Příspěvky uživatele

< návrat zpět

//Zrcadlové hory

Následoval jsem Alastora v tichosti a klidu. Nebylo to nic, čím bych ho chtěl snad trestat nebo tak. Spíš jsem prostě byl už takový nemluvný od přírody. Kdybych mohl, tak bych asi se svou málomluvností a celkově tichou povahou něco dělal, ale zvyk je železná košile a té se jeden zbavuje opravdu obtížně. Usmál jsem se na Alastora, když se konečně zastavil u nás v lese. "Díky za doprovod," řekl jsem a sledoval, jak mě sleduje. Chvilku mě napadlo, že mám možná něco na tlapkách nebo mezi zuby. "Děje se něco?" zeptal jsem se klidně, ale trochu mě to polekalo, protože jestli mám něco mezi zubama, je to víc než trapný.
Alastor se už ovšem začínal loučit. Byl to tulák tělem i duší, to mi řekl hned při našem prvním setkání a já mu do toho nehodlal kecat. Byla to přece jenom jeho věc, jestli se bude chtít někdy podívat na mě.... troufal jsem si věřit tomu, že jsem pro něj něco jako přítel, na větší vztahovou konexi jsem neměl ambice. Popravdě jsem to tak nějak bral, že budu vždycky sám. Nepotřeboval jsem úplně partnera a partenrku jsem nechtěl. Tohle mi stačilo. Navíc jse to pořád nebral jako něco, co by bylo úplně správné... Ne to být s ním, ale být s kýmkoli. Odlákalo mě to od povinnosti a práce a to nebylo dobře. "Rád jsem tě poznal Angel," pronesl jsem k tchořici a usmál se na ni. Nevěděl jsem, jestli mě má ráda nebo ne, ale já ji rád měl. Byla fajn. Pak jsem zvedl pohled k Alastorovi. Jestli čekal na pusu na rozlooučenou, tak té se od mojí uzavřené maličkosti nedočká.

//Kaskády

Jenom jsem v tichosti následoval Alastora a jeho doprovod. Tohle jsem byl prostě já, na nějaké to mluvení, aby řeč nestála mne neužilo. Ani jsem neměl úplně v úmyslu nějak přerušovat ticho. Pro někoho mohlo být tíživé, ale já si užíval jeho klidnost. Alastor se stejně bavil se vou tchořicí a já je nechtěl rušit tím, že bych jim do toho skákal. Když nastalo ticho, nechal jsem ho dál pokračovat a jenom šel za Alastorem. Pořád mi nebylo dobře. Hlava se mi mírně motala a žaludek se občas zhoupnul při prudším kroku dolů po úpatí hory. Asgaarský hvozd už byl ale na dohled a já se popravdě domů těšil. Tohle malé dobrodružství mi pro oddech stačilo. Navíc jsem taky měl o čem přemýšlet. Popravdě jsem netušil, jestli o problému mezi Alastorem nebo Siriusem někomu říkat, ale přišlo mi, že minimálně Arcanus by to vědět měl.

//Asgaar

Rvaní jehličí do mého jícnu, nebyl úplně nejlepší nápad. Alastor tvrdil, že je dobře, že je mi dobře, ale já pochyboval o tom, že mě ta jeho společnice nechce zabít tím, že mi rozbodá jehličkami hrdlo do krve. Vyprskl jsem ještě nějaké jehličí a pak si sedl, abych byl mimo její dosah. Prskala něco o tom, že to mám rozkousat, aby mi nesmrdělo z tlamy, ale já se fakt nehodlal jejím nápadem řídit. Místo toho jsem se sehnul k potoku a napil se chladné vody. Vodu jsem ale nepolknul, jen jsem ji nechal projet mou tlamou a pak jsem ji vyplyvnul a takhle párkrát dokola, dokud jsem si nebyl jist, že už mi z tlamy nepáchne. Bylo to lepší než to její jehličí. Alastor pak navrhl, že mne doprovodí domů. "Jo, to bude asi nejlepší," pronesl jsem trochu zaraženě. Něco na něm se mi přestávalo líbit. Jako by mne ten jeho náhlý vztek, který zabraňoval i tomu, aby si uvědomoval, že ubližuje i mě, nějak odpuzoval. Možná to tak vážně bylo.

