Gallirea - Příspěvky uživatele

Otevřená pláň a bouře? No tohle nebude asi zrovna nejlepší nápad! Silný vítr bude na otevřeném prostranství nabírat velmi vysoké rychlosti! Navíc, nejste zde chráněni přes deštěm ani kroupami. A co víc... co takové blesky? Tak před nimi vás zde neochrání už vůbec nic!
Dávejte si velký pozor, aby do vás neudeřil blesk. Navíc některé kroupy mohou být opravdu velmi velké a tak se stávají dosti nebezpečným nástrojem.
Tohle není dobré místo, kde zůstat delší dobu!!! Ale pozor, vlci mají fajn příležitost získat něco malého do úkrytu.
Za reakci na počasí a dění právě v tomto lese, mohou získat až 5 květin - dle zapracování do postu! Nabídka je platná pro všechny, kteří lesem budou procházet a to do skončení platnosti počasí - viz box počasí.

Silné bouřky mají za následek jediné. Vítr, který burácí a zmítá stromy ze strany na stranu... jednoduše stromy láme! Pozor na to! Je to nebezpečné. Některé stromy padají samy od sebe celé a jsou vytrženy i s kořeny! Kvílení a praskání stromů se nese po celém lese a tohle není jediný les, který se stal nebezpečným útočištěm!
Pozor by si měli dát vlci opravdu na každém kroku! Další praskání a... stromy padají jako švestky! Tohle není dobré místo, kde zůstat delší dobu!!! Ale pozor, vlci mají fajn příležitost získat něco malého do úkrytu.
Za reakci na počasí a dění právě v tomto lese, mohou získat až 5 květin - dle zapracování do postu! Nabídka je platná pro všechny, kteří lesem budou procházet a to do skončení platnosti počasí - viz box počasí.

Silné bouřky mají za následek jediné. Vítr, který burácí a zmítá stromy ze strany na stranu... jednoduše stromy láme! Pozor na to! Je to nebezpečné. Některé stromy padají samy od sebe celé a jsou vytrženy i s kořeny! Kvílení a praskání stromů se nese po celém lese a tohle není jediný les, který se stal nebezpečným útočištěm!
Pozor by si měli dát vlci opravdu na každém kroku! Další praskání a... strom dopadl těsně vedle vlčat! Tohle není dobré místo, kde zůstat delší dobu!!! Ale pozor, vlci mají fajn příležitost získat něco malého do úkrytu.
Za reakci na počasí a dění právě v tomto lese, mohou získat až 5 květin - dle zapracování do postu! Nabídka je platná pro všechny, kteří lesem budou procházet a to do skončení platnosti počasí - viz box počasí.

