Příspěvky uživatele


< návrat zpět

Strana:  1 ... « předchozí  52 53 54 55 56 57 58 59 60   další » ... 129

I když Sionnovi po tváři nestékaly žádné slzy, z nebe se jich několik za něj spustilo. Dopadaly kolem něj, jako kdyby ho ani ony nechtěly vyrušit. Z tajícího sněhu byly na některých místech spíš různě velké loužičky, které by se rychle vsákly do suché půdy Asgaarského hvozdu nebýt toho, že zem byla ještě zmrzlá a vlhkost tak jednoduše nepropouštěla.
I měsíc se chtěl podívat. Chvíli se mračil na mraky, které se zhlukly nad hvozdem a už nějakou dobu se přetlačovaly, aby zahlédly bílého vlka mezi korunami stromů. Měsíc toho ale měl už dost. Co si o sobě myslely, že mu zastínily výhled? Nejenom jemu, ale i hvězdám. Ty byly sice drobné a hihňaly se mezi sebou nějakému vtipu, některé ale šeptem vybízely Měsíce, aby jim řekl, co se děje. I požádal tedy svého bratra, Větra, aby ty drzá mračiska trochu rozehnal.
Věrný větrný bratr tedy silně zadul, až se zachvěly stromy v Asgaaru a na několika místech spadl sníh ve velkých kusech, až to začvachtalo. Tvrdohlavá mračna nechtěla odejít, ale pod pohrůžkou Větru, že je odežene až nad moře, kde se vůbec nic zajímavého neděje, se rozestoupily, aby i Měsíc uviděl.
V té chvíli pruh stříbřité záře prostoupil lesem, jen tak velký aby osvítil místo, kde od léta spočívala matka asgaarského klanu s jedním milovaným synem. Měsíc svými stříbrnými prsty pohladil šedavou vlkovu srst, která se v té chvíli jevila stejně stříbrně jako kulatý Strážce noční oblohy. Mladý vlk ho ale nevnímal. Byl příliš zahloubaný ve vlastních myšlenkách, příliš ponořený do vlastních problémů, aby si uvědomil, že se koupe ve stříbrné záři.
Měsíc se krátce zachichotal nad představou, že by mohl z jeho srsti opravdu udělat tekuté stříbro. Byla to tak legrační představa, protože skutečně nemohl. Viděl avšak svůj odraz v bezpočtu malých loužiček, rozesetých kolem truchlícího vlka. Mohl by…?
Dřív, než stihl tu myšlenku dokončit, se jedna malá louže, ta, která byla Sionnovi blízko, rozzářila. Měsíc se spokojeně usmíval, ale v té chvíli nedočkavé mraky přestaly brát ohled na Větrova varování a zase se uzavřela. Místo, kde Sionn ležel, se opět ponořilo do tmy, jako kdyby tam Měsíc nikdy nesvítil. Byl tu vůbec někdy? Nebyl to je pěkný příběh pro nadšené posluchače a jejich naivní ouška? Kdo ví. Dokáže snad někdo zaletět až k měsíci, aby se ho zeptal, jestli je opravdu živý? Nebyla to jenom podivná vrtkavá magie země, která se zjevuje občas tu, občas zase tam a dělá si co chce?
I když se měsíc zase skryl za mraky, jedna loužička zůstala zářit. Jako kdyby se v ní čas zastavil a odraz měsíce nikdy nezmizel. Zůstal v ní zářit jako koule, jeho malá zdrobnělina, vytvářející svou vlastní malou záři.

Žrát náhodné houby nebylo asi úplně nejlepší. Mluvící veverky, které pokládají podivné dotazy? Podivné barvy světa? Všechno bylo moc zláštní...

