Příspěvky uživatele

< návrat zpět

// Ono by na sebe vlci měli navzájem mít možnost reagovat když bude divadlo pokračovat, pak by to mohlo být ABBA a jeden by psal dříve než by druhý zareagoval, jestli mi rozumíš :D
Kdo bude zdržovat, toho spolkne písek a vyplivne ho na druhý straně Galli!

// Upřímně doufám, že je toto poslední dlouhý příspěvek akce, a omlouvám se za délku :D

Vlci ze všech koutů Gallirei se seběhli do území Tekutého písku, aby se podívali, kde se tu světelný sloup vzal. Světlo doslova sršelo z malé pukliny v zemi a vystřelovalo vysoko k obloze. Po chvilce se země znovu otřásla, puklina se pootevřela a vysoko do vzduchu z ní vylětělo... cosi. Puklina se hned nato zavřela, země se přestala třást, písek se vrátil na své místo a na zem dopadl... klacek, nebo hůl. Vysoká křivá hůl. Jentak tam teď stála, uprostřed ničeho. Pár chvil na to se ozvaly hlasité veselé výkřiky a ladným dopadem přímo na vrch hole seskočilo něco, co vypadalo jako vlk, ale mnohem menší, s mnohem menšíma ušima a zlatým žezlem v tlapce. Žezlo se pyšnilo diamantem tak velkým, jako byla hlava tvora samotného. Stvoření to bylo vskutku zvláštní - sotva po vlčí nohy vysoké, celé žluté, se dvěma jasně červenýma očima. Usadilo se to v perfektním balancu na vrchol vysoké hole a pečlivě si to probhlédlo všechy přítomné s úsměvem, který odkrýval všechny tvorovy zuby.
"Zddddddrrrravíím vás, vlci!" vykřikla bytost a vesele se rozmáchla předníma packama, přičemž se z ní vysypalo asi pět kilo písku, což musela být přinejmenším půlka váhy. Kdykoliv se tvor pohnul, písek se z něj sypal jako déšť.
"Jsem to já - Sesmar, král všech pouští a bůh všech fenků!" představil se vesele s lehkou úklonou. Malou chvíli na to na holi přistál další jemu podobný. Tento byl celý černý a oči měl jasně modré. V přední pacce třímal stejné žezlo. Sesmar se zatvářil mírně zaskočeně, a od bytosti vedle něho se lehce odsunul.
"Eh... a tohle je... můj bratr Ramses," objasnil Sesmar.
"Tohle už je Gallirea?" zeptá se Ramses, zatímco se zvláštně šklebí a vyrýpává si ze zubů zbytek jídla. Po krátké odmlce se Sesmar opět pustí do řeči:
"Když nás s bratrem jednou za sto let přestane bavit život v podzemí, vyšplháme na povrch a necháme prosťáčky, aby nás pobavili. Řada padla na vás, moji milí!" rozmáchl se mocným žezlem směrem k vlkům a pečlivě si je přeměřil. Jakmile zmapoval, kde kdo stojí, zatočil žezlem a vytvořil kolem celé skupinky vlků kruh tekutého písku, takže zůstali na ostrůvku pevné země uprostřed.
"Tak! Čím víc nás budete nudit, tím víc z vás skončí pohřbeno v písku. Čím začneme? Divadlem? Máte rádi divadlo?"
Oba fenci seskočili na zem a vydali se na dvě opačné strany.

//Odteď hrajete ve dvou různých sestavách nezávisle na sobě - stačí vám číst jen svou vlastní a pamatovat si, kdo je před vámi. Začínají Nox a Tadaro. Osud dá post vždy po obtočení celé jedné skupiny, tudíž to může ta první mít klidně hotové rychleji než ta druhá.
Skupiny (pořadí = pořadí na psaní):
Skupina A (Sesmar): Nox, Lennie, Severka, Matali, Ashe a Calum
Skupina B (Ramses): Tadaro, Thaileo, Maple, Awnay, Fiér, Awarnak a Zote

