mluvila totiž o Amnesii. Ne, že by na kropenatou vlčici žárlila, přeci jen, podle jejího mínění patřila Newlinovi, ale ochomýtání jejího malého brášky kolem ji znepokojovalo.
Cesta přes řeku byla obtížná. Jakožto malá vlčata neměla moc šanci přes vodu přeplavat; proud by je mohl strhnout s sebou a bůhví, kde by díky tomu skončila. Museli si tedy najít kameny, přes které by mohli přes hladinu bezpečně přeskákat. Štěstí jim muselo hrát do karet, neb se na druhém břehu ocitla opravdu bez větší újmy na zdraví. Pippa se rozhlédla po louce, která se před nimi nově rozprostírala. Vlčata se tu mohla snadno schovat v trávě a květinách, které pokrývaly jinak rovný povrch. Pippa se s nadšením ohlédla po Alfiem a se zavrčením na něj bez varováni hupsla. Byl čas na pořádný souboj!

Krátce po odchodu děsivé Styx se ke skupince přichomýtla další dvojice. Vysoký černý vlk a menší, drobnější vlčice. Nori, jak se cizinec představil, byl skoro výřečný jako Newlin (ale opravdu jen skoro), zato Baghý, hnědo-béžová vlčice, se zdála být o dost starší. Pippa by si klidně tipla, že jí bylo víc než všem dohromady. Nedůvěřivě si vlky prohlížela, zatímco se nadšeně vybavovali s Newlinem a Amnesií. Ošklivě se na černého Noriho zamračila, když je nazval rodinkou.
„È cieco?“ zabrumlala si pod vousky. Byla by se do celé debaty sama vrhla a jala se vlkům vysvětlit, že s někým jako je Newlin a slaboduchá Amnesia, nemají s Alfredem pranic společného. Ale Pippa byla unavená. Malé zrzavé klubíčko, které pospávalo u Amnesie, byl její bratr. Vypadalo to, že to zabalil a nechal únavu, aby ho přeprala. Pippa si potichu odfrkla a na zkoušku do Alfieho dloubla packou. Chrní jak dřevo, pomyslela si. Ani si nevšimla, že jí koutky tlamičky popojely do něžného úsměvu. Rychle však vystřízlivěla, když Nori zmínil, že zranění, které měl na krku a zadní noze, mu udělala Styx. Pippa se celá naježila. Ta vlčice se jí přestávala líbit čím dál tím víc.
„Slyšíš?“ dloubla znovu do zrzavé hromádky. Jenže to už se dvojice vlků loučila a Newlin s Amnesií zdrhli. Ano. Přesně tak, utekli jim! Pippa se zhrozila a poplašeně se rozhlédla kolem. Co když se vrátí Styx? polkla nasucho. V tu chvíli se začal probouzet i Alfie, zatímco Pippa popošla o kus dál. Okamžitě k ní přiběhl a ptal se po ostatních. Písková dámička se posadila do trávy a naštvaně pohodila ramínky. „Sono andati via insieme,“ prskla a nazlobeně se otočila směrem, kterým se Newlin s Amnesií vydali. Co teď?
„Měli bychom se na ně vykašlat,“ rozhodla umíněně a po očku sledovala svého bratra. Nebyla si jistá, zda s ní bude souhlasit, všimla si totiž, jak se k Newlinovi a hlavně k Amnesii začal mít. „Věděla jsem, že se jim nedá věřit.“ Cítila se trochu zrazeně. Ale byl čas převzít všechno do svých tlapek. Musíme najít sestřičky!

