Příspěvky uživatele
< návrat zpět
Vlk a vlčice dorazili do další komnaty. Nebyla to komnata nijak rozlehlá, ale byl tu jiný problém. Jelikož teď v podstatě celou cestu klesali a oni se chtěli dostat zpátky nahoru (nebo k tomu pokladu, který tu možná je), museli se popasovat s další překážkou.
Cesta pokračovala jen jedna, ale byla na vysoké římse, na kterou se jeden vlk jen tak nevydrápe. Bylo by potřeba alespoň tří vlků, aby dosáhli na vrcholek. Škoda jen, že se vlci rozdělili. Na římse byl celkem velký prostor a za ním bylo možné vidět další chodbu, která pokračovala dál do neznáma.
//Popasujte se nějak s překážkou.
Cesta vlky táhla dál až do samého dna propasti. Jeden si nemohl pomoci a připadat si naprosto malinkatý. Malý a bezbranný jako mravenec v naprosto cizím světě, který se zdál být nepřátelský. Čím hlouběji putovali do mysli Lady Mlhahule, tím víc se je snažila mysl ze sebe dostat. Vypudit jako otravné škůdce. Do samého nitra mohla nahlédnout jen a pouze ona vydra. Čeká vlčky mnoho nástrah, ale blíží se. Tak rychle se blíží k cíli! To nic ale neměnilo na tom, že se všichni nemohli zbavit pocitu, že je někdo nebo něco sleduje. Ostře a bez ustání. Tu náhle Nickolas uvidí koutkem oka pohyb. Rychle trhne hlavou na ono místo, ale nikde nic. Jako by se ten tvor rozplynul a zmizel stejně rychle, jako se objevil. A jak tak vlci opatrně pokračují propastí, ozve se rána a z ničeho nic se na ně řítí horda obřích kamenů, který na ně tento pozorovatel shodil. Vlci nemají šanci utéct. Co udělají? Zapojí svou fantazii a pomohou si a ostatním pomocí “kouzel”?
Příští post Osuda: 20.12.2021
// Vedete si skvěle! Vaším úkolem je vymyslet, jak se zachováte v propasti. Všimne si váš vlk pohybů a zvuků? Nebo máte větší problémy na srdci a urputně řešíte, jak se odsud co nejrychleji s odpověďmi dostat? Jakým způsobem se váš vlk zachrání před rozmáčknutím balvanů? Pomůže jen sobě, nebo i ostatním? Hodně štěstí! :)
Fiér se hrdě pustili do vytahování vlků do loďky. Nejprve vytáhl Lilith, která byla promočená na kost a vypadala jako malé nebohé kuřátko, které proběhlo deštěm. Zachránci se podařilo do loďky vytáhnout i Bouři, které nevypadala o nic lépe než Lilith. Obě vlčice byly zachráněny a v bezpečí. Relativně... Lilith dostala panický záchvat a začala řvát na Duncana, který se ovšem už sám svépomocí sápal do loďky. Vypadalo to, že se všichni zachránili... Tedy skoro všichni... Loďka se vzdalovala od břehu a všichni mohli vidět chaos, který za sebou nechávali. Ve vodě plavaly zbytky lodí, které dvounožcům zničilo padající kamení. V písku se váleli mrtvoly dvounožců, které vlci cestou pozabíjeli. Jenomže to vypadalo, že jich přežilo celkem dost. Pokud někdy seberou dost sil na stavbu nových lodí, bude to konec Gallirei... A uprostřed toho všeho chaosu na pláži stála osamělá vlčice...
Tayne
Vlčici se podařilo proběhnout mezi tlapkami dvounožců. Cítila jak se může opět svobodně nadechnout. Už i viděla loďku, která znamenala záchranu. Jenže bylo už pozdě. Moc pozdě. Vlčice vysílená doběhla k hladině moře, aby uviděla vzdalující se záchranu, která pomalu mizela společně se všemi ostatními v dálce. Nakonec z loďky zbyla jenom malá tečka na obzoru a Tayne ucítila ostrou bolest, jak jí lebku rozdrtila sekera jednoho z lovců.
Směr Gallirea...