SKUPINA A:
Sesmar se posunul k hloučku vlků, ve kterém stáli Nox, Lennie, Severka, Matali, Ashe a Calum. "Nuže, pusťme se do toho!" promnul si packy.
"Chci vidět divadelní hru!" rozmáchl se žezlem. "Improvizujte. A chci, aby v ní bylo vyznání lásky," ukáže žezlem na Ashe s Calumem, "také vztah otce a dcery," ukáže náhodně na Matali a Noxe, "a vy dvě si navzájem řekněte nějaká tajemství," mávne k Severce a Lennie.
Nyní je jen na vlcích, jak se k úkolu postaví a poradí si s ním. Sesmar však už nedočkavě tleská packama, tak šup! Běda tomu, kdo by se z toho snažil vykroutit.

SKUPINA B:
Ramses se posunul k hloučku vlků, ve kterém stáli Tadaro, Thaileo, Maple, Awnay, Fiér, Awarnak a Zote. "Nuže, pusťme se do toho!" promnul si packy.
"Chci vidět divadlo!" rozmáchl se žezlem. "Improvizujte. A chci v té hře vidět velkou hádku," ukáže žezlem na Tadara a Thailea, "také tam chci předpověď počasí," ukáže na Maple, "vy dva si dejte navzájem spouuustu komplimentů," ukáže na Fiéra s Awnay, "ty řekneš vtipnou historku," ukáže na Awarnaka, "a ty prozradíš nějaké tajemství." ukáže na Zote. "Tak šup šup!"
Nyní je jen na vlcích, jak se k úkolu postaví a poradí si s ním. Ramses však už nedočkavě tleská packama, tak šup! Běda tomu, kdo by se z toho snažil vykroutit.

// Taky jsem z toho vedle, zítra ani nemám čas postnout Osudový příspěvek a počítala jsem s tím, že tu dnes fakt všichni budu :D
TAKŽE KDO TADY NEBUDE DO PONDĚLKA DO 11:00 RÁNO, AŤ SE NEDOSTAVUJE VŮBEC.
DÁLE TAKÉ UPOZORŇUJI, ŽE KDO BUDE ZDRŽOVAT BĚHEM AKCE DÉLE NEŽ DVA DNY, TEN BUDE POTOPEN DO PÍSKU A VYHOZEN PORTÁLEM NA SNĚŽNÝCH HORÁCH BEZ ODMĚNY

//Noxovsuvka: Jako fakt lidi. 16 nahlášených a přijde 5? Jako fakt?
//Savior 10.6.:Chybaju mi dva pošty na presun, naozaj nemám šancu to stihnúť, kašlem na osudovku, ale ďakujem, že si s tým robíš prácu, ja naozaj nestíham.

// UPDATE: Bude se hrát v několika skupinkách - pokud má někdo speciální přání být nutně ve skupině s někým konkrétním, pište vzkaz (vlky, kteří spolu přijdou, dám dohromady automaticky)

// Ano, dopravte vlky tak do té soboty všichni:) Severka taky.

Měsíční svit se jako každý den odrazil od území Tekutého písku, jako kdyby už měsíc sám počítal s tím, že se zde kromě pár rostlinek a zvířat nenachází žádná živá duše, kterou by to nějak zvlášť vzrušovalo. Všichni byli zahrabaní v písku, od hadů po hlodavce, a jako vždy si na zdejším nedoceněném bodě mapy užívali svou pravidelnou siestu. Nerušeni a spokojení, stejně jako každý den.
Tento den byl ale jiný. Pár chvilek před rozbřeskem se zničehonic země zatřásla tak silně, že byli během malé chvilky odhaleni prakticky všichni hadi i ostatní zdejší obyvatelé, nad kterými se písek mohutně zdvihl. Duny v blízkém okolí se začaly sypat jako přesýpací hodiny, nebohá zvířátka začala utíkat a první sluneční paprsky se už už sápaly přes obzor.
Potom byl nachvilku klid, ticho. Je konec? Bylo to zemětřesení? Kdepak!
V zemi udělala velká puklina, ze které vyšlo svělo tak ostré a arašídově žluté, jako byl nynější rozbřesk, a ještě desetkrát tolik. Rychle si našlo svou cestu na zdánlivý vrchol oblohy, kde teď radiovalo v celé své kráse. Bylo vidět od Kraje světa až po Sněžné hory, a bystrému oku rozhodně neuniklo.
Teď je jen na všímavých vlcích ze všech koutů Gallirei, zda se přijdou podívat a zjistit víc. Něco takového totiž rozhodně nevypadá jako běžný přírodní jev, nebo práce samotného Života a Smrti. Příchozí si však musí dávat dobrý pozor na packy - nezapomeňte, že má zdejší písek zvláštní chování!