A aby toho nebylo málo poté, co vlčice odpověděly na otázku veverušky nepřirozená síla je srazila k sobě. Náraz jim způsobil zatmění před očima. Když povolila podivná mlha a tma, zažily naprosto nečekanou změnu. Náhle se od sebe nemohly vzdálit na více jak 25 centimetrů, ale to nebylo to nejhorší.
Cynthie, která zvolila variantu C, se náhle ocitla v těle mladého vlka, který měl chromou pravou přední tlapku. Jeho kožich a stavba byla úplně stejná, jako tělo Cynthie, ale mezi nožkama měla náhle pipíka...
Bouře, která zvolila variantu D, se zase podivně srazila. Jako když něco vyperete a ono se to zmenší. Náhle tu pobíhala Bouře jako malé neschopné vlčátko.
Tohle muselo nějak přestat a jak jinak něco ukončit než tam, kde všechno začalo...


//Vraťte se do údolí morény. Po celou dobu budete v nových tělíčkách, která vám byla souzena. Tak snad to přežijete ve zdraví.

Obě vlčice byly pořád pod vlivem podivné houbičky. Jejich trip nepřestával. Náhle Bouře zahlédla veverku. Malou roztomilou veverušku, která seděla na větvi na stromě nad nimi. A zdálo se, že se jim veverka snaží něco říct?
Cynthie i Bouře musely nastražit ouška, aby slyšely otázku. Veverka po nich chtěla znát poměrně zajímavou odpověď.


// Veverka položila otázku: Nalezli jste lék na velice zákeřnou nemoc, komu pomůžete?
A, starému vlkovi, který za svůj život zdárně vedl smečku k solidaritě a úspěchu
B, mladé vlčici, která má ovšem podprůměrné IQ
C, malému vlčeti, které je naprosto neschopné přežít samo
D, mladému vlkovi, který má chromou tlapku
E, vlčici ve zralém věku, která je ovšem nevyléčitelně nemocná a stejně do dvou let zemře

Savior se rozhodl, že uloví zaječici. Tayne že ulov zajíčka. Problém byl v tom, že když zaútočili zajíci se všichni rozeběhli. Savior vyrazil za zaječicí. Tayne za zajíčky. A najednou BUM.
Jak vlk tak vlčice začali rýt drápky v zem, protože je něco začalo silně táhnout zpátky. Mohli se snažit vzdorovat a táhnout pryč, ale něco je táhlo zpět. Nakonec i oni museli povolit, žádné svaly nevydrží dlouho v tahu. Kdo povolil první? To už je jedno. Náhle se srazili. Savior a Tayne seděli od sebe zhruba pár desítek centimetrů daleko a nemohli se odtáhnout dál. Zajíčkové i zaječice, který se vyprostila z větví, odběhli pryč a oba vlci zůstali hladoví vedle sebe.


//A jéje...
Momentálně budete mít vždy nějakou část těla maximálně 20 centimetrů od sebe.
Řešte novou situaci minimálně dva posty každý charakter.

Rigel se chtěl pustit do mamky zaječice. Chtěl se nažrat a ještě dopřát Lindase nějaký to občerstvení. Jenomže hned, jak se chtěl pustit do chůze za zajíčky něco ho stáhlo jako kotva. Tou kotvou byla Lindasa, která odmítala na zajíce byť jen šáhnout. Ne z nějakýho soucitu, ale z rodinných, náboženských a kdo ví jakých dalších důvodů. Vlčice zůstala prostě sedět na zemi.

Kdo tuhle přetahovanou vyhraje?


//A začíná být hůře!
Dejte si minimáln dva posty každá o tom, jak každý chcete svou volbu prosadit. Rigel zvolil lov zaječice, ale aby odtáhl Lindasu musel by vynaložit veškerou sílu a ještě by ji musel táhnout po zemi jak pytel brambor. Lindasa zase zvolila variantu C a proto nemá na lov zajíců ani pomyšlení.

