Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Dvě promrzlé duše se probudily ve sněhovém království. Naštěstí už ustal silný vítr, takže jejich kožíšky mohly udržovat tělesnou teplotu, která jim ještě zbyla, aniž by ji odvanul ten zlomyslný povětrník pryč. Cynthia nevypadala moc dobře. Byla promrzlá od špiček uší až po poslední kostičky na tlapkách. Newlin se zatím cítil poměrně v teple, ale i jemu pomalu zásoby hřejivého teplíčka docházely. Bylo opravdu na čase, aby si vlci našli úkryt, jinak může hrozit, že se ze zimního království nikdy nedostanou. Ale kam mají jít? Mohou jít přece domů, ale každý má přece svoje doma jinde. A navíc jsou jejich domovy poměrně daleko. Nebo mohou vyrazit hledat nějaký úkryt? Jenže ty také nejsou nijak blízko. Nebo si z posledních sil nějaký přechodný úkryt vytvoří? Ale co když nenajdou materiál na stavbu...
Jedno je ovšem jasné, pokud budou dále postávat a posedávat na sněhu tuto zimu nepřežijí.

Zavládl podivný klid. Sníh se přestával pomalu snášet z černé oblohy. Vítr se ustálil. Nebylo slyšet ani živáčka. Tři vlci, tedy lépe řečeno dvě vlčice a vlk, postávali a ničím se nenechávali rozrušovat. Jedna z vlčic, Styx, se před chladem schovala do kožešiny, kterou si umístila na záda. Bylo jí teplo a ani nepociťovala velký hlad. To se, ale nedalo říct o zbylých dvou.
První ze sourozenců, Starling, si všiml kožešiny, kterou měla Styx na zádech. Jeho vlastní záda už byla promrzlá na kost. Měl by rychle vyhledat úkryt... nebo by mohl Styx o její druhý kožíšek připravit. Dvoukožešinačka pro něj přece nevypadá jako velká hrozba.
Druhý sourozenec, Ilenia, měla úplně jiný problém. V břiše jí začalo hlasitě kručet. Pokud se rychle něčeho dobrého nenají, mohlo by se stát, že omdlí. Možná, že by našla nějakého ušáka, ale pátrání po něm bude trvat dlouho. Co se rozhodnou udělat? Okradou Styx? Vydají se do úkrytu? Nebo společně všichni tři najdou nějakou potravu?

A pak je tu Litai. Ano, Litai... Litai... no. Litai je Morf docela ukradený (nic ve zlém, Morfe, jen nemá zájem), a je jí docela ukradené i drama, které se každou chvílí odehraje mezi dvěmi vlčicemi.
Co takhle se radši projít na čerstvý, naprosto nepřívětivý a mrazivý vzduch? Necítí odtamtud snad... lásku? Ano! Buší jí srdce jak o život. Je čas nalézt si lásku. Čas nalézt si někoho, kdo ji bude milovat. Čas nezůstat sama! Ve hvozdě přece nikoho nenajde, tak proč se nevydat na lov!
Nezná sice jméno onoho vyvoleného. Nezná sice jeho polohu...
Ale to ji nikdy nezastaví.
Litai má nespoutaného ducha a nespoutané srdce, které prahne po svém naplnění.
A tak rudé vlčici nezbývá nic jiného, než ukojit svou vášeň. Vydává se do nebezpečné zimy, jen aby nalezla toho pravého. Ten ji čeká hned na prvním území! Tedy, ne na jejím prvním území, ale... chápeme se. Romanticky a krátce řečeno, první vlk, kterého potká, bude ten pravý. Ten její.
Možná je to matoucí, ale věř, Litai, že je to osud!


