Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Byla to finální bitva. Kdyby se na to někdo díval z dálky, nejspíše by to byl úžasný pohled. Uprostřed skupina vlků s zářícím diskem. Z jedné strany podivná armáda, ze strany druhé zlý vlci s krvavou trofejí. Kdo z vlků dokáže na tento pohled zapomenout?
Vypadalo to, že osud všech závisel nyní na Kaleo. Měla ideální podmínky k soustředění? Rozhodně ne. Ale Naomi díky své inteligenci a magii iluzí velmi pomohla. Nepřátelé zůstali chvíli překvapeně stát a s nedůvěrou zírali na její stínové kopie. Bylo pro ně těžké určit, zda je to dílo vlků, nebo již disk provádí svá kouzla. Na dlouho je to ovšem nezastaví, přišli s jasným cílem. Je čas jednat!

// Úplně stačí, když hodí příspěvek jen Kaleo o spojení disků. Dám potom rovnou zase osud.

Aseti se snažila malou kořist dostihnout i za cenu, že vlastně budou lasičky vyhublé jako ona a moc pokrmu na nich nenajde, natož ne pro ostatní členy smečky. Lasičky si to zamířili rovnou čarou skrz závěje přímo k řece. Řeka však byľa zamrzlá. Před očima vlčice byla jen bílá pláň bez života. Šikovné lasičky však věděli, kudy vede koryto a pustili se přímo po něm, hnědá lovkyně za nimi. Netušila však v dané chvíli, že její tlapky běží přímo po silné vrstvě ledu.
Bílý páreček změnil směr a prudce zahnul. Vlčici náhle utekli tlapky do všech stran, odhrnula sníh na ledové vrstvě a tvrdě narazila. Narazila si nohu, na kterou po jejím pokusu o "vzlet" spadla, tudíž kulhání bude teď její vizitkou.
Pod ledem mohla zahlédnout mihnutí rybích šupin, ale její první kořist byla někde v bludišti tunelů, které křižovaly pláň. Ledový vítr měnil směr a vlčici znemožňoval chytit stopu.
Poradí si s počasím? Nebo vymyslí nějakou lest, jak lasičky obejít? Musí mít však na paměti, že ono malé zvířátko má taky ostré zuby.

// Osud to nechává na Aseti, jak se s tím popere.

Vlčice na louce se nemohly z vítězství těšit příliš dlouho. Magičtí zajíci pobíhali po louce, našlo se tu i pár neviditelných a přestože neměli na sobě asi ani gram sádla, jejich zuby byly stále ostré a vlčí tlapy tak zranitelné!
Zatímco největší nápor byl jinde, Styx si spokojeně ládovala žaludek. S příchodem večera se ledový vítr otočil a pach ještě teplé srny a Styx zavál ostatním přímo do čumáků. Lákavá vůně krve a čerstvé kořisti dala všem klapky na oči a rázem neznali přítele, vždyť už věděli, kde se nachází druhá a na hodně dlouhou dobu jediná porce jídla, která může zachránit život...

//Vše je dovoleno

Netrvalo dlouho a hnědá vlčice si všimla jedinečné příležitosti, která se jí už nemusí zopakovat do konce zimy, pokud tedy nějaký konec mrazů přijde. Pár lasiček však byl velmi obratný a rychlý. Směr si vybrali přímo přes příkopy a valy, které byly pokryty tlustou vrstvou sněhu, takže Aseti nevěděla, do čeho jde. Pošteklili ji však v kožíšku škodolibé blešky a ona skoro až s pokřikem vyskočila do vzduchu očekávajíce vzlet. Udeřila si však ošklivě čenich a kořist její utekla. Sněžení však k večeru ustalo a hrálo její do karet, že nezmizely maličké stopy. Lasičky si to namířili co nejrychleji na sever a ven z hvozdu, ve kterém nenašli potravu, přímo k řece Tenebrae.
Aseti čekala zrádná cesta zasypaných jam sněhem a zavátých skal, pokusila se po pádu ze skalky vstát, ale první krok padl rovnou do zasněžené příkopy a vlčici pohřbilo na chvíli v závěji. Zvládne se dostat za malými tvory včas? Protože ti dva bílí si to už míří vesele po hranicích k řece a Aseti, hoc s vyplazeným jazykem, se zatím nevzdává ... Naneštěstí však vlčice zatím netuší, čím jsou tyto zvířátka tak výjimečné, že stále žijí.

