Gallirea - Příspěvky uživatele

// Jo, prakticky jo :D Svěřuju ti to kvůli herní situaci, ale taky kvůli tomu, že je Severka dost mazaná a určitě s ostatními vymyslí způsob, jak všechy vymanit z krutovlády!

SKUPINA A

Sesmar byl spokojen. Prozatím. Měl za společnice dvě překrásné vlčice, Tetrálii a Večernici, a zbytek vlků mezitím plánoval další scénku, kterou mu zahrají. Co víc si přát!
Začal se mračit až ve chvíli, kdy začal vlk otec dělat nějaké cavyky a snažil se vystoupit z písečné pasti. To se fenkovi nelíbilo. Sjel tlapkou váhavě po žezle a zamračil se, jestli by ho snad neměl poslat pod zem, tak jako to jeho bratr před chvilkou udělal s jakousi bílou vlčicí. "Mlč, stařešino! Jestli se ti to nelíbí, kecni si na zadek a nekaž to," přikázal Noxovi, tváříc se co nejvážněji, i když to samozřejmě vzhledem k jeho vzrůstu nešlo brát až tak vážně. "Být tebou bych moc neřešil, co bude až odsud odejdeš, a soustředil bych se na to, aby ses odsud dostal živý," poradil mu chytrácky.
Šedá vlčice (Lennie) se mezitím nějak odmlčela, což se mu také vůbec nelíbilo. "Tak co je? Hrajem, ne?! Je svatba," pobídl jí podrážděne. Teda - kdyby neměl dobrý den, nebo byl tak vzteklý jako jeho bratr, byli by už všichni pod pískem.
Zamilovaný pár byli jediní, kdo se pro tuto chvíli drželi scénáře a tvářili se aspoň trochu novomanželsky. Z vlčice však po chvilce vypadlo, že je těhotná s někým jiným, a vlk jí za to začal nadávat. Sesmar se plácnul přes čelo, ale uchechtnul se u toho. I když se mu dneska chtělo vidět spíše komedii, drama mu nevadilo. Aspoň něco. A jejich herecké výkony se mu líbily. Vypadaly fakt... opravdově. "Pěkný!" zatleskal horlivě.
V dobrém rozmaru se tedy otočil zpět ke svým společnicím, Večerce a Tetrálii. Ty mu zrovna velice přesvědčivě vysvětlovaly, že teď vůbec nemůžou čarovat a přenášet energii, ale nevědí proč. Sesmar se zamyslel. Vůbec by ho v tu chvilku nenapadlo, že na něho něco hrají. Co tak okoukal u bratra, tak vlci v jeho skupince používali magii, takže nebylo zcela vyloučené, že by jí Tetrálie a Večernice mohly používat také. "To je ale škoda..." pokýval znalecky hlavou. "Možná vím, jak vám pomoct!" vyhrkl impulzivně po chvilce, udělal pár kroků k Večernici a bezmyšlenkovitě jí podal své žezlo. "Zkuste moje žezlo, mohlo by vám pomoct, umí vyčarovat cokoliv!"

S lehkým zpožděním se Léto vrací z pole a přináší první úkol.

1. ÚKOL - JDEME NA PLÁŽ
Úkol je jednoduchý, stáhnete si obrázek svého vlka a v libovolném programu jej obléknete na pláž. Sluneční brýle, slunečníky, velká košile s palmami, to už je na vás, jakým způsobem oháknete svého vlka. Poté váš výtvor hodíte na úložiště obrázků a pošlete Osudovi do zpráv. Den na to se můžeme těšit na odhalení jednotlivých výtvorů.

Úkol je možno plnit do 15.08.2019 / 18:07
Další úkol bude zveřejněn již zítra během 17:00-18:00

Nezapomeňte vytvořit správně vlákno zpráv a dodržet pouze jeden charakter.

