Vlci by se také měli sebrat a okamžitě zmizet, pokud je jim jejich život milý.
//Toto území se stává neobyvatelným!
Pokud se vlk ocitne na zakouřeném území, musí ho okamžitě opustit.
Pro více informací čtěte počasí!
Vlci by se také měli sebrat a okamžitě zmizet, pokud je jim jejich život milý.
//Toto území se stává neobyvatelným!
Pokud se vlk ocitne na zakouřeném území, musí ho okamžitě opustit.
Pro více informací čtěte počasí!
Vlci by se také měli sebrat a okamžitě zmizet, pokud je jim jejich život milý.
//Toto území se stává neobyvatelným!
Pokud se vlk ocitne na zakouřeném území, musí ho okamžitě opustit.
Pro více informací čtěte počasí!
Vlci by se také měli sebrat a okamžitě zmizet, pokud je jim jejich život milý.
//Toto území se stává neobyvatelným!
Pokud se vlk ocitne na zakouřeném území, musí ho okamžitě opustit.
Pro více informací čtěte počasí!
To samé se povedlo i Stínovi, který se pustil do možná pomateného kroku stoupat vzhůru. I tohle byla úspěšná cesta neboť se zdálo, že když jeden překonal počáteční proud kamenů, dál po cestě už kameny nepadaly. Stín utržil jen několik šrámů, modřin a škrábanců, ale nic vážného.
Norox, Lilac a nedobrovolně Fiér, se rozhodli schovat a přimáčknout těsně ke stěně. Tohle byl sice chytrý, ale ovšem riskantní způsob, nikdo nemohl tušit jak velké a silné kameny budou padat a zda se nějaký z nich neodrazí od stěny zpátky k nim. Norox, Fiér i Lilac dostávali drobné ranky od malinkých kamínků, které se po nárazu na pěšinku vymrštily k nim. Nebylo to ovšem nic smrtelného....
Bohužel pro hrdinku této části příběhu se volba úkrytu stala osudnou. Fiér ji opustil právě v čas a začal postupovat nahoru, když na převis, pod kterým se Lilac rozhodla schovat, dopadl obří kámen. Převis zapraskal a začal se řítit na nebohou Lilac.
Kameny pomalu přestávaly padat a skupinka mohla začít sčítat škody. Měly by začít opět postupovat směrem k vrcholu nebo všechno vzdají a nechají Gallireu napospas dýmu, který se opět začíná šířit?
//Pokud Lilac bude chtít někdo věnovat bonus štěstí, napište mi vzkaz.
Osud napíše nejpozději 12. 11.
Chrabrá trojice se vrhla vstříct vodnímu proudu. Vypadalo to na naprostou pohodičku, protože voda byla klidná. Proudu tu byl líný a pomalý, jak byla řeka široká. Nebylo tedy třeba ani vynakládat moc sil, aby si jeden mohl přeplavat na druhý břeh.
Jenomže řeka schovávala jiné nebezpečí. Náhle si mohli vlci povšimnout, že se kousek od nich v rákosí voda podivně vlní. Lilith si povšimla oček nad hladinou, ale to už bylo pozdě. Z několika stran se k nim šířily vlny.
Krokodýlové si už našli svou oběť.
Duncan ucítil palčivou bolest, jak ho krokodýl stiskl kolem levé zadní a stáhl pod hladinu. Krokodýl svou oběť totiž zabije tak, že se s ní potopí pod hladinu a začne se otáčet. Kořist tak ztratí orientaci a postupně se utopí, než ji predátor roztrhá na kusy. Chudák Duncan, nečeká ho pěkný osud... nebo že by?
//Duncana stáhl pod hladinu krokodýl, pokud chce použít nebo mu chce někdo poskytnout bonus štěstí, napište mi vzkaz. Lilith a Bouře mohou plavat dál na druhý břeh nebo se pokusit Duncana zachránit. Nebo vymyslíte něco jiného?
- Duncan zachráněn bonusem štěstí
Phantasia a Tayne
Phantasia a Tayne se i přes vysílení organismu pustili do plavání. Ano vlčice se sice snažily najít přechod, ale to se jim moc nepodařilo. Nakonec přece musely kus cesty přeplavat. A přesně to se jedné z nich stalo osudným.
Kdyby vlčice šly o trochu dále, možná by našly nějaký lepší přechod, kde by nemusely plavat vůbec. Jenže ony se do vody pustily i s tím, že jsou vyčerpané a nemají dost sil.
V tomhle místě se řeka zužovala, přestože dno zde bylo poměrně mělké. Uprostřed ovšem byla průrva, kterou voda protékala rychleji a nebezpečněji. To ovšem vlčice nemohly tušit.
Vodní proud podtrhl Phantasii tlapky a ta se ocitla pod vodní hladinou, která ji rozhodně nepustí.