// Toto požehnání bude Litai doprovázet po celý únor

Ovšem, naše milostná situace se nyní poněkud komplikuje. Je tu Wolfi a je tu Morfeus. Problémem je, že...
je tu také Allairé!
A ta se nehodlá svého nadcházejícího partnera vzdát.
Podívejte se na ni a podívejte se na Morfa. Oba jsou černí. Patří k sobě. A Allairé to ví. A navíc ví, že to ví i Morf. Jediný, kdo je naprosto mimo, je Wolfganie, ale Allairé je natolik milá, že to Wolfi ráda vysvětlí.
A jak ji známe, tak klidně i násilím.
Navíc, to by nebyla nová Wolfi, aby se pořádně nebránila!
Je čas bojovat o lásku a pro lásku. Kdo si získá Morfa jako první? Kdo zůstane navždy opuštěn a sám?
To rozhodnou naše dvě vlčice!
Allairé, nech mluvit své srdce a dokážeš cokoliv!

// Toto požehnání bude Allairé doprovázet po celý únor

Hvozdem zavál chladivý vítr, připomínající mrazivé nebezpečí, které číhalo mimo smečkové území. Vlci, co se nehřáli v kruhu svých nejbližších, museli trpět. Museli mrznout. Museli z nich být chodící rampouchy!
Ale jednomu vlkovi to bylo úplně jedno.
Proč?
Protože ho ovládala a ohřívala síla lásky!
Wolfganie, zodpovědná matka tří vlčat a věrná partnerka, se rozhodla změnit svou životní náplň. Už toho všeho bylo dost. Nyní, nyní byl čas na lásku.
A kdo že byl tím šťastlivcem, který jí obrátil život naruby? Byl statný, mocný, svalnatý, atraktivní, s takovou ledovou korunkou... Morfeus! Wolfganie už dál nemohla bojovat se svými city. Ano, má vlčata. Ano, má partnera. Ale Morf je ten pravý! Bylo to cítit ve vzduchu, v jejích kostech, v žaludku, všude! Morf byl ten jediný. Nikdy tomu nemělo býti jinak. Nikdy vůči němu neměla popírat své city.
A nyní měla Wolfi jedinečnou příležitost se Morfovi vyznat. A zrovna, když má tendenci říkat úplně všechno, co cítí! To snad ani nemůže být náhoda.
Směle do toho, naše odvážná, revoluční milovnice! Na novou lásku není nikdy pozdě!

// Toto požehnání bude Wolfi doprovázet po celý únor

Začínal další mrazivý den a na první pohled se zdálo, že bude úplně stejný jako dny uplynulé. Mráz zalézal pod srst, vítr líně pofukoval a čas od času sfoukl nánosy sněhu, který přes noc napadal do korun stromů. Nepozornému vlkovi by klidně mohl sníh skončit za krkem.
Ale asgaarským nebylo souzeno nechat se ukolébat do líného zimního dne. Lesem se neslo jemné šumění, které se dostalo k uším všem přítomným po celém lese. Nejdříve se mohlo zdát, že to je jen tichá meluzína nebo jemný šelest stromů, jenže kdo se pozorně zaposlouchal, mohl si všimnout, že tomu tak nebylo. Záhadné šumění se neslo ze středu lesa od malé jámy po skalistým převisem. Kdo však zvuk vydával? A co mělo hučení znamenat?

Pro skupinku okolo Arcanuse:
Než se vlci nadáli a stačili promyslet strategii, jak najít zatoulaného Sionna, objevil jsem malý vlček Lucy u tlapek. Na hlavě měl napadanou kupičku sněhu a ve tváři šibalský úsměv. Kde byl? Kdo ví. Ale vlkům se mohlo ulevit, malý vlček byl v pořádku.
Zanedlouho se vlkům k uším doneslo také ono šumění. Půjdou to někteří prozkoumat, nebo jim to nepřijede divné?

//Kdo se chce malé herní akce zúčastnit, nechť se do pondělka shromáždí uprostřed lesa. Pro důstojné provedení akce čekám minimálně 5 vlků. Zvažte ale, že se nikdo nechce seknout na několik měsíců a čekat na váš post celý týden.
~ váš Osud