//Budiž tedy, uděláme si to hezky dramatický :D

SKUPINA B

Ramses byl vzteky bez sebe. Hlavou se mu teď promítaly všechny situace, kdy byl jeho bratr lepší, což byly prakticky všechny situace v jeho životě. Pravdou je, že to z nich dvou byl většinou on, kdo si vybíjel vztek na svých obětech, protože dřív nebo později tento záchvat vzteku chytil. Dnes to už už vypadalo nadějně, ale skupinka v čele s bílou vlčicí v něm zase vzbudila všechen žal a zlobu, což nedělalo žádnou dobrotu. Kdo by to byl řekl, že se ta malá černá fenčí krysa umí tak moc nazlobit?
Tadaro přiskočil k Zote včas, dokonce se mu podařilo ji prakticky vytáhnout. Jakmile ale ocas pustila, Ramses nechal písek propadnout nemilosrdně znovu - nikdo si s ním přece zahrávat nebude. A tak na výstrahu ostatním vlkům nechal Zote kompletně spolknout pískem, a to bez návratu. (//Zote se teď může herně "vynořit"/"spadnout z nebe"/jak hráčka chce na kterémkoliv z okolních území - odměnu samozřejmě dostane)
Thaileo se mezitím posnažil zastavit písečného červa, což se zrovna dvakrát nepovedlo. Zato Maple začala po stvůře házet ohnivé šípy, což dost pomáhalo - monstrum začalo vřískat, kroutit se a pískat, že se z toho zvedal písek po celém území. Ramses se zamračil, vyhledal zdroj šípů a nevěřícně zvedl obočí. "To ty, moje lásko? Jaks mi to mohla udělat? Jak jsi mi mohla takhle zmasakrovat mojeho miláčka?" zanadával, zatímco se stvůra kroutila. Dalo by se říct, že jestě jednou tolik snažení, a vlci jí pomalu vyřídí. Ramsesovi bylo do breku. Nebyl zvyklý, že by jeho oběti ovládaly magie. Awnay mezitím na červa skočila a začala ho pálit pomocí pacek. Stvůra sebou dost kroutila, ale vlčice se držela i tak. Awarnak také přidal ruku k dílu a pěkně červovi znepříjemnil jeho boj. Ramses zavrčel. Zase mu nic nevycházelo. Skoro by z toho až zapomněl... HŮL! Zmateně zalapal packama kolem sebe, až jí nahmatal, ale jeho pohled se setkal s Fiérem. Ten už hůl držel taky. Prekérní situace! Vlček mu navíc začal vykládat o svých sympatiích k němu. Ramsesovi se zablesklo v očích. "Kamaráde, můžeš mít všechny roštěnky, na který si ukážeš," vypravil ze sebe zprvu trochu krkolomně a tiše, než se pořádně vzpamatoval z dané situace. "Dám ti kolik zlata budeš chtít. Dám ti sto přání, tisíc vlčic a deset tisíc poddaných. Je to na tobě... můžeš jít se mnou, nic ti nebrání! Můžeme svrhnout mého bratra. Můžu ti dát moc, jakou nemá žádný zdejší vlk!" nabídnul Fiérovi, tváříc se jako ďábel, který je připravený podepsat smlouvu se smrtelníkem. Myslel to však smrtelně vážně. "Ale jí tady budeš muset nechat... a všechny ostatní taky. Nech to za sebou, tohle nepotřebuješ! Čeká tě sláva a nesmrtelnost, příteli," rozmáchl se fenek ručkou, poukazujíc samozřejmě na Awnay a ostatní zdejší vlky, aby na to dal dostatečně dobrý důraz. Vlastně jen potřeboval, aby mu Fiér vrátil žezlo. Všechno ostatní mu bylo jedno. Nezajímaly ho oběti a ani zatím nepřemýšlel nad tím, co vyvede, pokud mu Fiér žezlo vrátí. "Pusť to žezlo, a jsi bůh."

