Gallirea - Příspěvky uživatele

//Odměny byly vykalkulovány! Všem by se brzy v úkrytu mělo objevit 12 květin, 12 drahokamů a 10 mušlí! Pro Ayshi, která má o postík méně 10 květin, 10 drahokamů a 8 mušlí!
Svá původní ID máte nahozená taktéž - komu se nezobrazuje správně, stiskněte ctrl + f5
A pokud by měl někdo zájem o drobný bonus v podobě 1 křišťálu, může hádat autora/y akce. :)

Chladný vzduch v jeskyni se chvěl napětím! Ksikim sice vyrazila na dlouhou pouť ke kameni dobrovolně, to ještě však nemuselo znamenat, že se Szis nechá ke kameni znovu připoutat dobrovolně. Vlci navíc nechali ještěrčí městečko docela pochroumané a jeho obyvatelé se pomalu ale jistě začali bouřit. Sledovali skupinku úzkým tunelem a Nym docela šlapali na paty. Nebáli se chlupáče sprostě častovat a hrozili jim pěstičkami, rozdvojené jazýčky jim kmitaly z tlamiček a jednotně na vlky prskali.
Ksikim dosáhla svého a s pocitem zadostiučinění se vezla v hnědém kožíšku Nym. Stejně jako Szis, si několikrát hbitě olízla očka, zatímco ostatní vlky častovala přísnými pohledy. V ještěřích očích se jí rozlíceně blýskalo. Vlci se plazili chodbou a celé městečko je nasupeně následovalo. „Za všechno může ten pobuda Szis! Poslal na nás obry!“ šuškaly si ještěrky.
Sirius se snažil své vlastní tchýně setřást, ale ty se do něj zakously a nepustily. Napůl mu pomohl pád na křišťál, který magicky zapulzoval, čímž se lehce otřásla i celá jeskyně. Szis, který byl v jeskyni s malou Ayshi na všechny jen překvapeně kulil očka. Co se to dělo?
„Proč jsssste přitáhli celé měsssstečko?“ divil se a začal nenápadně couvat za krystal. Tak nějak podvědomě tušil, že se jeho plán zvrhl do útrob nenávratna. Naštvané ještěrky se kolem krystalu začaly pomalu shlukovat a Ksikim, která si to lebedila mezi ušima chlupaté Nym, křičela něco o odplatě. Jenže Szis měl naspěch; v mžiku se vyšplhal na samý vrchol levitujícího křišťálu a začal zaříkávat. Co? No kouzlo přeci! Pak luskl úzkými prstíky a i s křišťálem zmizel. Puf! Byl pryč! Vlci se zbylými ještěrkami zůstali v jeskyni sami.
„Milí vlčíšššškové!“ zahřmělo v uších našim hrdinům. „Neussssspěli jsssste! Velký Sssszisss sssse pomsssstí!“ Vlci pozor! Jeskyně se začala divoce otřásat - nad hlavami se vám otevírá nový portál, skrz který se dovnitř sypal písek z pouště. Ještěrky se daly na úprk zpátky do poničeného městečka. Kam zmizel Szis? To nikdo netuší, ale utekl i s křišťálem - díky tomu se začala jeskyně bortit. Ovšem… Co je to támhle v rohu za otvor? Že by východ?

Vlčci! Jakmile se ocitnete zpátky v poušti, těla se vám opět vrátí zpět, ovšem může se stát, že vám místo vaší krásné původní pacinky zůstane tlapka vlka, jehož tělo jste doteď obývali... A když ne tlapka, tak třeba ocas, ušisko, nebo hlas. Nemusíte se však ničeho bát, i to se dá brzy do pořádku! Dejte tomu pár dní...

Přátelé,
osudovka v poušti nám oficiálně končí! Trochu se nám to protáhlo, i tak ale doufáme, že se vám akce aspoň trochu líbila. V profilech by vám v následujících dnech měla přistát odměna.
Děkujeme všem za účast! Třeba se zase někdy potkáme v novém kabátě!
Děkujeme!

