Příspěvky uživatele

< návrat zpět

// Na tento příspěvek reagujte v jakémkoliv pořadí! Kdo dřív hraje, ten dřív mele! Snažte se získat co nejvíce plodů!

Bylo pozoruhodné, že zpívací strom dostal mnohem menší pozornost, než by si zasloužil, a nějaká pitomá vlčice, co ani nehnula zadkem (doopravdy, protože seděla), slíznula všechnu smetanu.
Naštěstí byl náš strom kliďas a tak začal mírumilovně ZPÍVAT JEŠTĚ HLASITĚJI, DOKUD SI VYPATLANÍ VLCI NEBYLI SCHOPNÍ VŠIMNOUT, ŽE TO ON JE STRŮJCEM LÍBEZNÉ MELODIE. TA UŽ ALE MOC LÍBEZNÁ NEBYLA, ZESÍLILA NATOLIK, ŽE UŠNÍ BUBÍNKY VLKŮ DIV NEPRASKLY, A JEJICH HLAVA ZAČÍNALA BOLET. VIDĚLI ROZMAZANĚ. VIDĚLI ČERNOBÍLE. VIDĚLI PRD.
Až na zářivě rudé plody, které se třpytily jako hvězdy na noční obloze.
A co se to děje? Strom se začal třást a točit, nakrucovat sebou, možná nadšený tím, jaká pozornost se mu konečně dopřává. Na moment vypadal až výhružně: jeho větve se sápaly všude, ohýbal se, nakláněl se až k jezeru a snažil se dosáhnout na vlky.
Melodie se téměř vytratila. Až na pětici plodů, které nyní spadly na zem. A protože jablko nepadne daleko od stromu, ani tyhle se příliš nehnuly. Ale zdálo se, že se plody přikutálely každý nenápadně k jednomu vlkovi, jako kdyby přímo chtěly, aby si je vlci dali.
Přesvědčivou meldoii nyní všichni stále slyší. Nabádá je, aby si dali plody kouzelného stromu. (Kouzelného? Kdo řekl kouzelného!) Co nejvíc plodů kouzelného stromu!
Najde se tu vlk, který sobecky sní všechny plody? Nebo si každý sní své? Bude tu někdo natolik osobnostně silný, aby svůj plod nesnědl?
Na tohle by se těžko odpovídalo, kdyby MELODIE OPĚT NEZESÍLILA.
A JE ZLOVĚSTNĚJŠÍ VÍC, NEŽ BYLA KDY PŘEDTÍM!
VLCI VĚDÍ, CO MAJÍ DĚLAT.
NEVĚŘIT NIKOMU.
SNÍST SVŮJ PLOD.
SNÍST PLOD JINÉMU.
SNÍST JE VŠECHNY!
ZA JAKOUKOLIV CENU!
Mňam mňam.
Vlci, zhypnotizovaní melodií stromu, o plody budou bojovat. Jestli na život a na smrt, to je na nich. Ale rozhodně se nestane, že by jeden z plodů zůstal nedotčen.
Hodně štěstí ♥

Slimáčí matka se tetelila blahem, když se do její společnosti dostala podivná kombinace pěti vlků.
Mé děti, mé krásné děti! Majdo, Cvaldo, Rumple, Kvído a Záborko!
Ňadšení bylo cítit vzduchem! Vlci možná netušili, jak se kdo jmenuje, nebo proč si ta obří slimáčice myslí, že jsou její děti, ale vlastně na tom nebylo nic špatného. V myšlenkách jim to možná trochu nesedělo, ale jinak...
Rodinné objetí!
Ať už vlci chtěli, nebo ne (spíš ne), slimáčice se vznesla nad ně a roztáhla se ještě o něco více, tak, aby při svém dopadu na zem přikryla všech pět vlků svým měkkým a slizkým tělem. Bylo to nevyhnutelné.
Každý z vlků, každý z těch chlupatých slimáčích dětí... každý musel pocítit její lásku! A také nemohli tak trošku dýchat. Vlci se dusili! A vzduchem se nesl podivný zápach rozkládajícího se masa. Hm. Zvláštní.
Nikdo zatím není nadšený? Nevadí! Slimáčí matka má dost radosti za všechny!
Když se slimáčice znovu zmenšila do své původní obrovské formy, na vlcích stále zůstala pořádná vrstva lepkavého nazelenalého slizu, který poměrně rychle ztuhl a udělal jim z chlupů jen velmi ošklivé spletence čehosi. Tohle budou vlci čistit ještě hodně dlouho.
Propáníčka, vy jste ale vyhublí! Záborko, kdo ti to udělal?! Ale mamička to napraví. Mamička to všechno napraví!
Dříve, než by se vlci stihli nadát, do jejich tlam přilétla pořádná hromada kaše, příliš velká na to, aby se jim povedla vyplivnout. Bylo jí příliš mnoho a nepřestávala se jim cpát do krku! Nemohli učinit jinak, než že vše poslušně snědli, tak, jak si to mamička přála.
A jak už asi tušíte, pak se začaly dít pořádné věci.

