Příspěvky uživatele

< návrat zpět

//Východní hvozd

Pronesl něco o tom, že málokdo si může dovolit nelovit, ale tak u něj to bylo pochopitelné. On byl tím málokým. Kráčel jsem neohroženě před ním a věděl jsem, že pokud mu gejzíry nevytřou zrak, tak už máloco. Kousnul mne hravě do zadku. Švihl jsem ocasem a možná ho mírně praštil do čenichu. Natočil jsem se k němu. "Nepokoušej to, nebo chceš snad včerejší rodeo opakovat?" zavrčel jsem na něj hravě. A pak na něj vypláznul jazyk. Bylo to dětinské gesto, za které jsem ho sám kritizoval a ne nijak dávno. Nějak mi přišlo vhodné to prostě udělat. Pak jsem se rozešel ke gejzírům s tím, že mu ukážu jak krásně vypadá voda, která se snáší jako zamrzlé vločky na zem, jenže... promluvil.
A sakra... Jediné supr čupr místo, které jsem znal a on na něj pamatoval jako na místo rozchodu. Takže i kdybych udělal cokoliv, tak by ho měl spojené se svým ex, než se mnou. Žralo mě to, protože jsem v tomhle ohledu byl druhý a tak jsem se musel přizpůsobit tomu, co ten první udělal nebo kam Toryho vzal. "No tak ještě..." začal jsem improvizovat. "Ještě že jdeme dál, dávej bacha ať tě to nesejme," podotknul jsem a kráčel jsem dál. Veselost z mého hlasu najednou nebyla cítit, ale to přehlušilo dunění vody, která létala k obloze. Musel jsem rychle vymyslet, kam ho vzít jinam, co by na něj udělalo dojem. Vybavil jsem si jedno místo a zamířil jsem tam.

//Sněžné velehory

//Zrcadlové hory

Zastříhal jsem ušima na jeho reakci a odmítáním lovit. Nedivil jsem se mu, když nepotřeboval lov k potravě mohl si diktovat, které zvíře zabije a které nikoli. A pokud v tom neviděl smysl, byl jsem za to rád. V podstatě se to podobalo i mému vlastnímu názoru. Lovit z nudy bylo odporné. "Takhle ještě nikdo nereagoval... Popravdě lov pro zábavu stejně jako bitky nemám rád," odvětil jsem mu a pak přešel k tomu, proč jsem považoval naši výpravu za zábavu. "Tou zábavou jsem myslel spíš to, že ti chci ukázat jedno místo a třeba tě to tam bude bavit," dodal jsem rychle, aby pochopil, jak jsem to myslel. Nechtěl jsem působit jako někdo, kdo se mu chce jenom zalíbit, protože najednou nesouhlasil. Ale pravda byla úplně jiná, opravdu jsem násilí ze zábavy neschvaloval a to co jsem řekl, jenom blbě vyznělo a on špatně pochopil. Teď jsem to snad urovnal na pravou míru.
Procházel jsem hvozdem, který se táhnul snad všude. A věděl jsem že dojdu tímhle směrem k místu, kde žila Lindasa a taky k té hoře plné horkého vzduchu. Chtěl jsem ale Torymu ukázat něco jiného.

//Gejzírové pole

Zubil se na mne a komentoval i s názornou ukázkou můj pískací nos. Ježíš... povzdechl jsem si v duchu, protože to rozhodně nebylo něco, co bych chtěl aby někdo slyšel. Ale jak mne mohl někdo varovat, když se mnou nikdy nikdo nespal v takové blízkosti. Popravdě co jsem věděl, tak i jako malé vlče jsem preferoval spánek mimo zraky ostatních. Ani jsem netušil proč. Tchořice na mne prskla, protože se jí nejspíše nelíbilo, jak jsem jí vyklopil a to jsem se snažil být něžný. "Pojď bude to zábava," řekl jsem, když Tory pronesl, že lovit nechce. Pořád jsem zapomínal, že nejí, ale i tak pro něj přeci lov mohl být aspoň nějakým zpestřením. Vstal jsem a došel k němu, abych mu vlepil mlaskavou pusu na čenich. Ani jsem nevěděl jestli bych to měl dělat. Pořád jsem byl moc mladý na to, abych řešil nějakou vztahovost. Co když to on chtěl jenom na jednu noc? Já na jednorázové povyražení nebyl...
Odešel jsem od něj a protáhl se dírou ve zdi, jako bych byl přímo pasující obrazec. Nebyl jsem ani kolečko, ani čtvereček, spíš podivně nalomený trojúhelník. Procpal jsem se ven a vyrazil jsem směrem k řece. "Vím o místě, které by se ti mohlo líbit," prohodil jsem dozadu.

