Příspěvky uživatele

Zlatavka se ukázala jako pěkně divoká a pořádně hloupá. Ale to nevadilo, důležité bylo, že Smrt se tím dobře bavila. „Nebo co? Co?“ Zakvílela posměšně a pak se hystericky rozesmála. Prý zachránit svou prdel! To byl dobrý vtip. Tou dobou o její přítomnosti už asi věděly i zbylé vlčice, protože to skřehotání bylo celkem nepřeslechnutelné.
Smrt jen cuknula obočím, a Lylwelinino tělo sebou smýklo zpět na zem. Něžná zrovna nebyla. Nicméně svým způsobem Lyl dostála svého, protože bohyně ztratila o Sigyho zájem, slezla z něj a místo toho se začala plížit k ní. „Když nic neobětuješ dobrovolně, prostě si něco vezmu, co ty na to? Hloupoučká…“ Chtěla na ni zaútočit! Na ni! Dokázala tím, že je hodna toho, být její hračkou, ale zároveň to bylo přeci trestuhodné, no ne? Zasloužila lekci. Neznalost ostatně neomlouvá!
„Teď mi olížeš ty smrduté zasrané nohy, smrtelníče!“ přikázala jí způsobem, kterému nebylo možno vzdorovat. Byla to ostatně ta nejmocnější magie příkazu, přímo od zdroje. Nebylo nic hezčího, než ponížit někoho s takovou osobností! Ráda by do toho zahrnula třeba i místní Alfu, to byla podobná emancipovaná mrcha, ale to už by bylo trochu moc štěpení pozornosti. Už takhle propustila ze svého vlivu toho hnědého vlka, kterému tak nadále nic nebránilo v probuzení z umělého kómatu. Držet v šachu Života jí prostě bralo trochu moc sil a věděla, že brzo se bude muset stáhnout.
„Hmmm, myslím, že už vím, drahoušku,“ ušklíbla se a provokativně ji cvrnkla zeleným drápem do čenichu.Když šlo o to, škodit okolí, uměla být celkem vynalézavá, takže kdo ji na rozdíl od Lyl znal, asi tušil, že nic hezkého to nebude. Pak ji nechala bez zájmu ležet a zakabonila se i na Launee se Skylieth. „Přišla jsem si zkusit hrát na hodnou, ale tahle špína to celé pokazila, tak si tu třeba chcípněte,“ popřála jim velice mile, a stejně rychle, jako se zjevila, se zase rozplynula v zelenou mlhu, která se vypařila do ztracena. „Ještě se uvidíme,“ slibovala ozvěna, co po ní zbyla. A vzhledem k tomu, že na situaci s vodou se nic nezměnilo, mohlo to být vlastně celkem záhy.
Tou dobou už byl Sigy pravděpodobně při vědomí a potýkat se s tím, že jednu z předních nohou od zápěstí dolů necítí a neovládá. A v tom pravděpodobně tentokrát Smrt nejela. Rána do hlavy umí být záludná věc. Každý si ale mohl domyslet vše po svém.

Tak jako dění v Močálech z vyhlídky pozorovala vyděšená vlčata s Therionem, tak jej ze svého vlastního útulného koutku sledoval i další pár očí. Jedovatě zelených a velice škodolibých. Nikomu asi nedělá problém se domyslet, že to samotná Smrt, si tu z toho udělala soukromé kino. Sama ovšem dlouho nezůstala a po jejím boku se zjevil i Život.
„To je tohle tvá práce?“ uhodil na ni rozzlobeně, ale ona se jen ušklíbla a obdarovala jej znuděným pohledem. „Moc dobře víš, že ne. Tohle je jen přirozený běh věcí. Ale bavit se tím přeci můžu,“ pravila chladně a sledovala, jak se její bratr se zarputilým výrazem, připravuje k odchodu.
„Ale notak, neříkej mi, že je teď půjdeš zachránit. Nekaž zábavu,“ sykla a zatarasila mu cestu, což se Bílému ani trochu nelíbilo, ke slovu jej ale nepustila. „Je to jejich boj. Jejich záležitost. Nebo jsi snad už zapomněl, co způsobil tvůj poslední zásah?“ Broukala medovým hláskem, dostávajíc se mu dobře mířenou ránou pod kůži, zatímco jej donutila před ní zase couvnout zpátky. “Já nedělám stejnou chybu dvakrát,“ pokusil se o svou obhajobu, ale Smrt tomu nevěnovala pozornost. Naopak využila jeho nedostatečného soustředění, aby jej spoutala svou magií a ošklivě se usmála. „Vlastně mne to, jak sis to zkazil u Asgaarských, dost inspirovalo, bratříčku. Proč v tom nepokračovat?“ Pro Života bylo v tu chvíli pozdě, tentokráte to byla Smrt, kdo měl navrch.
Chvíli na to se ze zelené mlhy zhmotnila u Lylwelin a bezvládného Sigyho. Líbil se jí ten zmatek, který vlčice cítila. Přímo to svádělo k nějaké té hře. Musela si ale pospíšit, Život v její moci nebude moc dlouho. „Ale, ale. Copak to tady máme. Vlka, co každou chvíli natáhne bačkory a můj bratr tu není, aby ho zachránil? A vás zachránil,“ významně se poohlédla po tom bordelu kolem a pak se sladce uculila na zlatavou vlčici. „Asi si v kopcích užívá nějakou lepší srandu. Spánek. Drogy. Nebo tak něco.“ Nezapomněla bratříčka pomluvit. „Naštěstí, smrt je moje parketa. Ale obě víme, že nic nedělám zadarmo, no ne?“ Udělala si ze Sigyho menší stupátko a teď se nad jeho tělem čněla jako nějaká paní světa. Dělala to ale také proto, aby se nějakým zázrakem náhodou nprobudil a všechno jí to nepokazil. „Tak co? Co jsi ochotná pro něj obětovat, pověz,“ vybídla ji nedočkavě, ve tváři ten hrozivý napůl šílený výraz. Bylo jasné, že pro kamení si tentokrát nepřišla.
Lau a Skyl o její návštěvě zatím nemohly tušit.

