Dorka nemá moc přátel – kruté hned takto na začátek? Poněvadž to dost vypovídá o tom, jaká Dorka na první pohled je, tak jenom trefné. Věčně usměvavé sluníčko? Ani nápad. Dorka vypadá, že by natrhla čenich i o několik hlav vyššímu samci, a jestli teď nad její drobnou vlčecí postavičkou kroutíte hlavou, tak činíte správně. Nejen, že by na to nestačily její fyzické síly, ale hlavně – víte vy, čí je to dcera? Dorka se sice věčně tváří, jako že hraje soutěž v tom, kdo bude vypadat jako největší kakabus, ale fakt je ten, že uvnitř je to usměvavé sluníčko.

Pokud překonáte Dorčin svraštělý, občas až nepřítomný výraz, zjistíte, že vnitřkem svoji maminku skutečně nezapře. Dorka je zkrátka mnohem raději, když na zem svítí paprsky, než když prší. Čekáte-li však naivní vlče, které si myslí, že je všechno zalité sluncem a nemůže se jí nic přihodit, potom byste měli svá očekávání ještě přehodnotit. Je pochopitelné, že vzhledem ke svému věku nemusí vždy dostatečně dobře odhadnout situaci a může se nachytat něco, na co by se dospělý vlk nenachytal, ale od své maminky šla do světa vybavená několika důležitými moudry. Nehrne se tedy tam, kam nemusí, a dvakrát měří a jednou řeže. Ono to ostatně není tak těžké, když se většinou k ničemu moc nemá a neřeže ani jednou. Ráda si sem tam nasadí růžové brýle a nechá se unášet ve světě mráčků a duhy, avšak zpravidla čerpá z otcova racia a vidí věci takové, jaké jsou – se špetkou těch kouzel a magie. Pokud máte umřít, nebude vám říkat, že neumřete. Ale na druhou stranu, pokud začne bouřka, nezačne vás hned přesvědčovat, že je s vámi ámen.

Ty, jež znají Maeve, rozhodně nepřekvapí Dorčina zvídavost ani fakt, že když se Dorka rozmluví, veverky padají ze stromů. Háček je však v tom, že na rozdíl od své mámy není vůbec, ale ani trošililinku angažovaná. Kdyby to nebylo automatické, občas by ani nedýchala. Jak jde o spalování nějaké energie, chová se velmi úsporně. Problém není v tom, že by byla apatická vůči krásám, jež svět nabízí. Kdykoliv se dostane k možnosti něco prozkoumávat, jiskří ji oči a zažívá to největší dobrodružství svého života! Jenže než se k něčemu rozhoupe, trvá jí to tři zimy.

Dorka vůbec tak hezky proplouvá mezi geny své matky a otce. Jestli je existuje něco, na čem si opravdu zakládá, tak je to šíření drobných hezkých gest. S jinou aktivitou se zrovna dvakrát nepřetrhne, ale pokud jde o puštění vlka k jídlu nebo pochválení nových větviček v jeho kožichu, potom stojí hned v první řadě.

Pokud náhodou nemáte to štěstí, že narazíte na Dorku „všechny-chci-sprovodit-ze-světa”, potom jste pravděpodobně narazili na Dorku, která vypadá, jako by se duch stal z ní samotné. Je zaseklá v jednom bodě a jen tupě zírá do prázdna. Už jsem říkala, že je geniální kopií svých rodičů? Pravda je taková, že v tu chvíli jí hlavou jde myšlenek prostě tolik, že vlastně neví – a tak jen otupěle zírá mezi stromy, na veverky pobíhající okolo nebo zkrátka kamkoliv, kam zrovna zírat může. Nestává se jí to na denní bázi, ale občas ano. Pak se jen křečovitě usměje, snažíc se zamaskovat jednu ze svých epizod, a s vytrvalým třesením hlavou pokračuje ve svém dobrodružně nedobrodružném životě. Tedy za předpokladu, že má u sebe někoho, kdo ji k tomu trošku popožene!

Vyprávění se mají začínat pěkně popořádku. Nemá se skákat doprostřed dění, a proto se k tomu, abychom mohli správně vykreslit příběh Dorky, musíme vydat zpátky do země gallirejské. A to i přesto, že samotná Dorka do ní doputovala teprve nedávno.