Ledový vzduch, který vlkům nemilosrdně proudil do plic, bodal v čumácích jako jehličky. Klouzal kolem nich a prohrabával jim hravě srst. Jakmile šestice vlků znovu zamrkala, dívala se na svět ze zbrusu nového těla. Nebyl však čas na obdivování nových kožichů! Bariéra kolem blyštivého křišťálu se rychle zmenšovala a nutila tak vlky k rychlejšímu hrabání, koneckonců jim nic jiného nezbývalo. Až na Shadow.
Ta se ocitla v těle malého Siriuse. Pohled na svět z tak malé výšky ji zřejmě vyděsil, nebylo se čemu divit! Podivný pidi váček, který jí znenadání klimbal mezi nohama musel být také velmi znepokojující. Běhala vyděšeně kolem - ovšem Osudu utéct nemohla. Honosný pouštní šperk se začal topit v písku a magická bariéra se pomalu uzavírala. Všichni byli obklíčení, Shadow tak mohla maximálně do nepropustné stěny nabourat. Musela následovat ostatní, bariéra by ji také mohla lehce rozdrtit.
Ostříží oko Siriusovo, které se pro změnu dívalo na svět z vysoka, zahlédlo své pravé zmatené tělo, jak běhalo kolem. Ovšem on stál tady. Tak co to? Dokonce se rozhodl, že si pro své malé tělo půjde, ale hrabací hra jej přeci jen zlákala a on se snažil zlákat i Shadow. Hrabajících vlků bylo však stále pomálu. Nym, která se nyní mohla pyšnit hnědým pozadím, se z čista jasna rozběsněně vrhla na nebohého Stína, který se v písku jen líně dloubal. Nakonec hrabala jen nadšená Ayshi, uvědomělá Rowena a hravý Sirius. To byla polovina a ještě k tomu s poloviční silou.
Bariéra se zmenšovala, křišťál mizel v písku a do propadající se díry se pomalu začali sesouvat i všichni kolem, ať už hrabali, nebo ne. Osud si pro ně stejně došel. Najednou se všichni chlupatí ocitli ve vzduchu, záhy však mohli políbit a někteří i ochutnat tvrdou kamennou podlahu. Ze všech stran je obklopovala studená jeskyně. V jejím středu se s lehkostí vznášel drahý krystal a kousek od něj… se schovával malý, nenápadný stín. Zatímco se všichni vzpamatovávali z tvrdého pádu, z povzdálí je sledoval jeden pár očí.
Byla to ještěrka! Byla drobná, vlčatům sahala po bradičku a stála na zadních. Zvědavě si prohlížela skupinu vlků a sem tam si oko jedno, nebo druhé hbitě olízla. Na koho konkrétně se dívala, se bohužel nedalo s přesností určit, měla totiž oči legračně šilhavé. Ještěrka sebou zničehonic cukla a v mžiku seděla malé Ayshi za krkem. Jednoduše si rozhrábla hebkou tmavou srst a spokojeně se v novém hnízdečku uvelebila. Kromě ní a levitujícího krystalu v jeskyni nic dalšího nebylo. Dokonce i díra, kterou ještě před chvílí měli nad hlavami, se tiše zacelila.
Co teď? Jejich jedinou záchranou byla tahle podivná ještěrka.

Polední slunce se v tento den tvářilo nemilosrdně zcela všude – ale co teprve poušť? Jaký blázen by se v tak horký den vypravil do takové pustiny? A přece byli tací! Šestice vlků se hříčkou Osudu sešla uprostřed rozpálených dun, všichni obdivující tuhle písečnou horu a její zářivou korunu. K jejich smůle se však ocitli v jejím bezprostředním dosahu. A to bylo chybou. Magická síla, která křišťál obklopovala tu nebyla pro nic za nic. Aniž by si toho nechtění dobrovolníci povšimli je do jednoho lapilo silové pole. A nejen tak ledajaké.
Zatím co skupinka byla zaneprázdněna výchovou mladší generace, podlejzáním bohům a olizováním kamene (Ayshi, fuj je to!), kámen nepřestával čarovat. Kouzelná bariéra se snesla k zemi. Při dotyku byla chladná, pevná jako kámen a všehovšudy nerozbitná. Co teď? Alespoň jedno mohlo býti k užitku. Vzduch se ochladil a zpříjemnil chlupáčům tak horkou dovolenou, která se právě začíná! A bude to jízda.
Co se to děje? Písek se hromadí u krajů bariéry? Ne, ne. Její průměr se zmenšuje. Každou chvilkou ubývá místa a není úniku? Jak si s tím vlci poradí? Všimne si někdo, že se u křišťálu písek propadá někam do hlubin? Určitě ano. Je to totiž jejich jediná naděje. Spojit síly a zachránit si kůže. Má to však jeden prostý chytáček.
Kouzelná atmosféra v okolí má zřejmě moc mnohem větší, než se na první moment může zdát. Ledový vzduch, který proudí to jejich plic šestici vlků přivádí do mdlob. Na chvilku zavírají oči a když je konečně slabost přechází, zírají na křišťál úplně z jiných míst, než původně stáli. A ne, neumí se nyní teleportovat. Zírají totiž na svět cizíma očima.

