Příspěvky uživatele
< návrat zpět
Byl to nesnesitelný chaos. Rowena vysílením sotva držela otevřená víčka, Zakar div neválčil o holý život a Arcanus se v povzdáli pral jak sám se sebou, tak o životy svých dvou přátel. Pomůže? Uteče? Hlasy z jeho hlavy neustupovaly. Kdepak. Jen přidávaly na intenzitě. Volaly ho do hor. A použily tu nejhorší kartu – jejich hlas se totiž měnil. Formoval. Jak se jejich síla černému dostávala pod kůži, prostupovala jeho vzpomínky a tužby, nacházely nové způsoby jak omámit jeho mysl. Během několika okamžiků to byl hlas jeho mrtvé družky, hlas Elisy, co mu zvonil v hlavě a vybízel ho k dalším krokům tam do hor. Jsem tady. A čekám na tebe.
Na druhé straně pláně, kde se kazilo snad co mohlo, tam osud přispěl v prospěch zbylých nebožáků. Roweny si mrkví zaujatí ušáci ani koutkem oka nevšimli, třebaže jich nespočet proběhnul kolem. Hnědá vlčice jim byla dočista jedno. Do žil se jí navíc začala konečně trochu vlévat tolik potřebná síla – musela přeci pomoct Zakarovi! Byl to on, pro koho její srdce hořelo celou tu cestu. Musela mu pomoci Nohy se jí přestaly chvět a svaly přestaly bolet. Může se postavit a vyrazit za svou láskou.
Zakar na druhé straně velmi trpěl, když ho zoufalí králíci začali napadat. I jemu ale přispěl osud trošek toho štěstí. Kořeny, které držely mrkev na jeho zádech začaly po náletu bílých hlodavců povolovat. Mnohé byly pošramocené a napůl rozkousané. Zabralo to jen jeden dlouhý skok a mrkev se velmi rychle válela na zemi. Konečně svoboda! Ale pozor – teď si králíci budou bránit svůj nový objev. Rowena i se Zakarem by si měli pospíšit směrem za Arcanusem, než se na ně králíci bez lítosti vrhnou znovu. Oba jsou ale stále velmi unavení, takže se bez sebe z téhle šlamastiky nedostanou. Ale kdo ví? Třeba černá alfa odolá a přijde jim na pomoc?
Den to byl více méně slunečný. Sice nebyl nikterak horký, avšak paprsky znaveného slunce pořád příjemně hřály, třebaže se pozvolna ukládalo ke spánku za horizontem Gallirei. V tu dobu si to černý štramák jménem Nori pozvolna štrádoval směrem k domovu. Dlouhé nohy ho z kopce nesly s jistotou, avšak nebohý vlček nemohl mít tušení, co se na něj chystá. Možná to byla jen souhra náhod, možná Životova vůle, ale černého mládence měla právě v merku jistá nadpozemská entita. Ne taková, na jaké byli zdejší zvyklí, kdepak. Pan držel ochranou ruku nad lesy a divočinou. A rád dováděl. Třeba i pro to se nad večerní krajinou nesl hlas smutné píšťaly. Jeden by si ho klidně mohl splést s meluzínou, kdyby se na ten teskný zvuk nesoustředil. Jeho táhlá melodie vyprávěla příběh neopětované lásky a nespočtu dalších smutných příběhů, které mnohé duše přiváděly do stavu hluboké melancholie. Jako siréna vábí svým hlasem, i tahle píšťala volala nebohé duše blíže k sobě. Kdo by chtěl ale dojít až k ní, šel by až do smrti, neb jako její pán, i píšťala ráda utíkala před živými a dováděla s nimi. Jednu duši ovšem toho večera chopila do své moci. A byl to právě mladý vlček jménem Nori, který se připletl moc blízko a koho přivábila blíž tak silná touha, že se jí nedalo vzdorovat kdyby na tom život záležel.
Ani slepý by místo, odkud se melodie nesla, nemohl minout. Rostla tu zlatá pampeliška. Jediný květ, který se v zapadajícím slunci draze lesknul. A též tu bylo tepleji. Snad že se tu o něco déle zdrželo drahocenné léto. A vše sálalo z té jedné květiny se zlatým květem, který se lehce pokyvoval v rozpustilém vánku. Jako by snad tancovala do zvuku té vášnivé písně. Lákala Noriho, aby se jí dotkl. Aby tancoval s ní. Aby se taky radoval za zvuků smutné písně.