//Dámy a pánové, je tady menší tropická herní akcička na řádné přivítání léta jak v lidském světě, tak i u nás na Gallirei. Také jsem chtěla oslavit Tekutý písek, který je vedle pouště mým oblíbencem z mapy a přijde mi, že si zaslouží více aktivity!

- Hlaste se, prosím, pod tento příspěvek nejpozději do PÁTKU, a začnětě sem vlky dopravovat.
- Počet není omezen, v případě přelidnění (převlčení?) pojede více her najednou
- Hlaste se jen pokud můžete reagovat v příštích týdnech NEJDÉLE do dvou dnů, aby to trochu odsýpalo (můžeme přistoupit i na to, že kdo bude psát nejpohotověji, toho Osud herně zvýhodní 3:) )
- Žádné velké slohy prosím!

Těším se!

Vlče, kterého si ani jeden z otců patřičně nevšímal, se cítilo dosti dotčeno. Rozhodlo se, že místo toho, aby si spokojeně žvatlalo, raději vyroste do síly a bude mlátit své otce za nedostatek pozornosti. Napřáhlo svou rostoucí packu po čumáku Rorreye, ale nějak- zastavilo se.
Všimlo si, jak vlče Awaraka a Athame odchází.
Bylo to vůbec ještě vlče?
Vlk. Skoro stařec.
Zarrey se otráveně postavil na všechny čtyři a rozeběhl se za ním.
Bez rozloučení. Bez ničeho. Prostě jen tak. Ale navždy.
A PRÁVĚ V TOM MOMENTĚ ZAČALI ZAKAR S RORREYEM TRUCHLIT. JEJICH JEDINÉ MLÁDĚ! SYMBOL JEJICH LÁSKY! A nyní bylo pryč.
ZAPLNÍ NĚKDY TU BOLEST, KTEROU PO SOBĚ ZARREY NECHAL?
NE. NIKDY.
Nebo vlastně jo. Ta bolest se nějak vytratila sama, stejně jako účinek růžového prášku. Nyní bylo jen a jen na Zakarovi a Rorreyovi, aby se rozhodli, zda se jim ten druhý líbí. Zda vůči němu cítí.
Byli svobodní.
Tak jako tak, žůža růža dobrodrůža se jen tak nezbaví.

// Jste volní, yaaay T-T
Všem děkuji za účast ^^

Starlingova otázka, zda svou lásku nezaskočil, byla perfektně na místě. Ony vlastně obě vlčice byly nějak zaskočené. Jediný, kdo situaci zvládal, byl Starling. A taky jeho vlče.
„VÍŠ TY CO?“ zeptala se ta kulička, která všem vlkům rostla v pořádnou kouli. „SE BUDU JMENOVAT STEJNĚ! STARLING! JUNIOR! A TY JSI SENIOR, TAKŽE...“ zastavilo se podobně, jako jeho matky. Všichni mohli vycítit, že se s ním něco děje. Že dospívá. Že... už není takové, jaké ho Starling a matky (ne)stihli poznat.
„SI ZEMŘI STÁŘÍM, PÁPRDO,“ zaskřehotalo to pubertální stvoření a rozeběhlo se pryč.
Pro všechny to byl bolestivý okamžik. BOLEST. ZTRÁTA. UTRPENÍ. Jak by to mohli přežít? Odchod vlastního vlčete. NIKDY HO NEMĚLI PŘEŽÍT. TAK PROČ?
Tragédie, která naplnila nitra zbývajících vlků, náhle zmizela. Stejně tak i prášek, který na ně, mimo Azolu, celou dobu působil. Nyní byli volní. Nemuseli truchlit. Nemuseli milovat.
Avšak kdyby chtěli...
Proč ne.