Vlci konsternovaně zírali na oříšek. Zatímco Derian lamentovala, že teď nemají na co chytit veverku. Pak lamentovala, že už je to stará rašple a následně obdivovala svůj odstín stařecké hniloby. Protože to nikdo nevydržel poslouchat, Morfeus, jako úctyhodná alfa vstal a shodil Derian do jezírka.
"Fank jůů, dýr lord Morfíus, fank jů!" ozvala se z větve cizojazyčná veverka s křišťálovým náhrdelníkem. "Skoutečně aj wont tú ketčch dý oouřech, ale odrádila mňee thýs wolfčice! Ší is wéry krejzi, izntší? Fank jů, tou se nedalou vydržout," zavrtěla smutně hlavou a seskočila před vlka. Derian se snažila vylézt z jezírka a to veverku vyplašilo a vyskočila Morfeovi do kožichu. "Oups, jů wont sežrat tu mí?" vypískla veverka, vytřeštila oči, zahodila náhrdelník a utekla do lesa. Budou ji vlci pronásledovat, nebo mají těch prapodivných imigrantů na jejich území dost?

//Morfeovi přistává do inventáře 10 kytek, 10 šutrů a 8 křišťálů

Morfe, Morfe, Morfe... lhát svým kamarádům? To by nebyl osud, aby nezasáhl. Hladina vody se začala vlnit. Více a více. Tvořily se na ní malé vlnky, které sílily. Voda se přelívala z tůňky ven! A voalá! OŘÍŠEK! Vyplaval ven. Kde se tam vzal? Vždyť nikdo neviděl, jestli tam doopravdy spadl. Morfeus si to přeci vymyslel.
Oříšek vyskočil ven z vody. "Ték téhle je té nejlepčé vedé v které jsem kdé bél." Začal mluvit oříšek. Co na to říkáš Morfe? Oříšek plave a ještě mluví a chodí. CHaaaa!
Kdo ví, jestli někdo rozumí nářečí oříšku. Ten si utřel svou hlavičku do ručiček. A zbylé tělíčko do Morfova kožichu. "Děkejé tebé, vzécné vlké." Mrkl na Morfa. "Méj přételé Newlené." Řekl směrem k Newlinovi a vydal se k němu. Cesta mu trvala asi pět minut a to doslova sprintil k Newlinovi. Objal ho za tlapku. "Ve vedé jsem něcé nešél. Né." Nabízel oříšek drahokamy Newlinovi. "Pré tvejé pertnerké teké." Podával mu květiny. "É pré estetné vlké též." Podal mu křišťály. Pak se otočil na Morfa a řekl. "Emé, nedévej!" Řekl dost jasně a zamával Newlinovi na rozloučenou. Šup hup, hop a byl pryč! Opustil Sarumen.

// Každý vlk ze smečky až ma Morfa obdrží 10 kytek, 10 drahokamů, 2 křišťály.

Klidný, mírumilovný se vám zdál tento les? Nejspíše to teď právě skončilo. Na jednom borůvkovém keři se začala jedna borůvečka třást. Třásla se třásla, až dopadla na zem. Její objem se zvětšil do velikosti vlka. Narostly jí tři hlavičky, šest nožiček a sedm ručiček. Jednala hlava měla jedno očíčko, druhá dvě a třetí tři. Uvažovaly nezávisle na sobě a to byl největší problém. Začaly se okamžitě hádat. Jedna chtěla k vodě, vždyť byl děsný pařák.. další chtěla více tepla, protože jí byla zima. A ta třetí? Ta třetí nechtěla nic jiného než jíst. Ovládla zbylé hlavičky a začala se v lese ládovat vším co našla. Šiška, listí, hlína, borůvky či klacíky. Prostě vším. Jenže... když tak hodně jíte, musí to jít i ven.
Zatím co Boruvčanda, Teplochňapka a Pažravnáda běhaly po lese a žraly a žraly... z jejich zadečku padaly malinkaté fialové hovínka. Né že by to zrovna vonělo... Ale co když v tom bylo něco ukryto?
"Mohla bys už přestat s tím žraním? Je to šílené!" Křičela Borůvčanda. "Já chci do tepla, mě je zima!" Hulákala Teplochňapka. Jak se tak hádaly a ty dvě se snažily odervat Pažravnádu od jídla... roztrhly se na tři části, které po sobě nechaly akorát tak obří fialový flek. Možná to trošku připomínalo kravinec.. na kterém pracovalo tak 20 krav.
Prohledá někdo jejich odpad a nalezne v něm poklad?