Ve spárech stoupajících vod uvězněný Sigy vůbec nemusel čekat celý týden, aby si mohl v Močálech pohodlně zaplavat. Jako předzvěst hrozící katastrofy, se přes ně totiž převalila první, menší vlna. Spíš než vodu, to přitom připomínalo bahnitou polévku, ve které místo nudlí a knedlíčků, plavaly větší i menší kusy dřeva a další bordel.
Sigy byl dění nejblíže a zcela zřetelně viděl, jak se ta malá tsunami žene přímo na něj. A taky musel vědět, že jestli něco neudělá, stane se z něj ukázkový potápěč a dost možná. Což by nemuselo znít až tak děsivě, kdyby nehrozilo, že dík síle proudu zůstane pod hladinou příliš dlouho. Nebo že mu život ukrátí plovoucí suť.
Alfa a Gamma smečky, které byly více na severu, zase slyšeli ten hluk, který valící se voda vydává, a hladina u jejich tlap se zase o kus zvýšila. Ať už chtěly udělat cokoliv, měly by si pospíšit. Aby také měla, kde po téhle patálii žít.

Ohnivé jezero, řeka Tenebrae. Obojí plnilo své maximální možnosti pojmutí vody. V ohrožení byl však i samotný Sarumen. Voda ale zaplavila Kopretinovou louku během okamžiku a to rovnou ze dvou stran. Nejprve od Ohnivého jezera. Následně se prolomilo i koryto řeky Tenebrae. Je možné, že se voda slila a nebo ještě slije do Sarumenu. Vlci by měli být obezřetní. Vydatné deště nepřidávají moc bezpečnosti a řeky jsou velmi vážně rozbouřené.
Území je zaplaveno.

// Za reakci na osud do 2.5 možnost získat 5 kytek

Během chviličky bylo koryto řeky naplněno. Navíc voda, která se prohnala přes Západní louky z Dlouhé řeky, naplnila a stále naplňovala koryto řeky Mahtae. Na některých územích voda mírně přetekla pouze do okrajů řeky. Avšak kde koryto řeky bylo velmi nízko položené a tak neudrželo vodu. Ta se během mžiku prohnala územím jako velká voda. Nejprve dosahovala větší prvotní vlka po bříška vlkům. Následně však voda mírně opadla a byla maximálně nad kotníky vlků. Přesto zde voda stále proudila a vydatné deště tomu moc nepřidávaly.
Území je zaplaveno!

// Za reakci na osud do 30.4. možnost získat 5 kytek

Koryto Dlouhé řeky poměrně dlouho odolávalo náporům dešťů. Přesto však koryto nevydrželo a vznikla průrva. Voda se prohnala menším lesním porostem, který řeku lemuje. Voda však polámala některé menší stromy, nebo suché stromy a vyplavila je zde.
Západní louky jsou celé pod vodou, navíc voda vyplavila stromky a keře. Voda se sice zbrzdila, ale přesto výška hladiny dosahovala po bříška vlků. Po nějaké chvíli hladina vody opadla a vody zde bylo maximálně po kotníky. Přesto se stále valila nová voda, jelikož koryto bylo narušené.
Voda se dále napojila na už tak dost přeplněné koryto řeky Mahtae. Vydrží i ona nápor? Nejspíše ne a příval dešťů a této vody nebude pro řeku věštit nic dobrého.
Území je zaplaveno!

