Gallirea - Příspěvky uživatele

Územím se rozléhá podivné, pisklavé chvění. Skoro jako by se někdo, nebo něco proplétalo zbylým listím… Nejsou to snad blechy bloudící kolem, aby se mohly na někom usídlit? A kde se tu vzaly, když se svět mrazem třese? Skoro to vypadá, jako by si Život chtěl po vánočních svátcích ještě chvíli pohrát. Tyhle malá zvířátka totiž nejsou jen tak ledajaká, obyčejná a otravná. Jsou začarovaná, ale na první pohled byste vůbec nic nepoznali. Jsou černé, pěkně malé a podlé. Když je dostanete, vůbec nesvědí, nebolí a ani nepřenáší žádné nemoci. I když… Jakmile se k nim přiblížíte a blechy na vás naskáčou, protože nic jiného na práci nemají, poznáte to téměř okamžitě. Když se do vás nějaký tento parazit zakousne, s největší pravděpodobností na něco zapomenete – na nějakou každodenní činnost – nebo vám něco vůbec nepůjde. Někdo může třeba zapomenout, že je to vlk a bude si myslet, že je ve skutečnosti… Třeba myš! Další vlk bude v přesvědčení, že nemá tlapky nebo uši. Je to v celku taková malá bleší loterie, neboť každý z toho vyjde dost špatně.
Není ale čeho se bát. Blechy na nikom nezůstávají věčně a až se jejich tvůrce dostatečně pobaví nad svým výtvorem, blechy sami odpadnou a vrátí se tam, kam patří. Do té doby ale není možné se blech zbavit, drží se vás jako kleště a nehledě na to, jak moc se budete snažit, nenechají se přelstít. Každý váš pohyb bude doprovázen vaší společností. Jednotliví vlci mají přitom svá vlastní postižení, s kterými se budou muset vypořádat… Teď už je jen potřeba najít pár bláznů, kteří by šli prozkoumat podivně vypadající tečky na čerstvém sněhu.
A máme tu nového majitele blech!
Stává se ním... Litai! A její očarování?
Vlastník zapomene, že umí mluvit.

Hodně štěstí!

Toto očarování platí pro 6 příspěvků, nevztahuje se však na příspěvky v rámci přesunu - takže pokud budete na jednom území a půjdete na druhé, počítá se pouze příspěvek na území, ale i v přesunu musíte zahrnout to, čím vás blechy očarovaly.
Případné dotazy Skylieth do vzkazu.

Územím se rozléhá podivné, pisklavé chvění. Skoro jako by se někdo, nebo něco proplétalo zbylým listím… Nejsou to snad blechy bloudící kolem, aby se mohly na někom usídlit? A kde se tu vzaly, když se svět mrazem třese? Skoro to vypadá, jako by si Život chtěl po vánočních svátcích ještě chvíli pohrát. Tyhle malá zvířátka totiž nejsou jen tak ledajaká, obyčejná a otravná. Jsou začarovaná, ale na první pohled byste vůbec nic nepoznali. Jsou černé, pěkně malé a podlé. Když je dostanete, vůbec nesvědí, nebolí a ani nepřenáší žádné nemoci. I když… Jakmile se k nim přiblížíte a blechy na vás naskáčou, protože nic jiného na práci nemají, poznáte to téměř okamžitě. Když se do vás nějaký tento parazit zakousne, s největší pravděpodobností na něco zapomenete – na nějakou každodenní činnost – nebo vám něco vůbec nepůjde. Někdo může třeba zapomenout, že je to vlk a bude si myslet, že je ve skutečnosti… Třeba myš! Další vlk bude v přesvědčení, že nemá tlapky nebo uši. Je to v celku taková malá bleší loterie, neboť každý z toho vyjde dost špatně.
Není ale čeho se bát. Blechy na nikom nezůstávají věčně a až se jejich tvůrce dostatečně pobaví nad svým výtvorem, blechy sami odpadnou a vrátí se tam, kam patří. Do té doby ale není možné se blech zbavit, drží se vás jako kleště a nehledě na to, jak moc se budete snažit, nenechají se přelstít. Každý váš pohyb bude doprovázen vaší společností. Jednotliví vlci mají přitom svá vlastní postižení, s kterými se budou muset vypořádat… Teď už je jen potřeba najít pár bláznů, kteří by šli prozkoumat podivně vypadající tečky na čerstvém sněhu.
A máme tu nového majitele blech!
Stává se ním... Aseti! A její očarování?
Vlastník je přesvědčený, že umí létat.