Někteří filozofové jistě tvrdí, že člověk nemůže milovat, dokud nepozná sám sebe. Jak by se k takovémuto ne úplně ověřenému citátu měl ale postavit vlk, který zrovna čelí krizi osobnosti?
Takhle.
ZAKAR JE NYNÍ ZALÁSKOVANÝ AŽ PO UŠI!
Krutá zima náhle hřeje tak moc, že se jí povedlo roztavit ten ledovec, co doposud nosil místo srdce.
Ale je tu menší problém. Jak by se jistě dalo očekávat od někoho, kdo neví, kdo je, nemá ani ponětí, do koho se zamiloval. Je to atraktivní Jenna? Je to Launee, hnědá krasavice? Je to kdosi, koho potká na příštím území! Ani samotný osud neví. A stejně tak Zakar. Jako ostatně nad vším, má tendenci příliš přemýšlet i o vlastní lásce. V jednu chvíli chce vyznávat city hnědé vlčici, v jednu chvíli vlčici zrzavé. Jakmile však jeho prokletí nerozhodnosti a krize osobnosti pomine, může zvítězit jen jedna. Která to bude?
To nechme na našem milovníkovi.


// Toto požehnání bude Zakara pronásledovat celý únor! S pozdravem, Sarumen

Tolik utrpení všude kolem! Mrtvoly, zvratky, hlad, zima, nedostatek nohou... kdo se na to má dívat? Rozhodně ne Nym. Nym toho totiž má tak akorát (možná i trochu víc, protože všeobecně je známo, že i jedna mrtvola je dost). A co uděláme, když nám všechno leze krkem?
Otevřeme pusu.
A přesně to udělala i Nym, které do ní vlezla...
LÁSKA!
Možná to vypadá jen jako další stav blouznění, ale rozhodně ne pro toto láskou-vroucí vlče. Co že to jde slyšet venku? Není to... ano! Zpěv ptáků! Všeobecně romantická záležitost. A teď je Nym v úkrytu. A není sama. Ještě před několika momenty se přiznala, že se nikdy nezamilovala, ale nyní... nyní si tak jistá být nemůže. Koneckonců, je zde jeden velmi, velmi přitažlivý vlk. Nebojácně čelí úskalím, která na ně krutá zima nastražila, a co víc, stará se i o ni, nebohou a beznohou Nym! Miluje ji snad také?
Jaké jsou vůbec jeho pocity pro ni?
Všichni víme, že jen jediný způsob, jak na tyto otázky nalézt odpověď!
Romantičko Nym, ukaž všem (hlavně Therionovi, který má být tím výše zmíněným krasavcem), že láska porazí všechny nepříjemnosti osudu! ((I když je pravdou, že i tohle způsobuje osud. Na tohle tu ale nehrajeme. Tse.))



// Toto požehnání bude Nym pronásledovat celý únor! S pozdravem, Sarumen

// Ideálně následně klidně hrajte dál. Máte poslední kus disku, co teď? Jak se spojíte s vlčicemi?

Vlci sice cenili zuby, ale houževnatost vlčic jim pomohla k jejich přemožení. Netrvalo to vlastně ani příliš dlouho, než byli dva z vlků odrovnáni. Třetí ještě měl trochu chuti se prát, ale očividně si na to sám netroufal. Na výzvu vlčic jen zavrtěl hlavou a ustoupil krok dozadu. "Sice jste vyhráli, ale k čemu to? Když jsou už tak blízko," zavrtěl nad tím hlavou a pak se rozešel směrem k pevnivně. Ostatní dva vlci jej neochotně a celkem nemotorně následovali.
Vlčice získali třetí kus disku. Úspěšný lov! Už jim chyběla jen poslední část, kterou měli za úkol získak ostatní vlci. Ale co teď? Jak se s nimi potkají? A kde?

Když Kaya přistoupí blíže k ležícím diskům, část na její hrudi se odpojí. Pocítí přitom zvláštní bodnutí u srdce, jako by vám někdo vzal něco velmi cenného. Disky se připoutají magickou silou k sobě a je vidět, že už chybí jen malinký kousek. Je to polapující, ta moc z něj vyzařuje. Jako by kolem disku pulsoval samotný vzduch a dával najevo, jak mocný disk je. A co teprve ten, kdo se jej zmocní? Nemají vlčice ani trochu touhy si jej pro sebe ukrást?
V každém případě, už není moc času. Ten kdo disk hledá, jej nyní jednoduše najde. Na malý okamžik se nad diskem objeví jakýsi mlhavý obraz zvláštního tvora. Dívá se přímo na vlčice, jako by je hledal a nyní našel. Tvor je podobný vlkům, ale jeho tělo se skládá spíše jen z kostí a hnijícího masa. Srst má jen na pár částech těla a místo očí? Jen bělmo. Obraz zmizel, ale vlčice mohli ve vzduchu cítit zatuchlinu. Armáda se blíží.