//Phantasii stáhl pod hladinu proud, pokud chce použít nebo jí chce někdo poskytnout bonus štěstí, napište mi vzkaz. Tayne může plavat dál až na druhý břeh nebo se pokusit Phantasii zachránit. Nebo vymyslíte něco jiného?
Další osudův post bude nejdéle 9. 11.
Vlci se kolem Lady Mlhahule sešli a ptali se, co jí vlastně je. Nacházela tu i zcela nové tváře, které jakživ neviděla. V momentě, kdy ji miloučká Marion pohladila po ustarané hlavince, vzhlédla s drobným úsměvem na vlčici a kroupy z čista jasně přestaly padat. Vítr a síla deště ale neslábli, stejně jako obavy vydří dámy. Otřela si slzy do svých tlapek a na příchozí se podívala. Ač byla potěšena starostí, kterou vlci ukazovali, byla natolik otřesena, že sotva nacházela slova. Musela se nadechnout, aby uklidnila alespoň částečně své pomatené myšlenky. Bystrý Star byl ale opravdu blízko odpovědi. Prudce zakývala hlavou v odpověď a jala se vysvětlování. ,,Jmenuji se Lady Mlhahule, jsem patronkou Sarumenského zvozdu. Ztratila jsem svou drahou přítelkyni. Nevím, netuším, kde by mohla být. Kde jenom je?” srdce se jí opět rozbušilo, ona se postavila a začala chodit sem a tam. Nervózně si okusovala své drápky a neustále opakovala poslední větu. Když v tom se zastavila a otočila se na vlky. V očích se jí zablesklo. Dostala totiž nápad. ,,Vy mi vždy pomáháte, mí drazí Sarumenští. Pomůžete mi i teď, že ano?” zeptala se v očích naději. Vlci nemohli neodmítnou. Byla to lady Mlhahule, patronka jejich milovaného hvozdu. Sama se tak představila a dlouhodobí členi ji jistě znali! I když za trochu jiných, o dost veselejších okolností. ,,Pomůžete mi si vzpomenout?”
Čili pokud máte čas a na co reagovat, na nic nečekejte a pište. Na odpověď budete mít vždy týden a kdo odpovědět nestihne, napíše až další kolo.
Náhle, když už byly jen několik málo mrtvů od vrcholu, skoro na dosah vytouženého cíle. Uslyšeli podivné hřmění. Ze skály se začaly drolit nejprve malé kamínky a pak větší.
Vlci měli jen pár vteřin na rozhodnutí. Co udělají?
Padají na vás kameny, tak si vyberte, co uděláte. Každý nechť volí svoje vlastní rozhodnutí.
Osud napíše nejpozději 7. 11.
Zatímco se nad Gallireou chystají slabé přeháňky, celým Sarumenem cloumá šílené počasí v podobě silného deště, krupobití a větru tak silným, že téměř láme stromy. Vlci by měli být opatrní a buď les okamžitě opustit, nebo najít zdroj tohoto chaosu a zamezit škodám, které hvozdu hrozí. Co ale všem uniklo, bylo to, že záhadně zmizela mlha, která byla pro tento hvozd naprosto typická.
Celým Sarumenem se už delší dobu nesla podivná, ponurá atmosféra. Jako kdyby… někdo, či něco chybělo. Odchod Morfea ze světa smrtelníků způsobil prázdno v srdcích jeho Sarumenských. Stejně tak ztráta Noktisiela se na vlcích hluboce podepsala. Ale mimo tyhle dva důležité vlky chybělo něco, co bylo pro Sarumen stejně tak důležité. Mlha. Vlci zaslepení problémy a smrtí těchto dvou si ani nevšimli této obrovské ztráty. Co by byl Sarumen bez mlhy? Jediný, kdo si její nepřítomnosti všimnul, byla Lady Mlhahule - patronka Sarumenského hvozdu.
Střeštěně pobíhala po lese a chaoticky nakukovala do každé kmenové šterbiny, do každé nory, pod každý kámen. Vylezla snad na každý strom, podívala se do úkrytu, jenže s hrůzou v očích jí docházelo, že nikde není. A čím víc se nořila do smutku ze ztráty, tím podivnější začínalo počasí v Sarumenu být. Začal se nebezpečně zvedat vítr, mrholit, až nakonec padaly obří kapky s kroupy tak velkými, že by způsobily ošklivé modřiny. Lady Mlhahule panikařila a počasí začínalo být tak nesnesitelné, že to nemohli Sarumenští dál přehlížet, i kdyby se sebevíc snažili.
Lady Mlhahule své hledání už ale vzdala. Usadila se pod javor v samém středu lesa a ustavičně plakala, jelikož ztratila svou drahou přítelkyni. Kdepak jen může být? Kde jí nechala?
//Vážení a milí, osudovka oficiálně začíná!
