Příspěvky uživatele

Ačkoliv se zdálo, že se k sobě oba vlci měli a byť byli oba roztomile opatrní, někomu nebo něčemu se zachtělo jejich cesty rozdělit. A než tedy stačila Amnesia odvětit na Therionovu nesmělou otázku, zda-li by ji mohl zavést domů, něco zaujalo jak ji, tak vlka.
Jednalo se o podivná zvířata. Nebo entity zvířatům podobné. Malé roztomilé potvůrky zlehka hopkaly. A přišly přesně dvě. Jeden by skoro řekl, že kdyby se soustředěně podíval, mohl by tvrdit, že vidí lehce skrz ně! Kreaturky vypadaly jako myši s dlouhými, nevídaně chlupatými ocasy a velkými, ostrými pírky trčícími z jejich lopatek. Jeden se chlubil lehce narůžovělým kožichem, ten druhý nosil srst oranžovou.
A oba děsně páchli. Doslova šíleně vlezle jejich vůně atakovaly vlčí nozdry. Ale musel mezi nimi být nějaký rozdíl. Totiž jedno zvířátko se směle přiblížilo k Therionovi a prohlédlo si ho. Vzápětí cosi hlasitě písklo svému kolegovi. Další písknutí v odpověď. Bylo rozhodnuto.
Stvoření se zvedlo, načepýřilo a začalo hopkat pryč. A Therion - ať už chtěl nebo ne - se za ním vydal. Vůně ho naprosto omámila. Jako zhypnotizovaný zombík zkrátka nutně potřeboval následovat ten slastný odér. A tak se cesta Amnesie a Theriona rozdělila.
Flekatá vlčice totiž neměla zas tak velkou potřebu cestovat za zvířátkem, které uteklo. Namísto toho setrvala na Náhorní plošině ještě poměrně dlouho s oním druhým jedincem podivného živočicha. A Therion? Ten se sotva ohlédl. Utíkající zvířátko zrychlovalo čím dál víc, až jednou, na samém okraji Plošiny, - puf! Bylo pryč. Kampak zaskočilo? Schovalo se! A nebyl to jen přelud? Chudák Therion musel být po tomto úkaze ještě dlouho dezorientovaný...
Amnesiina společnost namísto jakékoliv akce jen přihopkala k vlčici a prohlížela si ji. Sem tam dupla nožkou, podrbala se, pískla a vřískla, zaskřípala zuby. A ve finále velmi věrně napodobila svého kolegu. Zkrátka zčistajasna zmizela z povrchu gallirejského. Už se nikdo nikdy nedozví, co to bylo za zvláštní návštěvníky... Ale snad nasbírali dost potřebných informací o tomto světě.

Naomi hrabala pod svýma nohama, až uviděla kousek zlatého disku. Storm měl pravdu, byl opravdu těžký. A vytáhnout ho budou muset společně. Všechny z nich k sobě jistým způsobem lákal, asi jako každý poklad. Kdo z nich jej ponese na krku? To se musí rozhodnout mezi sebou. Nejspíše po tom bude toužit každý z nich. Hrdinský čin?
A jak jej vlastně mají na tom krku nést, když je tak těžký? Je to zvláštní, ale ve chvíli kdy disk dostanou ven, jako by přilnul některému z vlků k srsti na místě, kde má srdce, a nevážil téměř nic.

// s Životem získala vlčata schopnost mluvit, tak jen pro příští post (myslím to tak, když jsou v jeho přítomnosti)

// vlčata jsou jediná, která jsou vábena k malému Životu a mohou ho jen ona vidět, protože vlci si mají hlědět svého a pociťovat, že je život fajn, že se nic neděje a cítit pohodu. více méně na nic nemusíš reagovat, můžeš si povídat s kým chceš a na vlčata jen reagovat pozitivně, že si jdou hrát a poznávat svět. prostě necítit nutnost je chránit.