Sníh pokrýval Asgaarský hvozd, ve kterém se dva vlci pustili do hledání staré svačinky. Aurora opravdu objevila onen úlovek, který smečka ve sněhu zanechala. Hrabala a hrabala až se jí podařilo všechen sníh odstranit. Dva vlci teď koukali na zmrzlé zbytky masa. Aurora se chtěla hned pustit do hodování, ale ouha Tesaiovo proroctví se naplnilo.
Maso bylo tak zmrzlé, že prostě nešlo ukousnout. Ať se Aurora snažila, jak se snažila našlo to. Použila zbuby i drápy, ale z masa neodlomila ani kousíček. Tesai se jí rozhodl pomoci, ale ani on nic nezmohl. Ze zbytků lovené zvěře zůstal jen jeden kus ledu. Co tedy budou dělat? Jak si obstarají jinou potravu, když zvířata kolem nejsou? Nebo vymyslí nějaký jiný plán, jak uklidnit kručící žaludky?

Wizku se oslepena vrhla na vlka s diskem. Ten byl jejím výpadem natolik překvapen, že Wizku získala moment překvapení. Ten jí pomohl povalit nosiče na zem. Když se tím kousky disku dostali dostatečně k sobě, rozhodli se magicky spojit. Na chvíli byla Wizku a nosič přilepeni silnou magií k sobě, načež ale kus disku upadl z obou a polokruh zůstal ležet někde u jejich nohou. Nosič se pro něj začal natahovat.
Aranel měla štěstí. Její magie zafungovala a černý vlk se složil na zem, s pocitem silné nevolnosti. Začal se ošívat a pokoušel se vzpamatovat a vstát.
Kaya rafla bílého vlka do nohy. Mohla zahlédnout červenou krev, která mu vytryskla z rány. Začal hlasitě nadával a pak se po ní ohnal. „Ty jedna,“ zavřel a zuby jí cvakl nepříjemně blízko hrdla. Naštěstí minul.

„Já tu zůstat,“ řekl jasně a pokýval na zdůraznění. Nelíbila se mu nabídka Kaleo. Znal jen tyto hory a sníh. Představa, že by z nich měl odejít, mu rozšířila hrůzou oči. Začínal se tu navíc nudit, takže chtěl odejít, když v tom ho Storm pomocí magie vytáhl kus nad zem. Sněžný muž hlasitě zařval. „Pusť!“ Vyjekl a disk vší silou odhodil někam kousek od nich do sněhu. Tohle ho vytrhlo z jeho komfortní zóny. Nespokojeně kňoural a mrskal sebou.
Disk se povaloval kousek od nich a jen čekal, až jej někdo vyloví ze sněhu. Začínala být opravdu pořádná zima.

