Příspěvky uživatele

Kapitán byl z kola ven, kde mu je konec? To ví jenom moře, či? Teď se ale soustředíme na tuhle vyhrocenou situaci. Badri se rozhodla pomoci svým přátelům a vrhla se je hledat. Stín i Varjagar to vzali přes schody a zdá se, že udělali moc dobře. Jako by jim hořela koudel u zadku. Varjagar se řítil po schodišti jako první, štěstí začátečníka? Možná. Ovšem bylo to štěstí v neštěstí, na Varjagara nahoře čekalo ono Monstrum, které bylo dole. Mlsně se olízla. "Ty půjdeš se mnou!" Řekla mu s úsměvem, čapla ho za kožich a strhla ho prudce přes potápějící se palubu. Varjagar s polomrtvou vlčicí, nebo co to vlastně bylo... spadly do chladné vody, kousek od nich byl Kapitán, nezdál se být úplně při smyslech, nechával se povlávat vodou. Zdálo se, že na něm byly známky boje... Ona vlčice, či Monstrum ovšem na nic nečekalo, byl to vychytralý plán ukázat, že utíká? Ale nakonec byla poblíž? Toužila se pomstít, komukoliv... Teď ji měl před nosem přímo Varjagar.
Mezi tím poslední schod, který dělil Stína od paluby propadnul v nicotu. Šedivý alfa tak upadl do moci moře a spousty desek. Mezi kterými se objevila i Badri. Jak dlouho vlk dokáže zadržet vzduch? Plavat v potápějící se lodi? Pro Badri to byla teď procházka růžovou zahradou, ovšem bylo tu spousta dřeva a nebezpečných věcí, které se velmi rychle hýbali. Čas ovšem kvapil, pomůže mu? Tlak vody Badri nijak neomezoval, Stína to ovšem mohlo doslova rozcupovat.
Jediná Badri v tuhle chvíli mohla slyšet slastný zpěv, hrnoucí se odněkud z hlubin. Který doslova vábil přijít k nim. Jako by to bylo pozvání na večeři.

Badri mohla volat jak chtěla, bohužel přes všechen ten ruch její slaboučký hlásek nemohl dolehnout tak daleko. Místo toho se instinktivně vrhla přes palubu a udělala dobře. Jakmile se ponořila, otevřel se jí podmořský svět. Byla mnohem rychlejší, než obyčejný vlk na souši a to stačilo jenom máchnout ploutví. Kolem ní zrovna proplavávala hejna barevných ryb. Teď se jí sluch zlepšil a slyšela vše, co se děje pod vodou. Křupání desek lodi a jak rychle hučí dolů, kromě toho mohla slyšet i vábivý zpěv, který jí k sobě lákal. Možná to bylo to místo, o kterém Kapitán mluvil? Jenomže Badri nebyla sobeckého původu, měla ještě přece dva své dva parťáky. Její nos lehce zářil, zdá se že by měla také možnost stejným způsobem přeměnit ty dva? Jenomže jak se k nim dostat dřív, než se loď potopí úplně? Čím níže trosky jsou, tím větší tlak je, času nebylo na zbyt.
Stín a Varjagar se snažili monstrum před sebou přemluvit ke spolupráci, bylo vidět, že se nad tím na chvíli musela pozastavit. "Uvidíme, jestli budete co k čemu," prohlásila bez ostychu, na vlky se usmála a pak do obou vší silou narazila a rozhodila po zaplavující se místnosti. Ona sama se dokázala prasklinou v lodi velmi rychle dostat ven. Pak se ztratila v černočerné tmě. Stín i Varjagar tak měli možnost vidět, kudy uprchla, nebyla to zrovna velká praskliny a hrozilo tam nebezpečí se odřít o rozbité masivní prkna. Nebo si vyberou schodiště na druhé straně chodby? Bylo celkem daleko, ale zdálo se to bezpečnější a při troše štěstí... Voda se velmi rychle plnila a zdá se, že prasklin bude přibývat. Viditelnost pomalu ztráceli, loď se potápěla velmi rychle do hlubin.