Všichni byli vyčerpaní. Někteří více, někteří méně. Alastor začínal mít halucinace. Zdálo se mu, že všude kolem sebe vidí svého otce, matku a sourozence. Jenomže to nebyla jeho rodina, jen jeho spolutrpitelé v dřevěné bárce, která je měla zachránit a dopravit domů. Na Alastora začínal působit jed, který se během k loďce nebezpečně rozšířil v jeho krevním řečišti... Je jed smrtelný nebo není? To je otázka, na kterou nezná nikdo v loďce odpověď.
Ostrov se jim vzdaloval z pohledu a nezbývalo nic jiného, než doufat, že se jim podaří dostat se domů dříve, než chytnou úpal, zemřou žízní a nebo se regulérně zblázní. Alastorovi halucinace byli silnější a silnější. Jak se snažil dostat k "otci", za kterého v jeho očích stanul Fiér, rozhoupával až nebezpečně moc loďku.
Lilith se ho snažila uklidnit. Zvedla se a chtěla vlka usadit, jenomže jak se loďka zakymácela, vlčice ztratila rovnováhu a přepadla přes okraj. Plácla sebou do moře. No to bylo nepříjemné, ale taky nebezpečné. Vedle vlčice se objevilo obří chapadlo, které ji obmotalo krk a stáhlo ji dolu pod hladinu. Z moře vyplavaly jenom dvě malé bublinky, jak vlčice ztratila poslední známky života.
//Ve zkratce: Lilith stáhlo pod vodu něco velice nebezpečného, můžete skočit za ní pokud chcete, ale riskujete, že se utopíte. Lilith může použít bonus štěstí a vymotat se ze sevření nepřítele, ale není zaručeno, že se zvládne vrátit do loďky, protože tím jak s ní Alastor kymácí ji i posouvá rychleji vpřed.
Alastor má halucinace, která ho nutí se po loďce pohybovat a tím s ní hýbat.
POZOR! Nikoho nemůžete z loďky jen tak vyhodit. Můžete herně napsat nedobrovolné vyhození někoho z loďky, ale musíte mít povolení od hráče!
Čekají vás poslední dva posty Osudu, tak si dobře promyslete, co uděláte a jak se zachováte.
OSUD NAPÍŠE 17. 12. NEJPOZDĚJI!
Vlk zvolil správnou odpověď a tak mu bylo naznačeno tlapkou nechť si vybere cestičku, která se točila více do prava. Jednalo se o bobra a bobří ostrov, který ovšem oni dva nemohli znát. Tyhle hádanky, začínaly být více a více komplikované. Selkie i Odin se mohou vydat cestou dál.
//Na vaše konto dorazily další body.
Tým co šel vlevo - Shireen a Sinéad
Vlčice prošly chodbou a zamířily rovnou po malém svažovitém prostranství na plácek, kde seděla černá vlčice jako noc. V první chvilce si jí asi nevšimly, protože sebou obě dvě škubly, když vlčice promluvila.
"Vidím, že jste odpověděly blbě," začala. "No nevadí, nevadí, na blbečky já jsem zvyklá. Takže mi laskavě řekněte dámy, jaké magie se v tomto světě nacházejí? A třeba vás nechám jít dál..."
Vlčice zmlkla a čekala na odpověď.
Tým, co šel vpravo- Odin a Selkie
Vlk s vlčicí zvolili moudře svůj postup, protože vybrali evidentně tu správnou variantu jak jim oznámil sněhobílý dědoušek, který ve vlčím kožichu seděl před dalším rozdělením.
"Velkolepé! Vám to ale jde, dojít až sem ke mně.
Nuže odpovězte mi na otázečku. Hledáme místečko, které je poměrně dobře schováno. Okolo tohohle místečka tečou dvě řeky. A mě by zajímalo jaké zvířátko tam žije?" Zamrkal na ně a zaklapl tlamu. Neřekl už ani slovo.
Alastor
Doběhl k loďce a skočil přímo do ní. Vypadalo to, že vlk, který se ukryl v posledním dřevěném plavidle, nikoho z dvounožců nezajímá. Vítězství pro Alastora! Konečně po dlouhém boji a běhu, ztrátách a peripetiích si mohl oddechnout. Již mu nehrozilo žádné nebezpečí. Snad. Loťka se pomalu začínala zvedat, jak ji odliv začal tahat na moře.