Jakmile se vlci procpali skrz úzký tunel, rozprostřelo se mezi nimi ještěří městečko jako na dlani. Byla to další jeskyň, tak akorát veliká, aby se tam vešel i dospělý jedinec. Mezi drobnými stavbičkami a ještě drobnějšími ještěrkami byli nicméně obrovští a aby toho nebylo málo, bylo jich hnedle šest! Ještěrky se okamžitě zběsile rozprchly do svých domečků. Než to však většina stihla, Shadow svůj příchod ohlásila sprostým činem. Svým novým tělem nemotorně rozbila hned několik ještěrčích obydlí.
Rowena na to šla pragmaticky a vyzvala malá stvoření ke spolupráci. Sirius zakročil poněkud nešťastně. Bez přemýšlení skočil mezi ještěrky, jež se krčily ve svých domečcích a tiše naříkaly. Každopádně, co by to bylo za městečko, kdyby nemělo vlastní stráž? Na malého caparta se bez upozornění vrhl houf sytě zelených bazilišků. Ti hbitě vyšplhali na Stínovo tělo, které Sirius obýval a svými malými, ostrými zoubky se mu zakousli do kůže. Drželi se ho jako klíště a bude velmi obtížné se bazilišků zbavit.
Stín… Ach, Stíne, Stíne! Jeho stračí srdce si dychtivě prohlíželo blyštící se křišťály, kterých bylo městečko opravdu plné. Jako svůj plán si vybral vyhrožování. Vyzval Ksikim, Szizovo tchýni, kterou vybral jako další strážkyni obrovského křišťálu, a se zdviženou tlapkou hrozil zničením malebného městečka. V ještěrkách hrklo. Nikdo nechtěl přijít o svůj domeček! Stačilo, že jich pár zničilo už to nemotorné stvoření, Shadow! Nakonec promluvila Nym. Její otázka však vyvolala v ještěrkách vztek!
„Takšššše za všššechno můšše Ssssziz?“ ozvalo se rozčíleně z jednoho z domečků. Syčivý hlásek patřil světle zelené ještěrce, která následně vystoupila ze svého úkrytu. „Holomek! Posssslal na nássss obry!“ hudrovala a rázně si to nakráčela právě k Nym. Ještěrka byla maličká - ještě menší než Sziz, který zůstal s Ayshi v jeskyni. Kuráže však měla až až!
„Jmenuji sssse Ksssikim! Tenhle neřád nám odvedl našššší jedinou dcsssseru!“ zasyšela a zabodla svůj drobounký prstík Nym do tlapky. Poté blýskla přísným pohledem po Stínovi. „Lasssskavě sssundej tu sssvou pracssku dolů, obře!“ Nezapomněla se ošklivě podívat i na Shadow. „Ssszločinci!“
Nakonec svou pozornost obrátila zpátky k Nym - musela hluboce zaklonil hlavičku, aby na ni viděla. „Doveď mě sssza tím pobudou!“ rozkázala a znovu ji dloubla svou muší silou do nohy. Samosebou, že chtěla nahoru!

// Motá se nám tu hodně vlků, ale aktivita nějak pokulhává. Prosím, v případě že hráč před Vámi neodpoví do 24 hodin, přeskočte ho. Osud se o něj pak postará.

