Příspěvky uživatele


< návrat zpět

Strana:  1 ... « předchozí  58 59 60 61 62 63 64 65 66   další » ... 129

Amis, Star, Marion a Wolfganie si vybrali možnost A
Tato skupinka vlků se rozhodla jít na ostrov, kde se už v dáli třpytila voda. Možná to byl ten vodopád, nebo atmosféra, která vybízela vlky k odpočinku. Amis se rozeběhla, jako kdyby ji nějaká vnější síla tahala. Tudíž jako první dorazila k vodě, která se třpytila. Byla průhledná tak, že na okamžik zraky všech vlků zmátla. Amis tam zkusila dát tlapku. Voda příjemně chladila. Amis tak radostně poskočila a vyzvala všechny ostatní, aby se namočili, či napili. Jenže nikdo nevěděl, že v momentě, kdy se vlk napije, či jen namočí, se voda začne bránit. Těm, co se napili (Wolfganie a Star) začalo být trochu celkem dost špatně. Motala se mírně hlava, bylo jim i celkem špatně od žaludku. Ti, co se jen namočili (Amis a Marion) začali zjišťovat, že nejsou fyzicky schopní zahnout doprava. Pokaždé, když se chtěli tělem otočit, nebyli schopni se pohnout o píď. Jedinou záchranou z této situace tedy bylo otočení se celým tělem doleva. Správně, jako úplný blázen. (Ale nebojte, toto vás nijak neohrozí, po skončení osudovky budete v pořádku. Nebo až nás to omrzí :D). Ale štěstí jim přálo, nedaleko totiž byl takový most, který vedl na druhý ostrov, kde byli ostatní.

Jenna, Nickolas a Amny se rozhodli pro možnost B
Ti, co si vybrali tuto cestu, blahopřeji! Je to správná cesta, která vás dovede dál.
Jenna se rozhodla prozkoumat tento ostrov jako první. Vstoupila do hustého lesa. Jenže byl takový zvláštní. všude totiž byl mech, ale ne tak obyčejný. Byl zvláštní na dotek. Jelikož byla Jenna první, jako první si všimla, že se pod mechem něco leskne a upozornila ostatní, ať si dávají pozor. Co to jen mohlo být?
V momentě, kdy i ostatní z vedlejšího ostrova přešli, se najednou ostrov pohnul. Někteři upadli, někteří to ustáli. Jenže se ten ostrov divně hýbal. Nickolas vyjekl “To je velryba!”

Příští post Osuda: 6.12.2021

// Opět je popis místa na vaší fantazii. Popište, jak váš vlk zareagoval na informaci, že vlastně pluje na mechové velrybě. Jak ta velryba vypadá? Je pokrytá mechem, ale co její další části, vidíte? Jak na vás působí místo? Jedete rychle nebo pomalu? Co vše míjíte?

Stín a Fiér se připojili celkem nedobrovolně ke skupině. I když si vymysleli, že tedy půjdou za svými spolucestovateli do nitra jeskyně, nečekali, že bude sráz dolů tak prudký. Prvnímu podjely tlapky Fiérovi, který sebral Stína a už to jelo. Dopadli právě v čas přímo na Noroxe a Alastora, aby tak zabránili dalšímu krveprolití.

Náraz do země a podivné zvuky ovšem vyburcovaly příšeru z nitra jeskyně. Vlci mohly vidět ohromný stín, který se k nim blížil. Vypadalo to na dvounožce velkého několik metrů. Jeho svaly přímo bujely a vlci mohli i cítit jeho mužné vůně v čeniších.
Z poza jeskyních chodeb vykoukl malý stařec, který až na bederní roušku a podivného amuletu z kostí, neměl na své malé vetché osůbce vůbec nic. Hlavu měl holou jako míč, vousy dlouhé až ke kolenům a z tlamy na vlky dýchl hnilobný smrad, když začal dvounožec něco pokřikovat. Vlci se začali rozmotávat. S tímhle staříkem nebudou mít žádnou potíž, vypadal vcelku sežratelně a pravděpodobně on mohl za ten dým, který pohltil Gallireu, neboť přišel z místa, odkud dým i světlo vycházely.

