Příspěvky uživatele
< návrat zpět
Dlouhá řeka (27.11.2019 11:19) //
To snad není pravda.. :D Když si ho tu necháte, nedostanete pidi odměnu, kterou by vám dal.
Dlouhá řeka (27.11.2019 10:38) Vlky zaujal tento prapodivný jev. Koho by nezaujaly opačné až spíše divné barvy všeho okolo. I vlci schytali jiné odstíny barev.Samotná konec duhy, jak vlastně vypadá? Tam kde se duha dotýkala půdy, jako by snad lítaly jiskry. Jiskření sahalo metr do výšky. Bylo zde i mnohem tepleji, než o deset metrů dále. Jen pojďte blíže! Blíže k tomuto jevu! Komu se poštěstí ho vidět!
Když se vlci dostali blíže k duze, sami změnili barvy kožíšků. A tom se ozvalo hlasité chichotání. Vískot a pískot! Před vlky se zjevil malý Leprechaun, který si jen tak pro zábavu sjížděl duhový most. Dopadl na zem a na vlky koukal, jako by je viděl poprvé. "Dobrééééé déééén." Pozdravil ten malý mužík. Podíval se z jednoho vlka na druhého. Všechny si změřil. Pohledem se zastavil u Nym. "Ty sé mojé!" Zahulákal na ní a začal se smát. Co tím myslel si musí vlci přeložit, pokud alespoň trošku rozumí jeho řeči. Jenže Leprechaun byl až moc malý, aby zpět mohl vyskočit na duhu. "Poméžetééé mňá?" Zeptal se a ukázal, že potřebuje zpátky na duhový most, aby se dostal domů. Přes ty jiskry se ale sám dostat nemohl. Byl moc maličký. Pomůžou mu vlci? Ale pozor, jiskry dokážou vlky popálit! Pokud se malý vetřelec nedostane na duhový most, bude navždy uvězněn v tomto světě a nikdy nespatří svou rodinu! Čas se krátí, duha pomalu ale jistě slábne.
Ježčí plácek (26.11.2019 12:36) OSUDOVKA SE OFICIÁLNĚ POZASTAVUJE Z DŮVODU BLACK FRIDAY!!
Mazejte vy lemry líný za Životem nebo za Smrtí, ale ať jste do pondělí zpátky, jinak si mě nepřejte!!
~ smutný Život
Třešňový háj (25.11.2019 19:07) Už víme, kde končí, případně začíná jedna část duhy. Ale kde má duha druhý konec? Že by právě zde? Duhový most klenoucí se nad několika územími se dotýká právě této půdy! A tak jak se stalo na jednom konci, stalo se i na druhém. Stromy zežloutly, tráva zmodrala a voda zčervenala. O růžovém kamení není co více říci. Jednoduše, něco se zde stalo. Něco změnilo krajinu.
Půjde se někdo podívat na onu záhadu a dokáže jí rozluštit? Nebo půjdou vlci dál a opačných barev si jednoduše vůbec nevšimnou?
// Ps: nejedná se o herní akci. Osud může poskytnout pár nepatrných postů v případě zájmu. Přesto za reakci lze něco malého získat.
Dlouhá řeka (25.11.2019 18:07) Silný déšť panuje na všech územích. Nejlépe se schovat. A kdo tak neučiní, musí očekávat, že kožich bude schnout pěkně dlouho! Jelikož to v následujících dnech nebude vypadat vůbec dobře. Přesto... K večeru déšť začíná slábnout, dokonce sluníčko se dere ven. Všimli jste si toho, nebo ne? Duha? Že by se duha dotýkala tohoto území? Zde je její konec, či začátek?
V místě, kde se duha dotýká země je vše naopak. Stromy jsou nažloutlé, kameny růžové, voda temně rudá a tráva modrá! Jak to pobírá vaše oko, natož mozeček? Že špatně? Vše je jakoby naruby? Může být. Půjde někdo zjistit, kde přesně duha končí a přijde záhadě na kloub, proč jsou barvy naopak?
// Ps: nejedná se o herní akci. Osud může poskytnout pár nepatrných postů v případě zájmu. Přesto za reakci lze něco malého získat.
Musím říct, že jsem byl velice potěšen přítomností těch vlčat. Obě byla jiná, ale za to jsem je měl snad nejraději. Byla by docela nuda, kdyby všechna byla živá, hehe. Zároveň, nikdo neměl na moji dokonalost, ale to se časem zlepší. Ale nebudu lhát, že mi Kenaiova reakce nikterak neublížila. Čekal jsem od vlčat více, ale tohle bylo takové zamlklé s žádnou chutí pro zábavu. To musíme změnit, přeci se nikdo s Životem nebude nudit ne? A proč mluvím o sobě jako o třetí osobě, hmm? Protože jsem geniální, a to už o něčem vypovídá. A Geniální vlk přece vždy vymyslí něco mimořádného. Sestro, koukej.
