Příspěvky uživatele
< návrat zpět
Nejhorší věc, kterou si příroda může na vlčici připravit, je, když na ni přijdou její dny. Je to otravný, je to podrážděný, je to mhe... A přesně tenhle Mhe stav se nevyhnul Lylwelin, která začala prožívat úděl vlčice, tedy samice v plné míře. Nehrozí jí žádné velké bolesti, jen je to krutě nepříjemné.
//Výhra v loterii číslo 9.
Tímto budeš trpět minimálně 15 postů a zároveň do konce února (takže když napíšeš 15 postů během prvního únorového týdne, stejně musíš pokračovat do konce února s tím, co ti bylo naděleno, nebo pokud do konce února nenapíšeš 15 postů bude tento postih trvat než je napíšeš klidně až do července).
Ó né, i tady zasáhla příroda. Mitsurugi začal pociťovat, že něco není v pořádku. Trochu mu začalo bublat bříško. Nadýmal se jako balonek, ale nebolelo to. Jen se čas od času ozvalo táhlé prdnutí nebo krknutí, které následoval zápach, jako když prokopnete jímku. Tak takovéhle přírodní úkazy nikdo na osudovce nečekal.
//Výhra v loterii číslo 9.
Tímto budeš trpět minimálně 15 postů a zároveň do konce února (takže když napíšeš 15 postů během prvního únorového týdne, stejně musíš pokračovat do konce února s tím, co ti bylo naděleno, nebo pokud do konce února nenapíšeš 15 postů bude tento postih trvat než je napíšeš klidně až do července).
Příroda, ta krutá čarodějka. Zima pořád v plným proudu, ale Lennie už začíná pelichat. A pelichá fakt hrozně moc. Kdekoliv sedí nebo leží se objeví nový kobereček. Tohle ovšem není obyčejné pelichání, je to asi nějaká plíseň nebo co, protože to příšerně svědí. Čím víc se ovšem Lennie škrábe, tím víc pelichá. Tak pozor, aby za chvilku neměla někde plešku!
//Výhra v loterii číslo 9.
Tímto budeš trpět minimálně 15 postů a zároveň do konce února (takže když napíšeš 15 postů během prvního únorového týdne, stejně musíš pokračovat do konce února s tím, co ti bylo naděleno, nebo pokud do konce února nenapíšeš 15 postů bude tento postih trvat než je napíšeš klidně až do července).
A zase ta Sunstorm má nějaký problém. A zase se to na ní žene ze všech stran. Příroda je mocná čarodějka a tak se rozhodla vyřádit i na samotné sunstrom, které začalo šíleně, ale fakt šíleně, táhnout z tlamy. Kdykoliv promluvila, jako by všem čenichy vymáchala ve výkalech, tak nechutný zápach to byl.
//Výhra v loterii číslo 9.
Tímto budeš trpět minimálně 15 postů a zároveň do konce února (takže když napíšeš 15 postů během prvního únorového týdne, stejně musíš pokračovat do konce února s tím, co ti bylo naděleno, nebo pokud do konce února nenapíšeš 15 postů bude tento postih trvat než je napíšeš klidně až do července).
Žížalý král je vyslechl.
Pak se zakabonil.
A pak pravil.
"Jenomže, tam tím směrem je skála. Víme to, odtamtud jsme přišli. Tady se nám kope mnohem lépe. Je to tu jemné a sypké a náš stroj dokáže hezky hlínu prorývat. Proč bychom měli jít jinam, tohle je naše podzemí.
Ale uznávám, že to pro vás může být nepříjemné. Jenomže než se prokopeme, zase mimo ten váš les, tak to bude strašně dlouho trvat. Nevyplatí se nám to."
Král se otočil zpět ke stroji a ten začal opět rachotit a vrčet. Země v díře i v lese nad ním se zachvěla.
//No a co teď? Na začátek svého postu napište písmeno zvolené varianty prosím (domluvte se na jednotném postupu)
A, napadnout žížaly a jejich krále
B, nějakým způsobem sabotovat stroj
C, nabídnout se, že vykopete tunel mimo les
D, vymyslet něco lepšího
Osud napíše další post nejpozději: 1.2.
VŠICHNI NA ÚZEMÍ MECHOVÉHO LESA MOHLI CÍTIT SILNÝ OTŘES ZEMĚ!
Něco se tu děje. Ve vzduchu bylo slyšet podivné bzučení, které upoutalo pozornost každého, kdo ho jen letmo zaslechl. Podivné bzučení k sobě přitahovalo vlky, kteří se začali srocovat. Něco jim napovídalo, že tohle nebude jen tak obyčejné setkání…
Hi, Hello,
osudová akcička Osudové spojení II. právě startuje.