//Východní hvozd

Probudil jsem se jenom na chvilku, když jsem ucítil, jak se tíha z mého hrudníku odsunula. Jenom jsem to zaregistroval a zase usnul. Převalil jsem se na záda a tlapky měl jako brouk na posledním tažení zvednuté ke stropu. Pak mne ze spánku vytrhl ještě další pohyb. Něco mi leželo na břiše, ale netušil jsem co. To už jsem se pomalu probouzel.
Otevřel jsem oči a mírně nadzvedl hlavu, abych viděl co mám na břiše. Byla to tchořice, která se tam stulila do klubka a teď spala. Nadzvedával jsem ji s každým nádechem, jako by ležela na balonku. Vypadala, že jí to nevadí, takže jsem ji tam nechal. Položil jsem hlavu zpět na zem a obrátil ji na stranu. V jednu chvilku jsem se lekl, že odešel a nechal mě tu, ale pak mi došlo, že tchořici by tu nenechal... ne? Obrátil jsem hlavu a uviděl jeho zelená očka, která se na mne upírala. Vypadal jako dokonalost sama. "Dobré ráno," brouknul jsem a užíval si ten pohled. "Doufám, že jsem moc nechrápal," dodal jsem s úsměvem a pak pohled obrátil zpět ke stropu. Protáhl jsem tlapky až mi zakřipala záda. Tchořice se trošku posunula a já ji velice opatrně vyklopil ze svého břicha na zem. Ležel jsem teď na boku. "Nechceš jít na lov?" navrhnul jsem. Měl jsem docela hlad. V lese byla srna, ale tam jsem se teď vracet nechtěl. Po snu mi zůstala v hlavě podivná pachuť, ale o čem se mi zdálo jsem netušil.

Spal jsem ani nevím, jak dlouho. Zdál se mi poměrně živý sen. V tom snu jsem si užíval přesně tohle zaláskované po, jenomže ne v jeskyni, ale v Asgaarském hvozdu. Já a Alastor jsme tam najednou byli Alfy. Nikdo mi to neřekl, ale v tom snu jsem to prostě věděl. Ostatní byli pod náma. Zvedl jsem se od Toryho, který pořád spal a šel jsem se projít. Obejít hranice a zkontrolovat, zda je všechno v pořádku. Nic se nezměnilo. Les byl stejně starý a páchnoucí hnilobou, stejně jako Toryho tchořice. Uviděl jsem Sionna, který seděl u sochy svojí matky. Vedle ní byl druhý hrob a já nějak vytušil, že tam leží jeho táta. Nad ním se taky objevila socha, ale nebyla z rubínu, byla z čistého mramoru.
Sionn tam tak seděl a házel po mne vyčítavý pohled. Asi jako já, když jsem zjistil, že flirtuje tevřeně se Siriusem a mne ani nechce. Jako bych mu zlomil srdce tím, že jsem si nevybral jeho... Ale on přece odmítl mne! Já mu nabízel něco víc, ale on nechtěl... Takže si teď nemohl stěžovat. V tom snu nikdo nemluvil, ale jako by rozhovor probíhal. Mramorová socha se najednou změnila a místo Arcanuse na ní stál Alastor. Sionn se jenom ušklíbnul a puf... konec snu. Převracel jsem se a možná i tiše mručel ze spaní.

Užíval jsem si ten klid a pohodu. Popravdě jsem začínal být ospalý, ale nechtěl jsem spát, takže jsem přemáhal vlastní očka, aby zůstala otevřená. S každým mrknutím to ovšem bylo těžší a těžší. Vlk s hlavou na mém hrudníku oddechoval a asi nad něčím přemýšlel, protože můj hlas ho nejspíše vyrušil. Podivné zamručení vycházející z jeho tlamy mi bylo jasným signálem. Jen jsem se zazubil do tmavého prostoru jeskyně, kam se konečně po noci prodraly paprsky. A že to byla noc. Zalil mne příjemný pocit dobyvatele, který si pro sebe zabral jako první nějakou novou neproádanou krajinu. Jako by otisk mojí tlapky byl nesmazatelně spojen s něčím větším a zároveň základním. "Takže jsem si vedl dobře," prohodil jsem. "Ale stejně jsi tu alfa samec ty," dodal jsem pobaveně a mírně ho stisknul tlapkami. Oči už nemohly déle vzdorovat a já usnul.