Než ovšem stihl první z nich zaútočit. Ozvalo se podivné zaskuhrání a hrdelní zvuky, které vyhcázely z nitra vetchého starce. Jeho hlas vůbec neodpovídal jeho vzezření. Byl mohutný a nesl se jeskyní. Vlkům přejel po zádech mráz.
Z chodby, odkud se stále neslo světlo a dým, vyběhlo několik vlků. Vypadali jako mrtvolné kopie čtveřice, která stála/ležela/seděla před nimi. Stín hlasitě polkl. Věděl, co bude následovat.
"Znovu se setkváme!" zavyl vlk, jehož maso se odlupovalo od kostí, a jehož podoba byla až náramně podobná té Stínově.
Čtveřice mrtvolných vlků na nic nečekala a vrhla se na svoje dosud živé a srstí obalené dvojníky. Stařeček si něco pořád mumlal pod vousy a pak se smíchem odešel do útrob jeskyně, ponechávaje mrtvolné příšery i chlupáče jejich osudu.


//Ocitáte se v bitvě na život a na Smrt se svými mrtvými dvojníky, kteří po vás chtějí vaši kožešinu. Je jen na vás, jak se se situací popasujete a co uděláte, ale věřte, že tento souboj nebude jednoducý. Se svými masatci můžete libovolně manipulovat i si je střídat mezi sebou, ale prvotní a hlavní útok vede každá obludka na své dvojče (masitý Stín půjde hlavně po živém Stínovi atd.). S obludkou můžete dělat, co chcete, můžete ji klidně smrtelně zranit (pamatujte, že mrtvolňáci mají všechny vaše vlastnosti, takže to rozhodně nebude jednoduché), ale zda je zabijete rozhoduje je na pouze Osud ve svém dalším příspěvku.
Další post od Osudu očekávejte nejpozději 3. 12.
Upozorňuji, že pokud někdo do dané doby nenapíše automaticky umírá.

Vlče mrkalo na všechny a sledovalo jejich odpovědi. Cesty za ním vypadaly lákavě všechny, ale jenom jedna byla správná. No a tu správnou jim muselo prozradit právě ono vlčátko.
Sinéad byla zmatena. Selkie se sice pokusila, ale marně hledala odpověď ve své hlavince. Iska na to šla od velikánských slunečních konstalací. Nakonec ovšem Odin uhodil hřebíček na hlavičku. Vlčátko zavrtělo ocáskem.
"Ano! Jde přece o řeku Ainu, co pramení v sopce a vtéká do Velkého vlčího Jezera!" Radost vlčátka byla slyšet i z jeho hlásku.
"Běžte doprava, ale pššt já vám to neřekl!" Zasmál se malinkatý vlček a sledoval všechny přítomné, jak se pustili do postupu dál, tmavou norou jejíž vchod byl na pravé straně.


//Výborně! První správná odpověď a na vaše konto se hrnou první + body odměny! Gratuluji, pokračujte dále.

Vůně přicházela z jedné malé nory. Skupina čtyř odvážlivců se rozhodla, že to půjde prozkoumat!
Nejprve se museli protlačit poměrně úzkým otvorem do nory, ale jakmile byli uvnitř ucítili onu poměrně zajímavou vůni, která naplnila celé vnitřní prostory. Vonělo to příjemně naprosto každému. Uvnitř nory sedělo malé vlčátko, které se na všechny usmívalo. Nora by byla jinak temná, ale díky podivným křišťálům, které někdo rozmístil pečlivě tak, aby odrážely sluneční světlo, se každý mohl po noře rozhlížet a vlčátko si prohlédnout.
Za zády vlčátka se nora dělila na dva tunely. Vlčátko se na vlky podívalo.
"Dám vám hádanku," vypísklo najednou jako když někomu přišlápnete ocas. "Odpovíte-li správně řeknu vám, kam jít dál za pokladem!"
Dramaticky se odmlčelo.
"Moje sestřička malinká je a horkokrevnou zdá se. Ovšem po matce zapáchá ve spanilé kráse. Jakmile s otcem spojí se její ruce, dojde má sestřička zdárného konce. Přátel žádných má sestra nemá, točí se a kroutí navěky sama." Vlče se opět odmlčelo a pak zamrkalo, jako by čekalo na odpověď.