Alastor se cítil poměrně dost ochable. Možná to bylo nedostatkem jídla, možná za to mohlo kousnutí hada?
Fiér
Druhý jezdec na kůře se pustil do pomoci ostatním. Nemohl ovšem tušit, že Dvounožec drží ne nástroj na zabíjení, ale pouho pouhé koště. V očích vlka to ovšem vypadalo jako nebezpečný nástroj smrti. Fiér trhal a škubal. Dvounožec padl jako podťatý na zem do písku. Smýkán v malých kamíncích vřískal, ale nikdo neměl čas mu pomoci. Po chvilce ochabnul, jak krev zbortila nažloutlý písek do ruda.
Fiér se pak vítězně vydal též do loďky za Alastorem, než se loďka začala příliš vzdalovat od břehu.
Lilith
Lilith běžela jako blesk a drala se cestou přímo směrem k loďce. Nevnímala nikoho kolem sebe, Bouři a Tayne nechala v prachu za sebou. V jeden okamžik dokonce předběhla i Duncana, který se srazil s Dvounožcem. Vrátila by se pro něj, kdyby si toho všimla? Těžko říct. Vlčice běžela jako by měla klapky na očích.
Proběhla kolem mrtvého Dvounožce, kterého zabil Fiér, a začala se teplou vodou brodit směrem k jediné záchraně, kterou měla. Musela několikrát kopnout, aby se vůbec dostala blízko k loďce. Teď bylo jen na vlcích uvnitř loďky, zda vlčici vytáhnou dovnitř. Netušila kdo z přeživších se bude brodit vodou s ní. Nebo zda vyvázla z pekla a křiku za sebou sama.
Duncan
Běžel nejrychleji jak jen mohl. Nikoho si nevšímal. Viděl jen cestu před sebou. Jenomže, náhle se něco podivně zalesklo. Duncan povolil svoje soustředění a narazil čelně do jednoho z dvounožců. Byl to nevyrovnaný souboj, protože Dvounožec vůbec nečekal, že narazí na vlka. Duncan ovšem počítal s tím, že se s někým může srazit. Pral se s ním udatně a nepouštěl, dokud z Dvounožce nevyšel poslední nádech. Duncanova náprsenka byla pokryta krví.
Jako vždy se Duncan ovšem nemohl jen tak rozeběhnout dál, potřeboval přeci nějakou kořist ze svého vítězství. Všiml si že Dvounožec měl v uchu nějakou podivnou zlatou věc. Ozdoba. Naušnice. Byla nádherná a hezky opracovaná. Přesně to co Duncan chtěl. Ukousl ji a už se chtěl rozeběhnout k loďce a Lilith, jenomže tu mu cestu zaterasil další Dvounožec a hodil po něm kopí.
//Použij bonus štěstí nebo zhyň. Pokud použiješ bonus, kopí se ti vyhne. Pokud ne, kopí tě zasáhne a připíchne k zemi. Rozhodnutí pošli vzkazem.
Bouře - zachráněna bonusem štěstí
Nebyla nejpomalejší ze skupiny, ale zároveň ani ta nejrychlejší nebo nejsilnější. Běžela středem vesnice rovnou za Duncanem, dokonce ho v jedné chvilce předběhla, když se srazil s Dvounožcem. Ohlédla se po něm, ale to byla chyba. V ten samý moment ji zasáhla do krku šipka. Těžko říct zda napuštěná jedem, nebo se jednalo jen o nepříjemné zranění.
//Použij bonus štěstí nbeo zhyň. Pokud použiješ bonus štěstí je šipka normálním kusem dřeva a způsobí ti jen povrchové zranění. Pokud nepoužiješ bonus je šipka plná jedu a ty okamžitě ztratíš vědomí. Rozhodnutí pošli vzkazem.
Tayne - zachráněna bonusem štěstí
Tayne byla nejpomalejší. Její pokus proběhnout vesnicí byl tak nejméně zdařilí. Hned na začátku ji zastoupila cestu rovnou skupinka Dvounožkyň, kteří ji začali nahánět a nakonec ji obklopily. Tyhle samice neměly v rukách kopí, jako jejich samci. Měly ovšem ruce plné kamenní a rozhodly se podle všeho Tayne ukamenovat. Vlčici braly jako zlé znamení, které přivolalo tuto pohromu na jejich vesnici.