Budete spojeni s náhodně přiřazeným spoluhráčem na základě dotazníkového šetření. Se spoluhráčem budete cestovat po Gallirei a odpovídat na různé otázky. Odpovíte stejně, nic se nestane. Odpovíte rozdílně, více vás pouto přitáhne.
AKCE JE URČENA PŘEVÁŽNĚ PRO TULÁKY!
(Pokud jste ve smečce, raději tuhle akci vynechejte protože... něco se chystá! Vlčata nebereme!)
Na rozdíl od akce Osudové spojení I. vás čekají nové hádanky a zároveň i trochu pozměněný systém spojování, který ovšem objevíte až v průběhu akce. Pokud máte zájem blíže si pročtěte tato pravidla.
Do akce se momentálně může zapojit 12 hráčů. Pokud se chcete akce zúčastnit, napište pod tento post do komentářů, že se hlásíte, a do vzkazu s předmětem Spojení 2 mi zašlete odpovědi na otázky, které naleznete zde.
Pokud máte preference, s kým chcete být, připište to k otázkám z dotazníku.
Všechny otázky vzkazem!
Pokud se do 27. 1. 23:59 neobsadí všechna místa, můžete přihlásit i své další charaktery. Maximálně 2 na hráče!
Odpovědi zasílejte do 30. 1. 2021 8:00 a své chlupaté maličkosti dopravte na toto území do 1. 2. 8:00. Akce bude mít deadline, který vám předem neoznámím. Kdo bude chtít odejít dřív, může kdykoliv se spoluhráčem napsat vzkaz Osudu a tím akci ukončit kdykoli v průběhu.
Těším se na vás!
Netrvalo dlouho a jen co přešli přes horizont ostrých růžových skalisek, spočinuli pohledem na obřího axolotla zbarveného jako jahodová cukrová vata. “Zdravím, mí milí Sarumenští. Vím, proč za mnou přicházíte i to, co hledáte. Vím vše. Lady Mlhahule hledá svou přítelkyni mlhu, jež ztratila na samotné mýtině, jak všichni správně víte. Právě proto jste byli schopni mne najít. S poslední záludností vám pomohu já. Mlha je ukryta v samém nitru javoru, ale přivést ji zpět do Sarumenského hvozdu nebude tak lehké. Vzkažte jí, že musí cestovat do minulosti. Do doby, kdy ji ztráta blízkého velice ranila. V té době zůstala její přítelkyně uvězněna a nezná cestu zpět. Hodně štěstí,” rozeznívala se slova všeznalého Axolotla po celém údolí. Jen co vyslovil poslední slova, vlky přemohla nesmírná únava, která je donutila upadnout do bezvědomí.
Jen co se probudili, objevili se zpět doma - všichni spící a postupně se probouzející u javoru, který byl nyní obestoupen zářící bariérou, díky které vlky vydra chránila, když byla v tomto podivném stavu snění. Nyní nezbývá nic jiného, než novinky vydře sdělit a udržet se od pasivně agresivních poznámek mířených na patronku hvozdu.
Poslední post Osuda: 27.1.2022
//Vítejte zpět doma!
Následující post Osuda bude poslední a tím vše uzavřeme. Pokud tu máme nějaké nedočkavce (a netykavky, které nemůžou vydru už ani cítit), máte možnost se odpojit. V dalším postu budou vyhlášeny i odměny, tak se pak ale nezapomeňte vrátit! :)
Alastor pochyboval, co s ní má dělat dál, ale z rybky nic nedostal. Jenom vyčítavý pohled a tiché "mlask, mlask", jak se snažila mrsknout zpět do vody.
). Temná nora neumožňovala nikomu, aby cokoli viděl. Nikdo nemohl vnímat nic jiného než podivné rachocení.
Náhle se jim pod tlapkami zachvěla země. Všichni se museli přitisknout níže k zemi a doufat, že na ně něco z hliněného stropu nespadne. Podivné rachocení navíc nabralo na síle. Než stihli ovšem udělat Meinereho plán, popadnout vlče a prchnout, začaly se všude kolem rozsvěcet světla a chvění země ustalo. Byl to oheň, který umožňoval pohled na prostor, ve kterém byly.