//hory

Byl jsem z toho všeho rozhozený. Motala se mi hlava a jazyk se mi v tlamě lepil k patru, jako by byl přilepený na smůle. Nebyl jsem ještě v pohodě, ale voda rozhodně pomohla. Ležel jsem na zemi a oddechoval. Netušil jsem, co se přesně stalo, ale nebylo to dobrý. "Najednou se mi udělalo strašně blbě a svět se točil," pronesl jsem k Alastorovi, který vypadal nabručeněji než obvykle. Nebylo to něčím, co jsem udělal já? Ale co jsem udělal? A udělal jsem vůbec něco? Co se tady stalo? Nebyl jsem si tak úplně jistý tím, proč jsem tu vlastně byl. Některé věci prostě... no nezapadaly do sebe. Šli jsme sem a pak... okno.. Přetočil jsem se na břicho a dost neohrabaně jsem si sednu.
Pořád mi bylo špatně, ale aspoň už jsem nezvracel. Hlava mne bolela ovšem o to víc, čím klidnější byl můj žaludek. Dokonce i světlo, které pronikalo k nám bylo nepříjemné a že ho nebylo moc. Najednou u mne byla malá potvora a cpala mi jehličí do tlamy. Píchalo to a já se snažil jehličí vyplivnout. "Co děláš?!"

//proč jsou tvoje blitkoposty lepší než normální moje, not fair!

Oči se mi vraceli do vnitřku lepky a já jsem se cítil strašně, ale zároveň jsem se necítil nijak. Nemohl jsem se zbavit dojmu, že na mne někdo řve, ale přes tu velkou barevnou skrvnu, která mi zakrývala oči jsem nic neviděl. V uších jako bych měl špunty, nebylo nic slyšet. Na mozek mají různé látky, různý vliv. Jenže když ten mozek není dostatečně vyspělý, může na něj i příjemná látka zapůsobit dost silně. Alastorovo THC mělo uklidnit situaci, ale místo toho mi jeho výpary daly do těla takovou dardu, že jsem udělal pomyslně několik kotrmelců.
Najednou se moje tělo ocitlo ve vodě, která mi pozřela hlavu. Byla to hrozná zkušenost, ale moc jsem si z ní nepamatoval, jenom jsem najednou nic neslyšel. Všude byl klid a ticho a pak... vžum... moje hlava byla vymrštěna z chladné náruče klidu na hlínu a trávu. "Egh, egh egh!" kašlal jsem vodu, zvratky a kdo ví co všechno jsem měl v tlamě. Přetočil jsem se na bok a vykašlal to ze sebe, abych pak s hlubokým výdechem padnul na záda. "Co to K-----A bylo?!" vyjel jsem na Alastora.

Netušil jsem, co se kolem děje. Moje končetiny vypověděly službu. Oči se mi protáčely do hlavy. Bylo mi nevolno, ale nemohl jsem se přetočit. Moje tělo se škubalo. Něco mne kouslo? Možná? Praštilo? Kdo to mohl vědět? Já byl v téhle strašné nepříjemné nicotě. Necítil jsem ani bolest ani nepříjemnost. Necítil jsem nic. Všechno bylo rozmazané, jako bych nedokázal na nic upřít pohled a zakoncentrovat se. Nikdo mi nepomáhal nebo jsem to aspoň necítil, ale cítil bych pomoc? Slyšel bych někoho? Dolehlo ke mně něco jako hlas, ale netušil jsem, co to bylo. Zahrávat si s drogou není nejspíš to, co by mladý mozek ocenil. Bylo mi jenom prostě špatně. Svět se točil. Všechno se motalo. Špatnej trip by bylo dost mírné označení toho, co se stalo. Nebyl to jenom trip, bylo to deset výletů do lalalandu najednou. Deset k____ch výletů do lalalandu.
Nedokázal jsem rozlišit, že kolem mě poskakuje tchořice. Nedokázal jsem rozlišit nic.