» Ježčí mýtina

Manévry Newlina a Styx sledovala malá vlčice se zájmem mláďatům vlastním. Šedivá nepůsobila vůbec přátelsky, v Pippě vzbuzovala nepříjemný pocit a při jejím explicitním popisu se musela celá oklepat. Stály jí z toho chloupky po celém hřbetě. Před sebou měla vidinu svých rodičů, kteří se stali obětí boje o moc. V očích se jí odrážel upřímný odpor.
Newlin mezitím dobročinně Styx prozradil, kde by mohla najít něco k snědku, ačkoli ještě před chvilkou vyhrožovala sežráním vlčete. „Veramente?“ zkřivila lehce tlamičku a upřela své jantarové korálky na Styx. Alfie se krčil vedle Pippy a vyděšeně se k ní tiskl. A Pippa, jako správná velká sestra, se statečně narovnala a s vyhrnutým horním pyskem obnažila na nepřátelskou vlčici své malé perličky. Byla rozhodnutá svého bratra chránit zuby drápky!
„Lascialo a me,“ pošeptala mu zpátky. Byla celá naježená a přítomnost Newlina s Amnesií ji dodávalo kuráž. Nebo za to mohlo něco jiného? V jejím nitru se zničehonic rozprostřel podivně hřejivý pocit. Malá vlčice se v mžiku uklidnila. Skoro jako kdyby se nic nestalo. Cítila se v bezpečí a to jí podnítilo se proti Styx bouřit ještě víc. Šedivá vlčice měla jediné štěstí, že se rozhodla pro odchod.
Pippa si odfrkla, jakmile Styx zmizela. Zvědavě se otočila na Amnesii, která je pobízela k rozhodnutí. A Alfie se mezitím vděčně vrhal vlkům kolem krku. Pippa svého bratra sledovala s hraným nezaujetím a jen si něco zabrblala po vousky. „Tak šup šup, musíme najít naše sestřičky!“ snažila se skupinku pobídnout. Styx byla pryč a i když měla Pippa Newlina za žvanila, byl schopen vlčici odehnat pryč. Hodila po něm proto významný pohled a nepatrně se na něj usmála. Veselému zaškubání ocásku se však neubránila.
„Proč jsi na ní nepoužil magii vo-dy? Jako na Hnědouška. To by bylo hustý, kdyby byla uvězněná v tý bublině,“ pronesla škodolibě.

Se zaujetím si prohlížela vlčici před nimi. Tak nějak tušila, proč se před ně Amnesia tak ochranářky postavila. Ale vlčata byla neposedná a okamžitě se musela před vlčici drze vecpat. Stejně potřebuje ona ochraňovat, ne my, pomyslela si Pippa s protočením panenek. Okamžitě si Amnesii zaškatulkovala jako slabou naivku. I když se uměla rvát. Prý. Jenže kdo se celý skrčí před vlčetem, které na někoho zavrčí? To Pippě nedávalo smysl, ani trošku!
Šedivá Styx povídala něco o Maharu. Neměla tušení, co to ten Mahar byl, ani jaké příbuzné myslela. Možná jejich? Na vteřinu se malé vlčici rozzářila očka. S nadšením se podívala po Alfiem. Než se k nim však stihla tahle podivná vlčice přiblížit dostatečně blízko, předběhl ji Newlin. Pippa lehce našpulila tlamičku. „Mohla nám říct víc,“ zamumlala. Jenže to už se zrzek po jejím boku vyplašeně otáčel k Amny. „Sníst? Jak sníst? Myslíš jako... jako mámu s tátou?“ polkla a smutně stáhla ouška vzad. Srdce jí v malém hrudníčku zběsile poskočilo. Pořád před sebou viděla jasný obraz toho, jak ti zlí vlci trhají jejich drahé rodiče na kusy. Najednou se v ní vzedmul vztek. Co si tahle nádhera jenom myslí? zamračila se v plné parádě na Styx. Ta se mezitím vybavovala s Newlinem. Žíhaný obr ji poučoval o tom, že pomsta není dobrá věc. Pippa si na druhou stranu myslela, že pomsta byla velmi účinná zbraň. Kdyby mohla, hned by rodiče pomstila.
Amnesia lezla Pippě krkem. Pomalu ale jistě. „Tak si vyber,“ sykla na ni rozčíleně. „Chceš nás chránit, nebo jí pomáhat lovit?“ Nás. Písková slečna se celá oklepala. Cítila, jak jí po zádíčkách lezl nepříjemný mrazík. Nebo to byla jen Amnesia?