Jedinou možnost, kterou vlčice měla bylo protáhnout se jim pod nohama a vzít tlapky na ramena směrem k loďce. Jenomže, to by potřebovala velkou dávku štěstí.
//Použij bonus štěstí nebo zhyň. Pokud použiješ bonus štěstí protáhneš se pod nohami žen a doběhneš do vody k loďce. Pokud nepoužiješ bonus štěstí budeš ukamenována. Rozhodnutí napiš vzkazem.
//Pro všechny
Pokud přežijete (ať bonusem štěstí nebo normálně), pak běžíte rovnou k loďce, kde je na Fiérovi a Alastorovi zda vás vytáhnou nebo ne.
Pokud nepřežijete (nepoužijete bonus štěstí), napište mi vzkaz ať vás případně transportuji na místo vašeho posledního odpočinku.
Bonusy štěstí si můžete navíc také půjčovat/posílat mezi sebou v původní skupině zatím jen (aka Alastor a Fiér nikomu nic poslat nemohou).
OSUD napíše nejpozději 13. 12., kdo do té doby nenapíše automaticky zemře, i kdyby si poslal vzkaz s bonusem štěstí.
Dva vlci na kůře se cítili nepřemožitelní. Dokud jim realita se svou tvrdostí nepřipoměla, že je tu taky. Vlci na kůře vletěli do vesnice, která byla celkem dost poničená. Kdyby měli dvounožci čas, asi by je viděsil pohled na dva chlupáče na kůře, ale oni řešili jiné problémy.
Fiér a Alastor tak nerušeně prosvištěli téměř nadzvukovou rychlostí skrz vesnici přímo k loďce. Tedy... skoro.
Jeden ze spadlých kamenů z hory, se jim postavil do cesty. Kůra prudce zastavila, zákon akce, reakce, gravitace a další fyzikální věci, které Osudův mozeček nechápe a ani nechce chápat, se daly do pohybu. Vlci opustili kůru v nádherném letu. Osvobozujícím letu vzhůru. Jenomže co jde nahoru, musí taky zákonitě dolů.
Dopad do písku byl tvrdý a nepříjemný. Loďka byla zhruba sto metrů od nich. Stačilo k ní doběhnout, odstrčit se a zmizet. Alastor i Fiér ovšem ucítili čtyři vlky, kteří se snažili proklouznout zástupem lovců směrem k loďce též.
Počkají na sebe nebo se opustí?
A kdo všechno z čtyř plíživců bude mít vůbec šanci dorazit k loďce?
Pomůžou jim Alastor a Fiér, nebo se na ně vykašlou?
//Zde asi nechám na vás zda napíšete post o tom, jak jdete k loďce nebo do ní už rovnou vlezete. Jste blíž k plavidlu než druhý tým, ALE nepište ještě že s loďkou plujete (můžete vyjádřit svůj záměr (ne)odplout, ale ne víc).
Další post bez ohledu na to zda napíšete bude 10. 12. pro všechny přítomné.
Dokonce ani sám Osud!
Konečně po strastiplné cestě si oba dva užívali nádherného pocitu volnosti a na chvilku zapomněli na všechen hlad, smutek ze smrti blízkých i hrůzy, které prožily.
Srážka s realitou bude pro ně pro oba o to tvrdší, až tenhle krásný moment pomine. Oba dva si tu jízdu prostě museli užívat. Cítili se jako páni světa, kterým patří celý širý svět!
...