Stín se náhle ocitá v těle drobné vlčí dámy jménem Nym! Přichází o veškeré své schopnosti a přijímá schopnosti její. Jeho povaha a charakter jsou zachovány. Jen je teď takový maličký. A nemá svůj pytlík. <3
Ayshi se náhle nachází v těle další prťavé vlčí dámy – Rowenky! Platí pro ni to samé. Přijímá schopnosti svého nového těla, avšak její krásně šílená osobnost zůstává beze změny!
Shadow zamrká a otvírá oči z mravenčí výšky! Jejím tělem je nově tělo Siriuse! Platí pro ni to, co pro ostatní. Shadow nyní má pytlík, gratulujeme.
Sirius – jízda začíná! Malý vlček se stává velkým vlkem a otvírá svá očka místo Stína. Jak pinďa naloží s takovým zvětšením a novou silou? Bude hlavou celé operace?
Rowena je teď plně vzrostlou dámou jménem Shadow! Kouzelná vlčice, avšak jak zvládne neohrabané vlče koordinovat úplně nové tělo?
Nym. Téměř dospělá dáma prochází šokem, když na své půvabné tělo nyní kouká úplně odjinud! Kde jsou její sourozenci? Jak je ochrání, když vlastně nemá ponětí, kdo je kdo? Okupuje nyní tělo Ayshi!

Vaše těla jsou tímto prohozena spolu se schopnostmi! Zůstává jen povaha a společný cíl! Prohrabat se jámou do bezpečí! Ovšem pozor, pořád nevíte, co na vás čeká na druhé straně!

// Pokud nevidíte naše překvapní, shift + F5 (příp. pouze F5, či ctrl + F5) při aktualizaci vašich profilu.

// Nym i Rowena mají nahozené teleporty. Tak si na daném území hoďte přechod a pak rovnou sem :) A máme ještě volné 2 místa!

Z počátku to vypadalo jako malá tečka, které se nikdo ani nevšiml. Pohledem by o ní žádný vlk nezavadil. Ta se ale časem zvětšovala a zvětšovala. Nevydávala žádné zvuky. Nepohnula ani lístkem. Byla to černá díra? Ve své podstatě ano, ale nevykazovala žádné jiné známky krom toho, že byla už opravdu velká a černá. Její průměr měl dobrých padesát centimetrů.
Objevila se přímo za zády Roweny a Siriuse. A v nestřeženém okamžiku, když Savior a Alastor nedávali pozor... černá díra jednoduše vlčata spolkla. Jediné co mohli slyšet vlci v jejich blízkosti, bylo hlasité polknutí a... a pár chlupů na místě, kde vlčata stála.
Všimne si někdo, že vlčata zmizela? Černá díra foukla trošku svého vzácného prášku na přítomné vlky. No foukla, spíše prdla... Prášek zapomnění se tomu říká. A tak nikomu nepřejde divné, že vlčata zmizela. Jako by tady snad ani nebylo.
A vlčata? Ta si užívá duhovou jízdu směr poušť. Jízda není příliš rychlá. Vlčeti se může zdát snad až pomalá. Ale zdání klame. To co jí připadalo jako věčnost, byla ve skutečnosti vteřina. Jemný dopad do písku a... jsme tam! Vystupujeme.

// Teleport Roweny + Siriuse na poušť Ararat

Ostrý a suchý vítr bičoval vyprahlou pustinu a bral s sebou i vybraná písečná zrna. Ta štípala všechno živé v očích a nose. Jako jehly bodala do tváří každého, kdo se k horké poušti jen přiblížil. Den teprve začínal, avšak Ararat dávno sužoval spalující žár. Bláhový, kdo se rozhodl vstoupit do vyprahlé pouště v tento den. Kupodivu se však i tací mohli najít, neboť z dun se nad ránem vynořil podivuhodný úkaz. Pravděpodobně to bylo nepřirozeným větrným počasím, či to byla magie, avšak nad jednou z mizících dun se vznesla toho rána oslepující zář. Andělské světlo se odráželo od stěn obřího křišťálu, který odkryl písek. Vlka stojícího na zadních stále převyšoval o dobrých deset stop. Kde se vzal? To mohlo prozatím zůstat záhadou.
Kolem drahého kamene pulzovala magická energie, vlčímu oku barbarsky skryta. Avšak kdokoli se ke křišťálu odvážil přistoupit blíž, brzy zjistil, že si s písečným bohatstvím není radno zahrávat. Všechny straky, pařátky pryč! Tento pouštní šperk střežil hned jeden ostříží pár očí.

