Příspěvky uživatele
< návrat zpět
//VOLBA FALION
a, vyřešit problém s tučňáky
b, vrátit se do Agerosnského hvozdu a vymyslet s ostatními, co dál
Utrpení zmožené trojice bylo zjevné. Všichni se ploužili dlouhou chodbou směrem do neznáma. Nekončící tunel doopravdy nebyl nikterak vzrušující, bylo to však špatné? Po takové divoké jízdě podzemním tobogánem musel být ten klid určitě pohlazením po duši. Nikde žádná voda, ani skalní převisy, co by se mohly (pod někým nejmenovaným *cough cough* Lindasou *cough cough*) utrhnout. Jediné, co rušilo klid chodby byly poryvy studeného větru. Stále silnější a silnější. Že by další stropní okno, kterým nebude úniku? Ne, tentokrát už vážně ne.
Velmi náhle se chodba pořádně zvrátila směrem vzhůru. Prudký kopec se však po hrubém terénu dal poměrně dobře vyšplhat. A k potěšení těch tří mokroušů na ně na konci tunelu čekala modravá záře. Východ! Jenže celý zasypaný sněhem. Kdo se první vrhne vstříc světu a vyhrabe se ze zrádných jeskyní? A kde se vůbec vynoří? V první moment to nebude jistě moc jasné. Jak se ale často stává, stačí o kus poodstoupit a řešení hádanky se objeví samo. Vlci po výstupu z podzemního labyrintu mají šanci pohlédnou přímo na Fëlga‘ Tarátar. Vyhaslou sopku, která není snad příliš daleko od domovů žádného z nich.
//Další posty prosíme tedy ke knize sopky ♥.
Osudovky Bari s.r.o se s vámi tímto loučí! Děkujeme za aktivitu a omlouváme se za výpadek. Odměny bude mít pod palcem Morfí. Budeme se těšit na další dobrodružství, která nás však budou čekat až po zkouškovém. Třebas vás již v novém roce nebudeme tak moc šikanovat :> !
Když žijete sami zatuchlých a tmavých jeskyních, jen velmi těžko se vám loučí se společností – když už se nějaká vůbec objeví, že? Nadšená albino chobotnice byla celá hrr se se ztracenými vlky kamarádíčkovat, jenže oni zjevně tak nadšení nebyli. Jeden z kamenů, který po ní vrhla odvážná vlčecí slečna trefil hlavonožce přímo do oka. Smutná chobotnice nemohla ani zaúpět bolestí – vždyť jim chtěla jen pomoci, tohle si určitě nezasloužila. Nedbala však vztekající se suchozemské divné tvory, pozdvihla svá chapadla a stáhla jedním pohybem do hlubin i zbylé dva vlky. Její stisk byl pevný, nikoliv však nepříjemný, pominu-li ty hnusné a odporné přísavky. Chobotnice dobře věděla, co dělá. Rychle se dala do pohybu – jezero bylo neskutečně hluboké, měkkýš se ovšem pohyboval velmi rychle a obratně, takže dříve, než se vlci mohli nalokat vody byli opět zdviženi na hladinu a velmi opatrně uloženi na suchý břeh. Smutné oči se na pár okamžiků vynořily nad hladinu a pomalu zamrkaly; jedno chapadlo pak vlkům zamávalo a s ním i celá chobotnice zmizela pod hladinu. Je už ale určitě zajímalo kam přesně je chobotnice vyhodila.
Tunel přímo před nimi byl poměrně úzký, ale suchý a táhl jím čerstvý a svěží vzduch! Že by je konečně osud chtěl propustit ze svého jedovatého sevření? Snad si s nimi už nezahrává. Čeká je dlouhá cesta na konec tunelu, několik kilometrů bez legrace. Tak co je čeká na jeho ústí?
SUNSTORM A STARLING
Dva vlci se rozhodli odejít od skupiny. Pustili se do prohledávání okolí, jenomže sněhu bylo tolik, že nebylo vidět pomalu na krok. Chůze jim sice šla lépe díky magii smečky, ale sněhu padalo tolik, že ani tato magie nebyla dokonale účinnou. Museli se brodit a snažit a vkládat spoustu sil do toho, aby se mohli kolem pohybovat. Možná, že kdyby vlci nezabili medvěda, mohl by jim prorazit cestu sněhem, ale co se dalo dělat...