//přesun na druhé území, pokud chce někdo Aseti pomoct, tak klidně, účast je vítaná.

S příchodem zimy se začaly na Gallirei dít různé události. V rozlehlém hvozdu na jihu přibylo mnoho mladých životů, které jejich otec, Život, z Narrských kopců pozoroval. Jeho zájem se však zaměřil na vlčici s bílým ouškem, která spěchala do lesa zjistit, co se s malými živůtky stalo a zda jsou v pořádku. Aseti byla pečlivá a duchem na místě, ale přece její bystré oči zaznamenaly pohyb stranou. Sarumen je různorodý a je v něm množství příkopů i propadlin a právě v takovém bludišti příkopů se mihl párek bílých lasiček na lovu.
Zdálo se jí to snad? Dobře viděla živé zvíře v mrtvém, zimním kraji?Ledový vítr jí však náhle foukl do očí sněhové vločky a potencionální úlovek v nelítostném počasí byl náhle fuč. Rozhodne se počkat na dobré zprávy nebo zkusí být pro smečku spíše užitečná a přinese večeři?

//Aseti tuto výzvu může přijmout, ale také nemusí, je to dobrovolné nakopnutí

Naštvaní magičtí zajíci (//pro vysvětlení : každý zajíc ovládá nějakou magii z nabídky a dokáže s ní udělat základní triky, tj. samozřejmě ne žádné zemětřesení, ale třeba nastavit šlahoun na zakopnutí, atp.) hopkali pryč z lesa, když uviděli, že se vlkům přeci jen podařilo získat maso, kterým se je snažili vylákat. A to už se v nich doslova vařila krev. Rozhodli se, že to tak nenechají a z posledních sil způsobí vlkům aspoň pár posledních nepříjemností. Dokonce ani na schovanou Styx, která z celé mely vyšla nejlépe a spokojeně si plnila žaludek, nezapomněli. Když se první zajíc objevil naproti ní v křoví, ještě netušila, že to není obyčejný zajíc a co všechno dokáže.
Jak se k tomu vlci postaví? Spojí se proti zajícům, rozeštve je to ještě víc, nebo se naopak začnou soustředit hlavně na ušáky? Podaří se vlčicím uloupnout si v chaosu z cizích kořistí? A co Styx, dokáže zůstat neobjevena?

//I vám všem zúčastněným náleží stejná odměna v podobě hvězdičky do fyzických vlastností, případně 1 %. Ozvěte se do komentářů, kam byste ji rádi. Po týdnu nárok na odměnu odpadá. Díky za vaši aktivitu a čtivé akční příspěvky. Užijte si to co nejvíc!
~ Osud

Ačkoli se zajícům podařilo několik vlků odlákat, stále další a další se začali shromažďovat v lese a plést se jim do cesty. Takový odpor nečekali. Začínalo jim pomalu docházet, že jejich plán obsadit hustý les, který náležel vlčí smečce, tak úplně nevyšel a že jestli si chtějí zachovat své životy, budou se muset vrátit na vymrzlé pláně. První z nich se neochotně dali na ústup, ale jiní porážku odmítali uznat. Ušáků sice v lese ubývalo, ale i tak se ještě vyskytly nějaké konflikty posledních zarputilců. Odmítali to dát vlkům zadarmo, když se v lese nemůžou ohřát oni, tak ani vlci! A navíc kdo by nechtěl trochu vybít svou frustraci zvlášť za pomoci zákeřných magických triků?