doufám, že je to nyní lépe vysvětlené

Jinak poklidné odpoledne v Borůvkovém lese naruší příchod zvláštní postavy. Nepřijde s ohlušujícím výbuchem, ani oslepujícím světlem. Jako by tu vždycky byla.
Je to samec, který vypadá staře a majestátně. Je velmi podobný vlkům, ovšem je mohutnější a nese také jisté medvědí rysy. Zároveň je ovšem porostlý mechem a jako by se na něm zachytávalo spadané listí. Jeho srst byla celá šedivá s zeleným nádechem. Přes to, že jej neznáte, cítíte z něj zvláštní klid a sílu. Věříte mu, aniž by promluvil.
Přijde k vám blíže a rozhlíží se po okolí, ale nikoho z vlků jako by nevidět. „Ano, ano. Tady to je,“ mumlá si tiše a těká očima. Když málem narazí do Wizku, tak se konečně zastaví a podívá se jí přímo do očí. Stejným pohledem pak přejde na každého z vás. „Ano, ano. To by šlo,“ pokývne a podrbe se na bradě medvědí tlapou. „Vlci z Borůvkové smečky!“ Zvolá důležitě. „Přivádí mě sem zvláštní síla,“ začne kývat a zase chvíli něco pomumlává. „Potřebuji vaši pomoc. Nejen já, ale celá tato země. Byli jste vybráni,“ zamyslel se. „Úplnou náhodou. Ale hodíte se na to perfektně,“ znovu se podrbe. „Já jsem Grum. Nejspíše jste o mě nikdy neslyšeli, ale slovo druid by vám něco mohlo říkat. Alespoň z legend,“ povzdechl si. Druidové byli stíháni, jelikož se jich šlechta bála. „Moc nás již nezbylo. Ale vy jste spolu silní,“ pokýval hlavou a pak ukázal na místo pod nohama Naomi. „Tam, ano,“ usmál se.

„Povím vám jeden příběh. Bude pro vás důležitý, tak poslouchejte. Kdysi dávno, velmi dávno, dva bratři ovládali tento svět. Byli to silné magické stvoření, čerpali sílu z vlastní krutosti. Museli být uvězněni druidy a mocnými kouzelníky. V současnosti již ale je nás velmi málo a tento magický zámek byl porušen. Díky tomu tito bratři načerpávají sílu po dlouhém spánku a jejich armáda již spaluje okolní svět. Brzy pronikne i do tohoto světa a pokud je nezastavíme,“ povzdechl si. „Tak to bude konec.“

„A Grume, jak zastavíme tyto bratry? Děkuji za otázku! Dokáže to jen jedna jediná věc. Magický disk,“ udělal dramatickou pauzu a před vlky se zhmotnila iluze zlatého kruhu. „Ano, slyšíte správně,“ zasměje se. „Magický disk je velmi starý a velmi mocný předmět. Dokáže nevídané věci. Proto musel být zničen, což ale není možné. Přes to byl alespoň rozbit. Vím o 4 částech, doufejme, že to budou všechny. Jsou ukryty v tomto světě, každá část zvlášť. Samostatně nemají žádnou sílu, nenápadný zlatý poklad. Jejich spojením ale nabere svou moc,“ zapískal. „A to je něco. Díky tomu spojení budeme schopni zastavit tuto armádu i samotné bratry, navždy! Ovšem disky jsou ukryty a dlouho jsem se snažil vypátrat jejich polohu. Vím zhruba kde se nachází tyto 4 části, ovšem konkrétně je budete muset najít vy. Já vám můžu dělat pouze průvodce, jelikož jsem zavázán tím, že nesmím tyto disky spojit. Je to magie, která nám druidům je zapovězena. A také nesmím ublížit žádnému tvoru,“ povzdechl si. Očividně by rád někomu ublížil. „Dávejte si ovšem dobrý pozor. Unikly informace a jeden temný spolek se rozhodl, že by měl také zájem o tento disk. Nejsou schopni jeho části najít, ovšem jsou velmi dobří ve stopování,“ povzdechl si. „Už nepochybně ví, že jsem tady. Takže ví i o vás. Je mi líto, ale nemáte na výběr. Tohle je váš osud,“ poslední větu zvolal do nebe a pak přešel k Naomi. Gestem ji odehnal o krok dozadu a zaryl prst do hlíny. „Zde, tady, ano,“ mumlal. Pak rychle ucukl a ukázal přímo na Naomi. „Hrabej! Tam je první kus. Musíte ho vytáhnout a pak strážit. Někdo z vás by jej měl nést na krku,“ podíval se na všechny a pak najednou zmizel. „Vrátím se za chvíli,“ ozvalo se ve větru.

------------

PRAVIDLA:
Čekací limit budou maximálně 3-4 dny.
Příspěvky mohou být klidně krátké, budu ráda když se budete v nich soustředit na to důležité a bude se hrát aktivně v „přítomnosti“, abych na vás mohla dobře reagovat. Nechci tedy, aby jste popisovali, jak hodiny jdete a hledáte. Chci na vaše postavy efektivně reagovat.