« Skalisko

Newlin se jim začal okamžitě omlouvat. Dokonce se obhájil tím, že počítat umí a dokonce není ani hluchý! „Congratulazioni!“ pogratulovala mu ironicky. Podivně ji však zahřálo na hrudi, když jim Newlin slíbil, že jejich sestry najdou. Přidala se i Amnesia, která se za žíhaného vlka zavázala podobně jako on za ni. Jejich vztah byl Pippě hned jasný. „Milujete se jako naše máma s tátou?“ naklonila zvědavě hlavičku do strany. Na odpovědi však nezbyl čas. Celý konvoj se zničehonic zastavil napůl cesty. Nacházeli se zrovna na rozlehlé louce a pro malé, chlupaté kuličky bylo obtížné vidět daleko před sebe. Vysoká tráva jim bránila ve výhledu.
Newlin někoho oslovil. Pippa zvědavě zahýbala čumáčkem — nasávala okolní pachy. Hned jí v čenichu zašimral jeden neznámý. Trošku se zamračila. Amnesia jim přikázala, aby zůstali na místě a celá se před ně nacpala, aby měli výhled ještě horší. Pippa se na puntíkatou vlčici zamračila ještě víc. „Není hodná, protože ublížila Marion!“ sykla svému bratrovi do ucha. Ať už byl Marion kdokoli, Newlin nezněl vůbec tak přátelsky, jako když se bavil s nimi. To Pippu znepokojilo. Znepokojeně vypadala i Amnesia, ale ta se tak tvářila snad pořád. Alfie se rozhodl, jak jinak, napodobit vyšší Amnesii a stejně jako ona se před ni postavil. Ba co hůř! Skrz vysokou trávu se propletl až před samotnou vlčici. „Pfft, certamente,“ odfrkla si a hbitě svého bratra následovala. Pohled ji padl na šedivou vlčici, jež vypadala poněkud pochroumaně. Pippa nasucho polkla. Až moc jí připomínala vlky, kteří vtrhli na jejich území a roztrhali mámu s tátou. Newlin jí zrovna kladl na srdce, aby se omluvila.
„Proč?“ otočila se nechápavě na Amnesii, která by se s cizinkou chtěla dělit o jídlo. Znovu si šedivku prohlédla. Vypadala děsivě, byť byla zraněná. Zajímalo ji, zda na ní Newlin použije tu svou magii vo-dy.

13

Amnesia je nazvala roztomilými. Já nejsem roztomilá, blýskla po puntíkaté očima. Nestihla se však ohradit. Newlin, k jejich smůle jediný vlk, na kterého se mohli teď spolehnout, začal opět něco žvanit. Pippu udivovalo, jak to že ho z toho všeho mluvení nebolel jazyk. Muselo to být přeci strašně vyčerpávající! Potěšilo ji však, že souhlasil s pomocí najít jejich sestry. „Obě?“ zamračila se zmateně. Vždyť měli sestřičky tři! „Newline,“ oslovila vlka vážně, „ty neumíš počítat? Nebo seš jenom nahluchlej?“ Žíhanému velikánovi věnovala jeden nechápavý výraz. „Non due, ma tre!“ opravila ho, načež se otočila k Alfiemu, který se na ni dobýval. Lehce přikývla a při dalším oblíznutí přivřela očka. „Adesso dobbiamo trovare le nostre sorelle,“ odvětila. Odmítala se vzdávat. Alfredo měl ale pravdu. Možná. Kdyby chtěli, už by jim dávno ublížili. Pippa mlčky přejela po všech přítomných pohledem. Zastavila se až na černobílé vlčici, která se jim představila jako Darkie. Nezapomněla jim k tomu všemu pochválit jejich řeč, byť ji Pippa před malou chvilkou drze nařkla ze slepoty. Škodolibě se celá zatetelila. „Grazie. Non ti offendere, ma puzzi. E mio fratello ti ama.“ věnovala jí sladký úsměv. V duchu se však vlčici škodolibě posmívala. Sice moc nerozuměla, jak může být růže součástí jejího srdce, ale ani se po tom nepídila. Neměla totiž čas.
Newlin s Amnesií se vydali z úkrytu ven. Nezapomněl přitom vykřiknout nová slova, která se od sourozenců naučil. Písková ďáblice se musela usmát — naprosto mimoděk! Přišlo jí to zábavné. To už za oběma vlky pelášil i Alfie. „Hej!“ vyjekla, jakmile jí trojice zmizela z očí. Na nic nečekala a poplašeně se rozeběhla za nimi.