Vlci se ocitly v poměrně velké noře, která byla přímo pod Mechovým lesíkem. V noře byl také nástroj, který rozbíjel další a další podklad. Přímo u podivného stroje z kamenne a hlíny byla obří žížala, která měla na hlavě korunku. Kolem se to jen hemžilo menšími žížalami bez korunek, které vlky probodávaly nenávistnými pohledy
"Kdo jste a proč mě rušíte při práci?!" rozhněval se žížalý král.
//Tak co? Kdo jste a proč rušíte žížalýho krále při práci?
Osud napíše další post nejpozději: 26.1.
Sněhová bouře odezněla a lesy a pláně pokryla vysoká vrstva sněhu. Kdo mohl, ten našel útočiště alespoň v lesích, přičemž mohl jenom doufat, že nezamrzne k smrti. Ale při mrazech pod -20 stupňů celsia to nebyla zrovna optimistická vyhlídka.
Jedna taková optimistka se však nacházela i v tomto hustém lese. Poté, co zůstala poblázněná hormony, nutící partnera do dalšího vrhu vlčat, se však nějak ztratila sama v sobě. Zasnila se, možná přemýšlela o předchozích letech a všem, co se v nich odehrálo. Byla šťastná? Měla by být, konečně měla vytouženou rodinu, potomky podle její nátury.
Zamyšlená v sobě se vnořila do útrob lesa a velmi rychle ztratila partnera z očí – ostatně i z mysli. Bylo to snad kouzlo Života, že se jí vynořovaly najednou vzpomínky? I staré, i nové. Možná nějaká entita chtěla, aby přišla k uvědomění se. Jaké hodnoty jsou pro Lennie v životě podstatné? Proč chce žít? Měla by přece žít znovu začít, ne s tím najednou přestávat.
Čas takto začal velmi rychle běžet. Přišly opravdové mrazy, začal padat sníh. Lennie nezbývalo nic jiného, než se stahovat z jedné dutiny mezi kořeny stromů do druhé, dokud si nevyhrabala nakonec nějakou lepší noru, ve které by mohla přečkat zimu. Partner se mezitím vytratil jako hromádka neštěstí z území, protože vlčice se skryla před ním, před světem a chtěla zřejmě i před sebou samou.
Myšlenky, ve kterých se vynořovaly tváře jejích milovaných, nepřestávaly do doby, než polkla sousto z posledního podvyživeného zajíce, kterého objevila blízko jejího úkrytu, a než padla do bezvědomí od vyčerpání. Zima jí brala síly. Vzala jí téměř i holý život.
Měla štěstí, že nad ní držel ochranu Život gallirejský. Vždy ji měl rád, protože jako jedna z mála s ním strávila tolik dní a týdnů u něj v Narrských kopcích! Ona na něj zanevřela, poštvala i svou dceru od narození proti němu, ale Život na Lennie stále věrně dával pozor. Zajistil jí tak hibernaci, během níž její srdce nepřestalo tlouct. A když ustala bouře, nesmělý paprsek slunce jí začal zahřívat oční víčka ve snaze ji vzbudit. Připomenout jí vědomím, co všechno je důležité, za co musí zabojovat! Slunce v takto hustém lese bylo však velmi neobvyklé, pokud by to vlčici myslelo, určitě by nabyla podezření, že to není jen tak. Ještě k tomu se zázrakem ten sluneční paprsek dostal i do její nory pod kořeny starého dubu. Náhoda?
Náhoda byla možná ztracena vydra, která byla na výletě od nedalekých řek, ale co dělala v takovém lese? Lennie by měla využít možnosti a magii, aby se posílila, čeká ji přece cesta za... možná mírem, možná znovuobjevením rodiny a konečným štěstím, vždyť nemohla umřít sama.
A některé to prostě nezajímá až do momentu, kdy by si chtěli pořídit vlastní potěr. Jenže to už býtvá pozdě na to, něco zjišťovat. Jeden nechce přiznat, že o téhle přirozené věci neví vůbec nic, jiným a tak raději mlčí a doufá, že se to nějak vyvrbí.
Etney a Lucy měli štěstí, protože zrovna na ně dva dohlížel Amorek. Etneyovi rodiče mu dělali nesmírnou radost, protože on jakožto posel lásky rád viděl, když věčný plamen zahořel i přes konečné rozdělení. Věřil, že se shledají, ale do té doby se rozhodl podporovat jejich potomstvo ve všem s láskou spojeném.