Hodně štěstí!

Toto očarování platí pro 6 příspěvků, nevztahuje se však na příspěvky v rámci přesunu - takže pokud budete na jednom území a půjdete na druhé, počítá se pouze příspěvek na území, ale i v přesunu musíte zahrnout to, čím vás blechy očarovaly.
Případné dotazy Skylieth do vzkazu.

Územím se rozléhá podivné, pisklavé chvění. Skoro jako by se někdo, nebo něco proplétalo zbylým listím… Nejsou to snad blechy bloudící kolem, aby se mohly na někom usídlit? A kde se tu vzaly, když se svět mrazem třese? Skoro to vypadá, jako by si Život chtěl po vánočních svátcích ještě chvíli pohrát. Tyhle malá zvířátka totiž nejsou jen tak ledajaká, obyčejná a otravná. Jsou začarovaná, ale na první pohled byste vůbec nic nepoznali. Jsou černé, pěkně malé a podlé. Když je dostanete, vůbec nesvědí, nebolí a ani nepřenáší žádné nemoci. I když… Jakmile se k nim přiblížíte a blechy na vás naskáčou, protože nic jiného na práci nemají, poznáte to téměř okamžitě. Když se do vás nějaký tento parazit zakousne, s největší pravděpodobností na něco zapomenete – na nějakou každodenní činnost – nebo vám něco vůbec nepůjde. Někdo může třeba zapomenout, že je to vlk a bude si myslet, že je ve skutečnosti… Třeba myš! Další vlk bude v přesvědčení, že nemá tlapky nebo uši. Je to v celku taková malá bleší loterie, neboť každý z toho vyjde dost špatně.
Není ale čeho se bát. Blechy na nikom nezůstávají věčně a až se jejich tvůrce dostatečně pobaví nad svým výtvorem, blechy sami odpadnou a vrátí se tam, kam patří. Do té doby ale není možné se blech zbavit, drží se vás jako kleště a nehledě na to, jak moc se budete snažit, nenechají se přelstít. Každý váš pohyb bude doprovázen vaší společností. Jednotliví vlci mají přitom svá vlastní postižení, s kterými se budou muset vypořádat… Teď už je jen potřeba najít pár bláznů, kteří by šli prozkoumat podivně vypadající tečky na čerstvém sněhu.
A máme tu nového majitele blech!
Stává se ním... Allairé! A její očarování?
Vlastník je přesvědčený, že v životě neviděl vlka.

Hodně štěstí!

Toto očarování platí pro 6 příspěvků, nevztahuje se však na příspěvky v rámci přesunu - takže pokud budete na jednom území a půjdete na druhé, počítá se pouze příspěvek na území, ale i v přesunu musíte zahrnout to, čím vás blechy očarovaly.
Případné dotazy Skylieth do vzkazu.

Územím se rozléhá podivné, pisklavé chvění. Skoro jako by se někdo, nebo něco proplétalo zbylým listím… Nejsou to snad blechy bloudící kolem, aby se mohly na někom usídlit? A kde se tu vzaly, když se svět mrazem třese? Skoro to vypadá, jako by si Život chtěl po vánočních svátcích ještě chvíli pohrát. Tyhle malá zvířátka totiž nejsou jen tak ledajaká, obyčejná a otravná. Jsou začarovaná, ale na první pohled byste vůbec nic nepoznali. Jsou černé, pěkně malé a podlé. Když je dostanete, vůbec nesvědí, nebolí a ani nepřenáší žádné nemoci. I když… Jakmile se k nim přiblížíte a blechy na vás naskáčou, protože nic jiného na práci nemají, poznáte to téměř okamžitě. Když se do vás nějaký tento parazit zakousne, s největší pravděpodobností na něco zapomenete – na nějakou každodenní činnost – nebo vám něco vůbec nepůjde. Někdo může třeba zapomenout, že je to vlk a bude si myslet, že je ve skutečnosti… Třeba myš! Další vlk bude v přesvědčení, že nemá tlapky nebo uši. Je to v celku taková malá bleší loterie, neboť každý z toho vyjde dost špatně.
Není ale čeho se bát. Blechy na nikom nezůstávají věčně a až se jejich tvůrce dostatečně pobaví nad svým výtvorem, blechy sami odpadnou a vrátí se tam, kam patří. Do té doby ale není možné se blech zbavit, drží se vás jako kleště a nehledě na to, jak moc se budete snažit, nenechají se přelstít. Každý váš pohyb bude doprovázen vaší společností. Jednotliví vlci mají přitom svá vlastní postižení, s kterými se budou muset vypořádat… Teď už je jen potřeba najít pár bláznů, kteří by šli prozkoumat podivně vypadající tečky na čerstvém sněhu.
A máme tu nového majitele blech!
Stává se ním... Arcanus! A jeho očarování?
Vlastník zapomene všechno, co prožil a co před chvílí řekl (pokaždé, když něco pronese).