Než se pustili do vytváření motýlků, musel jsem jim samozřejmě věnovat svou pozornost a odpovědět na všechny otázky. První na řadu přišla Marion, která se ke mně lísala skoro celou cestu v bublině. Byl jsem z toho trochu nesvůj, protože jsem dlouho nepocítil žádný….dotek na takové úrovni, ale Život přece nic takového nerozhodí, takže jsem odvážně zvedl hlavu nahoru a udělal kolem ní kolečko. „Když se ti ta moje srst tak líbí, udělám z tebe chlupatou kuličku.“ Strčil jsem do ní čumákem a její srst zhoustla a zjemnila se. Vypadala trochu baculatěji, za to její srst byla jako peřinka, takže bych se nedivil, kdyby se od teď rozhodla zabavit se sama. „A určitě sem někdy tvoje…eh… rodiče vezmeme. Jen ne teď, teď tu máš měěěěě!“ řekl jsem radostně a hravě do ní drcnul. Doskákal jsem si to ke Kenaiovi. Podezíravě jsem si ho prohlížel, udělal okolo něho kolečko a pak se před ním zastavil. Skoro jsem si lehl, ale hravě jsem vyšpulil zadek a začal vrtět ocáskem. „Dobře. Ty teda nebudeš hravý typ, ale přece jen tě musí něco bavit než jen spánek, ne? Něco vymyslíme, neboj!“ usmál jsem se a hravě do něho drcnul taky. ,,A k čemu je to dobré? Však je to prima mít to možnost vytvořit si svého motýla ne? Je jen tvůj! Jenom tvůj. Je to tvoje práce. Ty jsi tomu motýlovi dal… život.“ samozřejmě že ne mě, ale…musel jsem se prostě zasmát. Poté se pustili do vytváření motýlků, a že jim to šlo.
V tu chvíli se k nám dopravil další člen posádky. S radostí jsem povyskočil a vrtěl ocáskem. Bylo to zvídavé vlče a velice rychle se začalo seznamovat s ostatními. „Zdravím tě, Kasiusi. Já jsem Život a tohle je můj domov. Líbí se ti? Že se ti líbí, že jo. Je to tu plné..Života.“ musel jsem se zasmát, protože prostě moje vtipy jsou ty nejlepší. Jenže už mě přestalo bavit, jak se všichni dožadovali toho, aby sem mohli někoho pozvat a aby tu s někým byli. Chtěl jsem mít klid a užít si tu zábavu s nimi. Jen se mnou. Proto jsem jim na okamžik uzavřel vzpomínky na vlky ze Sarumenu. Ne, že by vzpomínky ztratily, to ne. Tak krutý nejsem. Oh, jak se jen opovažujete o tom přemýšlet. Já nejsem Smrt, i když jí mám rád. Je to moje sestra, ale… pche. Já jen prostě nechci, aby o nich mluvili, to je vše. Takže jsem ty vzpomínky uzamknul na dobu… neurčitou. Ale zpátky k dění.
Podíval jsem se na Kasiuse. ,,Samozřejmě, že si můžeme hrát a budeme si hrát. Celou dobu a co nejvíce her.“ potěšeně jsem si poskočil. Kasius si už všimnul motýlků a kývnutí hlavu jsem mu naznačil, ať si to zkusí sám, jako ostatní.
Když už byli všichni hotovi, přistoupil jsem k nim a oni utvořili menší půl kruh. ,,Víte, jak jsem vám povídal o magii? Tak další hra se jmenuje: Najdi si svou magii. Magie je věc, která z nás dělá speciální vlky. Každý se narodí s nějakou magií, jenže až v dospělosti se projeví. Vy vlčátka ještě nevíte, jaká magie ve vás koluje. Ale jelikož jsem hodný a jsem život, mohu vám vaši magii před určit, teda najít. Jaké to jsou magie? Je to oheň,“ v tom kolem mě začali padat ohnivé vločky, „voda,“ vytvořil jsem vodní bublinky, „země,“ otočil jsem se a kolem mě začaly růst různé druhy kytiček, „vzduch“ kolem nás se prohnal vítr, až vlčátka musela zavřít očka, jenže když je otevřela, viděla, jak kolem nich poletují lístky květin, „iluze“ místo nosu měli červenou bouličku, která hned zmizela, „myšlenky“ každému jsem s tímto slovem promluvil v hlavě, „a poslední předměty“ zvedl jsem malý kamínek a změnil ho na křišťál. Na všechny jsem se usmál. ,,Tak co? Která z magií k vám promlouvá?“
Jelikož mi ještě všichni neposlali obrázek (Kasius má DDL do pátka, jelikož k nám připojit až teď) nemohu sem vypsat hodnocení. Pokud nebudu mít od Kenaie do pátku obrázek či popis motýlka, tak hodnocení nedostává a je na nule. Bohužel se to projeví pak ve finálním hodnocení.