// Tímto je osudovka u konce, jste volní! c: (A Starling může odejít první T-T)

Spešl post pouze pro Awaraka s Athame, kteří jsou tímto osvobozeni T-T ♥
ZDÁLO SE, ŽE OSUD, KTERÝ BY MĚL BÝT V TLAPÁCH KAŽDÉHO JEDINCE, SE NYNÍ NEOVLADATELNĚ TOČIL POUZE KOLEM ATHAME A AWARAKA.
NO NEBYLI ALE ŠŤASTNÁ RODINKA?
MĚLI VŠECHNO. LÁSKU. ŠPETKU POROZUMĚNÍ.
A NYNÍ DOKONCE I VLČE!
Nebo že by to nakonec vlče nebylo? V momentě, kdy se Awarak zeptal, zda by si s ním mohl hrát, se zdálo být už jaksi... staré.
„JAK JAKO HRÁT, SES PICL, NE?“ vypísklo krákoravým hlasem a ještě si k tomu rázně duplo, aby si byl Awarak jistý, že se asi fakt picl.
„SE JMENUJU ATHARAK. JSEM COOL. A VY-“ dramaticky mávlo tím podivně dlouhým ocasem, který byl z části vlčecí ocásek a z části již pátá končetina dospělého jedince, „'STE MOJI RODIČE. JAKO JO, NEJSTE ŠPATNÍ, ALE...“ odfrklo si. Loučení pro něj bylo vždycky těžký. Teda, bylo to pro něj nyní poprvé, ale... rozhodně to nebylo jednoduché, jasné?
„NEJSTE COOL. A KDYŽ NEJSTE COOL, TAK... TAK...“ Atharak hledal zoufale slova, jak jim láskyplně vysvětlit, ať se jdou bodnout. Měli by se Athame s Awarakem smířit s tím, že bylo jen otázkou času, v Atharakově případě několik krátkých minut, než se z vlčete stane statný samostatný vlk? Měli by- „JDĚTE SE BODNOUT,“ oznámil Atharak nakonec a rozeběhl se pryč od všeho, co kdy znal. Od své rodiny. Od- to bylo vlastně vše.
A VŠAK CO NA TO ATHAME S AWARAKEM? PŘIPADAJÍ SI STAŘE? OH, PROČ VŽDYCKY MLADÍ VYLÉTÁVAJÍ Z HNÍZDA TAK BRZY?
ATHAME A AWARAK SE NYNÍ TOPÍ V DEPRESI. JSOU SMUTNÍ! TAK SMUTNÍ, AŽ BY BREČELI. A ŽE ONI BREČÍ. TEN SMUTEK SE PŘECI NEDÁ VYDRŽET. JEJICH JEDINÝ SYN. JSOU SAMI. OPUŠTĚNÍ. VŠE JE NEÚNOSNÉ. RONÍ TOLIK SLZ. JEJICH SRDCE PROŽÍVÁ TOLIK BOLESTI. NENÍ ZPŮSOBU, JAK JEJICH ZLOMENÁ SRDCE ZACHRÁNIT. JIŽ TOHO TOLIK PROPLAKALI, ŽE NYNÍ URONILI POSLEDNÍ SVOU SLZU. A PAK-
Pak nic.
Růžovoučký prášeček, jehož hlas nyní nepronásledoval jejich uši, byl navždy pryč. Vymizel. V jejich hlavách vše utichlo. Nebylo třeba křiku. Vše, co zůstalo, byly zvláštní vzpomínky a... řekněme, podivné pocity vůči tomu druhému. Chuť založit si rodinu a smečku je rozhodně přešla.
To ale neznamená, že nevybudují přátelství na základu jejich krátkého žůžo růžo dobrodrůža.
♥ Konec ♥

//Etney tedy přeskočen, ale příspěvek může dodat později.