Králíci nejprve zmateně sledovali trojici, jestli to jako myslí vážně. Ale zjevně mysleli, neboť Zakar se spolu s obří mrkví dal do běhu. A přiznejme si to – jaký správný ušák by si nechal ujít obří mrkev? Nejprve jeden po druhém, ale velmi záhy celý dav sledoval hnědého vlka a jeho těžký náklad. Nožičky jim metaly, jen aby na kus zeleniny dosáhli. Arcanus měl sotva čas na to, aby doběhl pro cetku zahrabanou ve sněhu, sbalil Rowenu a vysvobodil Zakara, který přestával stíhat. A ach – to sladké pokušení. Jsou to snad hlasy, co se mu ozývají v hlavě? Nech je být. Nech je tady. Nepotřebuješ je. Nám stačí jeden pán. Byly to snad samy plíšky, kdo k němu promlouvaly? Nech je tady. Vem nás a uteč. Daleko, daleko odtud. Na sever. Do hor. Dáme ti moc a dáme ti sílu. A tak to pokračovalo. Jako zaseklá gramofonová deska se Arcanusovi v hlavě točily šeredné myšlenky a pokoušely ho ke zlému. Měl možnost. Králíci by dokonali špinavou práci a on by si pak jen mohl vzít co mu patří.
P.S. Jakmile Arčí sebere onen plíšek, má králičí imunitu, nebudou mu tedy moci ubížit.
Barvy se odrážely na hladině, která se rozechvěla posuny vln. V místech, kde zmizelo vlčí tělo, se objevila bílá pěna, která se nezadržitelně s každou vlnou přibližovala ke břehům pláže. Každou vlnkou byla blíž a blíž až se nakonec rozprchla s posledním příbojem po písčitých zrncích. Skoro jako by bylo slyšet něčí povzdechnutí, když se s další vlnou vrátila pěna zpět na moře. Tentokrát už navždy.
Na písčité pláži, kterou objeví jen někteří, zůstala po pěně celkem malá mušlička. Velikostí nemohla konkurovat jiným, ale její dokonalé bílé zbarvení prozrazovalo její jedinečnost. Povrchem odrážela barvu nebes nad sebou až jako kouzlem do sebe vpila všechny barvy polární záře a stejně jako záře se nakonec leskla a třpytila. Působila jedinečně jako láska, ze které vznikla a pro kterou byla stvořena.
Tuto mušli nemůže najít jen tak někdo. Může ji najít jen ona. Vlčice čistá a ve Starlingových očích perfektní, jedinečná a nádherná přesně jako ta mušle. To jí Starling slíbil, že pro ni mušli nalezne.
Svůj slib, na konci své dlouhé poutě, přeci jen splnil.
Mladá vlčice jménem Sunflower se chystala ke spánku, byla unavená jako obvykle a neměla chuť do života. Jejím posledním přáním bylo, aby usnula a už se neprobudila. Pro někoho to mohlo být nepochopitelné, ale pro vlčici, která si odčinila svoje a byla spokojená se svým životem, za kterým už ji čekalo jen vysvobození, to bylo největší přání.
Proto tedy, místo odchodu na jiné území, se jen ohlédla za sluncem, poklidně si lehla pod strom a zavřela oči. Srdeční tep se jí pomalu uklidňoval a zpomaloval, dech byl hluboký a klidný.
A tak vlčice usnula. Usnula navěky, spalo se jí tak krásně a věřila ve vysvobození, že jí to bylo dopřáno.
Odpočívej v pokoji.
Tohle asi znělo Duncanovi v jeho uších, když jeho tlapky přistály na rozpáleném písku. Slunce hezky hřálo a nikdo si nevšiml, že by se dělo něco nepřístojného. Opuštěním příjemného a bezpečného prostředí Gallirei ovšem vlci přišli o podstatnou výhodu, magie. Nikdo si toho ovšem zatím nevšiml, nebylo taky proč. Byl příjemný den. Z místa, kde byli nemohli vidět odkud kouř vychází, ale koho by na takové krásné pláži zajímal kouř. Pláž byla přenádherná, že přímo vybízela k povalování se, na druhou stranu na ní bylo možná trochu moc vedro. Les a s ním i blahodárný stín, se ovšem nacházeli až nad poměrně strmým sesuvem půdy, kterým by se vlci museli vyškrábat nahoru, pokud by se chtěli dostat z pláže.