Ale k dalšímu úkolu. Budu po vás chtít, abyste se trochu vypsali. Popište, jak vaše vlče na magie reaguje a která se mu nejvíce líbí. Jakým způsobem ta daná magie k němu promluvila? Bojí se jí nebo jí akceptuje? Čím kreativnější a zajímavější přístup (nemusí to být jen pozitivní) to vlče bude mít, tím samozřejmě budou vyšší bodíky.
Doufám, že se zatím moc nenudíte!
Pac a Pusu!
~ Život
// čekáme na Kasiuse, který by měl napsat také příspěvek. máte povoleno do něho kopat, pokud bude třeba (ne fyzicky, samozřejmě. to by život nerad viděl, asi)
Ježčí plácek (22.11.2019 19:04) Zatím co vlci se pomalu vzpamatovávali z toho hrozného kouře, mýval se už škodolibě tetelil na Ježčí mýtině a kul pikle. V puse dýmku, ruce ve svém krásném černém saku. Rozhlížel se kolem a v hlavě se mu rodil plán. Sundal si svůj klobouček a dal ho na zem. Ruce rozhodil do strany a před ním se v obloučku vyskytla malá křesílka přesně velikosti pro mývala. Bylo jich deset, jenže proč tak velký počet, když je mýval jen jeden? V tu chvílí se kolem mývala vytvořil dým, který se za pomoci silného větru točil kolem něho. Zvedl se do výšky a náhle ustal. Teď tu nebyl jen jeden mýval, ale bylo jich hned deset. Všichni vypadaly na chlup stejně! Jak vlci rozliší toho pravého od falešných? Každý si sedl na křesílko a pokuřovali si dýmku, jen jeden si nenápadně dal pod křesílko svůj klobouček. (//pro představu, to křeslo nesedí úplně na zemi, ale je trochu vyvýšené, takže se tam klobouk smrskne, ale na pohled to není vidět, že tam něco pod tím je). Seděli tam a čekali na vlky.
KDYŽ UŽ TU BUDETE
Jediný, na co se všichni zmohli bylo říkat. "Tady jsem!". Občas to nějaký mýval vykřikl, aby vlky pomátli. Přehazovali si dýmku, kouřili, pohupovali nožkama, klepali tlapkama o držadlo. Byli synchronní, jen ten jeden tam byl s tím jeho úšklebkem, který se občas myhl ve tváři.
Úkol je velice jednoduchý a prostý. Najděte toho pravého! Jenže, nemůžete se k mývalům přiblížit, nemůžete jim fyzicky nic udělat, takže jak vlastně uhádnete, kde sedí NÁŠ MÝVAL? Jediné, co požaduji, je kreativita a spolupráce. Ono už i z postu trochu vyplývá, kde je - což to dělá mnohem jednoduší. Jen vypusttě svojí fantasii trošku.
Pác a Pusu.
~ Život
Kopretinová louka (22.11.2019 10:09) Všichni to uhodli. Každé slovíčko bylo úspěšně rozluštěno, ale mýval nebyl nijak potěšen. Vlastně doufal, že to vlci neuhodnou. Vždyť to bylo tak těžké! To při nich stálo štěstí? Sám nevěděl, a docela ho to naštvalo. Proto slezl z pařezu a začal přecházet mezi vlky. Přemýšlel, jak by jim to mohl ještě překazit, jak jim ještě zavařit. Kouřil svojí dýmku a dlouho nic neříkal, když v tom se v jeho hlavičce rozsvítilo. Spatřil mezi vlky vlče! Jak to, že si ho dříve nevšiml. Během chviličky se ocitl vedle vlčete, které nic netušilo. S velkým úšklebkem a s dýmkou v ruce přelítl očkem vlče. Druhou tlapkou se ho dotkl a v tu chvíli se kolem vlčete objevila vodní bublina, která ovšem byla kouzelná a vlče tak nepomokřila. Bublina vzlétla do vzduchu a zamířila si to směrem k Životu. Chudák vlče nic nechápalo, ale jakmile bylo v bublině, cítilo radost, potěšení, že se blíží něco naprosto úžasného (//Život, kdo jiný může být tak úžasný a na koho se těšit, že..hahahahaha). V tom se v bublině rozezněl Životův hlas: „Čauky, mňauky drobečku. Jen poleť rychle za mnou. Ukážu ti něco úúúžasného. A pro teď to nejsem jen já, hahaha. Pospěš, ať si s námi můžeš hrát.“ Tělem malého vlčete projel pocit štěstí a útěchy, jelikož Životům hlas byl tak krásný a příjemný.