//Tímto srdečně vítáme všechny dobrovolníky na nové herní akci. Pacičku nahoru, kdo chce přiběhnout! Míst je 6, jedno už má však rezervované Rowena, tudíž hledáme dalších 5 vlků! Přihlašujte se prosím do komentářů, na doběhnutí máte přesně dva dny!

Čím aktivnější tempo, tím lepší. Nejlépe alespoň post denně.

Nastala další letní noc. Opravdu letní, ačkoli vlkům se mohlo zdát, že je to teprve včera, co skončila krutá a nelítostná zima, která nám kraj obrala o všechnu potravu. Mnoho vlků utrpělo kvůli hladu i doživotní následky, ale tady, na jihu v Maharských močálech, to členové smečky celkem zvládali. Tedy co si budeme říkat, vždyť mají jednu z nejsilnějších Alf! A samozřejmě příjemné klima na život, ačkoli téměř nikdo z maharských se nedržel na území.
Alfa spala, v magickém spánku, který jí umožnil, po pár týdnech v půlmetrových závějích sněhu, spát a probudit se, jakoby se nechumelilo (a že se chumelilo!). Dnes tu máme konečně sluníčko a jeho příjemné paprsky, ve kterých si sluníme kožíšky na loukách mezi lesy. Tedy, pardon, momentálně je na nebi jenom měsíc.
Možná ten probudil Skylieth z mdlob a donutil ji zjistit, kde se nacházejí maharští vlci. Ani Život sám asi neví, proč se černobílá vlčice prostě nepostavila a nezašla se podívat na nejmladší vlčata dvou členů. Rozhodla se pro rychlé řešení pomocí její magie, kterou oznámila všem, co je nového a že je při vědomí.
Vlčice si zpočátku sedla, svěsila hlavu, přišla mírná únava. Náhle se jí však zatmělo před očima (a nebylo to noční tmou) a přední tlapky se jí podlomily. Co se to děje? Magie si vybírá svou daň?
Alfa vlčice se položila na zem, žaludek se jí najednou stáhl v hrozné křeči a ona si uvědomila, jak podcenila dlouhodobé fungování bez řádné a pravidelné potravy. Jak dlouho již nejedla? Jak dlouho se nevydala k čisté řece, kde by se napila? Ani magie od dvou sourozenců Skylieth teď nedoplňovaly základní životní potřeby, to by musela být nějaká nevysilující speciální magie.
Ulítostí se maharským jejich alfa vlčice a pomohou jí rychlým lovem, stejně tak všem ve smečce, nebo ji tu nechají, ať se prostě zotaví sama? Maharskými močály se přehnal studený, severský poryv větru, který přinesl vlkům do uší jen zlomyslný chichot nejobávanější vlčice...

Vlci záhy zjistili, že každý kámen má svého vlastníka. Sionn tím objevil jednu ze svých magií, kterou když použil, jeho kámen se rozzářil danou barvou. Lucy dokonce našla i poslední kus, který na sobě měl změť barevných žilek. Každá barva se rozsvítila, když některý z vlků použil magii a po tom, co se rozzářily všechny, stouplo všech pět kamenů do vzduchu, slítly se k sobě, objevila se kolem nich velká zář, která se následně vytratila a kameny se rozletěly do prázdných prohlubní na portálu. Tam se usadili. Chvíli se nic nedělo a vypadalo to, že akce selhala. Potom se ale začala chvět zem a z portálu se začala hrnout vlna písku, který byl pravděpodobně do teď usazen v Asgaaru. Vlci by měli hodně rychle utíkat, jestliže nechtějí skončit pohřbeni v písečné rakvi!