//Jeden post pro všechny skupiny - duchovlky, čarovlky a kostivlky, chtěla jsem to hodit tak nějak na střed mapy no... :D

Ať už čarovlk, nebo kostivlk, či dokonce duchovlk, všichni z těchto skupin najednou pocítili brnění v tlapách. Jen ve špičkách. Mohlo se jednat o cokoli, ale ti, co jsou na Galliree delší dobu, odhadli, že se zřejmě blíží přeměna. Přeměna zpět na chlupaté, bezkloboukové vlky. Netrvalo dlouho a od špiček tlap brnění přejíždělo do celého těla až po špičku ocasu a uši. Z ničeho nic začali všichni vlci nabírat zpět svoji postavu, chlupatou, ne tak kostnatou, dokonce opadl i bílý plášť z duchů a všichni byli zase normální.
Tedy, normální jen do míry vzhledu, protože tato přeměna na nich ještě něco zanechala. Fakt, že se nyní omezily jejich fyziologické potřeby. To znamená, že vlci přestali mít hlad, přestali mít žízeň, únavu. Byli slabí a slábli ještě více, byli nebezpeční pro vlky, kteří něco ulovili a přeměnou neprošli, protože právě tyto vlky teď mohli minulí ducho, kosti nebo čaro vlci napadnout.
A jak dlouho tohle potrvá? Něco okolo týdne. Tedy, nejpozději do 10.11. už všichni budou v pořádku a jako dřív. Do té doby toto omezení využívejte ve hře tak, jak je vám libo.

A dýně? Dýně sežrali hlodavci. Takže jestli budete mít hlad, což tedy budete a budete slabí, což jste, zkuste chytit alespoň nějakého hlodavce.

//Všem děkujeme za účast, byla to super akce, no ne? :) Vyhlášení proběhne do 10. 11., poté naskočí i odměny. Bannerky už máte v profilu. Jste volnííí!

Poklidný den, jako každý jiný. Počasí bylo taktéž mírné, žádné přehnané bouřky nebo vítr, vše v poklidu.
Najednou se však nedaleko jedné vlčice, která spala opodál, objevila dýně. Co to? Skylieth mohla dýni prozkoumat a zjistit, že jakmile se jí dotkne, stane se součástí duchovského gheta. Anebo ji mohla nechat ležet.
Samozřejmě byla zvědavá a pro dobro smečky měla za úkol zjistit, o co jde, proto k dýni přistoupila a jemně do ní dloubla packou. Dýne se nehnula, z ničeho nic se však vlčici začaly ztrácet nohy. Co se děje? Přestávala být vidět. Ale teď to nebyla magie neviditelnosti, přeměnila se opravdu na ducha! "Běěěěžžžžž aa chyyyťťť všeeechnnnyyy ččarrrroddděejniiiccceee, zbav je síly magickééé," ozvalo se jí v hlavě. Bylo jasné, co musí udělat, tak šup šup!

//Skylieth přeměněna na ducha. Alespoň na ty 3 dny... šup do akce!

Sotva vlci ulehli, jako na povel začali oba snít. Spali jako uťatí, skoro sebou ani nehnuli. Jejich předešlé obavy o vzájemném narušování osobního prostoru se tedy zdály naprosto zbytečné. Obloha se stále mračila a mraky plakaly. Deštík tiše klepal do trávy, kamenů i poloholých stromů.
Sny začaly velmi neutrálně a neurčitě. Oba vlci nejprve nepociťovali žádné silné emoce. Avšak postupem času se sny měnily spíše v noční můry. Meinere i Styx sebou začali lehce škubat a vrtět se. Kdoví, jak bylo možné, že oba naráz začali snít o ohavnostech, negativních zkušenostech a životních porážkách. Snad s sebou nesl podzimní depresi déšť? Nebo chladný severní vítr? Možná se jen Galliree zachtělo zas jednou vlky potrápit.
V jeden okamžik, kdy se obě noční můry ocitly na vrcholu a šly do finále, nebe prořízl ohromný blesk následovaný blízkým, šíleně hlasitým hromem. V tu chvíli sebou oba vlci naprosto instinktivně mrskli a pokusili se vyšvihnout na nohy. Namísto toho, aby se dali na úprk nebo alespoň stihli zhodnotit reálnou situaci, se jejich hlavy silně srazily. Bez pochyb jim oběma velmi brzy na čelech vyraší velké boule.

// Duncan - pokud se moc nebude zdržovat a vše půjde hladce, je možné, že tato akce potrvá jen 2 - 3 týdny, ale jak už psal Falko, překrývat se to asi bude. Pokud budeš chtít, můžeš z osudovky odejít, ovšem počítej s tím, že odměna bude spíše jen za účast.