Čekal jsem a mírně se zachvěl, když do mne strčil. Ale místo toho, aby využil nabídky do mne strčil a shodil mne na zem. Až teď jsem si uvědomil, že mám nohy jako z rosolu. Padl jsem tedy na zem a užíval si klidu, který nastal. Tory se na mne vyvalil ale mně to nevadilo. Jeho teplo se mi líbilo. Byl větši než já a huňatější. V zimě asi nemusel klepat kosu. Jen jsem se mírně zavrtěl. Položil mi hlavu na hrudník a zavrtával se mi do kožichu. Huhňal mi do něj. "Ne, nemám," odvětil jsem mu. Neměl jsem praxi v ničem a popravdě jsem doufal jenom, že jsem to úplně nepokonil. "Popravdě nemám zkušenosti s ničím, narozdíl od tebe," broukl jsem unaveně a vlepil mu lehkou pusu na čelo. On měl přece partnera, já tu byl ten nezkušený. Trochu mne bodla žárlivost, že nejsem jeho první nebo nejlepší, ale nemohl jsem říct, že bych se nesnažil.
Líně jsem položil hlavu na zem a tiše oddechoval. Jednu přední tlapku jsem přehodil přes Torzho, abych si ji přehodil majetnicky přes něj. Zatím se ještě nedostavil pocit nebo otázka navádějící k tomu, že jsem udělal něco vážně šíleného a možná jsem taky něco celkem slušně podělal.

//Dobrý den k..y ven, já jsem galantní jelen?

Netušil jsem, co mám dělat. Nechal jsem se jenom vést tím pocitem, který mi říkal, že dělám něco dobře. A tak když Alastor pronesl, že já mu vlastně nemůžu říkat, co má dělat jen jsem se uchechtnul. To slovo ty, mělo poměrně drnčivý zvuk, který mi rezonoval v uších. Byl drsný a trhavý a já věděl. Věděl jsem, že to možná nebylo tak úplně myšleno na mne. Ani se nepohnul. Držel po celou dobu. A netrvalo to ani moc dlouho. Nemusel zarývat drápy do tvrdého podkladu tak, že se mu pomalu začaly lámat. Ani nemusel snášet váhu cizího těla na sobě tak, že ho začala bolet záda. Jeden by řekl, že budu myslet na toho, koho jsem miloval... Ale nestalo se tak. Sobecky jsem nemyslel ani na osobu pod sebou. Myslel jsem jenom a pouze na sebe. Abych pravdu řekl opojný pocit překročených hranic se dostavil velice rychle a bylo to úžasné, jenže ani to mi nestačilo. A tak jsem překročil hranice ještě o malinko víc a pak ještě trošku. Zorničky se mi rozšířily a já vydechl se zavrčením všechnu nahromaděnou frustraci. Nezbylo nic jiného než čistá a ničím nenucená úleva a štěstí.
Cítil jsem se dobře... líp než dobře. Cítil jsem se neporazitelně. Jako bych byl na konci všech sil a najednou objevil na poušti oázu živé vody. Jako bych už nikdy neměl naleznout pokoje. Nikde jinde s nikým jiným. Jenom tady a teď. Chvilku jsem ležel na jeho hřbetě jako hadrová panenka, která se nemůže pořádně nadechnout. Bylo to jenom pár úderů srdce, ale byl to tichý a konejšivý moment. Pak jsem nohama přistál na pevné zemi. Udělal jsem krok do strany a jako kočka se otřel o Toryho bok. Pak jsem pohodil ocasem ze strany na stranu, byla to pozvánka na tuhle jízdu. Společnou jízdu. Jako když si z vás udělají komplice tím, že vás přimějí se podílet na celé akci taky. Přesně tak jsem teď vábil vlka, který stál nehnutě po celou tu dobu, co já si bezokolků užíval.