» Kopretinová louka

12

Newlin malou vlčici poučil, že ta šedivka s divnýma očima, která se krmila na Hnědouškovi, byla jeho nejlepší kamarádka. Přestala proto na Amny vrčet. Překvapilo ji, že se okamžitě stáhla a sklopila hlavu i uši. Pippa se ušklíbla. U nás ve smečce by si ani neškrtla. Musela být přeci průbojná! A ne se zaleknout vlčete. Písková dámička se pomalu posadila a obdarovala Amnesii uvolněným úsměvem. Líbilo se jí, že se po ní neohnala jako ten... Ten Kenai! Ovšem, co se Pippě nelíbilo, bylo chování jejího bratra. Zrzavý Alfie byl z Amny úplně paf! Se zamračením do něj šťouchla tlapou. Z toho jeho zamilovanýho pohledu se mi dělá šoufl, odfrkla si v duchu.
Newlin se mezitím rozhodl Pippu ujistit tím, že si jeho kamarádku jistojistě zamiluje. „Určitě ne jako tady Alfredo,“ odvětila nahlas pobaveně. Ten se proti odchodu šedivé vlčice vehementně bránil. Dokonce vykládal, že ji má rád! Pippa se jen znechuceně zašklebila. Samosebou, že jí ten blbeček vykdákal úplně všechno. Ale Amny nevypadala, že by na ně kula nějaké tajné plány. Pippa se proto uvolnila a s malým povzdechem jen přikývla. Newlin byl na té svojí Amny pěkně závislý. Malou Pippu však zaujalo z příběhu, který Amnesia Newlinovi vyprávěla, jediné. „Ty se umíš prát?“ vykulila na ni překvapeně očka. V jantarových duhovkách se zračil údiv. Vůbec na to nevypadala! Při zmínění jmen jejich sester však její překvapení pohaslo. Nazlobeně zatnula zoubky. „Vypadají jako my,“ dodala s maličkou nadějí. Třeba je Amny viděla!
Vyzvídání přerušil příchod černobílé vlčice, jíž na krku dřímala obrovská růže. Skoro to vypadalo, jako kdyby vlčici rostla přímo z hrudi. Pippa se na květinu dlouze zadívala, než zvedla pohled zpátky k jejím zeleným očím. „Sei cieco?“ odvětila vlčici místo pozdravu s mírně sklopenými oušky k hlavě. Pippa začínala být nervózní — začalo se kolem nich objevovat víc a víc vlků. Nenápadně se přitiskla blíž k Alfiemu, který stál po jejím boku a koutkem oka mu naznačila své znepokojení. Jenže ten... Jako kdyby mu nic nedocházelo! Pippa zakoulela očima, jakmile malý zrzek začal černobílou cizinku vítat. Dokonce ji nazval květinou! Jeho květinou. Přiblbe se u toho usmíval a své nadšení vyjádřil veselým kmitáním ocáskem. „Sei uno stupido?“ sykla mu do ouška rozčíleně. „Sono stranieri!“
Nenápadně se ohlédla po Newlinovi s Amnesií. Rozhodla se té jeho kamarádce věřit, ale jenom proto, že se za ni zavázal! Ale aby toho nebylo málo, do úkrytu se chvilku po černobílé vlčici přiloudalo hnědé... Vlče? zamrkala zmateně na o něco větší mládě. Představilo se jako Kasius a vytahovalo se tím, že je větší než oni. Pippa si odfrkla a pečlivě si Kasiuse změřila pohledem. Pěkně od hlavy až k patě!
„Il mio nome è Pippa,“ představila se hrdě, „e io sono di Cosa Nostra.“ Lehce u toho pohodila ocáskem a celá se napřímila. Pak pohledem blýskla po Newlinovi. Zajímalo ji, zda tohohle cvrčka také přemlouval, aby s nimi zůstal. Ze slov hnědého vlčete totiž vyvodila, že se narodil mimo tenhle les. Ještě víc ji však hlodalo, jak se k tomu postavil ten jejich Morf, protože na Dona se choval k ní i Alfiemu pěkně odměřeně!