Borůvkový les zahalili tmavá mračna tak jako zbytek Gallirei. Celý den ustavičně pršelo, nepřestalo to ani na večer za doprovodu blesků na obloze. Zdejším vlkům se však velmi nechtělo do úkrytu - a to dokonce ani Naomi, která se nedávno dala dohromady po dlouhé výpravě, ze které se sotva dovlekla domů. Stála ve společnosti její alfy a boubelatého Taenarana, který odvážně setrval v lese navzdory dešti a krupobití.
Slunce postupně zacházelo za kopec, pod kterým se nacházel Borůvkový les, ale ještě předtím se obloha rozjasnila světlem z několika blesků, které osvětlily kraj. Jeden blesk však zabloudil i přímo mezi koruny lesa, protože zde bylo malé, kovové lákadlo v uchu nic netušící vlčice... Blesk udeřil do stromu těsně vedle Naomi, která úlekem odskočila a hned na to postřehla, že se jí začíná špatně dýchat, hrudník jí svírala úzkost. Strom po útoku blesku začal hořet, ačkoli oheň utlumil déšť, takže postihl jen ten jeden strom a přilehlé křoví. Prvořadé bylo zachránit les před rizikem požáru, který se mohl rozšířit, a proto si zpočátku nikdo ze skupiny nevšiml, že se Naomi mírně podlomily nohy, protože cítila tlaky v hrudníku a pociťovala závratě. Vlčice se pár minut trápila s extrémně těžkým dýcháním, bolel ji celý hrudník a před tím, než se složila na zem, vyhledala pohledem Blueberryho, kterému přece chtěla tolik říct. Vyznat se... Neměla na to sílu, alfě lesa zůstaly jen její poslední myšlenky, které se v její hlavě zbláznili od bolestí, které prožívala.
Netrvalo to dlouho a vlčice zůstala bez pohybu. Zavřela oči ve snaze utišit bolest, ale ta ji přemohla a srdce nezvládlo nápor.
Bylo to snad nedávným, extrémním přetížením organismu? Nebo za to mohl opravdu jen šok a ta ohlušující rána blesku?
Vlci mohli jen polemizovat, ovšem jako první nastoupila bolest ze stráty kamarádky, zbožňované dcery a někoho milované, která se něčí spřízněnou duší ani nestihla stát.
Ovšem, někdo z toho měl ohromnou radost a poctil vlky z Borůvkové smečky svou velectěnou návštěvou. Byla to samotná Smrt. Na Borůvkový les se snesl jasne zářící, zelený prášek, citlivé vlčí uši slyšeli divoký smích, který přinesl do všech srdcí strach a úzkost. "Konečně si někoho vezmu, hezké utrpení všem!" Bestie se smála a krátce se zjevila přímo nad tělem bezvládné Naomi, do které jenom kopla a převalila ji. Smrt zastavila pohledem až u Blueberryho, kterému věnovala zubatý úsměv ceníc zuby. Kolik utrpení ještě zneseš, abys byl můj, chudáku?! Ozvalo se alfě v mysli, na co se následně krutá bohyně rozplynula v zelený dým, kterým trochu zdejším naplnila plíce.
Přestože byl ten zelený hnus nepříjemný a rázem se vlci začali dusit, měli tu jiný problém - Smrt myslela na všechny a tlející strom po úderu blesku zapálila spolu s dalšími. Na zelený oheň však nefunguje tak nějak počasí, poradí si zdejší vlci s požárem?

Dotaz 1: Musím vlka poznat nově? - Nemusíte ho potkat nově, ale měli byste se s ním lépe poznat více se seznámit (zjistit o něm něco nového) :)
Dotaz 2: Musí být jedna magie jeden post? - Tentokráte ne, stačí jeden post na všechny vaše magie, ale měl by být přiměřeně dlouhý, takže pokud použiju 6 magií nebude to 10 řádků, ale delší :)
Dotaz 3: Jsem vlče a nemůžu splnit úkol s magií, co mám dělat? - Vaše vlče má přeci nějakou vrozenou magii, nebo o ní alespoň sní. Zkuste napsat post, kde se vaše vlče snaží svou magii "probudit", je jasné, že to nebude fungovat, ale zkusit to přece může ne?
Dotaz 4: Musím do nory psát přesun nebo ne? - Ne do nory již přesun psát nemusíte. Jedná se nově o území mimo hru, takže stačí jen napsat post. Zároveň vás prosím o zvíraznění že je váš post součástí VLA, děkuji
Dotaz 5: Kam všude teda musím psát přesun herně? - Jen do jezevčího plácku.

Ať už se v Maharu nacházel kdokoliv, nyní ho mohly potkat doopravdy nemilé problémy. Po toku řeky Kierb, kterážto se ve zdejších krajinách rozlévá, se sem dostal velký krokodýl. A vypadal, že právě Mahar se mu převelice zalíbil. Plul líně, sebejistě. Sotva tu "zadokoval" a už se tvářil, že mu to tu celé patří. A jakpak by ne? Mahar se mu zdál jako krásné místo s příjemnou vůní, dostatkem vody, ale též potravy. Krokodýl nebyl úplně hloupý. Věděl, že tady by se mu mohlo krásně dařit.
Jeho kůže byla zjizvená, pár zubů chybělo. Už z dálky šlo poznat, že se jedná o pěknou mašinu. Jestliže ho zdejší vlci budou chtít vystrnadit, musí spojit dohromady co nejvíc sil. A hlavně by si měli dávat pozor na vlčátka. Stačí špatná shoda okolností a... Krokodýl má k dispozici jednohubku. Nebo dvě.