//Následujte Osudův post a další svůj post napište na území Západ od Gallirei
Konečně opět spolu! Radost ze shledání vlky ale velice rychle přešla, když zjistili, na čem že se to vlastně pohybují. Úžas se mísil s hrůzou, kam jen je to tento majestátní magický gigant vlastně nese. Vlci se pokoušeli velrybu oslovit, ale ta jako by jejich slova vůbec nezaznamenala. Spokojeně plula dál, nevnímajíc pokřikování a pohyb na jejích zádech. Velryba ale nebyla hloupá, jen hluchá. Mech se jí rozrostl doslova úplně všude a byl zázrak, že přes hustý porost ještě jakž takž vidí. Jak už to ale tak bývá, příroda si umí poradit a svůj nedostatek jednoho smyslu si zvládla velryba vynahradit jinak. Velice mistrně dokázala vnímala emoce a myšlenky všeho, co se kolem ní pohybovalo. Stejně tak i tušila, za jakým účelem tu vlastně jsou, přestože to sami vlci úplně netušili. A tak je vedla přímo tam, kde je čekaly odpovědi na jejich otázky. Nebo alespoň na tu jedno - co hledají. Když zastavila, nastavila svou mohutnou ploutev jako skluzavku k zemi a jen co se Sarumenští ocitli opět na nyní skutečně pevné zemi, mohli zaznamenat přítomnost mlhy, která se k nim začala blížit. Mlha, která z jejich domova zmizela a nebyla k nalezení. Pomalu ale jistě je zcela obalila. Byla dokonce tak hustá, že neviděli na špičku vlastního čumáčku. A v momentě kdy se rozestoupila, vše kolem bylo jinak.
Jen co se vlci rozkoukali, zjistili, že se skutečně jedná o úplně jiný svět. Stáli u podivného portálu, který byl obklopen kamenným terénem. Jediná cesta vede dolů, kamsi do propasti. Počasím se zcela liší. Je tu chlad, fouká vítr a vzduch je hustý. Z nebe se snáší sněhový poprašek, který čerstvě zakrývá kamenný terén a každou vteřinou je ho všude snad víc a víc. Z celého světa jde cítit napjetí a pocit všude číhajícího nebezpečí. Buďte tedy opatrní a držte se jako skupinka pospolu. Hlídat si záda je nejlepší strategií, kterou můžete mít. Co je pro vlky zcela nové, jsou schody. Stejně tak různé sochy a stavby, které kdesi v dáli můžou bystří zahlédnout. Jedno je jisté. Tento svět nebyl nic pro vlky.
Příští post Osuda: 13.12.2021
// Zlatíčka, úkol je jasný. Reagujte nějak na to, kam vás velryba zavedla, na přechod do jiného světa a následně popis terénu v moodboardu. Jak se váš vlk cítí? Co všechno vidíte? Máte nějakou strategii, nebo teorii, co měla tahle náhlá změna světů znamenat? Napadlo vašeho vlka, co se vám snažila velryba říct? A hlavně podělíte se o své myšlenky s ostatními?
Oheň uhasl a dým přestal doutnat přesně v okamžiku, kdy Fiér ukončil šamanův život. Bylo to jednoznačně něco magického. Vlkům se ovšem jejich magie stále nevracely. Za to mohl asi ostrov sám, že jim znmožnil používat vlastních magických triků.
Alastor a Fiér se vydrápaly z jeskyně zpátky vchodem, kterým se dolů zklouzli, jeden nedobrovolně a druhý dobrovolně. Splnili svůj úkol, ale ještě si nemohli oddechnout. Ještě zbýval poslední kousek. Jakmile vylezli z jeskyně na plošinku, všimli si, že kameny zmizely. Místo nich tu byla spousta cestiček přímo dolů. Jak si mohli povšimnout pod nimi dole se odehrávalo něco podivného. Viděli spoustu dřevěných jeskyní, které poničily kameny a mezi nimi i spoustu dvounožců. Na moři pak zahlédly něco, čím by se mohli dostat domů! Ano! To bylo to, co potřebovali.
Kousek od nich ležela kůra, která jim umožňovala rychle sklouznout z hory dolů a dostat se přímo do vesnice a k loďce. Nebo taky mohou jít pěšky, ale to by je mohlo stát drahocený čas. Co zvolí?
//Vyberte si zda půjdete pěšky nebo zda se projedete ve kmeni dolů do vesnice. Pokud pojede v kmeni napište jeden post, pokud půjdete pěšky napište dva posty každý.
Osud napíše nejpozději 10.12.
"Je to Asgaarský hvozd," řekla vlčice vyčítavě.
"Stojí tu skupina již stovky let - les je velice starý a tvoří jej skupina starých stromů.
je jich rozhodně více než pět - stromů je tam hodně, protože je to hvozd ne nějaký lesík.