// Za reakci na osud do 2.5 možnost získat 5 kytek

// Lau/Ray/Therion/Saturnus/Bianca/Skylieth ... Sigy a Lyl se mohou přidat kdykoliv. Předpokládám, že se to rozkouskuje :)

Močály nikdy netrpěly nedostatkem vody, občas se však mohl stát pravý opak daného problému. A to, že jí bylo příliš mnoho. Řeka Kiërb samotná uměla být velmi nepříjemnou záležitostí, když trochu více napršelo, ale letos se k vydatným dešťům přidala i masivní a velice rychlá obleva. Půlmetrové závěje zmizely během několika krátkých dní a naplnila koryta všech řek k prasknutí.
A nikde v celé Galliree není tolik vody, jako právě tady. Nejprve začala hladina jen pozvolně stoupat. Postupně pohlcovala všechny ty bezpečné cestičky, které Maharští nosili v hlavě, jako způsob, kterým se mohli po své domovině pohybovat, aniž by si zmáčeli jediný chlup. Brzy pravděpodobně bude nemožné, odlišit ostrůvek pevniny od jednoho z rozblácených a smrtonosných jezírek, takže jestli měli v plánu se přesunout na bezpečnější místo, měli by to udělat rychle.
A na jihu, tam kde do Močálů vtékaly jindy blahodárné proudy, se pak dělo něco mnohem horšího. Zatím je před totální záplavou chránila přirozená zábrana, ale ta už takříkajíc mlela z posledního a bylo jen otázkou času, než se všechno utrhne a přes Močály se přežene ničivá vlna plná špíny a smete sebou všechno živé.

Doplním trošku milého Oldřicha, za hodnotnú a peknú spätnú väzbu vám môže v úkryte pristáť aj nejaký kryštáľ naviac... ~

Všechny úkoly, co posíláte průběžně pročítáme a připisujeme si je do seznamu. Zároveň všechno co posíláte máte i vy ve vzkazech, kam se stačí juknout. Každopádně pokud je to veliký problém, průběžně můžeme doplňovat případně fajfky přímo k Vašim úkolům, které máte a které nemáte ještě splněné. Pokud by byl teda zájem?
V tvém případě to pro zatím dle vzkazů, co jsi poslala vypadá takto:

Možná že si toho vlci zprvu nevšimli. Ale pomalu se začal zvedat vítr. Společně s ním se kradla přes území prapodivně páchnoucí zelená pára. Ten smrad připomínal poměrně dost prohnilé dřevo. Vlhké, snad tisíce let ztrouchnivělé dřevo, které mělo na sobě plíseň a ještě možná ten puch připomínal zdechlinu. Pěkně rozloženou, na sluníčko ohřívanou...
Vítr se prohnal lesem nejprve velmi slabě. Snad aby zjistil, jak to tady aktuálně vypadá. Zatím co velmi zapáchající pára obklíčila les a uzavřela tak hranice. Nikomu se do toho smradu nechce, tomu věřte. Vítr začal nabírat na obrátkách. A to už mohlo být pro vlky varující, že se něco děje. Ale kdo by se věnoval větru? Vždyť je to jen obyčejný přírodní úkaz, no ne?
Možná, že né každý vítr je přírodní úkaz...
Pára prostupovala lesem. Veverky omdlévaly a padaly ze stromu dolů na zem do mokrého sněhu. Některé stihly utéct, jiné křičely, spíše pištěly na celý les. Ještě pořád si nikdo ničeho nevšiml? Ani v momentě, kdy veverky probíhaly kolem vlků a skákaly ze stromu na strom? No dobře. Pokračujeme.
Vítr dosahoval velkých nárazů, že i stojící vlci měli problém stát na vlastních tlapkách. A v ten moment se objevil vír. Vzdušný vír, který si to mířil přímo k Lennie. Vítr a pára se spojily v jedno, takže už i vlci mohli cítit ten nepříjemný zápach. "Chacháá! Bratře můj!" Ozvalo se z víru. Čí hlas to byl? Že by snad samotná Smrt? Poznal jí někdo? "Proč zasahuješ do jejich osudu! Proč mi nenecháš jejich dušéé! Čekám na něěě!" Hlava Smrti společně s předními tlapami se zjevila ve větrném víru. Sklonila se nad zuboženou Lennií. Chytla její hlavu do svých drápů a vydechla do ní oblak zeleného prachu. Pak odhodila hlavu vlčice, jako by se jednalo o nějaký kámen. "Cchhhceeš si hrááát? Chacháá!" Zlověstný smích se nesl krajinou. Smrt přistoupila k Elise a opětovně tak jako u Lennie, jí chytla hlavu a zelený prach jí vdechla do tváře. Obě vlčice do sebe prach vtáhly a v ten moment se ocitly opětovně silné. Jako by jim Smrt vdechla zpátky životní sílu, které teď vlčice tolik potřebovaly. Zranění? Žádné nebylo, zmizelo. "Budeme si tedy hrááát!" Vír se rozplynul a na na vlky se nesl jemný prášek zeleného svinstva, které se změnilo spíše v zelený, nechutná a hlavně lepkavý zulc. Ten dopadl na všechny vlky. Ovšem nikomu jinému, kromě těch dvou vlčic už energii a životní sílu nedodal. Vše rázem utichlo. Smrt zmizela a společně s ní vítr i smradlavá pára.
Snad si tedy Život rozmyslí, do kterého osudu bude vkládat své tlapky. Smrt byla velmi škodolibá a když šlo o spor mezi ní a bratrem, vždy se ráda připojila, aby bratrovi mohla znepříjemnit jeho činnost. Zatím co on se rozhodl pomoci jedné straně, Smrt se rozhodla pomoci druhé. Ovšem že jí z toho opět něco kápne. Jen tak, by Smrt vlkům nepomáhala.