Na sněhu byly vidět šlápoty, které vedli směrem k jezeru. Kousek dál se válelo peří, které ovšem směřovalo do ragarských hor. Co mohli ovšem také vidět byl podivný záblesk v Armanských horách. Kam se tihle dva vydají?
VOLBA PRO SUNSTORM A STARLINGA
a, Následovat stopy k jezeru Na´hi.
b, Následovat peří do Ragarského pohoří.
c, Následovat záblesk do Armanských hor.
ILENIA, CYNTHIA A FALION
Zbytek se pustil do prozkoumávání okolí. Až na Ilenii, která se dokonale nadlábla. Měla teď jako jediná dostatek sil na to, aby mohla bez problémů a vyčerpání procházet sněhovým terénem.
Falion začal prozkoumávat medvěda. Bylo to dobré rozhodnutí? Kůl byl naprosto k ničemu, ale v u zadku medvěda bylo k nalezení něco zajímavého. Byly to otisky zubů, které působily čerstvě. Vlka tam muselo něco kousnout. Pravděpodobně něco menšího, než byl on sám. Zajímavá ovšem nebyla rána, ale to, že byl medvědí kožich kolem rány naprosto čistý.
Cynthia, Falion a Ilenia mohli vidět v okolí několik krvavých kapek, které vedli směrem k Jezeru Na´hi. Odtud pravděpodobně přišel medvěd. Na druhou stranu, pokud tam bylo nějaké nebezpečné zvíře, tak by se tam vlci neměli pouštět. Z ragarského pohoří se najednou ozval podivný zvuk. Neznělo to jako vytí ani jako volání nějakého jiného savce. Všichni vlci se tam otočili. Nic odsud ovšem nebylo vidět. Najednou k jejich čenichům dolehla vůně ohně, kterou přihnal vítr. Co se tu jenom děje?
VOLBA PRO ILENII, CYNTHIU A FALIONA
a, Následovat stopy k jezeru Na´hi.
b, Následovat volání do Ragarského pohoří.
c, Následovat vůni ohně do Jedlového pásu.
Malý znuděný šotek bloudil po celé zemi tak dlouho, až se zatoulal so Asgaarského lesa. Nikde se nic nedělo. Vůbec nic zajímavého a už vůbec ne zábavného. A on už toho začínal mít plné zuby. Zakoulel očima a s dramatickým povzdechem přeskočil ze stromu na strom. Takhle by to dál nešlo!
Šotkově pozornosti neuniklo, že v tomhle lese je najednou nějak moc vlků, musela to být smečka. Zaleklo se mu v očích. Výborně! Tohle vypadalo nadějně, konečně nějaká akce. Tak proč ty vlky maličko nepozlobit? Lesem se ozval smích a šotek začal poskakovat po větvích a radovat se. “Mám to, mám to, mám to!” Byl to dobrý plán. Šotek se nemohl dočkat, až uvidí, co se z toho vyklube.
Zavřel oči a v tu ránu se obloha nad lesem smrákla. Pak se objevil růžový záblesk a už to bylo. Elisa se ocitla v těle Phantasie, Phantasia v těle Gee, Gee v těle Lilac, Lilac v těle Elisy, Etney v těle Nemesise, Nemesis v těle Arcanuse a Arcanus v těle Etneye. A po šotkově kouzelní nebyly ani památky. Ozýval se jen jeho tichý smích, uvelebil se ve své skrýši a pozoroval, jak se s tím místní obyvatelé poperou.
Jenže ta změna těl nebyl jen tak. Vlci byli sice mentálně sami sebou ale ocitli se v cizím těle, s cizím hlasem i pachem. Měli také pocit, že znají povahu druhého vlka, i když ho viděli jen párkrát. Navíc jak se zdálo, magické schopnosti vlka byly navázané na tělesnou schránku a tak vlci nemohli využít své magie, ale pouze ty cizí. No to bude šlamastyka.
Akce potrvá do konce měsíce ledna, poté se všichni vrátí do svých těl ke svým schopnostem. Na nástěnce najdete zadané úkoly, kdy jen sjedete k vlkovi, v jehož těle jste se objevili. Je na vás, zda to pojmete, jako že má vlk potřebu to udělat, nebo jen chce. Ceníme snahu, fantazii a humor. Splněné úkoly posílejte vždy Arcovi do vzkazů s názvem úkolu a odkazem na post nebo posty do jednoho vlákna nazvaného “Akce Asgaar”. Znovu opakuji, je jen na vás, kolik, kdy a v jakém pořadí jich splníte.