Etneymu se zdál sen. Byl to velice podivný sen a do jisté míry dost trapný, nepříjemný. To ovšem ze začátku nemohl tušit. Ve snu se mu zjevila mlha a v ní Elisa, která vypadala celkem uvolněně a v pohodě, jako by nikdy nezemřela. Na tváři jí hrál úsměv a slunila se na slunečních paprscích. Navíc vypadala o dost mladší, než jak si ji Etney pamatoval. "No tebe bych nečekala," prohodila s úšklebkem a než stihl Etney, cokoliv říct už jí pant mlel. "Tvojí sestru Shireen a Sionna jsem na tohle připravila, Nemesise měl na tyhle záležitosti připravit otec. Přiznám se, že u tebe jsem pochybovala, že někoho najdeš, takže jsem se ani nepokoušela o vysvětlení. No nebudu se v tom patlat, na řečičky a nějaký příjemný chození kolem horké kaše mě neužije. Ale podle všeho potřebuješ pomoct hned, takže přeskočíme ty blbosti o včelách. Takže... Ta věc, co máš mezi nohama není jenom na hraní nebo na značkování, chápeš? Používá se i k tvorbě potomku. Vlčice, takže i Lucy, mají mezi nožkama prostor, do kterého to tvoje nádobíčko bude hezky pasovat. Stačí na ni jenom opatrně ze zadu naskočit, ale dávej si bacha ať ji úplně nerozmáčkneš." Elisa se z vyjeveného obličeje, který na ni Etney musel upírat rozesmála! "Tak už padej, ať mám nějaký vnoučátka. A bav se..." Sen se proměnil v mlhu a ta v tmu.
Etney se mohl vzbudit s pocitem, že ví co má dělat. Co má kam strkat a tak dále a tak dále. Navíc mu Amorek nadělil i poměrně jasný důkaz, v jeho vlastních tříslech, že je Etney na vše připraven!
Jeho otec vyslovil úkol. Povinnost nové Bety obejít hranice se nevyhnula ani nejmladšímu zástupci této pozice v Asgaarském lese. Nemesis se hodlal svého úkolu chopit svědomitě a tak po rozmluvě s otcem vyrazil k okraji lesa.
Už v ten moment mu mělo dojít, že něco není úplně v pořádku.
Magie přímo prskala lesem. Napětí bylo cítit všude ve vzduchu, jak se magická síla všude kolem tetelila. Pro citlivější vlky na magické výkyvy to mohlo být nepříjemné, ale ostatní si zhola ničeho nevšimli. Nemesis kráčel kolem hranic, když tu zahlédl podivný úkaz. V kůře starého stromu se to jenom hemžilo podivnými brouky. Jejich šedé krovky se leskly, jak se přes sebe brodili tam a zase zpět. Nemesis se ušklíbl a rozhodl se brouky prohlédnout, však co tu dělali v zimě? Zvláštní...
Jen co sklonil čenich k hnízdu ucítil palčivou bolest. Brouci mu lezli po obličeji jako zmatení a vlk se musel ohánět, aby se jich zbavil. Každé zavrcení hlavou ovšem působilo podivnou boles, jako by mu na některých místech brouci prohlodávali kůži. Pálilo to jako čert...
Jakmile se Nemesis zbavil všech ohnivých brouků, na jeho obličeji zůstalo několik podivností, které tam po sobě návštěvníci zanechali. Co bylo zvláštní, že nebyla nikde krev. Palčivá bolest nepřicházela z trhající se kůže, to nožičky brouků působily tu ohrmonou bolest. Jen co se jich zbavil, bylo po bolesti.
Něco se ovšem probouzelo. Nemesis cítil nový příval magické energie s tím, jak zesebe odhodil posledního brouka do sněhu. Ten udělal puf a proměnil se ve slabý světle šedý dým... Někdo si tu hrál s magií, ale kdo? A proč? A co se to Nemovi stalo?
Saturnus panikařil, protože kurňa ztratil v díře potomka Alf. Mitsurugi se snažil získat všechnu pozornost pro sebe, ale jako správnou drama queen ho všichni ignorovali. Jako jediní s nějakou rozvahou se ukázali být Bianca a Meinere. Oba společnými silami zvětšili dostatečně díru. Teď nebylo na co čekat. Museli běžet za Ismou!
//Kdo chce pokračovat za Ismou (a v osudovce), nechť skočí do díry a doběhne za uneseným vlčetem. Poběžíte hliněným tunelem, který má v samém ústí schůdek, takže neopatrní jedinci si mohou narazit zadek nebo čenich pádem.
Další post Osud napíše těm, co se dostanou za Ismou do "hnízda" (aka podzemní nory).
Osud napíše další post nejpozději: 22.1.