Někomu se ovšem příchod vlků v tento pěkný den nelíbil. Ten někdo je pozoroval z dálky a jenom čekal na svou chvilku. A ta přišla v momentě, kdy Duncan otočil své pozadí směrem k lesu. Z lesa vyletěla šipka a trefila Duncana přímo do zadku! No trefila, spíš ho jenom lehce škrábla. Nechají si to Duncan a jeho společníci jen tak líbit, aby na ně někdo střílel šipky a budou si užívat dne na pláži? Nebo se pustí na odvetnou výpravu po neznámém střelci?
//Magie přestaly fungovat. Nefunguje nic s magiemi společného, tedy ani teleportační lístky.
Na pláži se povalovaly stejně divné věci, které byly vyplaveny u ker. Kousek od vlků byla navíc nějaká podivná dřevěná věc (//loď). Nikdo z nich takovou podivnost neviděl, ale pravděpodobně ji také nestvořila příroda, ale něco úplně jiného.
Rychlá změna teploty se podepsala na většině vlků tím, že se chtěli schovat někde ve stínu. Na slunečné pláži jim nebylo úplně nejlépe. Příchodem na tento ostrov došlo ovšem i ke změně jiné. Všechny magické síly, které vlci ovládaly a které jsou odnepaměti spojeny s Gallireou, na ostrově přestaly fungovat.
Půjdou vlci prozkoumat divnou věc na pláži? Nebo vyrazí do pralesa, schovat se před sluncem a najít příčinu onoho kouře?
//Čtete dobře, magie na tomto ostrově nefunguje. Takže žádné magické zbraně vám nepomůžou a to ani teleportační lístky.
//Toto území se stává neobyvatelným!
Pokud se vlk ocitne na zakouřeném území, musí ho okamžitě opustit.
Vlk je schopen přeběhnout tato území, ale vystavuje se velkému riziku, dle následujícího přehledu. Stejná pravdila platí pro pobyt v dýmu. Do celkového počtu postů se počítají i území, která hráč přeskočil během přechodů!
4 a více postů v dýmu = bude trpět 10 postů ztrátou chuti a čichu
7 a více postů v dýmu = ztrácí na 10 postů chuť, čich a bude mít dávivý kašel
9 a více postů v dýmu = dostavuje se ztráta chuti, čichu, zraku! a má dávivý kašel na 10 postů
10 a více postů v dýmu = vše předcházející + se můžete udusit! (limbo)
Pokud se chcete vyvarovat vedlejším účinkům dýmu, můžete použít Bonus štěstí. Po jeho použití získáváte +3 území ke všem vedlejším efektům (tedy místo 4 proběhnutých na ztrátu chuti a čichu, máte 7).
Kouři se také můžete vyhnout na těchto územích (Sněžné hory, Pahorkatina dlouhých uší, Kraj světa, Vyhlídka, Sopka, Orlí dráp, Armanské hory), která jsou dostatečně vysoko!
//Toto území se stává neobyvatelným!
Pokud se vlk ocitne na zakouřeném území, musí ho okamžitě opustit.
Vlk je schopen přeběhnout tato území, ale vystavuje se velkému riziku, dle následujícího přehledu. Stejná pravdila platí pro pobyt v dýmu. Do celkového počtu postů se počítají i území, která hráč přeskočil během přechodů!
4 a více postů v dýmu = bude trpět 10 postů ztrátou chuti a čichu
7 a více postů v dýmu = ztrácí na 10 postů chuť, čich a bude mít dávivý kašel
9 a více postů v dýmu = dostavuje se ztráta chuti, čichu, zraku! a má dávivý kašel na 10 postů
10 a více postů v dýmu = vše předcházející + se můžete udusit! (limbo)
Pokud se chcete vyvarovat vedlejším účinkům dýmu, můžete použít Bonus štěstí. Po jeho použití získáváte +3 území ke všem vedlejším efektům (tedy místo 4 proběhnutých na ztrátu chuti a čichu, máte 7).