Zároveň apeluji na to, ať to nepřeháníte. I když dostanete tělo silného vlka, tak jeho schopnosti plně využít nedokážete, protože se s tím musíte taky trochu seznámit.Takže žádné lovení vysoké na pohodu, když je váš vlk mentálně vlče. Nebo naopak těla vlčat mají oproti dospělým limity. Prostě hrajte tak nějak s rozumem, užijte si srandu, ale ať se to nemusíme příliš osudem korigovat. Zároveň zranit cizí tělo bez dovolení hráče je ZAKÁZANÉ. Jednoduše co si nejste jistí, jestli není přes čáru, raději se poraďte s hráčem. Kdyby se vám náhodou něco nezdálo, můžete se kdykoli ozvat, všechno se dá nějak zakoulet pomocí osudu. Dotazy hned sem pod post, nebo kdykoli Arcanusovi do sz. Jo a do předmětu ,prosím, pište, v čím těle jste, ať je to o malinko menší chaos.
Co mohu dělat/vím:
používat magie spojené k tělu, ve kterém jsem (po určitém “tréninku” a naučením se s tělem)
používat dovednosti spojené k tělu, ve kterém jsem (po určitém “tréninku” a naučením se s tělem)
povahu vlka (ale řídíte se vlastní, pokud to nevyžaduje úkol)
Co nemohu dělat/nevím:
minulost, vztahy k vlkům těla, ve kterém jsem
zranit tělo bez povolení majitele
Toho, že pachová stopa smečky vyčpěla, si všiml hlavně jeden nezvaný host. Nebo spíše celá skupina nezvaných hostů. V tmavých fráčcích se začali promenádovat po svazích ragarských hor. Zima jim přišla vhod a tady byla dvakrát tak silná, jako dole v údolí pod horou.
Tučňáčí hejno se rozhodlo usadit přímo zde. A to permanentně (natrvalo). Nenechte se ovšem jejich roztomilými pády a uhlazeným zevnějškem zmást. Klovnutí od takového tučňáka není nic příjemného.
//Za neoznačené hranice se vám na území nastěhovalo hejno 30 tučňáků. Můžete opět volit mezi variantami podle obtížnosti.
Možná se pokusíte tučňáky přesvědčit, aby odešli (5 postů). Zde ovšem pamatujte že tučňáci neumí mluvit vlčí řečí a že jediné jak je odlákat bude nabídnout jim něco výměnou.
Nebo zvolte variantu boje (6 postů). Ovšem boj bude mít za následky nepříjemné klovance, jenž vás budou bolet minimálne 14 reálných dní.
Ilenia se pustila do žrádla. Po tlamě jí tekla krev medvěda. Maso bylo více než lahodné. Bylo jako naprosto dokonalá mana, která se jí rozplývala na jazyku. Lepší masíčko snad nikdy nejedla. Mlsně se olizovala a chtěla víc a víc. Sníh kolem ji sice pořád trápil, ale byl zastíněn lahodnou svačinkou. Problém ovšem byl, že pokud bude pokračovat v papkání mohlo by se taky stát, že jí tu sníh pohřbí u medvědí mrtvoli zaživa.
TŘETÍ VOLBA
a, vyrazím prohledávat území, medvěd asi neměl se sněhem žádnou souvislost
b, prohledám medvěda ještě víc, nějak se sněhem musí souviset...ne?
c, SVÁČA!
| Tasa | Kaya | Zarraya |
Kluzká stezka byla nemilosrdná. Vlčice se ani neměly čeho chytit, aby divokou jízdu zpomalily, naštěstí nikdo nepřišel k větší újmě než k naraženému zadku. Do čumáčků je však brzy praštil poryv čerstvého vzduchu. Vlčice musel nepříjemně zaštípat v plicích, protože byl ledový až běda! Že by se blížily k východu? Skluzavka se svažovala ještě prudčeji. Slizu naštěstí začalo pomalu ubývat a vůně jehličí sílila.