Maeve a Flynn byli členové dvou různých smeček. A jestli čekáte, že se tyto smečky nenáviděly a jejich členové mezi sebou bojovali na život a na smrt, potom je načase se zaposlouchat do skutečné pohádky. Tohle není příběh boje dobra a zla. Mechová a Borůvková smečka byly zkrátka dvě úplně obyčejné smečky, v nichž žili dva neobyčejní vlci, jejichž osud se jednoho dne střetl.

Jestli čekáte, že to byla láska na první pohled, potom se budete muset vydat po stopách romantického příběhu. Ten Dorčin je totiž zcela obyčejný, byť by to nebyla Dorka, aby nebyl alespoň s malinkatou špetkou kouzel. Vlci si sice mezi sebou rozuměli, ale tím by jejich příběh byl býval skončil…

Měsíce plynuly, uplynul vskutku dlouhý čas. Že neexistují osudová setkání? Inu, v případě Maeve a Flynna snad osud udělal výjimku. Právě po těchto dlouhých uplynulých měsících se cesty dvou vlků znovu spojily. V tuto chvíli to již nebyli členové Borůvkové a Mechové smečky, nýbrž tuláci. Flynn opustil svoji rodnou zemi a Maeve? Maeve opustila Borůvkový les – ten, který jí postupně přirostl k srdíčku natolik, že vynahradil prázdnotu po nikdy nepoznané matce.

Mezi Maeve a Flynnem nejdříve vzniklo přátelství – nebo se minimálně prohlubovalo to, jež začalo ty dlouhé měsíce zpátky klíčit. Bylo vskutku dobře, že na sebe narazili. Ne nadarmo se říká, že ve dvou se to lépe táhne, a v případě dvou tuláků, nezkušených životem, to platí dvojnásob. Avšak ta maličká jiskřička, která mezi nimi byla před oněmi dávnými časy zažehnuta, nakonec přerostla v něco mnohem většího než přátelský ohýnek – jeden by snad i řekl, že to, co mezi Maeve a Flynnem vzniklo, byla láska. V té nejčistší a nejhezčí podobě.

Cítíte tu snad nějakou zápletku? Ach ano, možná přece jen v nějakém tom neobyčejném příběhu jsme. Jak to tak bývá, z lásky vznikla vlčata.

Byla tři. Dvě sladké princezny, Valkyrie a Pandora – Valka a Pandka – a dvojici roztomilých princezen doplňoval chrabrý rytíř, jejich bratr Derek. Ačkoliv zrovna jejich cesty nebyly propletené kdovíjak dlouho, již od jejich narození bylo patrné, že mezi vlčaty panuje podobně pevné pouto, jako mezi jejich rodiči. A to nemluvě o tom, že pro Pandoru – Pandku, Dorku – se její bratr stal něco jako zbrusu nové plíce. Ne, že by pro ni byl tak nenahraditelný (ačkoliv i to ano), ale hlavně; ani Valka ji nebyla schopná natolik ovlivnit.

Tři vlčata, to znamenalo trojnásobné překvapení. Maeve s Flynnem byli pochopitelni srozuměni s tím, v co všechno může i samotná láska přerůst, ale ani to nic neměnilo na faktu, že když se něco takového skutečně přihodilo, nastala velká panika.

Panika to byla opravdu velkých rozměrů a dvou mladých vlků se držela opravdu dlouho. Pokud máte v tuto chvíli dojem, že Maeve s Flynnem byli jako rodiče katastrofa, potom… Inu, řekněme, že jim to šlo vlastně docela hezky. Ano, Flynn sice na první (i na těch několik dalších) pohled vypadal jako podivín a Maeve to jen podporovala tím, že mu permanentně vykecávala díru do hlavy a byla na něj až moc přechytralá, ale jako rodiče si vlastně vedli poměrně dobře. Chvíli jim trvalo se s nově nabytou rolí sžít, ale když se tak stalo, jediný problém byl najednou zima.

Ne, že by byla příliš neobvyklá, ale bohatě stačila ta úplně obyčejná. Vlezlá a nepříjemná. Maevein huňatý kožíšek naštěstí plnil svoji očekávanou roli opravdu dobře, a tak se ono trojnásobné překvapení v podobě Pandky, Valky a Dereka dožilo prvního měsíce svého života. A jakmile skončila zima, jejich život zvesela pokračoval – naplněný vycházkami do přilehlých lesů a luk.