//Děkuji za účast, můžete se rozprchnout, odměny vyřídím snad během dne

Vlci byli zprva zmatení, když se najednou objevili někde jinde. Rychle ovšem pochopili, o co kráčí, zvlášť, když Elisa objevila ty kameny. Dokonce většina z nich pochopila, oč jde a každý se vydal ke "svému" kameni. Když Castor použil magii, zatímco byl u kamene, jeho žilky se rozzářily modrou barvou. V tu chvíli se stejnou barvou rozzářila i jedna z prohloubní na portálu. To samé se stalo, když Lucy nechala vyrůst v poušti dvě palmy. I kamínek se zelenými žilkami se rozzářil, stejně jako jedna z pěti prohloubní, co na tom portále byla. Moment, z pěti? Někde tu musel být i pátý kámen! Byl stále neodhalen pod pískem? Nebo snad jeho odhalení spočívalo ve spolupráci všech přítomných vlků? Kdo ví, co Asgaarští vymyslí a jestli vůbec něco. Každopádně dle toho, jak portál "požíral" písek, bylo jasné, že jim moc času nezbývá. Nikdo z nich určitě nechtěl, aby po Asgaaru zbyla jen písečná poušť.

Vlci za nedlouho zjistili, že tudy cesta nevede a portál se jim jenom tak ucpat nebo zničit nepovede, protože vsechno, co k němu vysílali, pohltil a poslal naopak na druhou stranu. Prvním odvážlivcem byla právě Elisa, která se do něj vrhla, aby zjistila, co se nachází na druhé straně. Pak ji následoval i zbytek smečky. Čekala je cesta volného pádu mezi extrémními barvami, které světélkovaly jako na diskotéce, dokud je brána nevycucla... Překvapivě na poušti! Tam ona stejná brána stála taky a kolem ní byly zbytky kouzel, které se snažili vlci proti portálu použít v Asgaaru. Čím více portál vcucával písek a okolní věci, tím více se místo kolem něj vyprazdňovalo a začaly se tak odhalovat barevné kameny kolem. Jeden měl zelené žilky, druhý červené, další hnědé a pak jeden tyrkysové. Zdálo se, že tvarově zapadají do prohlubní, které na sobě brána z této strany měla. Bylo to snad tohle, co mělo chod portálu zastavit?
//Další posty poprosím v poušti Ararat, kam vás portnula (hvězdná) brána :D