Kolem nich dvě sestřenice běží
občas líně kráčí, někdy i jen leží. - to jsou řeky Midiam a Mahtae, v jedné voda plyne pomalu v druhé rychle.
Na jihu i na severu obrovské nebezpečí - na jihu je pahorkatina plná Šakalů a na severu... však to taky jednou zjistíte.
kdo pak mi poví, co skrývá se za mou řečí?"
Nastalo ticho.
Vlčice si povzdechla. "Nemohu vám tedy poradit, cestu si zvolte sami, sbohem." Upřela pohled před sebe a už neřekla ani slovo.
//Vyberte si zda půjdete v levo nebo v pravo. Klidně se rozdělte, ale nemusíte je to na vás.
Dvojice přeživších se pustila do pochodu chodbou dál. Šli přímo směrem ke světlu. Zde nalezli šamana, který pronášel slova, kterým ani jeden z nich nerozuměl. Oba vlci se mohli porozhlédnout. Jeskyně byla osvětlena ohněm, ze kterého vycházel právě onen dým, který zamořil Gallireu. Kolem ohně se válaly kosti zvířecí i dvounožské.
Fiér i Alastor věděli, co musí udělat. Musí pomstít všechny, kteří kvůli honbě za zastavením dýmu padli. Sice netušili proč to šaman udělal, nebo jak dým vykouzlil, ale to nebylo podstatné. Podstatné bylo ukončit nebezpečí, které Gallireu ohrožovalo.
Osud napíše až napíšete vy (nejpozději 7.12.) !
//Vaše vlastní putování zde skoro končí. Výprava došla svého konce!
Zabte šamana, vylezte ven z jeskyně a uvidíte, co si pro vás Osud přináší dál.
Byla mladá a plní elánu.
"Vidím, že jste prošli dál," broukla. "Tak teď vám dám hádánku zase já."
Mírně se odmlečela.
"Stojí tu skupina již stovky let,
je jich rozhodně více než pět.
Kolem nich dvě sestřenice běží,
občas líně kráčí, někdy i jen leží.
Na jihu i na severu obrovské nebezpečí
kdo pak mi poví, co skrývá se za mou řečí?"
Bouře si mohla všimnout, že někteří na sobě mají amulety, nepodoné těm, které již jednu na Gallirei viděla. U domů se povalovaly oštěpy, které mohl znát každý, kdo v Ragarském pohoří potkal raněného medvěda. Všechno nasvědčovalo tomu, že podivnosti, které se během roku na Gallirei děli, měl na svědomí někdo zdejší.
Vlci mohli zahlédnout i podivné dřevěné stavby, které ovšem stály na vodní hladině. Byly to lodě, které ovšem nikdo z vlků nikdy před tím neviděl. Každému ovšem došlo k čemu jsou. Dvounožci plánovali odplout a obsadit Gallireu. To přece nemohou dopustit!
Někoho by napadlo, že můžou lodě nenápadně zničit, ale to budou muset být opravdu moc nenápadní. Nebo by se mohli pustit do otevřeného boje!
ZASAH Z HŮRY ČERVENÉHO TÝMU
Náhle bylo slyšet příšerný rachot. Dým na hoře začal pomalu slábnout, jako by se tam něco dělo. Dvounožci i čtyřnožci si toho všimli. Jenomže než stihli něco promýšlet, začaly se pralesem z hory valit obrovské kameny.
Jeden z těch největších se prokutálel vesnicí a bral všechno, co mu přišlo do cesty. Ničil dřevěné jeskyně, přeřážel stromy a nakonec se zasekl u těch dřevěných věcí na vodě, z nichž většinu rozmlátil na třísky. Na vodě zůstala jenom jedna jediná loďka, která se dala použít k případnému přeplutí zpět na Gallireu. To by mohla být cesta pro vlky! Jenomže jak se tam dostat? Loďka byla přes celou vesnici od nich.
Mezi dvounožci navíc způsobilo kamenní poplach. Teď už nepůjde se pomalu proplížit k lodím. Buď se pustíte do boje nebo zalezete zpět do pralesa, tím ovšem přijdete o možnost návratu.
//Udělejte co uznáte za vhodné. Pokud zvolíte snahu dostat se k loďce pak ukončete svoje posty někdy v průběhu cesty, neboť k loďce se přes vesnici možná nedostanete všichni ANEB dvounožci vám ji nedají zadarmo.