//Co vlčátku odpovíte? Pokud byste potřebovali nápovědu, dejte vědět 2

Nápověda 1: Všechny hádanky souvisí s Gallireou.

Vlci očividně nechtěli udělat tu těžkou volbu, která by stála život jednoho z nich. Místo toho se špičkovali a dohadovali. Duncan se sice začal prsit, že rozpoutá konflikt, ale ve finále ani on už neměl sílu na to se rvát nebo dohadovat. Všechno bylo prostě moc náročné. Už jenom klást tlapku před tlapku bylo náročné.
Vlci pokračovali porostem dál a dál. Netrvalo to dlouho a padl k zemi první z nich. Bělostná vlčice se jménem Bouře už nevydržela a padla mrtvá k zemi. Ostatní byli ovšem tak vyčerpaní, že si toho ani nevšimli. Druhý ze skupiny se kácel k zemi o chvilku později. Hnědý vlk, poslední zástupce mužského pohlaví ztratil i poslední zbytek energie. Jeho tělo potřebovalo holt více živin, aby se mohlo pohnout. Vysílení a vyčerpání organismu si vybralo svou daň.

Zbytek skupinky, Lilith a Tayne, ucítil lahodnou vůni masa a krve. Přímo před nimi v podrostu ležela mrtvá srna, nebo něco srně velmi podobného. Pravděpodobně se chytila do jedné z pastiček lovců, protože měla zadní končetinu uzavřenou v podivném laně. Zemřela, protože se snažila osvobodit a nohu si ošklivě poranila.
Co je pro jednoho koncem, je pro druhého vítězstvím. Zbytek přeživší výpravy se mohl pustit do hodování.
Když ovšem naplnili svoje žaludky a ospočinuli si, mohli zaslechnout podivné štěbetání a hlasy. Někde poblíž byli lovci. Skupinka by to měla jít blíže prozkoumat, aby zjistili, kam je cesta dovedla.

//Dostáváte se ke konci své cesty. Vše co nyní uděláte, může nějakým způsobem ovlivnit i druhou skupinu!

Duncan a Bouře mohou použít bonusy štěstí pro svou záchranu. Napište mi vzkaz na Elisu, pokud je pro sebe nebo pro někoho jiného chcete uplatnit. Duncan - zachráněn. Bouře - zachráněna.

Prosím, abyste další posty směřovali už rovnou k prozkoumávání oněch hlasů lovců, ať se hra pohne. Blížíte se do velkého finále!

Další post od Osudu 28. 11.