Hodně štěstí!

Toto očarování platí pro 6 příspěvků, nevztahuje se však na příspěvky v rámci přesunu - takže pokud budete na jednom území a půjdete na druhé, počítá se pouze příspěvek na území, ale i v přesunu musíte zahrnout to, čím vás blechy očarovaly.
Případné dotazy Skylieth do vzkazu.

Územím se rozléhá podivné, pisklavé chvění. Skoro jako by se někdo, nebo něco proplétalo zbylým listím… Nejsou to snad blechy bloudící kolem, aby se mohly na někom usídlit? A kde se tu vzaly, když se svět mrazem třese? Skoro to vypadá, jako by si Život chtěl po vánočních svátcích ještě chvíli pohrát. Tyhle malá zvířátka totiž nejsou jen tak ledajaká, obyčejná a otravná. Jsou začarovaná, ale na první pohled byste vůbec nic nepoznali. Jsou černé, pěkně malé a podlé. Když je dostanete, vůbec nesvědí, nebolí a ani nepřenáší žádné nemoci. I když… Jakmile se k nim přiblížíte a blechy na vás naskáčou, protože nic jiného na práci nemají, poznáte to téměř okamžitě. Když se do vás nějaký tento parazit zakousne, s největší pravděpodobností na něco zapomenete – na nějakou každodenní činnost – nebo vám něco vůbec nepůjde. Někdo může třeba zapomenout, že je to vlk a bude si myslet, že je ve skutečnosti… Třeba myš! Další vlk bude v přesvědčení, že nemá tlapky nebo uši. Je to v celku taková malá bleší loterie, neboť každý z toho vyjde dost špatně.
Není ale čeho se bát. Blechy na nikom nezůstávají věčně a až se jejich tvůrce dostatečně pobaví nad svým výtvorem, blechy sami odpadnou a vrátí se tam, kam patří. Do té doby ale není možné se blech zbavit, drží se vás jako kleště a nehledě na to, jak moc se budete snažit, nenechají se přelstít. Každý váš pohyb bude doprovázen vaší společností. Jednotliví vlci mají přitom svá vlastní postižení, s kterými se budou muset vypořádat… Teď už je jen potřeba najít pár bláznů, kteří by šli prozkoumat podivně vypadající tečky na čerstvém sněhu.
A máme tu nového majitele blech!
Stává se ním... Rorrey! A jeho očarování?
Vlastník je v přesvědčení, že nikdy neviděl sníh.

Hodně štěstí!

Toto očarování platí pro 6 příspěvků, nevztahuje se však na příspěvky v rámci přesunu - takže pokud budete na jednom území a půjdete na druhé, počítá se pouze příspěvek na území, ale i v přesunu musíte zahrnout to, čím vás blechy očarovaly.
Případné dotazy Skylieth do vzkazu.