Situace začínala být dosti vyhrocená. Loď sebou houpala, škubala, ze všech stran se ozývali praskliny. A k tomu všemu se ozýval ten hlas, který doslova žadonil o pomoc. Stín s Varjagarem se rozhodli jít dolů, mezi tím Badre měla upoutat pozornost. Moc práce jí to nedalo, Kapitán panikařil, nevěděl za kterou plachtu má tahat dřív. Zdá se, že loď která měla sloužit pro pobavení bude nakonec tím posledním, co vlci zvládnou. Pevnina země Gallirei byla už šíleně daleko, doplavat tam by nezvládl ani ten nejlepší a nejsilnější plavec.
Mezi tím, co Stín a Varjagar postupovali níž, všude kolem se kutálelo zlato a diamanty. A ten hlas, co slyšeli byl stále silnější, škemrající o pomoc. V úzkých chodbách nakonec narazili na zamčené dveře, když k nim přistoupili, bylo už pozdě. Dveře byly otevřené, doslova rozsápané na kousky. A přímo před nimi se tyčila vlčice, připomínající na půl snězenou večeři. "Jak dlouho jsem tady měl řvát? Nikdo mi nepomohl!" Řekla naštvaně. Kosti jí trčely z těla, místy tekla neurčitá tekutina. Zděšený pohled pomsty, vzteku a strachu. Bez ostychu tam stála, na nohách měla okovy, to byl onen zvuk, který vlci slyšeli. To ona dělala ten rachot a možná i ona povolala tuhle šílenou bouři. A teď stála před nimi a vrhla se přímo na ně, cestou stačila zničit nemálo cenin, jak se zbavit tohohle problému? Loď šla nezastavitelně ke dnu.
Naopak Badri nahoře se možná měla jako v lepším hororu. Kapitán možná ucítil, že konec nastal dřív, než si myslel. "Drahá Badri! Mořští vlci existují, jsou schováni dole, je to moje rodina!" Řekl rychle. Loď se totiž potácela ke dni. "Daruji ti něco, co určitě oceníš, ale nebude do zadarmo. Musíš pomoci podmořskému království! Já už tuhle schopnost ztratil, ale mohu ji darovat dál! Loď jde ke dnu! Tohle tě udrží naživu!" Řekl Kapitán, přistoupil k Bardi a přiložil svůj nos k jejímu. V ten moment se Badri celá rozzářila a když na ni šplouchla voda, její zadní nohy se ztratili do jedné. Měla ploutev a špatně se jí dýchalo. Bude muset co nejrychleji pod vodu. Kapitán očividně půjde ke dnu se svou milovanou lodí. "Hlavně tví přátelé se nesmí dostat dolů! Pokud vypustí tu bestii, co dole mám je konec!" Prohlásil Badri, jenomže už bylo pozdě, což ani jeden z nich netušil. Ale co Stín a Varjagar? Loď se v tu chvíli převrhla.

Oba se rozhodly pro jednu z nabízených variant. (A teď spoiler ať to nečtou ostatní). Etney a Citi se rozhodli mlčet. Ani jeden nic nepřiznával, jenom Etney se do vlka pustil alespoň nějakou konfrontací a slovní potyčkou. Jenomže to nevěděl, s kým má tu čest. "HAHÁHÁHÁH," smál se do kola. "Tak ty mi budeš vysmívat pozemní červe?!" zaburácel jeho hromový hlas a vlk začal růst. Zvedal se ze svého křesla a byl najednou obří. Vlci si museli připadat, jako malinkatá vlčátka, když se nad nimi tyčil. Etney si asi neměl otvírat tlamu na někoho takhle divného. A taky že fakt. Najednou když se pokusil promluvit, jazyk se mu v tlamě nepohyboval. Jako by mu ochrnul. Zvláštní. "A teď už vypadněte!" Vlk zase začal sledovat své obrazovky, ale byly tu dva portály.


PROJÍT ZELENÝM nebo PROJÍT RŮŽOVÝM

//Gratuluju, unikly jste z bludiště
Jakmile projdete portálem budete tam, kam jste se rozhodly vydat. Všechny nepěkné účinky bludiště vás po jeho opuštění též opustí. Jenom Etneymu ten jeho pěkný nešvar zůstane min. následujících 5 postů.