Ajéje, bylo to tu zase. Tenhle přechod ale nebyl zdaleka tak příjemný, jako ten s mlhou. Pád nikoho nebolel. Bylo to, jako by se jejich nožky proměnily v želé a s lehkostí se jen odrazily od země. Vlkům se ale divoce motala hlava, svět se jim točil a jen co se rozkoukali, nebylo to o moc lepší. Nic totiž vůbec nedávalo smysl. Vše se absolutně zbláznilo. Veškeré stopy po normálním světě jsou pryč. A tím ta divnost bohužel nekončila. Nejhlubší podvědomí Lady Mlhahule se totiž podepsalo na všech, i když na každém trochu jinak. (Všechny následující efekty vám byly přiděleny pomocí náhodného generátoru, tudíž reklamace nepřijímáme :P) Zor najednou na zádech tížil pár krásných barevných křídel, který se jí u přechodu do tohoto světa objevil. Nickoliho zase neposlouchají nožky, které se různě vlní a natahují. Najít rovnováhu nebude tak lehké, jako dřív. Ze Stara je nyní vševědoucí stařeček jak fyzicky, tak duchem. Dokonce se pyšní delší srstí na bradě připomínající slušivý vous. ]Marion nám zase celkem povyrostla a v porovnání s ní si ostatní připadají velcí jako měsíc stará vlčata. Amis se začínala přizpůsobovat okolí a po celém těle jí vyrostly podobně zbarvené šupinky. A aby tomu nebylo málo, z hlavy jí nově trčí i růžky. I Amny tyhle podivné změny neminuly. Při pohybu se za jejím ocáskem táhle podivný duhový opar připomínající kondenzační stopu za letadly na nebi. A tak jako se nám změnil Star na starce (hehe :DD), z Wolfganie je nyní malé vlčátko, které by si nejraději hrálo se vším okolo a potřebuje neustálý dohled, aby se nezatoulalo. To vše, zatímco se pod zemí vlkům země divoce vlní spolu s celým okolním světem. Jako by vše bylo z želé. Stačí mrknout a to, co bylo přímo před vámi, je najednou úplně jinde, přestože stojíte se stejnou skupinou vlků. Jako by jste si to místo jen pamatovali úplně špatně. Nikomu neunikne, že tu ovšem nejste sami. Všude chodí podivní napůl průhlední giganti s roztomilým obličejíčkem. Měli byste si pospíšit a rychle najít to, po čem pátráte. Pokud tak neučiníte, může se stát, že tu zůstanete navždy. Zorea vzlétla k nebi a spatřila, že giganti, kteří tu mohutně duní se zemí, mají namířeno kamsi za světlem. “Ti poloprůhlední tvorové mají někam namířeno. Třeba se máme vydat za nimi?” Poslechnou ostatní Zoreu a budou je vlci následovat? Marion, která výškou přesáhla všechny spolusmečkovníky zase zahlédl draka, který se nedaleko schovával. “Támhle je drak!” upozornila ostatní Marička. Třeba ten bude vědět! Nebo je to ten prevít, kterého porazili?
Příští post Osuda: 21.1.2022
// Už to znáte, tak jdeme na to. Popište svět i efekt, který vám byl na random přidělen a to, jak budete postupovat dál. Volbou špatné cesty se jako posledně pouze zdržíte, ovšem další dávka nepříjemných šílených efektů vás nemine. Hodně štěstí! ♥
No tak to jste mysleli špatně!
Ani ohnivce se nevyhnula letošní chřipečka a vzala na sebe pálivou bolest v krku. Iskierka bude mít problém mluvit, což pro ni bude velice nepříjemné. Každé slovo ji v krku bude pálit a způsobovat nepříjemnou bolest. Pokud se bude moc namáhat, může řeč ztratit na nějakou dobu i úplně!
Doporučení hodně pít, málo mluvit, teplo a klid.
//Iskierka bude mít silnou bolest v krku až do konce února. Příznaky se budou postupem času mírnit až úplně zmizí, jak rychle se budou mírnit nechám na tobě, jen do konce ledna by měly být nejsilnější.
Choroby se lze zbavit do konce ledna, pokud budete dodržovat "doporučení" v rámci postu po celou dobu léčení nebo pokud vám někdo pomůže bylinkami.
Zda je choroba nakažlivá nebo není nechávám na vás hráčích.
Bavte se.
Zákaz kopírování. Veškerý obsah je chráněn autorským právem.
Obrázky a texty náleží jejich právoplatným autorům.