Ti dva se rvali jako koně a já byl odstrčen stranou. Alastor mne neposlouchal a ani se nenechal odehnat. Moje váha ovšem způsobila, že aspoň na chvilku přestal na svého bratra útočit. Nebylo to ovšem na dlouho. Stihl jsem jenom popřemýšlet nad tím, z kterého z nich by bylo bezpečnější udělat houbu nebo šutr, když mne do čenichu zasáhl podivný pach a pak. Všechno se začalo točit. THC má totiž několik nepříjemných vedlejších účinků a to hlavně na mladý ještě ne zcela dokončený mozek, jako byl ten můj. Nejdřív se svět začal otáčet. Nebylo to nic nepříjemného, ale rozhodně to ani nebyla žádná slast. Cítil jsem se, jak se mi nohy nedaří pořádně narovnat a tak jsem po několika krocích směrem od Alastora a Siriuse svoje tělo opřel o jeden z kamenů. Obrátil jsem hlavu k těm dvěma, ale neviděl jsem je, všechno bylo podivně černé. Hlava se mi motala víc a víc. Cítil jsem, že se mi zvedá žaludek.
Kde to jsem? Co se děje? Chtělo se mi říct cokoli, ale v tlamě jsem měl jako v pustině. Nešlo mi pořádně otevřít nejenom tlamu, ale i odlepit jazyk od stěn pusy. Nedokázal jsem tedy vyslovit ani a nebo b. "Egh..." vyšlo ze mě přidušené zakuckání a já začal vracet. To by nebyl problém, kdyby se mi nepodlomily nohy a já nesjel na zem z kamene úplně. Zvracet jsem ale nepřestával a nenatrávená husa se mi teď vracela do tlamy a hrozilo, že vdechnu to, co z mého žaludku vyšlo.

Netušil jsem k čemu tady dojde. Popravdě jsem nějak neočekával, že se stane ockoliv. Jen dva bratři, co se moc nemusí. Vymění si nějaké ty kecy a půjdeme, ale... Najednou se to nějak zvrtlo. Začal jsem si v hlavě spojovat to, co mi řekl Alastor. Že by tohle byl ten vlk, kterému vyprášil kožich? Připadal jsem si jako blbec, že mi to nedošlo. Ale to už byl Alastor zakousnutý do Siriuse, který se snažil vysmeknout a při tom trochu klopýtal, jako by měl mozek zastíněný výpary zkvašeného ovoce. Alastor najednou ochabul, zatím co jeho zuby stále vězely v Alastorovi. A já tam tak nějak stál a popravdě jsem netušil, co mám správně udělat. Siriuse jsem nesnášel, ale byl člen smečky, měl jsem ho chránit. Alastor, ale byl víc... víc než smečka. Nemůžu ho nechat, aby tohle udělal... Nemůžu Nemohl jsem Torymu dovolit, aby zabil vlastního bratra, vlastní rodinu. Jednou by toho litoval. Byl jsem si tím jistý.
Skočil jsem na kámen a přes kaskádu k vlkům. Jeden potrhaný, druhý jaksi otupělý. Bylo to komické. Kdybych se do toho nemotal nejspíš by jeden druhého nakonec zabil nebo vyšťavil tak moc, že by prostě zemřeli vysílením. Skočil jsem po nic a veškerou silou svých tlap se snažil odstrčit Alastora ze Siriuse. "Tory nech toho!" vyštěkl jsem zoufale. "Pusť ho, prosím..."

//Za Alastorem

Následoval jsem Toryho s husou, která se mi kymácela v zubech. Krev z ní kapala kolem, ale já měl dost dobrý odhad a navíc, život se skoro bílým kožichem mne naučil, takže jsem se nezašpinil. Došel jsem za ním a tchořicí až ke kaskádám, které vypadaly v tomhle podzimním období kouzelně. Voda se tu povalovala nenuceně a v ní se zračilo několik barevných lístků, které splouvaly řeku. Usmál jsem se na Alastora a položil husu na zem. "Vypadá to tu hezky," povzdechl jsem si a snažil se vnímat celou tu krásu. Kolem to žilo, ale zároveň se vše připravovalo na zimu. Stromy ztrácely své původní listí a občas byla vidět už jen holá větev. Voda sálala chladem. Sedl jsem si a pustil se do jídla, zatím co Alastor se rozvalil v listí.
Najednou někdo vyprsknul z druhého břehu. Okamžitě jsem přestal jíst a nechal na půl snědenou husu ležet na zemi. Stoupl jsem si a uviděl Siriuse. Byl podobný Alastorovi, ale zároveň bylo vidět, jak jsou každý jiný. Uši se mi otočily dozadu. Byl jsem připravený na všechno, ale neřekl jsem nic. Nechával jsem mluvení na Alastorovi.