♥ Taenaran ♥ = CVALDA
V Taenaranově tlamě se objevila našedlá kaše, která překvapivě chutnala jako ty nejsladší jahody! Chutnala jako léto! Jako pokušení! Jako... Taenaran musel prozřít. Ano! Jeho kaše chutná přesně jako od maminky. Taenaran je celou tu dobu slimáčí dítě! Jak jen mohl zapomenout?
Co víc! Byl nejoblíbenější dítě slimáčí matky, Cvalda!
Z Taenarana se stal cílevědomý šmejd (jaká to změna), hlavní přisluhovač slimáčice! Odteď se bude snažit získat si všechnu přízeň veleslimáka, protože má jasný cíl: zdědit jednou celé slimáčí impérium a vládnout mu! Ostatní slimáčí sourozenci mu mohou (ale nemusí být!) ukradení.

♥ Makadi ♥ = RUMPL
Makadi takové štěstí s příchutí kaše neměl. Ta jeho byla vyblitě nažloutlá a přesně tak i chutnala. Ale takový je život. Navíc! Pozor! Co je tohle?
Jsou to... Makadi musel ve své slizké podstatě cítit podivné chvění.
ROSTOU MU SVALY!
Ano, Makadi se stává namakancem. Rázným. Statečným. Odvázaným.
Jako pravý slimáčí bojovník!
A co je tohle?
Jémine.
Objevila se v něm špetka vzteku. Špetka o velikosti jednoho kubíku! Makadi nikdy tak naštvaný nebyl! Zuří! Štve se! A na co? To je prosté! Úplně na všechno!
Nevadí mu použít násilí. Vlastně... jediné, v čem přemýšlí, je násilí! Odteď může tyranizovat úplně každého, kdo se na něj jen křivě podívá! A nebo se ani podívat nemusí, to... je Makadiho věc. Zmlať je všechny!
Kromě matky, ta je ti svatá.

♥ Castor ♥ = KVÍDO
Castor, vždycky takový slušňáček, mohl své jídlo přijmout trochu uctivěji, ale co s tím, no. Kaše se do jeho krku narvala tak jako tak! Až na to, že tato kaše... eh. Chutnala jako zkažené maso, úplně stejné jako to, po kterém smrděla jejich matka. Ano. I Castor přijal slimáčici jako vlastní matku, ale na rozdíl od Taenarana tak nepodlézal. Ne, to ne. Castor byl nad věcí, cítil to ve svých kostech.
A co je tohle? Eh, tak nic. Castor, nebo spíš Kvído, je pod věcí. Má depku. Opravdu velkou a úplně ze všeho. A... osud by mu nerad kazil den, ale odteď má sebevražedné sklony. F

♥ Styx ♥ = ZÁBORKA
Styxina kaše skočila snad rovnou do žaludku a chutnala jako tráva. Trochu se jí lepila na patro, ale byla zelená, a zelená je dobrá, takže to nemusela příliš hrotit. A pak náhle! Musela hrotit úplně všechno. Viděla, jak osobnosti jejích slimáčích sourozenců upadají. Viděla svár. Viděla válku. Viděla pád slimáčího impéria. Promarněné životy. Smrt.
Ale naše Záborka to takhle nenechá! Ona je budoucnost! Je. náš. spasitel!
Odteď se Styx snaží chovat jako spasitel. Je morální ideál a snaží se léčit nemocné a přivádět na správnou cestu zbloudilé! Včetně matky, i ta potřebuje zachránit!