// Všichni vlci v této smečce obdrží 10 kytek, 10 drahokamů, 2 křišťály.

*Blop... BLOP....Bloooop*. Ozývalo se Maharem. Prvně potichoučku, následně hlasitěji a hlasitěji. *Bžoom*. Co už bylo tak hlasité, že tento zvuk musel probudit i spícího vlka ve skále. Co se to stalo? Co se to stvořilo? Neforemná, obří hrouda bažiny, se tyčila dva metry vysoko. Její tvar mohla těžko udržet. Chvíli z ní byla koule, hned na to čtverec apod. Jenže... takhle koule měla oči!
Jednou byly nahoře, jednou dole. Jednou vzadu, jednou vepředu. "Šňom mňom." Vydala ze sebe prazvláštním jazykem a začala se ta hromada čehosi valit. Nechávala za sebou stopu jako šnek. Jenže tato stopa, byla hrozně smrdutá, hlenovitého seskupení. Věřte mi. Žádný vlk, by zrovna do tohohle nechtěl stoupnout. "Šňomaňokmy, Šňimiňičenky." Mluvila ta věc. Co to znamená? To nikdo neví.
Hromada smrdutého hnusu se valila lesem. Směřovala k jeho hranicím, až se dostala za ně. Kam putuje? To taky nikdo nikdy nezjistí. Jediné co víme je, že v hlenu jsou ukryté drahokamy a květiny. Troufne si je někdo vytáhnout?

// Všichni vlci v této smečce obdrží 10 kytek, 10 drahokamů, 2 křišťály.

Život v Asgaarské smečce byl natolik poklidný, jak jen může být pod vládou přísného vůdce, nekompromisní matky a pěkně otravné a věcně naštvané partnerky Elisy. // Ehm, pardon, nechala jsem se unést pocity.
Abych se představila, jsem Víla Budiždarmožroutka. Jsem lehká jako pírko, šťíhlounká natolik, že se dokáží protáhnout malinkatou skulinkou ve skalách, kde nikdo nikdy neprojde. Přesto vlastně vůbec nic neumím a mé kouzla vždy stála za pr... na dvě věci. Neumím čarovat a nic jiného než se přiživovat na ostatních mi vlastně nejde.
Ale dnes mám speciální úkol! Mé sestry mě vyslaly, abych obdařila novopečeného tvora Sionna. A teď již k věci. Sledujte mé plnění mise. Mám totiž poslední možnost se svým sestrám zavděčit.
Budiždarmožoutka plula s lehkostí lesem. Dorazila až k Sionovi. Vlci si jí v podstatě ani nevšimli. Byla jako malinkatý kousek mlhy. Dotkla se Sionna na čumáčku. "Abraka dabrbaka!" Uslyšeli vlci. Jenže víla popletla kouzlo. Místo čumáčku měl teď Sionn ocásek. "Pardon znovu." Řekla víla. "Ababraka dabraka!" Jenže teď měl Sionn místo čumáčku králíčí ocásek.
Víla se začala pořádně soustředit. "Abraka, dabraka!" Ano, vílo Budiždarmožroutko. Tohle bylo konečně to kouzlo. Všichni ti tleskáme. *PUFF*.
Sionn měl čumáček nazpět a u tlapiček mu ležely drahokamy a nějaké ty kamínky. Během toho dorazily sestry od víly. Pajznihnáta, Smrdutátlama a Prdonožka. Ty obdařily i další vlky.