Prvními nadšenci, kteří se chopili nové výzvy, bylo duo Jenna a Nickoli, kteří se rozhodli přilákat ony létající tvory, kteří se zdáli být ideálním způsobem, jak onu propast překonat. Tvorové ale byli až moc zaneprázděni bezduchým plutím po neby, než aby si vlků v nesnázích všimli. Wolfganie zatím vymyslela naprosto šílený plán, a to v podobě vystřelení se z katapultu. Zatím ovšem sbírala odvahu, zatímco Marion se kochala květinkami. Amny na druhou stranu odmítala mít cokoliv společného s podivným světem a nebezpečím, které na ni mohlo číhat. Lady Mlhahule to v podvědomí cítila a vlčici vyslala samé pozitivní energie, které vlčici začaly uklidňovat a motivovat k podobnému jednání, jako její spolusmečkovníci. Nejrychlejší ale byli Star s Amis, kteří se na druhou stranu dopravili jako první za pomocí přátelských pegasů. To probralo i napůl spící rejnoky, kteří zaregistrovali Jennu s Nickem a letěli jim ochotně naproti.
Nyní, jen co každý přišel na způsob, jak překonat první překážku, šlo to jako po másle. Vlčky tento objev motivoval tak, že aktivně překonávali ostrůvek za ostrůvkem, které byli výrazně menší, než ten, na kterém se objevili prapůvodně. Vypadalo to, jako by se drolil na menší a menší ostrůvky, až nakonec došli až k ostrůvku tak akorát velkému, aby se na něj vešel jeden jediný vlk. Nyní na ně čekala překážka. Cesty se nám tady půlily a vlci si museli vybrat, kterou se vydají. Jedna cesta mířila k obřímu ostrůvky, odkud se valila voda z vodopádu a volně padala do prázdnoty nekonečné modře. Druhá cesta vedla k ostrůvku o něco většímu, než byl náš startovní, kde se rozprostíral hustý les. Jakou cestu vlci zvolí? Shodnou se, nebo se rozdělí?


Příští post Osuda: 29.11.2021


// Úkol je zcela jednoduchý. Máte na výběr ze dvou cest. Chyba vás z osudovky nevyřadí, ale výrazně zpomalí, nebo vám způsobí malý postih do budoucích pár postů. Nejedná se ale o nic hrozného :) V postu popište, kterou cestou se váš vlk vydal a další osud bude popisovat, co na onom ostrově najdete.

Šikmá cesta do jeskyně byla přesně tím, co umožňovalo Noroxovi zradu. Strčil Alastora přímo do hrdla jeskyně a sám zůstal s Fiérem a Stínem na vrcholku. Jenomže šikmé plochy mají takovou nemilou vlastnost, že pokud stojíte moc blizoučko a nedáváte pozor, můžete sklouznout dolů.
Norox se naklonil, aby křikl na Alastora své upozornění, když se mu sklouzla tlapka, ztratil rovnováhu a po bradě dopadl na zem. Sám se tedy chytil do své vlastní pasti. Oba vlci se začali klouzat do útrob jeskyně, ze které se ozýval podivný rykot a nesmyslná slova. Rozhodně se tam ukrývalo něco nebezpečného. Fiér se Stínem zůstali stát na vrcholku, obklopeni jenom kamenním.
Co teď?
Použijí nějaký z kamenů a zadělají tak vchod, ze kterého vycházel dým? Přeci jen tu byli právě z tohoto důvodu. Zastavit dým a vrátit se domů. Zaterasením vchodu do jeskyně ovšem odsoudí oba dva vlky uvnitř k smrti... drastické smrti, nutno podotknout.
NEBO
Mohou samozřejmě jít prozkoumat jeskyni. Sice působí nebezpečně, ale možná tam bude něco zajímavého, co by se dalo ukrást. Na pláži přece byla taky podivná věc, ale díky ní se Stín a Norox obohatili? Co uděláte?

//Stín a Fiér se musí rozhodnout společně. Odtlačit kámen jeden sám nezvládne, takže vaše volba musí být společná.
POZOR! Vaše rozhodnutí může ovlivnit druhou skupinu.


Alastor a Norox
Alastor a Norox se mezi tím, co se nahoře rozhoduje o jejich životech, dokodrcali na zem jeskyně. V chodbě daleko před nimi bylo vidět světlo a vycházel od tamtud i onen zpěvný ryk a dým. Oba dva měli pořádně natlučené snad všechno, co se natlouci mohlo. Jedno ovšem zůstávalo stejné, nevraživost mezi nimi.
Co budou dělat?


Další post od Osudu očekávejte nejpozději 25. 11.