Územím se rozléhá podivné, pisklavé chvění. Skoro jako by se někdo, nebo něco proplétalo zbylým listím… Nejsou to snad blechy bloudící kolem, aby se mohly na někom usídlit? A kde se tu vzaly, když se svět mrazem třese? Skoro to vypadá, jako by si Život chtěl po vánočních svátcích ještě chvíli pohrát. Tyhle malá zvířátka totiž nejsou jen tak ledajaká, obyčejná a otravná. Jsou začarovaná, ale na první pohled byste vůbec nic nepoznali. Jsou černé, pěkně malé a podlé. Když je dostanete, vůbec nesvědí, nebolí a ani nepřenáší žádné nemoci. I když… Jakmile se k nim přiblížíte a blechy na vás naskáčou, protože nic jiného na práci nemají, poznáte to téměř okamžitě. Když se do vás nějaký tento parazit zakousne, s největší pravděpodobností na něco zapomenete – na nějakou každodenní činnost – nebo vám něco vůbec nepůjde. Někdo může třeba zapomenout, že je to vlk a bude si myslet, že je ve skutečnosti… Třeba myš! Další vlk bude v přesvědčení, že nemá tlapky nebo uši. Je to v celku taková malá bleší loterie, neboť každý z toho vyjde dost špatně.
Není ale čeho se bát. Blechy na nikom nezůstávají věčně a až se jejich tvůrce dostatečně pobaví nad svým výtvorem, blechy sami odpadnou a vrátí se tam, kam patří. Do té doby ale není možné se blech zbavit, drží se vás jako kleště a nehledě na to, jak moc se budete snažit, nenechají se přelstít. Každý váš pohyb bude doprovázen vaší společností. Jednotliví vlci mají přitom svá vlastní postižení, s kterými se budou muset vypořádat… Teď už je jen potřeba najít pár bláznů, kteří by šli prozkoumat podivně vypadající tečky na čerstvém sněhu.
A máme tu nového majitele blech!
Stává se ním... Nefret! A její očarování?
Vlastník si myslí, že je opačné pohlaví (samec se má za samici, samice za samce).

Hodně štěstí!

Toto očarování platí pro 6 příspěvků, nevztahuje se však na příspěvky v rámci přesunu - takže pokud budete na jednom území a půjdete na druhé, počítá se pouze příspěvek na území, ale i v přesunu musíte zahrnout to, čím vás blechy očarovaly.
Případné dotazy Skylieth do vzkazu.

Územím se rozléhá podivné, pisklavé chvění. Skoro jako by se někdo, nebo něco proplétalo zbylým listím… Nejsou to snad blechy bloudící kolem, aby se mohly na někom usídlit? A kde se tu vzaly, když se svět mrazem třese? Skoro to vypadá, jako by si Život chtěl po vánočních svátcích ještě chvíli pohrát. Tyhle malá zvířátka totiž nejsou jen tak ledajaká, obyčejná a otravná. Jsou začarovaná, ale na první pohled byste vůbec nic nepoznali. Jsou černé, pěkně malé a podlé. Když je dostanete, vůbec nesvědí, nebolí a ani nepřenáší žádné nemoci. I když… Jakmile se k nim přiblížíte a blechy na vás naskáčou, protože nic jiného na práci nemají, poznáte to téměř okamžitě. Když se do vás nějaký tento parazit zakousne, s největší pravděpodobností na něco zapomenete – na nějakou každodenní činnost – nebo vám něco vůbec nepůjde. Někdo může třeba zapomenout, že je to vlk a bude si myslet, že je ve skutečnosti… Třeba myš! Další vlk bude v přesvědčení, že nemá tlapky nebo uši. Je to v celku taková malá bleší loterie, neboť každý z toho vyjde dost špatně.
Není ale čeho se bát. Blechy na nikom nezůstávají věčně a až se jejich tvůrce dostatečně pobaví nad svým výtvorem, blechy sami odpadnou a vrátí se tam, kam patří. Do té doby ale není možné se blech zbavit, drží se vás jako kleště a nehledě na to, jak moc se budete snažit, nenechají se přelstít. Každý váš pohyb bude doprovázen vaší společností. Jednotliví vlci mají přitom svá vlastní postižení, s kterými se budou muset vypořádat… Teď už je jen potřeba najít pár bláznů, kteří by šli prozkoumat podivně vypadající tečky na čerstvém sněhu.
A máme tu nového majitele blech!
Stává se ním... Nym! A její očarování?
Vlastník zapomene, jak se vlastně chodí.

Hodně štěstí!

Toto očarování platí pro 6 příspěvků, nevztahuje se však na příspěvky v rámci přesunu - takže pokud budete na jednom území a půjdete na druhé, počítá se pouze příspěvek na území, ale i v přesunu musíte zahrnout to, čím vás blechy očarovaly.
Případné dotazy Skylieth do vzkazu.