// Všichni vlci v této smečce obdrží 10 kytek, 10 drahokamů, 2 křišťály.

Oblohou se nese šedý, šedivoučký mráček se jménem KulmoMráček. Smutný, smutňouký to mráček. Osamocen bez přátel, bez rodiny zatoulal se do Ragarského pohoří. Sám neví kudy kam a tak se na okamžik zastaví na tomto zvláštním místě. "Už mě nebaví žít! Já ani vlastně žít nemohu! Už mě nebaví existovat! Nikdy nevím, kdy mě slunce rozpustí na prach!" Plakal mráček KulmoMráček. Plakal tak silně, že se na Ragarské pohoří snesl déšť.
Jenže on nebyl tak obyčejný mráček. Místo kapek deště se z něj snášely dolů k zemi kousíčky skla. A že to může pěkně bolet, pokud někdo z vlků na sklo stoupne! KulmoMráček byl nadutý, tlusťounký a do toho všeho ho začalo dost bolet bříško. "Božínku, kdy já už skonám!" Nesly se lesem jeho slova. Ale v tom to přišlo. Mráček KulmoMráček, uvolnil své bříško a ozvalo se pouhé "PPPPŠŠŠŠOOOOOOUUUUKKK". A bylo to. Bříško Mráčka se uvolnilo a tak i jeho nálada. Šedý mráček KulmoMráček odplouvá pryč. Spokojen, hledat štěstí jinde.
Zatím co si Mráček pšoukl, k zemi se nese spousta drahocenných věcí. Kameny a květinky. Najde je někdo?

// Všichni vlci v této smečce obdrží 10 kytek, 10 drahokamů, 2 křišťály.

//Omlouvám se za překlepy nebo krátkost, píšu z mobilu na hotelu v Krakově a nechci vás nechat čekat :D

Sesmarovy sympatie si Nox získal hned na začátku. Jak ale divadlo gradovalo, chechtal se fenek jeho výkonům víc a víc. "Joo, jo!" jásal při sledování výkonů. Když tmavý vlk vyprskl i na něho jakožto na diváka, nachvilku se s vážným výrazem zarazil, ale hned se zas dal do řehtání.
Mezitím ho ale stihlo zaujmout něco jiného - ta lesbická vlčice začala mluvit k němu - a to mimo scénář! Nejistě se zamračil. Než však stačil něco říct, začala svádět Noxe, pana otce. Zdálo se, že divadlo pokračuje, a tak zatleskal. Dokonce mu nabídla, že ho teď pobaví Matali a Severka. To si rozhodně nechal líbit. Spokojeně se na dotyčné usmál. Severka k němu hned začala mluvit. "Ano, ukaž mi to, šedá vlčice, to jsem vskutku zvědav! Už jsem ale viděl kde co, tak koukej, aby to za to stálo!" zvolal důležitě. Matali se mu líbila úplně stejně. Měl přítomnost vlčic rád. Dole v podzemí jí měl kolik chtěl - zejména pak nápadnice přebíral bratrovi. "Tak šup, holky, když se mi to bude líbit, vezmu si vás obě hezky do podsvětí," uchechtnul se slizce a narovnal se, aby si mohl představení lépe užít a dobře viděl. Ani si nestihl všímat toho, co mezitím vyvádějí pod vedením Lennie ostatní. K tomu se ještě přidal fakt, že zahlédl, jak má kousek opodál jeho bratr problém s ukočírováním vlastních vlčích loutek. Vypadalo to docela kriticky, ale Sesmar nad tím zatím ledabyle mávl packou. Jen své žezlo si přitáhl blíže k tělu... jeden nikdy neví.