11

Pippa připomínala malý koblížek. Spokojeně si ve spánku pomlaskávala, zatímco ležela schoulená do toho nejmenšího klubíčka. Byla natolik vysílená nekonečným cestováním a stresem z různých nástrah světa, že si ji temnota vzala starostlivě do náruče. Podobně jako matka si ji držela blízko u sebe a konejšila její mysl hlubokým spánkem. Neprobudilo ji dokonce ani Newlinovo šťouchnutí tlapkou. Teprve s Alfieho tichým hláskem podvědomě škubla ouškem. Temnota byla tak opojná! Ale kampak se vytratilo to příjemné teplíčko z kožíšku jejího bratra? Pippa se zavrtěla jako žížala a v polospánku hledala ztracené teplo. Tiché hlasy vnímala jen vzdáleně. Její hlavní zdroj tepla však někam zmizel. „Alfredo—“ zasténala otráveně. Ještě ani nebyla vzhůru a už byla naštvaná!
Co ji však donutilo otevřít rozespalá očka, byl Newlinův otravný hlas. Ještě než stihla zaostřit na dění před sebou, už potichu nadávala. Hanbatá slůvka však mlela tak potichu, že to nakonec znělo jako vrzání zoubků. Když ji temnota konečně opustila, spatřila před sebou žíhaného Newlina s pochybnou květinovou korunkou na hlavě a svého malého bratra.
„Newlin non è bello, stupido,“ opravila ho rozespale, zatímco si tlapičkou čistila ospalky. Netušila, že s nimi v úkrytu byl ještě někdo další. Pippa ležela natažená na kožešině a nepřítomně zírala na Newlina. Ten se na ně culil a snažil se mluvit po jejich. „Che cosa dice?“ pootočila hlavičku směrem k zrzkovi a dlouze zívla, až jí z hrdla uniklo krátké zakňučení. Pak se pomalu zvedla a neohrabaně si to kráčela rovnou za svým bratrem. Ale ten pořád něco mektal! Pippa se na něj zamračila a tlapkou ho netaktně dloubla do hrudi. „A co zas meleš ty?“ zeptala se nechápavě. Nejprve to vypadalo, že si Alfie povídal s Hnědouškem, ovšem jakmile Pippa spatřila tmavou siluetu, která byla hned za Hnědouškem, hbitě se přikrčila a na neznámou cizinku zavrčela. Chloupky na krčku se jí v mžiku zježily. „Alfie, chi è questo?“ zeptala se ostražitě, pohled upřený na vlčici před sebou.

« Sarumenský hvozd
10

Pippa byla unavená a když je malé vlče unavené, dokáže být pěkně nevrlé. Jakmile se tedy malá písková dámička ocitla v tom úžasném úkrytu, se kterým se Newlin tak vychloubal, unaveně se posadila. Žíhaný vlk byl plný nadšení a elánu, Pippu zajímalo, zda existovaly i chvíle, kdy prostě vypnul. Ostatně teď by se to hodilo.
Shrbená seděla na místě a mžouravě sledovala, co se dělo kolem. Newlin se zdál být unesený jejich jazykem, čemuž tedy vůbec nerozuměla. Vždyť takhle mluví všichni, tak co dělá? zamračila se zmateně. Alfie se k vlkovi měl mnohem víc než ona. Pippa chtěla jenom spát. Její maličké tělíčko křičelo únavou a její pozornost opadla. Kdyby se teď Newlin rozhodl po ní vyjet a se vším skoncovat, nebránila by se. To se ale nestalo. Vlk se místo toho složil k zemi, rovnou na kamennou podlahu. Tam já teda ležet nebudu, pomyslela si a lehce si odfrkla.
Její očka zabloudila k nedalekým kožešinám, které na ni přímo volaly, aby se do nich zachumlala. Nemotorně se proto rozešla přímo k nim. Následovala svého bratra, čekala, že si tam také lehne a budou se moct konečně vyspat, jenže Alfie udělal úplný opak. Vzal do zoubků kus kožešiny a odtáhl ji až k Newlinovi.
Pippa na zrzka zůstala zmateně zírat. Ten kožešinu přetáhl přes Newlinovo tělo a pak se se smíchem vrhl přímo po ní. „Hej!“ vykníkla a padla k zemi. Naštěstí přistáli na měkkém; suchá kožešinka se vábivě rozprostírala přímo pod nimi. Pippa dlouze vydechla, načež se překulila na bok tak, aby viděla na Newlina a chabě po Alfiem cvakla zoubky. Ten se k ní ale celý přitulil. Nakonec jej proto dlouze olízla a upravila pár neposedných chloupků mezi oušky. Zdálo se, že Newlin usnul, a tak na nic nečekala. Sama zavřela očka a nechala se tmou ukolébat ke spánku.