Mezitím, co vlče mizelo v dáli, mýval se vytratil a byl dostatečně daleko od vlků, však dost blízko, aby mohli vidět ten jeho velký úšklebek. S velice povznesenou náladou, jelikož vlkům zavařil, si čmoudil z dýmky.
„Sice jste to uhodli
a na vše tak přišli.
Ale zabránit jste Životu zase nemohli
a vlčata se všechna sešli.
Postupujete dál,
ale k čemu vám to bude?
Život vám je všechny vzal
a vám nic stejně nezbude.“
Nahlas se zasmál. Užíval si tu situaci a tu jejich beznaděj, která se v nich ve všech začala prohlubovat. I Duncan, který vypadal, že má ze všech nejmenší cítění pro smečku se cítil, že mu něco chybí. Že musí hledat, dokud to nenajde a nezíská to zpátky, protože… Sarumen bez vlčat jako by nebyl. Mýval zhluboka popotáhl z dýmky a všechen ten dým vyfoukl na vlky. Ti byli zahaleni v hustém kouři, přes který nemohli vidět a ze kterého se jim udělalo velice špatně, jenže… mýval zmizel! Kde je? Náhle všichni pocítili, že mají možnost postoupit dál, mají možnost se pohnout na další území. Že by se postupně orientovali? Brány se otevíraly?
Kasius se přesouvá do Zapadlého koutu a připojí se k ostatním vlčatům. Týká se ho první úkol, který tam mají vlčata a to nakreslit, nebo popsat svého motýla (dám ti více času - do příštího týdne do pátka - napiš či nakresli, je to na tobě).
Ostatní vlci se teda mohou přesunout na Ježčí mýtinu, kde po přesunu na vás bude čekat další úkol, hehe.
Ale chtěla bych požádat VŠECHNY, abyste mi pod tento příspěvek napsali, jak se vám zatím osudovka líbí (i když se nic moc neděje) ? Myslím tím styl, nápad a tak.
Život vám tím děkuje!
Pac a Pusu
Kopretinová louka (16.11.2019 13:40) Mezitím, co Život opustil hvozd se dvěma vlčaty, v Sarumenu zavládla panika. Vlci se snažili uchránit svá zbývající dvě vlčata, aby si pro ně nemohl přijít. Všechna ta radost a láska, kterou chovali vůči němu náhle opadala a sám Život to mohl pocítit. Věděl, že udělal chybu, ale nijak se svého plánu nehodlal vzdát. Nejenom, že vlkům pomátl mysl, ale vytvořil neviditelnou stěnu, která jim určovala směr a nenápadně tak vlky naváděla určitým směrem. To ovšem vlci netušili.
Když všichni dorazili na louku, zastavili se. Nevěděli proč, prostě dál nemohli. Všem se hlavou honily divné myšlenky, které se motaly okolo Života. Někteří našli porozumění v jeho samotě, ovšem nedokázali akceptovat to, že jim vzal vlčata. Další jen byli zmatení, že Život se teď chová „zle“. Ovšem před nimi se objevil další problém v podobě mývala. Nebyl to klasický mýval, ale stál na zadních, měl na sobě černé sako, černý klobouk a zelenou kravatu. Z pusy mu trčela velká dýmka, ze které vycházel kouř. A na tváři mu hrál opravdu, ale opravdu velký úšklebek.
,,Ale, ale. Koho mi tu čerti nesou?
Že by vlci ze Sarumenu?
To abych k věci přešel rovnou,
zda to má vůbec cenu.
Život vám vlčata sebral,
a vy je hledáte.
Najít cestu vám pomůže mýval,
jen když mi za to něco dáte.
Pár úkolů splnit musíte,
abyste přes všechny zábrany prošli.