Kouři se také můžete vyhnout na těchto územích (Sněžné hory, Pahorkatina dlouhých uší, Kraj světa, Vyhlídka, Sopka, Orlí dráp, Armanské hory), která jsou dostatečně vysoko!
//Toto území se stává neobyvatelným!
Pokud se vlk ocitne na zakouřeném území, musí ho okamžitě opustit.
Vlk je schopen přeběhnout tato území, ale vystavuje se velkému riziku, dle následujícího přehledu. Stejná pravdila platí pro pobyt v dýmu. Do celkového počtu postů se počítají i území, která hráč přeskočil během přechodů!
4 a více postů v dýmu = bude trpět 10 postů ztrátou chuti a čichu
7 a více postů v dýmu = ztrácí na 10 postů chuť, čich a bude mít dávivý kašel
9 a více postů v dýmu = dostavuje se ztráta chuti, čichu, zraku! a má dávivý kašel na 10 postů
10 a více postů v dýmu = vše předcházející + se můžete udusit! (limbo)
Pokud se chcete vyvarovat vedlejším účinkům dýmu, můžete použít Bonus štěstí. Po jeho použití získáváte +3 území ke všem vedlejším efektům (tedy místo 4 proběhnutých na ztrátu chuti a čichu, máte 7).
Kouři se také můžete vyhnout na těchto územích (Sněžné hory, Pahorkatina dlouhých uší, Kraj světa, Vyhlídka, Sopka, Orlí dráp, Armanské hory), která jsou dostatečně vysoko!
Slunce znovu pomalu vycházelo nad Gallireu, ale sloup světla stále čněl na ledové pláni až k nebesům. A možná ještě někam dál. Těžko se živým takové magické cosi chápalo. Ale to teď nebylo podstatné. Amulety nebohou trojici táhly přímo do středu houfu zajíců. A rozhodně ne malého. Jak se vlci přibližovali, na stovky, možná i tisíce černých očí se obrátilo jejich směrem. Museli se seběhnou ze všech severních oblastí Gallirei a teď nervózně dupali. Žádnému z chlupáčů se nelíbilo, že se nějací zloději přibližují k jejich amuletu, který tak hezky světélkoval. Vlky od něj dělilo bezmála dvě stě metrů. A jednou až dvakrát tolik králíků, kteří nespouštěli z vlků oči. Co teď? Rowena zkolabovala, protože to přepálila s používáním magie. Zakar zuřil a Arcanus se pokoušel najít slabinu v téhle chundelaté stěně zuřivých plyšáků. Bohužel měl jeho plán značnou mezeru – králici nejsou tvorové žijící ve skupinách (nebo aspoň tihle ne, protože to Baghs řekla). A proto mají vlci několik možností: buď se pokusí cestu k plíšku probojovat, nebo nějak rozptýlí ušáky, aby mohl někdo nepozorovaně tu zatracenou cetku ukrást. Králíci jsou těmi talismany do jisté míry fascinováni, takže toho můžete využít. Dovoluji si připomenout že Jidáš má právě šanci jednat, neboť amulety na něj budou působit mnohonásobně větší silou a bude tím pádem víc pokoušen k tomu, aby opustil své druhy. Ubrání se? Nebo ne?
Jak se rozhodnete pokračovat ve hře bude na vás. Vaše hra ovšem bude sledována a osud může kdykoliv zasáhnout. Jestli se rozhodnete ušáky napadnout, budou se velmi agresivně bránit kousáním a škrábáním, přičemž budou ve značné přesile.
Phantasia byla o něco prozíravější. Moc ji nebral vor, ale spíše kouř, který se ke všem blížil. Bouře, která se zde zjevila jako by se zhmotnila ze vzduchu se zdála situací nevzrušena, ale i na ni se hnala pohroma.
Kouř hnaný na pláž byl černý a hustý. Vypadalo to, že je všechny pohltí, pokud se nerozhodnou, co udělají. Vor se navíc začal pomalinku pohybovat. Moře si ho opět bralo do svých vln. Nezbývalo už mnoho času a cesta byla jasná. Skočit na vor a doufat, že vás odnese pryč dřív, než kouř zahalí celou pláž. Už teď vás částice dýmu mohou pálit v očích a čenichu.
//Poslední šance pro ty, kdož z vás by si chtěli putování rozmyslet. Stačí když se rozeběhnete místo na vor směrem pryč na Gallireu a osudovka už se vás více týkat nebude.