♥ Severka ♥ = MAJDA
Chudák Severka. Zatímco ostatní si pochutnali na poměrně přijatelné kaši, na ni vyšlo bahno. To... samozřejmě chutnalo jako bahno a nic jí nezpůsobilo. Pouze dál slyšela matčin hlas, ale její osobnost se nijak neprojevila. Nejspíš bude mít nejtěžší práci: dohlížet na to, aby si nikdo neublížil, a aby se vlci dostali zpátky do pořádku, protože...

To uvidíme příště. Každopádně, blíží se velk nebezpečí. Mračna se blíží k zemi, slimáčí matka je nějaká podezřelá. Jak si slimáčí dítka se Severkou poradí?

Ilenia a Ayshi, zabralo to, nápad se schovávanou doopravdy zabral, ač se to na první pohled zdálo jako naprosto šílený nápad. Tenhle mutantní mazel na to skočil. Na jejich hru přistoupil a naivně si s nimi prohodil místo v cele. Teď se dvě vlčice semknuté v sobě objevili na chodbě a mutant v cele, za kterým se jen zavřely dveře. Netrvalo dlouho a na chodbě na druhé straně mostu se objevila Sheya i s vybojovaným klíčkem. Ale... Sheya naneštěstí zavadila o dveře, které potichu zavrzaly, byl to malý zvuk, ale dostatečně efektivní na to, aby to pár zlenivělých zvědavců donutilo k pohybu. Začalo to tam opět cinkat a ze dveří se hrnula asi desítka lehce pobavených mutantů. Když ale vlci budou víc než tišší, mohli by si to mutanti rozmyslet a vrátit se zase zpátky.
Nori se rozhodl hady překonat a možná odpudit svým zpěvem. Tak tenhle nápad byl gól, ale hadům se to kupodivu dost líbilo, neboť se začali ukládat ke spánku a tak se Nori mohl dostat za Cynthií na výtah. Ten je vyvezl nahoru a tak se pětice vlčků zase společně shledala.
Teď začínal boj o čas, mutanti se pomalu dávaly dohromady na obhlídku, musejí co nejrychleji najít to naše Sluníčko, dřív než se jim zdejší brána zavře a oni tady zůstanou. Svítící klíč na Sheyiném krku se začal lehce nadnášet a ukazovat směr, kudy se vydat. Bylo vidět, že klíči se chce ke dveřím, z pod kterých vyzařovalo pestré světlo.Upřímně... klíček se vlastně neptal, prostě tam i se Sheyou zamířil, i přes její prvotní nesouhlas se malá vlčice svezla po podlaze až ke dveřím, které se přímo před ní otevřely.
Za dveřma bylo vidět jasné slunce a jakmile vlci vtrhli dovnitř, čekalo je velké překvapení. Za dveřmi bylo nejen slunce svázané řetězy, ale také velká prostorná místnost připomínajíc neandrtálskou laboratoř. A kdo že za tím vším byl? Hopkal si to tady malý bílý zajíček a černými brýlemi na očích a v rukách měl podivné desky. Něco si mumlal po vousy, ale nebylo tomu rozumět. Jakmile však zbystřil, že v místnosti není sám, začal okamžitě vřískat. "Stráže! Utekli vám naše baterie!" Ječel a začal na ně ukazovat, mutanti byli slyšet, že se dali do pohybu, ale chvíli zabere než dojdou. Teď byla jedinečná příležitost zajíce dopadnout! Jenomže gravitace tady byla zvláštní, skoro jako na měsíci, tudíž to jim ztěžovalo podmínky. Ale... teď nebo nikdy! Jdeme do boje, nebo do akce Chyťte bílého roztomilého ušáka!