Berte tohle jako takový svolávací post, abyste měli rovnou na co reagovat a mít motivaci jít vůbec sem na mýtinu :) U budoucích postů Osuda bude i specifikovaný datum, kdy vás čeká další post Osuda. Je to z toho důvodu, aby vše hezky odsýpalo a vy měli tak motivaci hrát :D Proto bych pořadí nebrala "pevně", ale spíš píše každý, kdo má zrovna čas a na co reagovat. Pokud někdo nebude mít čas nebo náladu, nic se neděje. Osud to bude brát tak, že následujete volbu ostatních a připojíte se, až čas bude. Jediným mínus pro vás bude menší zážitek z osudovky a logicky menší odměna, než pro ty, kteří psali každé kolo :) Předem taky říkám, že pokud se kdokoliv v průběhu rozhodne osudovku opustit, může. Stačí jedné z nás napsat a v dalším postu vás propustíme.
Hodně štěstí a doufáme, že si osudovku užijete :)
Čas na doběhnutí vám dáme do středy. Kdyby někdo nestíhal, připojí se později :)
Tayne a Phantasia
Vlčice, které se rozhodly zůstat s padlou družkou měly co dělat, aby stihly utéct šipkám, kopím, šípům a kdo ví čemu ještě. Všechno to prolétalo kolem nich vzduchem a občas ne jen vzduchem. Tayne si mohla uvědomit, že ji do zadku zasáhla jedna z šipek. Těžko říct, zda to do budoucna přinese nějaké problémy nebo ne. Obě dvě teď neměly čas to řešit. V trávoví viděli podivnou zvěř. Běhala po dvou a křičela. Házela po nich vším možným a vlčice musely přidat do kroku, aby je nepotkal stejný osud jako Sunstorm.
Doběhly k pláni a tu přeběhly velice rychle. Dvounožci za nimi ovšem dál neběželi. Asi ztratili jejich stopu. Nebo v tom bylo něco jiného. Phantasia a Tayne byly obě dvě během vyčerpané. Měly by se napít a odpočinout si, další namáhavá fyzická aktivita by mohla být smrtelná.
Duncan, Lilith, Bouře
Skupina doběhla k řece, všichni měli děsnou žízeň, ale s pitím otáleli. Jeden by řekl, že jsou paranoidní, však to byla jen voda. Pokud se ovšem nenapijí, je jasné, že někdo na dehydrataci doplatí.
Řeka byla mohutná a všem bylo jasné, že zpátky už se vrátit nemůžou. Cesta vedla jenom dopředu a doufat, že na druhé straně řeky bude nějaká pláž, ze které by se mohli dostat zpátky na Gallireu. Tahle výprava už nebavila nikoho.
Občerstvěte se vodou a pak se pokuste vymyslet, jak řeku překonáte (aka rovnou začněte překonávat, můžete plavat, zkusit najít nějaký jez, použít klády atd.). Upozorňuji, že pro Tayne a Phantasii může být plavání osudnější, než pro ostatní.
Další post od Osudu nejpozději 5. 11.
Cesta vedla jeskynní a nebyla ani tak strmá, jak se na první pohled zdálo. Byla ovšem rozhodně rychlejší, než obcházet to kolem.
Problémem bylo to, že v jeskyni nebylo světlo. Vlci tak museli našlapovat pomalu a obezřetně. Pomáhalo jim jít podel okraje jeskyně a bokem se tisknout ke stěnám. Kamenné stěny byly vlhké a nepříjemné, ale nikomu nehrozilo nebezpečí... skoro.
Lilac náhle bokem najela do něčeho divně měkkého a uslyšela syknutí. Nepřikládala tomu ovšem žádný velký důraz, asi nějakej sliz nebo tak něco. Ostatní šli dál. Neuvědomující si nebezpečí, které Lilac probudila. Průvod uzavíral Alastor. Doplatil na to, že šel jako poslední.
Had si nádherně spal schovaný ve stínech. Dokud na něj Lilac neurvale nešlápla. Dusot tlapek ho navíc ještě víc pohněval a tak, když kolem něj procházela poslední. Zakousl se, aby nezvaného hosta potrestal.
Alastor mohl ucítit bodnutí a bolest v levé zadní tlapce, jak se do něj had zakousnul. Instinkitvně hada odkopnul pryč do jeskyně. Ve tmě ani nemohl zjišťovat jestli je had jedovatý nebo ne.
Přední část výpravy uviděla východ. Jeskyně končila na poměrně hezkém odpočívadle. Vedla odtud cesta nahoru i cesta dolů. Vrchol už byl na dohled. Konečně se mohli porozhlédnout a nadechnout čerstvějšího vzduchu. Dým se vlnil nad nimi.
Všichni se cítili dobře a připraveni na další pochod vzhůru. Dokonce i Alastor... těžko ovšem říct na jak dlouho.