Tušíte-li v tento okamžik nějakou katastrofu, potom ji tušíte správně. Byl jeden z sychravých dnů, když se vlčata vydala – samozřejmě pod drobnohledem rodičů – na příjemnou jarní procházku krajinou, jež se zrovna šatila do hezkých výrazných barev. Jenže nezáleží na tom, pod jak velkým drobnohledem svých rodičů jste, když se jmenujete Dorka a Valka a když jsou vaši rodiče Flynn, častokrát duchem nepřítomen, a Maeve, duchem až příliš přítomna během svého ustavičného vypravování. A tak se stalo, že se dvě sestry zatoulaly. Svět byl taaak velký a ony taaak malé a od přírody – a díky genům – zvědavá Valka se samozřejmě musela podívat, co skýtá svět na místech, kam pohledy otcových pronikavých zelených očí a matčiných elektrizujících fialových nedohlédnou.

Dorku sice, ačkoliv se svojí zvědavostí nikterak nezaostávala, musela přemlouvat opravdu dlouho, ale s vidinou prvního dobrodružství na vlastní tlapku to vlastně navíc nebylo až tak složité. Navíc bude určitě perfektní, když ukáže, že i bez svého bratra umí být produktivní!

A tak i navzdory přátelským a do cukrové vaty zabaleným varováním své maminky si vyhlédly jeden z momentů, kdy Flynn hleděl do blba a Maeve mu zrovna vyžvaňovala mozek (a Derek zmateně stál uprostřed), a na svých maličkatých blimbavých nožičkách vyrazily lovit dobrodružství.

Jak tak kráčely svěží krajinou a pod tlapkami jim křupaly větvičky a šustila tráva, najednou se ozvalo křupnutí, z nichž se jim až srdíčka zastavila! Křup bylo následované hrobovým tichem a pak taky šokovaným výkřikem; to když se Valka propadla do díry.

Dorka v záchranné misi nezahálela. Hned běžela k okraji. „Valko!“ ryčela. „Jsi v požádku?!“ Celá vyjevená kulila zlaté oči.

Valka Dorku zpravila o tom, že je celá, a taky měla brilantní nápad, na který by ani jejich bratr nepřišel. Sejdou se na druhém konci chodby! Pramálo mohly sestry tušit, že když se rozdělí, jedna ve chřtánech matičky země a druhá na jejím povrchu, už nikdy se možná neuvidí. A protože Dorka není pesimistická, upravme to – minimálně na nějakou dobu.

Nejen, že chodba ústila daleko od místa, kde se Valka propadla, ale jak tak Dorka vyšla vstříc záchranné misi, dočista na sestru zapomněla. Najednou uviděla ptáčka, jenž přelétl těsně před jejím čumáčkem, a aniž by se dívala doprava doleva, rozběhla se za ním…

Snad to byl osud, který ji zavedl do rodné země jejího otce a země, v jejímž borůvkovém objetí Dorčina maminka kdysi našla nový domov. Snad to byl osud, který ji přivedl do země, v níž momentálně žila její (pohádková) babička, o níž odmala slýchala roztodivná vyprávění!
Do Gallirei.
A možná to prostě měl na svědomí jen jeden maličký nezbedný ptáček… Zdálo se to Dorce, nebo měl podivně růžová, nadýchaná peříčka?


Zajímavosti:
• Její bratr je jediný, kdo ji může oslovovat ‚Dorka'. Běžně vystupuje pod svým celým jménem, Pandora, a když už potřebuje přezdívku, představuje se jako Pandka (tak jí říká i její sestra)
• Odmalička hůře slyší na jedno ucho, a aniž by si to pořádně uvědomovala, při konverzacích si stoupá tak, aby šel zvuk do toho zdravého. Během dospívání se její sluch ještě zhorší, ale pokud jí nikdo neřekne jinak, bude žít v domnění, že si takovou změnou v tomto období prochází každý. Úplně slyšet nepřestane, ale na rozdíl od doby svého útlého věku bude pro ni tento hendikep už zcela nepřehlédnutelný