Příspěvky uživatele
< návrat zpět
Nad celou Gallireou se na nebi kupily mračna. Ragarské pohoří bylo skryté v oblacích, ze kterých se neustále sypaly velké, sněhové vločky, které pokrývaly všechny skály, stromy, ale i členy zdejší smečky. Na oběd se však začal zvedat silný vítr, který ohýbal malé borovice a vháněl sníh Cynthii a Styx do očí. Podařil se jim jeden z posledních úlovků na delší dobu, protože veškerá drobná zvěř se z hor stěhovala na jih, do Ageronského lesa a ještě níže. Zima začíná vládnout v celé své síle a šedé mračna naznačovaly, že v noci bude mráz ještě horší. I kamzíci zalezli do úkrytů a na území se zdržovali jako poslední, živé duše už jen chundelatí vlci. Smečka by měla co nejdříve začít shromažďovat zásoby na zimu, jinak možná budou nuceni se přestěhovat do jižnějších končin... Zvěř ode dneška vlci nezahlédnou nikde, postupně se vytrácejí i poslední pachy...
//Pouze okořenění života a připomínka počasí, které začíná být opravdu mrazivé
Použít vodu byl nepochybně dobrý nápad. Písečný bojovník proti ní neměl šanci a proměnil se v neškodnou hromádku bláta. Jeho zbraň byla sice nadále ostrá, ale nikdo nebyl tak nešikovný, aby ze sebe udělal nedopatřením špíz. Otevřel se volný prostor pro sebrání disku, než ale mohl někdo reagovat, objevil se zde Grum. Vypadal strhaně, unaveně, vyděšeně. Byl roztěkaný.
„Vidím, že jste pokročili, ale musíme zrychlit. Jde to pomalu, moc pomalu! Zuranon se blíží,“ zavrtěl hlavou a podíval se na vlky. „Musíme přidat!“ Křikl a zvedl jednu ruku. Pomocí magie přenesl disk rychlým pohybem k Kaye, které se přilepil na hruď. Grum už se s tím moc nepáral, nebyl tak milý jako poprvé. Docházel čas.
„Musíte se rozdělit,“ konstatoval a vytvořil dva magické portály. Jeden byl dole v jámě, takže byl nepochybně určen pro tyto vlčice. Jelikož Aranel stála k jámě nejblíže, kouzlem ji svrhl dolů přímo do portálu. Pak koukl na další dvě vlčice. „Za ní!“ Poručil jim. Poté se otočil na vlky nahoře a ukázal na druhý portál. „Vy tam,“ podíval se na spící Naomi. „Ji tu klidně nechte. Pokud je mimo, k ničemu vám není. Ale pokud vám na ní záleží i v apokalypse,“ povzdechl si. „Tak rychle!“ Dodal poté. Když poslední z vlků procházel portálem, ozval se Grumův hlasitý výkřik. Portály se za nimi uzavřely.
Když je Aranel prohozena portálem, objeví se na Ostrůvkách. Stejně tak Wizku a Kaya. Díky tomu se tyto dvě mají disk, mohou vycítit ten další. Magie jde ovšem někde z pod vody.
Kaleo, Storm, Tollpile a možná Naomi se ocitnou ve sněžných horách. Grum byl ale očividně opravdu rozrušen, jelikož v této skupině není nikdo, kdo může vycítit disk. Nu, vlci ale asi mají šťastný den. Přichází k nim totiž velká bílá chlupatá postava. A co to drží v rukou? Že by to byl kus disku?
Chtěl jsem se za nimi rozeběhnout a pomoci jim s jejich nově nabytou silou, jenže moje nožičky byly malinké. Být vlčetem je fajn, ale takhle nikdy nikam nedoběhnu. Moje srst se rozzářila. Zář byla tak silná, že by mohla kdekoho oslepil, ale já si dal pozor, abych vlčatům neublížil. Už jsem před nimi nestál jako malé vlče, které sežralo veškerou moudrost světa, ale jako zdatný, stále huňatý vlk, který rozhodně sežral veškerou moudrost světa. Usmál jsem se znova a na vlčata zamrkal. Takovým tím mrkáním: To koukáte co, jaký jsem fešák! Vlčata se však hned na to pustila do díla.