Therion statečně bojoval o Život paní Jezevčice. Nebylo zbytí a nebyl čas. každá minuta navíc znamenala ještě větší oslabení životních funkcí. Přesto se to tomuhle fešákovi povedlo! Mláďata sice řvala, ale to bylo vše, na co se zmohla. Statečná Darkie dokázala dovést do bezpečí všechny tři. A Nym? Tomu malému prckovi nechali na starost omráčeného pana Jezevce. Který k sobě tak napůl přišel a nechal se odvést.
Že by všechno dobře dopadlo?
Chvíle pobytu v teple a paní Jezevčice k sobě začala přicházet. Tak samo i pan Jezevec. A malí kulíšci? Ti konečně přestali řvát. Schoulili se do klubíček a konečně usnuli. Paní Jezevčice se podívala na svého partnera a následně přistoupila blíže k vlkům. Děkufeme. Mof fám děkufeme. Fenku na náf fíhala fiftá frtm." Děkovala Jezevčice, když už byla konečně rozmražená a dokázala konečně mluvit. Pan Jezevec stále viděl velké kulové. Jeho brýlky byly v zapomnění. Přesto i on děkoval vlkům. Ale velmi tiše, jeho drobotina konečně usnula. Jak pan Jezevec tak paní Jezevčice se schoulily do klubíčka ke svým dětem a tiše všichni usnuli.

// Za velmi rychlé, pohotové jednání a odezvy vlků dostává každý 3 oblázky a 3 drahokamy.

Jezevčí rodinka byla promrzlá až na kost. Malí jezevci upadali do mdlob. Jezevčí táta v tuto chvíli slepý, že téměř nerozeznal strom od skály se snažil najít jejich doupě. Ale bez jeho brýlí to bylo dosti zbytečné. Čumáček mu už vůbec nepracovat. A přesně v ten moment se u jezevčí rodinky objevila Darkie. Nikdo si jí nevšiml do okamžiku, než začala mluvit. Jezevčí otec se na vlčici podíval. Viděl jí jako obří šmouhu, která mluví, ale né jejich řečí. "Fmankote! Ufíkejte" Ufíkejte!" Zpanikařil jezevčí otec. Rozběhl se přímo proti stromu a narazil tvrdě do kmene. Odrazil se a dopadl zpět na zem v bezvědomí.
Drobci jezevci začali ještě více řvát. Někdo je chtěl sežrat a zmrzačil jim tátu. A ještě jim byla taková zima, že nebyli moc schopní běhat. Pištěli, jako by je už vlci měli v tlamách.
Do toho se vložila vystrašená paní Jezevčice. Naježila svou srst a šla bránit své mláďata. "Befte pryf! Koufnu vas! Befte! Nefte náf být." Naštvaná máma tří jezevečků vystartovala na vlky. Rozběhla se přímo proti ním. Mládaťa ječela. Šíleně řvala. Byl to až otravný řev.
Jenže pod jezevčí mámou se propadl sníh a ona zahučela do cizí nory s tím, že jí ještě nějaká ta vrstva sněhu zasypala. Jak se zachovají vlci? Pomohou jezevčí rodince? Otec ležící stále v bezvědomí, matka kdesi v noře pod tíhou sněhu a tři malí drobečci uřvaní, že se to dlouho vážně poslouchat nedalo. Nudle z čumáčku jim přimrzaly a když si je chtěli urvat, urvali by si i čumáček. Brekot byl tedy nezastavitelný. Tlapičky už necítili, takže se sami od sebe pohnout už ani nemohli.

// Máte povolenou částečnou manipulaci se všemi členy jezevčí rodiny. Můžete libovolně zasahovat.

// Přeskakuji, ať se nezdržujeme.

„Nechcete ublížit?“ Zeptal se a nechápavě je pozoroval. Sněžný muž si tu žil pokojně svým životem, již dlouho nikdo neviděl a najednou se tu objevila skupinka cizinců, která se tvářila velmi mile. Byl zmatený.
„Brum? Já neznat Brum, já tady,“ ukázkově zaklepal nohou na zem a pak udělal krok dozadu. Když mu vlci začali vysvětlovat, proč by jim měl odevzdat disk, smutně se na něj podíval. „Ale to moje,“ zavrtěl hlavou. Ale přeci jen vypadal po jejich slovech trochu přesvědčeni. „Kdo zly?“ Zeptal se po chvíli přemýšlení, které mu dávalo očividně zabrat. „Já neznat,“ zavrtěl hlavou. „To moje,“ zamával s diskem, jako by nic nevážil. „Nic jineho nemit,“ pokrčil sněžný muž rameny. Uprostřed jednotvárného sněhu se mu povedlo vyhrabat zlatou věcičku, poklad. Bral ji jako svůj jediný a nejzajímavější majetek. Mají mu vlci co nabídnout, aby se toho vzdal?