Houba se rozpadala. Vlci už byli unavení, ale vidina toho, že vše brzy skončí je hnala kupředu. Jednotlivé části z houby odpadaly kousek po kousku a na zemi se tříštily v jemný prach, který postupně mizel. Jeden takový kus padal na Tesaie, ale tomu se naštěstí díky varování ostatních podařilo houbě vyhnout.
Poté se Tesai rozešel k houbě s myšlenkou do ní kousnout. A opravdu to nakonec udělal. Ve chvíli, kdy se jeho zuby dotkly nohy hřibu, zvedl se kolem houby silný vítr. Magie větru urychlila rozsypávání houby. Vlci sebrali poslední síly a naposledy na houbu zaútočili.
Prasklina na houbě se rozšířila po celé její délce a houba se nakonec rozpadla v prach. Ten se rozletěl po okolí. To vlky na chvilku oslepilo, ale po chvilce si všimli, že prach pomalu mizí a společně s ním i ten barevný. Bylo po všem.

//Moc vám děkuji za účast a doufám, že vás akce aspoň trochu bavila :) Odměny dodám později, až nám je požehná vedení, ale rozhodně se bude na co těšit. A ještě je tu jedna důležitá věc. "Zapůjčené" magie můžete využít ještě vaše dva následující posty, než se vrátí jejich pravým majitelům a prach v lese se nadobro rozplyne.

Nádherná pláž. Nádherná nádherňoučká pláž. A jak by teprve vypadala smečka, která by tu plážovala!
Athame, zdálo se, nesouhlasila. Nebo ano? Vlci se snažili. Tak moc, urputně. Kdo si ji nakonec získal?
Ne že by to Athame mohla jakkoli rozhodnout, avšak vítězem se stal Awarak. Copak to neviděla? JEHO KŘEHKOU DUŠI. JEHO POCITY. JEHO POCITY, KTERÉ JÍ DÁVAL NAJEVO. VŠIMLA SI VŮBEC TOHO SRDCE, KTERÉ KOLEM NÍ VYTVOŘIL? NEVÍDANÉ. AWARAK JE TEN PRAVÝ, TO JE JASNÉ. A bylo to jasné i srdci samotnému. Jako kdyby se probudilo k životu. Ne že by se pohybovalo, nebo snad nechalo skrz sebe proudit krev, to ne, ale... chudák Zakar. Kdo ví, jak se to stalo, ale v momentě, kdy se srdce růžově rozzářilo a začalo zpívat, letěl najednou Zakar vzduchem pryč. Byl vyhnán. Zavrhnut. Jen náhoda tomu chtěla, že dopadl na Rorreym. Rorrey... to přeci taky nebyl vůbec špatný vlk. Rorrey si to samé koneckonců začal myslet také o Zakarovi. Možná, že bylo nejlepší, že je ta Athame takhle odkopla, ne? Jen ať si ji Awarak nechá. Oni mají sami sebe. Navždy. A moc se jim to líbí!
Mezitím, Awarak byl jakousi zvláštní silou táhnut do srdce za Athame. JE TO ZPĚV. LÁKAJÍCÍ, NÁDHERNÝ ZPĚV. O KRÁSE. O LÁSCE. Awarak mu neodolá. Proč by taky měl, když je Athame krásná a jeho?
VŠE JE NÁDHERNÉ. LÁŽO PLÁŽO NA PLÁŽI.
Rorrey a Zakar. Athame a Awarak. Hledali se. Tak dlouho se hledali. Řekněte, bylo jim někdy lépe? Nemožné.
A tak, když se naši milovníci našli v tom tajuplném bludišti lásky, našla si je, stejně jako jejich známé na Náhorní plošině, růžová mlha. Zahalila je. Jen na pár chvil. Jen tak akorát na to, aby se Rorreymu a Athame nafoukla bříška. Aby se hýbala. Awarak se Zakarem jsou udiveni. No není to matoucí a zapeklitá situace? Ale i tak to jejich partnerům moc sluší. To rozhodně ano.
A pak... je mlha pryč.
Místo ní je u každého páru jeden roztomilounký uzlíček. Ten má ocásek po mamince, ten z oka vypadl jednomu z tatínků.
BYLO VÁM SNAD NĚKDY KRÁSNĚJI?
ROZKOŠ. TOTO JE ROZKOŠ!
NECHÁTE SI HO? ZALOŽÍTE SI SPOLU SMEČKU?
Užívejte si trošku rodinných aktivit.

