Příspěvky uživatele

Padla tma, když se k tajemnému amuletu přihnala poslední vyvolená duše. Sešla se nám tu nakonec docela početná a různorodá skupinka. Noční obloha byla pokrytá nadýchanými oblaky. Nebylo vidět hvězdičky, ani stříbrný měsíc. Jediný paprsek nebyl schopen prostoupit hustou clonu. Byl to tmavý čas. O to víc se zdálo děsivé ono tajuplné hučení moře všude kolem. Slaná voda se tříštila o skaliska a útesy obklopující tenhle malý záliv. Nejednou některému z přítomných cákla voda až na čumák. Přicházel příliv. S každým úderem srdce vody přibývalo a sápala se výš a výš. Všichni ti vlci, kteří se sešli na samém okraji Divoké pláže si museli povšimnout. Museli se začít hýbat. Pryč odtud. Na bezpečné místo. A jejich jediný zdroj světla pozvolna začínaly vlnky olizovat. Chtěly svůj talisman zpátky. Chtěly zpátky svůj majetek. Jestli ho vlci chtěli uzmout, nezbývalo než přívěšek čapnout a vypadnout. Protože moře nebylo zvyklé se o svůj majetek svévolně dělit.
Světlá záře se zrcadlila ve všech tvářích a ve všech párech očí. Vlci tu byli smutní, veselí i zmatení. A na každého z nich si tahle malá a nenápadná destička navíc připravila kletbu. Před tím však všechny přítomné očarovala jednoduchým kouzlem, které nikomu nedovolilo se od destičky oddálit, kdyby se jim přeci jen chtělo. Cítili by najednou nutkavou touhu se vrátit a znovu se podívat na tu tajuplnou záři. A teď k té kletbě:
První tu byla Rowena, mladá a ne zcela nevinná slečna z hor. Její srdéčko náhle zaplesalo, když pohlédla na žíhaného vlka z Mechové smečky. Ach, Zakare! Proč jen jsi Zakar? Jaká škoda že Zakar sám zašilhal pohledem po tom tajemném vlkovi, který stále truchlil po smrti své partnerky. I jeho srdíčko zahořelo láskou. Co mu bylo po nějaké zamilované slečně. Arcanus přišel jako třetí. Jenže byl nešťastný a chyběla mu Elisa. A třebaže byl jeho smutek silnější, než nějaká umělá láska z moře, i jeho se kletba dotkla. Arcanus se tak ztratil ve svých pocitech, že bude smutek po dobu celé osudovky ventilovat napodobováním Elisy chování. Prakticky přejme její povahu a bude značná osina v zadku, dokud vás osud nepropustí. Adie slušné chování! A co Bouře, ptáte se? Na tu působí amulet jako na většinu jiných. Zamiluje se. Do všeho a do všech. Krom toho navíc bude značně promiskuitní. Nic dva vlky totiž nesblíží víc, že ano?

// Skvěle, tím pádem uzavřeno. Nějak se sem doplácejte do daného dne, ať to rozjedem.

Začínalo malebné ráno. Sluníčko svítilo a zahřívalo svět svými žhavými paprsky. Stíny se zkracovaly. Vzduch ovšem zůstával chladný. Jižní vítr sebou od moře přinášel zvláštní vůni. Krom sladkého pachu moře totiž bylo ve vzduchu cítit i dobrodružství. Vyzývalo všechny statečné na cestu. Volalo odvážné a zvědavé, aby vyrazili na jih. Kdo by tak mohl odolat?
Třebaže slunce stoupalo výš a výš, na tohle místo zatím žádné jeho paprsky nedopadaly. Vedla sem jen jediná cesta skrze jeskyni, která byla dobře ukrytá a z druhé strany byla divoká pláž schovaná za strmé útesy. Tmavá a chladná. Možná místy i hrůzu nahánějící, když se divoké vlny tříštily o skaliska všude kolem. Jejich hřmění div neotřásalo písčitou zemí. A právě z těch vln něco vystoupilo. Mohlo se to nejprve zdát nedůležité. Jen takový docela malý objekt. Zcela obyčejný kovový plíšek na šňůrce, se kterým si do teď hrál oceán. Sotva ho vyplavila na břeh jedna vlna, už ho zase kradla jiná. Jako když si kočka hraje s myší, nechá ji jakoby uniknout, ale v tu ránu ji má znovu. Jenže přicházel odliv a velmi záhy na něj už žádná z vln nedosáhla. Zůstal ležet v písku, napůl jim přikrytý, napůl čnějící ven. Jeden by si ho při spěšném pohledu mohl poplést s obyčejnou mušlí. Na tom plíšku ovšem zůstávalo něco velmi zvláštního. Krom podivného rytí neznámých symbolů a run totiž lehce zářil. Kdyby se po něm natáhly hladové sluneční paprsky, sotva by to bylo znát. Ve stínu však byla docela dobře znatelná světle modrá aura všude kolem něj. Co to bylo za věc? Komu patřil a kde se tu vůbec vzal? To zatím mělo být záhadou. S trochou štěstí ovšem budou všechny záhady tohoto malého přívěšku rychle objasněny každému, kdo se odváží na temnou pláž vstoupit. Budete takovým vlkem?