„Asi jste to nepochopily,“ řekl černý vlk, který vypadal, že je velitelem této skupiny. „Ale tím po dobrém jsem myslel, že nám ten disk předáte a my vás za to necháme žít vaše malicherné životy. Chcete zachránit svět? A pro koho? Pro sebe? Své potomky? Naše posmrtné životy jsou krátké a určeny ke zkáze,“ zavrtěl nad tím hlavou. „A oni jsou již blízko. Jejich armáda je tak blízko, jako by už klepala na pomyslné dveře. Co s tím asi tak uděláte? Myslíte si, že vám pomůže Grum? Mám pocit, že ten vám už k ničemu nebude,“ začal se hlasitě smát. „Určitě ne bez hlavy,“ nevypadalo to, že by se s nimi dalo domluvit. Mluvit pravdu, nebo vlčice jen strašil?
Wizku měla disk na krku již nějakou dobu a zrovna v té nejhorší chvíli se rozhodl, že už ho nudí být hodným doplňkem. A podobně jako ovlivnil Stormova, ve Wizku začala stoupat nekontrolovatelná agrese. Bez přemýšlení se rozběhla proti svým nepřátelům.

Jezevčí rodinka si vyrazila na výlet. V tom nejméně vhodném počasí se Jezevec s paní Jezevčicí a s třemi jezevčátky vydali ven ze své nory. Jenže jak už to tak bývá, ztratili se. Jezevec s Jezevčicí byl vyzvednout své děti u babičky. Výlet trval ale moc dlouho. Během jejich cesty napadlo spousta sněhu a oni nebyli schopní určit, kde přesně se jejich nora nacházela. "No já fám nefím." Vydal starostlivý tatínek ze sebe. Co víc, zapomněl si své brýle, takže neviděl vůbec ani na krok. "Myflel fem, fe tafy to bufe." Mluvil jezevčí řečí. Jeho potomci hlasitě plakali. "Tife!" Ohradila se jezevčí maminka. Bála se, že pokud budou potomci moc hluční, stanou se lehkou kořistí.
Jezevčí otec začal hrabat do sněhu. Ale krutý mráz zmrazil spodní vrstvičky sněhu a ty vytvořily silnou krustu. "Já cí fomů!" Zakřičelo mládě, celé promrzlé, vystrašené s velkou nudlí u čumáčku, který byl spíše fialový a vypadal, že mu každou chvíli umrzne. Navíc v tom velkém mrazu jim slzičky přimrzaly okamžitě ke kožíšku. Což je tahalo a způsobovalo bolest.

Půjdou se vlci podívat, co se to tady děje? Proč mláďata jezevců pláčou?