Tory se mírně bouřil, ale jinak poslouchal jako hodinky. Nevěděl jsem proč je takhle poslušný, ale v jeho hlase hrálo něco, co mi prozrazovalo, že ta poslušnost je jenom do jisté míry hraná a že v momentě, kdy udělám něco, co on nechce nebo ho začnu nudit, tak dokáže nad celou věcí převzít kontrolu. Jenomže já mu tu kontrolu nechtěl dávat, rozhodně ne teď. Měl jsem prostě nějakou chuť pokračovat v téhle hře na pána a na jeho loutku, když se to tak vezme. Takže když se zvednul na všechny čtyři rozcuchaný a naprosto příšerně špinavý od prachu na zemi, sjel jsem ho jenom pohledem. "Teď chci, abys stál a ani se nehnul," pronesl jsem a pomalu ho začal obcházet. Otřel jsem se o něm bokem, mírně mu olíznul čelist... Nějak jsem prostě věděl, co mám dělat a jen to nechával na něm, jestli mě nechá dojít až na samotnou hranici. Sám přece říkal, že jeden musí prorazit hranice. Cítil jsem vášeň jako snad nikdy. Nebylo to štěněčí zamilování, mnohem víc mi to připomínalo boj na život a na smrt, alespoň těmi pocity.

Popravdě tohle se podobalo boji mnohem víc, než bych předpokládal. Bavilo mě to. Připadal jsem si přesně tam, kde bych měl být. Navíc i když kolem mne byly emoce naprosto všude, tak jsem měl dokonale čistou a klidnou mysl. Jako bych mohl klidně jít a odbývat svět. Všichni by se předmnou klaněli a padali do prachu pod mou silnou a nebezpečnou mocí. Alastor mne tahal za srst na bradě. Byl mohutný a velký, já byl spíš jako nasvalená tyčka. Tyčka na testosteronech. A tenhle malinkatý prťavounký hormon se mnou teď mlátil tak moc, že kdybych mohl, tak bych proběhnul zdí. Chtěl jsem víc, mnohem víc. Takže když Alastor zahuhňal zpod mého sevření něco o poznávání hranic, měl jsem jasno. Hodlal jsem hranice posunout až na doraz.
"Postav se," rozkázal jsem, když mě začal tahat zase za srst na tvřích. Možná mi pár chlupů vyrval, ale já se nebránil. Vlastně se mi to i líbilo. Víc než nějaký jemnocit a něžnosti. Teď se mělo ukázat kdo bude pánem situace jestli já nebo on.

Stál a ani se nehnul. Jenomže to mne možná donutilo usnout na vavřínech. Když se neodtáhnul, bral jsem to jako úspěch a pokračoval... takže když pak využl sílu zavrávoral jsem. Bohužel pro něj on tu nebyl jediná nezastavitelná síla. Povalil mne na zem a užíval si chvilku vítězství a převahy. A já se tomu oddal. Nebyl jsem zkušený. Moje jediná zkušenost byla velice rychlé odmítnutí. Tory měl ovšem zkušeností až až. Když ze mě seskočil, neodpustil si úsměv od ucha k uchu a ještě poznámku, která rozhodně nebyla příjemná. Spíš byla mírně rýpavá. "No počkej," zachroptěl jsem ze země. I když byl silný, rozhodně ne o moc víc, než já, takže než se pořádně stihl nabažit svého vítězství já už byl na nohou a skočil jsem po něm. V podstatě jsem ho přišpendlil pod sebou jako chyceného zajíce. Ležel jsem na něm, on ležel na zemi.
Něžně jsem mu začal laskat uši a při tom jsem ho držel pod sebou tak silně, že i kdyby se cukal, tak by měl problém mne shodit ze sebe. "Na mrzkýho tuláka si celkem dost dovoluješ hmm," broukl jsem k němu. Jenomže jsem nevěděl, co dál. Kromě laskání a líbání jsem byl naprosto nezkušený v čemkoli jiném. Ale věděl jsem instinktem, že toho jde provádět mnohem víc.

Mírně jsem mu dýchnul na ucho horký vzduch ze svého nosu, když prohlásil, že je jenom tulák... dokonce dodal, že je jenom mrzký tulák. Nakonci věty se mu zachvěl hlas a možná to mne přemluvilo k tomu, že tohle byla první velice pravdivá věta, jakou se předemnou popsal. Já jsem poslouchal rozkazy, ale taky jsem je uměl vydávat. Něco ve mně prostě bylo velitelem a pánem jakékoli situace. Bylo to způsobené tím, jak jsem vyrůstal. První měsíce života mne formovaly k tomu být neochvějnou skálou, o kterou se ostatní mohou opřít a které je možno bezmezně důvěřovat. A evidentně se tohle moje druhé já projevovalo nejen při lovu nebo během rvaček.
"Hmm," brouknul jsem Alastorovi do ucha ještě a pak se pomalu čenichem vydal zpět k jeho líci. Olízl jsem mu čelist. U Sionna jsem při tomhle gestu doufal, že neucukne, ale to se nestalo. Teď jsem nedoufal v nic. Nepředvídal jsem nic. Věděl jsem, že Alastor není Sionn, že je vlastní nespoutanou silou, která mne může zaskočit kdykoli a jediné, kdy mne nezaskočí bude, když nebudu očekávat nic.