Sledoval ty malé, jak se vypořádávají s magií. Kenai byl přirozený talent. I přes to, že vypadal, že každou chvíli omdlí, rychle se chopil své nové magie a snažil se zjistit, co vše dokáže. Po prvním nezdaru však dospěl k tomu, co sám chtěl a on viděl to nadšení v jeho očích. Jako pyšný otec jsem k němu došel. Ležel tam, trochu vypadal na omdlení. Čumáčkem jsem do něho strčil, jenže to nebylo jen tak ledajaké drcnutí. Můj čumák se trochu zářivě rozsvítil při dotyku. Použil jsem totiž uzdravovací magii. Aby se cítil lépe jak nikdy předtím. Usmál jsem se, když se na mě podíval. Musím říct, že jsi přirozený talent. Chopil ses magie, jako bys s ní už někdy zacházel. Čeká tě zajímavá budoucnost, Kenaii. Usmál jsem se a vytvořil jsem před ním krásný blyštivý kamínek, který házel všechny možné odlesky zelené. Vím, že jsi chtěl sám něco vytvořit, ale věř mi. Přesně takový kamínek bys udělal, kdyby tvé tělíčko bylo stabilnější na to unést takovou magii. Tohle je tvé dílo. A teď běž. Dej ho své sestřičce. Usmál jsem se na něho a pobídl jsem ho.
Ohlédl jsem se na Kasiuse. Hrál si s větrem a byl udiven, co vše dokáže, i když jen vyvolal slaboučký vítr, který na okamžik zvedl lístky a počechral mu srst. Také vypadal, že to s ním každou chvíli šlehne, a tak jsem k němu přiskočil a udělal to samé, co Kenaiovi. Čumákem jsem se ho dotkl, ten se rozsvítil a Kasius se hned cítil o tolik lépe. Odtáhl jsem se a podíval jsem se na něho. Svou tlapkou jsem si ho přitáhl blíž k sobě a sklonil hlavu vedle něho. Přiměl jsem ho tak, aby se díval do dáli, kam jsem se díval já. Co vše dokážeš? Vzduch není jen o větru, maličký. Ale můžeš vytvářet hurikány, tornáda… můžeš přivolat i bouřku. Jak jsem to vše postupně jmenoval, v dáli mohl vidět vše zmiňované. U tornáda to bylo postupné. Nejdříve bylo malinké, ale pak nabralo obrovské síly a velikosti, že jsme i my mohli cítit tu sílu z té dálky. Prohnal se kolem nás totiž silný vítr. Ale rychle jsem to zase odvolal. Přece nechci vidět vlčata tady poletovat v kruzích. Zvedat předměty do vzduchu, zvednou i třeba vlka. Je to velice účinné, když by někdo byl na tebe zlý. Prostě ho zvedni do vzduchu a chudák nebude moct nic dělat.Zasmál jsem se. Taková je síla této magie. Dokončil jsem mu ukázku. Usmál jsem se na něho a odtáhl se, abych ho mohl vidět pořádně. Ale něco takového dokážeš až postupem času. Taahle moc není pro vlčata. A s těmi slovy jsem jemu i Kenaiovi odebral tu magickou moc. Mohli se tak cítit lehčeji.
V tom jsem si všiml Marion, která nevěděla, jak na to. Došel jsem k ní. Vypadala smutně. Čumákem jsem do ní taky strčil. Mohla se cítit teď mnohem lépe. Pojď jsem, ty naše princezno. Ukážu ti, co vše můžeš dokázat s magií země. Řekl jsem jí a poodešel jsem. Sedl jsem si a nechal jí sednout si vedle mě. Louku plnou kytiček. Ano, to samozřejmě můžeš. A před námi najednou začaly růst všechny možné květiny různých barev. Ta vůně byla skoro až omamující, ale příjemná. Kytky pak hned zmizely. Můžeš nechat vyrůst strom, keř, cokoli. Bylinky, kdyby třeba byl někdo nemocný. Pak můžeš pohybovat kořeny a různě s nimi manipulovat. Před námi se z kořenů začal tvořit most. Ale aby nebyl suchý, nechal jsem na něm vyrůst kytičky. Ale nenech se zmást tou krásou. Země dokáže být velice silná. můžeš vyvolat zemětřesení, vytvořit puklinu v zemi, či jak jsem ti ukázal s těmi kořeny, tak můžeš třeba někoho jimi uvěznit. Vše jsem názorně ukázal, ale v dáli od nás. Přesto to bylo vše zřetelně vidět, i cítit. To zemětřesení nebylo tak silné, ale záchvěvy mohla Marion pociťovat. Nikoho jsem ale neuvěznil. Jen jsem před námi vytvořil takovou klec z kořenů. Vše hned poté zmizelo. Otočil jsem se na ni a svou tlapku jemně položil na tu její. Teď se podívej támhle před nás. Na tu pustou planinu a mysli jen na všechny kytičky, co jsi viděla. Zašeptal jsem jí a jen se díval, zda to zvládne.