Ilenia & Ayshi
Vlčice spoutané k sobě na mutanta před sebou použili svůj šarm. Bohužel pro ně, tento mutant má objetí hrozně moc rád. Okamžitě to na hrůzostrašném obličeji vykouzlilo úsměv a něhu. “Taky vás mám rád.” Řekl dojatě a omotal své řetězy, co měl sám na packách kolem vlčic. Jeho náruč nebyla tak velká, tak si pomáhal jak jen mohl, v tomto případě touto formou. Jenomže se k vlčicím tiskl tak moc silně, že je to začínalo pomalu a jistě škrtit. Honem honem, chce to rychle najít plán B! Mazlení asi nebyla ta ideální volba. Za špatně zvolenou variantu i zde přišel postih, Ilenia začínala vidět vše rozmazaně, zatímco Ayshi zase vše černobíle. Příště volte originálnější řešení a třeba se nám to zase zpestří! Mutant si spokojeně šmakoval, měl je tak blízko své hrudi...

Nori & Cynthia
Nori se rozhodl pro volbu za Cynthii, i když to nejspíš v první chvíli v úmyslu vůbec neměl. Mezi zdejšími vlky nepanovali zrovna přátelské vztahy. Ale v našem případě to hrálo do karet, aspoň budeme spolupracovat! Cynthia se rozhodla klepat hady kladívkem po hlavě to byla ale podívaná! Vyklepala si cestičku až k výtahu! Ušatá vlčice již byla v bezpečí výtahu i se svým kladívkem, které se může ještě hodit. Ovšem... chudák Nori s žádným supráckým nápadem nepřišel, proto se kolem něj hadi jen a jen přibližovali a obklíčili ho. Výtah stále stál, ale bylo vidět, jak se pomaličku chystá k vzestupu. Jak to Nori vymyslí? Co hadům předvede, aby se dostal zpátky nahoru? Tady dole totiž žádná jiná cesta nebyla!

Sheya
Sheya se ocitla sama, poprvé, malé a bezbranné vlče na takovém místě. Zvolila si dveře, ze kterých byla cítit voda. Jakmile vpálila do místnosti schované za dveřmi, objevila se v poměrně velké síni. Nebyla tam však sama, byla tam opravdu spousta mutantů, seděli spolu a pili u korýtek s vodou. Dalo by se to snad považovat za mutantní hospodu? Tady dole? Mutanti byli veselí a při pohledu na Sheyu se jen komicky smáli. Vody bylo všude dost, na uhašení ocásku, stačilo si vybrat vhodnou skupinku a strčit jim do jejich napáječky zadek. Co to ale cinkalo? Na krku jednoho z mutantních vlků byl klíč, krásný, zářivý, doslova svítil jako slunce. Určitě bude od zajímavých dveří, ukradne ho Sheya? Mutant vypadal, že už má dost a hlava mu kolíbala ze strany na stranu, jako by chtěl usnout.

Ilenia & Ayshi
Dvě dámy se začaly s medvídětem muchlovat, i když to ze začátku vypadalo, že to velké přátelství zrovna nebude. Medvídě se jim snažilo vysvětlit, že jejich pach je cítit životem, proto je důležité ze sebe udělat neživoucí bytost. Bohužel pro medvídě, které si tam jen tak sedělo a pykalo za svůj trestík a byl tam pro všechny neviditelný. Medvíděti se však muchlování příliš nelíbilo, proto ze sebe vydalo po dlouhé době zvuk, který byl medvědovi víc než blízký. Chabé pokusy vlčic, které se ho snažili přesvědčit, že jsou medvědice, byly zbytečné. Stačilo jedno malé "Puf." a medvídě bylo pryč.
Díky tomu zvuku se jejich dvířka cely otevřely. Ve vchodě stál jeden mohutný černý vlk, rudé oči zpříma koukali na obě vlčice. "Narušitelky! Hanba vám!" Vrčel vlk, který když přidupl, řetěz vlčic se zase o centimetr zkrátil. Přímo za vlkem teď měli cestu přes most a dostat se k Sheyi. Povede se jim však vlka skolit? Zmanipulovat? Zmást, či zavřít ho do samotné cely? Vlk nebyl nijak hloupý, ale byl zaslepený touhou někoho trestat. Dokáží vlčice spolupracovat, když mají svázané končetiny k sobě?