Mlel pantem. Pořád mluvil a mluvil. Pak si mě všimnul a zadní noha mu ujela dozadu, jako by chtěl popojít, ale přední zůstaly nehnutě stát. Ušklíbnul jsem se a mrsknul ocasem. Udělal jsem k němu krok a pak další a další. Byl jsem teď tak blízko, že jsem cítil jeho dech na sobě. Byl jsem kousíček od něj, když mi odsouhlasil, že smečka nemůže diktovat vše a vyžbleptnul otázku, jestli já jsem alfa samec. Uculil jsem se jako uličník, kterého chytli jak krade na sousedovic zahrádce. "Nejsem..." brouknul jsem. V jeho hlase jsem slyšel něco jako výzvu. Jako by chtěl, ale nechtěl zároveň. Jako by říkal: jen si to zkus.
A taky že zkusím...
Přesunul jsem čenich na stranu jeho jizvami brázděné hlavy. Nevypadal jako největší fešák pod sluncem, ale jeho jizvy mu dodávaly podivnou eleganci. Jako rozmačkaná hruška. Přejel jsem mu po líci. Ani jsem se nezachvěl, jen jsem si tak brázdil cestičku jeho huňatou srstí. A pak postupně nahoru, k uchu. Zastavil jsem se a zašeptal mu do ucha. "A ty můžeš diktovat všechno?" Poslední šance, aby se odtrhl jako to udělal Sionn.

Alastor začal mluvit. Mluvil o pravidlech a povinnostech ve smečce, což jsem věděl. Neřekl jsem mu na to ale nic. Chtěl se jít projít, chtěl jít ven. Ale já popravdě, ještě odcházet nechtěl. Popravdě jsem měl najednou naprosto podivnou myšlenku. A ta myšlenka byla celkem zajímavá. Byl to takový malinkatý experiment. Takže jsem nechal Alastora ať si v klidu mluví, občasně přikývl a řekl malé hmm, které se v daných pauzách slušelo. Jenže přitom mi hlavou letěla jedna jediná myšlenka. Zkusit to, jestli to vyjde. Když se zvedl a protáhnul tak jsem udělal jenom malinkatý úkrok stranou a tím měl nohy mimo tchoře, abych mu případně neublížil.
Tory už vymýšlel, kam bychom mohli vyrazit. Ptal se po nějakém fajn místě. Věděl jsem jen o málo fajn místech, tohle bylo jedno z nich. "Smečka nemůže diktovat všechno," odvětil jsem na jeho předchozí slova o tom, co mi smečka může nařídit a z čeho vyvodit následky. Udělal jsem krok k němu a pak další. V podstatě jsem ho svou blízkostí nutil si vybrat, jestli bude couvat do zdi nebo zůstane stát.

Bylo vtipné pozorovat, jak se jeho nálada mění z hravé na vážnou, podle toho kam se komunikace mezi námi stočila. "A co bys chtěl dělat?" zeptal jsem se ho, když pronesl, že si může dělat co chce, narozdíl od mé maličkosti, která kvůli povinnostem nemohla dělat nic, co by chtěla. Přestal jsem hladit tchoře, který to nesl trochu nelibě, ale co už. Nějak jsem měl potřebu mu dokázat, že já si taky můžu dělat co chci. "A já teda podle tebe nemůžu dělat co chci?"
Alastor na mne vyplázl jazyk a pak ho zase sroloval zpátky. Seděl jsem pořád před ním. "Říkal jsem, že je asi potomkem toho tvého, protože nevoní úplně stejně jako ty, ale je tam trochu cítit napadaný sníh a ozon, ale pak má místo dřevin nějakou vůni jako tlející listí, smrdí trochu jako Asgaar," povzdechl jsem si, protože mě nejspíše neposlouchal napoprvé. Ale což, já tu byl od toho abych vysvětloval. Navíc to byl můj nápad je očchat oba. Vstal jsem na všechny čtyři a oklepal si kožich.