Tak, tím končí náš společný čas. Byla to pro mě moc velká zábava. Byli jste všichni naprosto úžasní. Vaše rodinka je skoro tu, už jen čekáme na jejich reakce. Ale samozřejmě pište. Tohle není můj poslední post, ale poslední post zaměřený jen a jen na vás. Magie, kterou jsem na vás dal ze začátku, tak ta už neplatí. V postu, co jsem psal pro vlky, jsem zrušil veškeré své magické zábrany, obrany a bůhví co vše jsem měl aktivní. Takže prostě, můžete přemýšlet nad maminkou, tatínkem, Newlinem a Maple. Haha.
Co se týče bodování, je to následující:
Marion: 5
Kenai: 5
Kasius: 4
Taky to vidíte? Máme tu dva vítěze. Ale jen jeden může být můj favorit. A tím se stávááááááá.... MARION
Proč? Inu, z vás dvou byla ona, co poslala obrázek a splnila všechny úkoly, takže samozřejmě dostává plusové bodíky. Ale nebrečte vy dva. Ano, myslím tebe Kaisusi a Kenaii. Neodejdete s prázdnou. Ale to se dozvíte vše, až na konci tohohle nezapomenutelného dobrodružství.
,,Čauky mňauky. Všem, kdo to dotáhli až jsem, předávám své vřelé gratulace, ale… Víte, já nechtěl nikomu ublížit, natož mým milovaným vlkům. Hluboce mě mrzí, že jste kvůli mně museli poznat drzého mývala a nechat se úkolovat. Nic proti mývale, ale dokážeš někdy lézt krkem. Každopádně, zpátky k vyřešení naší situace. Nechci se vám tady ukazovat jako bezcitná bytost, a proto vás pustím za mnou a za vlčaty. Jen předem vás chci požádat, abyste mě ještě vyslyšeli, než cokoli začne. Víte, nechci mít spálený kožich nebo tak. I když jsem sice proti tomu odolný, však jsem něco jako Bůh, vidět váš naštvané mě velice trhá srdce… Ježiš, však jsem v cajku. Díky za starost. No, tak tedy vítejte.“
Takže, s vyprávěním to tu opět přebírám já. Mývala jste si užili dost, teď je řada na mě. Co k tomu říct. Už jsem se nedokázal z dálky dívat na mé milované vlky, jak trpí jen kvůli tomu, že si chci hrát s vlčaty a nechci být sám. Uznávám, bylo to ode mě velice nezdvořilé, jakým způsobem jsem si vlčata získal, ale tak. Nikdo mi nemůže přeci odolat. Alespoň jsem spoléhal na to, jak mě všichni milují. No, poučení je alespoň na mé straně. Nesmím vždy spoléhat na to, že jsem milovaný, aby mi procházeli takové věci, jako kradení vlčat… Ale co to zase plácám za nesmysly. Tohle není krádež. Já bych je vrátil… Za pár let.
