Příspěvky uživatele

Nádherný večer se snášel na kraj a ve východním úkrytu bylo obsazeno. Schováni před zimou a sněhem tu byli vlk a vlčice.
Oba dva si povídali, konverzace příjemně ubíhala. Nebylo třeba nikoho dalšího. Ti dva si celkem rozuměli a byl by hřích je rušit že? ŽE?!

Osud ovšem přichází do cesty i těm, co si to nezaslouží. Zarraya najednou dostala strašlivou škitavku. Každé její slovo se rozsypalo v záplavě škitání. Chudák Deliven jí vůbec nechápal. Co se mu asi ta vlčice snažila říct?


// Zarraya má na následujících 5 postů škitavku, kterou nemůže sama nijak zastavit. Deliven se jí může pokusit pomoci přinesením něčeho, aby se mohla napít. To by pak Zarraya škitala jen 3 posty.
Děkujeme za využití služby Osud na přání, přejeme příjemnou zábavu

Podzimní deprese je tu. Neušel jí ani samotný vlk obývající Narrské vršky. Život se rozhodl, že se trochu jako neviditelný proletí po zemi a zkontroluje jeho děti. Zastavil se až na pláni blízko Velkého vlčího jezera. A proč?
"Tak bych si něco dal!" Vlčí nářek se mu okamžitě dostal do uší a spatřil matku s dvěma potomky, jak si to odhodlaně míří na východ skrz rozbahněný Galtavar. Život byl dobrák od kosti, a proto se s trochou pomoci magie rozhodl vlčeti pomoct. Zpoza hřbetů se trojici vlků ozval dusot nohou. Nohy patřily losům, jejichž Ragarská smečka úspěšně vyhnala z Ageronského lesa. Život se radoval, protože nahnal trojici přeci snídani rovnou pod nos! Takové věci jako trauma z losa, kterou si nedávno prošel malý Alastor, to ho přece nemohlo rozhodit. Zároveň bratr Smrti předpokládal, že matka těchto dvojčat je velmi mocná a s pár desítkami těžkých zvířat si poradí, a něco dobrého dětem uloví. Život, spokojený se svým dobrým skutkem, mohl pokračovat na výlet i do jiných končin Gallirei.

//Za zajímavou reakci je možné, že u řeky vlci najdou drahé kamení

//Čistě na čichu a pro vnímavé je vidět Aura kolem Wizku

Možná vám to nikdo ještě neřekl, tak já vám to povím. Osud je nevyzpytatelný... a nepředvídatlený... a nekontrolovatelný... a taky občas sviňucha.
Takový holt je.
A tak jeho nevyzpytatelné, nepředvídatelné a nekontrolovatelné prstíky dosáhli až sem. Do dna. Dna mechového lesa.
Zde si Princezna a ne tak hezký Princ hráli hru "nikdy jsem". Zajímavá to podívaná. Osud chvíli koukal a sledoval. Hra jako taková ho moc nezajímala.
V jednu chvíli ucítil Amorka. Ten tu přelétal, když se sanžil dostat do teplejších krajin. Amorkova přítomnost, která Osud polechtala v čenichu, mu dodala nádherný nápad. Proč by si neudělal srandu z vlka tady. Přeci jenom, taková malá srandička?

Meinere ucítil, že jeho nádobíčko se jaksi hlásí o slovo. Ale né? Teď ?! pomyslel si, ale to už bylo pozdě. Jeho nádobíčko momentálně "vyjelo" a ukazovalo se Princezně v celé své "kráse".
Osud se zahihňal a pak oba dva opustil. Nebude přece očumovat ne? Zas tak perverzní není...


//Meinerovo nádobíčko bude minimálně 3 posty koukat na svět ve své nádhernosti. Zda dojde k uspokojení náhlého závanu vášně nebo zda k bujarému smíchu nad neschopností ovládnutí vlastního nástroje, to Osud nepředpovídá.
Děkujeme vám za využití služby "Osud na přání". Přejeme příjemnou hru

Wizku...
Krásná vlčice, s krásnou dušičkou, milá a hodná... Přesto stále opuštěná.
O můj bože! Ne... Ten růžový podivný mráček je tu zase! Ale ty máš přijít až v květnu?!