//kopce Tary

Šel jsem za Alastorem, který udával našemu výletu tempo. Nebo spíše našemu návratu... pro mne to byl návrat, pro něj jen další cesta. Byli jsme tak moc jiní. Odlišní. Nebo možná jsme si byli podobnější, než jsem si připouštěl. Mluvil o tom, že se cítí dobře a mě se ulevilo. Přesto jsem nechěl, aby se přetěžoval. Udělal jsem pár kroků k řece, kde kejhalo hejno hus a vytipoval si jednu, kterou bych snad zvládl ulovit. Alastor šel mezitím dál.
Došel jsem k řece. Přikrčený a dokonale připravený k lovu. Jedna husa vypadala celkem dobře a byla ke mně otočená zády. Vítr foukal směrem od nich ke mně, takže mne nemohla cítit, ale mohla by mne uvidět kdyby se otočila nebo zaslechnout. Dával jsem si proto pořádný pozor. Skočil jsem po ní a šup, chytil jsem. Když se mi v zubech kývala, tak jsem se vydal za Alastorem, který měl předemnou náskok.

//Za Alastorem

Následoval jsem ho z úkrytu, protože už byl poměrně pěkný den a dle všeho on nemrznul. Přesto mi to nedalo a zeptal jsem se. "Jsi v pohodě? Není ti furt zima nebo tak?" Oheň v úkrytu už dávno dodoutnal a vychladnul, takže jsem ho stejně neměl jak moc zahřát, leda tak pohybem. I tak jsem ovšem nechtěl, aby se přemáhal a dělal něco, na co jeho tělo ještě není úplně aklimatizováno. I když po tom, co jsme dělali v úkrytu, už byl asi připravený na všechno, nejen na nějaký pochod.
Měl jsem hlad a trochu mě to zaskočilo. On hlad neměl, ale jeho starost mi přišla... no zahřálo mne to trochu uvnitř, protože projevil opravdoví zájem o to, co potřebuju já. Moc často jsem tohle necítil. Většinou jsem potřeby ostatních opečovával, než aby někdo opečovával ty mé. "Je mi jedno, co ulovím, ale v řece by mohla být zima, tak možná raději nějakou tu husu nebo zajíce," pronesl jsem s úsměvem a sám od sebe se mi zahoupal ocas. Byla to na veřejnosti velká věc, takhle projevovat svoje emoce. Kráčel jsem za ním jako spokojený pejsek.

//Za Alastorem

Čekal jsem, jestli se rozhoupe něco říct. Pak jen pronesl, že mě doprovodí domů. kývl jsem hlavou. Nehodlal jsem se pouštět do nějakého dalšího monologu. Nemohli jsme být partneři, i když tady v kraji to nikdo moc neřešil. Nějak jsem skrytě tušil, že do asgaaru by se mnou nešel a já opustit les nechtěl. Uvedl mi před tím sice skvělé argumenty, proč les opustit, ale já na to byl... moc srab? moc loajální? moc já? Nevěděl jsem co je správná odpověď. Jen jsem tedy přikývl a dál to neřešil.
Zvedl se k odchodu a já uviděl, jak se ve vchodu do nory objevila hlava tchořice. Ta už asi chtěla opravdu odejít. Nevím jestli jsem se jí nelíbil já nebo to, že se její pán do něčeho zamotává, ale působila celkem nespokojeně, skoro až uraženě. Něco jí vadilo, ale já netušil co. Alastor pronesl něco o tom, že by věděl ještě o jedné zábavě. "Měl bych se vrátit..." povzdechl jsem si. Jeho přítomnost ovšem způsobila, že se mi fakt ještě domů nechtělo. A tak jako malé vlče na hřišti, které nechce jít domů za matkou, jsem se jenom usmál. "Ale oni to beze mnoe ještě chvilku zvládnou, tak kam vyrazíme?"