Každopádně, tady jsme. Vlčata si u mě hrají a jejich rodina si jde pro ně. A pro mě taky, teda. Velice doufám, že vlci najdou v sobě tu lásku, kterou chovají pro mě, aby mě vyslyšeli, než mě začnou kárat. Ha, jaká ironie. však já jsem ten mocný tady ne? Doufám, že vše bude v klidu. A třeba jim pomůže i to, že si tady vlčata se mnou poklidně hrají. Třeba budou v údivu, že opravdu nejsem žádný tyran. Kdo by si to myslel, že? Vlčata jsou tady jako na velké hřišti. Smějí se, hrají si a poznávají vše nové, protože tohle místo je nejmagičtější ze všech. Je tu vše. Což bych se nedivil, kdyby i tahle skupina byla v údivu z toho, kam oni vešly. Jsem zvědav na jejich reakce. Ale nejdřív je vlastně musím pustit. Málem bych zapomněl.
Zrušil jsem veškerá svá dosavadní kouzla. Vlci tedy procitli, nechápali, proč museli tedy obcházet několika územími, aby se dostali ke mně a zároveň už necítili žádný odpor. Mýval se naštval a prostě utekl. Kde je mu konec, to nikdo neví. Každopádně stejně tohle místo je před smrtelníky kryté a musel jsem speciálním kouzlem odhalit cestu za námi, aby se k nám všichni dostali. A já tam na ně čekal s veselýma vlčatama, která zatím nic netušila.
Tak jo. Jsme už skoro u konce! Napište sem reakci a pak do Zapadlého koutu. Tam uvidíte post, ale ten bude ještě pro vlčata, každopádně můžete reagovat. Nezapomeňte na krásný popis Zapadlého koutu, protože to místo... je samotným rájem.
K hádance: měl to být Život, ale tak. Já nikdy nebyla moc dobrá s hádankami, takže cením snahu. Měli jste zajímavé odpovědi. Každopádně to byla poslední hádanka. Teď se jen oddejte psaní.Už vás nebudu dlouho trápit.
Pac a Pusu
Život
Wizku se ujala disku, nepociťovala žádnou negativní energii. Naopak se vydala spolu s Kayou kupředu za místem, kam ji vedl. Bylo to šťastné řešení? Rozdělit se? To se uvidí.
Když Wizku dorazila na místo, kde se jí magie zdála nejsilnější, začala nepochybně hrabat, stejně jako Naomi v Borůvkovém lese. Místo disku se jí ale začala zvláštně chvět zem pod nohami, poté písku začalo ubývat a s zapraskáním se pod nimi najednou objevila podzemní místnost. Samozřejmě do ní ona i Kaya obě žuchli.
Překvapivě se ani jedné z vlčic nic nestalo. Měli velké štěstí. Wizku okamžitě ucítila ohromně silný pocit magie, která byla všude okolo ní. Disk ležel na malém stolečku kousek před nimi. Vypadalo to tak jednoduše, stačilo si pro něj jen přijít a vzít si ho.
Když ale jedna z nich udělala pár kroků dopředu, z písku na zemi se složila zvláštní vysoká postava. Zaujala ochranářský postoj před diskem a vyčkávala na útok. V ruce se ochránci objevila nabroušená kamenná sekera. Nehýbal se, vyčkával, co udělají oni.
Ve chvíli, kdy se na strážce pokusí někdo zaútočit, jen jeho drápy projedou pískem. Nejspíše se s ním budete muset vypořádat jinak, než hrubou silou. Pozor, ale na jeho výpady.
Jste úžasní, miluju vás!
Pac a Pusu
~ Život
Jakmile všichni ucítili písek pod tlapkami, mýval se jich rychle pustil. Otřel si svoje tlapky do saka, jakoby snad vlci měli nějakou nákazu. Vyndal si dýmku z pusy a podíval se na vlk.
"Nejsme tam,
kde si myslíte,
ale jsme tam,
kde být musíme.
Poslední úkol na vás čeká.
Otázka to však nebude lehká."
Hebké to je, ale peřinka to není. Září to, až to oslepuje, ale Slunce to není. Milou duši má, ale jest osamocená.
Mýval jim dal hádanku, kterou teď vlci měli společně rozluštit.
Kdo na to přijde? O co se jedná?
POSLEDNÍÍÍÍ ÚKOOOOOL! Jupí. Jakmile to vyřešíte, pak vás čeká poslední post s mývalem a hurá za vlčaty (možná). Tudíž ještě napíšete min. 3 posty, to se dá zvládnout do Vánoc... snad?