//Všichni zúčastnění mají nárok na hvězdičku potažmo 1 % do fyzických vlastností. Ozvěte se do komentářů, kam byste odměnu rádi. Pokud tak neuděláte do týdne, odměna vám propadne. Díky za spolupráci, slušnou aktivitu a hezké nápady v postech.
~ Osud

Ticho. Ticho. Zlověstné ticho. Ale to ticho něco narušilo. Zvláštní vibrace mohli vlci pocítit. Co to asi tak znamená? Vibrace sílily. Po chvíli je vlci mohli dokonce i slyšet! Zvláštní, co se to děje? A v tom se to stalo. Z ničeho nic se ze samotného vrcholku hor utrhla LAVINÁ! Nabírala na síle, hrnula se vpřed a kácela, lámala a štěpila stromy. Ze sněžných hor se řítila lavina právě na smečkové území! Tohle nejde nijak zastavit. Ano, lavina byla oslabená tím, že jí skalnaté výčnělky rozdělily na menší kusy a některé tak byly odvráceny jinam.
Přesto menší lavina dorazila do Raagarského pohoří, polámala stromy a přinesla sebou jenom spoušť. Nechala zde spousty nového sněhu, možná k tobě přivinula nějakého vlka a odnesla ho sebou, či ho pohřbila nadobro. Hromady sněhu a kusy stromů či ledů zaplavily Raagar.

Všichni z vlků se sešli na kamenném poli. Vyšli z tohoto dlouhého boje jako vítězové? Vše tomu tak nasvědčovalo. Získali všechny kusy disku, už je stačilo jen spojit. A ani to by nemělo být složité, jelikož disky se k sobě vzájemně přitahovali. Nebylo času nazbyt. Ten kdo je spojí, bude mít po krátký čas velmi velkou moc a bude moci zastavit armádu chaosu, která ohrožuje svět a spolu s ní její vládce. Kdo bude ten vyvolený? A co když místo přání záchrany světa jej disk svede k sobeckému přání? Přeje si někdo vládnout světu?

Po krátké době, co se vlci rozhlíželi a radovali ze shledání, se tichou krajinou začal nést zvuk dupotu. Na obzoru se začala objevovat řada vojáků, kteří si šli pro ten disk. Vypadali jako polomrtví, ten puch co z nich šel, se plazil po holé zemi směrem k vlkům. Byl nejvyšší čas začít konat. Z druhé strany totiž do boje přispěchali i vlci, s kterými se utkala část našich zachránců na ostrůvkách. Jen jich teď bylo více. Jeden z nich v zubech nesl hlavu Gruma... Ten už asi nápomocný nebude.

V Asgaarském lese panoval poklid až na podivný zvuk, který se chvilkama mísil se stále sílícím větrem. Někteří vlci se rozhodli následovat nabádání záhadného hlásku a vyrazili směrem k Ostružinové louce, jiní zůstali v lese. Ti, co zůstali v lese, postupně probádali celé okolí díry a jejich pozornost se začala postupně přenášet na jiné věci, jak se stále nic nedělo. Opak byl ale pravdou. V lese se chystaly velké věci.
V norách po celém okraji lesa se začaly shromažďovat zajíci z celého okolí. Podařilo se jim vylákat aspoň některé vlky, to muselo stačit. Tohle byla jejich příležitost obsadit les a ukrýt se tak před nepřízní počasí. Nebyli to ale obyčejní zajít a to byla ta potíž. Každý zajíc uměl magické triky jedné z magií, jeden prskal oheň, další se zase dokázal zneviditelnit. Navíc jich na hranicích stále přibývalo. Sice neoplývali zdaleka takovou silou jako vlci, ale počet hrál jednoznačně v jejich prospěch. Co si vlci počnou? Vrátí se lovci včas? A dokonce i s kořistí? Nebo mezitím jejich les obsadí magičtí zajíci?

//Jako takový side quest zkuste napsat co nejoriginálnější střetnutí vašeho vlka s takovým zajícem, možná by za to mohla být i nějaká drobná odměna navíc, kdo ví…

//Akce primárně určená Asgaarské smečce, každopádně pokud by jim někdo chtěl zkomplikovat lov a připojit se, je velmi vítán. Přeci jen, hlad nezná přátele!

Mimo ochranu hustého lesa bylo počasí ještě nesnesitelnější. Sníh se sypal vlkům na kožich a studený vítr se jim opíral do plecí. Bylo jasné, že takhle na otevřeném prostranství se nedalo vydržet moc dlouho, do toho by šel jen blázen. Navíc všude okolo byly zmrzlé šlahouny maliníků a ostružiníků, které značně ztěžovaly pohyb.
Co ale bylo hlavní, ten podivný hlásek nelhal. V dálce, mezi keři, se krčila dvě zatoulaná zvířata. Srnka se krčila ke svému partnerovi, kterého zdobilo mohutné paroží. To by ale mohlo způsobit nejeden nepěkný šrám. Zvířata se obezřetně rozhlížela kolem sebe. Kořist to jistě nebude snadná, ale co když v tento moment jediná?
Dostanou se sem asgaarští vlci včas, nebo jim srnce vyfoukne někdo jiný? Co když se na místě setká víc různých vlků? Jak se vlci zachovají?