Tasa, Zarraya i Kaya se snažily jízdu po slizu zmírnit, nicméně bez výsledku. Zadky se jim brzy začaly klouzat po jehličí a sněhu. Zanedlouho je oslepilo ostré světlo a vlčice musely chvilku mžourat, než si jejich oči zvykly. A opravdu! Tunel plný slizu vedl ven! Vlčice podzemní tunel vyplivl nedaleko vstupu do jeskyní, kam je zavedla zmatená bludička. Na skupinku špinavou od slizu dýchaly staré jehličnany, jejichž jehličky se v husté vrstvě válely po zemi a nepropouštěly tak téměř žádný sníh. Když se vlčice rozkoukaly, mohly si povšimnout, že po tunelu najednou nebylo ani památky. Že by si z nich bludička jenom střílela? Nebo se vlčice zapletly do nitek kouzelné síly samotné Gallirei? Tak či tak, Tasa, Zarraya a Kaya byly volné! (Jen bez ponožky...) Zda si vlčice půjdou po svých, nebo se v lesíku zdrží, je jen na nich. Měly by si však dávat pozor na modré plamínky!
// Vlčice podzemní chodba vyhodila v Cedrovém háji! Prosíme, abyste pokračovaly s posledním postem pro Osuda tam. :) Děkujeme! (Přechod si když tak dopište pod post, pokud už nepůjde upravit. Za komplikace se omlouváme.)
Tímto rozvolňovacím postíkem bychom chtěly poděkovat první skupince, která podstoupila stezku odvahy od společnosti Osudovky BARI s.r.o. a bez újmy (pevně doufáme) zdolala všechny nástrahy. Snad jste si tuto oddechovou osudovku, dámy, užily a třeba se naše cesty ještě někdy zkříží! 
Vlci už byli kousek od vrcholku, když si najednou všimli podivné postavy. Seděla si na obláčku, jako by se nechumelilo. Kožíšek trochu narůžovělý, duhovky jako duha a zorničky v podobě srdíček. Byl to bezesporu on! Nikdo ho ještě nikdy neviděl a pravděpodobně, ho už ani nikdo neuvidí. Jeidnečná příležitost pro vlky, se ho zeptat na co chtějí... Ale co tu vůbec dělá? A jak jim má pomoci?
Nebojte osudovka je už skoro u konce.
Nejprve se na vlka vrhl Starling, jeho útok byl tvrdý, ale nepromyšlený. Jeho zuby a drápy se sice zakously do medvědího masa, ale docílil jen toho, že medvěd stočil svůj krok a Starlinga tak nemilosrdně odřel o kmeny blízkých stromů. Falion nezůstal pozadu a zaútočil medvědovi na slabiny, které díky Starlingovu útoku nebyly kryté a jen se nabízely ke kousnutní. Sunstorm navedena činem svého Alfy zaútočila na medvěda z druhé strany. Zvíře mocně zařvalo a začalo sebou pohazovat. Cynthii se díky magii podařilo medvěda zmást, ale zároveň více rozzuřit. Snažil se zasáhnout tu pravou, ale sám nevěděl, která to je. Dokud ta falešná nezmizela. Jednou tlapou mocně udeřil o tělo Cynthie a ta tak odletěla do hlubokého sněhu. Ke skoku na medvěda se odvážila i Ilenia. Vrhla se na medvědí krk. To byl jeho konec.
Rozdrásaný, krvácející a naprosto vyčerpaný medvěd padl do sněhu tlamou na před. Všichni by si měli dávat pozor, aby v čas seskočili, nebo je jeho tělo přimáčkne k chladné zemi. Medvěd několikrát zachroptěl a pak jeho očka pohasla. Sníh, který byl přímo pod hnědou srstí, se začal barvy do krvavě rudé. Ragarská smečka porazila nepřítele, vyhráli...
Jakmile se vyprostili ze sněhu, mohli si povšimnout, co způsobilo medvědovo běsnění. V zadní části těla mu trčel v srsti kůl. Možná si na něj jen sedl, nebo v tom bylo něco jiného? Kůl vězel v medvědím těle. Tohle byl ten důvod jeho nepohody a jeho zuřivosti. Nehnala ho nenávist vůči vlkům, ale přirozená bolest a strach, který pohání zraněné zvíře. Vlci zabili někoho, kdo si to nezasloužil. Možná, že kdyby nad věcmi více přemýšleli... Ale co se stalo stalo se, a vlci budou muset žít s tím, že vzali vlastním unáhleným rozhodnutím, vlastní chybou, život někomu, kdo o něj přijít nemusel. Sněžit navíc nepřestalo.