VŠICHNI MILOVALI. ASETI? MILOVALA. STARLING? SAMOZŘEJMĚ.
Avšak Azola? Ne. Nerozuměla. Nechápala. Ať už se Aseti snažila jakkoliv.
Možná, že Starling by udělal lépe, kdyby to Azole hezky násilnicky vyříkal, poněvadž tato vlčice, pro kterou měla slabost pouze Aseti (která mimochodem měla naprosto příšerný vkus, což už Prášek se Starlingem moc dobře věděli), nyní začala otravovat i našeho milovaného Práška.
„Já?!“ dotčeně zaúpěl růžovoučký prášek a opravdu byl dotčen. „JAK SE OPOVAŽUJEŠ! MILUJ MĚ! PROČ MNE NEDOKÁŽEŠ MILOVAT? PROČ BYS-“ zastavil se uprostřed svého ušidrásajícího (nebo laskajícího, pokud jste ho trošku ochutnali) křiku a líbezně se usmál.
Bylo vůbec potřeba něco víc? Úsměv. Je přeci krásně. Úsměv úsměvíček. A nenafoukla se nám Azola nějak? Necítí se vystrašeně? Něco se v ní hýbe. Nebo snad ne?
Hýbe se jí břicho. A cože to? Zpívá! Její břicho zpívá!
„LÁSKA JE LASKAVÁ!“ vyřkl moudře prášek a zahalil Azolu na moment mlhou. Možná, že Starling nyní ucítil menší otřes naděje. Že by konečně mohl získat Asetino srdce? Že by konečně-
ZPĚV JE NYNÍ JEŠTĚ O NĚCO HLASITĚJŠÍ! JAK TO? JAK TO? Mlha je pryč. Místo ní se u Azoly válí malý uzlíček čehosi. Falešně zpívá, ale není to i tak to nejkrásnější, co vlci kdy slyšeli? Azola je možná zmatená. Jistě, že je zmatená. Ale Aseti se Starlingem? Ti vědí. Třeli se o ni. Dotkli se jí. A nyní před nimi stojí, totiž vlastně leží, výsledek jejich lásky. Jejich míru. Ta kulička má bílé ouško po Aseti, tělo po Starlingovi, a po Azole si nechalo jednu z tlapek a druhé ouško.
NO NENÍ ROZKOŠNÉ?
JAK SE BUDE JMENOVAT?
KDO Z VÁS BUDE MAMINKA?
ČÍ JE NEJVÍC?
POPERETE SE?
ZÍSKÁTE SI HO?
NEBO JE VÁS VŠECH?
Zdá se vám to, a nebo roste jako voda?

Vlci si konečně uvědomili jak na houbu. Ne všichni se však snažili ze všech sil, aby těm, co se houby opravdu snažili zničit, pomohli. Všichni křičeli jeden přes druhého a do toho ještě někteří vyvolávali magie, se kterými nebyli dobře seznámení. No jednoduše chaos.
Když Calum znovu vyvolal oheň právě ve chvíli, kdy houba svítila červeně. Prasklina, které na ní vznikla po útoku Nolayy, se zvětšila. Sněhová vlčice opakovala své vodní útoky, které však měly účinky pouze, když se trefily do okamžiku, kdy měl hřib správnou barvu.
Po Lauřině zásahu se praskliny rozšířily přes celou houbu a na některých místech dokonce začaly odpadávat kousky kloboučku. Už stačilo jen málo. Jeden takový kousek padal přímo na Tesaie. Pomůže mu někdo, nebo si bude muset pomoct sám skrze magie Ashe?
Mezitím, co Laura oddechovala, Etney poletoval kolem a užíval si otcových magiích. Také neustále škádlil Nolayu, jako by se mu snad líbila. Jeho hlavince jen pomalu docházelo, že by měl houbu řešit ze všech nejvíc. Jakožto syn alfa páru. Laura už toho začínala mít plné zuby a měla chuť svého chráněnce okřiknout, aby si uvědomil, o co se tu jedná. A také když přece ovládat otcovy magie, mohl je náležitě využít.