Pokud si s hádankou nebudete vědět rady, máte právo se zeptat, ale... jen jednou!
Ale vy jste hlavy chytrý, vy to zvládnete.
Pac a Pusu
Brzy se uvidíme, jupí.
~Život
EDIT: po uvážení jsem vám tam dodala ještě k hádance jednu větu, abych vám dala větší hints
,,Nemohu tomu uvěřit,
jak snadno jste mě poznali,
ale tajemství vám musím svěřit.
Nedostane se vám žádné pochvaly!
Už je pozdě,
Život si je přivlastnil.
Vlčata nebudete mít ve hvozdě,
jen že by se snad zázrak dostavil.
Pravda se má tak,
že jsem vám dal své slovo.
Chyťte se všichni mých tlap,
jdem se teleportovat, holoto."
Natáhl obě své tlapky, aby se jich všichni mohli chytnout. Jakmile tak učinili, mýval se podíval jen nahoru, z dýmky vyfoukl svůj kouž, který je obestoupil a najednou všichni zmizeli. Vlci mohli jen cítit, jako kdyby se samým dýmem stali. Jako když ztratili kompletně svou vlčí formu. Společně se přesunuli k Narrským vrškům.
Všichni se prosím přesuňte do Narrských kopců. Bude tam na vás čekat poslední post s úkolem. Nebojte, nebude to vůbec nic těžkého. To zvládnete!!
// pokračování akce je tedy pouze pro Litai, Wolfi, Maple a Newlina - prosím dojděte sem, reagujete na mývaly. Hodím vám pak teleport k Životu, takže napíšete ještě cca 3-4 posty a bude konec :)
pro ostatní: dala jsem vám možnost se vyjádřit, ale neudělali jste tak, takže pro vás akce končí. Ještě popřemýšlím, jakou odměnu vám dám za účast. Jsem ráda, že jste se alespoň trochu zapojili, ovšem moc mě mrzí, že to takhle dopadlo. Tak třeba někdy jindy.
pro vlčata : my normálně hrajeme dál u nás 
čekám na vaše reakce
) a já jsem velice... velice smutný. Popostrkávám vás, jak nejlépe dovedu, ale ani to bohužel nefunguje a tak vám všem dávám na výběr. Blíží se Vánoce a s tím i konečně volno a pohoda. Jenže volno ale tolik nemáme. Je spousta návštěv, plánů a tak. A jelikož jsem Život a všechno vím, je mi jasné, že to tu moc žít nebude, tudíž vám nabízím dvě možnosti:1. buď fakt pohnete zadky a napíšete - klidně vás s tím mývalem teleportuju za vlčatama, aby se to rychle ukončilo a nic se už vymýšlet nebude
2. to ukončíme ÚPLNĚ
bohužel ani v jednom případě nečekejte nějakou extra mega bombastickou odměnu, kterou jsem pro vás měl přichystanou. Bohužel, jsem prostě moc smutný. Je to má chyba? Možná jo. Asi jsem něco udělal špatně. Třeba jsem na vás měl poslat vraždícího hada, nebo něco, aby bylo větší vrzůčo a vy jste se do téhle akcičky nenutili. Tohle je mé poslední kopnutí. Čas na vyjádření vám dávám do středy 11.12.
~ smutný Život
I když teda vlčata měla možnost si ozkoušet, jaké je to vlastnit danou magii, vzal jsem si na stranu Kenaie. Ten vypadal hodně zdrženlivý. ,,Kenaii. Něco ti povím. Iluze a Předměty jsou silné magie. Vlastně každá z magií je silná, ale tys reagoval hlavně na tyhle dvě. Iluze jsou opravdu mocné. Můžeš zmást smysly ostatním," oba dva, jen my dva, jsme se náhle ocitli před otevřeným mořem. Sluníčko svítilo, bylo hrozný vedro. ,,Můžeš vytvořit něco, co prostě tu není," vrátili jsme se zpátky a vytvořil jsem před ním zajíce s jeleními parohami. ,,Avšak nemyslím si, že tohle je ta magie, kterou bys v dospělosti ovládal. Předměty... předměty budou tvoje." Před námi jsem zvedl kámen. Velký kámen, který poletoval nad zemí. V tom se ten kámen rozpadl na několik kamínků, které se měnili. Každý v nějako jiného. V drahé kamení, v hlínu, nebo se vypařili. Měnili skupenství. Propůjčil jsem mu tedy magii předmětů, se kterou mohl tvořit. ,,Tak si užij tvoření," mrknul jsem na něj a pak vesele docupital před moje další dvě vlčátka.