Lehké to však nebude, víte,
abyste pak sami nepošli.“
Na to se mýval zlomyslně zasmál. Bylo vidět, že kuje pikle a to velké! (bacha na něj)
Pomaličku šel naproti vlkům a začal říkat divné věci. A aby dodal na atmosféře, začal do toho divně kroužit rukama jako nějaký šaman.
numearS
rilealaG
aZjámeRiN
naČrámeoTenČr
mataSo
rkavočtaelPo
aeVbkálaZáv
ítěŠts
Znělo to jako nějaké zaříkávání, ovšem ty slova měla určitý skrytý význam. Něco znamenala, ale co to bylo? Vlci byli na okamžik zmatení, protože nastalo ticho. Mýval se potřeboval nadechnout. Vylezl na pařez a vyndal si dýmku z pusy.
"Jednotlivě každý z vás
musí uhádnout o co jde.
Je však na vás,
kdo dřív na řadu půjde."
Tak jo vlci. Máte první úkol. Nejsem si jist, jak jste na území došli, v jakém pořadí, ale kdo dřív přijde, ten dřív mele. Doslova. Slova jdou popořadě. Dejme tomu, že první přijde Newlin - má za úkol rozluštit první slovo a říct ho mývalovi. Další půjde Wolfganie, která přišla jako druhá a má tak druhé slovo. Rozumíme si? SUPER! Slova prostě normálně pište do postu. Tak se zatím mějte! Pac a Pusu.
~Život
Vlčata byla zvídavá a kladla mi spoustu otázek. Pyšně jsem zvedl hlavu a postupně jim odpověděl. ,,Tohle je magie. Lítání, vytváření bublinek, různé divné věci kolem." Různě jsem s bublinou kroužil. Létali jsme nahoru, dolů, ale nijak prudce, aby se vlčatům neudělalo špatně. ,,Hra je ti taková věc, kdy je více vlčat najednou a všichni se smějete, děláte blbosti – třeba utíkáte jeden druhému, koušete se a tak. Nebo když do vás střílím bublinky,“ zasmál jsem se, protože mi to přišlo moc vtipné. Pak se Mari zmínila o nějakém kamarádovi. Usmál jsem se. ,,Ale to víš, že můžeš. Ale teda až po tom, co vám vše ukážu, dobře?" chtěl jsem si je prostě nechat nějakou chvíli pro sebe.
Přeletěli jsme všichni bezpečně na území her, teda... pro ně to bylo území her. Všiml jsem si, že kluk nebyl tolik zabrán do zábavy jako slečna, která tohle všechno zbožňovala. Byl jsem rád, že alespoň jedno vlče se chytlo, ale to neznamenalo, že se ten chlapec nechytne později. Rozhodl jsem se nevzdávat se a vymyslet další super věci. Přece s tak skvělým vlkem jako jsem já sám se nikdo nebude nudit ne? A ještě na tak úžasném místě jako tohle? Každý si najde svoje, hehe. Dopadli jsme hladce do měkké travičky. Vlčata mohla vidět tu nádheru všude kolem. Jak kdyby to byl jiný svět. Ne, tohle byl přímo ráj. Stvořený mnou, už jsem vám to říkal? Jojo, to jsem vytvořil. Tráva zelenější než jinde po celé Galli, voda křišťálově čistá, všude kolem poskakovala zvířátka. ,,Vítejte v mém domově. Tady žiji a tvořím věci. Chcete vidět, co vše tvořím?“ rozeběhl jsem se se svými malými nožičkami. Doběhl jsem na malý vršek, odkud bylo vidět vše. Samým úžasem se mi snad chtělo brečet. Tohle jsem vytvořil já. Já jsem tak úžasný. Ach, ale no nic. Zpátky k věci. Zavřel jsem oči a před námi se objevil krásný motýl s velkými křídly a postupně se mu měnila barva, až jí měl žluto-červenou. Vznesl se nad námi a odletěl. ,,Chtěli byste to zkusit taky? Naučím vás to! Budete umět něco z mojí magie,“ zvesela jsem zavrtěl ocasem.
Marion a Kenai budou sbírat bodíky. Není zde žádné maximum, ani minimum. Prostě se budou vlčata muset snažit na Život zapůsobit, protože si pak vybere svého favorita, což znamená určité výhody. Totiž, všichni touží mít na své straně samotný Život a je to prostě paráda. Kdo by to nechtěl? Takže rozhodně neváhejte, nebudou to žádné těžké úkoly (budou asi tři a můžete získat 1 nebo 2 body - budu to postupně zapisovat)
Tenhle první je nakreslit motýla a vybarvit ho tak, jak vy uznáte za vhodné. Jediná podmínka je, že musí být hodně zajímavý (co se barev týče). Nebudu brát ohled na to, jak to nakreslíte. Stačí udělat prostě jen čárku a 4 kolečka a vybarvit je nějak hezky. Jde mi o zvolení barev a jejich kombinaci. Pokud vám to přijde těžké, v postu můžete prostě sáhodlouze popsat, jak jste motýla vytvořili.