Spojili se. Už tomu bylo tak. Přilepily se k sobě přesně v místě doteku tlapek. Lindasina pravá přední se octila na Rigelově levé přední. Nešlo to dát dolů. Nešlo se pohnout od sebe. Vždycky, když jeden z nich zkusil tlapku nějak "odtrhnout", začala oba pálit kůže jako by se opravdu snažily utrhnout nějakou část vlastního těla. Bylo to děsivé a zvláštní...
Rigel vyhrál a získal tak drahokam, ale při té vší radosti šťouchl z nějakého nepochopitelného důvodu do Lindasi čumákem a ten se k vlčici taky začal lepit. Rigel musel rychle a bolestivě trhnout hlavou dozadu, aby se nepřilepil k vlčici i čenichem.

Byl poměrně krásný den. Jednomu se dál nechtělo a navíc museli přijít na to, co je to za podivnou sílu, která je lepí k sobě. Jenže Lindasa už myslela na něco jiného. Měla hlad, chtěla jíst. A naštěstí oběd nebyl daleko.


//Rigel obdržel 1 křišťál. Momentálně jste spojeni jen tlapičkami. Nemusíte se dále přesouvat, stačí odpověď na otázku...

Začínáte mít celkem velký hlad. Kousek od vás uvidíte zaječici a dva malé zajíčky. Co uděláte?
A, zabijete jednoho malého zajíčka, ale nají se jen jeden z vás
B, zabijete zaječici, najíte se oba, ale malinkatí zajíčci zemřou později
C, necháte rodinku běžet a budete mít hlad

P.S. nezapomeňte, že jste propojení, takže i během lovu a nadále po dobu akce!

Po tom všem běhání jednomu vyhládne. Kousek od sebe vidíte jak běží zaječice a dva zajíčci.

// Začínáte mít celkem velký hlad. Kousek od vás uvidíte zaječici a dva malé zajíčky. Nelze zabít zaječici i třeba jendoho malého zajíčka! Co uděláte?
A, zabijete jednoho malého zajíčka, ale nají se jen jeden z vás
B, zabijete zaječici, najíte se oba, ale malinkatí zajíčci zemřou později
C, necháte rodinku běžet a budete mít hlad

Žrát fialové houby není nejlepší nápad. Ale když ona tak náramě hezky voní! Bříška obou vlčic byla přímo přeplněná k prasknutí a až do konce osudovky nebudou mít na jídlo ani pomyšlení. Výborně...
Vedlejším účinkem houbiček jsou ovšem slyšiny. Kdo co slyší? Obě slyší hlas, který je láká na další podivné místečko. Co tam asi najdou? A čí je to hlas? Někoho koho znají nebo úplně neznámého tvora? A je vůbec reálný?


//Užijte si svůj mini trip a to rovnou cestou za nosem. Jestli půjdete ovšem rovně není jisté. Jak bude váš trip vypadat a jak bude dlouhý je jen na vás.
Hlas vás povede do lesa plného jezevců!

Kytičku si pro sebe ukradl Odin. Byl tam první a tak kytička připadla jemu. Lennie se rozhodla, že květinku nechce. Proč? Protože kdo by chtěl nějakou debilní kytku? Ještě z toho chytne nějakou breberku nebo zjistí, že má alergii.
A opravdu. Odin se náhle začal drbat. Celičky se drbal a ošíval. Tohle není dobré, když je Lennie poblíž. Měl by se zajít někam hezky očistit a je jen jedno místo, kde by mohl v klidu zabít všechny breberky. Tohle místo je plné teplé vody. Není odsud daleko a teplo má i přímo v názvu! Nebude tedy problém se tam breberek zbavit i teď v zimě. Snad je Lennie nechytne taky.


//Odin získal 1 kytičku a blechy k tomu. Postupujte kupředu!

Matka roku a vlk samotář. Něco je nutilo jít spolu. Touha zevnitř nikoli z venčí. Chuť se prát jako by se na ně nevztahovala. Bylo to zvláštní. Jako by tuhle Chuť něco jiného utlumilo.
A hele na mýtince kytička. Hezky barevná a voňavá.