Bouře a Tayne
Dvě vlčice se odhodlaně pustily do prozkoumávání chatky. Bohužel v ní nenašli pokrm, který by si zrovna tak toužebně přály. Všude tu byla spousta harampádí, které nesloužilo očividně k žádnému užitku. Dřevěná jeskyně ovšem nabídla jiné poklady, které si mohly vlčice vzít, než se přidaly zpět ke zbytku skupinky se špatnou zprávou, že nemají jídlo.
//Tayne a Bouře získávají každá po 10 drahých kamíncích. O svém nálezu mohou, ale nemusí nikomu říkat.

Lilith, Duncan, Tayne a Bouře
Odpojívší se vlčice dohnaly Lilith a Duncana, kteří se táhli jako smrad dál. Nikdo netušil jak dlouho po téhle cestičce v pralese jdou. Mohly to být dny, ale také to mohly být týdny. Hlad byl opravdu neskutečný a bohužel začínalo být jasné, že bez jídla to dál nedají. Jídlo ovšem nikde nebylo. ¨Jejich žaludky už začínaly požírat sami sebe.
Jenomže...
Oni sebou nějaké jídlo přece měli. Byli čtyři a na uspokojení tří žaludků by jeden stačil. Jenomže tahle myšlenka byla tak odporná a hříšná, že ji ostatní nechtěli ani vyslovit, i když o ní všichni věděli.
Obětuje se někdo? Zabijete někoho z hladu? Nebo půjdete prostě dál s tím, že možná někdo padne vysílením jako první?


//Skupinové rozhodnutí. Nikde v okolí jídlo není!
Buď se může někdo obětovat pro ostatní NEBO můžete odhlasovat, kdo se stane večeří NEBO prostě půjdete dál, ale riskujete, že bude víc obětí než jedna NEBO vás napadá něco jiného?
Svou volbu napište sem do komentářů.

Nejpozději 25. 11. očekávejte post od Osudu.

Někdo by si toho možná ani nevšiml. Ve vzduchu vysel štiplavý dým a ten v podstatě zabíral všechny čichové buňky v čeníšcích vlků. Někdo si ovšem mohl povšimnout lahodné vůně, která se kolem Kopců Tary objevil. Byla to poměrně zajímavá a lákavá vůně. Sladká a příjemná. Šimrala v čenichu každého, kdo ji ucítil.
Opravdu se v Kopcích Tary dělo něco zajímavého, co by stálo za prozkoumání. Kdo z vlků bude tak udatný, že se pustí za pachem?


//Vlci, vlčice a vlčata všeho věku,
zveme vás srdečně na tuto VELICE friendly osudovku.
Nehrozí vám žádná ztráta končetin, smrt ani nic podobného. Možná budete muset trochu zapojit mozkové závity, ale rozhodně vám jiná újma nehrozí. Prosím hlavně ty co mohou napsat jednou za 3 dny post (aka čekací doba max. 24 hodin na jednoho). Na osudovce budete tak dlouho, než ji dohrajete, ale není to osudovka nijak dlouhá, takže je jen na vás, kdy vás Osud propustí.

Porsím 4 odvážlivce, aby se přihlásili do komentářů pod tento post a do 24. 11. 23:59 dorazili na toto území.

Nikdo neyvužil možnosti zbavit se nechtěných spoluputovníků. No nevadí, však on si na vás osud už něco nepěkného chystá.
Za skalní římsou už byl vrcholek jen několik kroků. Jakmile se čtveřice vyhoupla nahoru na horu, mohla si všimnout celkem příjemného plácku, který se na vrcholku nacházel. Nebo spíše těsně pod vrcholkem. Všude se tu válely větší nebo menší balvany.
Placatý vrcholek nebyl úplným vrcholem hory, ale vlci už nepotřebovali dále stoupat. Nalezli, co hledali. Na "odpočívadla" se skvěl vchod do jeskyně, ze které výcházel onen podivný dým, který pohltil celou Gallireu. Zdálo se, že se konečně dostali tam, kam potřebovali.
Cesta do jeskyně se v jejích útrobách mírně svažovala, což působilo celkem nebezpečně. Když pohlédly vchodem dovnitř mohli zaslechnout podivný hlas a také zahlédnout záblesky na stěnách jeskyně, jak světlo tančilo po kamenných zákrutech.