Usmál jsem se na Alastora poměrně zvláštně. Byl jsem rád, že ho tu mám... možná až moc rád, ale co teď? Musel jsem se vrátit do Asgaaru, ale nechtěl jsem ho opouštět... Navíc on pronesl, že nebydlí nikde. Neměl žádnou smečku, byl tulák. Podle jeho slov na tom nehodlal ani nic měnit, vyhovovalo mu to. Záviděl jsem mu tuhle volnost, ale sám jsem někde uvnitř tušil, že já tohle nezvládnu. Nemohl jsem se toulat. Nebyl jsem na to stavěný, být soulistou, co žije jenom pro sebe. Rozhodně jsem takový prostě nebyl. Mnohem raději bych byl v nějaké smečce, kde jsem mohl pomáhat, než na cestách na vlastní pěst.
A tady se to začalo komplikovat...
Sedl jsem si a upřel na TOryho pohled, který nic neříkal. Nebo možná tím svým neříkáním, říkal mnohé. "Co bude teď," měla to být otázka, ale vyklouzlo mi to z tlamy jako povzdech. Neměl jsem rád otevřené konce. Nebyl jsem ten typ, co by raději nechával věci plynout, než aby je uzavřel a vyřešil. Takže jsem teď stál před tím, co s touhle situací.

Tory vypadal, že si se mnou bude hrát jako s hračkou, ale přitom se mnou jenom párkrát cukl po zemi ze strany na stranu. Na tohle asi nebyl stavěný. Na to že byl už jednou v partnerském vztahu je fakt na všem hůř než já... Nevadilo mi to. Byl jsem možná i rád, že nejsem jediným nováčkem v tomhle vztahu. Mírně jsem se usmál, když mne olíznul po čenichu a omluvil se. "Za co se omlouváš?" zeptal jsem se jenom a opětoval mu olíznutí. Pak jsem se k němu přitulil. Měl jsem náladu na to si trochu zadovádět, ale rozhodně jsem ho nechtěl nutit. Takže pokud se nenechal, jen jsem se s ním mazlil a do něčeho většího se nepouštěl.

Spokojeně jsem pak oddechoval na zemi a užíval si, že je vedle mě a hlavně, že mu není už zima. "Hádám, že už je ti teplo, co?" pronesl jsem a znovu mu vlepil polibek na tvář. Zvedl jsem se a protáhnul. Možná bylo na čase zase někam vyrazit, ale kam? Já neměl úplně směr nebo cestu, kam bych se vydal. "Kde vlastně bydlíš?" zeptal jsem se. Trochu mne zarazilo, že jsem se na to nezeptal dřív.

Bylo příjemné teplo. Od ohně se tetelil teplý vzduch, ale to nebylo jediné, co způsoboalo horko, které mne polilo. alastor se ke mně přiblížil a šeptal mi do kožichu. Odporoval jsem mu, ale nijak silně, nijak valně. Jen jsem to tak plácnul. Neměl jsem úplně odolnost vůči jeho pozornsti a polibkům. Jemnému laskání v kůži na krku. Moje odolnost by byla udována setkáním s někým jiným, ale já nikoho takového neměl. Jediná snaha byla odmítnuta změnila se vtlamě v pachuť hořkého prachu. Teď zůstalo jenom naprosté podřízení se tomu, co Tory chtěl. Nemohl jsem odmítnout ani vzdoovat, mohl jsem se tomu jenom oddat.
Pohledem jsem vyhledal jeho pohled. "Ehm," přitakal jsem na jeho otázku, jestli tu můžu rozkazovat jenom já. Nevěděl jsem kam míří, ale nechtěl jsem být úplně ten, co mu dovolí všechno. Najednou mne chytil za kůži na krku a smýknul se mnou o měkkou hlínu, která byla podlahou, zdmi a stropem téhle nory. Nechal jsem ho, ať si se mnou dělá co chce.