« Ježčí mýtina

V noci toho z hvozdu moc vidět nebylo. Navíc se za hrozivého dunění nešlo ani za mák soustředit! A Pippa byla natolik ohromená magií a novými slovy, že neměla čas si okolí zvlášť prohlížet. Stačilo jí, že měla vedle sebe svého bratra. Malý Alfredo jí dodával odvahu. Zároveň žíhanému vlkovi podsunul zajímavou otázku. „Jestli tam někde je oheň, tak vlci můžou použít tu magii vo-dy!“ odvětila mu místo Newlina důležitě a sarkasticky u toho zakoulela očima. To je přece jasný jako facka! křičel její obličejík.
Newlin mezitím vesele komolil jejich mateřštinu, což v Pippě vyvolalo smíšené pocity; na jednu stranu se velikánovi chtěla vysmát, ovšem Hnědoušek uvězněný ve vodní bublině jí srdnatě napovídal, že by to neměla dělat. Ale kdo byla Pippa, aby se něčeho takového bála? Malá holka? Pffft!
„Praštil do tebe blesk?“ popíchla ho a tlapkou si zaklepala na čelo, přičemž nezapomněla přidat teatrální grimasu s vyplazeným jazýčkem. Její hrubiánský vtípek následovalo veselé zahihňání. Smích malou dámu rychle přešel, neboť se jí pro změnu rozhodl vysmát Alfie. Kysele protáhla čumáček a suše odsekla: „Já to vím! Jenom žertuju! Ach, ti samci!“ Zavrtěla u toho hlavou, aby dala najevo, že něco takového nemělo cenu vůbec řešit. Odkoukala to od vlčice pečovatelky, která se o ně občas starala. Ráda pomlouvala všechny vlky a vzdychala nad tím, jací to jsou budižkničemové. Kromě Danteho! Jejich otec byl téměř polobůh.
Newlin jí mezitím vysvětlil, co to „ci-zí“ vlastně znamená a že to ve skutečnosti není žádné špatné slovo. Něco jí na tom však pořád nesedělo. „Takhle ale přece mluví všichni. Že jo, Alfie? Řekni mu to!“ vyzvala svého bratra s přimhouřenýma očima. Ten však vlka začal pro jistotu okamžitě poučovat. Pippa si povzdychla. Kde je Lia? posteskla si v duchu. Jejich sestra jí tak chyběla! S Lacrimou a Chiarou nikdy nebyla taková zábava jako právě s Liou! Alfredo se do jejich klubu občas také přichomýtl, byli tým! A teď zbyli jen oni dva.
Naštěstí jí Alfie krátkou rvačku opětoval. Se smíchem si nechala oslintat obě ouška, která díky bouři byla stejně celá mokrá a po chvilce dovádění ze zrzka slezla. Skoro by na Newlina zapomněla, kdyby jim nezačal žvatlat něco o Skalisku. Stačil jí holý fakt, že se jednalo o úkryt; místo, kde se bude moct konečně rozvalit! „Ona je neviditelná?“ naklonila nechápavě hlavičku, jakmile Newlin začal povídat o jakési Neyteri. Jak tady může bejt a zároveň ne? kulila udiveně očka. „Skvěluper!“ zopakovala po Newlinovi nadšeně, až jí u toho ocásek zakmital.
Alfie se za žíhaným vlkem bez váhání vydal. Pippa ho následovala a lajdácky ho olízla mezi ušima až po studený čenich. Pak se na něj lišácky zazubila a rázným krokem se vydala do neznáma sarumenského úkrytu.

» Sarumenské skalisko

« Zubří vysočina

Newlin přitakal, že Hnědouška v obrovské bublině měl opravdu na svědomí on. Pippa dlouze hvízdla. S Alfredem se táhli za žíhaným obrem jako stín, nebo rukojmí... Můžete si vybrat. Malá slečna se rozhodla jejich nového průvodce dál nepopichovat. S plným bříškem se cítila mnohem lépe a jediné, po čem nejvíc toužila, byl suchý úkryt a teplé kožešiny, do kterých by se mohla zachumlat. Doufala, že něco takového ta Sarumenská smečka vedla, byť v jejích očích byla daleko předaleko za milovanou Cosa Nostrou.
Žíhaný Newlin jim energicky vysvětlil, co ta vodní bublina byla vlastně zač. „Magie?“ zopakovala po něm pisklavým hláskem zvědavě. Ten floutek si jí pomalu získával. „Takže až budu velká, budu mít taky magii? Vo-dy?“ naklonila lehce hlavinku a nadšeně se podívala po Alfiem. „Cosa Nostra je nejlepčejší ze všech nejlepčích!“ přitakala. Teď ji však víc zajímala ta Newlinova magie! Jenže ten vypadal nějak unaveně. Pippa se na vlka zamračila.
„Ci-zí?“ zopakovala a nejistě blýskla pohledem po zrzkovi. Co to znamená, Alfie? zamrkala na něj mlčky. „To je ňáká nadávka?“ opáčila pak jízlivě. „To teda nejsme! Ci-zí!“ čertila se okamžitě se silným přízvukem. Kdykoli ji něco rozčílilo, její mateřština se na ni podepisovala nejvíc.
Zmoklí kráčeli po rozlehlé planině. Všude rostla bohatá zelená tráva, ve které se schovávalo barevné kvítí. Pippa se po louce zasněně rozhlížela, zatímco slepě následovala Newlina s Hnědouškem. V tom jí její bratr zašeptal sebevědomě do ucha, že jejich otec, Dante, toho uměl vskutku mnohem víc! Spokojeně přikývla. To je přece jasný! Táta byl Don! souhlasila v duchu pyšně. Mrzelo ji však, že se o magii vo-dy nedozvěděla přímo od něho. Na chvilku malou slečnu přepadl smutek; pro svého otce stále hluboce truchlila. Alfie se kolem ní mezitím s výkřikem prohnal.
„Co blbneš?“ okřikla ho, ale zakrátko malého zrzka se smíchem následovala. S těžkým žaludkem se jí běželo poněkud hůř, nebránilo jí to však nemotorně po Alfiem hupsnout a se zavrčením se mu zakousnout hravě do ucha.