//Co uděláte teď?
Další Osudův post čekejte 21. 11.

A tak pochodovali všichni dál.
Pomalu je opouštěl hukot řeky, kde přišli o jednu z nich. Škoda.
V bříškách všech kručelo. Hlad byl nevyhnutelností. Žaludek se motal do podivných uzlů a mohlo se zdát, že požírá sám sebe. Takoví měli vlci hlad.
Příroda ovšem nepřinášela žádnou kořist. Necítili žádné zvíře, které by mohli ulovit ani neviděli žádné bobule. Jako by to tu někdo otrhal a pozabíjel.

Jejich cesta se kroutila džunglí. V jedné chvilce zahlédli v pralese podivnou dřevěnou jeskyni. Půjde ji někdo navštívit, nebo nebudou riskovat?
Cesta se od jeskyně kroutila dál a vypadalo to, že za chvilku bude končit. Třeba se pak dostanou zpátky domů na Gallireu.


//Hlad přetrvává. Prozkoumejte chatu nebo jděte dál. Je to na vás. Každý vybírá sám za sebe, co udělá

Další post Osudu očekávejte nejpozději (a i nejdříve) 17. 11.

Ochota členů Sarumenské smečky málem podlomila lady Mlhahuli kolena. Byla tak moc ráda, jací vlci se v tomto lese nachází. Zvesela pískla, poskočila a tleskla tlapkami. Samozřejmě vlci byli zmatení, jak by jí mohli pomoci si vzpomenout. Pro lady Mlhahuli to ovšem byla jasná a lehká věc. ,,Prohledáte mé vzpomínky!” řekla nadšeně a než jakkoli vlci stačily reagovat, roztáhla ruce, zaklonila hlavu a začala podivně vřískat. Všichni si museli zacpat uši, jelikož to nebyl žádný líbezný hlásek, ale bubínky trhající křik. Mezitím spojila ruce nad sebou a jako kdyby do nich něco chytila, přitáhla dlaně k sobě. Podívala se na vlky kolem sebe, otevřela dlaň a foukla na ně podivný prášek.


Z naprosto uši trhajícího křiku se ze vteřiny na vteřinu nastalo hrobové ticho. Jen co vlci rozevřeli víčka, zjistili, že se již nenachází v samém srdci Sarumenského hvozdu. Vlastně se nemohli nacházet nikde na Gallirei. Nohami totiž stáli na podivném létajícím ostrůvku uprostřed nebe. Takové místo reálně existovat nemůže, že? Bystré očko dokonce zaregistruje, že tvorové, kteří v dáli poletují, nejsou tak úplně opeření. Sluníčko krásně vyhřívalo kožíšky a jemný jarní vánek si s nimi pohrával. Počasí přímo vybízelo k slunění a relaxu. Ale kvůli tomu tady Sarumenští nebyli, že? Jak se ale dostanou dál, když od sebe ostrůvky jsou dobrý kus vzdálenosti? Poradí si vlci?