DRUHÁ VOLBA
Co budete dělat dál?
a, Hmm sváča... Pustím se do hodování na medvědím mase.
b, Prozkoumám podivný kůl, který má medvěd v těle.
c, Budu s ostatními konverzovat o tom, že sněží, a co bychom s tím mohli dělat.
| Tasa | Kaya | Zarraya |
Vlčicím se úspěšně podařilo dostat se na druhý břeh, zatímco jejich mysl byla stále pod vlivem. Výpary z jezera byly silné a držely se ve vlčicích zuby nehty. Kromě dobré nálady některé jedince mohly doprovázet i sluchové či zrakové halucinace. Vůně jehličí z nového tunelu se však nikomu nezdála. Byla skutečná. Že by se skupinka konečně blížila k východu? Takhle jednoduše?
Tasa se na Kayu se Zarrayou drze vykašlala a vlezla do tunelu jako první. Měla tu čest jako první dostat slizký polibek od čvachtavého slizu, který se držel na zemi i po stěnách a líně kapal a stékal dolů. V tunelu byla tma a šeredně to klouzalo! Tasa si musela dávat sakra pozor, aby jí nepodjely nohy a ona sebou tak nešvihla. Být obalená tmavým slizem by jistě nebylo příjemné.
Za Tasou se odvážně vydala i Zarraya, která využila vyčarovaného přechodu. Čerstvá vůně jehličí ji okamžitě uhodila do čumáku. Působilo to na ni skoro až hypnoticky, podobně jako modrý plamínek bludičky, která je zavedla do jeskyň. To díky ní takhle zabloudili! Nakonec se do chodby plného slizu podívala i Kaya. Moc toho tedy vidět nebylo, ale co neviděly ony, mohlo vidět je...
Sliz vlčicím pod tlapkami hladově mlaskal a sem tam se jim připlácl na hlavu nebo hřbet, jak stékal ze stropu. Cesta se před vlčicemi začala pomalu svažovat, už nebylo cesty zpět. Vůně jehličí sílila, zatímco vlčice slepě našlapovaly vpřed. Pak se však Kaye na slizu smýkla noha a už to jelo.
Z mírného svahu byl nakonec svah jako hrom. Kaya se začala okamžitě klouzat dolů; nabrala tak chudáka Zarrayu a jako obrovská slizká koule shodily k zemi i Tasu. Najednou z nich bylo jedno obrovské klubko, které se klouzalo z nemilosrdného svahu dolů. To byla ale legrace!
Na slabší jedince mohli výpary z jezera ještě fungovat. Například Tasin kožíšek obalený slizem mohl připomínat velice chutnou srnu...Bohužel, klouzaní ze svahu nešlo jen tak zastavit. Kam je to ten Osud jenom zavedl?
//Osudnavrhuje čekat max. 24 hodin, takže pokud někdo nenapsal přeskočte. Taky nechci osudovku tahat déle neždo začátku ledna, ale to nepůjde tímto tempem
No konečně jsme se někam posunuli. Jen co to ten osud stojí, že? Trochu improvizace tady a kousek zase támhle, nervy, zdravej rozum a tři duše. Hlavně že se hýbeme. Vysmáta banda bab mohla velmi brzy zjistit, že se ve vodě nedá pořádně plavat (a že Tasu nenecháme utopit, řekněme, že se nějakou záhadou může doplácat ke břehu).
Se smíchem to teď vypadlo mnohem lépe. A by jim úsměvy vydržely, mají pro vás Osudovky BARI s.r.o. dobré zprávy. Kayi mrazivá magie funguje – cesta přes jezero se dá zajistit po ledu. Nedoporučujeme však na hladkém povrchu uklouznout a zahučet někam hluboko – na to bacha. Tady by ani osud už nemusel pomoci.
Na druhém břehu podzemního jezera na ně čeká další tunel. Tentokrát však o něco větší, za to ale třikrát tak víc slizký a mírně se svažující. Vůně jehličí a čerstvý vánek byly však mnohem silnější – skoro jako by ten tunel volal a prahnul po návštěvě. Tak co, hupsnout veselé dámy do chřtánu téhle chodby a nechají se překvapit, co si na ně osud připravil? Ne že by bylo moc na vybranou. A třeba je už žádné nekalosti čekat nebudou! Za dalším ohybem chodby třebas zrovna leží východ?
| Princezna| Daddy | Parchant svatý |
Proud byl nemilosrdný. Pohazoval si s vlky jako s hadrovými panenkami a kdybyste se pozorně zaposlouchali, mohli byste postřehnout i slabounký škodolibý smích. Kdopak se to vlkům posmíval? Studená voda se tříštila o kamení a nové, živé překážky, jež jí stály v cestě. No prostě sranda! Osudovky Bari s.r.o. je však vypočítavá mrch— mašinka, která myslí především na zdravíčko a štěstíčko všech, kteří se rozhodli upsat ďáblu. Hlavně to štěstíčko. To své skupince svou námahou zařídil především Meinere. Díky magii, kterou si dopomohl, proud sice neslábl, ale přichcíplý kmen mohl podat vlkům alespoň iluzi útěchy.