Územím se rozléhá podivné, pisklavé chvění. Skoro jako by se někdo, nebo něco proplétalo zbylým listím… Nejsou to snad blechy bloudící kolem, aby se mohly na někom usídlit? A kde se tu vzaly, když se svět mrazem třese? Skoro to vypadá, jako by si Život chtěl po vánočních svátcích ještě chvíli pohrát. Tyhle malá zvířátka totiž nejsou jen tak ledajaká, obyčejná a otravná. Jsou začarovaná, ale na první pohled byste vůbec nic nepoznali. Jsou černé, pěkně malé a podlé. Když je dostanete, vůbec nesvědí, nebolí a ani nepřenáší žádné nemoci. I když… Jakmile se k nim přiblížíte a blechy na vás naskáčou, protože nic jiného na práci nemají, poznáte to téměř okamžitě. Když se do vás nějaký tento parazit zakousne, s největší pravděpodobností na něco zapomenete – na nějakou každodenní činnost – nebo vám něco vůbec nepůjde. Někdo může třeba zapomenout, že je to vlk a bude si myslet, že je ve skutečnosti… Třeba myš! Další vlk bude v přesvědčení, že nemá tlapky nebo uši. Je to v celku taková malá bleší loterie, neboť každý z toho vyjde dost špatně.
Není ale čeho se bát. Blechy na nikom nezůstávají věčně a až se jejich tvůrce dostatečně pobaví nad svým výtvorem, blechy sami odpadnou a vrátí se tam, kam patří. Do té doby ale není možné se blech zbavit, drží se vás jako kleště a nehledě na to, jak moc se budete snažit, nenechají se přelstít. Každý váš pohyb bude doprovázen vaší společností. Jednotliví vlci mají přitom svá vlastní postižení, s kterými se budou muset vypořádat… Teď už je jen potřeba najít pár bláznů, kteří by šli prozkoumat podivně vypadající tečky na čerstvém sněhu.
A máme tu nového majitele blech!
Stává se ním... Ilenia! A její očarování?
Vlastník zapomene, jak se která věc jmenuje - včetně všech základních věcí (tráva, nohy,..) i některá slovesa.

Hodně štěstí!

Toto očarování platí pro 6 příspěvků, nevztahuje se však na příspěvky v rámci přesunu - takže pokud budete na jednom území a půjdete na druhé, počítá se pouze příspěvek na území, ale i v přesunu musíte zahrnout to, čím vás blechy očarovaly.
Případné dotazy Skylieth do vzkazu.

Územím se rozléhá podivné, pisklavé chvění. Skoro jako by se někdo, nebo něco proplétalo zbylým listím… Nejsou to snad blechy bloudící kolem, aby se mohly na někom usídlit? A kde se tu vzaly, když se svět mrazem třese? Skoro to vypadá, jako by si Život chtěl po vánočních svátcích ještě chvíli pohrát. Tyhle malá zvířátka totiž nejsou jen tak ledajaká, obyčejná a otravná. Jsou začarovaná, ale na první pohled byste vůbec nic nepoznali. Jsou černé, pěkně malé a podlé. Když je dostanete, vůbec nesvědí, nebolí a ani nepřenáší žádné nemoci. I když… Jakmile se k nim přiblížíte a blechy na vás naskáčou, protože nic jiného na práci nemají, poznáte to téměř okamžitě. Když se do vás nějaký tento parazit zakousne, s největší pravděpodobností na něco zapomenete – na nějakou každodenní činnost – nebo vám něco vůbec nepůjde. Někdo může třeba zapomenout, že je to vlk a bude si myslet, že je ve skutečnosti… Třeba myš! Další vlk bude v přesvědčení, že nemá tlapky nebo uši. Je to v celku taková malá bleší loterie, neboť každý z toho vyjde dost špatně.
Není ale čeho se bát. Blechy na nikom nezůstávají věčně a až se jejich tvůrce dostatečně pobaví nad svým výtvorem, blechy sami odpadnou a vrátí se tam, kam patří. Do té doby ale není možné se blech zbavit, drží se vás jako kleště a nehledě na to, jak moc se budete snažit, nenechají se přelstít. Každý váš pohyb bude doprovázen vaší společností. Jednotliví vlci mají přitom svá vlastní postižení, s kterými se budou muset vypořádat… Teď už je jen potřeba najít pár bláznů, kteří by šli prozkoumat podivně vypadající tečky na čerstvém sněhu.
A máme tu nového majitele blech!
Stává se ním... Awarak! A jeho očarování?
Vlastník nedokáže ovládat své tělo - z ničeho nic se rozejde atd.

Hodně štěstí!

Toto očarování platí pro 6 příspěvků, nevztahuje se však na příspěvky v rámci přesunu - takže pokud budete na jednom území a půjdete na druhé, počítá se pouze příspěvek na území, ale i v přesunu musíte zahrnout to, čím vás blechy očarovaly.
Případné dotazy Skylieth do vzkazu.