//Vidím to ještě na poslední kolo a jeden post osuda a bude vymalováno. Děkuji všem za super aktivitu tohle kolo :)

Vlci si pomalu začali uvědomovat, že vlastnili magie někoho jiného. Zatím si však nebyli v jakém rozsahu a jaké všechny. Co jim ale bránilo to vyzkoušet? Mezitím houba stále v krátkých intervalech měnila barvy. Červená, modrá, zelená, fialová, stříbřitá, hnědá...
Calum dostal nápad, jak se houby zbavit. Hnědá. Oheň se sice rozšířil kolem nohy houby, těm se však nic nestalo. To se však nedalo říci o několika nejbližších keřících, které od plamenů chytly. To se musí honem uhasit!
Laura se též pokusila na houbu zaútočit. Místo své vrozené magie však opět vyvolala magii vzduchu, která patřila hnědému vlkovi. Červená. Skoro se mohlo zdát, že magie na houbu nepůsobily.
Modrá. Nolaya vytvořila vodní kouli a hodila ji po noze hřibu. Tam se objevila drobná prasklina.
Mezitím, co se Etney snažil pochopit, proč slyší ve své hlavě cizí hlasy, Tesai přišel na to, co se děje. Byl velmi zdrženlivý a zatím si držel své myšlenky pro sebe. Cítil však narůstající touhu všem povědět, co si myslí, a také si sám na houbě vyzkoušet, co svede. Vždyť přeci i on ovládal nějakou cizí magii jako ostatní. Podlehne touze, nebo se nadále ubrání kontaktu s ostatními?

COŽE? VY JSTE SI DOOPRAVDY DALI PRÁŠEČEK?
TAK TO JE HEZKÉ.
No není to hezké? Je to hezké. Povězte.
Tamta vlčice? Taky hezká. Pěkná. Krása. Tamten vlk? Jakbysmet. Všechno je takové... krásné. Nádherné. Nádherné a... růžové?
CÍTÍTE TU KRÁSU? CÍTÍTE TO, JAK VÁM ŽILAMI KOLUJE MÍR A POCHOPENÍ? CÍTÍTE TO, JAK NYNÍ ROZUMÍTE TOMU, CO PRÁŠEK ZPÍVÁ?
Jde jen o lásku, bratři a sestry.
A VŠECHNO JE PLNÉ LÁSKY! PRÁŠEK, PRÁŠEK JE NEJPLNĚJŠÍ! Zlobili jste se na něj? Milujete ho. Že vám nechutná? Omyl, je vynikající.
Láska. Láska. Mír. Růžová.
ZMÍNIL TU NĚKDO UŽ LÁSKU?
OD NYNĚJŠÍ CHVÍLE JE NEJEN ŽE SVĚT KRÁSNÝ, ALE NĚKTEŘÍ VLCI VE VAŠEM OKOLÍ SE VÁM ZDAJÍ, řekněmě (VLASTNĚ ZAKŘIČME, VZHLEDEM K TOMU, JAK NESLYŠÍME), OKOUZLUJÍCÍ. POPERETE SE PRO NĚ? NEBO JE BUDETE POUZE CHTÍT?
Na Náhorní plošině nyní zůstane pouze jeden geometrický milostný útvar, a to trojúhelník. Rýsuje se nám zde komplikovaná růžová situace: Azola, vlčice, která svou nevídanou krásou očarovává Aseti, zdá se vůbec ničemu nerozumí. Nedala si prášek, nevidí růžově. NEVIDÍ LÁSKU! Avšak, Aseti ji spasí. Naučí ji milovat. NAUČÍ JI POCHOPIT LÁSKU, KTERÁ SE SKRÝVÁ V ASETI. A KTERÁ ASETI OBKLOPUJE. Koneckonců, Aseti není jediná, kdo tuto lásku cítí na sto honů daleko. Tento problém má také Starling. Nebo že by to nebyl problém? Ne. Jediný problém, který Starling má, je Azola. AZOLA, KTERÁ SE VETŘELA MEZI ROMANCI, KTERÁ MOHLA VZNIKNOUT MEZI NÍM A ASETI. MOHLO JIM BÝT KRÁSNĚ! Život bez Azoly je přeci krásný život. Starling, zaplavený láskou, má na výběr. Může se zbavit Azoly a získat si tak přízeň u své milované Aseti. Avšak, získá si ji, když raní její lásku? Může se pokoušet získat si její srdce i bez vraždy. Avšak, není to příliš těžké? NEBYLO BY MNOHEM JEDNODUŠŠÍ UDĚLAT SVĚTEM KRÁSNĚJŠÍ? NEBYLO BY JEDNODUŠŠÍ ZABÍT AZOLU A ZÍSKAT ASETINO SRDCE? Kdo ví, jak si s tím milenci a naprosto zmatená nepráškovitá Azola poradí.