Řeka Kiërb (9.11.2019 13:49) Před vlčicemi se najednou objevil starý vlko-medvěd. „Zdravím! Já jsem Grum,“ Zvolal do nebes a ukázal na ně. „Byli jste vybrány, abyste pomohli zachránit svět,“ důležitě se na ně zadíval. „To by ti sice mělo k vědění stačit, ale stejně vám řeknu o trochu více. Kdysi dávno, velmi dávno, dva bratři ovládali tento svět. Byli to silné magické stvoření, čerpali sílu z vlastní krutosti. Museli být uvězněni druidy a mocnými kouzelníky. V současnosti již ale je nás velmi málo a tento magický zámek byl porušen. Díky tomu tito bratři načerpávají sílu po dlouhém spánku a jejich armáda již spaluje okolní svět. Brzy pronikne i do tohoto světa a pokud je nezastavíme,“ povzdechl si. „Tak to bude konec.“
„A Grume, jak zastavíme tyto bratry? Děkuji za otázku! Dokáže to jen jedna jediná věc. Magický disk,“ před vlčicemi se zhmotnila iluze zlatého kruhu. „Ano, slyšíte správně,“ zasměje se. „Magický disk je velmi starý a velmi mocný předmět. Dokáže nevídané věci. Proto musel být zničen, což ale není možné. Přes to byl alespoň rozbit. Vím o 4 částech, doufejme, že to budou všechny. Jsou ukryty v tomto světě, každá část zvlášť. Samostatně nemají žádnou sílu, nenápadný zlatý poklad. Jejich spojením ale nabere svou moc,“ zapískal. „A to je něco. Díky tomu spojení budeme schopni zastavit tuto armádu i samotné bratry, navždy! Ovšem disky jsou ukryty a dlouho jsem se snažil vypátrat jejich polohu. Vím zhruba kde se nachází tyto 4 části, ovšem konkrétně je budete muset najít vy. Já vám můžu dělat pouze průvodce, jelikož jsem zavázán tím, že nesmím tyto disky spojit. Je to magie, která nám druidům je zapovězena. A také nesmím ublížit žádnému tvoru,“ povzdechl si. Očividně by rád někomu ublížil. „Dávejte si ovšem dobrý pozor. Unikly informace a jeden temný spolek se rozhodl, že by měl také zájem o tento disk. Nejsou schopni jeho části najít, ovšem jsou velmi dobří ve stopování,“ povzdechl si. „Už nepochybně ví, že jsem tady. Takže ví i o vás. Je mi líto, ale nemáte na výběr. Tohle je váš osud,“ poslední větu zvolal do nebe. „První kus jiš našli vlci z Borůvkové smečky, ke kterým se připojíte. Oni vám řeknou případně více,“ najednou zmizel. Místo něj, se před nimi začal zobrazovat zvláštní kruh. První byl malý jako prsten, ale pak se zvětšoval, až přerostl jich velikost. Byl to portál. Na jeho druhé straně mohli zahlédnout něco, co se zdálo být pouští.
Když jím vlčice projdou, dostanou se na poušť Ararat.
Borůvkový les (9.11.2019 13:43) Společnými silami vlci disk vytáhnuli. Storm se rozhodl, že se jej ujme. Disk to jistým způsobem vycítil a přilnul mu k srsti na místě, kde měl srdce. Storm jeho váhu téměř necítil, přes to že byl dost velký.
Netrvalo to dlouho a objevil se zde Grum. Jako by se zjevil odnikud, stejně jako předtím. Pyšně se zadíval na přítomné a až s láskou se usmál. „Výborně, vlci Borůvkové smečky! Máte první kus, ale to je pouze začátek. Nyní musíte najít další. Bohužel, nemůžu vám více pomoci, než vás trochu popostrčit,“ zadíval se na ležící vlče v malé jámě a olízl si rty. Pak sebou cukl a začal kroužit rukou ve vzduchu, přičemž mrmlal nějaká tajemná slova. Před vlky se začal zobrazovat zvláštní kruh. První byl malý jako prsten, ale pak se zvětšoval, až přerostl jejich velikost. Byl to portál. Na jeho druhé straně mohli zahlédnout něco, co se zdálo být pouští. „Až projdete tímto portálem, setkáte se s dalšími vlky. Snad. Pomohou vám při hledání dalšího dílu. Taky tohle bude dost užitečné,“ ukázal na díl, co měl Storm na krku. „Pochopíš to, až tam budeš. Ale ucítíš jisté nutkání jít určitým směrem. Někde to bude nejsilnější. Budeš muset pečlivě naslouchat,“ přiblížil se k němu, jako by se chtěl disku dotknout, ale pak rychle ucukl rukou. „Běžte, dokud je portál aktivní!“ Rozhodl a čekal, kdo z vlků projde portálem.