Země se mírně zachvěla. Možná to ani nikdo z vlků nezaznamenal. Avšak záchvěvy půdy se opakovaly. Znamenalo to zemětřesení? To vlci hned zjistí. Jak se říká, když se daří, tak se daří. Savior se snažil sice svou dcerku zachránit... ale ještě byla moc maličká na to, aby okamžitě neprochladla.
Cítíte to? Otřesy půdy sílí! A teď to bylo teda poměrně dost znatelné. Obzvlášť byly otřesy cítit od jednoho stromu, který... který se začal vlnit v rytmu větru. Žádný vítr ale okolní stromy neroztancoval. Pouze tento strom byl něčím výjimečný.
Všechna ta energie přicházela právě od stromu. Jeho kůra se začala natahovat a smrskávat. Možná to vlkům přišlo, jako kdyby měli vidiny. Za velmi silných otřesů a tance stromu se ozval zvláštní zvuk. Dal by se přirovnat cinknutí od výtahu, ale to vlci znát vážně nemohli.
Pak se rázem vše uklidnilo. Kůra stromu se otevřela jako nějaká brána. Ve stromě byla dutina! A poměrně velká! Byla to snad brána někam do neznáma? Nejspíše to byl přepravník mezi světy. Ale teď se nejspíše pokazil. Ze stromu vykoukly dvě hlavičky podobné těm mufloním. Pak následovalo velmi mohutné avšak na nožkách nízké tělo. A nožky? Těch mělo zvíře celkem šest.
"Jsem ti říkal... Příkrá Slimáčnice. Né Příručná mušliče..." Zavrtěla jedna hlava. Ta druhá měla na krajíčku a skoro plakala. Když zvíře vylezlo ze stromu, vlci mohli spatřit takový mix zvířat v jednom. Dvě hlavy mufloní. Tělo jako od prasátka, ale srst byla bílá. Nožky jako od jezevce a ocas... u toho se zastavíme. Ten byl dokonce trojitý. Velmi úzký a na konci to mělo plápolavé plamínky.
Obě hlavy se zaměřily na vlky. "Fuj, co to je?" Řekla jedna hlava zmateně a podívala se na tu druhou. V životě nepotkali vlka. Ta více citlivá hlavička se dala do řeči. "Velebrci. O těch jsem četl v knilobici. Jsou z meska a kustí." Načež se ta druhá hlava ještě více zhnusila. Aby vlci pochopili... oni byli z rosolu. I když jejich schránka byla pevná a vypadala jako zvířecí, nebylo to tak ve skutečnosti.
Změnili se v jednu blemcavou hmotu. Během vteřinky byli u Saviora. Nemohl s tím chudák nic dělat. Dostali se mu pod kůži a rejdili tak v jeho těle. To samé udělali i u vlčat. Zjistili tak potřebná data pro jejich výzkum. Když dokončili svou analýzu, zjistili, jak na tom všichni jsou. Savior byl už starší, to moc dobře věděli. Avšak to vlče... to vlče bylo mladé a absolutně bez síly se bránit nachlazení či čemukoliv, co jej mohlo ohrozit. Plivli vedle vlčete kemr. Ten se změnil na prach a vítr jej foukl na vlče. To se mohlo cítit okamžitě mnohem lépe. Svými třemi ocasy zapálili dřevo, aby byli všichni tři v teple. "Musíme jít. Čekají na nás." Dodala ta více skeptická hlava, která ale byla alespoň při smyslech. To ta druhá roztančila své tělo ve zvláštním rytmu. Tanec byl docela chytlavý. "Musíme jim pomoct. Jsou tak křehcí... a rozmnožují se velmi pomalu!" Zdvihl se vítr, který byl poměrně hodně teplý a rozcuchal všem vlkům kožíšky, dokud byly snad až přesušené.
Když popletená hlava dokončila své, druhá ovládla tělo a skočili zpět do stromového výtahu. Ten se rozvlnil, a otřesy se opět objevily. Ale během vteřinky ustály a vše bylo při starém. Možná... až na přítomné vlky, kteří tohle všechno viděli. Rowena je zachráněna. Zdravá a suchá. Dokonce jim tady zůstal plápolat ohýnek, který... který měl zelenou barvu!?

// Osud pouze jako vsuvka pro zachránění Saviorovy populace!

Podivná věc do Asgaarského lesa stále propouštěla písek a jiné pouštní věci. Vlci ze smečky namáhali své hlavy, jak by se dala tato spoušť zastavit. Na chvíli se všechno zastavilo a z podivné brány nešlo vůbec nic. Poté se všechno zase rozjelo v plném proudu. Vypadalo to, jako kdyby si to dávalo pauzu. Jenže, když se kdokoliv proti tomu pokusil použít magii, zdálo se, že to naopak pohlcuje salva barev do sebe. Kde asi jejich magické, či jiné útoky končili? Je snad něco na druhé straně? Rozhodne se nad tím někdo přemýšlet, nebo se spíše pokusí bránu opravdu přesunout do Borůvkové smečky, jak navrhovala Lucy? Či snad existuje ještě nějaká jiná možnost, jak onen útvar zničit dříve, než po Asgaaru a jeho okolí zůstane čistě jen poušť?