Nori & Sheya & Cynthia
Odvážná Sheya zatáhla za páčku, které hned otevřely dveře Norimu. A nejen Norimu, spustil se také malý výtah do spodní části. Sheya však měla před sebou stále svoji kopii, ta se nebezpečně rychle přibližovala k pravému já. Jakmile byla dostatečně blízko, začaly jí padat zuby, kopie je ztrácela po cestě do té doby, než proskočila do pravé Sheyi. Ze Sheyi se teď začalo nemálo kouřit, jako by se jí snad zapalovaly lejtka, doslova. Lehký plamínek z ocásku jí obtěžoval její existenci. Začaly se ozývat tlapky, čas se krátil, Sheya by si měla vybrat jedny z pěti dveří, u kterých zrovna stále. Z pod dveří úplně vlevo zářivě svítilo světlo. Z jiných šel dým, chlad, či byla cítit voda, nebo čerstvý lesní vzduch.
Nori měl teď volnou cestu. Mohl se rozhodnout hned několika směry. Mohl se rozběhnout za Sheyou, která byla na druhé straně mostu, kde bylo dalších pět otevřených chodeb. Z toho z jedné chodby zářilo světlo víc než jasněji. Nebo se mohl rozběhnout po schodišti dolů za Cynthií. Schodiště však bylo vratké a dalo se pouze sejít, nikoli vylézt zpátky nahoru. A nebo se rozhodnout pomoci vlčicím ve vedlejší cele s cizím vlkem. Jak se rozhodne?
A v neposlední řadě tady byla stále Cynthia, na kterou se vespod schylovalo k nebezpečí. Její pokud o vyvolání magie byl bohužel marný, mělo to za účinek postih, který jí doslova posadil na zadek. Cynthii se zvětšili uši a měla ušiska jako dlouhé jako zajíc. V okolí to začalo syčet, občas se něco plazilo po zemi, ale s přibývajícím časem tam toho bylo čím dál víc. Výtah, který Sheya spustila bylo Cynthii skoro na dosah, stačilo se dostat přes ty hady. Ale jak? Dokáže Cynthie vymyslet naprosto originální řešení, jak se hadů zbavit? Dostat se na palubu výtahu a nechat se vyvézt nahoru za ostatními? Nebo by se snad Nori rozhodl utíkat na pomoc jí? Jak to tady bude? Ojej, tolik možností, tolik správných možností a tolik špatných rozhodnutí, jak to bude? Jak to bude?

// Přihlášení, máte na doběhnutí čas do 7.6.! ^^ Potom vaše rezervace propadá a do půlnoci 8.6. může doběhnout kdokoli!

PROPÁNÍČKA, CO JE ZASE TOHLE?! UŽ ZASE?! TO TO JEDNOU NESTAČÍ?
Nejprve nám nesvítí Slunce, pár vlků zmizí z povrchu zemského (díky za starost, mimochodem), potom nám tu zpívá nějaký plodný strom u jezera a teď... tohle?! Co to vůbec je?
Tahle pláž je neatraktivní i normálně, ale dneska to přehnala. Ale vlastně to tolik nevadí, protože jak je tma, vlk na to stejně nepřijde. Alespoň ne hned.
Aspoň tu nejsou žádné stromy. To je pěkné. Ale něco tu stejně nesedí.
Ne.
Něco tu leží.
JEDEN. OBŘÍ. SLIMÁK. Láskyplný.
Pojďte ke mně, mé děti~~~~ zněl širým okolím sladký hlas, aniž by se slimák jakkoliv hlasitě vyjádřil. Nevymysleli si to vlci? To těžko. Nikdo není tak uhozený, aby si myslel, že ho k sobě volá obří láskyplný slimák. Tohle musela být pravda!
Vlci, kterým se slimákova slova dostala do hlavy, okamžitě nechali toho, co dělali, a naprosto oddaně se vydali za svou maminkou. Nebo snad tatínkem? Byl v tom trochu zmatek.
Ale to nevadilo! Byl čas znovushledání! Čas rodiny! Čas slimáčí jednoty!
Slimáčí děti o tom sice neměly ani ponětí, ale osud moc dobře věděl, že vlci u Medvědího jezera si pochutnají mnohem více, než by si kdy dali do čumáku ti tady, a tak!
Se o to postará slimáčí mamá.
Panečku, to je ale hostina! Ani není moc pokrytá slizem, co říkáte? A ty barvy! To je... béžová, šedá a... bahno? To poslední rozhodně není barva, ale bahno. A tohle je zase... vybledlá šedá s tím ošklivým odstínem zelené?
Mňamka. Pro nás možná ne, ale pro slimáčí děti...
Dejte si... všechno je to od mamičky~~~
Ty to všechno sežerou a rády! Je to taková podivná kaše, která se překvapivě špatně kouše a nepřekvapivě dobře lepí na patro. A pro každého z pětice slimáčko-vlčíků je tady jedna! Vlastní barvy a chutě! A nebo bahna, v případě bahna.