Než se stihla Sheya s Lindasou utopit, voda celou skupinu hrubě vyplivla na skalnatý břeh již klidného, avšak podivně černého jezera. Jako by si proud žil vlastním životem. Hladká hladina byla černá jako bota a skoro se zdálo, že se ani nepohnula. Od kamenných zdí se odráželo jen mrtvolné ticho. A zatímco skupinka vydýchávala hravou náladu vody pěkně zpátky v bezpečí na skalném břehu, na hladině se objevila nenápadná vlnka. V přítmí byl pohyb lehce přehlédnutelný, ovšem bystrému očku Lindasy nic neuniklo. Snad jako předzvěst se dosud klidná hladina protrhla a před vlky se v celé své kráse najednou pyšnil jakýsi tvor.
Na vlky zíraly dvě obrovské oči, červené jako korálky. Z vody čouhalo hned osm chapadel s přísavkami, bílé jako sníh a sápaly se po Lindase. Chobotnice byla natolik mrštná, že si nafrněnou vlčici s lehkostí přivlastnila. Pak se ozvalo tiché zahihňání, hlasité žbluňk a albínská chobotnice zmizela pod vodou i s Lindasou. Co teď? Zůstane Meinere civět na černou hladinu jako puk, nebo přispěchá Lindase na pomoc? Pomůže mu Sheya, nebo se rozhodne nechat Lindasu napospas Osudu?
V jednu chvíli se událo hned několik věcí na ráz. Několik vskutku zajímavých věcí a každá z nich se týkala někoho zcela jiného. Nebo alespoň skoro. Začalo to okamžikem, kdy Zarraya skočila do vody a její tělo se ponořilo. Modrá tekutina se rozprskla úplně všude a pára zavířila vzduchem. Linda evidentně nebyla jediná, kdo na zimu přibral pár hřejivých kilo.
Jakmile se ona teplá tekutina dotkla Tasy kožíšku, jejím tělem proběhla zvláštní senzace. Mohlo se to stát už ve chvilku, kdy si v něm máchala tlapu, to však voda nebyla zvířená. Pravá síla tajemné tekutiny se projevila až nyní. Výpary, které z její hladiny stoupaly nebyly toxické. Byly omamné – řekněme prostě že účinek byl podobný účinku konopí. A jako první se vrhly do plic právě šedé vlčici. Omámily mysl a v jejím obličeji se nutně musel objevit přiblbý úsměv. Vše se najednou zdálo tak krásné a perfektní. Nic ji nemohlo rozhodit! A ani nikoho dalšího. V následujících chvilkách se účinky výparů začaly podepisovat i na Zarraye s Kayou. Po zbytek cesty tedy gratuluji – vaši vlci jsou „high af“.
Pan brouček, který obýval Tasin kožich byl také vystaven účinkům divné vody. Vyšplhal se vlčici na nos, zdvihl krovky a po docela dlouhé době se zdvihl do vzduchu. Šedá vlčice jako by snad dokázala slyšet, jak ji její přítel pobízí k teplé lázni. Však on na ni počká na druhé straně. Jeho smích zvonil v jejích uších, podobně jako jeho podpora k cestě napříč jezerem.
Aby Osud navíc trochu podpořil tu přátelskou atmosféru, která panuje všude kolem – přeci se blíží Vánoce a nikdo nemá být sám – na Kayu výpary zapůsobily nejen omamně, ale taky tak trochu jako lektvar lásky. Může si alespoň vybrat, kdo ji po zbytek výletu bude přitahovat.
V neposlední řadě čekalo překvapení i Zarrayu. Jakmile totiž skočila do vody, mohla postřehnout něco hodně zvláštního. Kapalina totiž nebyla tolika hustá, jako nám známá voda. Musela kopat nohama dvakrát tak usilovně, aby se doopravdy udržela nad hladinou. A to šlo doopravdy jen obtížně.
Tak jak si dámy, defakto zkouřené, poradí s překážkami?
Zákaz kopírování. Veškerý obsah je chráněn autorským právem.
Obrázky a texty náleží jejich právoplatným autorům.