Naštěstí zde máme ještě čtyři další vlky! Těm toto místo nestačí. Cítíte tu věc ve vzduchu? Tu pachuť... svrbí v čumáku. Co je to jen za smrad? Ach, ano, smrad nedostatečně romantické destinace. Athame, Awarak, Zakar a Rorrey se proto rozhodli vyhledat lepší místo! Vhodné pro to, aby společně založili novou smečku. NOVOU, MILUJÍCÍ SMEČKU. A SE SPOUSTOU VLČAT! Vydávají se tímto na Kamennou pláž. Vydali se tam vůbec? Nemuseli. PRÁŠEK JE MILOVAL, STEJNĚ JAKO ONI JEHO, A DOSTAL JE TAM ROVNOU! (// aka, nebudu vás zdržovat s přechody, prostě další post rovnou napište na Kamennou pláž, prosím c:) Nyní se nachází na nádherném místě. Vše je jak v bavlnce! Růžové vlnky si pohrávají s pláží z nejjemnějšího písku. Život je dobrý. ŽIVOT JE NEJKRÁSNĚJŠÍ! A proč vůbec nezaložit život další? Přesně to si všichni říkají. Je zde pouhá jedna formalitka. Athame je jediná, samotinká samice, mezi třemi vlky. Samozřejmě, život se bude zakládat lehce, avšak... postupně. ATHAME NEVÍ! Její srdce je jak na kolotoči. Chvíli ji láká poznání se s Awarakem, chvíli zase s Rorreym, občas dokonce i se Zakarem. Koneckonců, jsou to taky pěkně atraktivní vlci! I JEJICH SRDCE CÍTÍ KRÁSU. CÍTÍ BLÁZNOVSTVÍ LÁSKY. Který z vás získá Athame první? Kdo ji bude mít druhý? Který třetí? CHCETE TOLIK LÁSKY, ALE MUSÍTE SE O NI DĚLIT. CO SI POČNETE? BUDETE BOJOVAT? BUDETE TI NEJŠARMANTNĚJŠÍ? NALEZNETE LÁSKU JEDEN V DRUHÉM? DEJTE JI NAJEVO. VAŠE CITY MUSÍ BÝT VOLNÉ. VAŠE CITY JSOU KRÁSNÉ, PROČ S NIMI NEOBOHATIT TENTO KRÁSNÝ, PŘEKRÁSNÝ SVĚT?

// Odteď jste tedy rozděleni na dvě skupinky, na sobě navzájem nezávislé c: Samozřejmě, osud vás bude dále provázet, nemusíte mít strach