» Sarumenský hvozd

Nad vlky se proháněla zlověstná mračna, ze kterých se zakrátko spustil déšť. Velké kapky se vpíjely do hebkých chloupků a s doprovodem dunivého hřmění v malých vlčcích vyvolávaly neklid. Divoká bouře jim běsnila přímo nad hlavami.
Pippa konečně upustila od pochybností a s vervou se pustila do masa. Mohl za to spíš její hlad, který převzal nadvládu nad celou její existencí. Pokaždé, kdy sebou její bratr cukl, stáhla ouška nervózně k týlu. Tlamička jí však jela dál a labužnicky se rochňala v krvavém fláku masa. Napůl ucha poslouchala Newlina, kterého už jako nebezpečí prakticky nevnímala. Byl to jen příliš vášnivý žvanil. Vypadal vcelku neškodně, určitě musel být omegou té jeho Sarumenské smečky. Povídání o borůvkách bylo zajímavé, dokonce na chvilku dostala chuť tyto podivné bobulky ochutnat. Dokud nepřišla řeč na pavouky. Pippa se na vlka zamračila. „Tak borůvky žrát určitě nebudu!“ prohlásila stroze. Skoro jako kdyby na to Newlina upozorňovala.
Bříško se jí po žvanci pěkně zakulatilo a malá vlčí dáma si najednou přišla mnohem těžší. Alfie mezitím souhlasil s Newlinem. Byli ale opravdu připraveni? Pippa nasucho polkla. Jindy světlý čumáček nyní zářil čerstvou krví. Muselo to vypadat opravdu hrozivě — kor když se na zrzečka vedle sebe vzápětí ošklivě podívala. Povídal totiž o jejich smečce... A znělo to nešťastně uboze!
„Hej!“ dloubla do Alfieho neomaleně tlapkou, „naše Cosa Nostra je nesmrtelná!“ Do hrdého tónu se jí vloudil silný italský přízvuk. „Hai capito?“ těkala rozčíleně očima mezi Alfiem a Newlinem. Zraňovalo ji, když její bratr ztrácel víru v jejich rodinu. Cosa Nostra byla pro Pippu jako rodina, cítila k celému společenství smeček silnou loajalitu. Zradit svou smečku takovým způsobem bylo naprosto nemyslitelné.
Jenom rázně přikývla, když k ní zrzek přistoupil s jednoduchou otázkou. Únava ji dostihla rychle a nebýt její hrdosti, složila by se do trávy a bez okolků usnula. Ale Newlin na ně čekal. Dokonce jim nabídl jízdu na zádech. Pippa si odfrkla. „Já půjdu po svejch,“ sdělila mu a očkem blýskla po Alfiem. Její tvrdohlavost byla nakonec silnější. Žíhaný vlk si to mezitím nakráčel k Hnědouškovi ležícímu opodál. To, jak nakonec s mrtvým zvířetem manipuloval, donutilo malou vlčici vykulit oči dokořán. Myslela si, že Hnědouška jenom čapne za nohu a odvleče jej až do... kamkoli, kde jeho smečka sídlila. Ovšem to, že donutí obrouna létat, opravdu netušila. A netušil to ani Alfie. Pippa ani neměla čas se mu vysmát, jakmile se neohrabaně vyválel na zemi. Byla zaneprázdněna údivem. „Dio santo,“ vydechla a Hnědouška uvězněného v obrovské bublině nespouštěla z očí.
„Tos udělal ty?“ vyhrkla, jakmile se k nim Newlin vrátil a bublina jej následovala. Nevěřícně si vlka prohlížela od hlavy až k patě. „Tu? Veramente?“ V očích jí podivně svítilo. Že by pochyby smíšené s malinkatým respektem? Ale ne, to nebylo možné. Jen jí muselo kápnout do oka!
Zmateně se ohlédla po Alfiem, který do ní šťouchl čumákem. „Uměl tohle táta taky?“ sykla potichu a kývla čenichem směrem k Newlinovi.