Ještě stále se lze přidat do akce!

Záhadné šumění lákalo vlky do srdce lesa, odkud přicházelo. Jakmile se vlci shromáždili kolem místa, odkud zvuk přicházel, začali okolí prozkoumávat. Zdálo se, že hučení vycházelo přímo z jámy. Netrvalo dlouho a šumění se pomalu začalo přetransformovávat ve slova, nejdříve nesrozumitelná ale později ve zcela konkrétní sdělení, kterému vlci rozuměli. Pisklavý hlásek hladovým vlkům našeptával, že severně od řeky na Ostružinové louce se nachází zatoulaná kořist.
Vlci byli zmatení. Kdo to na ně mluví? Proč jim toto říká? Slitoval se snad sám Život, nebo si z nich jen Smrt dělá šprťouchlata? Nebo v tom snad bylo něco jiného?
Hlásek ale stále opakoval své sdělení, navíc čím dál urputněji. "Rychle... Běžte na Ostružinovou louku... Šťavnaté masíčko... Dokud tam ještě jsou! No šup, nebudou tam věčně!" Navíc se přidal žaludek vyhladovělých vlků. No a ještě k tomu šťavnatá srnečka v tak kruté zimě, to by bylo žůžo. Mozky vlků pomalu začal ovládat jejich přirozený instinkt - přežít.
Uvěří vlci záhadnému hlásku a půjdou tento tip prozkoumat? Vydají se za vidinou masa všichni přítomní, nebo se někteří rozhodnou zůstat v lese?

//
Varianta A: všichni půjdou
Varianta B: vlci se rozdělí -> v tomto případě prosím, aby v každé skupince byli alespoň 2 vlci
Navíc poprosím vlky, kteří jdou na Ostružinovou louku, aby se tam přesunuli
Následující post od osudu se nejspíš objeví příští týden v pondělí případně v úterý, tudíž klidně hrajte dál, když stihnete kolo dřív, osud se vám pak do toho vloží, jak uzná za vhodné
~ váš Osud

Sněžný muž nepozoroval chování ostatních a jakmile měl možnost, tak se rozběhl směrem pryč. Stormova magie mu opravdu nahnala velký strach. Vlci se po chvíli přemýšlení rozešli směrem na sněženkovou louku. Kaleo, která měla disk na krku, ovšem strnula náhle v pohybu. Disk na jejím krku se silně rozzářil a začal být o něco teplejší. Vlčicím na druhé straně Gallirei se v tu chvíli podařilo spojit tři části disku. Díky tomu nabral na síle a již byl schopen vycítit tento poslední kus. Bez varování najednou pohltil všechny do silného světla, čímž je oslepil. Když byli schopni znovu vidět, nacházeli se na Kamenném poli.

// Dávám osud teď, ať se již nezdržujeme. Prosím, napište klidně do této knihy i jen krátký příspěvek a potom rovnou na Kamenné pole. Asi v jakémkoliv pořadí.

Kaya nebyla hloupá. Někomu by její chování mohlo připadat bláhové, disk měl ale opravdu již velkou moc. Z prvu na její myšlenky nereagoval. Ve chvíli, kdy se její snaha mohla zdát již zbytečná, se jí najednou v hlavě objevila jasná vize místa. Prázdná pustina s velkými kameny.
Chvíli na to, co Kaya získala tuhle vizi, se disk rozzářil. Nechtělo se mu již déle čekat. Vlastní mocí pohltil vlčice v ostrém světle a tím je oslepil. Když byli schopné kolem sebe něco vidět, nacházeli se na Kamenném poli. Disk ležel mezi nimi a stále svítil, již ovšem ne tak silně.

//Chybička se vloudila, Osud byl zaslepen sněhem, který mu napadal do očí. Omlouvám se tedy, že jsem si nepovšiml a hned svou chybu napravím.