// Omlouvám se, ale zastihli jste mě při 15 hodin dlouhym autobusovym přejezdu, osudový post asi až zítra večer:)
PS: kdyby někdo někam spěchal, dejte vědět, nechám ho spolknout pískem a pošlu ho pryč :D

SKUPINA B

Ramses poťapkával na písečku z nohy na nohu, tleskal a nekontrolovatelně vybuchoval smíchy. Když se začali Thaileo s Tadarem na oko rvát, jeho nadšení se ještě znásobilo. "Jo! Do něj, do něj!" předváděl bojové chvaty, přičemž nebylo vůbec jasné, komu vlastně fandí. Jen měl rád drama. Nutno říct, že však značně zpozorněl, když mu začalo připadat, že se vlci během souboje až v podezřelé míře baví mezi sebou. Našpicoval uši a zkusil jejich hovor zachytit, ale nepovedlo se. Ostražitě se ohlédl za svým žezlem, které se stále válelo položené hned pod jeho nohama. Pche, nic se mu přece nemůže stát! Navíc jeho paranoidní epizodu přerušila Maple, která se dala do pohybu, což ho přirozeně zaujalo. Byl do ní dočista zamilovaný! A když začala tancovat mezitím, co okolo ní lítaly jiskřičky, nejenže se mu rozzářily oči, ale brada mu spadla až k zemi. "Bravo! Bravo, konkubíno! Tebe mi bude v podsvětí každý závidět! Juch!" tleskal a poskakoval, když tancovala kousek před ním, což bylo patřičně komické, vzhledem k tomu, že byl nejméně dvakrát menší než vlčice.
S výkonem Awnay byl také velice spokojený, tedy alespoň do chvíle, než ho Awnay oslovila jménem jeho bratra. V tu chvilku zvážněl a celý se uraženě načupřil tak, že se mu z kožichu vysypal všechen písek. Naštěstí jí Fiér hned nato opravil. "Drahá vlčice, máš jediné štěstí, že je tvůj partner tak prozíravý a přemýšlivý! Koukej se ho držet a nepustit, protože bez jeho odborného dozoru bych tě musel také odtáhnout do podsvětí!" zasyčel k Awnay, zatímco na Fiéra odměřeně kývl. Celé se mu to nějak přestávalo líbit. Nějak ho přešla nálada. Do toho se ještě připojil Awarak s nešťastnou předpovědí budoucnosti. Ramses zrovna Awaraka z nějakého důvodu respektoval a věřil mu, asi díky řečnickým schopnostem, a proto se po jeho proslovu tvrdě posadil do písku a složil hlavu do předních pacek. "Jasně, kdykoliv si nějakou najdu, vždycky mi jí sebere bratr!" zašeptal docela nahlas, napůl vztekle a napůl posmutněle. A do toho tu vlastně byla ještě ta věc s tím, že zaúkoloval Zote... pomalu se na bílou vlčici podíval a našpicoval stále sedíc v písku uši, když vyprávěla hádanku. Chytil krátkou jiskru naděje, že aspoň to by ho dokázalo rozveselit. A hádanka ho nadchla! Hned začal intenzivně přemýšlet, kdo to ti bojovníci jsou. A kdo je ta vrána. Spokojený úsměv mu z tváře zmizel ve chvíli, kdy vlčice prozradila odpověď. "Heej!" osočil se na ní tónem dítěte, kterému někdo bere hračku. Než však stačil zamrkat, bílá vlčice už se vrhala po jeho skutečné a důležité hračce - žezlu.
Ramses sebou škubnul, couvnul a škobrtnul o něj, načež spadl na zadek a pohotově po svém zdroji moci hrábnul. Zote chyběl jen zlomek vteřiny, aby žezlo měla v zubech, ale fenek měl strach z výprasku bratra, a tak do toho dal vše. Vztekle žezlo namířil jejím směrem, a těsně než by se srazilo s její hlavou, začala se bílá vlčice propadat do písku, čumák jen pár milimetrů od žezla. Teď bylo na někom z jejích kolegů, aby jí nějakým způsobem vytáhl ven. Naneštěstí pro Ramsese tohle vypadalo jako začátek revoluce, ve které Zote zahrála roli prvního impulsu. Zacouval o pár kroků dál, ohlížejíc se na bratra, který se však o kus dál pořád normálně bavil s vlky formou divadla. Bylo mu jasné, že musí dostat situaci pod kontrolu.
"Chcete si hrát? Dobře!" zasyčel, vztekle zatočil žezlem a ze země se jako na povel začal šplhat obrovský písečný červ. Ramses měl vztek, a tak měl v plánu nechat červa klidně sežrat všechny přítomné vlky. Bylo by nejlepší ho teď společnými silami zneškodnit, ještě než stačí celý vylézt z písku. Poté už by mohlo být pozdě.