Další úkol je stále spojen s magií, ale teď si to vyzkoušíte sami. Opět zkuste vymyslet něco originálního. Co s teou magií dovedete? A... opravdu si s tou magií rozumíte? Jste malá vlčátka, nemeli byste magii na 10 levelu používat. Bude to mít pozitivní nebo negativní následky?
Jak jste na tom s bodama?
Marion: 3
Kenai: 2
Kasius: 3
// Jako vážně... psala jsem na dvou území osud... a NIKDO nebyl schopný prostě chudákům pomoct?! To jsou dneska vlci. 
Vlci si mysleli, že mohou toho nebožáka sežrat. Na první pohled to vypadalo, že mu způsobili zranění. Jenže v jejich světě, tohle znamenalo něco jiného. Tyto bytosti si pro zábavu trhaly ruce i nohy. Způsobovalo jim to ohromnou radost a pociťovali u toho lechtání. Proto se malý mužík začal hrozně hlasitě smát. Že mu někdo utrhl ruku? Do pěti vteřin měl novou! Tak samo novu i hlavu. Divná to stvoření! A divná to země, v které žili. "Ahňachňááá, Dóooošťě, lechnmrá té." Snažil se ze sebe dostat. A ve chvíli, kdy chudák malá Nym začala plakat... se její slzička dotkla jiskry, která se vypařila. Další kapičky slziček stačily na to, aby uhasily veškeré to jiskření! Skvělá práce Nym! Konečně mu někdo pomohl. Hned po tom, co ho milosrdný Zakar vyplivne z tlamy...
*Chvíle čekání*.
// Fuj Zakare pusť! Fuj je to! Nech to být, kdo ví co to vůbec je! Fůj povídám! Ošklivý vlk!
*Osud sahá Zakarovi do tlamy, kterou rozevře a malý mužík upadne za zem.*
Pardon, trošku jsem jako osud musela zakročit a přestat ve svém vyprávění. Pokračujeme! Kde jsem přestala? Ano... Nym uhasila jiskření! Sláva hosana! Maličký mužík začal tančit a poskakovat kolem mizející duhy. "Mé přátelóo, já děkovét! Zatvoríííté svojě očočá!" Hopskal si a vyskočil na duhu. Měl v sobě nějakou tu kouzelnou moc, díky které vlkům zavřel oči sám. A pak se to stalo. Sundal si kalhoty a začal jim čůrat na hlavy! "Hhehehehá." Smál se ten blázen. A vlci mohli otevřít oči. Malý mužík je počůral duhovou vodou. Ta se při kontaktu s jejich hlavami změnila v drahokamy a květiny. Trošku trapnější chvíle nastala, když jej duhový most nemohl přenést, jelikož byl dost slabý na teleport. A tak mužík stál pořád na tom samém místě. Pak se ozvalo ale plesknutí a zmizela jak duha, tak i mužík!
// Nic normálnějšího napsat nešlo. Já vám tedy děkuji, budiž každému přidáno 7 drahokamů + 7 květin. běžte...
Maličké nebožátko se místo pomoci, dočkalo jen větší bolesti, které mu vlčice způsobily. "BBÉÉÉÉÉÉBÍÍÍÍ." Plakalo to maličké. Silně a hlasitě plakalo. Stojíc pevně jako skála na třech nožkách které mělo. Země se mírně zachvěla. Díra, ta díra! Chrlila něco dalšího. Mnohem většího než byl tenhle chlupatý prcek. A bum! Na zemi stál jeho otec. Silný jedinec o třech nohách, velikostně dvakrát větší než vlčice. Srst až po zem, krásně vlnitá a celá bílá. Blýštivě bílá. Čumák dlouhý, celý slizký a k tomu tři obří oči! Na samotné hlavě zakroucené rožiska, které se obtáčely kolem jeho těla. Tvořilo to jakousi hradbu.