Než se na to vrhnem, vyslechněte si prosím podmínky pro zapsání na osudovku. Berem totiž jenom 3 fretky, které se zapsáním pod tento příspěvek zcela závazně zavážou k aktivnímu psaní! Takže 3 fretky + Rowena, která má účast povinnou. Na odpověď budete mít pouze 24 hodin! Ani o minutu víc (leda se omluvíte, nebo tak něco). Pokud někdo bude dlouhodobě zdržovat, může ho taky potkat penalizace. Jen aby nám to hezky odsýpalo. Víte jak. Zároveň už víte, jak to na našich dobrodružstvích chodí. Potýráme vás psychicky i fyzicky, protáhnem po všech čertech a nakonec vás vyflušem na náhodném místě. Zapsáním tedy souhlasíte se všemi možnými následky (včetně Limba). ♥ V neposlední řadě všechny poprosím, aby se dovalili k mořskému artefaktu do pátku 30.7. do 18:00.
Tak akci zdar. ♥

Noční dravec pouště, nerušen nikým a ničím, zabodl svá klepítka do naivní kořisti. Netuše o přicházející katastrofě usmrtil svou nadcházející večeři a začal hodovat. Drobnými klepítky odtrhával provazce tkáně své pozdní večeře, když se začalo schylovat ke zvláštní atmosférické události. Větry z předchozího dne neustaly, ba právě naopak. Nejsilnější vichry se shromáždily na poušti a ve zběsilém tanci se pustily do sebe. Písek se začal zvedat a poletovat si jako motýli nad loukou. Tento zástup písečných motýlů ale neměl v sobě žádnou krásu a ani schopnost korigovat svůj let. Písek se jako drobný ostrý déšť přesouval z jednoho místa v poušti na jiné a bodal každého tvora, který se odvážil vytáhnout hlavu ven ze své díry.
Náš dravec, užívaje si své krmě, byl zastižen nepřipraven. Písek začal dopadat na jeho chitinové tělo a začal jej zasypávat. Hrozba náhlé smrti jej donutila vzít nohy na ramena a pustit se na útěk před nebezpečím, které přicházelo.
Za dunou se zvedal prach a písek. Obrovské písečné mračno se pomalu blížilo z jihovýchodu pouště a pohlcovalo každou dunu před sebou. Nic neuteklo. Žádné zvíře, žádná rostlina, všechno bylo sežráno. Viditelnost v písečné bouři byla nulová, potíže s dýcháním nevyhnutelné stejně jako ztráta orientačního smyslu. Ten, kdo se do pouště přimotá, jistě skončí jako mumie – zasypán pískem, vysušen sluncem a zapomenut v chrámu duny, svém novém hrobě.


// Každý do vkročí do pouště Ararat je zasažen písečnou bouří. Jediným způsobem, jak se zachránit, je teleportace. Vlk má potíže s dýcháním a zrakem, je ztracen v poušti a jestliže mu nepomůže magie nebo zázrak, je odkázán na to, stát se mumií anebo vytrvat a počkat, až bouře pomine. Pouze tehdy může odejít! Vstup na vlastní nebezpečí!