Tak copak tu máme, dětičky? Zase nějaké rvačky, jo? Jenže víte, že to nemohlo utéct očím Života a Smrti, že? Sice se Smrt tetelila blahem, protože pořádných rvaček tu dlouho nebylo, a už se těšila, až si uloví nějakou duši a Styx se jí zamlouvala se všech nejvíc, ovšem to by nemohl být Život takový, jaký je. A jaký že je? No přece ultra super otravný a všechny musí oživovat a dávat možnost se bránit. Takže se velice omlouvám Elise a Lennie, ale holky, dostanete po prdeli.

Prostě mi to nedalo a vyletěl jsem ze svého úkrytu, který je, jak všichni ví, v Narrských kopcích. Už z té dálky ke mně dolehly drby o tom, že dostává Styx na prdel, a i když by si to docela zasloužila, takovým způsobem však ne. A já jsem Život a miluju vás všechny, takže i Styx. No, nemohl jsem to nechat být. Jenže tolik jsem do toho zasahovat nechtěl. Chtěl jsem ukázat Styx, že magie nemusí být zákařná a hnusná, jak si ona myslí, ale taky může být velice vhodná k tomu, aby se vlk ubránil. Když zrovna škubala Lennie nohu, svým vyloženě nasraným pohledem koukla na šutr, co nedaleko ležel od Elisy. Koukala na něj s velkou chutí nenávisti. Vše se v ní vařilo, minulost a přítomnost. Soupeřila sama se sebou, jenže na to ten kámen reagoval. A ne jen on, ale i malé kamínky kolem vlčic. Zvedly se do výšky. Styx na to pořádně nereagovala, v hlavě měla jen jednu myšlenku, a to jim pořádně vyprášit kožich. Kameny začaly létat na Elisu, hlavně ty malinký. Praštily jí do hlavy, do zadku a jeden středně velký jí narazil do kotníku docela silně. Takže jí začal okamžitě natékat. Zlomený, či naražený, to jsme nevěděli. Ten velký kámen byl určen pro Lennie. Mrštila s ním takovou silou, že to Lennie zlomilo pár žeber a zanechalo velký škrábanec na boku. Srazilo jí to k zemi. V samé šoku Styx pustila Lennie nohu. Byla to ona? Opravdu umí ovládat kameny?
No, já byl ve vzduchu a docela jsem litoval toho, že jsem jí navýšil její magii předmětů. Upsík, to mi trochu ujelo, ale Styx se nějak musela bránit. ,,Vidíš Styx. S magií se mužeš bránit a bránit i své blízké. Není to nic hrozného. A tahle magie ti koluje v žilách," řekl jsem jí v její hlavě a pak se zaměřil na ty dvě problémové slečny. ,,Tak holky a to by stačilo. Styx se ze svých chyb poučila a přišla vám na území bezbranná. Minulost je minulostí. Útočit na tak bezbrannou vlčici se vším co máte? Styďte se!" křičel jsem jim v hlavě. Jo, byl jsem na ně naštvaný. A naštvaného Života nikdo nechtěl poznat. Styx utrpěla nejvíc. Stále neuvěřitelně krvácela. Každou chvíli může omdlít. Lennie musela popadat dech a Elisa teď bude nějakou dobu chodit po třech. Tohle však už bylo na nich. Věděl jsem, že ani jedna není na sklonku se smrtí, takže jsem se zase radši vzdálil doufajíc, že tohle ty vlčie trochu naučí. Pokud se budu muset vrátit, napálim do nich blesk.

//Protože je tento úkol náročnější je možné za něj získat celkem 2 body! A za BONUS je možné získat body 3!