Budu ráda za jakoukoli zpětnou vazbu do vzkazu (Elise) nebo do sz na discordu

Zdálo se, že vlci nebyli zcela nadšení z pohoštění, které se jim poskytlo. To však Kapitánovi nevadilo, jel si stále dokola to svoje. Jeho noví námořníci se mu dychtivě představili a na oplátku jim s úsměvem a vřelým hlasem projevil zdvořilost, těší mě. Jeden z účastníků se nakonec rozhodl přece jenom zůstat na souši, Kapitán to chápal, ale i tři noví námořníci mu k novému dobrodružství zcela stačí. "Co jsem našel? Heh! To je vskutku skvělá otázka! Víte kolik bohatství se skrývá na dně moře? Ani by se Vám nesnilo, kolik drahých kamenů, či cetek tam je. Kolik lodí, co padlo ke dnu skrývá tajemství! Nejzajímavější jsou pro mě však úlovky, které se dají prodat! Živím se převážně chytáním zajímavých druhů ryb, či jiných podmořských zajímavostí!" Začal ihned s chutí vysvětlovat. Kapitán mohl být klidně i tím nejbohatším vlkem na světě, kdyby chtěl. Jenomže mu nešlo o zlato, či diamanty, on hledal záhady. Možnost získat nové příběhy, které s chutí převypráví dál.
Mezi tím, co se vlci rozhlíželi po palubě se přece jenom našel odvážlivec, ve formě opeřence. Ten se nenápadně propašoval dolů a pokračoval. Dole bylo opravdu mnoho krabic a díky jeho maličkému tělu se mohl dostat kamkoliv. Viděl spousty drahých kamenní, případně i suvenýrů. Od královských klenotů, až po neocenitelné zlato. Jenomže skřípání se tu ozývalo ze zadní části. Pokud se Spár dostal až tak daleko, mohl vidět dveře, které byly ovšem zavřené. Všude kolem však mohl spatřit drápy, div jeden dráp byl zaseklý ve dřevě. Syčení, skřípání a drásání se hnalo právě z těchto dveří. Co Spár udělá? Otevře sám? Nebo své informace půjde říct ostatním?
Loď se začínala nepříjemně kymácet, když narážela do vln. "Už jsme celkem dost daleko, moře pod námi je nesmírně hluboké! Dávejte si pozor!" Upozornil Kapitán, aniž by si všiml, že mu jeden dotyčný z posádky chybí. Radoval se a užíval ten pohled, který se mu naskytl. To se však nedalo říct o počasí, vítr se začal zvedat a loď tak ztrácela rovnováhu, nejeden bude mít teď problém klidně stát.

Bystré oko by si na obzoru všimla malé zajímavosti, něco se přibližovalo! Čím blíž ona neznámá věc byla, tím byla větší. Záhadnější a doslova lákala všechny možné bytosti přijít blíž a podívat se. Loď se nebezpečně rychle přibližovala. Dřevěná kocápka, která na svém štítu měla zlatavou sochu vlka s ploutví. Na samotném nejvyšším vrcholu se promenádovala černá vlajka s bílým znakem, která rozhodně přitahovala pozornost. Mohutná pirátská loď doplula až k samotné Galliree, přičemž zpoza paluby vykukovala hlava mohutného vlka. Vlk na první pohled byl postarší, barvami by se dal přirovnat ke klasickému německému ovčáku. Na tváři mu pohrával hravý úsměv.
"Pluj! Pluj! Loďko pluj! A vesele, vesele, vesele vždyť to je PEVNINA!" Zvolal najednou chraplavý hlas. Nadšeně se usmíval, ocasem vrtěl! Spustil kotvu a rozhodl se tu chvíli přečkat. Seskočil dolů na břeh a brodil se mořskou vodou. "U všech mořskej vlků! Po takový době zase souš!" Radoval se sám pro sebe. Rozhlížel se a doufal, že najde nějakou vlčí duši, kterou bude moct na své lodi svést. "Hola hej! Zdejší vlci! Právě dnes nabízím zcela zdarma plavbu snů po okolí! Kdo se ke mě přidá?!" Volal už z dálky. Tento vlčí kapitán měl zcela své osobité kouzlo. Cokoliv totiž vypustil, ze své lehce vymáchané tlamy, znělo tak přitažlivě, že bylo jenom těžké odporovat. A když k tomu přidáte špetku zvědavosti, ani se nestačíte nadát a už jsme na palubě!

// Tímto bych Vás chtěla uvítat na zcela nové herní akci s nádechem mořského a i podmořského dobrodružství! Počet míst je ovšem omezen na maximálně 4 vlky, rezervujte si ho co nejdřív (pod tento příspěvek)! Je ovšem nutné dostavit se nejpozději do úterý 14.5.
Tato akce nebude zcela spoléhat na pořadí, vzhledem k pracovní i školní vytíženosti, tudíž píše ten, kdo bude mít čas. Doba čekání na post jsou maximálně 3 dny (pokud to zvládnete dřív, i osud se dostaví dřív).
Pak už nezbývá nic jiného, než hola hej a zvedáme kotvu!