SKUPINA A

Sesmar si spokojeně nahrabal kopeček písku pod sebe a na něj se posadil jako na trůn. Žezlo měl, narozdíl od svého bratra, pevně v pacce, a byl zároveň připraven mu pomoci, kdyby se dostal do nějaké bryndy, jakože se to často stávalo.
Vlci se úkolu chopili velice pohotově a rozhodně splnili Sesmarova očekávání. Popadal se za břicho už při Noxových prvních slovech. Nox se začal osočovat na jeho nynější dceru Matali kvůli nějakému Falionovi, zatímco Lennie se přiznala, že Matali vždy milovala, a proto chce Faliona zabít. Sesmar se zamyslel, jaká by to asi byla legrace, kdyby byl Falion taky tady. To ale bohužel nebyl, a tak si musel vystačit s přítomnými.
"Otče, viděl bys tedy svou dceru raději s Falionem, nebo s touto vlčící?" přerušil Sesmar divadlo, směřujíc dotaz na Noxe a ukazujíc na Lennie. Nečekal od Noxe nějakou jasnou odpověď, spíš tajně doufal, že zůstane v roli a chytne z trapné situace nějaký záchvat vzteku, nebo tak něco. "Ty, vlčice, zkus si získat přízeň svého budoucího tchána!" nařídil Lennie, aby to všechno ještě zhoršil. Potom se otočil na Matali. "A ty zařiď, aby tatínek z toho všeho chudák nedostal infarkt. A rozhodni se, koho teda vlastně miluješ!" prohodil k ní. Doufal, že situaci odimprovizuje na základě toho, jak se budou chovat její otec a nápadnice.
Potom se otočil k Severce. Přišla mu náramně vtipná, ale protože se chechtala uprostřed vážných hereckých scén, ubíralo to divadlu na vážnosti. Rozhodl se jí tedy vystřihnout z této scény a přesunout jí do jiné. Také mu z nějakého důvodu přišla nebezpečná v kombinaci s Lennie, a tak je chtěl oddělit.
Calum a Ashe se mu zdáli herecky naprosto dokonalí. Asi proto, že netušil, že si navzájem vlastně říkají pravdu. Absolutně mu z toho spadla čelist. Skoro by je až nechtěl vyrušovat, ale při jejich posledních slovech už režisérsky zatleskal pomalu se slzami dojetí v očích, protože se mu zdálo, že tento herecký potenciál musí využít. "Dobře, máte tajnou svatbu!" prudce vyskočil ze svého písečného trůnu a popsal jim vizi nové scény. "A ty jsi oddávající!" udělil důležitý úkol Severce, načež se zase posadil zpátky do písku.