Pokud se rozhodnete pro toto osudové putování nastupte na vor a nechte se proudem unášet směrem k Západu od Gallirei. Další post od Osudu můžete modrý týme očekávat až dorazíte na pláže území zmíněného v předchozí větě. Jak jste si jistě povšimli na novém území je i mapka a pod ní odkaz na její kopii, ve které je vyznačeno kde se váš tým momentálně nachází, abyste mohli popisovat okolí atp. Příjemnou zábavu.
Možná by se Norox a Stín neupejpali a Lilac hodili do chladného oceánu jen tak z hecu. Vlčice ovšem měla štěstí, které přicházelo v podobě Fiéra. Náklonost způsobena příslušností ke stejné smečce v něm vyvolali chuť vlčici chránit. Nebo to možná bylo tím, že Lilac byla celkem hezká vlčice v příjemném věku a Fiér se chtěl blízknout jako rytíř zachránce? Ve vdzálenosti od nich stál Savior a Alastor, ani jeden se moc nechtěl k hloučku zapojovat z různých důvodů ovšem.
Tyhle titěrnosti světa vlků ovšem nezajímaly dým, který se pomalu šířil. Plazil se po oceánu blíž a blíž ke Gallirei. Vlci by asi měli prchnout. Jenže! Jejich váha byla moc velká a došlo k tomu, co se na tomto území stává část. Utrhl se kus ledové pláně, na kterém všichni vlci stáli. Co teď?! Vyskočit zpět na pevninu? Nechat se odnést na kře směrem k dýmu a prozkoumat ho? Dobrodružství právě začíná.
//Zde nabízím poslední šanci, pokud by si někdo účast na akci ještě teď rozmyslel, jednoduše vyskočte na pevninu a osudovka se vás již dále týkat nebude.
Pro ty z vás kdož se chcete ponořit do tohoto příběhu zůstává jedinou možností plout na kře směrem území Dýmová hora a doufat, že se cestou neutopíte. Jak jste si jistě povšimli na novém území je i mapka a pod ní odkaz na její kopii, ve které je vyznačeno kde se váš tým momentálně nachází, abyste mohli popisovat okolí atp. Další zásah od Osudu vás čeká rudý týme až se dopravíte na pláže u Dýmové hory. Příjemnou zábavu.
Nad Gallireou se stahovala mračna. Pomyslná, ale přece. Možná že i amulety to vycítily. Jejich síla se začala měnit. Každý, kdo nějaký z přívěšků nesl mohl cítit lehké mravenčení; to jak se chvěly. A ti, kteří ani jeden z plíšků nenesli, ti ho cítili také. Hluboko ve svých duších každý mohl pociťovat lehké vibrace. Až na Bouři. Světlou vlčici totiž ze svého vábení amulety počaly vynechávat. Jistě to bylo přičiněním osudu, který si vlčici žádal jinde. Musela pryč. A musela rychle. A proto se bez dalšího varování vlčice rozplynula v čirém vzduchu – konečně svobodná od tajemného vábení neznámých artefaktů. Mohla však ve svém nitru cítit podivnou prázdnotu, jako by jí něco chybělo. Magický dotek kouzelných přívěšků jistě zanechal na její dušičce otisky, jejichž stopy ucítí vlčice ještě dlouho.
Další post nahoď rovnou na Mušličkovou pláž, kde se bouře zjeví. Protože se ovšem nestihla dohrát osudovka „Tajemné artefakty“, budeš muset čelit příhodnému hernímu trestu. Pokud tedy Osud – Elisa neurčí během další hry jinak, bude mít Bouře po celou dobu velké osudovky červy. Žádné drama se nekoná. Žádné závratné střevní potíže, žádná šílená nemoc. Nechcem přece abys musela do Limba, že :tasa:. Jen ustavičné svrbění v místech kam slunce nesvítí a trochu ostudy před ostatními.
Jo a – po dalších 5 postů bude Bouře pociťovat zvláštní prázdnotu, aby to taky dávalo smysl, když ji Baghý magie propustila ze svého sevření.
GL&HF ♥
Zákaz kopírování. Veškerý obsah je chráněn autorským právem.
Obrázky a texty náleží jejich právoplatným autorům.