Pro všechny ostatní: moc děkuji za tak velkou účast. Doufám, že se ještě Cassian ozve (když tak nabádám ke kopnutí, aby se vyjádřil, zda má čas či ne)

Etney ukazoval tlapkou za rybou, která si to odplavala kdo ví kam. Aki zmateně koukal, kam to Etney ukazuje, když si najednou všimnul, že se po vodní hladině k Etneymu něco blíží. Po proudu řeky si to natřásala dýně. Její oranžová záře byla na vodní hladině nepřehlédnutelná. Dokonce se zdálo, že světélkuje. Etney se však moc zaměřoval na svou rybu a tak si nevšiml, že se k němu blíží oranžové nebezpečí. Než stihl kdokoliv zareagovat dýně narazila Etneymu do tlapky.
Ozvalo se malé žbluňk. Etney pocítil podivné šimrání v břiše. Když se pak podíval na svůj odraz ve vodní hladině všiml si, že všechno není tak úplně v pořádku. Čarodějnice Etney cítil naléhavou potřebu ulovit všechny kostlivce, kteří se pohybovali po kraji. Aki vyrazil kamarádovi na pomoc, ale jakmile se dotkne Etneyho dostane ránu statické elektřiny. Když se Aki oklepe všimne si, že se nějak tvarově změnil.

//Z Etneyho se stal čarovlk , za úkol má chytit co nejvíce kostlivců (rozloží je na kostičky.) Zároveň ho loví všichni duchové . Aki se začal měnit na dýni. Pokud chce může se do hry taky přidat (za jakou postavu upřesníme, pokud budeš chtít hrát taky) a nebo může zůstat v podobě mluvící dýně.
Příjemnou zábavu a úspěšný lov!

// Lothiel, Jenna, Cynthia - Za reakci na počasí 3 šutry

Začalo svítat na další, evidentně velmi větrné ráno. Trojice vlků z Borůvkové smečky trávila svůj volný čas při lesní tůni, rozebírajíc plány na nejbližší lov. Vždyť museli přece něčím nakrmit hladové krky v lese, no ne?
Kde tady, tam tu, se najednou z křoví zpoza černobílé Wizku vynořil malý, čtyřnohý tvor. Táhl za sebou dlouhý, bezsrstý ocas a v pacičkách držel kousek čehosi oranžového, což mírně světélkovalo. Malý, šedý potkánek si držel usilovně kus dýně, ale protože svojí nepozorností naběhl přímo mezi vlky, začal se z jeho strany zběsilý útěk. Podběhl pod nohama Naomi, které se na okamžik chtěl skrýt pod podkolenku, ale protože úkryt nebyl příliš sympatický, rozběhl se zběsile dále. Posedl ho démon, že snad neví odejít z tohoto místa?
Ne, pouze jeden kouzelný kus dýně, který mu náhle vypadl z prstíků a zakoulel se rovnou pod břicho Wizku. Kousíček jen zazářil, potkan s pískotem si to namířil plným sprintem na zdejší Alfu, kterou se mi mezi jeho nohy podařilo jako překážku úspěšně zdolat a už ho nebylo. Zůstala po něm jen díra v křoví, ze kterého začal růst nejprve stonek, pak velké listy a vedle ovocné tůně rázem vyrostla oranžová dýně, která přitahovala nejen oči vlků z okolí, ale také hlodavce, či jiné živočichy.
Dýně to nebyla jen tak obyčejná. Wizku, která byla v pozadí děje, začala prudce padat srst!
Co chvíli z ní zůstala jen kostlivlčice, která chytila ​​nepopsatelnou chuť na všechny duchy! Zároveň ji přepadl pocit paranoie, že ji určitě sleduje nějaká čarodějka, díky níž by se rozpadla na desítky kůstek. No tak rychle pryč, dokud ji najdou, musí být rychlejší.

Alfa Blueberry spolu s Naomi zůstaly při dýni, která poutala veškerou pozornost. Pochopili co se stalo? Nuže, pokud se rychle nerozeběhnou k úkrytu, může začít srst padat i jim ... nebo trochu zoranžoví, jak Blueberryho dosud červené tlapky, které se začaly měnit na oranžovou hmotu a postupně v podobu dýně ...

// Wizku se stala kostlivlkem , za úkol má chytit co nejvíce duchů (kterých rozfouká, tak se rozplynou a zmrazí od jejího posledního postu na 2 reálné hodiny.) Zároveň ji loví všechny čarodějnice (a že ty jsou fretky!) . Blueberry se nám začal měnit na druhou dýni a Naomi má možnost také se jako kostlivlčice přidat do osudovky / i Blue může být kostlivlk nebo bude dýňo-alfa, na nějaký čas ... s možností mluvit, aby se necítil tak sám! / :) Pokud nechce, good luck, z její Alfy se stává rostlina ...
Příjemnou zábavu a úspěšný lov duchů!

// za reakci 3 šutříky