Naštvaný otec, opravdu velice. Rozběhl se a obě vlčice rohy srazil k zemi. Ty letěly dobré tři metry vzduchem, než dopadly na zem. Statný otec schoulil své dítko ke svému tělu. Doslova si jej naložil na záda a jedním mocným skokem, vskočil na duhový most. Ten jej šíleným sešupem vzal zpět do podzemí, kam tito tvorové patřili. Vlčice si mohly všimnout, že jeho dítko na ně vyplazovalo jazyk. Jakoby se jim tím chtělo vysmát.
Propadlina se začala pomalu uzavírat. Duha slábla a slábla, až téměř vyprchala. V zemi zůstal pouhý ďolík, kam vlčice nestrčily ani drápek. Mohly si však povšimnout, že v místě, kde duha ještě před necelou chvílí byla, zůstaly drahokamy a nějaké to kvítí.
// Čekala jsem vaší pomoc hrůza co to za vlky se teď rodí :D Obě 4 drahokamy + 4 květiny
Portálem postupně prošli všichni vlci. Někteří z lesa, někteří odjinud. Jejich seznámení bylo sice teprve na začátku, ale na dlouhé proslovy nebyl čas. Všichni měli tak důležitý úkol. A Grum zatím nikde, nejspíše si vlci budou muset poradit i bez něj.
Jak ale v tomto nepřeberném množství písku cokoliv najít? Všude okolo vlků nebylo nic, jen chladná pustina. Ve dne to tu spalovalo velké teplo, přes noc mrazivá zima. Neměli by ztrácet čas.
Storm se uchopil disku a byl určen k tomu, aby se jím nechal vést. Měl cítit jeho vedení, jak disk sám bude hledat svou další část. A opravdu, netrvalo tomu dlouho, než Storm pocítí jisté šimrání, které ho bude navádět jedním směrem. Nepochybně se tudy vydá a požádá vlky, aby ho následovali.
Po nějaké době pátrání se ovšem Storm zastaví. Začne pociťovat něco zvláštního, jako by se v něm hromadila spousta hněvu. Otočí se na Kayi, která je k němu v tu chvíli nejblíže, a začne na ni agresivně vrčet. Začne útočit na své vlastní přátele a Storm určitě je jeden z těch, kteří budí respekt. Je to diskem, který do něj přenáší něco zlého. Pochopí, co se děje? A co ostatní vlci? Kdo bude dalším nositelem disku? Kdo dovede vlky k tomu správnému místu?
// Prosím hrajte, dokud se nedostanete na místo, kde další z nositelů pozná, že je magie nejsilnější. Nechte to klidně na několik kol. Kdybych do toho náhodou chtěla vstoupit, skočím mezi vás.
Vlčice se možná dohadovaly zbytečně. Házet obvinění jedna na druhou? V místě, kde se duha dotýkala půdy se vytvořila obrovská propast. Díra jako do... opravdu velká díra. Tohle nebyla klasická situace u duhy. Děly se zde zvláštní věci. Nebylo možné spadnout do propadliny, tvořil se v ní přetlak, který foukal všechny věci z propadliny ven. A ejhle! Co to vyfouklo? Tří nohý tvor stál před vlčicemi. Co to bylo? Nikdo neví. Ale bylo to hodně ošklivé, celé zarostlé chlupy. Tvář nebyla k rozpoznání. Stálo to na třech nohách, které byly zakončeny kopýtky. Srst, pokud se to tak dalo nazvat, byla kudrnatá a dlouhá až po zem. Velikostně to bylo do poloviny břicha vlčic. Jenže... ono to bylo mládě!
"Či domů!" Plakalo to nebohé stvoření. Jenže jak ho dostat domů? I kdyby ho vlčice shodily do propadliny, přetlak jej udrží ve vzduchu a to malé nebohé cosi zůstane stále s nimi. Pokusí se vlčice vymyslet, jak dostat drobečka k mamince?
Zákaz kopírování. Veškerý obsah je chráněn autorským právem.
Obrázky a texty náleží jejich právoplatným autorům.