// Moc chválím za tempo, keep it up, takhle to máme do prázdnin sfouknuté :)

SKUPINA B

Jakmile se Thaileo a Tadaro začali hádat, Ramses našpicoval uši a zpozorněl tak intenzivně, až se mu zúžily zorničky. Herecké výkony se mu líbily. Po pár prvních slovech už seděl na zadku a řehtal se jako pomatený. Měl ostrý, chraplavý hlas. Žezlo si musel poloižit za sebe, aby se na něj nenapíchnul, ale zároveň ho pořád pozoroval po očku. Běda, jak by mu ho chtěl někdo sebrat!
Nejvíce ho zaujalo, když Thaileo prohlásil, že by se s Tadarem nepral, protože ví, že by vyhrál. V tu chvilku ho smích přešel. "Tak teda do toho, tmavej vlku. Chci souboj," párkrát zatleskal packama a znovu nahodil dychtivý úsměv, aby jasně naznačil, kdo je tady teď všemohoucí divadelní režisér.
Mezitím začaly okolo lítat ohnivé koule, které vytvořila Maple. Ramsesovi se rozzářila očíčka nejméně desetkrát více než doteď. Znovu se sípavě zasmál a zatleskal. "Jo, jo!" Jak jí tak pozoroval, připomínala mu jeho magickou milenku z podzemí, Fuego. Když se uklonila, natáhnul k ní přední packy. "Líbíš se mi, krasavice. Moc. Vezmu si tě zpátky do podzemí jako konkubínu. Nejdřív mi ale musíš ukázat, že umíš tancovat. Dělej!" nadchnul se tak moc, že ke konci věty už zněl dost agresivně. Teď měla velice sečtělá Maple další těžký úkol, protože to vypadalo, že má chudinka na výběr buď propad do písku, nebo propad do podzemí.
Výkon Fiéra a Awnay se mu také líbil. Uchechtával se celou dobu, co ho předváděli. Na druhou stranu mu ale přišlo, že Fiér jejich komplimentovací palbu s převahou vyhrává. Lehce se zamračil, když se k tomu tmavá vlčice příliš neměla. Nelíbilo se mu to vůči Fiérovi a odhadl, že je Awnay příliš ješitná na to, aby vlčkovi jeho komplimenty oplatila. "Tak dost - čas vyměnit role! Vyznej mu lásku, vlčice. Namluv si ho," přikázal burácivě Ramses. "A ty, vlku - nenech se, buď trochu nedostupnej. A pokud si tě nezíská, nechám písek, aby jí spolknul. Verdikt mi řekneš ty," dal instrukce také Fiérovi.
Awarnak Ramsese překvapil téměř nejvíce ze všech. Pověděl mu historku, která byla čirou náhodou jako vystřižená z jeho života! "Cože? Tohle se mi kdysi fakt stalo! Jak jsi to věděl?" zaskočeně zacouval o dva kroky zpět, chechtajíc se jako pomatený. "Ty musíš být věštec, vlku. Předpověz mi tedy budoucnost!" nakázal Awarnakovi. Vlk ho mimořádně bavil a děsil zároveň. Ramses totiž nemohl tušit, že jde o pouhou shodu náhod.
Zote se mu také líbila. Žíznil po informacích, a ona mu dala novou. Celou dobu, co vyprávěla, se tvářil napjatěji a napjatěji. Když přistoupila k němu a pošeptala mu konec toho tajemství, chytil se dramaticky za srdce a hluboko se nadechnul v úžasu. "Ooooooo!" pokýval uznale hlavou. "To tedy musíme zkusit! Nemám ale rád zimu. Pošlu na sever bratra, aby to ověřil. Pokud je to pravda, zasypu tě drahokamy ve váze všech vlků tady!" ujistil jí a packou jí naznačil, aby teď ale zacouvala a opustila jeho osobní prostor. Bylo mu to nepříjemné. Bál se o své žezlo, ale zároveň věděl, že by mu v případě nouze bratr kryl záda. Než však Zote stačila cokoliv udělat, ještě jednou se k ní naklonil a pošeptal jí: "Vymýšlíš příští úkol pro tyhle vlky. Pošeptej mi ho, hned jak tě napadne. Co takhle nějaká hodně těžká hádanka? Znáš nějakou?" netrpělivě na ní mrknul a spolehl se, že mu onen nápad předloží v příštích pár chvílích. Mezitím jí za odměnu nabídl, aby se postavila vedle něho, a sledovala divadlo.