//Nalezli jste na zemi celkem hezká kytička. Co uděláte?
A, seberu ho pro sebe
B, nechám ho svému společníkovi

Bouře chtěla houbu ochutnat, ale ne sama. Cynthia by zase tuhle svačinu vynechala úplně. Která z nich vyhraje? Ochutnají houbu obě nebo ani jedna?

// Zahrajte domlouvání a pak napište Osudu. Min 1 post každá.

Lindasa a Rigel, celkem zajímavé spojení. Ovšem i zde se začínaly objevovat problémy, oba chtěli kamínek pro sebe. Rozběhli se k němu a zároveň k sobě. V momentě kdy se jeden dotkne druhého, ta část těla, kterou se dotkli, už nepůjde rozdělit. Kdo vyhraje závod o kamínek.

//Zahrajte kdo sebere kámen první a pak napište Osudu. Min 1 post každ.ý

Dvě vlčice, které spolu cestovaly, hodovaly a konverzovaly, dospěly až k říčnímu Esu. Řeka byla věrná svému jménu a klikatila se na jednu nebo druhou stranu. Občas bylo příjemné ji sledovat, jak se kroutí a zase rovná, a zase kroutí. V tom dnešním slunečném dni to přímo zvalo k posezení u řeky.
U jedné zatáčky ze sněhové pokrývky vykukovalo několik zajímavých hub. Ano, slyšíte dobře, jednalo se o houbu, která trčela z tajícího sněhu, jako by jí zima ani nic jiného nevadilo. Sníh ji odkryl nedávno, takže těžko určit její stáří nebo původ. Byla snad magická? Rozhodně zajímavě voněla. Opravdu neodolatelně. Mohl to být háček, ale taky nemusel. Kdo ví... Jediné jak zjistit, co tahle houbička umí, je ochutnat ji.


// Našli jste podivnou houbu… Je fialová, ale strašně hezky voní, co uděláte?
A, sežeru ji sám
B, rozdělím se a sníme ji se společníkem oba
C, násilně ji narvu do chřtánu společníka
D, nechám ji být

Lindasa a Rigel, celkem zajímavé spojení. Dvojice, která se společně protrmácela až sem. Rigel si nebral servítky a Lindasa zase rozjela svou manipulativní hru. Tahle dvojice se hledala tak dlouho až se našla.
Najednou se něco objevilo mezi mechem a kořeny jednoho ze strom. Kámen od sebe odrážel poslední denní paprsky slunce.
Oba dva ho uviděli ve stejnou chvíli, ale co teď?


//Nalezli jste na zemi celkem hezký lesklý kamínek. Co uděláte?
A, seberu ho pro sebe
B, nechám ho svému společníkovi

Vlkům se podařilo uniknout ze zatopeného podzemí. Těsně, ale přeci jenom. Jejich kožichy teď ovšem byly mírně řečeno navlhlé, někdo mohl být dokonce promočený pořádně.
Sprška vody vyrazila z díry, kterou vylezly zpátky na povrch. Společně s vodou vyplavalo na povrch několik mrtvolek žížal. Žížalý král mezi nimi nebyl. Vlci si mohli oddechnout, otřesy už nebylo nikde ani slyšet ani cítit.


//Konec osudové akce!
Výborně podařilo se vám přežít, sice jste vyvraždili celý národ žížalek, ale přežili jste. Kdo ví jaký mohl být závěr, kdybyste se rozhodli jinak, ale to už se dnes nedovíme.

Každý účastník obdrží 2 perly a 2 křišťály do inventáře. Za každý napasaný post během osudovky si můžete napsat o 5 květin nebo 5 drahých kamenů. Myslím že celkově bylo 7 postů, takže max. 35 květin nebo drahých kamenů. Můžete dělit jak je libo.
O odměny si pište do komentářů. 10
Děkuju za hru, bylo to fajn a zase někdy přítě!


Strana:  1 ... « předchozí  52 53 54 55 56 57 58 59 60   další » ... 129

Všechna práva vyhrazena ©
Zákaz kopírování. Veškerý obsah je chráněn autorským právem.
Obrázky a texty náleží jejich právoplatným autorům.