Kdopak by si chtěl vynahradit mateřské chvilky se slimákem?
Jste vítáni a vábeni!


Zdravíčko! Máme tu další noční osudovku! Tentokrát opět pro pět vlků, kteří budou mít na odepsání 1 den (jinak se stanou zlé věci, které se stanou i tak), a která opět bude trvat přibližně dva týdny! Přiběhněte co nejdříve, chlupáči! A místa se nám rychle plní (snad ._.), tak svou účast zmiňte i tady v odpovědích, prosím!

// Přihlášení, máte na doběhnutí čas do 7.6.! ^^ Potom vaše rezervace propadá a do půlnoci 8.6. může doběhnout kdokoli!

PROPÁNÍČKA, CO JE ZASE TOHLE?!
Nejprve nám nesvítí Slunce, pár vlků zmizí z povrchu zemského (díky za starost, mimochodem) a teď... tohle?! Co to vůbec je?
No... jezero. Celkem oblíbené za všech ročních období. Už pomalu docházelo do stavu, kdy se v něm skvěle koupe, ale... to by nesmělo být toho chladu, který se nám vrátil.
Jezero během několika okamžiků zamrzlo a krajina kolem něj se vrátila do své zimní podoby. Všechny listy na stromech byly nyní pokryté drobnými krystaly, ze stromů, ať už se to stalo jakkoliv, visely rampouchy. Vše mělo takový podivný světle modrý nádech a vzduch štípal.
A do toho všeho tu byl jeden jediný strom, nedotčený, krásně rostoucí, jako by se nechumelilo (a to fakt málem chumelilo, protože byla doopravdická zima!). A ten strom moc dobře věděl, že je jediný v širém okolí, který přežil tuhle zimní katastrofu, a tak si začal... zpívat?
Ano, zpívat!
Zpíval si velmi nahlas, poněvadž jeho mrtvým kolegům to mohlo být stejně ukradené, zpíval tak nahlas a vábivě, že to zaujalo vlky v širém okolí! Co to vůbec bylo? Taková... chytlavá melodie! Vlk si do toho občas musel i poskočit! Což strom samozřejmě nemohl, ale i tak na něm bylo na první pohled vidět, že je ve skvělém rozpoložení. Tak skvělém, že během pár momentů vytvořil pět nejlákavějších plodů, jaké kdy svět viděl! Jakpak asi budou chutnat? A budou po nich střevní potíže?
Jak jinak by se to tancující vlci mohli dozvědět, než že přitančí a plody ochutnají?
Nutno zmínit, že melodie je tu tak silná, že je docela překvapující, že led na jezeře ještě nepukl.
Jste zváni!


Zdravíčko! Máme tu další noční osudovku! Tentokrát opět pro pět vlků, kteří budou mít na odepsání 1 den (jinak se stanou zlé věci, které se stanou i tak), a která opět bude trvat přibližně dva týdny! Přiběhněte co nejdříve, chlupáči! A místa se nám rychle plní (snad ._.), tak svou účast zmiňte i tady v odpovědích, prosím! Lucy a Sionn to prý mají povinně ._.