Pokračujte dále k vrcholu! Můžete taky řešit, co s Alastorem nebo taky ne, však vám nemusí říct, že ho něco kouslo a nikdo si toho nemusí všimnout.
Vrchol už je skoro na dosah!
Další post od Osudu nejpozději 5. 11.
Lovecbyl propuštěn. Celou dobu ovšem křičel a i teď nepřestával, čímž upoutal na pozici vlčic nepříjemnou pozornost. Osud by si řekl, že vlčice, které běžely Sunstorm na pomoc jsou úplně blbé, ale to si přece říct nemohl. Bohužel ani pomoci jin nijak moc nemohl. Co si sami zavařily, ať si sami snědí.
Phantasia i Tayne mohly shledat, že pro Sunstorm je tohle konec. Krev z těla odnášela i život a nebyla šance ji zachránit. Vrátily se pro ni zbytečně. Sunstorm zemřela. Její tělo zůstalo ležet na zemi. Vlčice mohli slyšet dusot nohou a křik lovce, který se pomalu začal zvedat. Poslední šance!
//Bojujte, utečte za ostatními nebo se schovejte. Ať uděláte cokoli nebude to pro vás mít příjemné následky, ale třeba jedna z vás přežije. Sunstorm nechť se řídí postem od Mrtvolky.
Skupinka: Lilith, Duncan a Bouře
Ti chytřešjí, ale sobečtější, se pustili do útěku. Šipky postupně přestaly rozrážet vzduch a jim bylo jasné, že se dostali dostatečně daleko mimo dosah lovců. Před nimi se rozkládala planina, kterou stačilo přeběhnout a zmizet v dalším lesíku. Ve vzduchu bylo slyšet hučení vody. Všichni dostali žízeň a chuť se po běhu napít.
Za lesíkem mohli naleznout mohutnou řeku, která byla průzračně čistá. Přímo vybízela k napití.
//Nějak se přes louku dopravte k řece, která je ukryta v dalším pralesnatém porostu.
Další post od Osudu 2.11.
Zbytek skupiny pomalu dospěl k úpatí hory. Fiér začal rozmýšlet, kudy by se mohli vydat. Bylo celkem zajímavé sledovat jeho myšlenkové pochody. Nakonec nalezl cestu, která se hezky vlnila kolem dokola hory a vypadalo to, že je dost široká, aby po ní mohli jít dva vlci pohodlně vedle sebe. Problém ovšem byl, že nikdo nemohl tušit, jak dlouho se bude cesta kroutit než dojde vrcholu.
Druhou cestu objevila vlčí dáma celé skupiny. Lilac nalezla cestu, která vedla do nitra hory. Byla ukrytá za liánami a posetá pavučinami, ale byla mnohem příkřejší než Fiérova cesta. Projít skrz jeskyni by tedy bylo mnohem rychlejší, ale kdo ví, co se v jeskyni skrývá za překážky.
//Rozhodněte se co dál.
Volíte kratší, ale možná nebezpečnější cestu nebo volíte dlouhou, ale asi bezpečnější cestu? Zde se prosím dohodněte na jedné variantě všichni.
Alastor je od skupinky daleko a měl by se k nim připojit, než se pustí do výšlapu na horu. Pokud tak neučiní bude pro něj mít osud alternativní posty, ale nezaručuje, že budou mírnější než pro skupinu.
Další post od Osudu 1.11.
Všichni si vybrali, že budou utíkat.
Moudré to rozhodnutí, protože takhle budou jejich ztráty minimální. Minimální, ale ne nulové. Číslo pět rozhodlo. Číslo pět udělalo ze šestice pětici. Čtyři šípy proletěly nad hlavami vlků, kteří se takticky začali stahovat. Pátý ovšem našel svůj cíl a zasáhl ho.
Zatím, co ostatní utíkali. Jedno tělo se zrhoutilo k zemi.
Patřilo Sunstorm, která dostala zásah přímo mezi lopatky. Šíp jí prorazil jako když blesk uhodí do stromu. Vlčice jen vyštěkla a zhroutila se k zemi. Všimne si ovšem někdo jejíjího pádu? Pokusí se ji někdo zachránit?
Vlčice nebyla mrtvá, ale umírala.
//Nyní máte čas do čtvrtka 28. 10. Můžete napsat naprosto cokoli k celé situaci. Můžete běžet dál aniž byste zaznamenali, že Sunstorm šíp zasáhl. Můžete si toho všimnout a taky běžet dál. Můžete se pro ni vrátit a bránit ji. Můžete se ji pokusit zachránit. Můžete prostě jako vždy, cokoli.
Pokud máte bonus štěstí, můžete ho Sunstorm věnovat. Pokud se nic nezmění příští osud bude jejím konečným.