OSUD NAPÍŠE NEPJPOZDĚJI 10. 12.
Vibrace způsobily otřesy, které měly velké efekty na kamení. Hora se dala do pohybu a kameny začaly opět padat na zem. Obrovský balvan, který předtím mohli vlci využít na zaterasení vchodu se začal kutálet dolů.
ALASTOR
Vlk se vzepjal do vzduchu. Jeho tělo se prohnulo a vyšvihlo jako mrštný šíp vystřelený, ke krku protivníka. Jenomže to nestačilo. Protivník stejný jako vlk sám přesně věděl, co jeho dvojník v kožichu udělá. Přeci jen v této situaci by udělal přesně to samé. Alastorovi zuby minuly potřebnou krční tepnu a vlk dopadl zpět na zem.
Alastorovy tlapky se ocitly na zemi přesně v momentě, kdy na něj dopadla váha nahatého těla. Jeho protivník měl pak už jenom velice jednoduchou práci.
"Tvůj kožich je můj!" zavrčel protivník a připravoval se dát Alastorovi poslední ránu.
//Použij bonus štěstí, doufej že tě zachrání Firé nebo pojdi!
STÍN
Už jednou bojoval tenhle vlk s neosrstěným dvojníkem. Už jednou zažil, jaké to je se s ním vypořádat. Jenomže to vypadalo, že zapomněl na to, jaké to je bojovat sám se sebou. Jeden úspěch bylstřídán prohrou. Souboj to byl více než vyrovnaný. Stín cvakl zuby po hrdle nepřítele, ale jelikož měl rozostřené vidění tak minul. Zacvakl zuby do Odrazu číslo 3 a to byl bohužel jen pouhopouhý posunutý obraz v jeho hlavě. Zuby sklaply naprádno.
Tenhle okamžik stačil, aby se Odraz číslo 1, ten reálný odraz, natočil a zamířil si to zuby přímo na tepnu Stína, která pulzovala na jeho krčku.
//Použij bonus štěstí, doufej že tě zachrání Firé nebo pojdi!
NOROX
Jednooký zvolil stejnou strategii jako jeho přátele. Promýšlel strategii a zamýšlel, co udělá. Jenomže jak chcete něco promýšlet, když ten naproti vám myslí na úplně to samé, co vy? Porazit naháče pomocí nějaké propracované taktiky moc nešlo, což poznal po nárazu odhozený Norox. Vrhnuvše se na svého protivníka ucítil prudkou bolest ve stejné části krku, na kterou mířil. Čelisiti stiskly obě strany.
//Použij bonus štěstí, doufej že tě zachrání Firé nebo pojdi!
FIÉR
Jediný vlk zvolil strategii, která měla nějakou šanci. Pokud bojujete sami ze sebou, nepřemýšlejte. Samozřemě se nabízela i jiná strategie, třeba vyměnit si protivníky, ale na to už bylo celkem pozdě. Fiér se tedy kutálel se svým dvojčetem po zemi. Kousal, škrábal a věřil v náhodu. Rozechvělá jeskyně mu nakonec dopomohla k výhře.
V momentě kdy se těla zastavila, byl naháč přímo nad Fiérem. Vypadalo to, že vlk s kožichem to má spočítané. Náhle se ze stropu uvolnil špičatý kámen a probodl lepku naháče, který stál rozkročen nad kožichem, který už považoval za vlastní. Fiérovi stačilo odkopnout mrtvolu a byl volný.
//Vyber si jednoho spoluhráče, kterému půjdeš na pomoc a zachrániš mu tím život.
VŠICHNI
//Pokud použijete bonus štěstí, zachrání vás Fiér nebo jste Fiér, pak normálně zabijete svoje dvojče. Kdo nepoužije bonus štěstí, nezachrání ho Fiér a není Fiér, ten pak zemře a jeho bezkožnatý protivník ho stáhne z kůže a zmizí.
Jakmile tohle odehrajete očekávejte další Osud nejpozději 5. 12., kdo nenapíše zemře.
Zákaz kopírování. Veškerý obsah je chráněn autorským právem.
Obrázky a texty náleží jejich právoplatným autorům.