Vše dopadlo, jak mělo. Vlčata zvládla všechny věci, které jsem jim ukázal. Byl v nich velký potenciál a já jsme se cítil hrdě a dojatě. Že by snad nějaké zvláštní otcovské pocity? Sám jsem se zasmál. Jenže jsem musel čelit něčemu jinému, a to rodině těhlech vlčat. Zvážněl jsem a otočil jsem se na přicházející skupinku. Vlčata k nim hned rychle běžela, skákala, vrtěla vesele ocáskem. Bylo mi smutno, že ke mně se tak nikdo radostně vracet nebude. Jenže v tom přiběhl Newlin a mluvil. Tlamu nezavřel, ale jeho slova mě velice těšila a můj ocásek se vesele rozmával. ,,Mojí milý drahouškové. Rád vás všechny vidím pohromadě. Já, omlouvám se za mé zbrklé a vlastně neomluvné chování. Příště, pokud si vlčátka budu chtít vzít, určitě vám dám vědět předem a vše prodiskutujeme. Ne, nebojte. Já si dělám srandu, ale pučit si je budu moci, že jo? Jsou moc roztomilá. Ale, víte. Já jsem Život, já jsem tvořitel a ono, i když je tu kolem mě spousta zvířat, nic mi neudělá větší radost než společnost vás, vlků. Mám vás moc rád, to nezapomeňte. Sebe teda víc, ale o to teď nejde. Inu. Uznávám svou chybu, takže doufám, že mou omluvu přijmete." Docela jsem se rozmluvil, ale bylo to vše, co jsem měl na srdci. Otočil jsem se ještě k Newlinovi. ,,Oh, to bych moc ráda. Být pořád s vámi, ale chápete. U vás je zima, pořád se tam mění roční období. To není dobré pro mojí srst a hlavně, kdo by tu pak vytvářel ten Život? A za kým byste chodili, dkyž potřebujete pomoci? Teda, myslím i jiné vlky. Nemohu tu být jen pro jednu skupinku vlků, ale musím tu být pro všechny, ale... přiště, až mě navštívíš, tak u mě alespoň nějakou tu chvilku pobuďte. Všichni hned zmizíte a ani si nestačím s nikým pokecat. To je prostě hrůza." Trochu jsem si postěžoval, ale na tváři jsem měla velký úsměv. Newlin, i když byl takový ťulpas, tak mě velké srdce. Dokázal říkat věci s dětskou nevinností a to prostě vlk normálně nedokáže, protože vlk se stane vlkem, že jo, ale Newlin, Newlin je prostě speciální. Pomocí magie jsem mu vytvořil kolem hlavy kytičky, jelikož měl magii země a prostě... přece Newlin vypadá ještě víc roztomile, no uznejte. A hlavně jako jediný šel ke mně a ujišťoval mě, že je vše v pořádku. Skoro bych brečel, ale nemohu si namočit tváře, chápete. Ještě bych se zacuchal. ,,No, ale. Asi už vás nebudu zdržovat. Vlačátka, moc rád jsem vás poznal. Doufám, že za mnou budete chodit stále rádi. Jo a Marion? Neboj, taky vyrosteš v nádhernou vlčici, ale teda... já budu stále krásnější. Každopádně, už běžte za svou rodinou a vše jim povězte. Užívejte si života... jako žití myslím. Pac a pusu, zlatíčka!" Zámával jsem jim na cestu. A... zůstal sám.

Kaya to cítila správně. Disk se opravdu nacházel hluboko pod vodní hladinou, jak se k němu ale mají vlčice vůbec dostat? Dokáží udržet tak dlouho dech, zvládnou se potopit? A jak v temné hladině budou disk hledat?
Než měli vlčice čas vymyslet nějaký plán, z vody kousek od nich se vynořil černý vlk. Zhluboka se nadechl a vyskočil na pevninu. Oklepal se a otočil směrem k vlčicím. Oči se mu rozšířili, když je uviděl. Byl překvapený, pak se ale usmál. Z vody se vynořili další dva vlci a jeden z nich měl na krku kus disku.
„Ale ale, copak to tu máme,“ zasmál se černý vlk a s neskrývaným sebevědomým udělal krok blíže. „Jeden, dva,“ zavrtěl hlavou. „První ten starý neschopný blázen neumí po sobě zametat stopy a teď vy. Naservírujete nám disk jako na talíři. Takže, jak to bude? Po dobrém, nebo po zlém?“ Zeptal se vlk a sledoval je trpělivým pohledem. „Myslím, že byste si měli vybrat ten dobrý způsob, těch vašich kožešin by byla škoda,“ pronesl bílý vlk bez disku. Ten s diskem se držel vzadu.

Velká postava se k vlkům opatrně přibližovala. Nebyl to ovšem vlk, kterého by tu čekali. Vypadal spíše jako člověk, ale tak nějak chlupatější. Byl to sněžný muž, který se ukrýval v těchto horách. Ve velkých prackách držel kus disku a díval se na vlky s ostražitostí.
Když k němu Tollpihe přistoupil blíž, okamžitě se zastavil a disk stiskl pevněji. Jeho otázku ignoroval a zavrčel na ně. „Vy, odejít!“ Řekl přísně a disk si schoval v ruce za záda. Začínalo sněžit, což ovšem této postavě nijak nevadilo. Udělal krok dozadu a disk si schoval za záda. Bál se o něj a nikomu ho neplánoval dát.

Jak se s tímto úkolem vlci poperou? Zvolíte cestu boje, nebo mírového vyjednávání? Muž nevypadá, že by se chtěl prát. Není ani příliš inteligentní. Je ovšem velmi silný.