Příští post Osuda: 17.11.2021


// Drazí Sarumenští! Vaším úkolem v tomto postu bude co nejlépe popsat svět, který v moodboardu vidíte. Aby každý tupě neopisoval to, co psal osud, necháváme popis světa tedy vám :) Můžete jednoduše jen popisovat, co vidíte na obrázku, nebo si vymyslet další zajímavosti světa, ve kterém se právě nacházíte. To je prostě kouzlo moodboardu. Každého zaujme jiná drobnost a bude tak krásně vidět, čeho si jednotlivý vlk všímá nejvíce :)
To ale není vše! Herně vaše vlky čeká velký úkol. Pokuste se vymyslet způsob, jak se dostat z jednoho ostrůvku na druhý. Pamatujte, že se jedná o snový svět. Čili co si vymyslíte, to bude reálné. Chcete štafle? Máte je mít. Malá křidélka, která unesou váhu celého vlčího těla? Bez problému. Osedláte si rejnoka? Pecka! Láká vás horská dráha, která vás tam dopraví? Co by ne! Čím šílenější, tím lepší! :)

Tayne
Tayne se pokusila zachránit Phantasii, ale bez úspěchu. Vlčice se vrátila zpět na břeh bez své přítelkyně a začala hledat přechod na druhý břeh. Měla štěstí, jen o několik desítek metrů dál bylo naplavené dřevo, po kterém se bezpčně dalo přejít na druhou stranu.
//Prosím Tayne, aby se připojila k ostatním na druhém břehu.

Duncan, Bouře, Lilith a připojující se Tayne
Všichni se dostali na druhou stranu. Někteří šťastněji než jiní, ale nakonec tu všichni byli. Unavení a vyčerpaní. A ještě něco horšího.
Hlad.
Hlad se začal vkrádat do břich jich všech. A jak začali ze strachu před lovci postupovat dále, hlad rostl a rostl.
Na břehu ovšem nebylo žádné zvíře vidět a dokonce nebylo vidět ani v přilehlém lese, do kterého se stáčela jejich cesta.
Co teď? Zatnout zuby a překonat hlad, nebo zkusit něco, na co myslí jen ti s nejčernějšími představami?


//Máte hlad a v okolí není žádná lovná zvěř (jako by ji někdo vylovil). Jenomže naprázdno se nedá dlouho jít, ale co když vaše pouť za chvilku končí? Pokračujete dál v pochodu, nebo si zkusíte obstarat nějakou "potravu"?

Další post Osudu očekávejte nejpozději (a i nejdříve) 13. 11.

Vrchol se blížil... Nebo taky ne. Hory jsou zrádné v tom, že si můžete myslet, že jste už kousek od vrcholu, ale popojdete za další zatáčku a najednou před sebou máte ještě dalších x metrů stoupání.
No není to k vzteku?!
Navíc začínalo působit teplo a vedro. Cesta rozhodně nebyla příjemná. Cestička se zužovala, že mohli všichni kráčet maximálně jako vláček za sebou. A najednou tu byla skalní římsa. Jeden by si řekl, že tohle už je fakt moc! Ale něco vlkům napovídalo, že tohle je jen poslední zkouška před velkým finále!


//A tak kráčí naše výprava dál a dál!
Dejte si ještě jedno kolečko výstupu, nezapomeňte ovšem, že nejprve musíte překonat skalní římsu.
Tady vám milostivě prozradím, že pokud si nebudete dělat naschváli, nehrozí, že někdo spadne.

Další post Osudu očekávejte nejpozději (a i nejdříve) 13. 11.

Na území vtrhl dým a zaplavil naprosto všechno, co mu stálo v cestě. Ptáci se vznesli k obloze a každému se do uší zařízl zvuk jejich křídel, která krájela rychle vzduch v naději, že dýmu uniknou. Zvířata, která se ještě z místa nepřesunula, začala utíkat pryč nebo se pokusili zavrtat více a více do hlíny.
Vlci by se také měli sebrat a okamžitě zmizet, pokud je jim jejich život milý.


//Toto území se stává neobyvatelným!
Pokud se vlk ocitne na zakouřeném území, musí ho okamžitě opustit.
Pro více informací čtěte počasí!


Strana:  1 ... « předchozí  58 59 60 61 62 63 64 65 66   další » ... 129

Všechna práva vyhrazena ©
Zákaz kopírování. Veškerý obsah je chráněn autorským právem.
Obrázky a texty náleží jejich právoplatným autorům.