//Krokodýla můžete zkusit zabít (těžší varianta) anebo vystrnadit (lehčí varianta). Na zabití bude potřeba minimálně 10 příspěvků, na vystrnadění jen 5. Obě varianty jsou bez jakékoliv náhrady do inventáře.

Zem se rozevřela a šest nevinných dušiček s žuchnutím dopadlo na chladnou zem. Tvrdá skála nebyla zrovna ideálním místem k přistání, avšak nebyla to zase žádná šílená výška. Nikdo si tak neublížil. Jeskyně samotná byla snad jedním z divů světa. Strop byl tak akorát veliký pro ohromný kámen, který se stále vznášel ve středu prostoru. Před tím to v písku zkrátka nebylo vidět. Tiše se otáčel, svou září však již neoslňoval.
Za světlo v jeskyni ručily magické ohnivé koule, které se vznášely ve vzduchu podél kamenných stěn. Ohýnek si tak vesele plápolal a kdykoli se k němu někdo přiblížil, hravě odplul dál. Vlci však měli mnohem zajímavější věci na práci, než se honit za plovoucími koulemi. Za Ayshinym krkem si to lebedila malá ještěrka. Její tvář postrádala všechnu mimiku, na pohled tak mohla působit až tupě. Zírala na vlky, občas si olízla bulvy a mlčela. Ovšem Shadow dokázala prolomit ledy téměř okamžitě. Ještěrka to byla totiž velice bystrá! Moc dobře postřehla, jak si Shadow šeptá pro sebe „jídlo“. A kdo jiný by byl lepším ochráncem než právě Ayshi? Ještěrka si vybrala chytře. Dál se rozvalovala vlčici, nebo spíše vlčeti za krkem a tiše se rozhlížela, dokud nedostala od Siriuse pořádného lepáka. Být kočkou, začala by prskat a syčet, tohle stvořeníčko se však dalo na úprk. Na několik vteřin zmizelo vlkům z dohledu a když ji znovu spatřili, seděla na samé špici vysokého kamene.
“Opatrrrrrně!” Zaskřehotalo stvořeníčko pisklavým hláskem, načež si s mlasknutím znovu namočilo očka jazykem. Každá panenka koukala na někoho jiného a pořadí se náhodně a velmi rychle měnilo. “Nejsssste tu doma, mussssssíte opatrrrrně.” Její hlas byl odporně nepříjemný, až z něj mrazilo. “Ssssziz seeeeee jmenuju, a jsssssssem sssssstážcem kamene. Už dlouhých patnássssst let. Mussssssíte mi pomoossssst, vy vlšššísssskové.” Krákoralo to pidi stvoření, zřejmě asi on. “Uššš patnássssst let sssssem neviděl sssvou milou, svou Ssssssý. Bydlí ve měssssstě v podssssemí a tenhle křišššššti–, křřřřišššiti–,” zadrhl se a slina z jeho tlamy trefila Stína do oka. Úctyhodný dolet, ještě lepší muška. “Kámen!” našel ještěřák nakonec vhodné slovo, “tenhle kámen musssím já hlídat. Vy mi pomůššššete, jinak se nevrrrrátíte do svých těl nikdy! Půjdete do města a přivedete Ksssssikim! Tchýni!” Ještěřák svým proslovem poprskal vlastně úplně všechny, již ale věděli, jak se vysvobodit z cizích těl! Jakmile tedy Sziz ukončil svůj velectěný proslov, jedna z ohnivých koulí se dala pomalu do pohybu. Snesla se níž a pomalu se vzduchem kutálela směrem, který se zdál slepý, jakmile naň ovšem konečně dopadly řádné paprsky světla, odhalil tunel. Temný a úzký, sotva široký pro dospělé tělo, tak akorát vysoký pro plazícího se menšího vlka. Vlci proto budou muset vstoupit jednotlivě a dávat si dobrý pozor, aby se někdo někde nezasekl. Co je však čeká na konci? Odpověď je jednoduchá! Mini městečko plné ještěrek ozářené drahokamy, jaký již viděli v menší jeskyni. Pokrývaly celý strop a zalévaly tak domečky i uličky téměř denním světlem. V uličkách je živo, dostanou se však naši hrdinové skrze úzký a temný tunel? Toť otázkou!