Ti kdo projdou, se ocitnou na poušti Ararat.
Medvědí řeka (9.11.2019 13:42)
Nenápadný zrzavý vlk bloudil po okolí, když se před ním najednou objevil starý vlko-medvěd. „Zdravím! Já jsem Grum,“ Zvolal do nebes a ukázal na něj. „Byl jsi vybrán, abys pomohl zachránit svět,“ důležitě se na něj zadíval. „To by ti sice mělo k vědění stačit, ale stejně ti řeknu o trochu více. Kdysi dávno, velmi dávno, dva bratři ovládali tento svět. Byli to silné magické stvoření, čerpali sílu z vlastní krutosti. Museli být uvězněni druidy a mocnými kouzelníky. V současnosti již ale je nás velmi málo a tento magický zámek byl porušen. Díky tomu tito bratři načerpávají sílu po dlouhém spánku a jejich armáda již spaluje okolní svět. Brzy pronikne i do tohoto světa a pokud je nezastavíme,“ povzdechl si. „Tak to bude konec.“
„A Grume, jak zastavíme tyto bratry? Děkuji za otázku! Dokáže to jen jedna jediná věc. Magický disk,“ před vlkem se zhmotnila iluze zlatého kruhu. „Ano, slyšíš správně,“ zasměje se. „Magický disk je velmi starý a velmi mocný předmět. Dokáže nevídané věci. Proto musel být zničen, což ale není možné. Přes to byl alespoň rozbit. Vím o 4 částech, doufejme, že to budou všechny. Jsou ukryty v tomto světě, každá část zvlášť. Samostatně nemají žádnou sílu, nenápadný zlatý poklad. Jejich spojením ale nabere svou moc,“ zapískal. „A to je něco. Díky tomu spojení budeme schopni zastavit tuto armádu i samotné bratry, navždy! Ovšem disky jsou ukryty a dlouho jsem se snažil vypátrat jejich polohu. Vím zhruba kde se nachází tyto 4 části, ovšem konkrétně je budete muset najít vy. Já vám můžu dělat pouze průvodce, jelikož jsem zavázán tím, že nesmím tyto disky spojit. Je to magie, která nám druidům je zapovězena. A také nesmím ublížit žádnému tvoru,“ povzdechl si. Očividně by rád někomu ublížil. „Dávej si ovšem dobrý pozor. Unikly informace a jeden temný spolek se rozhodl, že by měl také zájem o tento disk. Nejsou schopni jeho části najít, ovšem jsou velmi dobří ve stopování,“ povzdechl si. „Už nepochybně ví, že jsem tady. Takže ví i o tobě. Je mi líto, ale nemáš na výběr. Tohle je tvůj osud,“ poslední větu zvolal do nebe. „První kus jiš našli vlci z Borůvkové smečky, ke kterým se připojíš. Oni ti řeknou případně více,“ najednou zmizel. Místo něj, se před ním začal zobrazovat zvláštní kruh. První byl malý jako prsten, ale pak se zvětšoval, až přerostl jeho velikost. Byl to portál. Na jeho druhé straně mohl zahlédnout něco, co se zdálo být pouští.
Když vlk projde portálem, ocitne se na Poušť Ararat.
Sarumenský hvozd (7.11.2019 19:52) [VLAČATA] Jupííí! Zabralo to a vlčátka se sem s nadšením hrnula a byla ještě poměrně malinká. Což je přesně ta velikost, kterou potřebuji. Co mě trochu rozesmutnilo bylo, že přišli jen dvě. Což nejsem dostatečně vábivý? Třeba spinká. No, soustředil jsem se na ty dvě a přiběhl k nim. Jak se vlastně takové vlče chová? Hmm… jdu je očichat. Očichal jsem si toho prvního, jenže jsem nasál tak moc, až se vlče trochu zvedlo do vzduchu. Skočil jsem k té druhé a kolem ní jsem udělal dvě kolečka. „Vy jste tak pěkní! Jak se jmenujete? Máte rádi hry? Co třeba magii? Víte, co je magie?“ Svou radost jsem nedokázal skrýt. Měl jsem tu vlčata. Vzlétl jsem a kolem nich proletěl. „Půjdeme si hrát?“ řekl jsem svým vlčečím hlasem a dopadl zpátky na zem, jenže jsem zakopl, a tak nějak se přikutálel k nim. „Hehe, jmenuji se Život. Cool jméno, že?“ Usmál jsem se a zazubil jsem se. „Koukejte, co dokážu,“ musel jsem se prostě pochlubit. Však jsem Život, ne? Když mohu, tak ukážu. Jenže, jak prostě zaujmout malá vlčata? Co by mě bavilo? No jasný, bublinky! Bublinky zachrání vše. A tak jsem vytvořil vodní bublinky všude kolem. Rozeběhl jsem se a praskl bublinku, která mě pocákala. Otočil jsem se na vlčata. Jednu bublinku jsem nasměroval na Mari, která jí drcla do čumáčku. To samé se stalo i tomu chlapci.