» Ježčí mýtina

Tenhle Kenai... byl pěkný oříšek. Některé oříšky měly pořádně tvrdou skořápku, která ten pravý sladký plod bedlivě chránila. Snad jen veverky si ji uměly jednoduše podmanit a plůdek vesele vyfouknout. Jenže Pippa byla vlče. Naštvané vlče. Byla jako bomba a Kenai přestřihl zrovna ten špatný drátek. Jestli byl modrý, nebo červený? Na tom nesejde, Pippa si totiž mohla vybrat sama.
Trochu sebou cukla a stáhla ouška k týlu, jakmile se do nich šedivý vlk pustil. Nebral si žádné servítky a sjel je jako... no, jako malá vlčata. Pippa se na Kenaie nepřátelsky mračila. Nejradši by se po něm vrhla a dala mu to pěkně sežrat, jenže oproti ní a Alfiemu to byl další obr. A ty? odsekla v duchu, když se jich zeptal, zda chtějí umřít. Pojem smrt v malé Pippě vyvolával nepříjemné vzpomínky. Zmohla se tak na jediné. „Stronzo,“ odfrkla si, jakmile Kenai odešel. Srst na krku měla naježenou a emoce se v ní doslova mordovaly. A navíc měla hlad! A ten flák masa, který přinesl černý Morf tak vábivě voněl!
Pippa byla vysílená, na nohou se byla schopna držet jen díky proudícímu adrenalinu. A také kvůli Alfiemu. Trochu ji zaskočilo, když se je ten černý vlk nerozhodl přemlouvat spolu s Newlinem. Pippa si ho změřila pohledem — a to se jí zprvu tak líbil! Nakonec vzala své smýšlení o Morfovi jako o Donovi, kterého by mohla přirovnat k jejich úžasnému otci, zpět. Vůbec není jako táta! Ostatně nikdo se nakonec nemohl rovnat skvělému Dantemu. Pippa si proto odfrkla a propalovala černého vlka pohledem až dokud neodešel. Co vlastně čekala? Co doopravdy chtěla? Těžko říct, vždyť sama přeci řekla, že s nimi nikam nepůjdou! Tak proč se cítila najednou tak zrazená? Divoce zamrkala, moc tomu nerozuměla. Na malé vlčátko toho zkrátka bylo moc. Cítila, jak ji rozčílení pomalu opouštělo. Chtěla se jen najíst a usnout zachumlaná v Alfieho zrzavém kožíšku. Tolik jí připomínal krásnou ryšavou srst Danteho.
Svůj pohled stočila zpátky k masu, pak k Newlinovi a nakonec se zahleděla na Alfieho. Newlin mezitím opět otevřel tlamu a žvatlal, žvatlal a žvatlal... Až se dožvatlal i do Alfieho hlavinky. Pippin milovaný bratr se na žíhaného velikána přátelsky usmíval a do toho kvrdlal ocáskem. Krátce si povzdychla. Už neměla sílu na odpor. Unaveně přivřela očka, když se k ní Alfie nahnul a olízl ji.
„Fajn, ale jenom pod jednou podmínkou,“ souhlasila neochotně a pak zabodla pohled do Newlina, „půjdeme jenom s tebou!“ Nikdo jiný se o ně totiž nezajímal a koneckonců, tenhle upovídaný vlk vypadal ze všech, koho zatím potkali, nejmíň nebezpečně. Alfieho plán zněl solidně — nažerou se, vyspí a budou zase pokračovat v cestě. Rozhodně se nezdrží! Sama pro sebe pokývala hlavičkou a sledovala, jak se její bratr shýbá k masu. Nasucho polkla, váhavě hodila očkem po Newlinovi, který mezitím povídal něco o jakýchsi borůvkách a nenápadně očichala nabízenou potravu. Znovu lupla pohledem po žíhaném vlkovi a konečně se čumáčkem zabořila do masa.