Na svém dokonalém růžovém prskoprdu se tu zjevil. Ano je to on! Jako všichni stěhovahí ptáci i on táhne do TEPLÝCH krajin... Zimu nesnáší, tak proč by tu zůstával. Cestou ovšem letí i přes Gallireu. Všechny šípy ovšem vyplácal už letos v květnu. Jen jeden, jediný, osamocený, mu zůstal.
Jak letěl nad Borůvkovou smečkou rozhodl se, že jej naposledy použije, než zmizí na svou teplou dovolenou. Vrátí se zase až v květnu s plnou náručí nových šípů. Ale ten poslední ještě využije.
Založil šip do luku, natáhl tětivu a vystřelil... Pšššššš, proťal šíp vzduch a zabodl se do nádherné zádele Wizku.
Naposledy se uchechtl a letěl na svém obláčku pryč. Naviděnou v květnu!

Něco jako by se stalo. Něco podivného. Wizku kolem sebe měla podivnou gloriolu z třepotavého růžového světla.
Co jen to může znamenat?

//Každý vlk či vlčice, který Wizku ucítí, ji ucítí jako tu nejpřitažlivější vůni jakou si umí představit. Pro někoho to bude vůně květin, pro jiného čerstvého msa, pro dalšího třeba borovicového lesa. Každý ucítít to své a bude chtít poznat vlčici, co tak nádherně voní.
K Wizku je to bude všechny táhnout a to do konce měsíce listopadu.
Děkujeme, že jste využili naší služby Osud na přání. Mějte příjemný den a dobrou hru

//Ještě upozorňuji, že vše musí být od 4 různých vlků (tedy nejde najít vlka ve vysokém postavení narozeného v srpnu a vzít si od něj 2 věci)

//Prosím příště nepřeskakovat Osuda...

Zarraya a Rigel se pustili do lovu zrovna v tento slunečný den.
Silný vlk a slabá vlčice, to není úplně dobrá dvojice na lov vysoké.
Zarraya se rozežene za stádem a snaží se mládě nasměrovat k Rigelovi. Po chvilce mládě dokonce kousne, aby ho popohnala, ale to je asi tak to poslední, co zvládne. Je vidět, že je pomalá. Zaostává a mládě, popohnané kousnutím, jí uteče. Zarraya sotva popadá dech.
Co si myslela, když na lov vysoké není vůbec po fyzické stránce připravená?
Může být ráda, že nedostala nějakým kopytem nebo jí někdo nezašlápnul...

Na Rigelovi tedy zůstává, aby laňku skolil. Takový byl jeho plán. Mládě se ovšem pomalu začalo vracet ke stádu. Rigel může buď riskovat a vrhnout se do stáda, ale to asi dostane pár ran do papulky nebo se pokusit ulovit silnější jedince na okraji stáda, ale to mu ubere velké množství energie.
Nebo se taky může na lov vyprdnout úplně...


//Zarraya je po běhu za stádem vyčerpána a měla by si odpočinout min. 2 posty.
Rigel si může vybrat buď skočí do stáda a skolí laň, ale vyrazí mu při tom zub. Nebo si vybere slabšího jedince na okraji a pokusí se skolit jeho, ale to mu ubere spoustu energie a bude muset min. 2 posty odpočívat. Nebo bude o hladu.

Děkujeme, že jse se objednali naši službu Osud na přání a přejeme příjemnou zábavu

Z nějakého důvodu se to stalo právě tady. V místě, kde si každý vlk musí dávat pozor na svoje vlastní tlapky, aby nezakopl a nezlámal si je.
Bylo to nádherné podzimní ráno, když se Amnesie a Sunflower daly právě na tomto místě do řeči.
Jenomže jak to tak bývá, není nic jen tak klidného a pokojného.

Z jedné nory kousek od nich vystrčil hlavu sysel. Vyplázl na ně jazyk a pak po nich hodil kuličku bahna, která se rozplácla Amnesii na kožich. Pak sysel zmizel do nory.
Vykoukl o pár dírek vedle a zase hodil kuličku, tentokrát po Suny, ale minul.
Jak jen tohle dopadne?

//Vítejte ve své vlastní verzi hry "Prašti sysla". Jak dlouho a zda budete hru hrát necháváme plně na vás. Nutné je ale podotknout, že Sysel má 50 % úspěšnost ve svých hodech bahnitými kuličkami, takže pokud se s ním do křížku pustíte, vaše kožíšky budou z 50 a více % zašpiněné.
Děkujeme, že jste využili naší služby Osud na přání, a přejeme Vám příjemnou zábavu