[VLCI] Jenže, pořád jsem musel myslet na to, že jsme ve hvozdě obklopeni vlky. Což vůbec není špatné. Při jiných okolností bych se k nim rozeběhl a začal si povídat, protože prostě mohu, ale… Já jim vlastně tak trochu kradu děti. Což je prostě zapeklitá situace. No, nechtěl jsem se cítit tak špatně, jak jsem se cítil. Vlastně jsem se špatně necítil, protože mě přeci všichni milují, mají mě rádi, proto za mnou chodí, takže mě určitě pochopí, ale… nikoho jsem se nezeptal, takže jim to prostě oznámím. Vlkům jsem se proto dostal do hlavy, mezitím, co si vlčata mezi sebou hrála s bublinkami. „Čauky mňauky moji drazí, milovaní vlci. Teda, spíše… no to je jedno. To jsem já! Váš milovaný Život!“ pronesl jsem zvesela a jejich těla tak zároveň zaplavil mou neskrývanou radostí. „Chtěl jsem vám jen říct, že si beru vaše vlčata, nebo spíše si jen jedno nechám, abych byl vůči vám fér, ale musím s nimi trávit nějaký čas, abych je poznal. Víte, jsem docela sám, ale určitě to chápete.“ Můj hlas byl na okamžik naplněn smutkem, protože prostě mě to bolelo. Být sám. „Takže když budete hodní, a dáte mi ten čas… rok, dva…tak vám ten zbytek vrátím. A nebojte. Jsem hodný a dovolím vám je občas navštívit! Vidíte, jaký jsem?“ pronesl jsem zvesela. Opravdu jsem doufal, že to nevezmou nijak zle. Jsem přeci Život. Jak bych tím mohl myslet něco zlého? Vlky miluji. „Takže zlatíčka. Pac a pusu! Mám vás rád,“ a z jejich myslí jsem zmizel.
[VLAČATA] Mezitím, co jsem byl trochu myslí mimo, což byla opravdu malá chvilička, vlčata si hrála. Vytvořil jsem tu takovou hravou atmosféru. Bylo to bezva! Připojil jsem se zase k nim a kolem nás vytvořil velkou bublinu, vodní bublinu, ale ta byla speciální. My nebyli vůbec mokrý! Cool věc prostě. „Někam vás vezmu. Vezmu vás do hracího světa!“ a s vlčaty jsem se teleportoval.
[VLCI] S mým zmizením vlci procitli. Už necítili ten falešný pocit bezpečí. Prostě měli svoje pocit… a že to byla spíše panika. No, přeci jen moje slova nikdo zase nechápe, a proto jsem kolem Narrských kopců vytvořil bariéru a pomátl jejich smysly, aby se ke mně nemohli dostat hned a vzali to obloukem. Já vás mám rád, to mějte na paměti. Život hodný, Život dobrý, ale krade vlčata. Nová věc. Kdo by nepanikařil? A já tak mohl trávit čas se svými vlčaty. Nebudu sám, jsou moje, moje!
Pro vlčata --> jakmile odepíšete, další post od Osuda se objeví ve speciální oblasti – Zapadlý kout.
Pro ostatní --> máte zablokovaný vstup do Narrských kopců, pomatenou mysl, že si nepamatujete, kam máte jít, panikaříte a cítíte…různé pocity.
Vaše trase odteď bude: Kopretinová louka --> Ježčí mýtina --> Jezevčí les -->
Narrské kopce --> Speciální oblast
Na každém území na vás bude čekat opravdu maličký úkol pro zpestření akce. Opravdu to bude oddechovka, nečekejte nic extra. Ani žádné bojování nebo tak, hehe. Možná, uvidím. Každopádně napište si přechod na první území. Můžete napsat už i tam (jak chcete vy), ale napište to tak nějak, že nevíte, kam dál, a proto zůstáváte dál na místě. Já vám tam pak napíšu, co budete mít za úkol.
Jo a nezapomeňte na ten BONUS úkol ;)