Ilenia & Ayshi
Vlčice se zdály být spokojené se svým svazujícím se údělem, ovšem jejich čas také nebyl věčný. Čím déle k sobě byly připoutané, tím kratší a těsnější řetězy byly. Pomalu a jistě jim to začínalo šimrat chloupky, pokud to však takhle půjde dál, možná jim to i ufikne tlapky. No a kdo by chtěl vlčice bez dvou ťapek? Přece nikdo. Bylo na čase začít co nejdříve jednat.
Medvídě, které se ukrývalo v koutě odhalovalo svá další tajemství. Díky slunci, které občas prosvítilo celé místnosti se jim naskytl pohled na celou jeho zmutovanou krásu. A to včetně jeho kožíšku, který byl kompletně celý od krve, po větším bádání můžou ale vlčice zjistit, že se nejedná o krev medvíděte, ale je to stejná krev, jako je i na stěnách. "Já nejsem cítit, vy smrdět, vy brzy mrtvé." Prozradilo jim medvídě, vlčice na něj byly milé, takže byl milý i on a přívětivě jim oznámil, že pokud se sebou něco neudělají, brzy také umřou. A co teprve ty řetězy? Bez cizí pomoci se bohužel řetězů nezbaví, kde ale sehnat pomoc?

Nori & Sheya & Cynthia
Hodnej strejček Nori začal přemlouvat Sheyu, aby proklouzla jednou dírkou a zamířila směrem k páčce. Odvážná Sheya ho i přes své obavy poslechla a vydala se tak směrem k mostu. Jakmile stoupla na první břevno mostu, ten se zakymácel. A kdopak se to v místnosti objevil? Cynthia! Ale? Cynthia byla bohužel o pár pater níže a čím víc se rozhlížela, tím větší byla pravděpodobnost, že nenajde žádné schodiště, po kterém by se mohla dostat k Sheyi. Sheya jí však mohla zřetelně vidět, byla před ní další zkouška, pokračovat ve své výpravě, nebo utíkat za Cynthií? Páčka byla už tak blízko... ovšem, u páčky se objevila postava, malá drobná postava vlčice, úplně stejná jako Sheya, počkat, to byla Sheya, Sheya číslo dvě. Stála tam úplná její kopie, vedle páčky. Je to děsivá představa? Že ne? Tak pojď blíž.

Čtyři zvláštní vlci drželi své pozice, tak jak jim bylo přeurčeno. Mezi tím však na území dorazili zdejší vlci, kteří se rozhodli vzít osud do vlastních pacek. Nenechali se ošálit jejich hrůzostrašným vzhledem, ale hned se s nimi dali do řeči. V tu chvíli kdy promluvila první vlčice všichni čtyři mutanti ztuhli, jejich forma se začala měnit. Najednou se vypařili a zůstala po nich jen svítící bílá pára, která se několik sekund vznášela nad zemí. Čtyři stíny se pak rozletěly ke čtyřem vlkům.
První se dotkla Ilenii a Ayshi, ty se z ničeho nic vypařili. Následovali další dva příchozí, stín chytl i Noriho a Sheyu. Na Cytnthii však stín nevyšel a zůstala stát před nechráněným vchodem.

Ilenia & Ayshi
Tyto dvě dámy se objevili hluboko v podzemí jeskyně. Tři stěny z čistého kamene a jedna stěna měla v sobě několik dírek, aby mohli vykukovat ven, ovšem protlačit se nešlo. Ve vzduchu však zněl zvuk cinkajícího se řetězu, nejenže byly zavřené v černé místnosti, vlčice byly okovy svázané k sobě, tělo na tělo, předníma i zadníma packama svázané. Jak krásná a romantická chvilka. Když se zahledí na stěny, můžou vidět spoustu krve a drápanců. Také zaznělo funění, v jejich cele byl někdo další, v koutě se choulilo klubíčko vypadajíc malého medvíděte. Po větším zkoumání měl však zuby jako jehličky, neměl očka a na tlapě mu chyběly prsty. Každopádně měl ideální velikost na to, aby se z cely dostal s pomohl jim najít něco, čím otevřít, přesvědčí ho?

Nori & Sheya
To vyfasovali celu hned vedle vlčic. Tahle cela však byla úplně jiná, barevná, pestře barevná a pokreslená obrázky. Tyto obrázky ale moc pěkné nebyly. Zakouslý vlk, mrtvý vlk, potrhaný vlk, byly ale krásně barevné. Tato cela měla také otvory a Sheya měla tu výhodu ve své velikosti, že může vyklouznout ven. Z jejich cely bylo zřetelně vidět, že o patro níž uprostřed velké místnosti je páčka. Ta páčka může být jejich cesta ke svobodě, ovšem... k páčce to vedlo přes most, kterému občas chybělo dno a byl vratký. Nehledě na to, že se tam občas prošel mutantní vlk. Na druhou stranu také vedla cesta, vedla nahoru, že by cesta zpátky na povrch? Jak se Sheya rozhodne? Zkusí pomoci ostatním, nebo poběží vstříc svému osudu?

Cynthia
Ta zůstala osamocená na povrchu. Měla zřetelný výhled na jeskyni, ze které stále svítilo světlo. Řetězy utichly, ale mohla teď slyšet naříkání vlků a prosbu o pomoc. Sic to byla iluze, ale naprosto uvěřitelná, určitě musela rozeznat líbezný hlas Sheyi.
Když Cynthia vstoupí do nechráněné jeskyně, čeká jí celkem dlouhá tůra po kulatém schodišti dolů. Čím blíž byla vlkům, tím víc jejich hlasy slábly, měl to být matoucí efekt. Na schodišti si mohla všimnout velkého množství drahokamů s z nich vytvořené obrazce. Všechny vypadaly jako slunce. Jakmile konečně slezla až do posledního patra, v malé chodbičce byl stůl a na tom stole tři předměty. Lano, kladívko a rýč, jeden předmět si Cynthie mohla vzít sebou a pak nebránilo ničemu, aby se dostala do velké místnosti s mutanty, páčkou a asi deset vchody do cel.

// Přihlášky tedy ukončeny!

NAROZENINOVÁ OSUDOVKA PRO MARION, CASSIANA A KENAIE

Rok se s rokem sešel, průměrný věk Sarumenské smečky znovu vzrostl, dlouhověkost byla cítit vzduchem...
A vlčata vylezla z nuly na jedničku.

"A to se musí pořádně oslavit!"
Nikdo netušil, odkud se zase objevila, ale stála tu. Lady Mlhahule, patronka lesa (totiž hvozdu), se spokojeně culila na všechny stromy kolem. Konečně. Po dlouhé době měla příležitost pořádně zapařit. A takové příležitosti se přece nevzdá!
Ne že by teda některé z vlčat mělo čas slavit. Cassian s Marion právě vyráželi na další dobrodružství... a Kenai... no...
Jenže to by nebyla Lady Mlhahule, kdyby nebojovala s náhlým zklamáním přehnanou reakcí. Kenai si mohl ležet vyřízený v úkrytu někdy jindy, teď byl čas pařit!

Je pravda, že to Lady Mlhahule mohla vyřešit jinak, ale to nebyl její styl.
Všem vlčatům narostly obří (a funkční!) nohy, které je proti jejich vůli odnesly přímo za naší vydří patronkou.

A navíc! Proboha, co je zas tohle? Je to...
To snad není možné!
Lady Mlhahule se na pařbu připravila opravdu důkladně. Jezírka po celém hvozdě, jindy nevhodná ke konzumaci s jedovatou pachutí, nyní byla více než stravitelná. Taky jejich barva byla jiná! Ale to mohlo být tím barevným deštěm, se kterým překvapivě Lady neměla nic společného. Tak jako tak! Jezírka byla stravitelná a přímo lákala, aby se z nich vlčata napila. A nohy vlčat je zase nutily.
Tak se stalo, že vlčata poprvé ochutnala jezírkovou vodu, která nyní oplývala alkoholem a měla poněkud omamné účinky. Všechno se začalo motat a točit, skákat a běhat... ale jen decentně! Všichni tři měli náhle tendenci říkat tomu druhému takové podivné řeči, které by jindy nevypustili z tlamy.

"Sralbotky!" zazubila se na ně Mlhahule, která se zatím ani nestarala o to, jestli ji vlčata znají, a sama vypila jedno z jezírek jedním lokem. "Takhle se to dělá!"
Jenže ono se to dělalo ještě trochu jinak.
"A navíc!" vyhrkla vydra a předložila před každé vlče jednu šišku, "Tohle je pro pravý formáty!" Šišky vypadaly... no... jako šišky. Co se vůbec s takovou šiškou dá dělat? Přijdou na to vlčata? Troufnou si na šišku? Pokud ji teda ve své přiopilosti najdou.